Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií
Magdalena Ragauerová bakalářská práce
Příběh psaný dřevem The story written by the wood
Vedoucí práce: PhDr. Milada Sekyrková, CSc.
Praha 2012
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně. Všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 5.9.2012
....................................... podpis
Obsah PODĚKOVÁNÍ ............................................................................................................ 5 ÚVOD .......................................................................................................................... 6 PRAMENY A LITERATURA ....................................................................................8
1
TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................... 13
1.1 Jizerské hory, historie
13
1.2 Historie podnikání na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku
20
Sklářství
20
Bižuterie
21
Textilní průmysl
21
Soustružnické řemeslo, zpracování dřeva
22
1.3 Albrechtice - hřbitov a kostel
24
1.4 Architekt hrobky a továrny J. Schowanka Robert Hemmrich
25
1.5 Firma Schowanek
27
Johann Schowanek, působení v dílně Antona Pohla
27
Johann Schowanek, činnost v Desné
29
Povídání o tehdejší době a lidech a vůbec ...
30
Johann Schowanek, podnikatelská činnost v Jiřetíně pod Bukovou
31
Rozšiřování továrny
32
Činnost a výrobní program firmy v letech 1914 – 1918
33
Činnost a výrobní program firmy po I. světové válce
33
Rodinné události Johanna Schowanka
34
Činnost a výrobní program firmy v letech 1926 – 1927
34
Činnost a výrobní program firmy v letech 1927 – 1934
35
Rozvoj a výrobní program firmy v letech 1935 – 1938
36
Činnost a výrobní program firmy v letech 1938 – 1944
37
Život za války
38
Mzdy ve firmě Schowanek před první světovou válkou, v letech 1920 – 1945
41
Firma SCHOWANEK v roce 1945
42
2
Továrna fa. Schowanek a pan Schowanek po roce 1945
42
Založení firmy SCHOWANEK v Německu - Piding 1949
42
Firma Schowanek v Pidingu v letech 1949 – 1964
43
Úmrtí Hanse Schowanka
43
Firma Schowanek od roku 1964
43
Továrna SCHOWANEK v Jiřetíně pod Bukovou v letech 1945 – 46
43
Značka TOFA
44
TERÉNNÍ VÝZKUM ........................................................................................ 46
2.1 Vzpomínky na rodinu Schowanek, život v Albrechticích a odsun po druhé světové válce paní Lisy Eberle z Kaufbeuern – Neugablonz
46
2.2 E-mail paní Schulze, dcery pana Hanse Schowanka, žijící nyní v Německu, ve městě Menden, ze dne 20. 6. 2012
52
2.3 Výpověď pana Zemana, současného ředitele Detoa Albrechtice, s.r.o.
54
ZÁVĚR ....................................................................................................................... 55 SEZNAM LITERATURY ........................................................................................ 58 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................... 61 1. tabulky
61
2. seznam dalších příloh
66
PODĚKOVÁNÍ:
Ráda bych touto cestou poděkovala všem lidem, kteří mně pomohli s materiály a informacemi, potřebnými pro mou bakalářskou práci, či mě při mém bádání obohatili novými poznatky. Děkuji tedy (mimo jiným nejmenovaným) paní Andree Bariakové z Muzea Zapadlých vlastenců v Pasekách, panu Janouškovi, panu Herbertu Endlerovi, panu Zemanovi, paní Olze Ferklové, Muzeu Isergebirge v Kaufbereunu, paní a panu Eberle z Kaufbeurenu, paní Scharfové, paní Škrabálkové, panu Ing. Kadlecovi, který mě na albrechtický hřbitov zavedl a paní PhDr. Miladě Sekyrkové, CSc., která mi mou práci vedla.
5
ÚVOD Téma mé bakalářské práce se zrodilo při procházkách po hřbitovech v Jizerských horách. Na místních hřbitovech je mnoho starých opuštěných německých hrobů. Každý z nich skrývá ukončené osudy lidí. Na albrechtickém hřbitově mě zaujala ohromná hrobka - mauzoleum rodiny Schowankových. Zajímalo mě, o jakou rodinu se jednalo a čím byla výjimečná. Při sbírání materiálů a informací o této podnikatelské rodině jsem narazila na více témat z tohoto regionu, která nelze v mé práci vzhledem k rozsahu dopodrobna popsat, a proto se některých, ač důležitých otázek, dotýkám pouze okrajově. Ve své práci se snažím zachytit historii Jizerských hor a historii podnikání v tomto regionu se zaměřením na podnikání a existenci firmy Schowanek do roku 1945, kdy dobové události donutily majitele firmy továrnu opustit. Získat materiály o historii Jizerských hor nebyl jednoduchý úkol, mnoho kronik a písemností bylo zničeno Švédy za třicetileté války a později i Jezuity. Po druhé světové válce byla přerušena kontinuita dějin Němců, kteří tento region po několik staletí obývali, po skončení války bylo toto území osídleno českým obyvatelstvem, které zde buď mělo stálé bydliště či tuto oblast navštěvovalo za rekreačním účelem a původní chalupy sloužily/ží jako rekreační objekty. Odsun německého obyvatelstva z pohraničních oblastí po skončení druhé světové války měl nejen vliv na osudy lidí a rodin, ale i na proměnu myšlení, společenského uspořádání, podnikání i architekturu v těchto oblastech. Je to citlivé téma, jak pro odsunuté Němce, tak i pro české obyvatele, kteří opuštěné domy, dílny i továrny, po odsunu obsadili. Téměř každá obec má sepsanou svou historii, kdy autoři vycházeli hlavně z místně sepsaných kronik. Ale nenarazila jsem na žádnou publikaci, kde by byla sepsána souhrnná podrobná historie Jizerských hor. V 19. století byly Jizerské hory zajímavé pro různé turistické spolky. S rozvojem turistiky se zde začaly stavět četné rozhledny, turistické chaty a turisticky značené cesty. Při svém bádání jsem narazila i na velmi komplikovanou otázku česko-německých vztahů v historické linii tohoto regionu. Můj terénní výzkum spočíval v hledání dcery pana Hanse Schowanka a dobových svědků, kteří sami pracovali nebo znali někoho, kdo pracoval ve Schowankově továrně. Při mých četných návštěvách tohoto 6
kraje jsem si uvědomila nejednoduchý způsob života lidí v horské nevlídné oblasti, kde přesto vzniklo mnoho druhů podnikání v čele se sklářstvím. Pro dokreslení atmosféry života v tomto kraji je důležité zmínit i nářečí, kterými se zde hovořilo.
7
PRAMENY A LITERATURA Jak již jsem zmínila v úvodu mé práce, nebylo jednoduché objevit literaturu k historii Jizerských hor, která by podala komplexní přehled o této oblasti. Informace k tématu česko - německých vztahů, historie a dění v pohraničním regionu jsem čerpala ze zapůjčených knih v Národní a Městské knihovně. Regionální publikace jsem si opatřovala v informačních centrech v Desné,ve Smržovce, v Jablonci, v Liberci, anebo mi byla zapůjčena lidmi, se kterými jsem se seznámila při mém bádání. Navštěvovala jsem Muzeum Zapadlých vlastenců v Pasekách, Muzeum skla v Jablonci nad Nisou, Isergebirge Muzeum v Kaufbeurenu, informační centra ve Smržovce, Desné, Liberci, Jablonci nad Nisou. Bádala jsem v archívu v Semilech, v matrice ve Smržovce, přes internet v archívu v Zákrsku a osobně v Technickém muzeu v Praze. Informace jsem též čerpala z Muzea hraček v Jiřetíně pod Bukovou, ze stálé výstavy ve Schowankově vile. Navštěvovala jsem místní hřbitovy, kde jsem hledala rodinné příslušníky rodiny Schowanek a faru v Albrechticích. Osobně jsem navštívila paní Škrabálkovou v Jablonci nad Nisou, snachu Bronislava Škrabálka, který byl významnou osobností ve firmě Schowanek. Při mém terénním výzkumu jsem se osobně setkala s panem Herbertem Endlerem, autorem Kroniky firmy Detoa, který mi byl při mé práci velmi nápomocný. Hovořila jsem s panem Zemanem, současným ředitelem firmy Detoa. Kontaktovala jsem stavební odbory v Jablonci nad Nisou a v Liberci. Osobně jsem v Kaufbeuerenu navštívila rodinu Eberle a v Albrechticích hovořila s dobovými svědky. V Pasekách v Havírně jsem se byla podívat na rodný dům pana Johanna Schowanka i na místo, kde se dříve nacházela dílna pana Pohla. Při vypracování mé práce jsem převážně pracovala s následující literaturou: Kniha J.V. Šimáka České dějiny Díl I. Část 5. Středověká kolonisace v zemích českých,kterou vydalJan Laichter v Praze, 1938, navazuje na nedokončené dílo zesnuléhoprof.
dr.
Václava
Novotného
a
vznikla
na
přání
redaktora
prof. Dr. Krofty.Kniha líčí období, ve kterém docházelo ke středověké kolonizaci, jak probíhalo osídlení ve 13. a 14. století. Autor se snaží popsat, jaký historický význam měla německá kolonizace a jaké byly její příčiny. Dopodrobna se zabývá územím Čech. Popisuje vznik nových měst aživot v nich.
8
Milan Myška a kolektiv, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, Ostravská univerzita 200. Milan Myška s kolektivem autorů v knize vytvořil encyklopedii podnikatelských osobností na území Čech,Moravy a Slezska, kteří na tomto území podnikali či se na tomto území narodili a podnikali pak i v zahraničí. Encyklopedie obsahuje nejen známé podnikatelské osobnosti, ale i jména méně známých podnikatelů. Slovník obsahuje nejen vlastníky kapitálu, ale i osoby, které nesly zodpovědnost za strategická rozhodnutí firem. Časovým omezením byla polovina 20.století, kdy došlo ke znárodnění firem. Pouze u některých odsunutých Němců jsou popsány jejich další podnikatelské aktivity. Každý biogram má svou bodovou strukturu a každý biogram je číslován. (Podnikatele Schowanek tato encyklopedie neobsahuje.) Friedrich Nather, v knize Imigrace a kolonizace v Čechách a na Moravě- Problém česko-německých vztahů, Nakladatelství Olomouc, 2007 popisuje situaci v českých zemích před a po imigraci Němců, o německém vlivu na panovnickém dvoře, zakládání měst, až do 19.století. Kniha obsahuje překlad názvů německých měst. Jiří Matějček,Rozhovory s mlčenlivými svědky, Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem, 1982, se ve své knize zabývá průmyslovým rozvojem v Severočeském kraji. Autor vystihuje místní životní podmínky prostřednictvím popisů budov a různých předmětů. Ke zpracování historie podnikání jsem vycházela hlavně z knihy PhDr.Petra Nového,Ing. Jaroslava Lubase, Mgr.Zbyňka Černého, Historie a současnost podnikání na Jablonecku,Tanvaldsku a Železnobrodsku, Městské knihy s.r.o. 2007, která a
podrobně
popisuje
Železnobrodsku.
Zabývá
historii se
podnikání
podrobným
na
Jablonecku,
popisem
historie
Tanvaldsku jednotlivých
podnikatelských odvětví v tomto regionu. Václav Kural, Zdeněk Radvanovský a kol. v knize „SUDETY“ pod hákovým křížem, Albis international, 2002 - mapuje historický vývoj v pohraničních česko – německých oblastechod období habsburské monarchie až do roku 1945. Zdeněk Kárník, České země v éře První republiky (1918-1935), díl druhý, Nakladatelství Libri, Praha 2002 – Kniha se zabývá obdobím po vzniku samostatného Československého státu. Autor zde zachycuje hospodářskou, politickou a kulturní situaci, vytváření nových státních instituc a popisuje českoněmecké a česko-slovenské vztahy.
