Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2010

TOMÁŠ LANC

1

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Filozofická fakulta Katedra sociální práce

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Tomáš LANC

Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením – spolupráce organizací sdružujících občany zdravotně postižení s Integrovaným záchranným systémem.

Integrated Rescue System and People with Health Disability-Cooperation of Organizations joining People with Helth Disability and Integrated Rescue System.

Praha, 2010

Vedoucí práce: Doc. Ing. Dalibor HOLDA,CSc.

2

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji Doc. Ing. Daliboru HOLDOVI za vedení této diplomové práce a odborné konzultantce Ph. Dr. Daniele VODÁČKOVÉ za cenné rady.

3

Prohlášení

Prohlašuji, že tuto diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a cituji v ní veškeré prameny, které jsem použil.

V Praze dne 19.4.2010

Podpis:

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 3 1.

2.

3.

Projekt „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním postižením do databáze IZS hl. m. Prahy“. 6 1.1.

Představení projektu ............................................................................................................... 6

1.2.

Cíle projektu ............................................................................................................................ 7

1.3.

Co je IZS a jak funguje.............................................................................................................. 9

1.4.

Kdo byl v projektu zapojen .................................................................................................... 13

Organizace podílející se na projektu – jejich zaměření a činnost.................................................. 16 2.1.

Život 90 Praha, o.s. ................................................................................................................ 16

2.2.

Pražská organizace vozíčkářů (POV), o.s. .............................................................................. 20

2.3.

Svaz tělesně postižených v ČR, o.s.; místní organizace Flora Praha ...................................... 25

2.4.

Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel Praha (ASNEP), o.s. ........... 30

2.5.

Česká unie neslyšících Praha(ČUN), o.s. ................................................................................ 34

2.6.

Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně (SDMO), o.s. ................................. 35

2.7.

Všeobecná fakultní nemocnice – Karlovo náměstí Praha ..................................................... 36

2.8.

FOKUS Praha, o.s. .................................................................................................................. 37

2.9.

TyfloCentrum Praha, o.p.s. .................................................................................................... 45

Vývoj projektu „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním postižením do databáze IZS hl.m.

Prahy“ a průběh registrací..................................................................................................................... 51 3.1.

I.etapa vývoje projektu – listopad 2005 až počátek července 2007 ..................................... 52

3.2.

II. etapa vývoje projektu – červenec 2007 – srpen 2008....................................................... 57

3.2.1.

Řízení projektu............................................................................................................... 57

3.2.2.

Průběh registrací ........................................................................................................... 64

3.3.

Zachraňování osob se zdravotním postižením – jak se k této problematice staví složky IZS a

další instituce..................................................................................................................................... 86 4.

Výzkum .......................................................................................................................................... 99 4.1.

5.

Rozhovory s kolegy – registrátory. ...................................................................................... 100

Závěr a celkové shrnutí projektu ................................................................................................. 105

5

Úvod

Tato práce je věnována spolupráci organizací, které sdružují občany

se

zdravotním

postižením

a

seniory

s integrovaným

záchranným systémem hl.m. Prahy. V dubnu roku 2007 mi bylo nabídnuto, zda se nechci účastnit projektu

„Místa

pro

zaregistrování

osob

se

zdravotním

postižením do databáze IZS hl.m.Prahy“ jako registrátor pro osoby

s tělesným

postižením.

Garantem

projektu

byla

Národní

rada pro osoby se zdravotním postižením(NRZP). Měl jsem mlhavé informace o tom, že se něco takového připravuje již dříve, ale nedovedl jsem si představit realitu. Koordinátorkou projektu mi bylo řečeno, že registrátor je člověk s nějakým postižením, jehož úkolem je starat se o svou cílovou skupinu. To znamená o lidi, kteří mají stejné nebo podobné postižení jako on sám a nabízet

jim

v případě s Hasičským

možnost

ohrožení.

dobrovolné Tato

záchranným

registrace

databáze

sborem

do

vznikala

(dále

HZS)

databáze ve

IZS

spolupráci

HMP

a

Odborem

krizového řízení(dále OKŘ) Magistrátu HMP. Složky IZS by pak měly základní informace o tom, kde se daný člověk nachází, jaké má potřeby a možnosti z hlediska svého postižení, což by se následně mohlo zohlednit při záchranných akcích. Dobré by také

bylo,

kdyby

budoucí

registrátor

buď

pracoval

v nějaké

neziskové organizaci nebo k ní měl alespoň nějaký vztah. Pak by tam případně mohlo vzniknout tzv. „registrační místo“, kde by

byl

člověk

své

cílové

skupině

k dispozici

a

mohl

jim

registraci aktivně nabízet. Idea projektu se mi líbila, navíc jsem osoba

splňoval

všechny

s tělesným

předpoklady.

postižením,

Jsem

pracující

sám v té

vozíčkář, době

a

tedy

dodnes

v Pražské organizaci vozíčkářů, o.s. Tato organizace je nezis-

6

ková, která ještě navíc v nedávné minulosti, před zahájením tohoto projektu, nabízela podobný program, samozřejmě v daleko menším rozsahu a možnostech pro své členy. V začátku tohoto malého

programu

dobrovolník,

jsem

takže

se

spolupodílel

jsem

měl

i

na

jeho

nějaké

průběhu

malé

jako

zkušenosti.

Koordinátorka projektu mi sdělila, že před případným uzavřením smluv

s oslovenými

neziskovými

organizacemi,

pod

jejichž

hlavičkou by se mohly provádět samotné registrace, proběhne ještě

kurz

pro

registrační

pracovníky

ve

spolupráci

se

složkami IZS a OKŘ Magistrátu HMP. Od června 2006, kdy myšlenka na tento projekt vznikla až po začátek

práce

registračních

pracovníků

ve

vybraných

organizacích, jejíž začátek spadá do července 2007 se věnovala této

problematice

absolventka

této

katedry,

dnes

již

Mgr.

Gabriela Kaňková. Zúčastňovala se všech jednání, se všemi výše zmíněnými zástupci, která předcházela vzniku tohoto projektu, včetně

zmíněného

úvodního

kurzu.

Vývoj

a

výsledky

celého

dlouhého procesu pak shrnula ve své diplomové práci z roku 2007

s názvem

„Integrovaný

záchranný

systém

a

osoby

se

zdravotním postižením (kurz pro registrační pracovníky)“. Již v době zadávání svého tématu jsem si říkal, že by bylo dobré na kolegyni nějakým způsobem navázat a pokračovat tam, kde

ona

skončila.

Výstupem

mé

diplomové

práce

by

mělo

být

zhodnocení projektu a reflexe jeho vývoje v období od července 2007,

kdy

byla

zahájena

práce

registračních

pracovníků

do

srpna 2008, kdy byla ukončena oficiální část projektu. V jednotlivých

kapitolách

se

postupně

zaměřím

znovupředstavení projektu a jeho cíle, na to kdo a jak byl v projektu zapojen. Dále představím jednotlivé neziskové organizace, které se projektu účastnily, zreflektuji výše

7

na

zmíněný vývoj projektu i průběh samotných registrací. To vše podpořím

rozhovory

s jednotlivými

registrátory,

kteří

zastupovali vybrané organizace a na závěr zmíním současný stav projektu a jeho budoucnost. Domnívám se, že má diplomová práce by mohla být prospěšná těm lidem, kteří by se někdy v budoucnu chtěli zabývat podobným projektem,

ať

už

by

to

bylo

kdekoli

na

území

ČR.

Moje

pojednání jim může ukázat nebo alespoň naznačit potřebný směr. Nebudou už muset třeba tolik tápat jako my, kteří jsme to v takovém měřítku dělali poprvé, jakou cestou se vydat, co bylo zbytečné a co naopak nosné. Případným následovníkům témat s podobným

obsahem

přejí

více

úspěšnosti.

Někdy

mi

naše

společná cesta všech zúčastněných za stejným cílem, připadala dosti bolestná.

8

1 Projekt „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním postižením do databáze IZS hl. m. Prahy“. 1.1. Představení projektu

Pro úvod do problematiky využívám citace ze stručného obsahu projektu: „Již

roku

1997

prostředky

při

povodních

záchrany

a

na

místa,

kam

Moravě byly

jsme

osoby

zjistili, se

že

zdravotním

postižením evakuovány, nebyly přizpůsobeny, a tak někdy přes všechno úsilí záchranářů došlo nejen k poškození zdraví těchto osob, ale i k ohrožení jejich životů. Chyběly vozíky, zvedáky, toalety

apod.

komunikovat

pro

lidi

s osobami

s tělesným

postižením,

bylo

sluchovým

postižením,

málokdo

se

obtížné uměl

zacházet s lidmi s postižením zrakovým. Silným

popudem

k přípravě

odpovídajících

opatření

se

staly

události v New Orleans, kde dokonce došlo k tomu, že osoby se zdravotním

postižením

a

senioři

bez

jakékoliv

možnosti

záchrany utonuli. Stalo se to navzdory technickým možnostem, které v USA jsou. Nebyli připraveni ani lidé ani systém.“ Z tohoto

důvodu

nápadem

a

hl.m.Prahy

přišla

přidal (HZS)

se a

koordinátorka k ní

Odbor

projektu

Hasičský

krizového

s tímto

záchranný

řízení

1

sbor

Magistrátu

hl.m.Prahy (OKŘ MHMP). Neumějí si prý představit, co by mohli

potřebovat

zdravotním většího

např.

vozíčkáři

postižením

rozsahu.

Nejsou

při

či

nějaké

v této

ostatní krizové

oblasti

osoby

situaci

systematicky

vzděláváni a oni sami cítí, že by to bylo potřebné. „Projekt „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním posti1

Projekt „Místa pro zaregistrování OZP do databáze IZS hl. m. Prahy“ ,CZ.01.3.07/1.1.01.3/1074; Interní

materiál NRZP ČR – stručný obsah projektu

9

se

žením do databáze IZS hl. m. Prahy“ podaný Národní radou osob se zdravotním postižením ČR (NRZP) a realizovaný její pobočkou Pražskou

krajskou

zdravotním

radou

postižením

se

věnoval

vzhledem

problematice

k činnostem

osob

se

integrovaného

záchranného systému. Projekt byl financován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu České republiky a rozpočtu hl. m. Prahy, z programu JPD 3 – Jednotný programový dokument pro Cíl 3 regionu NUTS 2 hl.

m.

Prahy.

Registrační

projektu

číslo

bylo

CZ.01.3.07/1.1.01.3/1074. Projekt byl realizován v období od 1. ledna 2007 do 30. června 2008.“2 Těsně před skončením projektu začal být o registrace trochu větší

zájem

než

v době

jeho

průběhu.

Proto

po

dohodě

s realizačním týmem byl projekt o dva měsíce prodloužen a to tedy

do

31.8.2008

a

jeho

celkový

rozpočet

pro

realizované

období byl 4 239 400,- Kč.

1.2. Cíle projektu

Jednotlivé cíle projektu: •

Vzdělávání

složek

zdravotním

postižením

postupovat

v případě

IZS

ale (OZP),

nenadálé

i

samotných jak

se

situace.

občanů

chovat Každý

a

člověk

se jak je

v takovém okamžiku nějak ohrožen. Lidé, kteří jsou však v dané chvíli závislí na pomoci druhé osoby a nejenom v takové

mimořádné

události,

ale

vlastně

i

v průběhu

běžného života, jsou ohroženi ještě více. Možná je to i trochu více stresující a náročné na psychiku, protože fyzicky toho mohou udělat pro vlastní záchranu velmi málo, právě proto, že jsou odkázáni na pomoc druhých.Sám z vlastní

2

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s. 26

10

zkušenosti vím o čem mluvím. Proto neškodí, když lidé s nějakým

znevýhodněním

zachraňování nějaké

pro

omezení

vlastní

mohou

jsou

vzděláváni

potřebu,

tyto

v možnostech

protože

důležité

i

když

informace

mají

předávat

např. svým méně informovaným pomocníkům. •

Vytvoření

databáze

OZP,

která

měla

být

k dispozici

složkám

IZS v případě, že přijedou do krizové oblasti,

kde

nachází

se

člověk

s omezenými

možnostmi

pohybu,

orientace či komunikace. Byl to pilotní projekt uskutečňovaný zatím jen na území hl.m.Prahy a možnost registrace do této databáze pro

OZP

byla dobrovolná. Jak to tedy vše mělo probíhat v reálu si ukažme konkrétně: „Představme si na příkladu, jak to bude dál v případě,že se dáte

zaregistrovat:

místě,

které

Pan

Petrželka

zasáhne

povodeň.

v

databázi,

zaregistrovaný

naší

je

hluchoslepý.

Vzhledem se

na

k

Bydlí

v

že

je

tomu,

mapě

znázorňující

zatopenou část objeví upozornění,že tam je člověk, který trpí hluchoslepotou a potřebuje zvláštní zacházení. Záchranáři se vybaví tak, aby s ním byli schopni komunikovat, spojí se s organizací, která je s to pomoci, a zorganizují odpovídající následnou péči, pokud je nutná evakuace.“ •

3

„Hlavní cíl určený projektem je ovšem uzpůsoben podmínkám daným grantovým řízením. Projekt proto definuje své cíle následovně: Cílem

projektu

ohrožené

je

vytvoření

dlouhodobou

pracovních

nezaměstnaností

míst

pro

a

osoby

posílení

individuálního přístupu ke klientům se zdravotním postižením

(při

náboru

pracovníků,

kurzu,

výběru

i

při

vlastním zaměstnávání). V rámci projektu bude vytvořeno

3

Hromádný leták k projektu „Místa pro zaregistrování OZP do databáze IZS hl. m. Prahy“

,CZ.01.3.07/1.1.01.3/1074; Interní materiál NRZP ČR – stručný obsah projektu

11

deset

pracovních

pracovní

místa

registru

osob

míst

pro

budou se

registrační

vytvořena

zdravotním

za

pracovníky. účelem

postižením

Tato

vytvoření

a

zmapování

specifických přístupů v zacházení s těmito osobami tak, aby jim integrovaný záchranný systém hl. m. Prahy byl schopen účinně pomáhat jak při událostech většího rozsahu (povodně, (požár

chemický

v domě).

útok),

tak

Registrační

při

běžných

pracovníci

událostech budou

sice

zaměstnanci NRZP, avšak budou pracovat ve stávajících NNO pro osoby se zdravotním postižením“.4 •

Výsledkem a výstupem realizace tohoto projektu mimo jiné také

byl

již

pracovníky

a

zmíněný také

úvodní

metodika

kurz pro

pro

registrační

vyškolení

dalších

budoucích registrátorů. Počítalo se s tím, že vytvořenou metodiku by mohla využít další města v ČR při přípravě svého

projektu

s podobným

obsahem.

Zatím

se

však

tak

nestalo. Plány všech zúčastněných na tomto projektu byly velkolepé, s báječnou ideou. Většina původních plánů se však nenaplnila dle očekávání. Ale o tom v následujících kapitolách.

1.3. Co je IZS a jak funguje

„Složky integrovaného záchranného systému se dělí na základní a ostatní. Základní události

složky

se

zúčastňují

vždy

bezprostředně

provádění

po

záchranných

vzniku a

mimořádné

likvidačních

prací. Jsou jimi:

4

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s. 27

12

Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje, Zdravotnická záchranná služba, Policie České republiky,

Ostatní složky působí jen v určitých specifických mimořádných situacích. Svoji pomoc poskytují na vyžádání. Ostatními složkami integrovaného záchranného systému jsou: vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové

organizace

a

sdružení

občanů,

která

lze

využít

k záchranným a likvidačním pracím, odborná

zdravotnická

zařízení

na

úrovni

fakultních

nemocnic

(v době krizových stavů)“5. HZS ČR odpovídající dnešní podobě vznikl v roce 1995, tedy ještě v minulém století. Od roku 2001 je hlavním koordinátorem velkých

akcí

a

páteří

IZS.

Integrovaný

záchranný

systém

v

případě krize slučuje všechny záchranné složky. Od této doby je

též

sloučen

s Hlavním

úřadem

civilní

ochrany.

Tímto

spojením mají hasiči ve své pracovní náplni i civilní ochranu obyvatelstva.

V současnosti

má

stěžejní

roli

i

v přípravách

státu na mimořádné události. IZS představuje pouze koordinaci postupu jeho složek, takže nezasahuje do jejich postavení či působnosti. Jde pouze o vymezení pravidel pro společný zásah těchto

složek,

které

po

skončení

záchranných,

likvidačních

prací nadále vykonávají svojí základní činnost. „Dle zákona o integrovaném záchranném systému velitel zásahu

5

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s.5,6

13

má při provádění záchranných a likvidačních prací rozsáhlé pravomoci. Může mj. zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu,

nařídit

omezení

k

evakuaci

ochraně

osob

života,

nebo

stanovit

zdraví,

jiná

majetku

a

dočasná

životního

prostředí, velitel zásahu je rovněž ze zákona oprávněn vyzvat právnické

a

fyzické

osoby

k

poskytnutí

osobní

nebo

věcné

pomoci. Firmy a občané mají ze zákona povinnost tuto žádost o pomoc při řešení mimořádné události vyslyšet“6. IZS se dělí dle povahy a kompetencí na úroveň: •

taktickou – velitel zásahu a jeho štáb; vše probíhá přímo na místě zásahu složek IZS,

•

operační – operační střediska a dispečinky; „Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení mimořádné události. Koordinaci střediska

složek IZS,

hasičského

IZS

zajišťují

kterými

sboru

a

jsou

operační

krajská

operační

a

a

informační

operační

informační

střediska střediska

generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. Ta přijímají

a

událostech. složek

vyhodnocují V případě

IZS,

informace

potřeby

státních

orgánů

o

mimořádných

zabezpečují a

orgánů

vyrozumění územních

samosprávných celků. Při nebezpečí z prodlení provádějí varování obyvatelstva na ohroženém území“7. •

strategickou – okresní a krajské úřady Přednosta okresního úřadu a krizový štáb okresu, krajský hejtman a krizový štáb kraje, Ministerstvo vnitra a jeho krizový štáb. Je to státem budovaný systém.

Jsem

rád,

že

můžu

zmínit

jednu

novinku.

Byl

přijat

zákon

260/2008 Sb., kterým se změnil Zákon o HZS 239/2000 Sb. A to

6

Zdroj: http://www.hzscr.cz/clanek/integrovany-zachranny-system.aspx 6.4.2010

7

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s.8

14

s účinností od 1.1.2009, kdy vznikl Záchranný útvar HZS ČR, jehož cílem je plnit mimořádné úkoly a provádět výcvik. Tento Záchranný útvar má celorepublikovou působnost a jeho hlavní úkoly a zaměření jsou: Záchranná

a

humanitární

činnost

doma

i

v zahraničí

(např.

dodávka pitné vody, elektřiny aj.) a výcviky. Na závěr tohoto malého pojednání o IZS a jeho fungování ještě krátce zmíním Psychologickou službu HZS ČR. Třemi základními pilíři její činnosti jsou: •

„postraumatická péče hasičům a jejich rodinám

•

zajištění podkladů pro personální práci

•

pomoc obětem mimořádných událostí“8

•

Psychologické

pracoviště

–

řídí

psychologickou

službu,

provádí psychologické vyšetření způsobilosti příslušníků HZS. Kdo chce pracovat v týmu postraumatické péče absolvuje kurz v rozsahu 40 hodin a pravidelné odborné přípravy minimálně 16 výukových hodin v roce. Dále se účastní konferencí, seminářů a pracovních setkání.9 Též mají zřízený tým Anonymní telefonní linky pomoci v krizi Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky. Členové

týmu

linky

mají

výcvik,

který

akredituje

Česká

asociace pracovníků linek důvěry. Česká asociace také provádí supervizi,

která

je

povinná.

Odborný

provoz

linky

je

zajišťován vyškolenými pracovníky HZS ČR, Policie ČR a MV ČR.10 8

Zdroj: http://www.hzscr.cz/clanek/psychologicka-sluzba-uvod.aspx

9

S použitím pokynu č.30 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky

ze dne 25. července

2008, kterým se zřizuje systém poskytování posttraumatické péče příslušníkům

a občanským zaměstnancům Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří prožili traumatizující událost v souvislosti s plněním služebních nebo pracovních úkolů a stanoví se postup při posttraumatické péči o oběti mimořádné události, s.5 10

S použitím pokynu č.31 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky

15

1.4.Kdo byl v projektu zapojen

V projektu byli zapojeni: realizační tým, zástupci složek IZS 11

HMP a

OKŘ HMP a jednotliví registrační pracovníci.

Realizační

tým

se

koordinátorky,

skládal

manažerky

ze

šesti

a

základních

administrátorky

členů:

projektu,

ekonomky-účetní, kameramana-grafika a člověka, který měl na starosti elektroniku. Koordinátorka zajišťovala hlavní řízení celého

projektu,

výdaje,

a

manažerka

kontrolovala

administrátorka

organizační

záležitosti. účetní

Do

realizačního

v jedné

člověk,

který

kontaktu

osobě, měl

jsme

na

stejně

dále

tak

starosti

byli

administrátorkou

týmu

celkový a

administrativní

patřili

kameraman

elektroniku.

s koordinátorkou,

projektu,

rozpočet a

ekonomka

a

grafik

a

a

V pravidelném manažerkou

s ostatními

dle

a

potřeby.

Jednorázově bych do realizačního týmu mohl počítat jednotlivé přednášející úvodního kurzu a to by bylo dalších šest lidí. Celkem tedy 12. Dále byli v projektu zapojeni zástupci složek IZS: HZS HMP a Zdravotnická záchranná služba(ZZS)HMP. Byli aktivní zejména v průběhu

úvodního

kurzu

pro

registrační

pracovníky,

jehož

součástí byly i praktické ukázky zásahů složek IZS (např. různé druhy evakuace osob se zdravotním postižením atd.) Poté byly složky aktivní opět až v závěrečné fázi projektu, jen tedy

hasiči,

s jejichž

zástupci

se

uskutečnil

jednodenní

diskusní seminář. V projektu

byl

po

celou

dobu

jeho

trvání

také

průběžně

zapojen zástupce OKŘ Magistrátu HMP. To byl z mého pohledu

ze dne 25. července 2008,kterým se zřizuje tým Anonymní telefonní linky pomoci v krizi Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky, s.7 Z důvodu místa uvádím datum stažení všech citací najednou 7.4.2010 11

Seznam zkratek používaných v textu: IZS HMP = Integrovaný záchranný systém hl.m. Prahy; OKŘ = Odbor

krizového řízení; HZS = Hasičský záchranný sbor; ZZS = Zdravotnická záchranná služba.

16

důležitý člověk, který stál u zrodu této aktivity. Snažil se o to, aby celá věc měla smysl a navrhl také podobu databáze, která

se

měla

předávat

právě

na

Odbor

krizového

řízení a

hasičům HMP. Nakonec k tomu došlo jen částečně. Podrobněji se k tomu

vyjádřím

v kapitole,

která

je

věnována

vývoji

projektu. Musím se přiznat, že mě překvapila neúčast Policie HMP. Je to jedna

ze

základních

automaticky

složek

předpokládal,

IZS,

tak

zejména

jsem při

její

těch

přítomnost praktických

ukázkách koordinace jednotlivých složek. Když jsme se ptali na

zástupce

policie,

ze

strany

hasičů

byla

patrná

jistá

nevraživost. Po čase jsem měl příležitost potkat se při jiné akci se zástupci Policie ČR i Městské policie, tak jsem se na to zeptal. Samozřejmě, že spolu průběžně spolupracují a spíše se vzájemně „hecují“, kdo s čím dřív přijde první. Ale že by se vyloženě neměli rádi, to prý ne. Nicméně policie nebyla přítomna a možná ani oslovena, nevím. Počty zástupců složek IZS – přednášející úvodního kurzu pro budoucí registrátory byli 3. Složky IZS a praktické ukázky zásahů při mimořádných událostech čítaly cca 20 lidí. A na závěr jsou tu registrační pracovníci, kteří zastupovali své cílové skupiny v jednotlivých organizacích. Registrátoři pocházeli buď sami z řad osob se zdravotním postižením nebo s danou cílovou skupinou dlouhodobě pracovali. Tím, že byli sami nositeli určitého postižení, měli se svou skupinou dobrý kontakt. To byla nosná myšlenka projektu, jelikož se ukázalo, že svým skupinám skutečně rozuměli a fungovali dobře i jako samostatný tým mezi sebou. Někteří byli přímo spolupracovníci těchto

oslovených

organizací,

jiní

ne.

Registrátorů

bylo

celkem 10 a v projektu zastupovali tyto organizace a cílové skupiny:

17

Organizace

Registrační místo pro cílovou skupinu

Život 90 Praha, o.s.

senioři

Pražská organizace vozíčkářů (POV), o.s.

osoby s tělesným postižením

Svaz tělesně postižených (STP), o.s.; místní

osoby s tělesným postižením

organizace Flora Praha Asociace organizací neslyšících,

osoby s hluchoslepotou a neslyšící

nedoslýchavých a jejich přátel Praha (ASNEP), o.s. Česká unie neslyšících (ČUN) Praha, o.s.

osoby s hluchoslepotou a neslyšící

Sdružení pro komplexní péči při dětské

osoby s mentálním postižením

mozkové obrně Praha (SDMO),o.s. Všeobecná fakultní nemocnice Praha (VFN)

osoby s interními nemocemi

Fokus Praha, o.s.

osoby s duševními nemocemi

Tyflocentrum Praha, o.p.s.

osoby nevidomé a slabozraké

Zaměření

a

činnost

jednotlivých

v následující kapitole.

18

organizací

představím

2 Organizace podílející se na projektu – jejich zaměření a činnost. 2.1. Život 90 Praha, o.s.

Vzhledem k tomu, že populace celkově stárne, senioři se objevovali v tomto jedna

napříč

sdružení

všemi byla

pracovnice,

cílovými

přítomna

která

skupinami.

pro

byla

a

potřeby je

Oficiálně registrací

dodnes

zároveň

zaměstnancem organizace, což je v rámci osobních vztahů vždy jistá výhoda. V celkovém zhodnocení našeho projektu se také ukázalo, že senioři

měli

o

tuto

nabízenou

službu

největší

zájem.

Skutečně je to hodně oslovilo, velkou roli v tom jistě sehrála i jejich válečná zkušenost. Registrace do zmíněné databáze

probíhaly

dvakrát

týdně

v časové

dotaci

10

hodin. Občanské

sdružení

Život

90

bylo

založeno

v roce

1990.

Jeho posláním je důstojné a aktivní stáří pro všechny dle jejich možností a schopností. V oblasti sociálních služeb v současnosti provozuje tyto programy: •

Senior pomoc

telefon včetně

–

24hodinová

víkendů

i

telefonická

svátků.

Je

krizová

určena

pro

seniory a jejich blízké. Tato služba fungovala jako jedna z prvních. Nejprve jako zpoplatněná linka a od

1.11.2003

je

tato

péče

poskytována

zcela

bezplatně. Senioři zde mohou řešit problémy samoty, nepříznivého

zdravotního

nebo suicidálních tendencí.

19

stavu,

domácího

násilí

•

Sociální

a

další

odborné

poradenství

z oblasti

práva a psychologie. •

Tísňová péče AREÍON – Posel rychlé pomoci funguje již

18rokem od listopadu 1992. V roce 2005 byla organizaci za

tuto

aktivitu

Ministerstvem

zdravotnictví

ČR

udělena Cena Makropulos za mimořádný projekt, který řeší

zdravotně

sociální

potřeby

seniorů

v ČR.

Tuto

službu lze hradit z příspěvku na péči, neboť je uznána jako

sociální

služba

v Zákoně

108/2006

Sb.

o

sociálních službách § 44. Tento program je určen seniorům a zdravotně postiženým občanům.