9
Dr. Jaroslav Kučera, Odsun nebo vyhnání,HH, Praha 1991, popisuje česko německé vztahy v pohraničí a průběh odsunu sudetských Němců. Dr. Jaroslav Kučera, Odsunové ztráty sudetoněmeckého obyvatelstva, FMZV, 1992 se zabývá metodami vyčíslení a definováním pojmu „ztrát“, kniha podává statistické údaje. Marek Řeháček, Frýdlantsko,Kalendář Liberecka, 2009. Kniha, která popisuje oblast Jizerských hor – Frýdlantsko. Podává informace o historii, způsobu života, významných místech a lidech v této oblasti. Přehledně popisuje historii od středověku, rod Biberštejnů, Valdštejnů, Redernů, Gallasů až po epochu Clam Gallasů. Konkrétní strany knih, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v odkazech mé práce. Roman Karpaš a kolektiv, Jizerské hory, O Mapách kamení a vodě, NakladatelstvíRK Liberec, 2009, která se zabývá administrativním členěním Jizerských hor, geologií, mineralogií, horopisem, skalními útvary, podnebím, půdami a vodními toky. Informace pro mou práci jsem čerpala z kapitoly administrativní členění - z oddílů „Panství do třicetileté války“, str. 28 - 29, „Státní správa do roku 1918“, str. 24 - 25 a “Státní správa 1918 - 45“, str. 26 - 27. Roman Karpaš, kolektiv autorů, Smržovka, Pohledy do historie dávné i nedávné,nakladatelství RK, 2010, zabývající se oblastí Smržovky a podávající celkový obraz od popisu polohy, přírodních podmínek a celé její historie. Čerpala jsem hlavně z kapitoly “Smržovka a rod Desfoursů“, str. 63 - 66. Jan Kašpar a kolektiv, Jablonec nad Nisou, Stručný průvodce sedmi stoletími města, informační centrum Jablonec nad Nisou, 2006. Tato kniha podává velmi přehledně historii Jablonecka. Strany knihy, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v odkazech mé práce. Václav Makrlík, Češi a Němci, Ideál, Praha 2009, Muriel Blaive a Georges Mink, Benešovy dekrety,CeFRes,2003a Ferdinand Seibt, Deutschland unddieTschechen, R.Pipper,Co.KG,Muenchen1993. Téma problematiky sudetských Němců je zpracováno i samotnými odsunutými Němci, kteří vydali své knihy o jejich odsunu. Patří k nim i kniha Mitarbeiter von Einsender, Heimatbuch, Grosschoenau, 2.Auflage,1998, která je složena z různých příspěvků odsunutých sudetských Němců z oblasti Lužických hor a která vypovídá o jejich životě před odsunem i po něm. 10
Podobně i biografie Siegfrieda Geberta, Gefesselt leben in bewegtenZeiten,Druckerei Demuth
GmbH,
která
popisuje
život
autora
v Jizerských
horách
před odsunem, podrobně líčí celý průběh odsunu a další osud po něm. Zajímavá byla pro mě návštěva Isergebirgsmuseum v Kaufbeurenu, které je věnováno historii Jizerských hor a osudu odsunutých Němců. Toto muzeum vydává časopis Isergebirge Rundschau, který je věnován odsunutým sudetským Němcům. Vychází v něm mnoho článků o významných osobnostech, místech i historii jejich bývalého domova i příběhy odsunutých Němců. Z Isergebirge Rundschau jsem čerpala informace o architektovi Robertu Hemmrichovi. Údaje k historii Jizerských hor jsem čerpala z následující regionální literatury: Kniha
Hany
Chocholouškové
a
Markéty
Lhotové,
Zmizelé
Čechy,
Liberec,nakladatelstvíPaseka, 2010, zachycuje velmi stručným způsobem historii města Liberec, zabývá se i tématem českého a německého obyvatelstva a vývojem města po druhé světové válce. Helena Sobková, Naše Desná, Městský úřad Desná, 1993, se zabývá historií a vývojem obce Desná. Knížečka Jarmily a Vojtěcha Menclových, Osudy jedné obce Jablonecka, Albrechtice v Jizerských horách, Obecní úřad Albrechtice v Jizerských horách, 2000, popisuje stručně historii a rozvoj obce Albrechtice. Obsahuje i dobové fotografie. Z této příručky jsem čerpala informace hlavně ohledně místního kostela. Doplňující informace jsem čerpala z knih: Petr Nový, Kristiánov, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a Občanské sdružení Patron, 2002, Petr Nový Soumrak perličkového kraje,Nakladatelství RK, 2011 a Karl Zenkner Die alten Glashuetten des Isergebirges, Leutelt-Gesellschaft e.V., Schwaebisch Gmuend, 1968. Údaje o životě a podnikání Johanna a Hanse Schowanka jsem sbírala jednak při exkurzi továrny Detoa Albrechtice s.r.o, při návštěvě Schowankovy vily, kde je v prvním patře výstava věnovaná osudu a podnikání rodiny Schowanek. Navštívila jsem archív v Semilech, kde jsem našla školní knihu se zápisem o školních výsledcích Johanna Schowanka. Mnoho informací a mariálů mi poskytla paní Andrea Bariaková z Muzea Zapadlých vlastenců v Pasekách, která před několika lety připravovala výstavu věnovanou firmě Schowanek. Nejvíce jsem čerpala z Kroniky firmy Detoa Albrechtice s.r.o. pana Herberta Endlera a kolektivu autorů. Kronika vznikla v roce 1998 na žádost pana Zemana, 11
současného ředitele Detoa Albrechtice s.r.o. Kroniku sepsal pan Herbert Endler s kolektivem autorů, je uložená ve firmě Detoa Albrechtice s.r.o. a podrobně popisuje celou historii továrny.
12
1.
TEORETICKÁ ČÁST
1.1 Jizerské hory - Historie Jizerské hory (německy Isergebirge, polsky Góry Izerskie) jsou nejsevernějším pohořím Česka. Pohoří je pojmenováno dle řeky Jizery, která pramení na svazích nejvyšší hory na české straně Jizerských hor – Smrku. Velká část Jizerských hor se rozprostírá na polském území. Zde se nachází nejvyšší hora celých Jizerských hor - Wysoka Kopa (1126 m). Jizerské hory jsou z geologického hlediska součástí krkonošsko - jizerského krystalinika, tudíž je komplikované je z tohoto pohledu považovat za samostatnou jednotku. Jejich západní část spadá do lužického masivu. Z hlediska flory a fauny je též hranice mezi Krkonošemi a Jizerskými horami pouze pomyslná. Koncem proteozoika vzniklo assyntským vrásněním na území dnešních Jizerských hor mohutné horstvo tvořené svory a fylity. Toto horstvo však bylo během následujících 200 mil. let téměř zarovnáno a v siluru bylo toto území zaplaveno mořem. Během celé této doby vystupovaly na povrch dva plutony, které dnes tvoří základ pohoří. Prvohorní podklad bylv jediný blok zkonsolidován kaledonským vrásněním.Dnešní tvar reliéfu byl formován dalšími dvěma procesy: hercynským vrásněním a saxonskými pohyby ve třetihorách. Právě v tomto období došlo ke zlomům, podle kterých byly Jizerské hory vyzdviženy. Naši předkové ještě v 16. století nerozdělovali území nejsevernějších českých hor na dnešní Jizerské hory a Krkonoše a pojmenovávali tuto oblast „Zelený les“. Jizerské hory vždy patřily k velmi nehostinným a těžce přístupným oblastem a jejich osídlování probíhalo velmi pomalu. Za vůbec první stálé sídliště v oblasti je považováno hradiště z doby bronzové na vrchu Chlum, těsně za hranicemi Jizerských hor. V jižní části hor na Maršovickém vrchu je doložena neolitická těžba hornin pro výrobu kamenných seker, která je datována do rozmezí 4860-5316 let př.n.l. V minulosti bylo horské území sporadicky obývané Kelty, po nichž zde zůstala řada názvů řek (Jizera, Nisa). Ze Slovanských kmenů zde pobýval zřejmě kmen Charvátů a kmen Srbů.
13
Od 6. do 12. století oblast náležela k území Lužických Srbů, kteří sem pronikali od Žitavy podél toku Smědé. Dodnes se po nich zachovala řada názvů obcí i říček. Další pronikání do hor směřovalo podél proudu Lužické Nisy. Na území nehostinných hor a jeho hlubokých lesů se až do středověku odvažovali jen prospektoři, ptáčníci a lovci. „V dávných dobách pokrývaly náš kraj podobně jako jiné pohraniční hory hluboké, těžko proniknutelné lesy. Stromy rostly a padaly, aniž je někdo vysazoval a kácel, lesní plodiny dozrávaly a nabízely svou hojnou úrodu, aniž je někdo trhal a užíval. V potocích se proháněly ryby, v korunách stromů hnízdili ptáci a chráněna před člověkem žila lesní zvěř. Zdejší prales sahal ještě ve 12. století až k Jizeře u Semil. Postupně se z nížin začali k horám stahovat lidé. Proti toku potoků a řek sem pronikali první lovci, ptáčníci, rybáři, prospektoři, hledači drahých rud a jiných nerostů. Stavěli si zde boudy a při vymezování a ohraničování lesních částí pojmenovali pro snazší orientaci hory, kopce a potoky, s nimiž se v nepřehledném množství stromů a skal setkávali.“1 Mezi původní názvy z oblasti Desné, vyskytujících se v archivních listinách patří například Bukowa hora,Gizera, Gizerní lauka, Czerna Desna, Polomey, Kamenice a Hvězda. Od 11. století dávali císaři Svaté říše římské národa německého řídce osídlenou oblast hor jako léno nejrůznějším českým i německým vládcům. Je zde prokázáno již pravěké osídlení, předhistorické hradiště se nachází například na Chlumu u Raspenavy. Kraj byl díky drsnému podnebí a nepřístupnosti jen řídce osídlen. Období německé nadvlády znamenalo mimo jiné i přísun saských kolonistů. Za vlády Přemysla Otakara II. ve 13. století byli do prakticky pusté oblasti pozváni osadníci z okolních zemí, aby ji obydleli a pozvedli. „Německé státy a Němci ve Svaté říší římské i Němci žijící uvnitř zemí Koruny české byli po vzniku českého státu trvalým faktorem jeho vývoje. Ti posledně jmenovaní žili jako Němci čeští, moravští či slezštívdaných zemích už od středověku, kdy je do Čech povolali vládnoucí Přemyslovci –jednak aby plnili progresivní ekonomickou funkci (kolonizace pohraničního hvozdu a kolonizace městská),jednak aby vylepšili místní právo zvykové psaným právem zákupním a zejména, aby založením a mocí
1
Helena Sobková, Naše Desná,Městský úřad Desná, 1993, str. 7
14
královských měst posílili moc panovníka proti vzmáhající se šlechtě.“2Přistěhovalci se usídlovali za pomoci tzv. lokátora. „… tím mohl být odborník, rozumějící poptávce půdy. Jen výjimkou se pan obcházel bez lokátora, byly-li zvláštní okolnosti, měl-li i bez něho nabídky lidu, jako např. v jižních Čechách u pánů Rožmberka, kteří drželi statky i mimo Čechy, odkud kolonisté se do Čech nabízeli.“„Osadníci měli býti lidé ctní, přičinliví a do jisté míry zámožní, aby mohli zaplatiti a nad to i vystrojiti všecko své nové hospodářství.“3Hory patřily ve 14. století k církevnímu majetku spravovanému z cisterciáckého kláštera v Mnichově Hradišti. Kolonizační činnost tohoto mnišského řádu cisterciáků v oblasti Jizerských hor sahá již do 12. století. V polovině 13. stoletíbyl na Frýdlantsku založen pány z Ostrve frýdlantský hrad, který v roku 1278 odkoupili Biberštejnové a vlastnili jej až do roku 1551.4“Snaha českého krále Přemysla Otakara II. omezit moc velkých českých rodů vedla k tomu, žev únoru roku 1278 prodává hrad Frýdlant s celým panstvím míšeňskému šlechtici Rulkovi z Biberštejna za 800 hřiven stříbra.“5Kromě frýdlantského panství jim patřilo také panství liberecké, spravované z hradu Hamrštejna, pod jehož správu patřila také nevelká osada Liberec a okolní vesnice. Po vymření frýdlantské větve Biberštejnů se jejich původních držav ujal rod Redernů. „Žhavým zájemcem byl královský služebník Friedrich z Redernu, pocházející ze slezského rodu, který měl ve svém znaku stříbrné kolo na modrém poli (odtud i vznik názvu Redernové, rodu, neboť das Rad znamená v němčině právě kolo).“6 Redernové byli podnikavým rodem. Melchior z Redernu založil roku 1548 hornické město Nové Město pod Smrkem7 a zavedli plánovitou těžbu dřeva. Rozvinuli podnikání, které do té doby řídili pouze bohatí měšťané z Frýdlantu. Například plátenictví a pivovarnictví. Na Jablonecku vznikají především sklárny: roku 1548 zakládá František Kuntze huť ve Mšeně u Jablonce, deset let později zbudoval Jan Schürer huť syřišťovskou (dnešní osada Huť), v roce 1577 PavelSchürer huť rejdickou a konečně roku 1598 Bedřich Wander huť bedřichovskou. Syn Melchiora, Christoph, byl protestanským šlechticem a zúčastnil se stavovského povstání proti 2
Václav Kural, Zdeněk Radvanovský a kol. „SUDETY“ pod hákovým křížem, Albis international, 2002, str. 9 J.V. Šimák, České dějiny Díl I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých, vydal Jan Laichter v Praze, 1938, str. 516 4 „V roce 1551 zemřel Christoph z Biberštejna a tím zanikla i frýdlantská větev tohoto rodu.“ (Marek Řeháček, Frýdlantsko, Kalendář Liberecka 2009, str. 65) 5 Marek Řeháček, Frýdlantsko, Kalendář Liberecka 2009, str. 61 6 Marek Řeháček, Frýdlantsko, Kalendář Liberecka 2009, str. 66 7 Původně Nové Městečko, byla zde naležiště rudy (cínu) 3
15
králi. „Po prohrané bitvě na Bílé Hoře se pak rychle stáhl zpět na Frýdlant, kde u něj úkryt hledal i strýc-slavný Jáchym Ondřej Šlik, popravený ovšem na nakonec roku 1621na Staroměstském náměstí. Ani Christoph ukrytý za lesy trestu nakonec neunikl - život i svobodu si uchránil, ale byly mu zkonfiskovány veškeré jeho české majetky.“8 Po útěku Christopha z Redernu na jaře 1621 obsadil hrad Frýdlant Albrecht z Valdštejna. „Císař mu hbitě vystavil na panství zástavní list, rok na to mu Frýdlantsko udělil v léno a konečně roku 1622 jej Valdštejnovi prodal za 150 tisíc zlatých definitivně do majetku.“9 Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský připojil panství navarovské k panství semilskému. Za Albrechta z Valdštejna se na Liberecku rozmohlo zpracování sukna, město Liberec dodávalo týdně tisíc uniforem pro vévodovy pluky. Po smrti Albrechta se vlády nad jeho panstvími ujal Mattthias z Gallasu.10 Matthias z Gallasu se podílel na spiknutí proti Albrechtu z Valdštejna a císař mu za odměnu přidělil panství Frýdlant, Liberec a Grabštejn. Gallasové byli velmi podnikavý rod, který ze svých panství chtěl vytěžit maximum. Za jejich správy došlo k dalšímu rozvoji textilního průmyslu. V roce 1628 koupil panství semilské Nikolaus Desfours. Hraběcí rodině Desfoursůpatřilo panství Hrubý Rohozec, panství Malá Skála a panství Semily. Od něj roku 1662 oddělili Desfoursové statek Smržovka a v jeho okolí založili množství nových osad, jejichž obyvatelé se živili chovem dobytka, prací v lesích a předením příze. Osady nesou jména svých zakladatelů – Albrecht Maxmilián Antonín Desfours například založil Albrechtice v Jizerských horách, Maxov, Antonínov, Hrabětice, podle jeho syna je pojmenován Josefův Důl a Karlov, podle jeho manželky Mariánská Hora.11 Na svých panstvích podporovali sklářství a několikrát usilovali o to, aby se Jablonec nad Nisou stal sklářským městem. Privilegiem z roku 1808 se stal Jablonec městysem a 28. března 1866 městem.12
8
Marek Řeháček, Frýdlantsko, Kalendář Liberecka 2009, str. 68,69 Marek Řeháček, Frýdlantsko, Kalendář Liberecka 2009, str. 71 10 italský rod, pocházející z jižního Tyrolska 11 Helena Sobková, Naše Desná,Naše vojsko, 1993, str. 9 12 Jan Kašpar, Jablonec nad Nisou, Stručný průvodce sedmi staletími města, Informační centrum Městského úřadu v Jablonci nad Nisou, 2006, str. 24,56 9
16
Roku 1757 Gallasové vymřeli a jejich panství zdědil rod Clamů. Ti jej pod jménem Clam-Gallasové vlastnili až do roku 1945.13Za jejich panování se venkovské Lázně Libverda staly významným společenským střediskem a dokonce neoficiálním sídlem panství. Liberec byl přebudován na moderní průmyslové město, ve kterém vznikalynejprve soukenické manufaktury a později také textilní a strojní továrny.14Velký
podíl
na
přeměně
manufakturní
oblasti
v
jedno
z
nejproduktivnějších průmyslových měst Rakousko-Uherska měl mladý soukeník Johann Liebig.15Kromě jeho průmyslového impéria vzniklo v okolí hor mnoho dalších
továren:
v
Raspenavě
to byly dílny rodiny Richtrovy, v Novém Městě Klingrova firma, v Českém Dubu továrna Schmittova, ve Vratislavicích se v továrně Ginzkey vyráběly koberce, další textilní továrny vyrostly po celých Jizerských horách. Na Tanvaldsku vznikl bavlnářský průmysl a na Jablonecku množství moderních sklářských hutí rodiny Riedlových. Z Liberce se v této době stalo druhé největší město Čech a také Jablonec se stal průmyslovým městem. V 19. století bylo Jablonecko největším světovým výrobcem a vývozcem bižuterie. Po skončení 1. světové války a vzniku Československé republiky, došlo na jejím území osídleném Němci k nespokojenosti a odmítnutí jejího vzniku. „Političtí reprezentanti německého obyvatelstva v pohraničí se snažili využít hesla o právu národů na sebeurčení, které se při poválečném uspořádání výrazně uplatňovalo. Proto se na konci října 1918 pokusili vytvořit na území Čech a Moravy čtyři samostatná území s německým jazykem (kromě moravských jednotek Sudetenland a Deutschsuedmoehren to bylo v Boehmerwaldgau v jižních Čechách, na severu Čech pak provincie nejvýznamnější – Deutschboehmen). Tato teritoria měla být připojena ke vznikající Rakouské republice.“16Tyto snahy ale nenašly oporu u nově vznikajících mocností.17 Nově vzniklý československý stát upřednostňoval při obsazování do státních úřadů loajální české obyvatelstvo. V německy mluvících oblastech vznikaly nové české školy a ze strany státu byly snahy o počeštění těchto území. Za první republiky městská správa v Jablonci používala německý jazyk,
13
Marek Řeháček, Frýdlantsko, Kalendář Liberecka 2009, str. 76 Hana Chocholoušková, Markéta Lhotová,Liberec,nakladatelství Paseka 2010, str. 10 15 PhDr.Petr Nový,Ing.Jaroslav Lubas,Mgr.Zbyněk Černý,Historie a současnost podnikání na Jablonecku,Tanvaldsku a Železnobrodsku, Městské knihy s.r.o. 2007,str.79 16 Jan Kašpar, Jablonec nad Nisou, Stručný průvodce sedmi staletími města, Informační centrum Městského úřadu v Jablonci nad Nisou, 2006, str.36 17 často ani u vlastního obyvatelstva 14
17
fungovaly německé školy i německý politický, hospodářský i kulturní život, bez jakýchkoliv omezení. „Masarykovskou zakládající „německou“ koncepci, do níž lze zařadit i některé Benešovy přísliby, na pařížské mírové konferenci obsažené jistě ne bez konzultace v tzv. Mémoire III, lze charakterizovat v podstatě takto: - všechna individuální občanská i politická práva včetně všeobecného, tajného, rovného a přímého hlasovacího práva - podíl na československé vládě v podobě ministra - krajana (později i větší) - zřízení dvou - tří volebních krajů vymezených tak, aby měly německou většinu, disponujících rozsáhlou samosprávou (a poněkud upomínajících na Palackého či Loehnerovo pojetí z roku 1848 - potenciální eventualita kantonálního zřízení (dle Beneše tzv. režimu „obdobnému švýcarskému s přihlédnutím k zvláštním poměrům v Čechách“) - připuštění němčiny jako „druhého zemského jazyka“ - existence komplexního německého školského systému od obecných až k vysokým školám - existence národních kulturních institucí - zákaz násilného odnárodňování“18 Od období 1933/34 vznikaly na území československého státu německé extremistické strany. Na Jablonecku již při volbách v roce 1929 měla velký úspěch NSDAP19, ve volbách v roce 1935 SdP Henleinova Sudotoněmecká strana zaznamenala zisk 70 %.20 29. září 1938 bylo připojeno československé pohraničí k Německu. 14. března 1939 vyhlásilo Slovensko samostatný stát a na zbylém českém území byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. Po porážce Německa v roce 1945 se na Postupimské konferenci21 rozhodlo o navrácení pohraničního území, které bylo v roce 1938 připojeno k Německu a odsunu německého obyvatelstva. Až do konce druhé světové války byla většina obyvatel Jizerských hor německé národnosti. Po odsunu Němců z Československa
18
Václav Kural, Zdeněk Radvanovský a kol. „SUDETY“ pod hákovým křížem, Albis international, 2002, str.21 „ Nechybělo jí mnoho do 40% ze všech německých hlasů“19 (Jan Kašpar, Jablonec nad Nisou, Stručný průvodce sedmi staletími města, Informační centrum Městského úřadu v Jablonci nad Nisou, 2006, str. 38) 20 Kárník Z., České země v éře první republiky. Díl II., Praha 2002, str. 537 21 17. 7. -2. 8.1945 v Postupimi 19
18
proto došlo k značnému vylidnění zdejších měst a osad. Na jejich místo se nastěhovalo české obyvatelstvo z vnitrozemí, Slovenska i z Podkarpatské Rusi. Po vítězství komunistické strany v únoru 1948 došlo k novému územnímu rozdělení státu. Jablonecko bylo začleněno do Libereckého kraje. Byla změněna působnost okresních soudů tak, aby se shodovala s obvodem okresního národního výboru. V roce 1960 byl Liberecký kraj spojen s Ústeckým krajem do Severočeského kraje, se sídlem v Ústí nad Labem. K Obvodnímu národnímu výboru Jablonec bylo připojeno Železnobrodsko, Frýdštejn, Malá Skála, Jenišovice, Hraničná, Bedřichov a Jizerka. Po potlačení reforem tzv. pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy postihlo i území Jizerských hor období normalizace. V sedmdesátých a osmdesátých letech začala likvidace historických center měst a budování sídlišť panelových domů. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo v roce 1990 ke zrušení krajského zřízení, byla oddělena veřejná správa státní od samosprávy obcí, národní výbory byly nahrazeny okresní úřady a samosprávné obce.22
22
Jan Kašpar, Jablonec nad Nisou, Stručný průvodce sedmi staletími města, Informační centrum Městského úřadu v Jablonci nad Nisou, 2006, str.45
19
1.2 Historie podnikání na Jablonecku,Tanvaldsku a Železnobrodsku Hospodářský a průmyslový rozvoj v podhorských a horských oblastech byl značně ovlivněn přírodními podmínkami.Díky podmínkám nepříznivým pro zemědělství byly hlavním zdrojem obživy v tomto kraji především těžba dřeva, od 16. století sklářství, tkalcovství od 18. textilní výroba a bižuterie. Na území Jizerských hor se postupně rozvíjelo též potravinářství, chemický průmysl, strojírenství, těžba a zpracování nerostných surovin, papírenský a polygrafický průmysl, plynárny, energetický a elektrotechnický průmysl, finančnictví, zdravotnictví a lázeňství.
Sklářství V horských oblastech vznikaly, dříve než na ostatním území Čech, manufaktury a později i továrny. Na území Jizerských hor hlavně sklářské a textilní, později bižuterní. V polovině 16. století přicházeli na toto území ze Saska němečtí evangeličtí sklářští podnikatelé. V Sasku jim byl velkou konkurencí (využití dřeva) důlní průmysl. Do Jizerských hor byli zváni majiteli panství, kteří hledali způsob využití lesů. Sklářské dílny znamenaly postupnou kolonizaci i zatím nedotčených oblastí lesů, protože se dílny kvůli dostatku paliva stále více posouvaly do neosídlené krajiny. Nejznámější huťmistři z oblasti Jizerských hor pocházeli z rodu Schürerů, Wanderů, Preisslerů a Ewaldů. Huťmistři často od majitele panství získali dědičná privilegia. K hutním privilegiím často patřilo i vaření piva, porážení dobytka, pečení chleba, právo rybolovu. Smlouva s pánem obsahovala i pronájem určitého území, zejména lesa. Do 18. století se na sklárny nevztahovala cechovní omezení.23 Na konci 17. století došlo ke změně vztahu majitelů panství k huťmistrům a do poloviny 18. století mnoho hutí zaniklo. Po roce 1750 vyrůstaly nové sklárny
23
Huťmistr mohl zaměstnávat tolik pracovníků, kolik uživil a mohl vyrábět neomezené množství výrobků
20
u Nového Boru. Pro toto podnikání nebylo v okolí dostatek dřeva. Huťmistr Johann Josef Kittel přesunul své podnikání do Jizerských hor nejdříve do Antonínova, později přibyl Bedřichov a Nová Louka. Synovec Johanna Josef Kittela byl Johann Leopold Riedel, který započal epochu sklářství v rodu Riedlových. „Zakladatel a majitel sklářské a textilní firmy “Josef Riedel” v Dolním Polubném. Pocházel ze sklářského podnikatelského rodu, jehož příslušníci už od poloviny 18.století provozovali sklárny na různých místech Jizerských hor. Jeho otcem byl malíř skla obchodník se sklem Josef R. (*1788 3. 11. 1845), který však tehdy žil jako obchodník s koloniálním zbožímv Hejnicích u Frýdlantu. Mladý Josef R. nastoupil 1830 do sklářského podniku svého strýce France R. (*178619.11.1844), jenž měl od hrabat Desfoursu pronajatou sklárnu v Antonínově (dnes m. c. Josefova Dolu, okr. Jablonec nad Nisou) a 1827 - 1828 postavil novou huť na Jizerce (dnes m. c. Kořenova,okr. Jablonec nad Nisou, první tavba provedena 1.9.1829), kde se Josef R. stal 1834 hutním písařem.“24 Sklářská rodina Riedlových ukončila své podnikání na území Jizerských hor v roce 1945. K dalším významným sklářským rodům na tomto území patřila rodina hrabat Harrachů. Důležitou roli hráli rytci.
Bižuterie V 18. století se vybrušovali skleněné imitace drahokamů a polodrahokamů, z kompozičního skla.25 V roce 1750 Václav Fišer z Turnova začal kompoziční sklo vytažené do tyče lisovat pomocí kleští s formami. Výrobek pak musel být už jen dobroušen. Na konci 18. století se začalo na Jablonecku používat i běžné sodnodraselné
sklo.
Vrkoslavice
nad
Nisou26
bylo
jedno
z prvních
anejvýznamnějších míst, kde se brousila kompozice. Na konci 18. století se novými brusičskými centry staly Rádlo a Rychnov.