„Monitoruje

vybaven

terminální

klienta

v jeho

stanicí

bytě,

systému,

který je

je

s ním

v oboustranném spojení a v krizové situaci zabezpečuje poskytnutí

okamžité

s dispečinkem

odborné

klient

pomoci.

docílí

pouhým

Spojení stisknutím

tísňového tlačítka. Odborná pomoc je nepřetržitá 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Jakmile uživatel stiskne tísňové tlačítko, které má zavěšené na krku, do 30 vteřin

je

propojen

s

dispečinkem

tísňové

péče.

Zdravotní sestra zjistí povahu situace a zorganizuje potřebnou

pomoc

atd.).Hlavně

(např.

zajistí

přivolá

příslušným

záchrannou složkám

službu

přístup

do

bytu. Kontaktuje klientovy blízké, kteří mají od jeho bytu

klíče

nebo

je

organizován

služby,

která

využije

tísňové

péče

nebo

klíče

na

výjezd

uložené

příslušné

pohotovostní

na

dispečinku

služebně

městské

policie anebo na jiném bezpečném místě přístupném 24 hodin

denně.

Při

povaze

poranění,

které

nevyžaduje

okamžité lékařské ošetření, je nadále stav klienta

20

podle

potřeby

kontrolován,

aby

bylo

možno

rychle

reagovat, pokud by se zdravotní stav klienta zhoršil. V případě potřeby je s klientem veden podpůrný rozhovor. V bytech

klientů

jsou

též

prostorová

čidla,

která

monitorují pohyb a v případě nepřítomnosti uživatele bytu hlídají objekt“12 „Subjekty součinnosti při poskytování Tísňové péče: •

integrovaný

záchranný

systém

ČR,

hasiči,

kterou

uživatel

místním

šetření

(Policie

záchranná služba) •

převozová sanitní služba

•

příslušná městská policie

•

osoba

blízká

uvedl

v

(rodina,

žádosti

soused,

o

apod.),

službu

při

poskytovatelem •

praktický nebo ošetřující lékař

•

pečovatelská služba,

služba,

kterou

osobní

uživatel

asistence

uvedl

v

a

žádosti

další o

sociální

službu

při

místním šetření poskytovatelem •

další osoba a subjekt nezbytný pro kvalitní a efektivní poskytování služby tísňové péče uživateli s poskytovateli telekomunikačních služeb

•

městská

část,

obce

poskytovatelé

sociálních

služeb

(příspěvkové organizace, NNO, o.p.s. apod.)“13 Zatím bylo možno tento systém tísňové péče používat pouze v bytě

nebo

monitorovat

byt

v případě

nepřítomnosti

klienta. Od dubna 2010 je tu novinka Senior inspect, což

12

Interní materiál Občanské sdružení Život 90, Praha

13

Zdroj: http://www.zivot90.cz/4-socialni-sluzby/10-tisnova-pece-areion 10.4.2010

21

je mobilní služba, která monitoruje uživatele mimo jeho byt (např. na nákupu nebo na procházce v lese). Klienti si mohou vybrat, kterému způsobu zajištění dají přednost, případně mohou využít obou služeb. A novinek není málo. V brzké budoucnosti přibude možná další. Jedná se o něco podobného jako je současná tísňová linka

v bytě,

ale

bude

to

ještě

mnohem

vstřícnější

k uživatelům. Mělo by to být tlačítko např. s dálkovým ovladačem, připomínačem léků, událostí atd. Nyní je to novinka

v zahraničí,

ale

Život90

začne

již

brzo

tento

systém testovat a pokud vše dobře dopadne, toto tlačítko s dalšími

rozšířenými

volbami

a

možnostmi

se

zavede

i

služby

a

starají

o

v ČR. •

Dále

jsou

domácí

tu

péče.

možnosti Pro

využití

rodiny,

pečovatelské

které

se

s láskou

svého seniora a potřebují si odpočinout , aby načerpali sil

pro

další

dny,je

tu

i

odlehčovací

pobytové

a

rehabilitační centrum, kde se v době nepřítomnosti blízké osoby

o

seniora

postarají.

Je

zde

též

půjčovna

kompenzačních pomůcek. •

Sdružení

nabízí

aktivit

volnočasových kavárnu, Prahou

výuku

aj.).

dvouměsíčník provozuje

také

(např.

počítačů Od

roku

nejen také

s informacemi

spoustu

pro

Divadlo

U

a

internetu,

1998

vydává

seniory

internetový

z různých

aktivizačních

a

22

vánoční

které

a

klubovou projížďky

Generace

konce

portál

oblastí,

nejen pro seniory.

Valšů,

časopis od

programů

roku

–

2008

www.seniorum.cz. jsou

důležité

Následující dvě organizace se věnují osobám s tělesným postižením.

Jsou

to

lidé

jako

všichni

ostatní,

jenom

mají

problém s pohybem. K jeho kompenzaci používají různé pomůcky. Mezi ty základní patří vozík mechanický či elektrický a berle. Nemám

zde

tolik

prostoru,

abych

se

věnoval

zdravotním diagnózám a z toho vyplývajícím

jednotlivým

omezením. V zásadě

lze ale lidi rozdělit do dvou kategorií a to s těžkým tělesným postižením

vrozeným

úrazu

nemoci.Omezení

či

s ochrnutím

jen

a

nebo

dvou

získaným může

nebo

během

být

všech

života

následkem

nebo

částečné

končetin.

Oslovené

úplné

čtyř

organizace se spíše věnují lidem s těžšími formami postižení. Tato dvě registrační místa byla určena pro osoby s tělesným postižením a jeho provoz zajišťoval jeden pracovník 1x týdně v časové dotaci 5 hodin v každé organizaci.

2.2 Pražská organizace vozíčkářů (POV), o.s.

Organizace vznikla v roce 1991 a své poslání definuje takto: „POV

svými

poradenství

zaměřenými

činnostmi a

přímou

pomoc

na

klientům

koncepční

usiluje

o

práci,

vytvoření

a

rozvoj programu kompletních služeb, které by obsáhly většinu potřeb

lidí

s tělesným

na

důstojnost

s důrazem

postižením, klienta,

zejména

právo

na

vozíčkářů,

jeho

vlastní

rozhodování, rovnoprávnost a integraci. Své služby nabízí i rodinným

příslušníkům

a

blízkým

klientů,

odborné

i

laické

veřejnosti zajímající se o problematiku vztahující se k lidem s tělesným

postižením.

Svými

projekty,

prací

a

postojem

usilujeme o vytvoření sociálně příznivého prostředí, ve kterém bude moci každý člověk s postižením svobodně rozhodovat o svém životě

a

potřeb“.

14

14

o

způsobu

zajištění

svých

základních

Informační materiál Pražské organizace vozíčkářů o službách a zaměstnancích v roce 2008

23

životních

Jednotlivé projekty a činnosti: •

Základní

i

odborné

poradenství

v následujících

oblastech: sociální, právní, poradenství metodou peer counseling vzájemné

poradenství

osoby

s postižením

dalším

handicapovaným; z důvodu předpokládané podobné životní zkušenosti jsou lidé schopni se více otevřít, než kdyby jim

radil

zaměstnávání z hlediska

bez

člověk OZP,

osob

postižení,

mapování

s omezenou

vzdělávání

a

bezbariérovosti

prostředí

možností

a

osobní

sebeurčující

osobní

pohybu

asistence. •

Osobní

asistence

–

je

to

forma

asistence, jelikož o její podobě rozhoduje především klient,

protože

on

si

službu

a

řídí

organizuje.

Samozřejmě až po vzájemné dohodě s asistentem. Ten je však především prostředníkem v napomáhání klientových cílů, potřeb a přání. Zjednodušeně řečeno dělá mu „ruce a

nohy“

a

vše,

co

by

člověk

dělal,

kdyby

nebyl

postižen. Organizace se na projektu podílí především finančně,

i

když

doslova

každému

klientovi

jen

přispívá. Její finanční možnosti jsou omezené a proto nemůže pokrýt klientům všechny hodiny potřebné péče. Pracovní tým projektu podporuje klienty v tom, aby si své

budoucí

Z dlouhodobého nejlepší. pomoci. klient účastnit

asistenty hlediska

Realizátoři

Např.

sháněli se

asistenta prvních

ukázalo,

projektu

s napsáním hledá. schůzek

pokud

a

jsou

že

se

je

ochotni

vyvěšením

Může

možno

na

sami. to

tak

se

vším

inzerátu

když

přání

s potenciálním

klienta

zájemcem

práci osobního asistenta včetně doprovodu za klientem

24

o

do

prostředí,

které

předem

sám

určí.

Poskytne

tak

klientovi větší pocit bezpečí. Klient pracovníka zná, uchazeče

o

práci

nikoli.

Po

té

může

zaměstnanec

vozíčkáři říci svůj názor, zda se domnívá, že je vhodný či ne, ale samotné rozhodnutí musí nechat na něm.

To

samé

je

může

proběhnout

na

straně

uchazeče.

POV

především průvodcovská organizace, snaží se o to, aby si lidé rozhodovali o svém životě sami, jelikož oni nejlépe vědí co chtějí a jak je to pro ně nejlepší. Se svým postižením ve většině případů dlouho žijí a jsou tudíž nejlepšími odborníky. Klienti si také mohou shánět sponzory na provoz své vlastní

osobní

„hubená

léta“

asistence. a

je

to

I

když

nyní

velmi

jsou

těžké.

celkem

Pracovnice

v úspěšných případech zajišťují administrativní stránku věci (vyplňování smluv aj.). Klienti si v současnosti přispívají

na

hodinu

osobní

asistence

60,-

Kč.

Využívají na to také příspěvek na péči dle Zákona o sociálních službách. Jelikož se v drtivé většině jedná skutečně o těžké formy tělesného postižení, příspěvek nedostačuje.

Zatím

budoucnost

je

služba nejistá

stále

funguje,

z nedostatku

ale

její

finančních

prostředků. •

Mapování bezbariérovosti prostředí. Tento projekt lze rozdělit do tří částí: a) Snaha

o

bariér

postupné včetně

hl.m.Prahy S touto

a

odstraňování

spolupráce

s Dopravním

jednotlivými

aktivitou

souvisí

architektonických

i

podnikem

městskými

částmi.

publikační

činnost.

Organizace jednak vydala Atlas přístupnosti

25

pražských památek (2008) – jaké památky vozíčkář může navštívit sám a které pouze s doprovodem, zda cestou

potká

bezbariérovou

přístupnou toaletu.

restauraci

V roce

2009

nebo

vydala

POV

první ze série publikací Jiná Praha, kde si klade za cíl zmapovat „zelené“ části Prahy, tedy parky. Tato aktivita je dlouhodobějšího charakteru a bude mít

několik

pokračování.

Jistou

nevýhodou

ovšem

je, že obsah publikací rychle zastarává a zejména v oblasti bezbariérovosti, která se vyvíjí a často mění.

Proto

se

sdružení

chystá

v brzké

době

spustit nové interaktivní webové stránky s názvem www.presbariéry.cz,

kde

by

se

obsah

průběžně

aktualizoval a oproti výše zmíněným publikacím by si tak stále zachovával 100% informační hodnotu. Ještě musím zmínit, že organizace spolupracovala na publikacích Jak dobýt hrad, které vydal Národní památkový

ústav.

Pojednávají

o

přístupnosti

či

nepřístupnosti hradů a zámků v celé ČR.

na

akcích

přístupných

b)Osvětová

činnost

veřejnosti

i odborníkům, kde si lidé sami mohou

vyzkoušet jízdu na vozíku a různých simulačních drahách.

Tak

vozíčkářů.

se

mohou

V tomto

přiblížit

ohledu

organizace

úspěšně

architektury

Praha

na

již

několik

spolupracuje akci

pocitům

s názvem

let

s Fakultou „Překonejme

bariéry“. Pro budoucí architekty se tato zkušenost jeví

jako

schopnost

velmi jiného

cenná úhlu

schody aj.).

26

a

potřebná

pohledu

pro

(omezený

jejich prostor,

c)Odborné

konzultace

vozíčkářům

při

přestavbě

domácího

prostředí, kde by se chtěli pohybovat, ale z důvodu úrazu či zhoršení zdravotního stavu nemohou, jelikož překážkou jsou architektonické bariéry. •

Středisko přístupného vzdělávání (SPV) vzniklo v roce 1998. Nabízí především výuku anglického jazyka a kurzy PC dle zájmu a potřeb uživatelů. Vychází se také z poptávky na trhu práce. Kurzy PC a odborné konzultace někdy

probíhají

Zejména

též

v domácím

v případech,

kdy

prostředí

dlouhodobě

klientů. nepříznivý

zdravotní stav člověku neumožňuje účastnit se kurzu ve středisku,

které

je

zároveň

ekonomickým

zázemím

organizace. •

Odborná

praxe

studentů

–

tuto

především

studentům

Pracovník

je

jim

Seznamuje

je

s jednotlivými

ze

škol

po

se

celou

možnost

POV

sociálním

dobu

praxe

projekty,

nabízí

zaměřením. průvodcem.

činnostmi

a

chodem organizace. Sestavuje se studenty program praxe dle zaměření a potřeb jednotlivých škol i samotných studentů. •

Volnočasové aktivity – organizace nemá své členy jen v Praze, ale po celé republice. Proto se těchto aktivit rádi

účastní

i

mimopražští

členové,

právě

z toho

důvodu, že je tu kromě samotné akce možnost osobního setkání

s ostatními

přáteli

vozíčkáři,

protože

organizace na akce většího rozsahu zajišťuje i dopravu. Sdružení tedy tímto plní i důležitou sociální funkci, jelikož pro většinu vozíčkářů je přece jenom náročnější scházet se osobně.

27

Důvody mohou být různé např. zdravotní stav, nemožnost dopravy nebo nevyhovující doprava či nedostatek pomocníků. Mezi

takové

setkání

akce

nejen

každoročně

vozíčkářů

patří

v Oboře

Sportovní Hvězda,

a

pochod

zábavné Praha

Prčice – v posledních letech je vyznačena speciální trasa pro vozíčkáře přímo v oficiální mapě pochodu,

Narozeniny

POV – zábavný večer s koncertem a malým rautem,pravidelné sportovní vyžití při šipkách a kulečníku, Tvořivá setkání zejména v době Vánoc a Velikonoc, ale i v průběhu celého roku včetně pobytových akcí a jednodenních výletů. Všechny aktivity organizace ať už volnočasové či jiné se konají v uzpůsobeném bezbariérovém prostředí.

2.3. Svaz tělesně postižených v ČR, o.s.; místní organizace Flora Praha

Sdružení

vzniklo

z potřeb

občanů

bydlících

v bezbariérovém

domě. Činnost: Řešení problémů v domě a jeho nejbližším okolí. Různé kulturní a doplňkové akce pro členy klubu - divadla, koncerty, výlety,

rekreace.

postižením

Přednášky

z následujících

o

potřebách

oblastí:

občanů

s tělesným

zdravotní,

sociální,

bytové.

Také další dvě organizace mají mnoho společného. Zabývají se problematikou osob s hluchoslepotou a neslyšícími. Registrační místa

byla

dvě,

zajišťované

tentokrát

dvěma

registrátorkami

v celkovém rozsahu 20 hodin, 4 dny v týdnu. První místo bylo v Asociaci neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP),druhé v České unii neslyšících (ČUN). Obě organizace

28

jsou občanskými sdruženími se sídlem v Praze. ASNEP zastřešuje subjekty pracující ve prospěch sluchově postižených občanů ČR. ČUN sice není zastřešující organizací, ale má kromě hlavního města

i

několik

oblastních

poboček

ve

větších

městech

ČR.

Dovoluji si na začátek této podkapitoly organizace představit najednou, jelikož nejen na poli legislativním bojují společně, vzájemně se podporují a spolupracují spolu. Nyní představím cíle a činnosti, které jsou jim společné, zejména na tom poli legislativním a poté se budu věnovat ještě každé organizaci zvlášť. V současné době je u nich jedna zásadní novinka, která pozitivně ovlivňuje život těchto cílových skupin. Mám na mysli Zákon 384/2008 Sb., který právě definuje možnosti v oblasti komunikace těchto osob. Protože běžná populace o tom možná ani netuší, rád využívám příležitosti a zastavím se u novinek a této

problematiky

objasnit

základní

trochu

podrobněji.

rozdíly

mezi

Nejprve

osobou

však

musím

s hluchoslepotou

a

člověkem neslyšícím. Hluchoslepota je souběžné postižení zraku a sluchu a patří mezi nejtěžší smyslová postižení.„Jde o samostatnou kategorii, která se nedá zařadit do kategorie poruch sluchu nebo zraku. V důsledku poškození obou hlavních smyslů totiž jeden smysl nemůže kompenzovat výpadek druhého smyslu a naopak. Kombinace handicapů omezuje možnost zapojení eventuálních zbytků zraku a sluchu.

Tato

přístup

k lidem

výchovy,

dvojvada

tak

vyžaduje

s takovým následně

individuální

postižením,

v oblasti

a

a

specifický

to

ať

v otázce

vzdělávání

a

sociální

rehabilitace. Lidé s hluchoslepotou tvoří různorodou skupinu, kde

postižení

každého

jedince

závisí

na

délce

projevu

smyslového poškození a na jeho stupni. Pod pojmem lidé s hluchoslepotou

řadíme

několik

skupin

postižení:

29

zdvojeného

smyslového

•

Lidé totálně neslyšící a nevidomí.

•

Prakticky

hluchoslepí

–

lidé

s minimálním

zbytkem

vidění a sluchu. •

Slabozrací a neslyšící – lidé se zbytkem zraku a úplnou hluchotou.

•

Nedoslýchaví

nevidomí

–

lidé

se

zbytky

sluchu,

ale

s úplnou nebo částečnou slepotou. •

Slabozrací

nedoslýchaví

–

lidé

se

zbytky

sluchu

a

zraku.“15 Jejich nezbytnou kompenzační pomůckou je červenobílá hůl. Ta je také tzv. poznávacím znamením pro majoritní společnost, že se jedná o člověka s tímto postižením.

A nyní jak je to tedy s neslyšícími: •

„Hluchota

–

znamená

nemožnost

slyšet

a

rozumět

lidské

řeči. Neslyšet od narození (tzn. ztráta sluchu asi do tří let

věku)

mnohdy

je

dobře

nejtěžším nemluví,

postižením většinou

sluchu;

odezírají

tito a

čtou

lidé jen

s obtížemi z důvodu omezené slovní zásoby. •

Ohluchlost – je vada nebo ztráta sluchu, která vznikla v období

po

komunikačního

spontánním nástroje.

vytvoření Lidé

mluvené

s tímto

řeči

jako

postižením

mají

většinou zachovanou řeč, která vyžaduje soustavnou péči, jinak bývá vždy postupně deformována. Umí také dobře číst a psát a odezírání jim také většinou nedělá potíže. •

Zbytky sluchu – neúplná vrozená či získaná ztráta sluchu.

•

Nedoslýchavost

–

je

částečnou

ztrátou

sluchu

a

příčinou omezení nebo opoždění vývoje mluvené řeči“.16

15

Kacanu, E: Jsme (inva) lidé Mutabene , Praha 2001, s.37, 39

16

Kacanu, E: Jsme (inva) lidé Mutabene , Praha 2001, s.13-14

30

bývá

Domnívám se, že pro objasnění základních pojmů to stačí, nyní přecházím k legislativě. Jaký je rozdíl mezi znakovým jazykem a znakovanou češtinou? Český

znakový

gramatickou

jazyk

je

strukturou,

plnohodnotný ale

pozor

jazyk

není

se

svou

vlastní

mezinárodní,

jak

se

většina lidí mylně domnívá. I znakový jazyk je vždy národní záležitostí a má i své specifické oblastní znaky. Znakovaná čeština není jazyk, je to uměle vytvořený systém, který ale využívá

stejné

prostředky

jako

znakový

jazyk.

Rozdíl

je

v gramatice. Ve znakované češtině se znakuje tak jako když říkáte celou větu, např. Dnes je hezký den a proto se jdu koupat. Znakuje se každé slovo. Při televizním tlumočení někdo tlumočí ve znakovém jazyce, někdo ve znakované češtině. Sami neslyšící lpí spíše na znakovém jazyce, protože znakované češtině příliš nerozumějí. Nyní se tedy používá již jen termín znakový

jazyk

a

člověk

může

používat

takové

komunikační

prostředky na jaké je zvyklý a jaké potřebuje. Např. Prstová abeceda – zobrazování jednotlivých písmen české abecedy pomocí prstů

a

dlaní

nebo„Vizualizace

mluvené

češtiny,

což

je

zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo

umožněno

nebo

usnadněno

odezírání

mluveného

projevu

osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace a také Lormova abeceda, která je dotykovou dlaňovou abecedou, při které se jednotlivá písmena vyznačují

pomocí

ustálených

pohybů

a dotyků

prováděných

na

dlani a prstech ruky příjemce sdělení“17. Volba člověka by měla být v maximální možné míře respektována při

uplatňování

společnosti.

Do

základních platnosti

práv

tohoto

a

zákona

jeho si

zapojení neslyšící

nemohli vybrat individuální přístup ve způsobu komunikace,

17

Zákon 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, odstavec 4 a 6

Zdroj: http://ruce.cz/clanky/506-zakon-o-komunikacnich-systemech-neslysicich-a-hluchoslepych-osob 13.4.2010

31

do

vůbec

který

by

byl

šit

na

míru

právě

jim.

Byli

svým

způsobem

diskriminováni. Než

se

začnu

simultánní

věnovat

přepis,

samotným

který

je

organizacím,

vhodný

zejména

zmíním

pro

ještě

osoby

se

zbytky sluchu a ohluchlé, které nepotřebují pak tlumočníka. A co to tedy je a jak to vlastně probíhá? „Simultánní přepis mluvené řeči je doslovný přepis z náslechu v

reálném

čase,

postižením.

který

je

určen

pro

osoby

se

sluchovým

Může se používat na konferencích, přednáškách a

mnoha dalších akcích. Přepisovatel či přepisovatelka přepisují mluvenou řeč

na

elektronické klávesnici připojené k PC či

notebooku. Text simultánního přepisu může být zobrazován na běžném monitoru, pokud je text určen pro jednu osobu, na větší obrazovce pro malou skupinu, anebo promítáním na velkou plochu pro větší skupiny osob, například na konferencích. Simultánní přepis nemusí být lokálně omezen. Text může být pořizován na místě, anebo může být podle potřeby přenášen na dálku přes internet či satelit“18. Tento projekt probíhá po celé republice za vydatné podpory Nadace Vodafone. Simultánní přepis byl do této chvíle uskutečněn více než 70x, to je docela vysoké číslo. Je to čím dál tím více oblíbená služba a co je důležité, začíná se to již rozšiřovat i mimo Prahu. V Liberci např. existuje tísňová linka pro neslyšící. Když

tam

představovali

tuto

novinku

byla

zde

možnost

simultánního přepisu a také přítomnost tlumočníka. Lidé si tak mohli vybrat způsob komunikace, který jim nejlépe vyhovoval. V rámci těchto úžasných novinek je tu však jeden háček.Způsob dorozumění

u

soudu

pomocí

simultánního

přepisu,

stejně

tlumočníků je již sice možný, ale soudci zatím příliš neres-

18

Winter, J.: Co znamená simultánní přepis mluvené řeči. 1.10.2008

Zdroj: http://prepis.cun.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=6&Itemid=8 13.4.2010

32

tak

pektují tento nový zákon ani možnosti, které nabízí. „Byla jsem třikrát u soudu. První soud byl ohledně rozvodu. Podala jsem si žádost o přepis na monitor, ale přepis byl dělán takovým způsobem, že psali jen to, na co se mě ptali. Ale to, co jsem potřebovala vědět já, jsem neměla… Jsem úplně hluchá a snažila jsem

se

odezírat.

Pan

předseda

soudu

se

mě

ptal

a

já

mu

odpověděla. A on mi řekl, že lžu, že neslyším… Když mě napadl pan

předseda

tím,

že

lžu,

že

neslyším,

tak

jsem

se

málem

zhroutila.“19 Doufám, že se takové případy nebudou stávat příliš často a že tento nový zákon bude těmto cílovým skupinám čím dál tím více ku prospěchu.

2.4. Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel Praha (ASNEP), o.s.

Asociace vznikla v roce 1992. Jejím hlavním posláním a cílem je:“Zlepšovat

situaci

neslyšících,

ostatních

sluchově

postižených a jejich rodičů v ČR a všestranně napomáhat jejich organizacím“20. Tomu odpovídají i jejich aktivity. Činnosti a projekty: •

Expertní

komise

pro

řešení

otázek

tlumočení

pro

neslyšící (EKOTN) Komise je poradním orgánem ASNEP v oblasti tlumočení pro neslyšící a hluchoslepé osoby - tlumočení pro neslyšící, školení hodnotitelů a tlumočníků, jednání s ČT – původně Zprávy jazyce,

ve

znakové

jednání

o

řeči,

nyní

zvýšení

Zprávy

procenta

v českém vysílaných

znakovém pořadů

tlumočených do českého znakového jazyka pro neslyšící děti – dohoda 10 – 15 pohádek, které se natočí bude tlumočeno.

19

Gong – časopis sluchově postižených leden – únor 2010

Zdroj: http://www.gong.cz/archiv.php 13.4.2010 20

Zdroj: http://www.asnep.cz/stanovy.html 13.4.2010

33

“EKOTN

spolupracuje

s externími

odborníky,

slyšícími

i

neslyšícími, na různé obory podle aktuálních problémů a potřeb“21. •

Komise pro skryté titulky (KST)

•

Sledování

míry

opatřovat

pořady

plnění

zákonné

skrytými

povinnosti

TV

stanic

titulky(ST),statistika

ST,

monitorování kvality ST + odstraňování chyb, individuální konzultace,poradenství a supervize s autory ST, podílení se na tvorbě metodiky výroby ST + publikační činnost, legislativní spolupráce,

zakotvení, Publikace

spolupráce

o

s TV,

problematice

zahraniční

tvorby

skrytých

titulků – poprvé v ČR!!! •

Legislativní komise při ASNEP je pověřena monitoringem a připomínkováním

zákonů,

které

se

přímo

nebo

okrajově

zajišťuje

Centrum

vztahují k dané problematice. •

Tlumočnické

služby

pro

neslyšící

zprostředkování tlumočníků pro neslyšící (CZTN). Důležité je,

aby

měli

osoby

se

sluchovým

postižením

k těmto

službám přístup a aby zároveň tlumočníci dostali za svou práci zaplaceno a pravidla odměňování při tom byla pro všechny jednotná. Problémem sluchově

je,

postižení

prostředky k tomu,

že

aby

než

„projekt občané

český

reaguje

preferující

jazyk,

komunikovali

na

se

nejsou svým

situaci,

jiné

komunikační

smyslově

slyšícím

kdy

vybavení

okolím

bez

pomoci jiné osoby – tlumočníka“22. To už snad dnes alespoň částečně

řeší

výše

zmíněný

zákon

a

simultánního přepisu.

21

Výroční a finanční zpráva ASNEP za rok 2008, s.16

22

Zdroj: http://www.asnep.cz/ts/tlumocnicke_sluzby_2008.html 13.4.2010

34

např.

problematika

„Cílové skupiny projektu: •

Neslyšící

a

nedoslýchaví

komunikaci

se

slyšícím

občané

okolím

preferující

znakový

při

jazyk

nebo

znakovanou češtinu. •

Ohluchlí

a

nedoslýchaví

lidé

komunikující

především

pomocí mluvení, odezírání a psaného projevu. •

Hluchoslepí

lidé,

kteří

komunikují

pomocí

specifického

tlumočení do znakového jazyka a pomocí Lormovy abecedy. •

Slyšící

občané,

nedoslýchavými,

kteří

potřebují

ohluchlými

a

s neslyšícími,

hluchoslepými

lidmi

komunikovat. •

Tlumočníci

znakového

jazyka,

znakované

češtiny,

artikulační tlumočníci a tlumočníci pro hluchoslepé.

Co

projekt

přináší

pamatovat

cílovým

kontakt

prostřednictvím

jim

skupinám:

jen

na

jedno

bude

poskytnuta

Klienti

si

mohou

pracoviště,

jehož

tlumočnická

služba

kdekoli v ČR. Klienti mohou Centrum kontaktovat prostřednictvím SMS, emailu,

faxu,

registrace

na

www.stránkách

nebo

osobně.

Slyšící klienti nás mohou kontaktovat také telefonicky. Jednotný,

snadno

tlumočnické

kontrolovatelný

činnosti

umožňuje

systém

stejný

proplácení

přístup

k těmto

službám všem sluchově postiženým“. Statistika od roku 2004 do roku 2007 ukazuje každoročně stoupající tendenci o několik stovek. V roce 2007 stoupl počet klientů využívající služby na 1014. Spolupracovalo ale méně tlumočníků než v minulosti. Bylo

to

sociální

způsobeno služby

a

registrací rovněž

tlumočníky.

35

našeho

povinnost

projektu pohovoru

jako pro

V ČR je cca 500 tisíc sluchově postižených. Nějaký druh tlumočení

dle

našich

předpokladů

potřebuje

asi

50

000

lidí, ale nelze to zcela přesně určit. Operátoři

Centra

ovládají

znakový

jazyk

–

většinou

vystudovali obor Čeština v komunikaci neslyšících na FFUK Praha. Centrum

funguje

v pracovní

dny

od

7

do

17

hodin,

o

Vánocích a prázdninách od 9 do 15 hodin. V době, kdy v centru není nikdo přítomen se přijímají pouze SMSky, emaily, faxy. Pro velký zájem je každé pondělí

a

úterý

přítomna

příslužba

od

9

do

14

hodin,

v případě potřeby i v jiných dnech. Služba je poskytována celoročně. Registrace tlumočníků v Centru – zavedeno nově od roku 2006. Každý nový zájemce o registraci zašle: nejvyšší dosažené vzdělání, výpis z rejstříku trestů (nesmí být starší 3 měsíců), ověřený doklad o absolvování alespoň 150 hodin kurzu znakového jazyka“23. Při osobní návštěvě v Centru vyplní Dotazník tlumočníka a donese

lékařské

tlumočnickou

potvrzení

práci.

o

Zúčastní

způsobilosti se

také

vykonávat

zkoušek,

které

probíhají formou testu. •

Projekt

Zajištění

služeb

a

koordinace

akcí

organizací

sluchově postižených. „Mezi

úspěchy

největší

znakové

řeči

komunikačních

č.

ASNEP

155/1998

systémech

Sb.

patří a

prosazení

novely

neslyšících

a

Zákona

384/2008

Sb.

23 24

Původně měsíčník sluchově postižených Gong vycházející 38

Zdroj: http://www.asnep.cz/ts/tlumocnicke_sluzby_2008.html 13.4.2010 Zdroj: http://www.asnep.cz/ts/sluzby_koordinace_akci_2009.html 13.4.2010

36

o

hluchoslepých“24,

který je zmíněn výše. •

o

let – v ČR je to v současnosti jediný tištěný časopis s touto

problematikou.

Od

roku

2007

se

stal

z důvodů

se

k dané

finančních dvouměsíčníkem. •

Různá

publikační

vztahující

činnost

problematice.

2.5. Česká unie neslyšících Praha(ČUN), o.s. Vznik organizace se datuje od července 1990. Posláním a cílem ČUN je „sdružovat občany se sluchovým postižením, umožňovat a podporovat jejich společenské a kulturní kontakty, posilovat jejich sociální a právní vědomí a zvyšovat možnosti jejich zapojení do života společnosti.“25 Dále hájí práva, zájmy a potřeby osob se sluchovým postižením zejména neslyšících a těžce nedoslýchavých, u nichž rozsah a charakter

sluchového

postižení

neumožňuje

plnohodnotně

porozumět mluvené řeči sluchem.

Jednotlivé činnosti a projekty: •

Základní

a

odborné

sociální

poradenství

–

půjčovna

a

prodej kompenzačních pomůcek. •

Účast

na

komunitním

plánování

jednotlivých

městských

částí i v rámci MHMP. •

Účast na jednáních k přípravě Zákona 384/2008 Sb.

•

Tlumočnické

služby

a

realizace

projektu

Simultánního

přepisu mluvené řeči – viz výše.

25

•

Dvouměsíčník Unie – časopis nejen pro neslyšící.

•

Kurzy znakového jazyka pro širokou veřejnost.

•

Přednášková činnost převážně se zdravotní tématikou.

•

Pobytové akce.

•

Volnočasové a sportovní aktivity.

Výroční zpráva ČUN 2008, s.3

37

•

Projekt „Mluvící ruce“ - přehlídka divadelní tvorby ve znakovém jazyce.

2.6.

Sdružení

pro

komplexní

péči

při

dětské

mozkové

obrně

(SDMO), o.s.

Registrátorka docházející do sdružení 2x týdně v rozsahu 10 hodin byla určena pro osoby s mentálním postižením. Na tomto registračním

místě

bylo

oproti

ostatním

organizacím

hned

několik výjimek. Toto sdružení vzniklo v roce 1991 a zabývá se dětskou mozkovou obrnou, jejíž součástí může být i mentální, ale také tělesné postižení. Osoby s tímto znevýhodněním však nejsou primární cílovou skupinou tohoto zařízení. Pracovnice nikdy před tím nebyla v tak úzkém kontaktu s těmito lidmi a proto si musela tuto problematiku nastudovat. Sama je pouze a jen osoba s tělesným postižením – vozíčkářka a tento prostor byl k registraci určen proto, že zde tato kolegyně pracuje a má tu zajištěn bezbariérový přístup. Při samotné registraci tu byla

také

většinou úbytku

změna

se

a

to

samotnými

jejich

taková, zájemci

intelektových

že o

registrátorka

tuto

službu,

schopností

nejednala

ale

s jejich

z důvodu zákonnými

zástupci – rodiči, opatrovníky atd. „Za osoby s mentálním postižením lze považovat lidi, u nichž dochází

k zaostávání

schopností, sociální

nebo

některých

zastavení

osobnostních

přizpůsobivosti

a

adaptace

vývoje

intelektových

vlastností, na

k poruchám

prostředí.

Člověk

s mentálním postižením má většinou sníženou schopnost vyjádřit řečí

vše

co

cítí,

potřebuje

a

chce.

Tito

lidé

jednají

bezprostředně a jsou velice důvěřiví“26. Jak jsem již uvedl výše toto sdružení se primárně nezabývá

26

Kacanu, E: Jsme (inva) lidé Mutabene , Praha 2001, s.71

38

těmito osobami, ale může jim též výrazně pomoci. Posláním a cílem sdružení je zlepšování kvality života lidí s DMO. Co je dětská

mozková

obrna

neboli

Paréza

cerebrální

infantilní

a

jaké omezení svým nositelům přináší? „Dětská

mozková

obrna

(DMO)

je

dlouhodobé

neprogresivní

postižení hybnosti a postury způsobené poškozením vyvíjejícího se

mozku

v prenatálním,

perinatálním

a

postnatálním

časném

období“27. Okruhy činnosti: •

Psychosociální

rehabilitace

lidí

s DMO

–

nácvik

sociálních dovedností a sociálně právní poradenství; příprava

na

zaměstnání

a

možnost

zprostředkování

asistenta při jeho vykonávání, pokud to stav osoby se zdravotním

znevýhodněním

vyžaduje,

připomínkování

zákonů týkajících se problematiky lidí s handicapem. •

Zdravotnická ucelené

rehabilitace

rehabilitace,

lidí

které

s DMO

toto

–

Středisko

zařízení

provozuje

nabízí možnost cvičení pod odborným dohledem. •

Služby dítětem

rané

péče

poskytují

ohroženým

ambulantní

v

odborné

pracovníci

motorickém poradenství

„rodinám

vývoji. k

Je

s to

problematice

nestandardního motorického vývoje v raném období a v dětství. Služby rané péče v terénu poskytujeme podle možností

personálního

zajištění,

jež

je

ovlivněno

podfinancováním této oblasti v rámci SDMO“28.

2.7. Všeobecná fakultní nemocnice – Karlovo náměstí Praha

Oddělení

společného

příjmu

interně

nemocných

se

stalo

registračním místem pro osoby s vnitřními nemocemi. Byl zde

27

Zdroj: http://dmoinfo.cz/modules.php?name=News&file=categories&op=newindex&catid=1 15.4.2010

28

Zdroj: http://dmoinfo.cz/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=8 15.4.2010

39

přítomen jeden pracovník 2x týdně na dobu 10 hodin a tuto službu nabízel v rámci svého sociálně právního poradenství, které tu pravidelně poskytuje. Převážně se zde registrovali zájemci s diagnózou roztroušené sklerózy. Registrátor sám také trpí roztroušenou sklerózou a protože mu toto onemocnění téměř znemožňuje

psát

a

psaný

projev

běžným

způsobem

perem

nebo

tužkou je pro něj velmi obtížný, pomáhala mu při vyplňování potřebných

dotazníků

jeho

matka.

Jak

se

projevuje

toto

onemocnění? „Roztroušená skleróza mozkomíšní postihuje v České republice zhruba 10-13 tisíc lidí, nejčastěji mladé lidi mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života. Jde

o

chronické

systému

(mozek,

zánětlivé mícha),

onemocnění které

centrálního

poškozuje

pochvy

nervového nervových

vláken i vlákna samotná, čímž negativně ovlivňuje řízení celé řady tělesných, mentálních i psychických funkcí. I když je nemoc nevyléčitelná, je léčitelná a její průběh se dá ovlivnit zejména při časné dostatečné léčbě“29.

2.8.FOKUS Praha, o.s.

Zdejší

registrační

místo

bylo

určeno

pro

osoby

s duševními

nemocemi. Určený pracovník byl přítomen 2x týdně v rozsahu 10 hodin. Mezi

nejčastější

schizofrenie,

onemocnění

neurotické

klientů

poruchy

tohoto a

výkyvy

sdružení

patří:

nálad,

např.

deprese. Sdružení roce

jako

slaví

20

takové let

od

vzniklo svého

v roce

1990,

založení.

Jeho

takže

pražská

funguje od roku 1993.

29

Zdroj: http://www.roska-praha.cz/roztrousena-skleroza/roztrousena-skleroza.html 15.4.2010

40

v letošním pobočka

„Posláním sdružení je podpora lidí se zkušeností s duševní nemocí ve spokojeném zvládání života a nalézání možností osobní realizace ve společnosti. Cílem je dosáhnout celkového posílení

postavení

lidí

se

zkušeností

s duševní

nemocí

ve

společnosti a jejich destigmatizace.“30

Filozofická východiska sdružení: •

„sociální začlenění lidí s duševním onemocněním (social inclusion) a vedle toho boj proti sociálnímu vyloučení (social exclusion)

•

komunitní

péče

s

důrazem

na

individuální

přístup

v

poskytovaných službách. •

Metody

používané

v

práci

s

klienty

jsou

zejména:

psychoterapie, farmakoterapie, krizová intervence, práce s rodinou,

psychosociální

rehabilitace

(pracovní

rehabilitace, rehabilitace v bydlení, trénink sociálních dovedností,atd.),

sociální

práce,

case

management,

poradenství, vzdělávání, podpora svépomoci. •

Základem pro spolupráci s klientem je vytvoření bezpečného a

důvěryhodného

jasně

vztahu. Spolupráci

definovaná

dohoda.

vymezuje

Nástrojem

pro

oboustranně

spolupráci

s

klientem je rehabilitační plán. Předpokladem pro plánování je mapování potřeb a situace klienta, stanovování cílů spolupráce a jejich hodnocení“31. Projekty a činnosti: •

Týdny pro duševní zdraví – pravidelná akce od roku 1990, tedy Fokus

vzniku Praha,

sdružení. o.s.

na

Má

celorepublikovou

ní

spolupracuje

30

Stanovy občanského sdružení Fokus Praha ( ve znění účinném ke dni 1.1.2006)

31

Zdroj: http://www.fokus-

působnost

s dalšími

svými

praha.cz/index.php?action=main&subject=157&sessid=09b77f25e4197eb272c31b3ee79ef6bc 15.4.2010

41

a

pobočkami

v ČR.

Seznamování

veřejnosti

s touto

problematikou je hlavním cílem této aktivity a zároveň i jistou prevencí proti těmto onemocněním. Když lidé mají přístup k informacím, vědí, jak se chránit a zvyšuje to jejich

odolnost.

zdraví,

proto

bohatý

10.října

akce

vrcholí

doprovodný

tématikou,

je

program

možnost

Světový

v tomto –

den

období.

filmy,

výtvarných

pro

dílen

duševní

Je

zde

i

výstavy

s touto

prodej

výrobků

a

z chráněných dílen. •

Projekt Blázníš? No a! – vzdělávací program pro střední školy. „Proč mají mít mladí lidé možnost hovořit o duševním zdraví / nemoci? Dospívání

je

bouřlivým

často

obdobím

hledání

vlastní

identity, ale také jedním z nejrizikovějších období ve vztahu

k

možnosti

onemocnět

psychickou

chorobou.

Mladí

lidé se teprve učí řešit řadu životních problémů, přičemž bývají Mnozí

náchylní mladiství

duševní ohroženi

k

jejich

již

rovnováhu. vznikem

překonání

také Z

zažili,

důvodu

této

závažných

řady

rizikovými jaké

to

způsoby.

je

ztratit

zranitelnosti

duševních

jsou

poruch,

jako

např. deprese, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, zneužívání návykových látek, nebo schizofrenie. Program

vychází

stigmatizace,

z

které

moderních ukazují,

objektivních

informací

odbourávají

myšlenkové

o

výzkumů že

psychiatrické

edukace

a

duševním

onemocnění

stereotypy,

strach

dostatek a a

léčbě odstup

(Sartorius 2004). Strukturovaný vzdělávací program „Blázníš? No a!“ vznikl na základě mezinárodní spolupráce s německými a slovens-

42

kými organizacemi (Irrsinig Menschlich e.v., Univerzita v Lipsku,

Integra

zkušenosti tématech.

v

Michalovce), práci

Navazuje

s

na

které

mají

veřejností

dobrou

v

praxi

dlouholeté

psychiatrických

německého

projektu

„Verrückt? Na und!“, do kterého je nyní zapojeno více než 40 škol. Tento vzdělávací modul byl poprvé v české podobě úspěšně ověřen na jaře roku 2006 s dvěma skupinami studentů dvou

pražských

2007/08

bylo

gymnázií.

Ve

s

ohlasem

dobrým

školních

letech

ze

2006/07

a

ještě

6

realizováno

dalších projektových dnů na různých středních školách v Praze. Jaký je jeden den s projektem Blázníš? No a! Projekt se realizuje přímo ve škole a trvá jeden školní den, kdy studenty v jejich třídě navštíví náš projektový tým:

„moderátor“

zdraví

a

spolu

– s

odborník ním

z

také

1

oblasti –

3

péče

o

duševní

„experti

z

vlastní

zkušeností“ – lidé, kteří překonali psychické onemocnění. Cílem

společného

duševního

zdraví

předsudků

a

projektového a

obav

z

dne

je

psychických

zcitlivění

problémů,

psychiatrické

léčby,

tématu

odbourání a

redukce

stigmatizace a sociálního vyloučení osob, které projdou psychickou informací

nemocí. o

Nejde

duševní

o

to

nemoci,

předat

ale

maximum

zažít

přesných

„normálnost“

u

člověka označeného jako duševně nemocný a potvrdit naději, že lze s onemocněním spokojeně žít nebo se vyléčit. Vše probíhá hravou a interaktivní formou, do které mohou být

zapojeni

i

učitelé.

Cílem

je

uvědomit

si,

že

psychická nebo životní krize je tématem, které se dotýká studentů osobně. Týká se všech lidí. Studenti mají také

43

prostor

pokládat

jakékoliv

otázky

na

téma

duševního

onemocnění a jeho léčby (psychiatrie) „expertovi“, který otevřeně vypráví o svých zkušenostech“32. •

Projekt „ I my jsme občané“ – Máme právo komunikovat na úřadech bez bariér. Hlavním cílem projektu, který odstartoval v červenci 2009 a potrvá do června 2010 je: „začlenění lidí s bariérami v komunikaci do společnosti a zmírnění jejich diskriminace na úřadech veřejné správy tak, aby byla naplňována jejich občanská práva a došlo ke zlepšení života těchto lidí v jejich přirozeném prostředí“33.

Fokus

Praha,

Hlavním

o.s.

je

zde

realizátorem

je

jednou

z partnerských pro

Společnost

organizací.

podporu

lidí

s mentálním postižením.

V dubnu tohoto roku v rámci svého 20. výročí založení toto sdružení

slavnostně

otevřelo

nové

prostory

Centra

denních

rehabilitačních aktivit (CEDRA), v jehož rámci probíhají různé volnočasové činnost

aktivity

nebo

jako

pohybová

a

např.

pletení

relaxační

košíků,

cvičení

a

výtvarná

tréninkového

vzdělávacího střediska (TVS), kde jsou možnosti vzdělávacích kurzů.

Jako

Expresivní

takový

terapie,

bonbonek kam

těchto

spadají

různé

aktivit

může

působit

druhy

terapií,

např.

arteterapie, dramaterapie aj., ale také třeba zážitkové kurzy jako

práce

organismus

s hlínou nebo

přímo

taneční

a

v terénu pohybová

a

její

terapie

působení Tělo

a

na mysl

v interakci – pohybem je možné změnit psychický i fyzický stav člověka.

32

Zdroj: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=209&sessid=ca6a22d2fd49f5f90ea2676889300d04 15.4.2010 33

Zdroj: http://www.fokus-praha.cz/getdoc.php?id=1453&sessid=f254cb84cd4980cdb3f8e029763addbe

15.4.2010

44

Další služby a možnosti: •

Pomoc v krizi - kontaktní místo krizové pomoci a krizová telefonická telefonním hodinách.

linka čísle Každý

v

Domě

777

u

Libuše

800 983,

všední

den

od

v Praze

ale 14

jen do

2

a

na

v odpoledních 20

hodin

a

o

víkendech od 14 do 17 hodin34. •

Psychiatrická

ambulance

–

„poskytuje

běžnou

psychiatrickou péči - diagnostiku, medikaci, zprávy pro posudkové lékaře, žádosti o lázeňskou léčbu apod. Provádí rovněž

příjmová

vyšetření

denního

sanatoria

programů

pro

zařazení

Komunitního

zájemců

centra

do

Břevnov.

Kapacita této služby je omezená. Klienti, kteří docházejí do

programů

denního

sanatoria

pouze

výjimečně,

po

dohodě, přecházejí do ambulantní psychiatrické péče“35. •

Centrum

psychosociální

rehabilitace

Břevnov

–

přehled

pravidelných aktivit: sport a vycházky po Praze a okolí, výuka jazyků, Literární a Ženský klub36. Volnočasové

aktivity

podobného

charakteru

nabízí

také

svépomocný klub Mosty, který je součástí Centra. Existuje již od roku 2002 a za svou činnost obdržel v roce 2005 prestižní ocenění Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové Cenu

Olgy

Havlové.

Je

určen

zejména

klientům

léčebny

Bohnice, kteří si potřebují odpočinout mimo areál, přijít na jiné myšlenky nebo si naopak s někým, kdo má podobnou zkušenost jen tak popovídat v neutrálním prostředí.

34

S použitím zdroje: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=10&sessid=3e090707b84560b611215c066297b9fc 35

Zdroj: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=59&sessid=3e090707b84560b611215c066297b9fc 36

S použitím zdroje: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=30&sessid=d8a345e353406e3d7dea42084ce3b1a1 Z důvodu místa datum všech citací 15.4.2010

45

•

„Centrum denních aktivit – Dům u Libuše nabízí obdobné aktivity a navíc ještě např. posezení v kavárně, hraní společenských her, pravidelné filmové večery aj. Také vydává klientský časopis Libušinka.37

•

Centrum programů podpory zaměstnání – poskytuje několik typů podpory při zaměstnávání: a)“Chráněné

zaměstnání

nabízí

nácvik

pracovních

a

sociálních dovedností v chráněném prostředí. Cílem podpory je plynulý přechod klienta z chráněného pracovního místa do přechodného

zaměstnání

nebo

do

méně

chráněných

podmínek.

Tento program nenabízí stálé pracovní uplatnění. Program je poskytován

prostřednictvím

chráněných

pracovních

míst

zřízených pro tento účel ve Fokusu Praha. K tomuto účelu slouží např. tiskárna sdružení, která byla založena v roce 1993. b)

Přechodné

zaměstnání

poskytuje

klientům

trénink

pracovních a sociálních dovedností v nechráněném prostředí. Po

dobu

přechodného

zaměstnání

jsou

klienti

intenzivně

podporováni. Cílem podpory je schopnost klienta uplatnit se na

otevřeném

trhu

práce

nebo

přejít

do

méně

chráněných

podmínek. Tento program nenabízí stálé pracovní uplatnění. Podpora

uživatele

je

tu

zaměřena

jak

na

pomoc

při

zacvičování, tak také na plánování a výběr zaměstnání po ukončení programu přechodného zaměstnávání. c)Podporované zaměstnání, jehož cílem je nalezení a udržení stálého zaměstnání na

otevřeném trhu práce. Program nabízí

časově omezenou podporu a pomoc lidem, jejichž schopnosti získat

37

a

zachovat

si

zaměstnání

jsou

z

různých

důvodů

S použitím zdroje: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=65&sessid=d8a345e353406e3d7dea42084ce3b1a1 15.4.2010

46

omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou podporu pracovního asistenta poskytovanou před i po nástupu do

práce.

Doba

poskytované

podpory

nutná

k

nalezení

a

udržení zaměstnání je časově omezená“38. Do

této

„pomáhá

oblasti

ještě

klientům

spadá

pracovní

orientovat

se

v

poradenství,

které

pracovně-právních

záležitostech a výběru vhodného zaměstnání či rekvalifikace a také Job klub, to je vzdělávací seminář, během kterého si klienti osvojují praktické vědomosti a dovednosti jak získat a udržet si zaměstnání na otevřeném trhu práce“.39 „Fokus Praha provozuje také dvě sociální firmy: Junův statek, který nabízí ubytovací a restaurační služby a Zahrada, která se zaměřuje na zahradnické práce. Obě

sociální

firmy

poskytují

svým

zaměstnancům

pracovní

asistenci a psychosociální podporu.

Sociální firma je nový model zaměstnávání lidí, kteří se ze zdravotních či sociálních důvodů hůře uplatňují na trhu práce. Je vhodná zejména pro ty, kteří mají obtížný vstup na trh práce, mají problémy se na něm udržet a potřebují dlouhodobě určitou míru podpory ve zvládání pracovní činnosti“40. •

Program klientům

Podpora žít

podmínkách.

38

co

bydlení

–

„cílem

nejsamostatněji

Naučit

klienty

v

podpory

je

běžných

neústavních

udržovat

Zdroj: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=23&sessid=0cc5c3dce3dfa6aab47bd2483d48cbe3 39

Tamtéž.

40

Zdroj: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=66&sessid=921b1b3cee0f2cb1756caf7d014866dd Z důvodu místa datum všech citací 15.4.2010

47

umožnit

domácnost,

organizovat si volný čas, hospodařit s penězi a udržet dobré vztahy společného soužití se sousedy.

Formy podpory: a)Dům na půl cesty - je určen pro klienty, bydlet

nezávisle

na

rodině

nebo

kteří chtějí

léčebně

a

zpočátku

potřebují větší podporu socioterapeutů.

b)Byty na půli cesty - jsou určeny pro klienty, kteří chtějí bydlet individuálně a nezávisle na rodině nebo na léčebně. Mohou být poskytnuty klientům, jejichž stav vyžaduje nižší míru podpory. Podmínkou je pěstování vlastních aktivit i mimo byt a motivace ke změně. Tato služba je určena pouze klientům s trvalým bydlištěm v Praze.

c)

Podporované

chystají

bydlet

bydlení nebo

bytě, podnájmu nebo

je

už

určeno

bydlí

klientům,

samostatně

kteří

ve

se

vlastním

ubytovně a kteří k tomu potřebují

podporu“41.

Před uzavřením této podkapitoly ještě zmiňuji, že v nedávné době

se

sdružení

zaměstnávání odborníků

pro

podílelo

na

dlouhodobě

v psychiatrických

projektech

duševně službách

nemocné sdružení

Síť a

služeb

Vzdělávání

Fokusu

Praha,

které jsou nyní již ukončeny.

2.9. TyfloCentrum Praha, o.p.s.

Posledním registračním místem bylo Tyflocentrum Praha, o.p.s.

41

Zdroj: http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=55&sessid=921b1b3cee0f2cb1756caf7d014866dd 15.4.2010

48

- Centrum služeb pro nevidomé a slabozraké občany z Prahy a Středočeského kraje. Registrátorka byla zájemcům k dispozici 10 hodin, 2 dny v týdnu. „Postižení zraku (nevidomost a slabozrakost) patří do skupiny smyslového postižení. Nejhůř postižení v této kategorii jsou lidé s naprostou ztrátou zraku. Žijí sice v naprosté temnotě, ale dokážou tento handicap zvládnout a jejich život se neliší od životů ostatních lidí. I když nevidí, pečlivě nás sledují, vnímají každý pohyb, každé slovo. Mají představivost a sledují dění ve svém okolí hlavně sluchem, jež mají mnohem citlivější a ostřejší. Lidé se zrakovým postižením jsou velice nedůvěřiví a uzavření, proto hodně záleží na tom, jak s nimi hovoříme. Buďme trpěliví a nedejme se odradit.42“ Věta o nedůvěřivosti a uzavřenosti myslím tak docela neplatí. Vše je vždy o konkrétních jednotlivcích, ať už je to jakákoliv skupina lidí. Stejně tak teorie o citlivosti a ostrosti sluchu nemusí být vždy pravdou.

Jednotlivé druhy nevidomosti a slabozrakosti: •

„Úplná nevidomost – úplná ztráta zraku

•

Praktická

nevidomost

–

člověk

s tímto

postižením

vidí

maximálně do l m, velice omezeně, a to pouze se speciální korekcí

(brýle),

nebo

má

zachovaný

světlocit

(vidí

obrysy, světlo a tmu). •

Silná

slabozrakost

–

člověk

s tímto

postižením

vidí

maximálně do 3 m s korekcí. •

Střední slabozrakost – člověk s touto vadou vidí do 6 m s korekcí

•

42

Ztráta jednoho oka – po úraze nebo nemoci

Kacanu, E: Jsme (inva) lidé Mutabene , Praha 2001, s. 25

49

•

Obrna

očních

schopen

víček

mrkat,

–

proto

člověk

s tímto

postižením

není

vidí

většinou

omezeně,

pouze

štěrbinkami •

Obrna očních svalů – postižené oko nelze používat

•

Nádor oka a další oční vady“43.

Nezbytnou kompenzační pomůckou je pro ně bílá hůl. Někteří lidé se slabozrakostí jí někdy nenosí. „V roce

2000

slabozrakých uspořádání

se

Sjednocená

(SONS) státu

organizace

v návaznosti a

na

samosprávy

změny

rozhodla

nevidomých

a

v územně

správním

zahájit

postupné

osamostatňování odborných služeb“44. To

byl

také

republice

a

důvod,

proč

vznikla

v roce

2002

bylo

síť

také

TyfloCenter založeno

po

celé

TyfloCentrum

Praha,o.p.s. „Jeho hlavním posláním a cílem je podporovat dospělé osoby se zrakovým postižením v samostatném životě a jejich začlenění do společnosti. tuto

K tomu

cílovou

vytváří

skupinu,

i

potřebnou

jejichž

podporu

smyslem

je

služeb

pro

„poskytovat

praktickou pomoc při řešení konkrétních problémů těžce zrakově postižených

lidí

v každodenním

životě,

zejména

při

zvládání

náročných nebo nestandardních situací, a předcházet tak vzniku krizových

jevů.