Textilní průmysl
24Milan Myška a kolektiv, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska,Ostravská univerzita 2003, str.376 25Vysoce olovnaté sklo 26 Dnes městská část Jablonce
21
V podhorských a horských oblastech patřilo tkaní látek a ruční předení k běžnému životu. „Zejména během vegetačního klidu zpracovával venkovský lid ovčí vlnu a vypěstovaný len. Po dlouhou dobu převažovala na Jablonecku technologicky méně náročná výroba plátna“.27 Od středověku se vlákna spřádala na dřevěné cívky. Od 16. století se začal používat kolovrat. Z vláken se tkalo útkové plátno, které se od roku 1770 bělilo vápnem a potašem.28 Látky se pak dále barvily nebo potiskovaly modrotiskem. V kraji, z důvodu řídkého osídlení, nebyl žádný cech pláteníků, výroba se tedy neřídila žádným cechovním řádem. „Jak z Berní ruly (1654) vyplývá, bylo tkalcovství v kraji vcelku hojně provozováno.“29Na panství maloskalském byli tkalci v Tanvaldě, Nové Vsi nad Nisou, Kokoníně, Janově nad Nisou, ve Vrkoslavicích, Malé Horce a Lučanech. Na území semilského panství hlavně ve Smržovce a ve Velkých Hamrech. Od poloviny 18. století se začalo obchodovat s přízí (hlavně se Saskem). Hlavními obchodními centry byl Rádl a Příchovice.30 Bělené plátno se prodávalo do Prahy, Plzně, do Saska a Slezska. V Železném Brodě se během třicetileté války usadili soukeníci z Německa31 a od roku 1666 zde fungoval cech soukeníků. 28. 9. 1810 byl založen jablonecký soukenický cech.32 V roce 1812 byl zaveden pevný cechovní řád. K nejznámějším podnikatelům textilního průmyslu tohoto kraje patřili František Brůna, Ignaz Ginzkey, Jozef Herzig, Karel Hoffman, August Pannitschka, Johann Priebsch Erben, Johann Liebieg a Josef Riedel.
Soustružnické řemeslo,zpracování dřeva V Jizerských horách, podobně jako i v sousedních horách byly určujícím faktorem pro rozvoj řemesel přírodní podmínky a krajina bohatá na lesy. První osadníci mýtili 27
PhDr.Petr Nový,Ing.Jaroslav Lubas,Mgr.Zbyněk Černý, Historie a současnost podnikání na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku, Městské knihy s.r.o. 2007, str.61 28 Uhličitan draselný K2CO3 29 PhDr.Petr Nový,Ing.Jaroslav Lubas,Mgr.Zbyněk Černý, Historie a současnost podnikání na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku, Městské knihy s.r.o. 2007,str.61 30 Uvádí Tereziánský katastr 31 V Berní rule jsou zaneseni Jan Wander, Jan Dreshler, Eliaš Winsh 32 V roce 1810 měl 14 členů, o rok později 55 členů.
22
lesy a na vymýcených plochách zakládali svá pole a stavěli obydlí. Dřevo sloužilo nejen jako stavební materiál, ale i k výrobě pracovních nástrojů a vybavení obydlí. Ze dřeva se vyráběly i šindele, které se staly „vývozním obchodním produktem“ pro zdejší města i obce. Staré daňové podklady smržovského panství z roku 1654 uvádějí: „...5 soustružníků, 1 výrobce sít, 3 vazači a 1 výrobce šindelů"33. Na panství semilském jsou zmiňovány výrobci šindelů. Soustružení dřeva souviselo s rozvojem textilního průmyslu. Technikou soustružení a vyřezávání se vyráběly dřevěné součástky pro stroje, předměty pro domácnosti a hračky. Původně bylo vřeteno poháněno pomocí provázku. Po roce 1880 byly již soustruhy poháněny šlapadlem a větrným mlýnem. Výrobky, původně jen ze surového dřevanebo leštěné, se později začínají malovat, natírat a lakovat.34 V letech 1884 - 1986 vybudoval v Kořenověmechanickou soustružnu dřeva pan Johann Fischer a v roce 1899 v okolí vzniklo dalších 5 provozoven s ručním pohonem. Vyráběly se zde drobné dřevěné výrobky jako: kořenky, hříbky na látání, dózy na tabák, paličky na maso, kuželky, hmoždíře, napínáky na rukavice, stojany na klobouky... Řezbáři ručně vyráběli figurky pro betlémy a dřevěné kříže. „Zručnější řezbáři pokračují ve výrobě figurek pro betlémy a dřevěných křížů Krucifixů. Tyto řezbáře nazývali tenkrát lidé „řezbáři Pána Boha“, ale i oni postupně vymřeli.“35
33
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str.4 34 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str.4 35 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str.4
23
1.3 Albrechtice – hřbitov a kostel Albrechtice patřily původně k farnosti v Bzí u Železného Brodu, což dokazují záznamy křtů v místní matrice. Později byly připojeny k farnosti Smržovka. V roce 1733 a 1762 bylo císařem rozhodnuto, že věřící nesmí mít do kostela déle než 1 hodinu pěšky. Majitel panství hrabě Maxmilián Desfours přislíbil výstavbu kostela přímo v Albrechticích. Před její realizací zemřel. Obyvatelé Albrechtic, v čele s panem Ignácem Endlerem, si kostel postavili z vlastních prostředků. Základní kámen kostela byl položen 15. června 1779. Výstavba byla doprovázena hlavně finančními potížemi. 10. září 1784 byl kostel vikářem z Jinešovic Janem Nepomukem Chaloupkou posvěcen. Do roku 1800 spadal pod patronát císaře Josefa II., Leopolda II. a Františka I. a byl zasvěcen sv. Vavřinci. Později přebírá patronát hrabě Antonín František Desfour a je zasvěcen sv. Františku z Paoly. Interiér kostela je s pozdně barokními prvky a bohatou pseudobarokní štukovou výzdobou. Vnější slohová úprava je narušena přístavbou věže v 19. století. Zvon kostela pochází z kostela sv. Václava v Mladé Boleslavi a jeho výroba se datuje rokem 1636. Do albrechtického kostela byl převezen roku 1784. Roku 1794 byla ukončena i stavba fary.36 Na hřbitově v Albrechticích v Jizerských horách, se setkáme s hrobkami a hroby, na kterých jsou nejčastěji uvedená německá jména. Některé jsou opuštěné a velmi zanedbané. Hřbitov se nachází uprostřed obce v bezprostřední blízkosti místní fary a kostela. Hřbitov byl založen během dostavby kostela kolem roku 1784 a byl v mezidobí několikrát rozšířen. K poslednímu rozšíření došlo roku 1870. Celému hřbitovu dominuje hrobka s kopulí podnikatele Johanna Schowanka, postavená v roce 1935. Uvádí se, že hrobka byla vystavěná na základě projektu jabloneckého architekta
Roberta
Hemmricha.
Celé
výjimečné
architektonické
dílo
na albrechtickém hřbitově podtrhuje okenní mozaika znázorňující Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
36
Jarmila a Vojtěch Menclovi, Osudy jedné obce Jablonecka, Albrechtice v Jizerských horách, Obecní úřad Albrechtice v Jizerských horách 2000, str.11,12
24
1.4 Architekt hrobky a továrny J. SchowankaRobert Hemmrich Architekt Robert Hemmrich se narodil 1. 5. 1871 v rodině jabloneckého zámečnického mistra. Už jako dítě si rád tvořil z kamenů a písku a vytvářel z nich různé výtvory a rozvíjel tak svou fantazii. Rodiče, vědomi si synova nadání, ho podporovali. Robert Hemmrich navštěvoval v Liberci Staatsgewerbeschule a zároveň se od základu učí stavebním pracím. Roku 1895 skládá v Linzi nad Dunajem velmi úspěšně zkoušku stavebního mistra a od roku 1902 pracuje v Jablonci jako architekt. Byl velmi činorodý. Vypracoval kolem 3000 plánů. Z toho jich bylo realizováno 981. Podnikal studijní cesty po Německu, Rakousku, Itálii a Švýcarsku, kde se nechával inspirovat starými mistry. Obdivoval Leonarda da Vinci, Fischera z Erlachu i Balthasara Neumanna. Svého tvořivého ducha a fantazii podporoval dlouhými výlety po Jizerských horách. Robert Hemmrich navrhl mnoho jabloneckých staveb. Patří mezi ně například krytý plavecký bazén postavený v roce 1909. Dle jeho projektů bylo postaveno mnoho škol v Jablonci i okolí. Z jabloneckých škol jsou to například budovy v Pivovarské a Údolní ulici. V jabloneckém okolí byly dle jeho návrhů postaveny školy například v Albrechticích, Jiřetíně, Antonínově a Landškrouně. K jeho dílům patří kino v Desné, Café Metzler a promenáda v Jablonci, hotel Imperiál v Liberci. V Jablonci vznikalo mnoho industriálních objektů, se kterými též nejrůznějším podnikatelům Robert Hemmrich pomáhal. Na základě jeho projektů bylo postaveno několik továren a nespočet vil. Zakázky dostával například od sourozenců Jaegrových, sourozenců Radlhammerových, Carla Gewise, Johanna Schowanka, Johanna Priebsche Erbena a Josefa Riedela. Projektoval vyhlídkové věže, například: Bramberg, Černou studnu, Spitzberg... Vystavěl nespočet vil a obchodních domů na území rozprostírajícím se mezi Drážďanami a Vídní. Po skončení druhé světové války byl na seznamu Němců, plánovaných k odsunu. Vzhledem k jeho nepostradatelnosti pro českou stranu byl ze sběrného tábora v Rýnovicích propuštěn.37 Po té zhotovoval plány pro stavební úřad v Neissesstadtu.
37
Byl jeden z mála, který se vyznal na stavebním úřadě v Jablonci.
25
Do konce života v českém prostředí velmi citově strádal. Je pochován na hřbitově v Jablonci. Architekt německého původu Robert Hemmrich se významně podílel na vzniku mnoha staveb nejen v jabloneckém kraji.38
38
Čerpáno z Isergebirge Rundschau
26
1.5 FIRMA SCHOWANEK „Zakladatel závodu, pan Johann SCHOWANEK byl typický podnikatel své doby, osobnost s velikými schopnostmi, který rozuměl obchodu a hlavně výrobě. Zaměstnanci si jej vážili pro jeho zkušenosti a nikdy nezapomněli, že s mnohými z nich pracoval u soustruhu.“39 Johann Schowanek, působení v dílně Antona Pohla Dne 24. 4. 1868 se v Pasekách nad Jizerou, v Havírně čp. 4740, narodil Jan Schovánek. Přišel na svět do rodiny malorolníka a povozníka Jana Schovánka, který byl Čech a pocházel z domu v Pasekách čp. 70 a Reginy Schovánkové (Němky), rozené Pohlové, dcery Antonína Pohla, soustružníka dřeva v Havírně. Otec Jan Schovánek se narodil 14. 10. 1840 a zemřel 12. 5. 1897, matka Regina (rozená Pohl) se narodila 30. 5.1846, zemřela 15. 8. 1924 v Jiřetíně, kde je též pohřbená.41 Jan Schovánek byl ze 13 dětí. Chodil do školy do Pasek nad Jizerou, do které nastoupil 2. 6. 1874, a navštěvoval ji do 30. 8. 1879, poté přestoupil na obecnou školu v Dolní Rokytnici.42 Všechny děti hovořily česky i německy. Po ukončení měšťanské školy se Jan stává soustružníkem a učí se v dílně svého dědečka Antona Pohla v Havírně v Pasekách. „Když se na Liberecku postavily první továrny, přistěhoval se do Pasek nad Jizerou první Němec. Bylo to Franz Pohl. Koupil si tu v Havírni malej starej barák a začal strouhat‘ na ručním soustruhu, kterej točil šlapáním nohou.“43… „Tak kupoval louky kolem potoka a hned, jak měl tý louky koupený, začal na nich stavět nový dílny a pilu. Jak postavil novou dílnu, potřeboval taky do dílny mistra. Tak si vzal svýho mladšího bratra Ferdynanda a svýho syna France. Za ňakej čas postavil další dílnu a v ní ďal mistra druhej syn. To už byl velkej závod a Pohl přibíral nový dělníky z celýho okolí. To již vyráběl všelijaký druhy civek a všelijaký 39
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 40
Rodný dům viz příloha Hrob viz příloha 42 Data jsou udaná dle údajů ve školní matrice, viz příloha.“Do 30.VIII.1879 navšt.místní školu a od 1.IX.1879 obec.Školuv Dolní Rokytnici.“ 43 František Karel Pacholík, Poudačky a vhačky, nakladatelství Bor 2011str.113 41
27
jiný věci pro průmysl, nejen pro fabrikanty v Čechách, ale do celého RakouskaUherska i do ciziny. Svý výrobky posílal na výstavy do Vídně, Paříže, Londýna, Berlína a jinám a medaile z těch výstav si nechal namalovat na firmy, který visely na jeho dílnách. Tu se jeho brater Ferdynand udělal sám pro sebe. Koupil si kousek u potoka louku a na ní si postavil dílnu. Myslil, že zbohatne, ale neměl takový obchodní schopnosti, tak byl rád, že měl práci jen pro deset dělníků. To již Franc Pohl předal svůj závod svýmu synoj Ferdynandoj, kterej byl šetrnej, a druhýmu synoj Francoj dal peníze, aby si taky postavil někde závod. Ten ale, že byl hodně do světa, rád si popil a zahrál karty, tak byl za několik roku na mizině. Ferdynand měl čtyry syny a dceru. Ti, jak dorůstali, hned se dali k turnerům, kteří se začali v Rokytnici pollčovat, a tu taky začaly mezi Němci a Čechy národnostní štvanice. V tý době se v Pasekách založila Severočeská jednota a tělocvičná jednota Sokol. Hasiči tu již dřív byli. Tenkrát vzniklo takový tajný heslo: Němcům neprodat ani jednu chalupu. To se již chopil závodu Ferdynandu syn Antón. Žena Ferdynanda i jeho synové na něj tlačili, aby převed celej závod na syna Antóna, a začali o něm mluvit, že nemá ňák dobrej rozum. To snad proto, že se přátelil s Čechama a říkal, že jeho máma byla původem taky Češka. Taky za pár neděl byly na dílnách nový firmy, Anton Pohl Hochdrechsleraj und export. Tu začaly u nás národnostní boje a darmo jeden paseckej farář nenapsal do farský matriky: „Pasečáci jsou paličáci“. Proč to vlastně napsal, ani nevím, ale pravdy na tom něco bylo.“44 Johann Schowanek je velmi učenlivým žákem, má pěkné písmo a je technicky nadaný. Pracuje v účetním oddělení a později i v provozu. Je velmi vynalézavý a konstruuje nové stroje a inovuje původní. „Netrvalo dlouho a mladý Schowanek začal sám konstruovat různé přípravky a zlepšení na stávajících strojích. Tři stroje, které tímto způsobem zkonstruoval,se vyznačovaly vyšší předností obrábění a vyšší produktivitou výroby.“45Pro jeho aktivity se ale zároveň stává neoblíbeným. „Zvláště od té doby, kdy byl pořízen motor s pohonem na petrolej o výkonu 4HP. Soustruhy této vlastní konstrukce, na kterých sám vyráběl, byly technicky dokonalejší než ostatní stroje v dílně pana Pohla. Když Schowanek začal své výrobky i sám prodávat,byť pod hlavičkou firmy Pohl, došlo k roztržkám, které vyvrcholilytím,
44
František Karel Pacholík, Poudačky a vhačky, nakladatelství Bor 2011, str.115,116 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o.,str. 5 45
28
že jednoho dne po příchodu do dílny Schowanek zjistil, že má přeřezané řemeny náhonuu svého soustruhu.“46Dílnu roku 1896 pro zvětšující se neshody opouští.