Toto

TyfloCentrum

se

snaží

o

úplnost

a

návaznost sociálních služeb pro nevidomé a slabozraké lidi na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje.“45

Jednotlivé činnosti a projekty: •

Základní

i

odborné

oblastech: sociálně

–

poradenství právní

nebo

v následujících

dostupnost

dalších

návazných služeb v Praze a okolí, popřípadě v celé ČR.

43

Kacanu, E: Jsme (inva) lidé Mutabene , Praha 2001, s. 25, 26

44

Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s., s.7

45

S použitím zdroje: Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s., s. 6, 10

50

•

„Oddělení

podpory

registrována

pracovního

jako

uplatnění

sociální

-

služba

rehabilitace

je

a odborné

poradenství. Podporou zraku

pracovního

se

uplatnění

zabýváme

od

lidí

vzniku

s těžkým

postižením

TyfloCentra

Praha

a

považujeme ji za jednu ze stěžejních činností, protože zaměstnanost

nevidomých

a

slabozrakých

lidí

je

dle

dostupných studií pouze asi 25%. Hlavním problémem při hledání zaměstnání nebývá jen samotné zrakové postižení ale

také

chybějící

vzdělání

uchazečů

zaměstnavatele. udržení

sebedůvěra, naopak

či

Cílem

služby

zaměstnání,

motivace,

ale

není také

nedostatečné

obavy

na

„pouhé“

nalezení

zlepšení

straně a

dovedností

potřebných k uplatnění na otevřeném trhu práce“46. Součástí

tohoto

oddělení

je

i

půjčovna

kompenzačních

pomůcek. Spadá

jsem

též

účast

odpovědných

pracovnic

na

různých

seminářích, konferencích a vzdělávacích akcích věnujících se této problematice a také přednášková činnost. •

Průvodcovská umožňují

a

předčitatelská

nevidomým

samostatnost,

a

služba

slabozrakým

usnadňují

jim

–

„tyto

lidem

kontakt

se

co

služby největší

společenským

prostředím a pomáhají při uplatňování práv, oprávněných zájmů těchto umožnit

a

při

obstarávání

terénních

a

uživatelům

osobních

částečně služby

co

záležitostí.

ambulantních nejvyšší

Cílem

služeb možnou

je míru

nezávislosti při naplňování svých potřeb. Průvodcovskou a předčitatelskou

službu

TyfloCentrum

Praha,

o.p.s.

poskytuje uživatelům služby z Prahy a Středočeského kraje od 18 let do seniorského věku (ve výjimečných případech

46

Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s., s., s. 11

51

•

od 15 let). Službu lze využívat pravidelně i jednorázově. Průvodcovskou

službu

nejčastěji

využívají

lidé

při

návštěvě lékaře, úřadu nebo jiné instituce. Nejde jen o doprovod z místa srazu na cílové místo a zpět, ale i o pomoc při orientaci v budově, při vyplňování dokumentů nebo během nákupů (výběr oblečení, orientace mezi regály, sdělování informací o zboží apod.). Předčítat je možné denní tisk, korespondenci, dokumenty, knihy

atd.

uživatel handicapu,

Jedná služby tj.

se

i o pomoc

nemůže

např.

při

činnostech,

vykonávat

vyplnění

kvůli

formuláře

které

zrakovému

nebo

složenky,

pomoc při označování předmětů v domácnosti či vyhledání informací“47. •

Dobrovolnický

program

-

aktivizačních,

sociálně

služba

se

skládá

rehabilitačních

a

dál

více

z prvků

poradenských

služeb. Dobrovolníci

jsou

dnes

čím

tím

vzácnějším

artiklem a většinou ve všech organizacích je poptávka po dobrovolnících vyšší než jsou ony samy schopny nabídnout. Domnívám se, že kult mládí a výkonnosti nabývá v současné době

vrcholu,

na

druhou

stranu

lidé

mají

existenční

problémy a pracovat musí, aby se uživili. Proto se času na dobrovolnickou

činnost

mnoho

nedostává.

Doba

je

příliš

hektická a tak volný čas je nedostatkové zboží a lidé si pořádně rozmyslí, komu budou svůj volný čas věnovat. Ale když se to povede a najdou se dva lidé – dobrovolník a člověk s postižením a vytvoří se mezi nimi vztah, může to být

přátelství

na

celý

život.

Nesmírně

si

vážím

dobrovolníků i placených brigádníků, protože jejich pomoc je

penězi

nezaplatitelná,

odpovídající možnosti.

47

Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s., s. 14

52

i

kdyby

byly

v této

oblasti

Dobrovolnický program v TyfloCentru Praha, o.p.s. nabízí široké možnosti různých aktivit. Záleží na dohodě mezi nevidomou osobou a dobrovolníkem, jak společný čas naplní. •

Volnočasové a vzdělávací aktivity - „tato služba je registrována jako Sociálně aktivizační služby pro seniory a

osoby

se

zdravotním

postižením,

název

„Volnočasové

aktivity“ je ovšem mezi uživateli služeb natolik vžit, že jej i nadále používáme“48. Volnočasové aktivity tohoto centra mají i významný socioterapeutický dopad a patří sem např. jóga, rehabilitační cvičení,

orientální

tance,

návštěva

divadel,

koncertů,

kin, různé besedy. Ve vzdělávacích aktivitách převažuje především

výuka

cizích

jazyků

(angličtina,

němčina).

Všechny tyto aktivity naplňují i důležitou sociální funkci –

potřebu

setkávání

a

předávání

osobních

zkušeností

a

možnost vzájemně probrat slasti a strasti života osob se zrakovým postižením. •

Vydávání

informačního

bulletinu

„Pražský

informátor“

nejen pro zrakově postižené. Zájemcům se posílá zdarma ve variantách

čtyřech

-

zvětšený

černotisk,

bodové

písmo,

elektronická nebo zvuková podoba. •

Osvětová s lidmi kolegy

činnost se

Centrum

zrakovým

našich

sociálním,

–

postižením

uživatelů,

speciálně

pořádá „kurzy

exkurze

o

komunikaci

pro

zaměstnavatele

pro

studenty

pedagogickým

či

škol

zaměřením apod“ . S mladými návrháři pro Práci bez bariér – záměrem tohoto projektu „bylo nechat připravit originální design na trička upozorňující na problematiku zaměstnávání osob sezrakovým postižením a veškerý zisk z prodeje triček

48

Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s., s.16

49

Tamtéž.

53

se

zdravotnickým

49

•

a

bude použit na rozvoj služby podporovaného zaměstnávání“50. •

Informační seznámit

kampaň

Duhovka

veřejnost

slabozrací

lidé

-

cílem

s prostým

žijí

této

faktem,

stejný

život

kampaně

že

nevidomí

jako

oni,

je a

jenom

překonávají více překážek. •

TyfloCentrum se v rámci osvětové činnosti zaměřuje také na vzdělávání svých pracovníků.

Na

závěr

celé

registrátora, organizací,

této

který jelikož

kapitoly

neměl

musím

podepsanou

vykonával

spíše

zmínit smlouvu

terénního

posledního se

žádnou

pracovníka.

Neměl problémy s chůzí a tak byl ku pomoci zejména mně jako vozíčkáři

a

kam

jsem

se

nemohl

dostat

já

sám

z důvodu

architektonických bariér nebo naopak lidé, kteří např. díky svému zdravotnímu stavu nemohli přijít do organizace, šel za nimi on, většinou do domácího prostředí. Původně byl tento pracovník

určen

pro

osoby

s tělesným

postižením,

zejména

vozíčkáře. Ti však neprojevili takový zájem a tak se spíše stal registrátorem seniorů, kteří tak opětovně dali najevo, že chtějí využít této nabízené možnosti.

V další kapitole se již budu věnovat samotnému vývoji projektu a průběhu registrací.

50

Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s., s.18

54

3.Vývoj projektu „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním postižením do databáze IZS hl.m. Prahy“ a průběh registrací.

„Projekt „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním postižením do databáze IZS hl. m. Prahy“ podaný Národní radou osob se zdravotním postižením ČR (NRZP) a realizovaný její pobočkou Pražskou

krajskou

zdravotním

radou

postižením

se

věnoval

vzhledem

problematice

k činnostem

osob

se

integrovaného

záchranného systému. Projekt byl financován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu České republiky a rozpočtu hl. m. Prahy, z programu JPD 3 – Jednotný programový dokument pro Cíl 3 regionu NUTS 2 hl.

m.

Prahy.

Registrační

projektu

číslo

bylo

CZ.01.3.07/1.1.01.3/1074. Projekt byl realizován v období od 1. ledna 2007 do 30. června 2008.“51 Po dohodě s realizačním týmem

prodlouženo

do

31.8.2008

s

celkovým

rozpočtem

pro

realizované období 4 239 400,- Kč.

3.1.

I.etapa

vývoje

projektu

–

listopad

2005

až

počátek

července 2007

První

etapy

jsem

se

osobně

informacemi Mgr.Kaňkové,

neúčastnil

a

tak

si

vypomůžu

na kterou v této své práci navazuji.

„Potřeba něco podniknout v oblasti osob se zdravotním postižením vzhledem k práci integrovaného záchranného systému se projevila během povodní v České republice v roce 1997 a posléze v roce 2002. tohoto projektu sahají do roku 2005, Počátky v listopadu uskutečnila první jednání k ochraně 51

kdy se tělesně

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s. 26

55

postižených osob a osob se sníženou pohyblivostí v případě vzniku mimořádné nebo krizové situace, které se účastnili zástupci Magistrátu hl. m. Prahy a Pražské krajské rady NRZP. Na schůzku byli přizváni zástupci Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy z odboru ochrany obyvatelstva a plánování, Městské policie hl. m. Prahy odbor prevence, občanského sdružení Život 90. Při jednání hasiči zdůraznili, že proto, aby mohli těmto lidem pomoci, musí o nich vědět. Zrodila se možnost zapracovat informace o tělesně postižených do mapového podkladu hl.m. Prahy, který je využíván při řízení záchranných prací při mimořádných událostech a krizových situacích. Celkový přehled o osobách s tělesným postižením neexistuje, nemůže být tedy využita žádná stávající databáze. Dle dostupných materiálů byly zmíněny možnosti uložení databáze na Magistrátu hl. m. Prahy, pro potřeby krizového štábu a Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy. Na základě závěrů z této schůzky byly osloveny členské organizace Národní rady osob se zdravotním postižením ČR (nejen pro osoby s tělesným postižením). Byla jim nabídnuta možnost stát se kontaktním místem pro registrace do databáze pro potřeby IZS s tím, že na mzdy těchto lidí by se podal projekt na Evropský sociální fond. Téměř rok, až do října 2006, neprobíhala žádná další jednání. S myšlenkou tohoto projektu jsem byla seznámena v červnu roku 2006 jeho koordinátorkou a začala jsem se aktivně účastnit schůzek jako zástupce Pražské organizace vozíčkářů, jednoho z možných registračních míst. Začátkem října 2006 se konala schůzka, které se účastnila předsedkyně Pražské krajské rady NRZP, jako zástupce předkladatele projektu se zástupci odboru krizového řízení Magistrátu hl. m. Prahy, Hasičského záchranného sboru hl.m. Prahy z odboru ochrany obyvatelstva a plánování, neziskové organizace Život 90, Pražské organizace vozíčkářů a komerční firmou distribuující tzv. evakuační křeslo vhodné pro osoby se byli seznámeni sníženou schopností pohybu. Účastníci s projektem a byla projednávána potřeba zajistit část kurzu pro registrační pracovníky složkami IZS, v kterém by je seznámili s metodami své práce, což by umožnilo zjistit možné problémy v používaných technikách vzhledem k osobám se zdravotním postižením. Dalším tématem bylo materiální zajištění registračních míst a seznámení se s předpokládanými skupinami, pro které bude registr osob se zdravotním postižením určen. Byl vyřčen návrh nejdříve zpracovat pouze jednu městkou část, která by pak sloužila k “předvádění“ To by zmenšilo počáteční materiální náklady a pomohlo při shánění dalších podpor projektu. Avšak registrační místa mají být zřízena dle druhu zdravotního postižení. Pokud by se tedy zpracovala jedna městská část, ale pro všechny skupiny, zůstal 56

by počet registračních míst shodný. Také není znám počet osob se zdravotním postižením, které v určité lokalitě žijí a tedy ani typ postižení. Projekt tedy zůstal určen pro celé území hl. m. Prahy. Na závěr byla provedena ukázka evakuace pomocí evakuačního křesla. V této době byla podána žádost o finanční podporu projektu „Místa pro zaregistrování osob se zdravotním postižením do databáze IZS hl. m. Prahy“ Do konce roku 2006 následovalo několik schůzek na odboru krizového řízení Magistrátu hl. m. Prahy za účasti zástupce odboru krizového řízení Magistrátu hl. m. Prahy, odboru ochrany obyvatelstva a plánování Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, zdravotního odboru Magistrátu hl. m. Prahy, Pražské organizace vozíčkářů a Života 90. Na těchto i dalších schůzkách se projevil problém v nepřítomnosti kompetentní osoby Pražské krajské rady NRZP a ve výměně některých zástupců a institucí. To mělo vliv na opakované projednávání podmínek a možností jednotlivých účastníků. Projednávala se především tato témata: - co by měl obsahovat kurz pro registrační pracovníky Jednalo se o modulu, který má představit práci záchranných složek metodickými ukázkami. A tím otevřít pozdější diskusi o specifických potřebách osob se zdravotním postižením. Zástupce Magistrátu hl. m. Prahy představil návrh osnovy tohoto modulu kurzu. Toto téma otevřelo další problematiku a to - potřebu vzdělávání složek IZS v oblasti problematiky osob se zdravotním postižením Dle sdělení nejsou složky IZS vzdělávány v této oblasti. Byla identifikována potřeba získat informace o způsobu navázání vhodného kontaktu člověka s postižením, především se mluvilo o skupině hluchoslepých. Nedostatek informací je i ohledně chování osob se zdravotním postižením a seniorů v mimořádných událostech. Tato témata považovali zástupci Magistrátu hl.m. Prahy a Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy za tak závažné, že navrhli možnost provést metodické ukázky apod., či jinak podporovat tento projekt i pokud by nevyšla finanční podpora projektu z Evropského sociálního fondu, výměnou za školení o problematice osob se zdravotním postižením pro složky IZS. Pražská krajská rada NRZP přislíbila zajištění takového školení. - údaje, které se budou zaznamenávat do databáze Předpokládané potřebné informace o registrovaných osobách: jméno, adresa + č. bytu, tel. číslo, specifikace věku, zda žije sám, specifikace míry postižení (chodí pomalu, nosítka, vozík, nevidomý apod.), zvířata v bytě - problémy, které by mohly při registraci nastat 57

Velkým problémem se ukázala neaktuálnost registru. Otázkou zůstalo, jak zajistit aktuálnost dat. Časté stěhování seniorů, úmrtnost či dlouhodobé pobyty v lázních některých osob se zdravotním postižením bude ovlivňovat platnost dat v registru. Ochrana osobních údajů a možnost zneužití shromažďovaných údajů se ukázala jako další problém tvorby databáze osob se zdravotním postižením, přestože registrace bude dobrovolná. Riziko se zvyšuje i kvůli faktu, že jsou označována místa, kde je někdo, kdo má sníženou možnost se bránit. Je tedy nezbytně nutné, zvážit, jaké údaje jsou nezbytné a jak co nejlépe ochránit databázi před zneužitím. To lze zajistit zamezením přístupu k databázi velkému množství lidí. Pokud bude databáze na MHMP dostanou se k ní pouze prověření pracovníci, u HZS bude mít přístup pouze dispečink a velitel zásahu. Návrh nedat údaje z databáze k dispozici záchranné zdravotní službě a policii („záchranka stejně čeká na ostatní složky IZS před vstupem do budovy či bytu“) poukázal na jistou nevraživost a rivalitu mezi jednotlivými složkami. -

časový průběh evakuace např. při požáru – jak velký je prostor na „specifické potřeby“ Záleží na konkrétních podmínkách. Je zapotřebí rozlišovat náhlé situace oproti těm, při kterých je při zásahu více času, např. plánovaná evakuace při povodních. Vývoj během realizace Po té co byla jistá finanční podpora z Evropského sociálního fondu, byla v lednu 2007 zahájena realizace projektu. Pražská krajská rada osob se zdravotním postižením NRZP předložila návrh druhých dvou modulů kurzu, který jsem připomínkovala. V únoru 2007 se dalšího setkání na Magistrátu hl. m. Prahy již účastnila manažerka projektu. Odbor krizového řízení představil návrh formuláře pro registrace. Předvedl ukázku využití databáze jejím zapracováním do mapového podkladu hl. m. Prahy, který je využíván při řízení záchranných prací při mimořádných událostech a v krizových situacích. Projednával se konkrétní průběh a termín kurzu pro registrační pracovníky. Během realizace projektu se začaly konat další interní schůzky bez účasti neziskových organizací, které se podílely na vývoji projektu. Kurz registračních pracovníků proběhl v dubnu 2007. Byli vybráni registrační pracovníci a pozornost se začala soustředit na registrační místa. Již v dubnu 2006 jsem zjišťovala, jak to vypadá s uložením databáze u Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy. Dle sdělení koordinátorky projektu však není dosud vyřešeno (pozn. autora dle zápisu z jednání z listopadu 2005 – „hasiči zváží možné uložení databáze u nich“) Současný stav projektu (v červenci 2007) lze shrnout do těchto bodů: Registrační pracovníci zahájili svou činnost. 58

Není dořešen systém a frekvence předávání údajů Magistrátu hl. m. Prahy. Dojednávají se podrobnosti uložení databáze na centru tísňového volání 112. Umístění databáze na dispečinku tísňové linky 150. Nejsou dořešeny administrativní věci registrace (formuláře, identifikační karty pro registrované apod.). Realizátoři projektu nejsou schopni odpovědět, od kdy bude databáze funkční“52. Začátkem mé osobní spolupráce s týmem lidí zainteresovaných na tomto

projektu

byl

již

několikrát

zmiňovaný

kurz

pro

registrační pracovníky, který proběhl v dubnu 2007. V rámci kurzu se probíraly tyto moduly: 1. Integrovaný záchranný systém – výčet možných rizik na území

hlavního

nebezpečných

města

látek;

Prahy

úloha

–

požár,

jednotek

povodeň,

požární

únik

ochrany

–

konkrétní postupy a možnosti složek krizového řízení při mimořádných

situacích

přivolání

záchranné

(způsoby služby

a

varování

a

vyrozumění);

komunikace

s operačním

střediskem (zaměřeno na jednotlivá zdravotní postižení); praktické ukázky složek IZS.

2. Zacházení s OZP – Somatopedie – základy o různých druzích zdravotního

postižení;

komunikace;

etika

architektonické

základy

první

pracovníků

bariéry

pomoci;

v sociálních

v pohybu

a

orientaci

základy službách; a

různé

kompenzační pomůcky; videotrénink interakcí.

3. Administrativa – zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů;

práce

s počítačem

a

programy

potřebnými

registraci.

4. Závěrečné testy a pohovory.

52

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s.30-35

59

pro

Pro potřeby této diplomové práce je myslím zatím dostačující zmínit se o průběhu kurzu takto krátce a to z těchto důvodů: •

Na

některé

věci,

které

se

týkají

tohoto

tématu

se

zaměřím v následující kapitole v rámci rozhovorů. •

Průběhem kurzu pro registrační pracovníky se podrobně zabývala zpětně

ve

své

hodnotím

nepovažuji

kurz

diplomové

práci

celou

dobu

sice

za

mého

Mgr.Kaňková. trvání

zbytečný,

Když

v projektu,

zejména

diskuze

v rámci pracovních schůzek mezi samotnými registrátory, realizačním týmem, ale i složkami IZS byly cenné a to i v případě, kdy to pak nedopadlo dle očekávání avšak pro praxi, tedy praktickou práci při samotných registracích osob do databáze IZS hl.m.Prahy mi nepřipadal zas až tak důležitý, jak jsem původně předpokládal. Spíše to asi byla podmínka projektu, aby se dosáhlo na finanční zdroje.

3.2.II. etapa vývoje projektu – červenec 2007 – srpen 2008

3.2.1. Řízení projektu

Pravidelné v sídle

pracovní

NRZP

za

schůzky účasti

probíhaly

10ti

minimálně

registrátorů

1x

jako

měsíčně zástupců

jednotlivých cílových skupin, realizačního týmu, za který

se

účastnily koordinátorka, manažerka, administrátorka projektu a v případě potřeby grafik-kameraman a někdy i fotograf v jedné osobě.

Od 1.7.2007 jsme byli oficiálně povinni, být přítomni na svých registračních místech v jednotlivých organizacích. Nepovažoval

60

bych

to

za

nic

zvláštního,

kdyby

byly

připraveny

všechny

potřebné materiály, které si má zájemce o registraci odnést, zejména

souhlas

registrovaného

se

zpracováváním

osobních

údajů, ale od realizačního týmu nebylo v tu dobu připraveno ještě

nic.

Bylo

důvěryhodnosti

mi

značně

projektu

nepříjemné,

jen

pomyšlení,

hlavně že

z hlediska

přijde

člověk

s očekáváním vysvětlení, jaký má důvod se registrovat a co mu to bude zaručovat. Tenkrát jsme ještě vůbec netušili, jak bude registr

fungovat

a

vyplnění

potřebných

formulářů

jsme

také

nabídnout nemohli, protože všechny ještě nebyly vytištěny, ale museli jsme tam být již k dispozici. Svěřil jsem se se svými pocity koordinátorce, která mi poté sdělila, že i když ještě nic hmatatelného v ruce nemám, stačí zatím přece jen ústní propagace projektu a již jsme přece všichni mohli začít daleko dříve. To mi ale osobně přišlo vůči lidem nefér, protože ze svého

hlediska,

když

se

někam

registruji,

také

očekávám

alespoň nějaké minimální záruky a informace, což se mi během celého projektu pak potvrdilo ještě mnohokrát.

Během řešily

července

2007

organizační

proběhly věci

a

dvě

pracovní

také

možné

schůzky,

způsoby

kde

se

propagace

projektu. Základní informace o této nabídce sice „visely“ na stránkách

NRZP,

ale

uvažovali

jsme

o

samostatných

webových

stránkách. Bohužel zůstalo jen u úvah, i když si nemyslím, že v případě realizace by to nějak zásadně ovlivnilo propagaci projektu. komunikovat realizační

Přemýšleli mezi tým.

jsme

sebou Jedna

také jako

naše

o

tom,

jednotliví

kolegyně

-

jak

spolu

budeme

registrátoři registrátorka

a pak

založila společnou emailovou konferenci. I když jsme na sebe měli i jiné kontakty, tohoto způsobu komunikace jsme hojně vy-

61

užívali. Předávali si informace o tom co je už hotové, co je potřeba

udělat

nebo

zkušenosti

ze

samotného

průběhu

registrací. V době trvání projektu toto skutečně splnilo svůj účel. Také jsme dostali za úkol vytvořit vlastní text – článek o

projektu,

který

bude

upravený

dle

potřeb

každé

cílové

skupiny a následně ho propagovat v tiskovinách, na webových stránkách apod. Materiály, které pak byly též k dispozici samotným zájemcům o registraci: údajů,

Souhlas

Havarijní

registrovaného

dotazník,

se

který

zpracováním

byl

považován

osobních za

hlavní

dokument, Identifikační dotazník, Evakuační leták upravený dle potřeb

jednotlivých

případně skupiny

cílových

informační vytvořili

letáky,

sami

skupin,

které

žlutá

si

registrátoři.

pro

kartička

jednotlivé

Havarijní

SOS, cílové

dotazník

měl

sloužit: a) jako zdroj dat do zprávy IZS b) k posouzení o nutnosti aktualizace. Zprávy pro IZS se

ve

předávaly

variabilním

termínu

podle

počtu

zaregistrovaných. Havarijní dotazník myšlen jako základní dokument byl však po celou

dobu

trvání

registrátorů,

měli

u ho

koordinátorky k dispozici

i

projektu, samotní

jednotlivých

zaregistrovaní.

Ochrana osobních údajů byla nedostatečná. Náš registr měl být k dispozici pouze tísňovému volání 112. Nefungovalo propojení tísňové linky 112 a 150 ze strany hasičů. K tomu, aby tato spolupráce

byla

správně

funkční

software. Na tento nedostatek za

celou

Tísňová

dobu linka

této 112

potřeba

vytvořit

vhodný

upozorňovala již Mgr.Kaňková a

spolupráce posílá

je

se

datovou

to

nepodařilo

zprávu

všem

vyřešit. složkám.

Realizační tým měl snahu tento problém řešit a ptal se na

62

možnosti propojení s hasiči a na způsob, jak by to fungovalo, kdyby byla naše databáze také u nich. Vyplňování

administrativy,

tedy

pracovních

výkazů

bylo

též

problematické. Musí se dodržovat jistá úprava, což je jasné, ale

nikdo

nám

neukázal,

jakým

způsobem

výkazy

systematicky

zpracovávat a následně nám byla vyčítána grafická i obsahová úroveň. I když na to bylo v kurzu pro registrační pracovníky myšleno,

celý

teoreticky

bez

modul

administrativy

možnosti

byl

praktických

odpřednášen

ukázek

přímo

pouze na

PC.

Domnívám se však, že je to škoda, protože kdyby to možné bylo, předešlo hlavně

by na

se

tak

začátku

zbytečným práce

nedorozuměním

registračních

a

komplikacím

pracovníků.

Nechci

realizační tým obviňovat, jistě k tomu měl své důvody. Další jejich

úkol

zařízení

a

zněl:

Máte

plány

registrovali

jste

hromadné již

evakuace

někoho?

I

z nějakých za

pomoci

realizačního týmu jsme však zjistili následující: musíme se řídit tím, zda subjekt má vypracovaný vlastní evakuační plán. Má-li jej, nebudeme jednotlivce v něm registrovat, pakliže jej nemá,

budeme

registrovat

každého

zvlášť.

Registrovaní

poskytovatelé služeb dle zákona 108/2006 Sb. musí takový plán mít

bez

ohledu

na

počet

klientů.

Ti,

kdo

poskytují

okruhu

osob, které my nemůžeme registrovat jiné služby než sociální, jej mít nemusí. Tam mohou být zájemci o registraci, takže je musíme

kontaktovat.

Šokující

však

bylo

zjištění,

že

dle

sdělení jedné registrátorky byli otázkou na evakuační plány překvapeni, např. v jedné pražské nemocnici i v metru. Cituji přímo osobní sdělení: „Zdravotnická zařízení určitě evakuační plány mají, ale většina běžných zaměstnanců vůbec netuší, kde jsou,

ani

koho

by

se

měli

zeptat.

Mnohdy

to

netušili

vysoce postavení lidé. Metro je taky problém. Už se mi tam

63

ani

staly krizové situace a ani dispečeři s dozorčím stanice mi nedokázali odpovědět, kde mají evakuační plány a další věci týkající se bezpečnosti cestujících“.

Z toho vyšlo najevo, že víceméně registrace nemá žádný význam, protože o domech, kde je větší koncentrace osob s handicapem složky

IZS

vědí

a

lidé,

městských

zástavbách

se

oslovit.

Ačkoli

byl

potvrdili

i

to

samotní

kteří

nám

žijí

osamoceně

nepodařilo

původní

hasiči,

touto

záměr

s jejichž

v běžných

cestou

projektu. zástupci

příliš To

nám

jsme

měli

v květnu 2008 jednodenní diskusní seminář. Mgr. Kańková již ve své práci upozorňovala na to, že hasiči se chtějí vzdělávat v zachraňování osob se zdravotním postižením a realizační tým našeho projektu slíbil zajištění takového vzdělávacího modulu. Podle dostupných informací, které mám v tuto chvíli je takový program schválen a připraven pod záštitou Ministerstva vnitra. Zatím se však v této oblasti nic neděje. Hasiči by to asi skutečně otázka,

potřebovali, na

kterou

s člověkem jakýmkoli

způsobem

psychickým poněkud

slušně

se

již

je

má

když

spolupracovat ale

museli

překvapuje

ptala

zachází,

onemocněním,

rozpačitě,

protože

také by

si

je a

předchůdkyně: agresívní

může

ještě

nemusí?. prý

stále

Jak

se

a

odmítá

navíc

trpět

Hasiči

nějak

stejná

odpovídají

poradit

nebo

odkazují na služby psychologa. Po celou dobu trvání projektu se stále řešila otázka ochrany osobních údajů, která byla stejně nedostatečně ošetřena. Bylo to někdy až zoufale úsměvné, když nám realizační tým stále zdůrazňoval jak vše musí být chráněno heslem, načež rozpačitý zástupce Odboru krizového řízení hl.m. Prahy nás prosil ať data

neheslujeme,

protože

nemohou

zpracovávat.

64

naši

databázi

otevírat

a

Když

existuje

očekávám,

realizační

že

se

v záležitostech,

tým

nějakého

o

mě

bude

které

má

na

na

svých

v klidu

pracovat

zase

podporu

jsem

realizačního

od

projektu,

trošku

starosti,

osobně

starat, aby

zadaných

týmu

já

alespoň

ostatní

úkolech.

necítil.

mohli Takovou

Všechno

bylo

zpožděné (tisk materiálů pro zájemce o registraci, propagace projektu,

jednání

s organizacemi

o

možnosti

registračního

místa atd.). Navíc jsem měl stále takový nepříjemný dojem, že realizační

tým

jednotlivé

má

snahu

registrátory.

přehazovat Např.

své

kompetence

publicitu

na

projektu

nás jsme

zajišťovali převážně sami. Chápu, že šlo o pilotní projekt. V tak velkém měřítku to zatím v ČR nikdo nedělal. Chápu i to, že dokud se projekt neuvede do chodu, člověk nevidí chyby, nedostatky, nemůže vědět, co funguje a co ne. Byl bych však mnohem

klidnější,

samotných

kdybychom

zájemců

o

zejména

registraci

věci,

měly

které

se

připraveny

týkaly lépe

a

rychleji, optimálně již před začátkem fungování registračních míst. My jako registrátoři jsme se na druhou stranu mnohému naučili. Hodili

nás

do

vody

Ověřili

způsob. vzájemně

jsme

a

jsme si

nechali

plavat.

si,

jsme

schopni

mezi

sebou

že

pomáhali

To

také

není

špatný

fungovat i

bez

sami, podpory

realizačního týmu. Na jeho obhajobu však musím říct, že zase řešil spoustu jiných záležitostí okolo projektu, do kterých jsme zase třeba my tolik neviděli.

Teprve

v září

2007

se

začalo

řešit,

jakým

způsobem

budou

stanovena kritéria přijetí či odmítnutí jednotlivých cílových skupin

do

registru.

Za

jakých

podmínek

je

registrace

databáze IZS vhodná a kdy naopak nutná není. Kritéria přijetí

65

do

či odmítnutí musí být jasná, měřitelná a průkazná. Dají se rozdělit

na

kritéria

popisující

tato

omezení:

pohybové,

orientační, komunikační a potřebu následné péče. Tato kritéria byla následně rozpracována pro každou cílovou skupinu zvlášť a jsou

součástí

metodiky,

která

vznikla

v květnu

2008

a

je

výstupem tohoto projektu. Původní plán byl takový, že Metodika pro

registrátory,

kterou

vytvoříme

by

se

dala

přenést

do

dalších krajů pod záštitou Pražské krajské rady. Tím by se mohlo registrování „rozjet“ i v dalších krajích. V zásadě asi ano,

ale

domnívám

se,

že

Praha

je

specifická,

v dalších

krajích by se to asi muselo upravit dle potřeb a přizpůsobit místním podmínkám. Praha skončila celkovým nezdarem. Nedokážu odhadnout, zda by to v dalších krajích mohlo vypadat líp či hůř.

A

pokud

vím,

ostatní

města

podobné

programy

zatím

nerealizují. V této

době

se

také

dořešují

ještě

některé

smlouvy

s

organizacemi, které jsou do projektu zapojeny. Velká publicita projektu byla původně plánována na měsíc září. Projekt byl ale ve všem celkově trochu pozadu a tak první vlna větší publicity proběhla v listopadu 2007. Ta také proběhla s výjimkou České pošty, s.p. Bylo rozdáno cca 10tisíc letáků. Registrátoři informovali praktické lékaře i specialisty. Co se týká

České

s distribucí

pošty

s.p.

našich

původně

letáků

plánovaný

přímo

do

listopadový

domů,

kde

žijí

termín lidé

s nějakým znevýhodněním, byl nakonec posunut až na únor 2008 z důvodu změny vedení. Bylo potřeba obeznámit nové vedení se smyslem

tohoto

záměru

a

následně

znovu

vyjednat

podmínky.

Spolupráce s poštou měla u zájemců o registraci kladnou odezvu a tak se zopakovala ještě jednou v dubnu téhož roku v samotném závěru projektu.

66

V listopadu a prosinci 2007 jsme též obcházeli sociální odbory

městských

částí

a

propagovali

naši

službu

také

v tiskovinách, které se zaměřují na problematiku zdravotně znevýhodněných občanů. Tato aktivita pokračovala i v roce 2008. V této době jsme se všichni zúčastnili semináře na téma

Ochrana

postižených

osob

v době

ohrožení,

který

pořádalo Centrum pro bezpečný stát v Poslanecké sněmovně ČR. Toto centrum vydalo také knihu s názvem

Co dělat aneb

Kapesní průvodce krizovými situacemi doma i v zahraničí, kde

je

také

kapitola

věnovaná

občanům

se

zdravotním

postižením, našemu projektu, včetně možnosti zaregistrovat se v rámci Prahy. Domnívám se, že to nebyl od realizačního týmu

příliš

promyšlený

tah

z důvodu

omezenosti

časové

projektu, která ještě navíc není v knize uvedena, takže čtenář může nabýt dojmu, že tato možnost stále trvá. Propagace dále proběhla i v rámci výstavy NON HANDICAP 2008.

Je

to

pravidelná

akce

představující

převážně

kompenzační pomůcky pro naše cílové skupiny. Po celou dobu trvání,

což

je

registrátoři

přibližně

střídali

vždy

ve

týden,

službách

a

se

jednotliví

odcházeli

s

téměř nulovým výsledkem. Posledním výstupní

smutným materiály

zjištěním

této

podkapitoly

zaregistrovaných,

které

je,

měli

že být

k dispozici v případě mimořádných situací hasičům a Odboru krizového

řízení

hl.m.

Prahy,

samozřejmě

řádně

zabezpečeny. Přístup měl mít jen vedoucí pracoviště, nebo ten,

koho

on

sám

pověří

v případě

své

nepřítomnosti.

Nejsou k dispozici vůbec nikomu, po domluvě s hasiči prý z důvodu,

aby

nedošlo

ke

zneužití

skončily

skutečně

koordinátorky projektu doma a na Odbor krizového řízení

67

u

budou prý potřebná data posílána jen v případě nutnosti. Jediné co snad funguje je, že jsou informace z databáze zapracovány který

je

do

mapového

využíván

mimořádných

při

událostech

informaci

jsem

v průběhu

roku

se

podkladu

v krizových

dozvěděl

2009

města

záchranných

řízení a

hlavního

dávno

víceméně

prací,

situacích.

po

skončení

náhodou,

Prahy,

když

při Tuhle

projektu jsem

si

připravoval podklady pro tuto diplomovou práci.

3.2.2. Průběh registrací Jak

už

jsem

projektu

v úvodu,

řekl

poskytovala

tuto

před službu

zahájením

tohoto

velkého

v menším

měřítku

Pražská

organizace vozíčkářů, o.s. pro své členy. Základním dokumentem byl

formulář,

který

se

pak

stal

podkladem

pro

vznik

stávajícího Havarijního dotazníku. Ten vytvořila koordinátorka projektu již v roce 2002 pro POV, kde v tu dobu pracovala. Fungovalo to na podobném principu jako zde. Výstupní materiály měla pak organizace i klienti. Já

jsem

chodil

dotazníky.

Lidé

po

klientech

příliš

organizace

nevěděli,

kde

a

vyplňoval

mají

hlavní

s nimi uzávěry

plynu, vody, elektřiny, zda mají v domě hasící přístroj atd. Netušil

jsem

to

ani

já

sám

do

té

doby

než

jsem

v téhle

problematice začal pracovat. Do dnešních dnů zkouším „zdravou populaci“

z těchto

otázek,

neví

to

nikdo!

Již

tenkrát

se

dotazník zdál lidem příliš zbytečně podrobný, což platilo i nyní,

potvrdily

nám

to

i

složky

IZS

a

ve

skutečnosti

si

opravdu ani raději nechci představit, co by se dělo v případě krizové situace.

68

Lidé

se

mě

situace

ptali:

bude

„A

někoho

vy

si

myslíte,

zajímat,

jaké

že

v případě

mám

postižení

krizové a

bude

ohleduplný v zacházení? Bude si dávat pozor na to, zda mi něco nezlomí, protože mám lomivost kostí a osteoporózu? V případě, že

bude

hořet,

jen

ať

mi

klidně

něco

zlomí,

jen

když

mě

dostanou od ohně pryč.“ Musel

jsem

zpracované

těm

lidem

materiály

dát

za

pouze

pravdu.

Původně

v organizaci,

navíc

měly

být

zamčené

a

klienti ani neměli dostat kopii pro sebe, což se naštěstí na základě mé urgence pak změnilo. I když ke tvrzení, že dotazník by měli mít někde blízko vstupních dveří – např. v předsíni u telefonu, že by si to náhodou mohl někdo přečíst v případě potřeby

a

na

s postižením, dodat,

že

tomto byli

tenkrát

základě

a

jsou

lidé

pak

zohlednit

dodnes

neměli

značně

ještě

zacházení

skeptičtí!

zkušenosti

osob Dlužno

s velkými

povodněmi, které pak nastaly v srpnu 2002. Tady byl vidět rozdíl v přístupu lidí, kteří povodně zažili, ti

spolupracovali

ochotněji,

byli

otevřenější

v rozhovoru,

jelikož krizovou situaci již zažili a měli s ní zkušenost. Možnost

registrace

vítali

a

byli

rádi,

že

se

o

ně

někdo

zajímá. Při registracích jsem se setkal obecně ještě s dalšími problémy.

Většinou

se

zaregistrovali

senioři,

mladších

lidí

bylo o poznání méně, a ti pochopitelně chtěli nějaké záruky. Ze všech organizací, které se na tomto projektu podíleli, jim jisté záruky mohlo dát jen občanské sdružení Život 90, které provozuje

Tísňovou

péči

Areíon

a

je

na

krizové

situace

vybaveno. To je také důvod, proč se této problematice věnuji podrobněji – viz.kapitola 2.1. V takovém případě a při takovýchto možnostech mi registrace do databáze IZS připadá žádoucí a účinná, protože zaregistrovaným

69

to garantuje jistou záruku konkrétní pomoci. Důležité je říct, že ostatní organizace podílející se na tomto projektu tuto hmatatelnou konkrétní pomoc prostě nemohly zajistit. Neměly na to potřebné „páky“. Registrátorům se poskytly pouze prostory organizace, kde měli k dispozici jen základní zázemí, kromě bezplatné

registrace,

vyplnění

potřebných

dotazníků,

které

zpracovali, předali realizačnímu týmu a nemohli udělat nic moc navíc.

Realizační

tým

data

dále

předal

na

Odbor

krizového

řízení a k hasičům, (později jsem se dozvěděl, že ani tato spolupráce

nefungovala

tak,

jak

se

původně

očekávalo,

viz.kap.3.2.1). Jako případné bonusy pro zaregistrované jsme nabízeli

informační

materiály,

které

jsme

si

sami

připravovali. Často se mi také stávalo to, že lidé se chtěli zaregistrovat

až

poté,

kdy

s registrací

bude

mít

někdo

z jejich okolí osobní zkušenost a to takovou, aby byl schopen pohovořit o tom, jak systém funguje a jestli to má význam. Vůbec jsem se lidem nedivil. Záviděl jsem registrátorce Života 90 její možnosti. Docela mě to dost trápilo, že já osobně

mohu

udělat poměrně tak málo a děsil jsem se chvíle, až se mým „ovečkám“ kontakt,

něco řeknou

nepřijedu,

stane. „hoří“

protože

Logicky co

pořádně

mám

zavolají

dělat,

nevím,

co

mě,

jelikož

přijeďte se

a

děje,

já

mají

osobně

navíc

jsem

vozíčkář a sám potřebuji pomoc druhé osoby, takže by mě musela na případné místo dopravit. Co já zmůžu? Dost mě to tížilo. Říkal jsem si zklamu důvěryhodnost lidí, spoléhají na mě a já budu

první,

na

kterého

si

budou

vylévat

vztek.

Požár

ani

povodeň jsem naštěstí během těch dvou let řešit nemusel, ale dodnes problémy

mi volají starší lidé, které jsem registroval, že mají ve

své

rodině.

Nikdo

s nimi

nemluví,

je

jim

zle,

bydlí sami a neví, jak to do rána fyzicky i psychicky vydrží,

70

jelikož

by

nutně

potřebovali

pomoc

druhé

osoby

z důvodu

náhlého zhoršení zdravotního stavu. Připadám si jak na lince krizové pomoci. Většinou jim stačí rozhovor, jsou rádi, že na druhé

straně

aparátu

je

někdo,

kdo

jim

aktivně

naslouchá.

Občas jim vyhledám telefony na krizové linky a tísňová volání, ale to je maximum co jsem mohl a mohu i nyní udělat. Již několikrát jsem zde zmínil dotazníky, které jsme s lidmi vyplňovali. Proberu je nyní trochu podrobněji: Havarijní dotazník53 - Havarijní, krizové a rizikové situace •

Důležité kontakty

•

Registrovaný

občan

–

příjmení,

jméno,

titul,

adresa,

patro, číslo bytu. To jsou základní údaje, které byly a jsou vždy skutečně důležité. •

Okna, balkon, atp. – zda vedou do ulice, či do dvora. Nad touto kolonkou jsme zpočátku váhali, jak moc je nutná. Samotní hasiči nás ale přesvědčili, že nutná je z důvodu možného zásahu požární techniky, např. když bude potřeba použít požární žebřík, tak zda se vejdou do vymezeného prostoru či ne, aj.

•

Další kontakty (telefon, fax, email), rok narození.

•

Univerzální nejbližší nejbližší

volání

112;

stanice; lékař

Policie

Hasiči -

tato

a

–

městská

zdravotnická kolonka

policie

–

pohotovost

–

byla

od

začátku

problematická. Jsem rád, že nakonec byla z dotazníku po vzájemné dohodě vypuštěna. Většina zájemců o registraci tyto

kontakty

nevěděla

a

registrátoři

si

je

museli

zjišťovat dodatečně sami. Navíc, když se bude někde něco dít, s

potřebou rychlého zásahu, nikdo nebude mít čas

zkoumat nejbližší stanice policie, hasičů či zdravotnické pohotovosti. Dalším důležitým faktem je spádová oblast.

53

Viz. příloha č1

71

se

Často

totiž

může

stát,

že

i

jen

protější

chodník

v našem bydlišti ji může mít jinou. •

Hlavní

uzávěr

plynu,

vody,

elektřiny,

byt,

dům

jak

vypnout – nezřídka se stávalo, že samotní registrátoři chodili po domě a zjišťovali, kde má zájemce o registraci potřebné uzávěry, protože on to sám nevěděl a v případě vozíčkáře se do patřičných prostorů třeba ani nedostal. Někdy dělali problémy sami správci domů, protože většina nájemníků

v bytech

klíče

od

uzávěry, nemají. Navíc jsou proč

by

klíče

nájemníkům

prostor,

kde

jsou

tyto

zamčené a správci nechápou, měli

dávat,

i

když

se

jich

domáhají a to jsou ještě ty lepší případy, kdy nájemník svého

správce

domu

zná

nebo

o

něm

alespoň

ví.

Pak

existují také domy, které o existenci správce nemají ani ponětí a to i v případě, kdy se to nájemce aktivně snaží zjistit. Je dobře, že snaha registrátorů byla taková, aby se zájemci dozvěděli o existenci těchto uzávěrů a jejich umístění. zejména

Je

jasné,

vozíčkáři,

že ale

v případě i

další

krizových cílové

situací

skupiny

to

nejsou

schopny fyzicky zajistit a tak je dobré alespoň o tom vědět a poučit o tom lidi, kteří nám pomáhají, aby mohli v případě nutnosti zasáhnout. Dovedu si však představit a teď nechme stranou různá zdravotní znevýhodnění, to není v tuto chvíli důležité, že lidé začnou panikařit, protože se s touto situací zase tak často nesetkávají a v tak krátkém časovém úseku nebudou vědět co dál, i když byli poučeni. •

Hasicí

přístroj

možnosti

hašení.

v domě, Většina

v bytě, lidí

jak svůj

použít vlastní

a

jiné

hasící

přístroj neměla a určitě ani dnes nemá. Někdo používal

72

hasící přístroj z auta, ale pouze výjimečně. Tento bod byl zase spíše pro informační hodnotu, aby lidé byli druhým schopni říci, jak na to, protože oni sami to fyzicky zajistit nemohou. •

Přístup k telefonu – tento bod byl víceméně v pořádku, samozřejmě

pokud

se

nejednalo

o

neslyšící

nebo

hluchoslepé či o lidi, kterým se obtížně artikuluje. •

Pomoc

při

opuštění

bytu

a

domu.

Tady

jen

důležitá

poznámka. Pokud se požár neodehrává přímo u nájemníka v bytě a bezprostředně ho neohrožuje, je lepší zůstat uvnitř a nevycházet. Tam člověka určitě najdou, někde na chodbě, která je navíc zakouřená ho mohou snadno přehlédnout. Lidé se ale spíše bojí toho, že nebudou schopni záchranářům otevřít dveře a přístup do bytu bude problematický. •

Pomůcky, léky atp. Seznam věcí, které je nutné mít vždy s sebou. To bylo důležité.

•

Pomoc při násilném vniknutí: Možnost uzavřít se před násilníkem;

Obranné

prostředky

a

možnost

přivolat

pomoc. S tímto bodem jsem měl velké osobní problémy. Všechny cílové skupiny, pro které byl tento projekt vytvořen

jsou

více

zranitelné

než

„běžná

populace“.

Lidé se před násilníkem při nejlepší vůli nestihnou schovat. Na pomoc, kterou by mohli přivolat zvenčí se příliš spoléhat nemohou. Většina zaregistrovaných žije v domech

zvláštního

určení,

kde

žijí

jen

lidé

s postižením, spíše též vozíčkáři. Obranné prostředky jsem jako registrátor samozřejmě doporučoval, měl jsem to v popisu práce, ale přišel jsem společně se zájemci o registraci na to, že je to spíše další riziko než

73

pomoc.

Většina

postižených

lidí

má

problémy

s koordinací pohybů a jemnou motorikou vůbec, dále jsou spastici,

to

znamená,

v končetinách

–

že

mají

projevuje

vyšší

se

to

svalové např.

napětí

zvýšenou

lekavostí. Spousta lidí se hořce zasmála při představě použití

„pepřáku“,

samozřejmě

kdy

rychlejší

zloděj

než

nebo

spastický

kdokoli

jiný

vozíčkář,

je

takže

zloděj by jeho „pepřák“ velmi snadno získal a zneužil proti němu. Kolegové mi mé obavy potvrdili. Se svými skupinami měli obdobné zkušenosti. Někdy se neubrání ani člověk bez postižení, např. když vám tzv. „pavoučí muži“

vykrádají

byt

ve

spánku,

natož

člověk

s handicapem. Senioři jsou většinou až příliš důvěřiví, nevidomí

by

případného

zloděje

neviděli,

neslyšící

neslyšeli, byl by tam vždy takový ten moment překvapení a

nebyli

by

s mentálním

schopni

asi

tak

postižením,

rychle

psychickým

reagovat.

Osoby

onemocněním

i

vozíčkáři by v takovém okamžiku nutně potřebovali pomoc druhé pomoci

osoby. je

též

A

případné nejisté.

přivolání

Nedávno

např.

ukazovali

sousedské v televizi

modelový případ: dvojice žena a muž jsou v parku. Muž ji „jako“ znásilňuje, ona křičí pomoc, pomoc a všichni strachy utečou. Za nějaký čas v jiném parku zvolá hoří a všichni najednou přiběhnou. Koordinátorka projektu, která je skutečně velmi těžce tělesně postižená osoba nám ještě navíc doporučovala, abychom registrovaným řekli, ať mají obranný prostředek v každé místnosti bytu, protože předem nemohou tušit, odkud je někdo překvapí. Koordinátorka má dobré nápady, vážím si jí, ale někdy mám pocit, že problémy vidí jen

74

ze

svého

globálně.

úhlu Ona

pohledu

a

eventuelně

není

může

schopna

mít

vidět

v každé

věci

místnosti

„pepřák“, protože nemůže být nikdy sama nebo jen velmi omezený čas a vždy je s ní někdo, kdo ji může pomoci. Obdivuji lidi, kteří jsou odkázáni na pomoc druhé osoby 24 hodin denně. Věřím a dovedu si představit, jak moc to je náročné po psychické stránce, člověk absolutně ztrácí pocit soukromí. Je to ale daň za to, že může žít ve svém přirozeném prostředí a ne v nějakém zařízení. Tím chci říct a jen na tom demonstrovat, že já jako vozíčkář, který je o něco málo schopnější a ve svém domácím prostředí, když mám uvařeno a nemusím vařit a nejdu ven, jsem schopen přečkat třeba tři dny sám, i když je to dost náročné. Mně by bylo v takovém případě úplně

jedno,

kde

mám

„pepřák“

a

jestli

je

v každé

místnosti bytu, sám bych se prostě neubránil, kdybych dělal, co chtěl. •

Pomoc

při

zdravotnické

náhlém

zhoršení

pomůcky;

zdravotního

Bezvědomí;

stavu

Specifické

-

léky,

potřeby;

Domácí lékárnička. Buď

lidé neměli lékárničku vůbec nebo

jen

poličky

různé

šuplíky

a

s některými

věcmi.

Plně

vybavenou lékárničku měl málokdo. •

Pomoc

při

nenadálé

absenci

pečující

osoby,

adresář,

kontakty. •

Pomoc v případě napadení domácím zvířetem -Druh domácího zvířete a jméno. Co se může stát a jak postupovat. Vodící či asistenční pes, kdy byl naposledy očkován.

•

Další krizové situace: Zde jsem vždy řešil celkem zásadní otázku. Když bude muset zaregistrovaný občan z nějakého důvodu na delší dobu opustit svůj byt, má kam jít? Bude žádat evakuační místo či ne?

75

Koordinátorka projektu nám všem registrátorům kladla na srdce, že máme lidi připravovat na to, aby se o sebe v takových situacích postarali co nejvíce sami. Uchýlili se k rodině, příbuzným, přátelům, známým. Zní to logicky a rozumně. Jenže většina zaregistrovaných jsou senioři, kteří nemají rodinné zázemí, žijí sami, přátelské vztahy kvůli různým zdravotním neduhům udržují minimálně. Pokud jim

zdraví

v dosahu,

ještě

nastává

bezbariérové,

slouží, jiný

přátelé

zásadní

dostatečně

nebo

problém.

prostorné,

rodina

jsou

Prostředí

uzpůsobené

není

jejich

potřebám. To, co ve svém domácím prostředí zvládají lidé celkem

bez

potíží,

protože

kompenzační

pomůcky

–

zvedáky hodně

do

vany

náročné

a

zde

madla,

atd.,

mají

ku

vozíky,

různé

bezbariérové

v cizím

prostředí

více

stresující,

ještě

pomoci

je

to

WC,

pro

jelikož

ně

jsou

závislí na pomoci druhé osoby více než obvykle. Spousta lidí, kteří se s pomocí zvedáku do vany sami vykoupou, se při představě, že by byli odkázáni na pomoc druhé osoby a ještě k tomu bez zvedáku, děsí. Neřeší ani tak stud, že je

uvidí

případnou

druhá pomoc,

osoba

„v rouše

ale

spíše

Evině

obavy,

Adamově“,

či

aby

je

člověk

ani bez

pomoci zvedáku fyzicky zvládl a případně jim nešetrnou manipulací

neublížil

v poslední

řadě

by

organizace

s prosbou

s trvalými se o

lidé

následky.

měli

evakuační

obracet

místo.

Ale

Teprve na

různé

ruku

na

srdce: jsou na to složky IZS připraveny v případě nějaké velké události? Obávám se, že ne, ani při nejlepší vůli. Protože lidem s jakýmkoli postižením prostě nestačí jen obyčejná

tělocvična

a

pár

nezbytných

věcí,

aby

zde

přečkali ten nejnutnější čas. Jsou náročnější na prostor,

76

potřebují speciální pomůcky a trochu jiné zacházení než ostatní.

Nechci

s hvězdnými

z nás

manýry.

společnost

dělat

Naopak

přistupuje

nějaké

jsme

exotické

nejraději,

přirozeně

a

jsme

bytosti

když

její

k nám

součástí.

Nemluvím teď vůbec o psychice, upozorňoval jsem spíš na fyzické zacházení a technické detaily. Tento projekt byl zaměřen především na velké události. Původně se uvažovalo i o malých zásazích u jednotlivce přímo v bytě, např. požár, míst

ale zůstalo pouze u úvah. V případě evakuačních by

měla

bezbariérovost

být

zajištěna

prostředí

alespoň

s vhodným

WC

minimální

a

základními

pomůckami – vozíky, postel, aj. Již

dlouho

možnostmi,

tvrdím, službami,

že

Praha

přístupem

je

specifická

k informacím,

svými

možnostmi

dopravy pro lidi se zdravotním znevýhodněním. Kdo nemá zkušenost se situací před rokem 1989, může se mu zdát, že se věci nezlepšují a téměř nic se neděje. Ono to jen tak vypadá,

vývoj

jde

strašně

pomalu

kupředu.

Situace

by

mohla být samozřejmě lepší, ale také horší. Přesto jsem skálopevně přesvědčen a budu jenom rád, když mě někdo povolanější v této problematice vyvede z omylu, že kdyby se

něco

stalo

na

místě,

kde

se

vyskytuje

více

lidí

s postižením, Praha by při vší úctě situaci nezvládla. A co

teprve

menší

města,

které

na

rozdíl

od

Prahy

mají

možnosti diametrálně odlišné? Ale s podivem zjišťuji, že menší města mnohdy zvládají krizové situace lépe a mají lepší možnosti než hlavní město.

RIZIKOVÉ SITUACE •

Okamžité zabezpečení – Co je potřeba bezprostředně po evakuaci - umístění, lůžko, teplo, apod.

77

•

Následná péče – Potřeby při ubytování, zdravotní a sociální služby, léky a léčebné prostředky.

Tyto

body

bez

považovali

za

výjimky

všichni

pohádkové,

zájemci

z oblasti

o

registraci

fantasy

neboli

nesplnitelné. Někdo

by

skutečně

zdravotnímu

stavu

potřeboval polohovací

vzhledem postel,

ke

ale

svému

nepočítá

s tím, že by o ni mohl žádat. Někdo jiný by zase chtěl vyšší nebo nižší postel či WC. Toto se dá případně vyřešit

různými

nástavci,

které

již

dnes

existují.

Nejsou to žádné rozmary, lidé to prostě potřebují. Na těchto bodech si leccos uvědomuji. Je dobře, že tento projekt

vznikl,

ale

potřeby

každého

jedince

jsou

natolik specifické, že je velmi obtížné vytvořit nějaký všeobecný potřeba

mustr. brát

Takže

jen

tento

jako

Havarijní

určitý

pokus

a

dotazník

je

nepovažujme

možnosti za vyčerpané. Může tu též nastat střet zájmů, každá cílová skupina má jiné potřeby, které mohou být ve

společném

prostředí

navzájem

kontraproduktivní

(vozíčkáři x nevidomí x neslyšící, aj.). S otázkou teploty prostředí to je též složité, jelikož tito

lidé

Dostupnost evakuačního

mají

zdravotních místa

problémy

často a

sociálních

považovali

s termoregulací. služeb

lidé

za

v rámci luxus.