Johann Schowanek, činnost v Desné Se svým přítelem z dětství, Rudolfem Hartigem, obchodníkem a pekařem z Rokytnice, si dne 16. 4. 1896 od obchodníka Wilhelma Schmidta pronajímá objekt brusírny v Desné v Jizerských horách čp. 178, nazývaný „Starý mlýn“.47 Dne 3. 7. 1896 byla soustružna dřeva přihlášena na živnostenském úřadě. Živnostenský list byl vystaven 15. 10. 1896 a byl vydán na jméno Johann Schowanek, dřevosoustružna v Desné čp. 178. Do Desné přešli i jeho čeští spolupracovníci – soustružníci Janouš a Buchar a truhláři Čermák a Mečíř. „Stroje mu dle jeho výkresů vyráběla a zdokonalovala firma Hájek und Skrbek - slévárna a strojírna v Tiefenbachu (Potočné). Tato firma byla proslulá výrobou speciálních textilních strojů v celém Rakousko – Uhersku.“48 Hlavními produkty, které byly vyráběny v dílně Johanna Schowanka, byla navíjecí vřetena pro textilní průmysl a dřevěné díly pro provaznický, papírenský a krajkářský průmysl. Schowanek získává nové zákazníky z německé Gery a Jeny.“ Dne 20. 7. 1899 potkává firmu první velká pohroma. Jak píší tehdejší noviny: Dnes v noci shořela nemovitost pana Wilhelma Schmidta v Desné, čp. 178, kde byly soustružny dřeva pana Schowanka a pasířská dílna pana Stefana Bittnera. Škoda je značná, ale všichni tři byli pojištěni.“49 1. 9. 1899 si Johann Schowanek pronajal od Leopolda Riedela „Knoflíkárnu“ v Desné, objekt čp. 15. Finančně se vyrovnal s Rudolfem Hartigem a začal podnikat sám. Pomáhal mu bratr Karel. V roce1903 zaměstnával již 90 lidí a vydal svůj první katalog.50
46
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o.,
str. 5 47
Objekt již neexistuje, byl zničen proudem vody z protržené hráze údolní přehrady v roce 1916 Ing. Žák, Desenské noviny léto 2011, Okénko zajímavostí, Z historie firmy Johann Schowanek – Tofa-Detoa 49 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 6 48
50
Viz příloha
29
Své výrobky ze dřeva: cívky, vřetena a dřevěné formy na knoflíkové lemovky, exportoval do Německa, Anglie, Itálie, Francie a Ruska. V roce 1904 začala firma Schowanek soustružit perle z celuloidu51 a galalitu.52 V dalším roce již soustružila perle nejrůznějších tvarů. Výroba se rozšířila a Johann Schowanek si pronajal další objekt čp. 197 v Horní Desné. V roce 1903 se Johann Schowanek oženil s Franziskou Simmovou, dcerou hostinského z Albrechtic. V Desné čp. 226 se jim dne 8. 12. 1905 narodil syn Johann, kterému všichni říkali Hans. Syn byl pokřtěn v katolickém kostele dne 18. 1. 1906. Objem výroby perel z celuloidu a galalitu se zvyšoval a Johann Schowanek byl nucen hledat nové výrobní prostory. 16. 12. 1906 koupil v Jiřetíně pod Bukovou od Josefa Fischera objekt bývalého „Schicketanzova“ statku s pozemkem za 25.000 korun. Změna majitele byla zanesena do pozemkové knihy dne 26. 4. 1907.
Povídání o tehdejší době a lidech a vůbec ... Výpověď pamětníků: „Když se Schowanek rozešel se strýci Pohlovými, kteří nepřáli jeho samostatnosti a podnikavosti, chtěl si zařídit i struhárnu v Makově na „dolním konci“ Pasek při Makovském potoku, kde již byla struhárna a pila v provozu. Konkurenční zášť majitelů těchto dílen mu aleznemožnila usadit se v Pasekách, proto odešel do údolí Desné v Jizerských horách a řeky Kamenice, kde serozvíjel textilní průmysl. Vzal s sebou dělníky z Pasek, kteří měli odvahu následovat jej do nejisté budoucnosti. Začátky v Desné byly krušné, vždyť bylo nutno budovat dílnu úplně „z gruntu“ a nechyběly ani národnostní narážky na české „přivandrovalce“ z Pasek. Založení závodu v Desné roku 1896 spadá do doby, kdy byl značný rozmach průmyslu na Tanvaldsku, když do nově založených továren v Desné chodilo mnoho lidí z okolních vesnic - např. Pasek n/J., Rejdice, Olešnice ba i z Vysokého n/J. a Sklenařic. Někteří zaměstnanci bydleli přes týden v podnájmu u svých společníků na půdách, spali na slamníkách, na seně - v nejprimitivnějších poměrech. V sobotu k večeru se vraceli do svých vesniček, aby v neděli navečer, neb nejdéle v pondělí
51
Umělá, velmi hořlavá hmota, kterou J. Schowanek nesměl skladovat ve výrobně. Sklad měl ve sklepě hospody „Německý dvůr“. 52 Umělá méně hořlavá hmota, dá se dobře leštit a brousit.
30
ráno, spěchali k nástupu do práce. Byli i takoví vytrvalci, kteří skoro denně chodili do Pasek n./J. pěšky jako např. Štěpánek Adolf, Kučera Ladislav a Burkert František, který však často nedošel a ráno se vracel z Rejdic nebo ze Žďáru. Přes všechny tyto potíže prokázali čeští soustružníci z Pasek svoji zdatnost a vytrvali i za nejhorších pracovních podmínek. Vždyť tenkrát se pracovalo na strojích, jejichž spodní část (stojan) byl ze dřeva a zatížený balvany, bez odsávání pilin, hoblin a prachu. Dle zachovaných údajů byl plat dělníka asi tři koruny rakouské za den a pro nové, mladší dělníky i méně. Výplata mezd byla nepravidelná dle toho, jak byly peníze a jak se podařilo Schowankovi sehnati úvěr, pro který sháněl ručitele až v Pasekách. Pak není divu, že soustružník Mečíř si strouhal po práci v týdnu držátka na péra a v neděli je po vesnicích prodával. Byli to dovední a veselí chasníci, kteří položili základy k celému velikému odvětví výroby drobného dřevěného zboží v nejlepším provedení. Dobrá pověst jejich výrobků šla do celého světa a přinášela užitek celému kraji“.53
Johann Schowanek, podnikatelská činnost v Jiřetíně pod Bukovou Johann Schowanek nechal stavět novou továrnu, objekt čp. 72, parcela č. 87, vilu čp. 73, parcela č. 88, a obytný dům, dle projektu stavitelů Umann and Krause z Dolního Polubného. Tovární výroba dřevěných výrobků byla v Jiřetíně pod Bukovou přihlášena 1. 1. 1908, zápis do obchodního rejstříku byl proveden 12. 3. 1908 pod C.B1.Nr.23.Z1 3316 (18. 3. 1908). V tomto období měla firma Schowanek problém s prodejem perel z galalitu, který mění své vlastnosti pod vlivem vody, kyselin a zásaditých látek. „Například při exportu perel do Indie se nádherný lesk perel ztratil dřív, než došlo zboží do Indie, a nošením náhrdelníků na holém těle vnikal pot do pórů perel a ty pak ztrácely svůj lesk.“54Mnohé reklamace způsobily ztráty podílu na trhu. V roce 1908
53
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 6, 7 54 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 7
31
firma Schowanek neodebrala smluvně dohodnuté množství galalitu od jeho dodavatele a společnost dodavatelů galalitu v Německu udělila firmě Schowanek pokutu ve výši 250.000 rakouských korun. Firma Schowanek se v této době opět orientovala na výrobu produktů ze dřeva (cívky, vřetena a různé díly pro textilní průmysl). V roce 1909 nastalo období tzv. „černý ruml“. Firma Schowanek reagovala na velkou poptávku trhu po černých dřevěných soustružených perlách. Bylo vyprodukováno až 3.000 ks perel za hodinu. V roce 1910 firma Schowanek exportuje kolekce z galalitu ve tvaru 5mm perlí, vajíček a soudků v 36-ti barevných variantách, stejně jako kulaté knoflíky ve 135 barevných typech. Velká poptávka po výrobcích z galalitu trvala až do vypuknutí první světové války. Liberecká spořitelna poskytla firmě úvěr ve výši 50.000,- rakouských korun, a ten byl použit na splacení pohledávky Mezinárodní galalitové společnosti, vzniklé v roce 1908, kdy firma Schowanek nebyla schopna odebrat nasmlouvané množství materiálu a byla jí udělena pokuta. Roku 1913 dochází ke změně technologie povrchové úpravy výrobků z galalitu. Na kuličských sklářských strojích byla přibrušována vrchní barevná vrstva.
Rozšiřování továrny Prosperující firma Schowanek potřebovala nové prostory, a proto byli znovu pověřeni stavitelé Uman & Krause, aby podle návrhu architekta Hemmricha z Jablonce n. N. postavili další objekt. Firma koupila dům čp. 64, nechala ho zbourat a na jeho místě byl vystavěn nový dům pro osm rodin úředníků. Na břehu říčky Kamenice byl zřízen sad s 257 ovocnými stromky. Stromy bylyhnojeny odpadem, vznikajícím při výrobě perlí z galalitu. Sad byl později zrušen a na jeho místě vznikl park. V roce 1913 začala výstavba nového výrobního objektu. Stavbu prováděl stavitel Hájek z Rokytnice. Nová dvoupatrová budova se širokým schodištěm, obsahovala prostory jídelny i prostory pro odpočinek a relaxaci dělníků a úředníků. Rekonstruovala se i majitelova vila. Byla nově omítnuta a byla přistavěna i zimní zahrada. Za novým úřednickým domem byla vybudována hospodářská budova s garážemi, stájemi, sklady a byty pro řidiče a zahradníka. 32
V roce 1913 zaměstnávala firma Schowanek 400 dělníků v továrně a přibližně 300 domácích dělníků. Do roku 1912 si továrna vyráběla elektrický proud dvěma dynamy. Od roku 1912 odebírala elektrickou energii z tanvaldské elektrárny. V polovině roku 1914 došlo k dalšímu rozšíření továrny o objekt čp. 90, plánovalo se zřízení nového dvoupatrového domu pro úředníky a výstavba kotelny a strojovny. Plány nebyly zrealizovány z důvodu vypuknutí první světové války.