Rehabilitaci by většina samozřejmě uvítala, ale byli shovívaví,

věděli,

že

by

to

byla

příliš

ideální

situace. Horší by to bylo s polohováním, nutnost změny polohy

několikrát

denně

za

několik

hodin,

případně

několikrát do hodiny. Pro nejtěžší případy postižení a nejen pro ně, je to nezbytně nutné. Je to důležitá

78

prevence

proti

opruzeninám,

proleženinám,

odborně

prosezeninám,

nazývané

dekubity.

různým

Zde

nastává

ještě další problém, který situaci značně komplikuje. Lidé,

kteří

trpí

dekubity

mají

poruchu

to

čití,

znamená, že necítí nervy. Dlouho je při sezení nebo ležení nic nebolí a když je něco malinko začne štípat, svědět mají většinou už velké zarudlé boláky. Někdy se tam

může

dostat

infekce

a

musí

se

to

řešit

i

operativně. Sami to prostě nemusí poznat, snadno mohou zapomenout, že se stačí jen malinko preventivně pohnout a to i ti, kteří jsou na to vycvičeni a dávají si pozor. Proto je dobré, když o tom ví ještě někdo druhý a

průběžně

je

zdravotním

kontroluje.

postižením

personální

Následná

je

zajištění.

péče

poměrně

Většina

u

osob

náročná

lidí

i

potřebuje

se na

ještě

k tomu v minimálně přizpůsobeném prostředí téměř stálou pomoc

druhé

osoby.

Jak

by

se

tato

řešila

situace?

Jednoduše podle mých slov by nastal kolaps. Lidí ku pomoci by byl nedostatek, protože ne každý, kdo pomoc potřebuje,

může

a

má

koho

zavolat.

Pokud

by

byli

pomocníci k dispozici, tak zase nemusejí umět zacházet s lidmi,

kteří

znamená,

že

zkušeností, Možná

že

se

se

potřebují o

protože na

ně by

speciální nemůže

jim

problémy

starat

mohl

dívám

zacházení, člověk

zdravotně

příliš

to bez

ublížit.

detailně,

ale

přijde mi to důležité. •

Rizika

při

přesunech

–

co

se

může

stát

a

jak

postupovat. •

Rizika venku při dopravě – co se může stát a jak postupovat.

79

•

Pomoc

v případě

pádu

a

schopnost

vydávat

instrukce. Toto jsou velmi individuální potřeby, u každého jedince je to jinak. Někomu vyhovuje, když ho vezmou do náruče a odnesou, někdo je i schopen držet se kolem krku aj. Podle mé cílové skupiny, tedy osob s tělesným znevýhodněním je nejoptimálnější a také nejčastější pomoc dvou osob. Jedna vezme člověka za nohy, druhá za ruce a přesunou ho. Většina lidí vyžaduje při pádu pomoc druhé osoby, menšina je raději, pokud se nejedná o vážné zranění, když ji do toho nikdo nezasahuje,

nepomáhá jí

a může vstát sama. •

Manipulace

s pomůckami,

např.

pevné

části

vozíku,

uchopení apod. Pokud je člověk při vědomí a schopen komunikace je důležité, aby

své

bezprostřední

okolí

obeznámil

s manipulací

kompenzačních pomůcek, aby nedošlo k újmě na zdraví nikoho ze zúčastněných. Zatímco

u

Havarijního

dotazníku

byl

důraz

kladen

na

individuální potřeby a přístup jednotlivých cílových skupin, Identifikační

dotazník54

byl

určen

rovnou

všem

skupinám

a

jednotliví registrátoři zaškrtávali důležité body jen pro svou skupinu a měl být vyplněn tak, aby z něho šla sestavit datová věta. Používali jsme ho jen zpočátku, postupem času již stále méně, protože do jisté míry to bylo kopírování Havarijního dotazníku,

který

nám

pro

potřeby

registrací

přišel

dostačující. Na ukázku, co tam je jiné např. : Máte omezení při komunikaci – popište jaká a jak lze kompenzovat - pomocí prostředníka – popište, kde a jak lze najít rychle prostředníka, který vám pomůže v komunikaci dorozumění a jakým způsobem - světelnými

54

Viz. příloha č.2

80

signály, obrázky, návodnými brožurami, videotechnikou - ta je podle mého názoru ve chvíli rychlé potřeby dorozumění těžko použitelná, ale třeba se mýlím. Přijde mi smysluplnější až na případném evakuačním místě, kdy je více času a prostoru na vysvětlování; – nebo zcela jiným způsobem, popište jakým.

Manipulace a přesuny : při

chůzi,

popište.

pomoc

při

potřebujete pomoc při vstávání, vedení přesunu

Potřebujete

na

přehledné

vozík,

polohování,

orientační

body

při

atd.

–

přesunu

(šipky k únikovým trasám, světelné body, aj.) – popište Potřebujete vodící zábrany, zvukové signály. Jaká

mohou

nastat

poranění

při

vašem

pohybu

a

přesunech

+

případná další omezení aj.

Do

databáze

IZS

pro

Odbor

krizového

a

řízení

hasiče

se

zpracovávala kratší verze dotazníků, tedy to, co je pro rychlý zásah nejnutnější a i ten je ještě stále dost podrobný. Obsah jednotlivých položek: •

Pořadové

číslo

registrovaného.

Příjmení,

jméno,

rok

narození, ulice, č. popisné a orientační, městská část, PSČ,

telefon,

postižení duševní,

–

patro,

č.

tělesné,

vnitřní

–

bytu,

okna,

zrakové,

tím

se

+

balkon,

sluchové,

myslí

různé

druh

mentální, civilizační

choroby např. cukrovka, samostatná kolonka hluchoslepí. •

Pomoc v bytě = míra závislosti na pomoci druhé osoby

•

Bydlí s, pomáhá mu – kdo všechno o člověka pečuje, jednotlivci i instituce, prostředky k opuštění bytu = nezbytné

kompenzační

pomůcky,

kochleární implantáty aj.

81

vozíky,

slepecké

hole,

•

Poznámka – věci, na které nejsou kolonky a jsou nutné pro dokreslení situace. Např. pomoc 2.osoby nutná nebo dušnost, otoky nohou, rukou, alergie aj.

Je

mi

jasné,

že

při

rychlém

zásahu

jsou

potřeba

jen

nejnutnější informace, nehledě na to, že v pageru u hasičů, respektive u velitele zásahu se objeví datová věta, která je znakově omezena. Přijde mi pak trochu líto té námahy, kdy se vyplňoval

skutečně

Identifikační

velmi

dotazník.

podrobně

Byla

to

Havarijní

opravdu

hlavně

někdy

i

časově

a

organizačně velmi náročná, namáhavá práce. Jen pro představu: k

zaregistrovaným

osobám

se

chodilo

několikrát,

osobní

návštěva proběhla nejméně 2x, mezitím telefonická či emailová komunikace, příprava + tisk informačních materiálů atd. a ke složkám IZS se pak dostal jen zlomek informací, pokud vůbec. Jak jsem řekl výše: situaci chápu. Při krizové situaci, kdy všechny tlačí čas jsou potřeba jen zásadní informace.

Mě spíš

mrzí to, kde ty velmi podrobně zpracované dotazníky skončily. Jeden jediná

výtisk šance,

zpracovaný jak

se

v PC

okolí

obdržel mohlo

zájemce

dozvědět

o

o

registraci,

jeho

akutních

potřebách byla ta, že by měl dotazníky a všechny doplňující materiály někde při sobě nebo alespoň na nápadném a viditelném místě, v PC jsme měly dotazníky uložené my registrátoři a také koordinátorka

projektu,

která

je

měla

u

sebe

doma,

takže

z hlediska osobních údajů byla ochrana nedostatečná. Zástupci hasičů

i

Odboru

krizového

řízení

nám

navíc

potvrdili

naše

domněnky i zpětnou vazbu samotných zaregistrovaných. Informací je

zbytečně

mnoho

a

vůbec

není

nutné

zjišťovat

to

takto

podrobně. Pro složky IZS stačí tyto základní údaje: Jméno a příjmení, rok narození, bydliště – patro a číslo bytu, telefon

82

+ email, nezbytné kompenzační pomůcky, léky, druh postižení, vodící či asistenční pes a kontaktní osoba, tedy koho mají složky IZS kontaktovat(rodiče, partnery aj.)v případě nutnosti –

jejich

bydliště,

obsahovala

žlutá

telefon,

email.

kartička55,

SOS

Tyto kterou

základní

údaje

zaregistrovaní

dostávali spolu s dalšími materiály a bylo jim doporučeno, ať ji nosí neustále při sobě. Později jsme se dozvěděli, že na základě

této

diabetikovi,

naší

kartičky

protože

hypoglykemický

šok

lidé

díky

od

poskytli

napsaným

opilosti

a

tím

včasnou

informacím mu

pomoc

rozeznali

zachránili

život.

Žlutá kartička SOS byla důležitá, ale také dostačující.

Jak

už

jsem

zde

řekl,

nápad

projektu

vznikl

v hlavě

koordinátorky , sama je to velmi postižená vozíčkářka odkázaná ve většině běžných věcí denní potřeby na nutnou pomoc druhé osoby. K nápadu se prý ochotně připojili hasiči s tím, že by rádi

věděli

něco

víc

o

specifickém

zacházení

osob

s postižením, zejména těžce postižených vozíčkářů závislých na pomoci druhé osoby. Určitě to hasičům neškodí a je to nutné, zejména při některých typech

postižení,

neobnovuje

svalová

např.

svalové

hmota,

musí

dystrofii, se

s ním

kdy

se

zacházet

člověku velmi

opatrně, ti lidé jsou velmi křehcí, často trpí lomivostí kostí a zvláštní pozor se musí dávat též na prochladnutí. Onemocnění z hlediska běžné populace banální např. chřipka, můžou pro ně být i smrtelná. Velmi důležité je, a na to se bohužel často zapomíná s těmi lidmi komunikovat a opravdu jim naslouchat. Jedině oni totiž opravdu vědí, co nejvíc potřebují, se svým postižením žijí, znají své potřeby. Vědí, co jim z hlediska fyzického zacházení nevadí a co jim je již nepříjemné a může

55

Viz. příloha č.3

83

to ohrozit jejich základní životní funkce, zejména dýchání. To se často velmi podceňuje. Chtěl jsem tím říct jen to, že zájem hasičů oceňuji, ale předpokládal jsem, že hasiči musejí být přece

zvyklí

povodních, postižení

na

ledacos.

dopravních

nehodách

problém

často

Zachraňují aj.

s pohybem

lidi a

a

při

přitom

jsou

požárech, přece

nemohoucí,

mají takže

nějakou průpravu jednotlivé složky, zejména hasiči, nyní jako hlavní koordinační složka IZS mít musejí. Ale je pravda, že naše

cílové

skupiny

Např.nevidomí,

jsou

asi

hluchoslepí.

ještě

Takže

je

více

nutné

specifické. naslouchat

a

nepodceňovat komunikaci a povahu situace. Musí se samozřejmě rozlišovat akutní ohrožení života, kdy není čas na přílišné ohleduplnosti, jak už jsem to zmínil výše, např. požár. Osoby s postižením

z případné

újmy

na

zdraví

samozřejmě

nejsou

nadšeni, ale jsou smířeni s tím, že při rychlém nutném zásahu se to stát může. Jiná situace nastává při povodních, kdy se při současných komunikačních možnostech dá odhadnout několik hodin

dopředu,

jak

bude

povodeň

postupovat,

kdy

bude

kulminovat a čas na přípravu a individuální přístup tam přeci jenom je. Musím ale po pravdě přiznat, že osoby se svalovou dystrofií a další postižení podobného typu bych hasičům svěřoval s jistými obavami,

i

když

vždy

záleží

na

přístupu

konkrétních

lidí.

V rámci praktických ukázek zásahů složek IZS při mimořádných událostech jsem se stal také figurantem. Mám Dětskou mozkovou obrnu – spastickou formu, což je zvýšené napětí ve svalech a ještě bojuji s astmatem, ale nehrozí mi žádné zvýšené riziko zlomenin. V tom jsem srovnatelný s „běžnou“ populací Všechny situace byli simulované a odehrávaly se „v klidu“, tedy vážně o nic nešlo. Přesun z vozíku na schodolez, zjednodušeně řeče-

84

no,

židle,

která

vyveze

vozíčkáře

po

schodech,

dalo

se

to

vydržet, ale bylo to nepříjemné. V druhém případě mě vynesli po

schodech

do

prvního

patra

nějakého

domu

s balkonkem

a

snášeli dolů s pomocí nosítek a požárního žebříku. Stále to bylo jenom jako a bylo to pro mě na hranici snesitelnosti. Je pro mě problematické ležet na zádech ve vodorovné poloze i s podepřenou hlavou, natož bez podepření. Hned se mi špatně dýchá, z důvodu strachu se mi zvýší svalové napětí ve všech končetinách a navíc se musím plně svěřit do péče druhé osoby, jelikož Nikdo

vlastními se

silami

příliš

nejsem

neptal

na

schopen mé

situaci

potřeby

ani

zvládnout. se

mnou

nekomunikovali, najeli na své osvědčené postupy. Až na základě upozornění velitele zásahu se mnou hasiči začali komunikovat a mohl

jsem

oznámit,

že

potřebuji

nutně

podepřít

hlavu,

tím

pádem se mi zlepšilo dýchání a uvolnilo napětí ve svalech. Já to chápu, v krizové situaci není čas na nějaké ohleduplnosti. Ale v případě těžších forem postižení by to mohlo být životu nebezpečné.

Projekt v celkovém výsledku nebyl tak úspěšný,jak se původně očekávalo. Zpočátku plánované tisíce zájemců o registraci se změnily

v několik

stovek

(cca

300

zaregistrovaných

za

sledované období). Možná právě také proto, že zájemců nebylo příliš mnoho si jednotliví registrátoři byli schopni hlídat své „ovečky“ průběžně sami a kontaktovat někoho dalšího nebylo nutné. Z pozdějšího setkání se zástupci hasičů vyplynuly další zajímavé

věci.

Cílem

našeho

projektu

původně

bylo,

aby

to

oslovilo samozřejmě co nejvíce osob s postižením, nejvíce však ty,

které

žijí

osamoceně,

nejsou

sestěhováni

do

jedné

lokality, nežijí v nějakých zařízeních nebo domech zvláštního

85

určení, svého

ale

jsou

nájemníky

zdravotního

stavu

v běžných

mají

zástavbách.

omezené

sociální

Z důvodu

kontakty

a

pomoci se dovolávají těžko. Tento záměr dozvědět se pomocí projektu o takto osamocených lidech se však příliš nezdařil. Z počátku se spoléhalo na organizace, ve kterých registrátoři měli svá registrační místa. Často tam zároveň pracovali, znali cílovou

skupinu

a

předpokládalo

především

rekrutovat

propagaci

to

z těchto

nepřineslo

se,

že

zájemci

Přes

řad.

očekávaný

se

veškerou

efekt.

Také

budou

snahu

a

proto,

že

registrace byla dobrovolná, nemohli jsme nikoho příliš nutit. To

byl

také

spolupráce

jeden

z důvodů,

s oslovenými

proč

z původně

organizacemi,

která

plánované

měla

být

daleko

intenzívnější zbylo jen torzo v podobě poskytnutí prostoru a základního ideální,

zázemí. viz

k databázi neviděl

Ani

kap.

členů

hlavní

spolupráce

3.2.1.

Nikdo

organizace

důvod

se z

IZS

neměl.

Přestože

V tom

jsme

nebyla

samozřejmě

registrátorů

přístup

neúspěchu.

složkami

bych

do

ale

databází

neměli přístup, myslím, že lidé potřebné informace dostali a to

hned

mailem

několikrát. nebo

Oběžníky

poštou,

jednotlivých

publicita

organizací

v tiskovinách,

ať

které

už

jsou

zaměřeny na jednotlivé cílové skupiny. Dále účast a diskuse samotných

registrátorů

jednotlivých výsledek

neefektivní.

zkušenosti. osoby

organizací,

Bydlím

s postižením

partneři,

přátelé

aj.

různých

besedách

Mohu

v domě a

na

to

a

to

lidé,

kteří

Opakovaně

opakovaně.

demonstrovat

zvláštního

určení,

jim

jsem

schůzích

členských

se

na

Celkový

své

bydlí

pomáhají účastnil

osobní zde

–

jen

rodiče, členských

schůzí a projekt aktivně nabízel. Přednesl jsem vizi, jak by to

asi

mělo

probíhat

a

požádal

zúčastněné,

aby

se

k tomu

vyjádřili, zda jim to přijde zajímavé a čekal na zpětnou vaz-

86

bu. Rozproudila se diskuse o tom jak je to skvělá myšlenka, ale že by bylo nejlepší, kdybych si registrační místo mohl zřídit

přímo

v domě,

aby

případní

zájemci

nemuseli

nikam

docházet, nýbrž je to pro ně problematické. To celkem chápu. Ten argument mi přišel rozumný. Místní organizaci a prostory v domě máme, byl jsem přímo na členské schůzi, sám jsem též Jen

členem.

jsem

se

opatrně

zeptal,

zda

je

zde

opravdový

zájem, jestli se vyplatí podnikat administrativní martýrium a věci s tím spojené. Lidé řekli, že určitě, tak se vše potřebné vyřídilo, měl jsem dokonce dvě registrační místa – jedno ve své

organizaci

v centru

Prahy,

druhé

v domě,

kde

bydlím.

Kdybych měl zaokrouhlit počet lidí, kteří mě přišli na má dvě registrační

místa

navštívit

během

trvání

projektu,

bylo

by

jich dohromady 10. A to i přesto, že podrobné informace o nabízené

službě

organizací,

ve

v ordinacích jsou

celkově

visely

všude

vchodech

možně.

domů,

Na

vstupních

kde

cílové

dveřích

skupiny

praktických

lékařů

atd.

Potvrzuje

nevšímaví,

jedna

paní

chodila

se, kolem

bydlí, že

lidé

plakátů

s informacemi celý rok a teprve na základě osobního rozhovoru se mnou, kdy vlastně zjistila teprve podstatu věci se dala zaregistrovat. Spousta lidí se hlásila mailem, kam napsali jen základní věci a mysleli, si že já je zapíšu jen do nějakého registru a tím to bude vyřízené. potřebuji

osobně

sejít.

Po

mé

Nechápali, proč se s nimi osobní

návštěvě

uznali,

že

osobní kontakt je nutný, divili se, že nepotřebuji vědět věci, které

oni

očekávali

jako

číslo

občanky

či

průkazu

ZTP.

Dotazníky jim přišly až moc podrobné, jak už jsem zmínil výše, někteří to ocenili, jiní to považovali za zbytečné. Často se lidé ptali na ochranu osobních údajů, ale nebyl to hlavní důvod, kvůli kterému odmítli registraci. Spíš nepovažovali za

87

nutné být v registru. Mnoho lidí říkalo, že se registrovat nepotřebují, protože záchranáři jsou i bez registru kvalitně vycvičeni a připraveni na nejrůznější situace. Když se někdo obával ochrany dat, argumentoval jsem tím, že v době

internetu

a

dnešní

masové

komunikace

s podporou

techniky má člověk svoje osobní data téměř všude a ani o tom neví. O tom jsem skutečně přesvědčen a byl bych celkem rád, kdyby mě někdo vyvedl z omylu.

Zpočátku jsme se s realizačním týmem projektu domluvili, že na svých registračních místech budeme 10 hodin týdně. Dle čísla to vypadá nenáročně. Na vysvětlenou podotýkám, že jsme sice byli

v zaměstnaneckém

neopustil

své

sektor

studium.

či

povinností.

poměru

dosavadní

Nikdo

s NRZP,

aktivity

Takže

toto

nechodil,

jako

bylo

my

ale

práci

ještě

museli

ani

jeden pro

nad

z nás

neziskový

rámec

doslova

našich

„dřepět“

na

svých registračních místech, v rámci projektu jsme ještě sami měli

zajišťovat

publicitu,

na

to

zbýval

čas

akorát

tak

po

pracovní době a to už se toho mnoho nezařídilo. Postupem času se

ukázal

jev

pro

projekt

a

všechny

zúčastněné

jako

velmi

pozitivní. Pro celkově nízký zájem jsme zkrátili registrační hodiny, ale až v době, kdy už bylo po první vlně publicity a byli jsme dost unavení. Navíc s celkovou publicitou projektu na

jednotlivých

sociálních

úspěšní.

Sociální

klientům

nabídnou

odborech

pracovnice tuto

jsme

nás

možnost,

ale

též

nebyli

uklidňovaly, do

příliš

že

veřejných

svým

prostor

letáky dát nechtěly a měly je jen u sebe v kanceláři. Nerad bych všechny haněl. Vše vždy závisí na ochotě a společnosti konkrétních

lidí.

Někteří

nám

pomáhali

s propagací

obětavě a ještě pro nás někdy za výhodných podmínek.

88

velmi

Postupem

jsme

času

dodržovali

registrační

hodiny

spíše

jen

sporadicky, protože se ukázalo, že lidé jsou mnohem raději, když

registrátor

dorazí

za

nimi

přímo

domů.

Nemusí

řešit

dopravu a shánění osoby, která jim pomůže, což je pro většinu z nich velká úleva. jelikož

jsme

si

Nám registrátorům se to také líbilo více,

mohli

program

uzpůsobit

dle

svých

potřeb.

Zájemce o registraci zavolal, domluvili jsme se na vhodném termínu

pro

nás

oba,

když

se

cokoliv

změnilo,

byli

jsme

v telefonickém spojení a domluvili vše potřebné, případně i náhradní termín. Věděl jsem, že registrace proběhne v určitém čase, připravím si materiály atd., prostě, že smluvená doba bude smysluplně využita. Nebudeme se vzájemně zdržovat, ale ani

spěchat.

Velmi

to

ulevilo

tomu

prosezenému

na

času

registračních místech. Když už jsme nevěděli jak víc bychom projekt propagovali, přišla koordinátorka projektu s nápadem oslovit

Českou

lidech

s.p.

Pošťáci

by

přece

měli

o

těchto

v jednotlivých rajónech vědět nejvíce. Nosí jim poštu,

peníze,

znají

přátelské dostanou

je

osobně.

vztahy, je

jen

nabídku využít. vyšel

poštu

najevo

takže ti,

Někde

naše

kteří

se

za

letáky je

léta

budou

skutečně

vytvořily

zcela

adresné

potřebují

a

i a

mohou

Tento nápad se ukázal být šťastný. A taky

jeden

rys

povahy.

české

Všechno

necháváme

na

poslední chvíli. Zatímco v první vlně, která proběhla v únoru 2008

se

přihlásilo

v dubnu

t.r.

začalo

ozývat

většímu

minimum

s opětovným

zájmu

stále jsme

více

lidí,

v druhé

zdůrazněním, lidí.

tedy

Po

projekt

že

závěrečné

projekt

vzájemné ještě

vlně

končí

dohodě

a

se

díky

prodloužili

o

prázdninové měsíce. Přišlo nám jen trochu zvláštní, proč se zájemci nepřihlásili dříve, letáky přece museli dostat znovu ty samé osoby. Byla to pravda a oni se vymlouvali na to, že čekali na vhodnější dobu, neměli čas atd.

89

Původně měl projekt skončit 30.6.2008. Poté se počítalo s tím, že

zůstanou

maximálně

2

registrátoři,

případně

se

zaškolí

noví, kteří budou registrace dále aktivně nabízet případným zájemcům a jednou do roka aktualizovat data těch stávajících. Nakonec vše dopadlo jinak. Obě myšlenky jsme zavrhli. Ukázalo se, že masivní měřítko, které se očekávalo se nenaplňuje a nenaplní, svoji problematiku v cílových skupinách jsme slušně ovládali, takže by bylo zbytečné zaučovat někoho jiného znovu. Navíc jsme si rozuměli i jako tým registrátorů a přišlo nám škoda

zpřetrhat

zaměstnanecký v projektu

kontakty

poměr

s NRZP

pokračovali

zcela.

Všichni

31.8.2008

na

dohodu

a

o

jsme

krátkou

ukončili

chvíli

provedení

jsme

práce.

Pro

celkově nízký zájem jsme spolupráci postupně ukončili a dnes je aktivní jen jedna registrátorka pro všechny cílové skupiny.

3.3.

Zachraňování

osob

se

zdravotním

postižením

–

jak

se

k této problematice staví složky IZS a další instituce. V této kapitole se zaměřím zejména na možnosti alternativních způsobů

komunikace

a

zachraňování

osob

se

zdravotním

znevýhodněním při mimořádných událostech. Jakými způsoby se se složkami IZS mohou dorozumět? Kdo se postará o jejich nezbytně nutné kompenzační pomůcky,(vozík, sluchadla atd.), vodící či asistenční psy? Na to se pokusím najít odpovědi a na tomto místě

musím

velmi

poděkovat

složkám

IZS

za

spolupráci

při

jejich hledání. Hlavně řediteli Zdravotnické záchranné služby hl.m. Prahy MUDr. Zdeňku Schwarzovi, který neodpoví hned tak někomu.

Hodně

informace

si

u

potřebuji

mě a

ověřoval proč

by

z jakého mi

je

měl

důvodu

požadované

poskytnout,

ale

nakonec byl velmi ochotný. Dále děkuji kpt. Bc. Ivě Knolové z Preventivně informačního oddělení Krajského ředitelství

90

policie

hl.m.

Prahy

a

Janě

Přikrylové

vedoucí

Oddělení

komunikace s veřejností Městské policie hlavního města Prahy. Oslovil

jsem

také

Hasičského

ředitelství

záchranného

sboru

hl.m. Prahy, ale jeho zástupci na mé prosby o vyjádření vůbec nereagovali. To mě dost mrzí, z důvodu nejčastější a nejužší spolupráce v rámci složek IZS. Vyjádření pana ředitele pražské záchranky k mým otázkám: 1)Jak komunikuje ZZS s neslyšícími a je stále platné číslo 723 333 155? „Uvedené číslo funguje pro příjem "tísňových SMS zpráv" od postižených občanů, zejména hluchoněmých, pro které vzniklo ve spolupráci

s

Ministerstvem

zdravotnictví

a

sdružením,

které

zastupovalo občany s postižením sluchu a němé, kteří nemohou standardním

způsobem

komunikovat

po

telefonu.

nebylo

Číslo

zveřejněné a bylo distribuováno prostřednictvím sdružení přímo a pouze k postiženým. Důvodem je skutečnost, že by mohlo být zneužito a tím pádem ztratilo na významu a účelnosti“56. Tomu

rozumím,

neslyšící

ale

ani

vidím

další

zde

občané

trochu se

problém.

zdravotním

Ne

všichni

postižením

se

sdružují v organizacích. Je jich spíše menšina a ostatní se o této možnosti dozvědí jen náhodou, s výjimkou případu, kdy se o danou problematiku cíleně zajímají a sami tyto informace vyhledávají. „Standardně všechny složky IZS spolupracují a tísňová volání si

předávají

(přepojují)

podle

potřeby.

Tzn.že

standardně

předáváme tísňovou výzvu podle příslušnosti, např. pokud by k nám

přišla

požáru,

tak

tísňová ji

SMS

předáme

zpráva

od

hasičům

a

postiženého nebo

o

týkající

krádeži

či

jiném

trestném činu, tak tu předáme policii apod. Máme vytvořenu databázi postižených, kteří jsou v systému a

56

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

91

se

pokud pošlou tísňovou SMS zprávu, tak víme, že to jsou právě oni

a

máme

nezneužívá

větší

jistotu,

systém,

ale

i

že

si

někdo

okamžitou

nedělá

možnost

legraci

jeho

a

lokalizace

(pokud ji poslal z pevné linky a nebo je imobilní stále na jedné adrese) i možnost zpětného volání (spíše SMS dotazu) apod. Vždy

platí,

nevyjeli tísňové

z

O

k

postiženému

jakýchkoliv

výzvy.

volajícího místo.“

že

a

Máme

i

raději

důvodů další

minimalizovat

vyjedeme

pochybností

možnosti, možnost

jak

než

o

pravdivosti

ověřit

zbytečného

abychom

výzvu

i

výjezdu

na

se

na

57

zmiňované

možnost,

databázi

co

mám

nemám

udělat

tušení

pro

a

to,

hned

abych

jsem ji

jako

ptal

vozíčkář

v případě nějaké mimořádné situace mohl využít, ale již mi nebylo odpovězeno. 2)

Jsou

záchranáři

nějak

školeni

v problematice

osob

se

znevýhodněním, zejména u těžších forem tělesného handicapu viz výše svalová dystrofie aj. kap.3.2.2. „Každý zásah (výjezd) je individuální, protože vždy je situace jiná

a

Všechny

nelze

počítat

složky

na

s

místě

tím,

že

mnohdy

platí musí

univerzální

improvizovat,

postup. takže

i

zásah v domě, kde může být postižený s různou formou a vadou, bude podle situace. Všechny složky své zaměstnance školí a učí,

jak

se

chovat

a

postupovat

v

té

konkrétní

situaci.

Všichni mají psychologická vyšetření a školení, ale především je připravuje školský systém, který nemáme právo zpochybnit a pochybovat o nedostatcích nebo jej suplovat, což by mohlo být i

někdy

hodnoceno

jako

diskriminace

-

nerovný

přístup

k

zaměstnancům či uchazečům o práci. Také je potřeba uvést, že na trhu práce je kritický nedostatek kvalifikovaných

57

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

92

zaměstnanců pro všechny složky IZS, u nás to je nedostatek operátorek,

záchranářů

požadavky

jsou

tolerantní,

sice

abychom

a

lékařů,

přísné, byli

takže

ale

vůbec

lze

musí

schopni

uvést, být

že

naše

někdy

zajistit

více

provoz

a

obsadit všechny služby a k pacientům vůbec někdo přijel. Také nutno uvést, že všichni jsou jen lidi a nemůžete nikdy ručit za

jejich

100%

výkon,

naopak

všude

dochází

k

selhání

jednotlivce, u složek IZS nevyjímaje. Rozhodně odmítám pocit, že by se někdo k postiženým choval neadekvátně. Pokud ano, tak se

bude

jednat

o

pracovně-právně. problému informací

mají a

selhání,

Všichni povědomí

během

jsou a

praxe

které

řešeno

zdravotníci,

během i

bude

studia

zkušeností.

kázeňsky

kteří

načerpali Rozhodně

o

a

tomto

dostatek postižení

nejsou pro ně ničím neznámým. Já osobně a zaměstnanci sloužící v lokalitě Černý Most, ale i ostatní kolegové v jiných částech Prahy, kde jsou soustředěni postižení, u nich často zasahují a musí řešit mnohé specifické problémy. Zde bych doplnil, že ale nejste jedinou skupinou, která vyžaduje specifické přístupy, a proto z našeho pohledu je ani nijak neměníme - jinými slovy ke všem

přistupujeme

stejně

individuálně

podle

dané

situace,

pokud možno jak nejlépe umíme a nebo jak to nejlépe jde. Je i nemožné vyžadovat pro jakoukoliv skupinu nějaký individuální až nadstandardní přístup. Což by bylo možné hodnotit i jako diskriminující jednání“58. 3)

Mají

pracovníci

možnost

individuálních

či

skupinových

supervizí, intervizí? „Individuální či skupinové intervize a supervize - jak tomu rozumět?

U

nás

jsou

záchranáři

nejzatíženější provoz ZZS v ČR a

velmi

zaměstnaní

-

máme

navíc, jak jsem již uvedl,

je jich na trhu práce málo. Specifická školení k provozu jsou

58

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

93

u nás pořádána pravidelně. Intervize pravděpodobně ano, pojem "supervize" je tak všeobecně definovaným, že jistě z mnoha pohledů ano a z mnoha ne. Také je nutné uvést, že na takovéto psychologické aktivity zde není prostor ani čas, protože nám neustále chybí cca 25 zaměstnanců a všichni musí sloužit mnoho přesčasových hodin a prioritou je zajištění provozu“59. 4) A jak je to s vodícími či asistenčními psy a obecně se zvířaty v sanitce? „Zvířata do sanitky stejně jako do ostatních zdravotnických zařízení nepatří. Asistenční - vodící psi však mají výjimku a naše posádky mají příkaz je akceptovat a vyhovět postiženému. Pokud by se tak nestalo a nejednalo by se o situaci změny chování psa v nezvladatelného nebo dokonce až agresivního, tak opět

budeme

situaci

s

řešit

konkrétním

zaměstnancem

v

pracovně-právní rovině“60. 5)

Sanitní

vůz

nebere

doprovod,

s

výjimkou

malých

dětí,

nesvéprávných osob a lidí s komunikačními bariérami. Problém s převezením

vozíku

a

třeba

i

jiných

nutných

kompenzačních

pomůcek. Je to pravda? „Ano, doprovod není brán z několika důvodů. Je to především bezpečnost – při dopravní nehodě by veškerou zodpovědnost nesl řidič a kromě pacienta a personálu ve voze nemá nikdo jiný co dělat. Na ambulanci v nemocnici nebo na operačním sále také doprovod není akceptován. Dalším důvodem je omezený prostor a nosnost sanitního vozu i případný nutný neodkladný zákrok při změně zdravotního stavu a zhoršení situace během transportu, kdy je nutné neprodleně zahájit jinou péči a provádět různé zákroky. Zde je přítomnost dalších osob nevhodná a z etického hlediska i nemožná, pacient má právo na soukromí a mnohdy se i setkáváme se situací, kdy si rodinní příslušníci nepřejí

59

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

60

Tamtež

94

vzájemnou informovanost o jejich zdravotním stavu nebo odhalení

těla,

částí

kterým

se

při

naší

práci

nevyhneme.

Přítomnost blízké osoby není nutná během transportu a takovéto osoby

se

mohou

do

zdravotnického

zařízení

dopravit

na

své

náklady. S tím souvisí i další důvod odmítání doprovodu, tj. že není hrazen zdravotní pojišťovnou a má mnoho možností, jak se do nemocnice případně dopravit – vlastní prostředky, MHD, taxi apod. Proto je akceptován doprovod pouze ve vymezených případech,

které

definuje

legislativa,

tj.

u

dětí,

nesvéprávných, duševně nemocných a postižených nebo slepých a starých lidí, kteří vyžadují trvalou péči asistenta. Invalidní vozík a pomůcky jsou podobným problémem, opět zde hraje

velikou

roli

omezený

prostor

a

nosnost

vozidel,

ale

zejména bezpečnost provozu pro případ možné dopravní nehody. Kdyby

vozík

nebo

jiná

pomůcka

zranila

nebo

dokonce

zabila

posádku či pacienta v sanitce, tak by následky nesl řidič a organizace

a

pojišťovna

odmítla

plnění,

protože

v sanitce

neměly být. Všechny vozy máme vybaveny bezpečnostními prvky pro bezpečné uchycení skládacího vozíku a některých pomůcek. Posádky jsou proškoleny a opakovaně instruovány, aby vyhověli postiženým a vozíky brali. Nutno ale zdůraznit, že ne všechny vozíky lze převážet v sanitce, např. elektrické, a že sanitní vůz není stěhovák. Existuje mnoho jiných způsobů, jak zajistit transport

těchto

pomůcek.

V Praze

spolupracujeme

s Městskou

policií, která pomůcky transportuje a nám v takových situacích pomáhá“61. Již v srpnu 2008 pan ředitel Schwarz na svém blogu přiznal, že:“ Hromadné neštěstí by se v Praze zvládlo těžko a s obtížemi, protože systém se není schopen poprat s každodenní realitou metropole. Ostatní kraje jsou vybaveny lépe“62.

61

62

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

Odkaz na celý článek zde: http://schwarz.blog.idnes.cz/c/45416/Hromadne-nestesti.html

95

On sám k tomu říká: „Odpověď je vytržená z kontextu a doby, kdy byla poskytnuta. Bylo to v době, kdy jsme neměli kamion Golem a příprava na likvidaci zdravotních následků mimořádné události a hromadného neštěstí byla zajištěna několika vleky za vůz a jedním mobilním stanem. Dnes jsme plně připraveni zvládnout jakoukoliv situaci a řešit případné problémy většího počtu postižených, a to vše ve spolupráci s ostatními složkami IZS. Určitě jsme připraveni stejně jako ostatní kraje a možná o něco lépe“63. O

vozidle

Golem,

které

je

událostí se lze dočíst zde:

určeno

pro

případ

mimořádných

64

6) Jak je to se sanitou XXL, která je určena mimo jiné také k přepravě vozíčkářů i jinak znevýhodněných osob a kolik máte v současné době takových vozů? „Od počátku máme jen jeden kus a nikdy jsme neuvažovali o dalších.

To

byl

nejspíše

omyl

novináře,

který

to

napsal.

Sanitka XXL je v nepřetržitém provozu, tzn. zajišťuje přepravy pacientů

a

postiženého

v případě nebo

potřeby

pacienta

speciální

s vozíkem

transport nebo

obézního

postelí

apod.

Opakovaně jsme od začátku jejího uvedení do provozu jednali se všemi zdravotními pojišťovnami o specifické úhradě provedených zásahů a transportů, které vyžadují vyšší náklady (nejméně 4 členy posádky) nebo o úhradě dálkových transportů postižených na vozíku, ale bez odezvy nebo se zamítavým stanoviskem. Pouze VZP

uvedla,

že

případný

požadavek

na

úhradu

takového

transportu budou postupovat a situaci hodnotit individuálně. Takže nyní to probíhá tak, že takový plánovaný transport jim předáváme

k posouzení

a

oni

se

vyjádří,

zda

jej

uhradí

či

nikoliv a odmítnou. Vykonáváme transporty pouze v režimu ZZS, tzn.

akutní

komplikované

život a

ohrožující

náročné

a

transporty

63

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

64

Zdroj: http://www.zzshmp.cz/vybaveni/golem/ 15.4.2010

96

individuálně obézních

i

jiné

pacientů

s nadváhou.

Sanitka

byla

organizace,

respektive

pořízena

z rozpočtu

z prostředků

Prahy,

proto

je

naší logicky

určena především pro Prahu“65. Více informací o sanitce XXL zde:66 Policie ČR má pro neslyšící občany rovnou celý velký projekt od roku 2006. Projekt tísňové linky pro neslyšící - SMS 603 111 158. Dříve „neslyšící sice mohli v Praze používat fax, ale mnozí z nich neznali správné číselné spojení, jiní si nebyli jisti

tím,

co

by

mělo

takové

oznámení

obsahovat.

Další

se

obávali případného možného postižení, pokud by jejich oznámení bylo posouzeno, jako zneužívání linky tísňového volání. Často se

tak

dostávali v důsledku

neřešitelné odborné

situace,

pomoci,

kterou

případně

nedostatku

zvládali

s pomocí

pouze

tlumočníka

informací

do

prostřednictvím do

znakového

jazyka. Pražští policisté se rozhodli, že pomohou neslyšícím najít

a

přispějí

k tomu,

situace

nemuseli

být

východisko

aby

se

tento

stav

od

základu změnil“67. Aby

takové

připravili

policisté

manuál,

pro jak

neslyšící

stresující,

v takovém

případě

postupovat.“Manuály pro neslyšící spoluobčany vyrobila Tiskárna MV a policisté preventivně informační skupiny Správy hlavního města Prahy P ČR je mají v současné době k dispozici a již je také poskytli neslyšícím při osobních jednáních v jednotlivých organizacích

sdružující

občany

s poruchou

sluchu,

ve

speciálních školách. Po přijetí SMS zprávy operátorem linky tísňového volání je naprosto jasné, že se jedná o zprávu od osoby neslyšící a je také odpovídajícím způsobem zpracována. Tento systém je dalším zásadním zlomem v technických možnostech operačního střediska 65

Z emailové komunikace s ředitelem Schwarzem 1.4.2010

66

Zdroj: http://www.zzshmp.cz/vybaveni/xxl-sanita/ 15.4.2010

67

Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/projekt-tisnove-linky-pro-neslysici-sms-603-111-158-926967.aspx

15.4.2010

97

a důležitou pomůckou pro policisty pracující v terénu. Pokud budou totiž policejní hlídky informovány předem od operačního důstojníka o tom, že budou na místě události jednat s osobou neslyšící, zaujmou také přiměřený a adekvátní přístup. Policisté volání

při

pro

společnost

realizaci

neslyšící T

–

technického

požádali

mobile,

která

o

zázemí

linky

spolupráci

jim

vyšla

tísňového

telekomunikační

vstříc

a

stala

se

partnerem tohoto projektu. Za jejího přispění vzniklo telefonní mobilní číslo určené pouze pro tuto skupinu osob – 603 111 158. V současné době Operační středisko Správy hlavního města Prahy P

ČR

přijímá

tísňové

SMS

zprávy

od

handicapovaných

osob,

především neslyšících, nedoslýchavých, ale i hluchoněmých. Původně

pražský

projekt

přerostl

záhy

v projekt

celorepublikový.“68. Za tento projekt byla pražská policie oceněna výroční cenou Mosty

2006

spolupráce tvořený

Národní v této

radou oblasti

policisty

osob

se

zdravotním

pokračuje

z Preventivně

dál.

postižením.

„ Realizační

informační

skupiny

A

tým

Správy

hlavního města Prahy P ČR, strážníky Městské policie Praha ve spolupráci s tvůrčí skupinou vedenou panem režisérem Zdeňkem Všelichou

v roce

Ministerstva

2008

vnitra

připravil

ČR a Magistrátu

za

finanční

hlavního

města

podpory Prahy

filmově zpracovaná témata zaměřena na dílčí patologické jevy, se kterými se mohou i občané s poruchou sluchu ve svém životě setkat.

Projekt

je

má

varovat

před

různými

nástrahami

a

zároveň poučit, jak se mají zachovat v případě, že se stanou obětí trestného činu (krádež, podvod, loupež). DVD snímek je také poučí, jak si mají počínat při jednání s příslušníky P ČR či obecní policie. Filmové zpracování projektu je simultánně

68

Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/projekt-tisnove-linky-pro-neslysici-sms-603-111-158-926967.aspx

15.4.2010

98

tlumočeno do znakového jazyka a opatřeno také titulky. K DVD je připravena také knižní příloha. Tento projekt není však určen pouze pro neslyšící spoluobčany, bude také nedílnou součástí profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek. Musíme totiž připustit, že i někteří příslušníci správně došlo

bezpečnostních

k neslyšícím vlivem

složek

dosud

přistupovat.

špatně

Jsou

vyhodnocené

nevědí, známy

situace

jak

mají

případy,

kdy

k nedorozuměním

–

zakročující policista se například domníval, že jedná s osobou ovlivněnou

alkoholem.

Přitom

se

jednalo

o

osobu

neslyšící,

která neměla tušení, co je po ní policistou požadováno. Realizační tým připravuje autorská promítání v klubech, které navštěvují

neslyšící

spoluobčané

za

přítomnosti

některých

specialistů ze Služby kriminální policie a vyšetřování.“ Co se týká znalosti znakového jazyka kapitánka Knolová k tomu podotýká:“ Příslušníci P ČR nejsou plošně školeni ve znakovém jazyce, jsou však mezi nimi i tací, kteří ve svém volném čase kurzy znakového jazyka navštěvovali.“69

„S Městskou

policii

hl.

m.

Prahy

mohou

neslyšící

navázat

spojení pomocí faxového přístroje či odesláním textové zprávy SMS. Na lince 156 je paralelně k lince připojen fax určený jen neslyšícím. V případě, že je dostatečně zjištěna identifikace odesílatele

dozorčí

operačního

střediska

odešle

zpět

krátké

vyrozumění o přijetí zprávy a informace o přijatých opatřeních k podanému speciálně středisku.

oznámení. upravený Telefonní

Pro

přijetí

mobilní číslo

textové

telefon je

zprávy

umístěný

724 003

333,

na

SMS

operačním

odesílatel

vyrozuměn přes internet“70. Ano, tuto informaci jsem znovu ověřil a je stále platná.

69

Z emailové komunikace s kapitánkou Knolovou 1.4.2010

70

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační

pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007, s. 24

99

slouží

je

A jak je to v případě, kdy neslyšící potřebuje komunikovat s Městskou

policií

přímo?

Je

a

čas

prostor

na

citlivě

ohleduplné jednání? „V případě,

kdy

je

v ohrožení

života

nebo

zdraví

osoba

sluchově postižená, jsou strážníci Centrální operační službou upozorněni, že o pomoc žádá osoba se sluchovým postižením. S osobou

se

osobních

znalostí

každé

na

osobě,

s maximální osoby

se

místě

komunikuje

jednotlivých

které

je

strážníků

poskytována

ohleduplností, zdravotním

písemně,

se

znakovou

pomoc,

v případě

postižením

popřípadě

řečí.

se

Ke

přistupuje

zdravotních přivolá

podle

problémů

RZS,

které

je

sděleno, že o pomoc se žádá pro postiženou osobu. Při vstupu do obydlí, ve kterém je sluchově postižená osoba přivolávající si pomoc, se postupuje

podle §16 zákona o obecní policii –

oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor, ve kterém je uvedeno, zdraví

že

je-li

osoby

strážník

důvodná

anebo

oprávněn

obava,

hrozí-li

otevřít

že

větší

byt

nebo

je

ohrožen

škoda jiný

na

život

nebo

majetku,

uzavřený

je

prostor,

vstoupit do něho a provést zákroky, úkony nebo učinit jiná opatření

k odvrácení

bezprostředního

nebezpečí.

I

v tomto

případě je přistupováno k zákroku s co největší ohleduplností, důraz je kladen na bezodkladnou záchranu života nebo zdraví, samozřejmě se při vstupu do obydlí dbá na minimalizaci škod. Strážníci zasahující na lince 156 mají zkušenosti s jednáním se sluchově postiženými lidmi. V případě zásahu obecní policie jako

složky

IZS

(např.

povodně)

se

k neslyšícím

osobám

přistupuje s vyšší pozorností a tolerancí, strážníci mají obecné vědomosti o potřebách osob se zdravotním postižením. Obecně mají strážníci dle zákona o obecní policii povinnost dbát

cti,

nepřipustit,

vážnosti aby

a

důstojnosti

osobám

osob

v souvislosti

i

své

s jejich

vlastní

a

činností

nevznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a

100

svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem“71.

A

jak

je

to

s vodícími

a

asistenčními

psy,

když

musí

být

jejich majitel hospitalizován? Mé kolegyně registrátorky pro hluchoslepé a nevidomé osoby mi sdělily,

cituji

osobní

sdělení“

Každý

pes

má

na

obojku

informaci, kde byl vycvičen a policie ho tedy odváží do toho prostředí, které zná. Každý majitel má tak trošku zájem na tom,

aby

toho

svého

psa

našel

v tom

původním

výcvikovém

středisku, protože tito psi se již ze své podstaty chovají trochu

jinak.

Takže

na

požádání

je

tam

policie

odveze.

Ta

spolupráce funguje. V Praze víme jen o výcvikovém středisku v Jinonicích“. Vedoucí odd. komunikace s veřejností městské policie mi však tuto

informaci

hospitalizace

nepotvrdila

majitele

psa

a je

že:“

řekla, pes

odvezen

do

v

případě

útulku

pro

opuštěná zvířata, Praha 8 – Troja“72. Díky pochůzkám jedné registrátorky jsem se dozvěděl i to, jak jsou na případnou mimořádnou situaci připraveni v metru, ale moc

tomu

v metru,

nevěřím:“ včetně

V případě

těch

výpadku

náhradních

jsou

všech

zdrojů

energie

k dispozici

diesel-

pohony, které mohou evakuovat vozíčkáře, mámy s kočárky aj. To platí i v případě požáru výtahů. Hasiči mají dojezdové časy cca 2 – 5 minut a vše další řídí oni. V případě mimořádné události metro vždy někam sjede. Nehrozí, že zůstane v tunelu. Nejdůležitější

mi

ale

připadá,

že

by

se

všichni

lidé

měli

povinně cvičit v chování v panice a chaosu. Protože chaos a panika, kdy nikdo neví, co má dělat a co se děje, to je pak fakt hrůza“. 71 72

Z emailové komunikace s vedoucí odd. komunikace s veřejností Přikrylovou 1.4.2010 Tamtéž.

101

A ještě otázka směřující k hasičům, kteří jak už jsem k mému smutku zmínil výše na

mé otázky nereagovali:“

Mám neslyšící babičku,

která používá mobilní telefon k psaní SMS zpráv a zajímalo by jí, jak se může obrátit na tísňové linky v případě nějakého ohrožení

-

je

možné

kontaktovat

někoho

pomocí

SMS

zpráv?

Obraťte se prosím, dle bydliště postižené na příslušné Krajské Hasičské

ředitelství

záchranné

služby,

kde

požádáte

o

registraci do *systému pro komunikaci s postiženými osobami.* Budete

mít

ohrožení

přiděleno

je

registrace

možné na

telefonní.číslo,

posílat

mobilní

SMS

telefon

na

zprávy

a

babičky

které

v

opačně.

budou

případě Od

doby

zasílány

SMS

zprávy od orgánů HZS v případě hrozícího nebo již existujícího nebezpečí“73. Podle této odpovědi možná u hasičů přece jenom něco funguje, ale nemám o tom bližších zpráv. Zmínil jsem již také výše viz. kap. 3.2.1, že v listopadu 2007 jsme

se

účastnili

semináře

Ochrana

postižených

osob

v době

ohrožení, který pořádalo Centrum pro bezpečný stát. Řešila se zde tématika této diplomové práce mj. architektonické bariéry, kdy

se

hasiči

s neslyšícími

atd.

nemohou V tomto

k postiženým roce

jsem

dostat, se

ptal,

komunikace zda

nebudou

v těchto aktivitách pokračovat. Zatím je vše prý v přípravách a moji otázku berou jako podnět k tomu, že veřejnost má o tuto problematiku zájem a budu včas osloven. V následující kapitole se budu zabývat výzkumem.

4. Výzkum Co je cílem mého výzkumu? V této

výzkumné

části,

která

je

vedena

formou

polostrukturovaného rozhovoru se s pomocí kolegů registrátorů

73

Zdroj: http://www.ochranaobyvatel.cz/?Show=ZeptejteSe

102

zabývám otázkami jak „vidí a cítí“ průběh projektu oni sami – co

se

povedlo,

co

ne,

zda

byli

vybaveni

potřebnými

teoretickými i praktickými informacemi, které pak uplatňovali v rámci rozhovorů se zájemci o registraci. Také se zaměřuji na to, kdyby mohli být registrátoři přítomni již při přípravě realizace

projektu,

co

by

udělali

jinak,

jak

by

to

mělo

fungovat a proč. Registrátorů

bylo

celkem

10

včetně

mě.

Rozhovorů

bylo

uskutečněno 9. Rozhovory probíhaly od listopadu 2009 do března tohoto roku ve velmi příjemné atmosféře. Od skončení projektu nemáme

mnoho

příležitostí

se

vídat,

o

to

byla

setkání

srdečnější, jelikož v době intenzívní spolupráce jsme se měli opravdu rádi. Domnívám se, že je dobře psát tuto diplomovou práci s určitým časovým odstupem, včetně uskutečňování těchto rozhovorů. Z těchto důvodů je snad objektivnější. Po předchozí domluvě jsem si rozhovory nahrával na diktafon pro potřeby následného zpracování a z analyzování kvalitativní metodou na základě shodných názorů. Nikdo s tím neměl problém a všichni to brali jako samozřejmost, za což jim ještě jednou touto cestou mockrát děkuji. Soukromí bylo zajištěno, rozhovory probíhaly s každým

registrátorem

zvlášť.

Anonymitu

dotazovaných

při

zpracování rozhovoru nelze však plně zajistit vzhledem k možné identifikovatelnosti skupin

pro

zadavatelem

registraci,jemuž

projektu(NRZP) tato

diplomová

dle

cílových

práce

bude

k dispozici. Na tuto skutečnost byli respondenti upozorněni a přesto vyjádřili souhlas k zpracování rozhovorů.

4.1.Rozhovory s kolegy – registrátory.

Na úvod se vracím ke zmiňovanému kurzu pro registrační

103

pracovníky, který průběhu registrací, tedy praktické stránce projektu předcházel. Kurzu se zúčastnilo jen 7 registrátorů z 10, 3 nastoupili rovnou do praxe.

1)Somatopedii postižení

–

základy

přednášel

jen

o

jeden

různých

druzích

člověk.