Činnost a výrobní program firmy v letech 1914 – 1918 Po vypuknutí války se pracovalo na zkrácené směny (od 9 - 16 hodin) z důvodu úbytku zakázek. Dne 23. 11. 1914 se přemýšlelo o ukončení výroby. Rozhodnutí to neučinit se ukázalo později jako správné. V letech 1915 a 1916 dostává firma Schowanek opět velké zakázky. Hlavním odbytovým trhem bylo Německo. Nejvíce objednávaným sortimentem jsou dřevěné olivy a kulaté perle používané k podložkám a opaskům, velikosti 8/12 mm a 8/16 mm a 8 mm perle, z březového dřeva. Velký zájem byl o dřevěné perle do závěsů. Z javorového dřeva se roku 1916 začaly vyrábět černé dřevěné knoflíky s lisovanými vzory. Raznice pro tyto lisované vzory byly koupeny od firmy Marschall z Vídně. Touto technologií se vyráběly knoflíky na uniformy. V době války byly ve výrobním programu i stanové kolíky. Firma prosperovala a splatila svůj úvěr u Liberecké spořitelny.
Činnost a výrobní program firmy po I. světové válce V průběhu první světové války se přestaly vyrábět komponenty pro textilní průmysl a v roce 1919 byly stroje prodány firmě Anton Pohl do Pasek nad Jizerou. Z výrobního programu byl vyřazen i sortiment výrobků z galalitu. Ve firmě Schowanek docházelo k stále narůstající nespokojenosti dělníků s jejich příjmy a 11. 12. 1919 začalo stávkovat kolem 300 kmenových a 200 domácích dělníků a stávka trvala až do 29. 1. 1920. Stávkující požadovali 40-ti procentní navýšení mezd a uznání odborové organizace. Firma Schowanek později přistoupila na požadavky a navýšila podprůměrné mzdy. 33
V roce 1921 se u vily vybudoval skleník a bazén s vodotryskem, v r. 1922 pro firmu skladovací prostory na dřevo (128 m dlouhé), sklepní prostory a přízemní budova. K objektu čp. 88 se přistavilo schodiště. Od jara roku 1922 začalo klesat množství objednávek. Firma pracuje na zvyšování kvality výrobků v oblasti barev a laků i v používání druhů dřeva. Nahrazuje březové dřevo javorovým a obměňuje kolekce. Od roku 1923 opět stoupá množství objednávek, hlavně z Ameriky. V roce 1924 byla velká poptávka po knoflíkách ze dřeva se dvěmi i čtyřmi otvory a později typu „bombé“. Firma se předzásobila velkým množstvím, které ale díky změně trendu na trhu nebylo možno prodat. V roce 1925 opět poklesly poptávky, proto se pracovalo tři dny v týdnu a počet zaměstnanců byl snížen až na polovinu.
Rodinné události Johanna Schowanka Dne 21. 3. 1919 po porodu syna Franze náhle umírá paní Franziska, manželka Johanna Schowanka. Novorozený syn Franz po křtu též zemřel. Johann Schowanek zůstal sám se synem Hansem. Dne 8. 9. 1919 se podruhé oženil s Johannou, dcerou Julia Pohla, úředníka z továrny v Polubném. Z tohoto manželství se dne 28. 5. 1920 v Jiřetíně pod Bukovou narodila dcera Annamarie Brigitta Johanna55, které se říkalo Susi.
Činnost a výrobní program firmy v letech 1926 – 1927 V kritickém roce 1926 bylo propuštěno 70 zaměstnanců. Firma musí více čerpat z bankovních úvěrů. Dne 1. července 1926 vstupuje do firmy syn majitele, pan Hans Schowanek, s právem samostatného zastupování firmy i podpisovým právem.56 Z nového materiálu, nahrazujícího dřevo, se vyrábí perle s označením "SHOVYBEADS".
55
Matrika ve Smržovce
56
Viz příloha
34
Činnost a výrobní program firmy v letech 1927 – 1934 Mladý Hans Schowanek zařadil do výrobního programu poprvé výrobu dřevěných hraček. První obchodní kontakty s novým produktem navázali majitelé Schowankovi na jarnímveletrhu v Lipsku roku 1927. Vzorky figurek na halmu, kamenů pro dámu a domino, počítadla s barevnými desítkovými kuličkami měly pozitivní ohlas. Hračky firmy Schowanek byly velmi brzy žádané nejen u nás, ale i v Německu, Francii, Anglii,
Itálii,
Švýcarsku,
Španělsku
i
v Americe.
Obchodní
styk
se zákazníky byl prováděn třiceti obchodními zástupci. Na zavedení prvních hraček na československém trhu měl velikou zásluhu obchodní zástupce Karel Ditmar z Prahy. Návrhářem byli Bronislav Škrabálek a F.Dressler, který se více specializoval na návrhy upomínkových předmětů. Podíl výroby hraček v letech 1927 - 1930 tvořil 60 % celkové výroby. Ve firmě bylo zřízeno exportní oddělení hraček. V období 1929 - 1932 byla obchodním sortimentem též dřevěná bižuterie, vánoční ozdoby a dřevěné perle. Od roku 1931 byly vyráběny soubory her v kazetách s příslušnými hracími plány ve třech velikostech. Od roku 1932 se vyráběly zábavné společenské hry pro děti a dospělé. „V roce 1932 je tu šlágr „JO - JO“. Byly to dva kulaté kotouče, působící jako setrvačníky na společné ose, na kterou se střídavě setrvačností navíjel a odvíjel motouz. Druhý konec motouzu byl navlečen na prst, takže při odvíjení motouzu oba kotouče klesaly a při navíjení opět stoupaly. Tento výrobek byl vyráběn zakrátko v tolika variantách a tolika výrobci, že dochází k zaplavení trhu a jeho ziskovost vzhledem k plným skladům, je diskutabilní.“57Vyráběly se i spony a přezky. Barvení se provádělo v dřevěných bubnech, zkoušelo se i nové barvení – emailování, ruční malování a vypalování vzorů na knoflících a sponách. Od roku 1933 se zvyšuje poptávka po bílých a pastelových barvách perel. Z Ameriky přicházely objednávky o dámské kabelky ušité z bílých emailovaných perel. „Kabelky byly vyráběny v určitých cenových skupinách, prodávány jsou v obchodních domech za 1, 2, 3 a 5 dolarů.“58 Odběratelé perel byli výrobci kabelek v severních Čechách, firmy na Broumovsku i v Krušnohoří. 57
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 10 58 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 11
35
„Na jaře roku 1934 zaměstnává firma na 600 zaměstnanců, v září téhož roku je jejich počet 700 a s pokračujícími objednávkami je hlášeno dne 25. října 1934 přijetí 1.000 zaměstnance! Nutno dodat, že stovky nezaměstnaných doslova obléhali bránu továrnu. Denní výroba dosáhla při třísměnném provozu až 16,000.000 ks perliček různých velikostí (hlavně soustružené kuličky 5 mm, olivky 6/9 mm a kostičky bez rohů 6 mm), což představuje materiál asi pro 5.000 kabelek v ceně cca 60.000,- Kč. V této době byly stále nakupovány a ve vlastní strojírně vyráběny čtyřvřetenové soustruhové poloautomaty, které běžely na tři směny.“59 Dne 24. listopadu 1934 nečekaně umírá pan Johann SCHOWANEK. Vedení firmy přebírá na jeho syn Hans Schowanek. Dne 7. 5. 1935 je Johann Schowanek vymazán z obchodního rejstříku (A.VIII. 260) a zapsán Hans Schowanek60. Prokuristou firmy byl jmenován pan Müller.
Rozvoj a výrobní program firmy v letech 1935 – 1938 24. července roku 1935 se začalo stavět přízemí továrního objektu, stavbu provádí dle plánů architekta Hemmricha - stavební firma Pittel & Brausewetter z Prahy. V horním patře byla zřízena leštírna a 7.12. 1935 zahájily svou činnost dva sály se soustruhovými automaty a vrtačkami a s novou leštírnou. V roce 1935 zaměstnává firma Schowanek 1308 dělníků, 37 úředníků a několika set domácích dělníků. Do roku 1935 splatila veškeré dluhy, které od roku 1930 činily cca 5 mil. Kč. „Dělníci tyto výsledky ze zisků však nijak nepocítili.“ Jak napsal dobový tisk roku 1935: „Podnikatel Schowanek je jeden z nejbohatších v Severních Čechách. Vlastní nejhezčí auta, vilu s parkem a je tak hodnocen hned vedle Liebiga. Přesto vyplácí jedny z nejnižších hodinových výdělků v republice - 50 haléřů." Dále se tisk rozepisuje o nedostatku jiných pracovních příležitostí, který zneužívá firma Schowanek k vykořisťování dělníků v Jizerských horách a uvádí, že u strojů musí být pouze odborníci se stejným politickým smýšlením - poplatným době.“61 Koncem roku 1937 navýšila americká vláda na dovoz kabelek z perel clo o 18 %.i
59
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 11 60 Viz příloha 61 Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str.12
36
Činnost a výrobní program firmy v letech 1938 – 1944 V roce 1937 navštívil firmu Anton Engel & Co. v Mariánských Lázních pan Pohl, zaměstnanec firmy Schowanek, který se představil jako exportér z Liberce, prohlédl si jejich vzorkovnu a objednal jejich vzorky. Anton Engel se dozvěděl, kdo je skutečně navštívil a v roce 1938 podal žalobu na firmu Schowanek pro průmyslovou špionáž.62 Na podzim roku 1938 dochází k obsazení Sudet. Hans Schowanek, i mnoho zaměstnanců továrny, byli členy SdP. Firma Schowanek věnovala 10.000,- říšských marek na výbavu SS. Mnoho českých zaměstnanců muselo továrnu opustit. Patřili k nim i mistři Sajdl Fr. z Pasek n/J. a Hájek B. z Tanvaldu. Ze sociálních akcí v té době se uvádí, že ročně je pro 10 zaměstnanců zaplacen pobyt v některé z říšských zotavoven včetně dopravy a malého kapesného; dávají se dárky k vánocům rodinným příslušníkům vojáků; v lednu a dubnu se provádí akce "Vitamín C"; jinak se pořádají zájezdy na divadelní představení a jiné kulturní akce a v březnu roku 1943 se všem zaměstnancům, kteří jsou u firmy déle než 25 let, vyplácí odměna.63 V továrně se začaly vyrábět i výrobky vojenského charakteru, například makety letadel, lodí, bedny na modely a bedny na munici. Válečná výroba zastávala 3/4 z celkového obratu ročního obratu. Prodej výrobků značně poklesl a snížil se počet zaměstnanců. V továrně se začalo vyrábět pro vojenské účely. Vyráběly se zde lafety pro letecké kulomety, různé kovové díly pro letadla, tanky, auta, podstavce pro protiletecké strojní pušky a elektromagnetické ventily pro plnění raket V2. Byla plánovaná výstavba haly o rozloze 25 x 100m (měla sloužit k montáži letadlových křídel) a proto musel být přeložen tok řeky Kamenice. V srpnu roku 1943 přicházejí do firmy na práci první váleční zajatci (60 Ukrajinců). Později přibyli zajatci z Polska, Francie i jiných zemí. Bydleli v pro ně vystavěných lágrech na konci Jiřetína. Bydlelo zde asi 60 Ukrajinců, 80 Čechů z Protektorátu, 40 Poláků, 40 Francouzů, 30 Italů a 30 anglických zajatců.
62
Viz příloha Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice, s.r.o., str. 12 63
37
Život za války (Podáváme tuto kapitolu tak, jak ji zpracoval p. Bronislav Škrabálek v roce 19611964; drobné úpravy textové části provedl p. Endler.) Jen pozvolna se mohli čeští dělníci usazovat v tehdy převážně německém Jiřetíně. Národnostní poměry na Tanvaldsku byly značně vyhraněné a spolkový život českých obyvatel se utvářel velmi obtížně. Až první světová válka 1914- 1918 přinesla řešení v podobě, že pohraniční okresy byly po skončení války v prosinci 1918 obsazeny českým vojskem. Tehdy Němci požadovali zřízení župy „Deutschböhmen“, která by patřila k Rakousku. Pozvolna byly zřizovány i v německých místech české školy, státní úřady byly obsazoványčeskými zaměstnanci. Někteří čeští dělníci se starali o své vlastní domky, které ale velmi těžce získávali za poměrně silně prováděné rakousko-německé politiky. V Jiřetíně pod Bukovou se soužití Čechů s Němci utvářelo po první světové válce příznivěji a to hlavně zásluhou silné složky Němců ze zdejšího sklářského průmyslu, kteří byli dobře odborově organizováni a politicky internacionálně vyspělí. V letech 1922-1926 to byly boje sklářů za lepší zaměstnanost, která byla ohrožena zavedením lisovaných skleněných výrobků „šmirglu“, kde odpadalo vybrušování. Byly to protestní pochody do Jablonce n/N. a mohutná shromáždění - pokaždé za veliké asistence četnictva. Byly sváděny i četné potyčky s četníky a padaly také rozsudky újmy na svobodě za údajné pobuřování. V závodě SCHOWANEK projevovalo dělnictvo velikou solidaritu se sklářskými dělníky a vyjádřilo to jednodenní stávkou za své požadavky v roce 1924. I po stránce společenské byly mezi oběma národnostmi dobré vztahy a vzájemné návštěvy divadelních představení či tanečních zábav pořádaných dělníky se staly pravidlem. Teprve nastolení Hitlera k moci v Německu a nástup Henleinovy agitace způsobil, že se vzájemný poměr ostře vyhranil- a to hlavně díky německým nacionálům a vlažných soukmenovců, kdy se již od 1. máje 1938 „henleinovci“ zdravili zdviženou pravicí a čekali, až přijde „jejich den“. Napětí v obci a závodě se stupňovalo, až docházelo i k večerním ozbrojeným srážkám mezi příslušníky české národní gardy a henleinovými ordnery - koncem léta 1938. Klidná práce v továrně ustala, když jednak v květnu, později v srpnu a nakonec před mobilizací v září 1938 jeden dělník po druhém opouštěl své pracoviště, aby uposlechl povolávacího lístku ke službě ve zbrani na ohrožené státní hranici. Němci většinou nerukovali, ale utíkali přes hranice do Německa, kde se cvičili 38
ve „Freikorpsu“ k přepadům a útokům na hranice naší republiky. Vzrušení v továrně nastalo, když pánové Kořínek Rudolf, Sajdl František ml. a Bártl Petr zhotovili z vyřazených klínových řemenů obušky na obranu před útoky henleinovců a byli za to ředitelem propuštěni. Po odtržení Sudet 1.10.1938 mnoho českých zaměstnanců opustilo
závod
a
odešlo
do
Protektorátu.
Ti
nejschopnější
a podnikavější založili v Semilech v „Riegrově mlýně“ na náměstí výrobu perel a hraček pod firmou „Drábek a spol.“, která nabyla značného rozmachu a zaměstnávala téměř 200 lidí. (V roce 1943 byla většinou podílů tohoto závodu získána politickým nátlakem pro jiřetínský závod.) V roce 1939 se závod rozbíhal jen pomalu - na všech pracovištích scházeli zapracovaní čeští zaměstnanci. Tyto odborníkynikdy nemohli nahradit cizí dělníci nahnaní z celé okupované Evropy na práci v Říši. Za vlády nejzavilejších nepřátel Čechů - K.H. Franka a Heydricha se utvářely poměry v protektorátu nesnesitelně. I v Jiřetíně byli pro poslech londýnského rozhlasu uvězněni pánové Zmrzlý Jan, Král František, Soukup Emil i se svými manželkami. Život a chování Čechů a ostatních porobených národů v továrně byl podrobně sledován. Henleinovci pořídili seznam nepohodlných německých antifašistů a Čechů, kteří měli být - po pro ně vítězné válce - nejdříve zlikvidováni. I malá tancovačka Čechů, Ukrajinek a Francouzů v hostinci „U Šustrů“, kde vyhrávali hudebníci z V. Hamrů, byla rozbita zásahem členů SA, kteří to považovali za oslavu kapitulace Itálie. Jako iniciátor byl označen p. Škrabálek, který byl hnán až před „Kreisleitera“ v Jablonci nad Nisou. Když se válka po roce 1940 rozšířila téměř na celou Evropu, narukovalo mnoho Němců ze závodu a na jejich místa byli také dosazováni dělníci z okupovaných zemí. První transport asi 100 ukrajinských děvčat došel z Ukrajiny, asi 40 Poláků, k tomu francouzští a italští dělníci. Z protektorátu přijelo v roce 1943 asi 80 žen a mužů na práci a také sem bylo přiděleno 30 anglických zajatců. Všichni bydleli v nově postavených táborových barácích, jejichž vnitřek si upravili obyvatelé dle vlastního vkusu, ale vždy čistotně. Baráky spravovali „Lagerkomandanti“, z nichž někteří byli slušní, jiní si museli svojí aroganci po převratu „odsedět“. Ukrajinci měli nejhorší stravování, většinou jen polévky, brambory a řepu. Češi jim ve stravování hodně pomáhali, nosili jim jídlo do továrny a zvali je i do svých domácností. Zajatí Angličané si vařili dobře ze svých hojných a pravidelných zásilek z Anglie, ostatní dělníci z baráků se stravovali v závodní jídelně v postaveném baráku na místě 39
dnešního Kulturního domu. Vedoucí tábora cizích dělníků měli dbát, aby styk mezi jednotlivými národy nebyl žádný, tomu se ale nedalo zabránit ani při práci v továrně ani po práci. Angličtí zajatci se scházeli tajně s českými a německými antifa- děvčaty většinou večer v závodní ošetřovně. Za tuto činnost byly Štěpánková Božena z Jiřetína a Holecová Líza odsouzeny k trestu odnětí svobody a v Tanvaldě si trest odpykaly. S anglickými zajatci připravil p. Štěpánek Sláva z Jiřetína vykolejení vlaku na trati Smržovka – Jiřetín a byl také vzat do vazby a jen osvobození od okupantů mu přineslo svobodu. O pracovní kázeň a politický klid v závodě se starali zmocněnec Říše, prokurista Müller a vedoucí válečné výroby Josef Hujer. Za nedovolenou absenci byl p. Braun ze Žďáru - a za odepření těžké práce bez přídavkového lístku na potraviny p. Císař z Tanvaldu - posláni na 6 týdnů do pracovního tábora. Valdman Josef a Mareš Otto byli rok vězněni pro poslech cizí rozhlasové stanice. Koldovský Václav odepřel skládat kulatinu, nechodil do továrny a skrýval se v Pasekách n/J., při návštěvě Jiřetína byl chycen členy „Volkssturmu“ a uvězněn. Jen konecválky a vítězství nad Německem umožnilo jeho návrat z vězení. V roce 1944 byl organizován „Volkssturm“- většinou ze zbylých, přestárlých a nemocných Němců - aby zabránil vítěznému postupu Rudé armády. Pracovní morálka v továrně rychle upadala, výkony klesaly, dělníci nechodili do práce, což již nevadilo ani Němcům, kteří již tušili nastávající konec. Jejich ubohá cvičení s plechovými ručnicemi byla obrazem stavu celé upadající Říše. Většina Čechů bojovala svojí pasivitou v závodech a mnoho vlastenců bylo zapojeno do různých organizací odboje. Bylo to např. partyzánské hnutí se sídlem ve Vlastiboři pod velením ruského partyzána Konstantina. Ladislav Rýdl z Velkých Hamrů organizoval dobrovolné sbírky na pomoc rodinám uvězněných Čechů a tak pomáhal každý, jak mohl k rychlému vítězství Rudé armády, jejíž postup ohlašovalo dunění děl již od února roku 1945. S radostí pozorovali dělníci porobených národů blížící se Rudou armádu jako osvoboditelku a Němci se strachem očekávali svoji porážku a tím konec svého panství nad pokořenými národy. Na jaře 1945 odcházeli cizí dělníci do Protektorátu, aby se tam zúčastnili odboje proti okupantům. Tak odešlo do května 1945 asi 200 dělníků ze závodu. Po 1. květnu 1945 se osazenstvo závodu rozešlo a ve dnech 4.- 5. května 1945 byl závod všemi dělníky 40
opuštěn.“64
Mzdy ve firmě Schowanek před první světovou válkou, v letech 1920 – 1945 Mzdy v době před první světovou válkou a po válce byly v továrně Desné asi 1,- až 3,- koruny rakouské za den (pracovalo se 10 - 11 hodin). Za jednu rakouskou korunu za den pracovaly hlavně ženy. Průměrný plat dělníků byly dvě rakouské koruny/pracovní den. Mzda v továrně v Jiřetíně byla průměrně asi 3,- Kr./den. Ve válce 1914 – 1918 vznikly také inflační mzdy, které byly po válce upravovány okolkováním starých rakouských bankovek v nové Československé republice. Po stávce v roce 1919 byla uznána odborová organizace a byl stanoven ceník tarifních mezd, který platil od roku 1921. Byly zde rozlišeny mzdy mužů a žen. Ženy vykonávající mužskou práci obdržely 80 % mzdy muže. Postupně byly rozdíly mezd mužů a žen odstraněny. Mzdový sazebník se dělil na 3 skupiny: Pomocní dělníci: tarifní mzda dle obtížnosti vykonané práce od 1,20 Kč/hod. do 2,50 Kč/hod. Zaučení dělníci: tarifní mzda dle důležitosti vykonané práce od 2,50 Kč/hod. do 4,00 Kč/hod. Řemeslníci:tarifní mzda 4,00 Kč/hod. až 6,00 Kč/hod. Dodržování mzdového tarifního sazebníku bylo kontrolováno zástupci odborových organizací. V roce 1937 při stavu 1 300 továrních a 400 domácích dělníků byli na vedoucích místech v měsíčním platu zaměstnáni: 2
vrchní mistři
2.000,- Kč/měsíčně
8
dílenských mistrů
1.100,-Kč - 1.800,- Kč/měsíčně
5
technických úředníků
1.200,- Kč - 2.100,- Kč/měsíčně
4
expedientky
800,- Kč -1.200,- Kč/měsíčně
18
administrativních úředníků
900,- Kč - 2.000,- Kč/měsíčně
hlavní účetní, prokurista
3.000,-Kč/měsíčně
64
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 13, 14
41
ředitel závodu, prokurista
6.000,-Kč/měsíčně.
Úředníci a mistři bydleli většinou v továrních bytech a měli zdarma byt, otop a světlo. Výdělky domácích dělníků od roku 1925 obnášely při návleku perel do svazků asi 1,-Kč/hod., při návleku bižuterie 1,20 Kč/hod. -1,50 Kč/hod. a při různé montáži hraček obnášela mzda asi 1,40 Kč/hod. -1,80 Kč/hod. Během okupace byly placeny tarifní mzdy dle sazebníku DAF, který se členil na kategorie pomocných dělníků, zaučených dělníků a řemeslníků. Při nových válečných výrobcích byly mzdové poměry dosti uvolněné.65
Firma SCHOWANEK v roce 1945 Po skončení války byli majitel firmy Hans Schowanek a prokurista firmy Karl Müller zajati Sovetskou armádou. Po propuštění se pan Schowanek vrátil, ale záhy byl opět zajat. Jako zajatec pracoval na silnici v Železném Brodě. Z vyprávění lidí je známo, že u něj jednoho dne zastavilo projíždějící auto a odvezlo ho.
Továrna fa. Schowanek a pan Schowanek po roce 1945 Firma Schowanek se po roce 1945 ubírala dvěma proudy. V Jiřetíně zůstala stát továrna, její majitel, který opustil Československo, založil v Pidingu nový závod.
Založení firmy SCHOWANEK v Německu - Piding 1949
V roce 1949 zemská rada v Berchtesgadenu nabídla panu Hansovi Schowankovi vybudování nové továrny na hranicích mezi Rakouskem a Německem, v Pidingu, za účelem zřízení nových pracovních míst pro vyhnance.
65
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 42, 43
42
Hans Schowanek oslovil své spolupracovníky z Jiřetína, aby pracovali v jeho nové továrně.
Firma Schowanek v Pidingu v letech 1949 - 1964 Firma Schowanek v Pidingu zaměstnává v roce 1951 150 zaměstnanců, v roce 1953 250 zaměstnanců a v roce 1955 již 400 zaměstnanců a 1000 domácích dělníků. Výrobní program byl téměř shodný s výrobním programem v Jiřetíně. Do výroby zavádí výrobu lodních modelů 66 a dodává výrobky Bundeswehru. V roce 1961 uzavírá spolupráci se skupinou LINES – BROS.67
Úmrtí Hanse Schowanka Hans Schowanek náhle umírá dne 27. 9. 1964 před cestou do USA. Pohřben je na hřbitově v Pidingu.
Firma Schowanek od roku 1964 V roce 1992 se firma Schowanek přestěhovala do nových prostor v Teisendorfu. Paní Schowanková firmu prodala, firma dodnes ale používá jméno Schowanek. Firma dodnes působí na trhu pod jménem A. P. S. - Schowanek GmbH s podobným výrobním sortimentem. http://www.aps-schowanek.de/firma.html.
Továrna SCHOWANEK v Jiřetíně pod Bukovou v letech 1945 – 46 Výpis z obchodního rejstříku krajského soudu v Liberci, svazek A VIII 260, ze dne 15. prosince 1945: 66
Tzv."Hansa-lodních modelů" Britský výrobce hraček
67
43
260/3 Den zápisu: 15. prosince 1945. „Rozhodnutím ministerstva průmyslu v Praze ze dne 6.6.1945 čj. 126517/45-II byla podle dekretu presidenta republiky z 19.5.1945, č.5 Sb. do podnikuzavedena národní správa. Zatímní národní správce Ing. Richard Luka, bytem v Jiřetíně -Albrechticích zastupuje firmu samostatně v mezích citovaného rozhodnutí a dekretu a znamená ji tak, že pod znění firmy připojí svůj vlastnoruční podpiss dodatkem národní správu naznačujícím“.