Neuvítali

zdravotního byste

více

lektorů? „Pro samotnou registraci stačil jeden lektor, protože každý registroval víceméně svoji cílovou skupinu, kterou znal a pracoval s ní, ale sama pro sebe bych uvítala více lektorů.“ „Pro potřeby registrací skutečně stačil jeden lektor, já jsem navíc spoustu informací pro svou cílovou skupinu získávala až v praxi, tedy během těch registrací. Ale pro svou vlastní potřebu bych více lektorů uvítala. Jak nás totiž se všemi informacemi seznamoval jen ten jeden člověk, měla jsem pak trochu problém rozlišovat podstatu informací – co je skutečně důležité a co již ne“. „Vlastně až během těch samotných registrací mi docházelo, že něco mohlo být třeba probráno víc do hloubky a kdybych měla možnost kurz ovlivnit, asi bych to udělala tak aby o každé cílové skupině přednášel někdo kdo k ní má blíž. Buď člověk z té samotné cílové skupiny nebo nějaký profesionál, který s danou cílovou skupinou již dlouho pracuje“. 2) Vy, kteří jste se kurzu neúčastnili, domníváte se, že Vám to v praxi chybělo? „Vzhledem k tomu, že jsem registroval jen svou cílovou skupinu do které sám patřím, nic mi nechybělo a vše jsem věděl. Kdybych registroval jinou skupinu a byl člověk z ulice, který se danou problematikou nezabývá, byl by to určitě větší problém“. 3)Co se Vám na kurzu líbilo a co vám naopak chybělo z hlediska praxe? „Hlavně ta část o fungování složek IZS byla dobrá a užitečná. Jak fungují hasiči, záchranka, policie a že jsem to mohla předávat dál ty informace a sama pro sebe si udělat představu jak ten systém funguje“. „Kurz byl pro mě osobně celkem dobrý, ale v praxi jsem to příliš nevyužila. Nejdůležitější byla možnost vidět práci záchranných složek v terénu a také videotrénink interakcí byl užitečný“. 104

„Kurz byl dobrý zejména přednáška o hluchoslepých lidech byla velmi přínosná. Je jasný, že každý je odborníkem na svou cílovou skupinu. Pro mě byla třeba obrovská lekce praktická, když jsem na přednášce pro neslyšící pomáhala s registrací. Neznám tolik problematiku hluchoslepých a vozíčkářů, takže to byla příležitost se s tou problematikou alespoň rámcově seznámit. Ukázky záchranných složek v terénu byly fajn, beseda se zdravotní sestrou od záchranky byla též velmi přínosná. Já bych spíš viděla potřebu praxe, praktického vyzkoušení, videotrénink interakcí byl též přínosný. I samotné setkání s vámi jako lidmi, kteří mají nějaký handicap. Vše bylo velmi poučné, takže praxe, praxe, praxe. Neznám ani třeba problémy lidí s psychickým onemocněním, takže bych určitě uvítala modelové situace. Normálně to na člověku nepoznám, až když nastanou nějaké vyhrocenější situace a on reaguje neadekvátně, nepřiměřeně situaci, vím, že se asi něco děje“. „Tou otázkou si mě zaskočil. Kurz mě přišel celkem dobrý. Zejména přednáška o ochraně osobních údajů. Do té doby jsem o této problematice nic nevěděl. Také setkání s jiným tipem handicapu bylo přínosné. Pro mě to bylo spíše takové osvětově zajímavé. IZS v akci, výborné. Škoda, že se ten kurz víc nezaměřil na praktickou administrativní část (vyplňování výkazů atd.)“ K otázce lektorů podotýkám, že stejný lektor pro všechny typy zdravotního postižení, s výjimkou hluchoslepých, sice nevadil, ale

podle

zůstala

mého

názoru

nevyužita.

je

škoda,

Vzhledem

že

možnost

k zaměření

s více

kurzu

by

lektory to

bylo

žádoucí a mohlo nás to více obohatit. A

nyní

k dalším

otázkám,

na

které

již

odpovídalo

všech

9

registrátorů. 4) Kdybyste měli vy sami možnost ovlivnit fungování projektu tím, že byste byli v jeho přípravném týmu, jak by podle vás měl fungovat? Co by měl lidem nabídnout, případně garantovat? Co byste udělali jinak, kdybyste měli tu možnost, např. ve vzdělávacím modulu kurzu? „Kdo by byl zaregistrovaný, měl by být zvýhodněný vůči těm, co zaregistrovaní nejsou. V současné podobě mi přijde, že tento 105

projekt nikomu výhodu nepřináší, protože složky IZS v případě potřeby přijedou jako ke komukoliv jinému člověku. Taky bych uvítala fungování nebo zajištění následné péče, aby lidé skutečně měli jistotu, že o ně v případě krizové situace bude postaráno. Aby fungoval nějaký tým, který by pomáhal těm hasičům a když hasiči zajistí tu bezprostřední nutnou péči vedoucí k záchraně a poté odjedou, aby pak nastoupil ten tým, který zajistí tu péči následnou. Pro naše lidi, kteří jsou zaregistrováni v současné chvíli je sice prý funkční tzv. mapa zatopení, to znamená, že hasiči o nich vědí. S jistotou ale nemohou být připraveni na všechno, takže situace je u všech identická. Neplyne mi z toho žádná výhoda. Nevidím rozdíl mezi zaregistrovaným a nezaregistrovaným. Kdybych měla někdy možnost sestavit výukový model kurzu, navázala bych intenzivnější spolupráci se všemi složkami IZS. Aby řekli, co mohou a co ne, co je v jejich možnostech. Co lidem mohou garantovat a poskytnout, abychom jim pak my neslibovali něco, co není možné. Domluvila bych konkrétní školení těch složek a nás a vzájemně bychom to prodiskutovali. „Příliš mnoho dotazníků a administrativy. Lidi byli zahlcováni otázkami, které hasiči nepotřebují v průběhu zásahu vyloženě vědět. Své potřeby by měl mít člověk napsané a nosit je v případě potřeby někde v pouzdře na krku, ale takto rozsáhlý dotazník je zbytečný“. „ Já bych očekávala daleko větší publicitu projektu. Projekt měl být myšlen na události velkého i menšího lokálního rozsahu“. „Nebyl zajištěn hladký průběh projektu. Malá propagace, publicita, reklama. Vše bylo odbyté. Kdybych měla já tu možnost a byla třeba koordinátorkou takového projektu, snažila bych se nejprve vše potřebné zajistit. Až poté bych začala se samotnou registrací a dalšími věcmi. Vytvořila bych vlastní databázi + software, více bych využívala možností techniky, např. kdyby nám došly SOS kartičky, abychom si je mohli v případě potřeby rovnou stáhnout. Na druhou stranu, když projekt jede tzv. za pochodu, vidíš, co funguje a nefunguje“. „Administrativy bylo zbytečně moc. Kdybych to mohla ovlivnit, uvítala bych nějakého koordinátora (něco jako styčný důstojník, který by sbíral a předával informace, hlídal celkově, aby projekt dobře fungoval). Tzv.“ Kapitán na parníku“, který by rozděloval jednotlivé úkoly, sbíral data, prostě někoho, kdo by to hlídal a řídil. Realizační tým v tomto smyslu moc nefungoval. Lidi v projektu nám zpočátku 106

nikdo nepředstavil atd. Komunikační kanály nebyly tak úplně průtočný“.

„Celkově byl projekt nevyužit. Chyběla mi zde provázanost IZS v celonárodním měřítku, tedy s ostatními městy. Pak by to mělo smysl. K registraci se spíš dali přesvědčit úzkostní lidé nebo lidé, kteří mě znali se zaregistrovali spíše z kamarádství. To je podle mě také otázka motivace a ta je u každého jiná. Hraje tady také roli ochrana osobních údajů a celková bezpečnost. I když ochrana osobních údajů, to nebyl hlavní důvod, proč lidé registraci odmítli. Například moje cílová skupina necítí vůbec potřebu se registrovat. Slyší, vidí, pohybují se a pokud je jim zle jsou v péči odborníků v ústavním zařízení. Počet lidí, kteří považovali registraci za smysluplnou byl dost malý“. „Mám pocit, že oficiální část projektu skončila právě ve chvíli, kdy začínal mít naději na úspěch. Samotné registrace probíhaly zhruba rok a to je podle mě právě ta doba než si projekt tzv. „sedne“ a lidé ho začnou brát na vědomí a uvažovat o tom, jestli je pro ně přínosný. Idea projektu skvělá, realizace nedotažená. Domnívám se, že databáze by měla být veřejná a ne jen pro určité složky, protože mohly z toho též čerpat různé instituce a organizace, které poskytují soc. služby. Ti lidé nám stejně řekli to, co chtěli, aby se o nich vědělo. Spíš víc než míň.

5) Jak se vám celkově komunikovalo s lidmi při registracích? Otevřeli se vám? Chtěli si o tom povídat nebo ne? Kontaktovali

vás

třeba

i

později

mimo

registraci,

protože

potřebovali něco jiného nebo si chtěli jen popovídat? „Celkem se lidé otevřeli, byli ochotní, říkali mi daleko víc věcí, než jsem potřebovala vědět a ani jsem je vědět nechtěla. Zejména senioři komunikovali dobře. Mimo registraci, tedy z jiného důvodu mě občas kontaktovali také. „Někdo chtěl komunikovat a někdo ne. Kontaktovali mě asi 2x i mimo registrace. Měli doplňující otázky: Jak často se budou informace aktualizovat, když budou třeba delší dobu v nemocnici, tak komu mají dát vědět atd“. „Já jsem už z podstaty své cílové skupiny měla trochu problém. Jsou to lidé s mentálním postižením, já jsem komunikovala s jejich zákonnými zástupci, převážně s rodiči, kterým se Občas se stalo, že mě zdálo, že registrace je zbytečná. 107

kontaktovali i později, ale lidé většinou nerozlišovali kvůli čemu mi mohou zavolat. Prostě mi zavolali. Dávala jsem jim i kontakty na různé organizace aj“. „Bylo to trochu problematické někteří lidé se vyloženě báli dát k dispozici své osobní údaje. Musela jsem je přesvědčovat. Ti lidé, kteří za mnou přišli do organizace, tam jsem předpokládala osobní motivaci, když již přišli, tak asi zájem mají. Těm lidem, kterým jsem to nabízela aktivně já, ti se trošku báli. Někteří se jen zaregistrovali, neptali se na nic a odešli, někteří se ptali hodně podrobně a detailně. To se mi líbilo, že za sebe cítí a mají tzv. individuální zodpovědnost, nespoléhají se na stát ani na práci základních složek IZS. Další kontakt – Ano. V rámci osobního kontaktu jsme probrali vše potřebné, co ty lidi zajímalo, takže neprobíhala jen samotná registrace“. „Musel jsem se hodně snažit, abych vůbec někoho přesvědčil k registraci. Byly to spíše „nárazovky“. Téměř všichni oslovovaní považovali registraci za zbytečnou. Nesetkalo se to s přílišným ohlasem“. „Senioři si chtěli spíše jen tak popovídat a registrace, to byl vhodný důvod ke komunikaci“. 6)Jak

konkrétně

a

účinně

vám

pomáhali

šéfové

organizací

zapojených v projektu?( propagace, podpora aj.) Byli ve vztahu k projektu aktivní, pasivní, neutrální? „Organizace mi vůbec nedělala žádné problémy. Mohla jsem v klidu pracovat. Nemám žádnou negativní zkušenost. Naopak jsme navázali spolupráci a seznámili se“. „Byli tam skvělí. Brali mě s sebou v rámci svých projektů na různé akce. Pomáhali jsme si navzájem. Já jsem rozdávala jejich letáky, ale zároveň i ty naše, vzájemně jsme se informovali a podporovali.“ „Vyšli mi ve všem vstříc dle dohody, Jejich celkový postoj byl neutrální“.

co

jsem

potřebovala.

Ve všech otázkách mělo 9 zpovídaných kolegů podobné názory,jen v té

poslední

byly

patrné

drobné

rozdíly.

Organizace

v 7

případech měly k projektu neutrální postoj, jen ve 2 případech projevily větší aktivitu, z níž v jednom případě navázali užší a pravidelnou spolupráci.

108

Já

se

k názorům

kolegů

připojuji

a

tuto

výzkumnou

část

ukončuji. Souhrnně se ke všemu vyjádřím v závěru práce, ke kterému nyní přecházím.

5.Závěr a celkové shrnutí projeku Cílem

této

„Místa

pro

diplomové

práce

zaregistrování

bylo osob

hlavně se

zhodnocení

zdravotním

projektu

postižením

do

databáze IZS hl.m. Prahy“, který měl zohlednit potřeby při zachraňování

a

zacházení

s těmito

osobami

a

jehož

garantem

byla Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP). To, že se asi původní záměr projektu nepodaří naplnit jsme tušili už od počátku. Jen realizační tým dělal, jakoby naše obavy nevnímal. Již 2.3.2007 nám s mojí předchůdkyní v tématu diplomové práce napsala tehdejší vedoucí psycholožka Generálního ředitelství Hasičského email,

záchranného

který

Podstatnou

vznikl

část

sboru

jako

z něj

Mgr.

ČR

odpověď

nyní

na

Patricie

naši

ocituji:„Po

osobní

naší

Hausknecht návštěvu.

schůzce

jsem

kontaktovala lektora z Odborného učiliště požární ochrany v Brně,

dále

vedoucího

odboru,

pod

kterého

spadá

oblast

tísňového volání 112 a operačních středisek HZS ČR a kolegu z odboru

ochrany

obyvatelstva,

zde

na

GŘ.

Zjistila

jsem

následující: - v žádném z dosavadních kurzů pro příslušníky HZS ČR není v učebních

osnovách

zařazena

problematika

pomoci

lidem

s

handicapem - při zásahu má velitel povinnost monitorovat a zjistit veškeré důležité informace k provedení zásahu, tzv. průzkum a kromě ohrožení např. elektrickým proudem, nebezpečí ohrožení

109

chemickými

látkami,

výbuchu

přítomností

hořlavých

látek...

také zda jsou v místě ohrožení přítomny osoby (dospělí, děti, senioři, lidé s postižením). - při mimořádných událostech (velkého rozsahu) i při běžných zásazích se hodně spoléhá na svépomoc (lidé sami opustí místo zasažené povodní)a vzájemnou sousedskou výpomoc - asi z 80%. V případě ohrožení velkého počtu lidí by stejně nebylo dostatek záchranářů

na

zajištění

evakuace

všech

osob.

Teprve

pro

zbývající ohrožené osoby, které jsou odkázány na vnější pomoc existují které

na

obcích/městech

zahrnují

i

tzv.

havarijní

evakuaci

těchto

a

krizové

osob

plány,

(seniorů,

handicapovaných). - centrální databáze osob s handicapem, seniorů umístěných v zařízeních

tomu

pečovatelskou

přizpůsobených

službou…)

není.

(domovech Opět

se

důchodců,

vychází

z

domech

s

krizového,

evakuačního plánu - daného zařízení, dále obce až případně kraje. -

v

republice

handicapem

prý

již

existuje

prostřednictvím

projekt

jejich

vyrozumění

mobilního

lidí

telefonu

s

nebo

pageru o aktuálním ohrožení v místě jejich bydliště (snad v Brně???) -

v

rámci

starších

projektů

byl

také

realizován

projekt

centrální evidence "vozíčkářů" v celé ČR pro případ jejich ohrožení. Bylo to v době, kdy ještě nebyl účinný zákon na ochranu

osobních

optimistickým

údajů.

Výsledek

představám.

však

(viz.

neodpovídal

původním

následující

...)

- úskalí vzniklé databáze: tito lidé mohou mít i kombinované postižení, databáze musí být vedena v režimovém opatření (např. nesmí být na PC, kde je instalován internet), nutnost neustálé aktualizace této databáze, byl řešen pouze způsob

110

vyrozumění, ale nedořešen způsob a zajištění samotné evakuace (viz. omezený počet záchranářů, akceschopných dobrovolníků), potřeba

právně

ošetřit

získávání

údajů

a

nakládání

s

nimi

- existuje i problém propojení Vaší databáze osob do stávajících databází o dané lokalitě (jejich aktuálnost a dále nakládání s osobními údaji - adresa bydliště, druh postižení ...)tj. kdo konkrétně při zásahu v ulici Opletalova 26 podá informaci o panu Novákovi v 5.patře hořícího paneláku, že je nepohyblivý a že v daný moment je skutečně přítomen v bytě nepřestěhoval

se

...tj.

skutečné

propojení

databází,

kdy

automaticky při události v Opletalově ulici 26 získám údaje i o přítomných osobách s určitým omezením. Museli by se postupně aktualizovat -

v

praxi

všechny je

to

krizové

tak,

že

plány při

daných

události

lokalit, malého

objektů.

rozsahu

je

povinností velitele zásahu provést monitoring a řešit aktuálně vzniklou použít

situaci nejen

(př.:

zvukové

snést ale

i

postiženou světelné

osobu

z

signalizace,

5.patra, provést

průzkum prostor, kde podle dostupných informací je postiženásamostatně

nepohyblivá

osoba).

V

případě

rozsáhlejších

událostí se aktivuje krizový štáb obce/města/městské části a postupuje

se

dle

krizového

plánu

obce/města..

Vybrali jste si hodně náročnou oblast, především co se týká realizace

projektu.

Možná

by

provedení

informační

kampaně,

šlo

projekt

jejíž

cílem

koncipovat by

bylo

jako

vytvořit

databázi lidí s postižením a jejího začlenění do krizových plánů.

Ideálně

tyto

lidi

vybavit

pagerem

nebo

mobilním

telefonem pro vyrozumění o případném ohrožení74“.

Celkově projekt považuji za neúspěšný a jsem zklamán. Báječná idea projektu nebyla realizačně naplněna ani z poloviny. V čem vidím zásadní nedostatky:

74

Z emailové komunikace s vedoucí psycholožkou GŘ HZS ČR 2.3.2007

111

•

Realizační tým nás nenápadně nutil, abychom lidem aktivně nabízeli registrace již v době, kdy nebyly připraveny

žádné materiály a ani my jsme ještě spoustu informací netušili.

Z naší

strany

vůči

lidem

mě

toto

jednání

nepřišlo fér. Já osobně bych zájemce oslovil až tehdy, kdyby

nabylo

vše

jasnějších

obrysů

a

materiály

pro

veřejnost byly připraveny. •

Kompetence

jednotlivých

složek

IZS

z hlediska

ochrany

osobních údajů se nevyjasnily ani z počátku projektu ani během

celého

praktického

jeho

trvání.

fungování

složek,

Otázky tedy

kde

odpovědnosti všude

nakonec

budou data k dispozici a od kdy bude registr aktivní nám byly

realizačním

týmem

zodpovězeny

vždy

mlhavě.

Nevím,

nakolik za to tým mohl, budil však dojem, že skutečně netuší

a

v podstatě

dodnes

jsem

nedostal

uspokojivou

odpověď. Nechci se nikoho dotknout, ale domnívám se, že praktické

fungování

samotnými

projektu

registrátory.

Tým

bylo nás

spíše

příliš

zajištěno

nepodporoval,

naopak velmi rád přenechával odpovědnost na nás, zejména v otázkách

publicity.

Obecně

jsme

mohli

sice

s něčím

nesouhlasit, ale nakonec to vždy dopadlo jinak. •

Postupem

času

bylo

čím

dál

tím

více

jasné,

že

idea

projektu nebude v praxi příliš fungovat a to mě za lidi, kteří

se

do

databáze

IZS

dali

zaregistrovat,

mrzí

nejvíce. Protože skutečně jak už bylo zmíněno ve výzkumné části,

není

rozdíl

mezi

zaregistrovaným

a

nezaregistrovaným člověkem. Neplyne z toho žádná výhoda ani jistota, že v případě mimořádné situace bude o někoho lépe postaráno. Navíc jsem při přípravě podkladů pro tuto

112

diplomovou práci zjistil, že data zájemců o registraci nekončí

u

složek,

jak

bylo

původně

myšleno.

Nejsou

k dispozici ani u hasičů, ani na Odboru krizového řízení Magistrátu hl.m.Prahy. To byla poslední „kapka“, která mě přesvědčila o tom, že tento projekt nemá pro jednotlivé cílové skupiny velký význam. Pokud někdo v budoucnu bude uvažovat o podobném projektu měl by nejprve prokonzultovat tuto záležitost s občanským sdružením Život 90, jelikož je na tyto krizové situace vybaveno díky svému projektu Tísňové péče AREION, který poskytuje

i

v

rámci

svých

mimopražských

poboček

a

je

zvyklé pracovat v součinnosti se složkami IZS. Nevím, zda by

mělo

smysl

organizací,

uvažovat

protože

o

tyto

případném služby

spojení

v různých

s touto podobách

poskytuje již skoro 20 let bez závislosti na podobných projektech. Možná,

že

takového

by

bylo

mnohem

projektu

lepší

v menším

vyzkoušet kde

městě,

si

by

podobu případné

nedostatky, jako zde v Praze, byly lépe odstranitelné, ale

zase

tam

s handicapem. významný.

není

tolik

Z toho

Kladné

důvodu

stránky

lidí by

a

cílových

zkoumaný

projektu

vzorek

spatřuji

skupin nebyl

v tom,

že

člověk jako jednotlivec si opět hlouběji osvojil pravidla týmové

spolupráce

a

v případě

kolegů

registrátorů

zjistil, že i v dnešní honbě za penězi mohou fungovat. Děkuji

kolegům

za

spolupráci

poznání.

113

i

za

možnost

vzájemného

Seznam pramenů

Projekt

„Místa

pro

zaregistrování

OZP

do

databáze

IZS

hl.

m.

Prahy“

,CZ.01.3.07/1.1.01.3/1074; Interní materiál NRZP ČR 2007 – stručný obsah projektu

Hromádný leták k projektu „Místa pro zaregistrování OZP do databáze IZS hl. m. Prahy“ ,CZ.01.3.07/1.1.01.3/1074; Interní materiál NRZP ČR 2007 – stručný obsah projektu

Kaňková, G. Integrovaný záchranný systém a osoby se zdravotním postižením (kurz pro registrační pracovníky). Diplomová práce KSP FFUK, Praha 2007

Pokyn č.30 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 25. července

2008, kterým se zřizuje systém poskytování posttraumatické péče

příslušníkům a občanským zaměstnancům Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří prožili traumatizující událost v souvislosti s plněním služebních nebo pracovních úkolů a stanoví se postup při posttraumatické péči o oběti mimořádné události

Pokyn č.31 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 25. července 2008,kterým se zřizuje tým Anonymní telefonní linky pomoci v krizi Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky

Občanské sdružení Život 90, Praha. – Interní materiál 2007

Informační materiál Pražské organizace vozíčkářů,o.s., o službách a zaměstnancích – interní materiál 2008 Kacanu, E: Jsme (inva) lidé Mutabene , Praha 2001

Zákon 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

Výroční a finanční zpráva ASNEP , o.s. 2008

Stanovy občanského sdružení Fokus Praha ( ve znění účinném ke dni 1.1.2006) Výroční zpráva 2008 – TyfloCentrum Praha, o.p.s 114

Internetové zdroje

http://www.hzscr.cz/clanek/integrovany-zachranny-system.aspx http://www.hzscr.cz/clanek/psychologicka-sluzba-uvod.aspx

http://www.zivot90.cz/4-socialni-sluzby/10-tisnova-pece-areion http://ruce.cz/clanky/506-zakon-o-komunikacnich-systemech-neslysicich-a-hluchoslepychosob Winter, J.: Co znamená simultánní přepis mluvené řeči. 1.10.2008 http://prepis.cun.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=6&Itemid=8 Gong – časopis sluchově postižených leden – únor 2010 http://www.gong.cz/archiv.php http://www.asnep.cz/stanovy.html http://www.asnep.cz/ts/tlumocnicke_sluzby_2008.html http://www.asnep.cz/ts/sluzby_koordinace_akci_2009.html http://dmoinfo.cz/modules.php?name=News&file=categories&op=newindex&catid=1 http://dmoinfo.cz/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=8 http://www.roska-praha.cz/roztrousena-skleroza/roztrousena-skleroza.html http://www.fokuspraha.cz/index.php?action=main&subject=157&sessid=09b77f25e4197eb272c31b3ee79ef6bc http://www.fokuspraha.cz/index.php?action=main&subject=209&sessid=ca6a22d2fd49f5f90ea2676889300d04 http://www.fokuspraha.cz/getdoc.php?id=1453&sessid=f254cb84cd4980cdb3f8e029763addbe http://www.fokuspraha.cz/index.php?action=main&subject=10&sessid=3e090707b84560b611215c066297b9fc http://www.fokuspraha.cz/index.php?action=main&subject=30&sessid=d8a345e353406e3d7dea42084ce3b1a1 :http://www.fokus-

praha.cz/index.php?action=main&subject=23&sessid=0cc5c3dce3dfa6aab47bd2483d48cbe3 http://www.fokuspraha.cz/index.php?action=main&subject=66&sessid=921b1b3cee0f2cb1756caf7d014866dd

115

Emailová komunikace s ředitelem ZZS HMP Schwarzem, kapitánkou PČR Ivou Knolovou a vedoucí odd. komunikace s veřejností Janou Přikrylovou – Městská policie Praha a vedoucí psycholožkou GŘ HZS Hausknecht http://schwarz.blog.idnes.cz/c/45416/Hromadne-nestesti.html http://www.zzshmp.cz/vybaveni/golem/ http://www.zzshmp.cz/vybaveni/xxl-sanita/ http://www.policie.cz/clanek/projekt-tisnove-linky-pro-neslysici-sms-603-111-158926967.aspx http://www.ochranaobyvatel.cz/?Show=ZeptejteSe

116

HAVARIJNÍ, KRIZOVÉ A RIZIKOVÉ SITUACE DŮLEŽITÉ KONTAKTY Registrovaný občan Příjmení, jméno, titul Druh postižení Adresa, patro, č. bytu Okna, balkón atp. Další kontakty (tel, fax, e-mail) Rok narození

Kontaktní osoba Příjmení, jméno, titul Adresa Další kontakty (tel, fax, e-mail)

Ošetřující (nejbližší) lékař Adresa Další kontakty (tel, fax, e-mail)

Pomůcky, léky atp. "s sebou" Seznam věcí, které je nutné mít vždy s sebou

DALŠÍ INFORMACE Hlavní uzávěr plynu Umístění v bytě a v domě, jak vypnout

Hlavní uzávěr vody Umístění v bytě a v domě, jak vypnout

Hlavní vypínač elektřiny (jističe) Umístění v bytě a v domě, jak vypnout

Hasicí přístroj Umístění v bytě a v domě, jak použít

Dům: Byt: Dům: Byt: Dům: Byt: Dům: Byt:

(jiné možnosti hašení) Přístup k telefonu Způsob komunikace

KRIZOVÉ SITUACE Pomoc při náhlém zhoršení zdravotního stavu

Užívané léky:

Léky, zdravotnické pomůcky Bezvědomí Specifické potřeby

Umístění domácí lékárničky:

Pomoc při opuštění bytu Popis

Pomoc při opuštění domu Popis

Pomoc při násilném vniknutí Možnost uzavřít se před násilníkem Obranné prostředky, možnost přivolat pomoc

Pomoc při nenadálé absenci pečující osoby Adresář

Pomoc v případě napadení domácím zvířetem

Vodicí/asistenční pes - kdy byl naposledy očkován:

Druh domácího zvířete a jméno Co se může stát a jak postupovat?

Další krizové situace

RIZIKOVÉ SITUACE Okamžité zabezpečení po evakuaci Co je potřeba bezprostředně po evakuaci (umístění, lůžko, teplo apod.)

Následná péče Potřeby při ubytování, zdravotní a sociální služby, léky a léčebné prostředky

Rizika při přesunech Co se může stát a jak postupovat?

Pomoc v případě pádu Schopnost vydávat instrukce

Rizika venku, při dopravě aj. Co se může stát a jak postupovat?

Další rizikové situace

Zápis byl proveden dne: ………………………………

kým: ……………………………………

IDENTIFIKAČNÍ DOTAZNÍK REGISTROVANÉHO 1. Jak vás mohou záchranáři kontaktovat, jak se s vámi mohou domluvit, jak vám mohou předávat instrukce (můžete zatrhnout či vyplnit více bodů): 1.1. můžete komunikovat přímým rozhovorem „tváří v tvář“, 1.2. telefonem – číslo pevné linky číslo, číslo mobilního telefonu, 1.3. písemně, 1.4. máte omezení při komunikaci (popište jaká a jak je lze kompenzovat): 1.4.1. pomocí prostředníka (popište, kde a jak lze najít rychle prostředníka, který vám pomůže v komunikaci v dorozumění), 1.4.2. světelnými signály, 1.4.3. obrázky, návodnými brožurami, videotechnikou, 1.4.4. jiným způsobem (popište jaký). 2. Manipulace a přesuny: 2.1. máte možnost samostatného pohybu bez omezení, 2.2. máte možnost samostatného pohybu s omezením (popište, jakým způsobem - berle, vozík), 2.3. potřebujete pomoc při vstávání, vedení při chůzi, pomoc při přesunu na vozík, polohování atp. - popište, 2.4. potřebujete přehledné orientační body při přesunu (šipky k únikovým trasám, světelné body atp.) - popište, 2.5. potřebujete vodicí zábrany, zvukové signály apod. – popište, 2.6. jaká jsou vaše další omezení – popište, 2.7. jaká mohou nastat rizika (poranění) při vašem pohybu a při přesunech – popište. 3. Evakuace: 3.1. podlaží, v němž je byt, 3.2. kam vedou okna, 3.3. číslo bytu, 3.4. máte možnost samostatného opuštění domu, 3.5. pokud potřebujete pomoc, popište jakou, 3.6. potřebujete vzít s sebou nejnezbytnější pomůcky – popište, 3.7. jaká mohou být rizika při vaší evakuaci - popište. 4. Vaše potřeby na další zabezpečení (umístění) při evakuaci: 4.1. potřebujete zvláštní umístění (např. zajistit lůžko apod.), 4.2. potřebujete podat veškeré informace o místě, režimu, dalším předpokládaném vývoji atp. specifickým způsobem – popište, 4.3. potřebujete se spojit se svými blízkými – popište s kým a jak, 4.4. máte další potřeby (např. teplo, místo bez ruchů a vibrací, oddělené kvůli nebezpečí infekce apod.), 4.5. jaká jsou pro vás rizika při dočasném umístění mimo domov.

1

5. Následná péče 5.1. popište své potřeby při ubytování (např. bezbariérovost, usnadnění orientace, doprovod průvodce, lékařský dohled apod.), 5.2. potřebujete zajistit tyto sociální služby, 5.3. potřebujete zajistit tyto zdravotnické služby, 5.4. potřebujete zajistit tyto zdravotní pomůcky, 5.5. potřebujete zajistit tyto léky a léčebné prostředky (zapište lékařem předepsané léky nebo léčebné prostředky, které nejsou běžně v lékárnách).

2