260/4 Den zápisu: 30. srpna 1946 „Na základě výměru ministerstva průmyslu ze dne 16. srpna 1946 čj. IV/9-229770/46 vymazuje se poznámka zavedení národní správy následkem odvolání, ježto majetková podstata firmy byla včleněna do zřízeného národního podniku „Závody na hračky a dřevěné zboží, Albrechtice“. 260/5 Den zápisu: 20. října 1946 „Zápis ze dne30. srpna 1946 běž.čís. 260/4 se z úřední moci opravuje a zní správně takto: 1/ Poznamenává se, že podle výměru ministerstva průmyslu ze dne 16. srpna 1946 čj.IV/9-229770/46byla majetková podstata firmy včleněna do zřízeného národního podniku Závody na hračky a dřevěné zbožív Albrechticích. 2/ Pravomoc národního správce zanikla pouze, pokud se týká majetku, který byl Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 7.3.1946 běž. č.1201/Úř.1. částka 80 díl I/46 znárodněn.“
Značka TOFA V roce 1945 ustanovil MNV ve Smržovce dekretem ONV v Železném Brodě prozatímním národním správcem pana Bronislava Škrabálka. 8.6.1945 byl do této funkce jmenován pan ing. Richard Luka. „Firma SCHOWANEK byla znárodněna od 27.10.1945 Vyhláškou číslo 85 ze dne 27.12.1945; Ú.l. (úřední list) I. - 10 / 45 ze dne 19.1.1946. Výměrem Ministerstva průmyslu ze dne 7.3.1946 Č.p.o. IV./4 - 197671/46 44
byl zřízen národní podnik Závody na hračky a dřevěné zboží se sídlem v Albrechticích v Jizerských horách. Tento národní podnik měl v Praze svou vlastní prodejní organizaci výhradně zaměřenou na export výrobků zdejšího národního podniku v Albrechticích. Protože stávající název „Závody na hračky a dřevěné zboží“ byl těžko přeložitelný do světových jazyků a těžko použitelný v obchodním styku, hledal se přijatelný název a byl proto přijat název TOFA, což je zkratka anglických slov Toys = hračky a Faktory = továrna, výroba. Tato značka je používána od roku 1947. Oficiálně byla změna názvu vyhlášena Vyhláškou č. 1941 ze dne 26.7.1948; Ú.l. 148 ze dne 4.8.1948, kterým se mění název a sídlo tohoto podniku na n.p. TOFA, Jablonec n. Nisou.“68 KTOFA Albrechtice byly později připojeny závody: Semily; Zásmuky; Tlumačov; Nová Paka; Čejetice; Krnsko a další. V roce 1949 se jednalo o 47 závodů. Vzhledem k rozlehlosti a malé operativnosti byl podnik rozdělen na čtyři podniky a Vyhláškou č. 1433 ze dne 10.7. 1949, Úředním listem II. - 176 ze dne 30.7.1949 bylo sídlo národního podniku znovu přeneseno do Albrechtic v Jizerských horách a závod TOFA určen jako základní závod, ke kterému bylo přičleněno dalších 14 závodů a provozoven. Výměrem bývalého MLDP ze dne2.II. 1952 č. 302/19201/1952 byl n.p. TOFA v Albrechticích ke dni 31.12.1951 zrušen, začleněn do n.p. ROLANA v Semilechke dni 1.1.1952 a tomuto podniku určen název „Severočeský dřevoprůmysl národní podnik se sídlem v Turnově“. Tento stav však netrvá dlouho a ještě tentýž rok výměrem bývalého MLDP ze dne 29.12.1952 čj. 302-65516/1952 byl opět zřízen ke dni 1. ledna 1953 n.p. TOFA se sídlem v Albrechticích. Tento stav trval až do roku 1958, kdy Výměrem MSP čj. 01-1660/1958 bylo sídlo n.p. TOFA v Albrechticích přeneseno do Semil. V roce 1960 - 1961, byla TOFA Semily vyňata z řízení MSP a spadala pod ONV v Semilách (mimo závodu TOFA Albrechtice, který přechází do řízení VHJ ČSHN Hradec Králové).
68
Herbert Endler a kolektiv, Kronika firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., uložená ve firmě Detoa Albrechtice,s.r.o., str. 40
45
2.
TERÉNNÍ VÝZKUM
Zajímalo mě se setkat s pamětníky, kteří v této oblasti žili, znali místní poměry v době před druhou světovou válkou i během války a případně i znali někoho, kdo v továrně Schowanek pracoval. V Německu jsem objevila69 a navštívila paní Eberle, která žila v Albrechticích a její maminka pracovala u Schowanka. Byla ochotna mi poskytnout rozhovor a vyprávěla mi její příběh. Podařilo se mi vypátrat dceru pana Schowanka paní Schulze, která nyní žije v Mendenu a byla ochotna mi e-mailem zaslat informace o její rodině.
2.1 Vzpomínky na rodinu Schowanek, život v Albrechticích a odsun po druhé světové válce paní Lisy Eberle z Kaufbeuern - Neugablonz Dne 8. 5. 2012 v 8:45 hod. jsem navštívila v Kaufbeueren, čtvrti Neugablonz rodinu Eberle. Paní Lisa Eberle se narodila jako nejmladší ze tří sester v roce 1931 v Albrechticích v Jizerských horách v rodině místního řezníka pana Grossenkranze. Po skončení druhé světové války byla v roce 1946 (coby patnáctiletá dívka) i se svou rodinou odsunutá do Německa. Nyní žije v Kaufbeurenu, čtvrti Neugablonz. Do Kaufbeurenu bylo po konci druhé světové války odsunuto 13.000 sudetských Němců. Kaufbeuren se nachází asi 90 km jihozápadně od Mnichova. Za druhé světové války zde byla továrna na výrobu dynamitu s mnoha bunkry. Pracovali zde vězni z Dachau. Při prohlídce muzea, je mimo jiné vyprávěno o osudu městečka Kaufbeueren, který měl být na konci druhé světové války kvůli továrně na dynamit srovnán se zemí. Dle průvodce muzea byla údajně při náletech tak veliká mlha, že letadla omylem bombardovala přilehlá pole a město bylo zachráněno. Mnoho vysídlených sudetských Němců našlo zpočátku útočiště v bývalé továrně i v přilehlých bunkrech. Jeden z bunkrů, který se dochoval, je nyní součástí města a nachází se na ulici Sudetendstrasse a je nyní chráněnou městskou památkou. (Viz foto)
69
Dostala jsem na ni kontakt v Kaufbeuerenu v Isergebirge muzeu
46
Přistěhovalci z oblasti Jablonce nad Nisou si u Kaufbeueren postupem času vybudovali svou novou čtvrť – Neugablonz. Některé názvy ulic jsou identické s názvy ulic v Jablonci nad Nisou. Po přistěhování prvních sudetských Němců do Kaufbeuren se mezi vystěhovalci roznesla zpráva o vznikajícím „Neugablonz“ a tak se do této části Německa přistěhovávali další bývalí němečtí vystěhovalí obyvatelé Jablonecka, kteří si zde vybudovali nové domovy. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo hlavně o brusiče skla a výrobce bižuterie, hledali zde (hlavně výrobci bižuterie) nové materiály, ze kterých by své výrobky byly schopni dále vyrábět. V Kaufbeueren vzniklo i Muzeum Jizerských hor (http://www.isergebirgsmuseum.de/index.htm ) Výpověď paní Eberle o životě v Albrechticích, rodině Schowanek i odsunu sudetských Němců (Uvědomuji si, že její vzpomínky jsou subjektivního charakteru a zkresleny postupem času.): „Do Albrechtic se přistěhovala má babička s dědečkem na konci 19. století. Dědeček, původně pomocník u armády, se v Albrechticích živil prodejem léčivých bylinných kapek místním brusičům, kteří byli často nemocní díky máčení si rukou ve studené vodě a prachu z broušení. Babička byla velmi schopná a podnikavá žena. Vyšívala a připravovala cíchy a vše z textilií pro věna žen. Toto jim vyneslo finance na koupi pozemku v dolní části Albrechtic, německy Niederdorf vom Albrechtsdorf (v místě zvaném „Angerii“) a v roce 1910 si zde postavili dům. Hlavní iniciátorka stavby i podnikání byla babička. Ženy byly v této lokalitě a této době silné, musely. Žili v nehostinných podmínkách hor a museli se postarat o fungování rodiny. O výchovu dětí se staral spíše dědeček. Babička zajišťovala běh jednoho z prvních textilních provozů v obci. Maminka se narodila v Albrechticích, a když, jako mladé děvče cestovala s babičkou k Ústí nad Labem,seznámila se tam s mým otcem, který byl vyučený řezník. Tato oblast byla známá obchodem s dobytkem. Z Čech se prodával dobytek do Chemnitz, kde se maso dále zpracovávalo a kde bylo centrum masného průmyslu. Z tohoto města pocházel shodou okolností i můj dědeček. Otec se po svatbě s mou matkou přistěhoval do domu mých prarodičů do Albrechtic, kde si otevřel řeznictví. Češi a Němci žili v mé rodné oblasti poklidně pospolu až do první světové války. Od konce první světové války začalo období nacionálního neklidu. To v roce 1938 47
vyústilo v potlačování němectví v podobě zákazu zpívat německé písně či nosit německý kroj - dirndl či kožené německé kalhoty. My Němci jsme ale nástup Hitlera vnímali
pozitivně. Po první světové válce
byla
v Německu velká krize
a nezaměstnanost. Hitler měl řešení pro tuto situaci. Dal lidem práci, stavěli se silnice… Nikdo nevěděl, jak se vše bude dále vyvíjet a jaké to bude mít následky.…Myslím, že ještě horší než velký Hitler byli ti „malí Hitleři“, kteří nadělali spoustu škody… V mých pěti letech otec zemřel. Matka hledala někoho, kdo by po otci dále vedl řeznictví. Bohužel se spolehla na jejich oblíbeného pomocníka, který matku finančně podvedl, peníze prohrál v loterii a řeznictví přivedl do takové finanční krize a dluhů, že se v roce 1938řeznictví muselo zavřít. Matka byla nucena pronajmout část našeho domu panu Poernerovi, který měl na starosti zpracování dřeva ve firmě Schowanek, a sama se též ve firmě Schowanek musela nechat zaměstnat. Domnívám se, že za druhé světové války se ve firmě Schowanek vyráběla mimo modelů pro Bundeswehr i munice, protože maminka říkala, že nesmí hovořit o tom, co se ve firmě Schowanek v době jejího působení ve firmě vyrábí. Jen vždy říkala, že tam Francouzi ze zajateckého pracovního tábora musí tahat moc těžké bedny. Maminka též vyprávělao jedné Ukrajince ze zajateckého tábora, které tajně nosila jídlo a oblečení. U Schowanka pracovali i za druhé světové války Češi. Maminka vždy říkala, že je divné, že vždy v pondělí přicházeli Češi do práce s buchtami a špekem, zatímco Němci nosili jen potraviny, které dostávali na příděl. Maminka jednoho dne (již ke konci války) našla na stole „modrý dopis“. Byla to výpověď za to, že pomáhá zajatcům z pracovního tábora. Paní, která ji tuto výpověď napsala, se hned na konci války s celou rodinou zabila…U pana Schowanka pracovala i paní Erna Kubícek, která bydlela v domě mé tety. Doma dle skic a vzorků zhotovovala kabelky a podložky z dřevěných perel. Do továrny do Jiřetína to měla 20min. pěšky. Chodila tam na jednání, ale jinak pracovala z domova. Říkávala, že se sama doma v klidu může na práci lépe soustředit, než v továrně mezi ostatními lidmi. U Schowanka pracovalo opravdu hodně lidí z okolí. Moji rodiče znali dobře první ženu Jana / Johanna Schowanka. Byla to dcera pana Simm,majitele Hotelu Frankfurt v Albrechticích. Typově se k sobě moc nehodili, ona byla větší a statná, on spíše menší, ač kulatější. Dcera pana Simm mu porodila 48
syna Hanse a při porodu druhého dítěte společně s miminkem zemřela. Johann Schowanek byl velmi schopný a podnikavý muž. Vybudoval velkou továrnu a zaměstnával lidi ze široka daleka. Brzy zbohatnul a bohatství mu stouplo rychle do hlavy. Můj strýček Skřivánek byl holič a chodil Johanna Schowanka holit. Často o něm vyprávěl neřestné příběhy. Syn Hans byl velmi namyšlený, po vsi se proháněl v béžovém kabrioletu s červenými sedačkami a ve vedlejších sedačkách s nejrůznějšími herečkami. Byl taková „zlatá lehkomyslná mládež“. Těžko říci, kolik toho tatínkově fabrice ve skutečnosti přinesl. Vdovec Johann Schowanek se podruhé oženil s mladou dívkou, která již údajně byla v té době zasnoubená. Schowanek byl pravděpodobně finančně lepší partie … a snoubenec si údajně z tohoto zklamání vzal život.Druhé manželství od počátku nebylo moc požehnané, ale přišla z něj na svět hezká dcera Susi, která později studovala umění ve Vídni, ale kterou její starší nevlastní bratr Hans nikdy nepřijal a nikdy se k ní nechoval hezky. Druhá žena Johanna Schowanka a zakladatele továrny později těžce onemocněla Parkinsonem a bydlela ve vile nad dnešním penzionem Švarc. K nám do řeznictví, kde mé starší sestry vařily různé masné pokrmy, občas přiběhla ošetřovatelka nemocné paní Schowanek(jmenovala se Ruth), že paní Schowanek vyhodila další kuchařku, jestli by sestry nemohly něco navařit. Říkalo se, že paní Schowanek už byla i psychicky nemocná. Susi se za studií ve Vídni seznámila s nějakým mužem arménského původu, se kterým měla za svobodna nádhernou snědou holčičku s blonďatými vlásky. Ač se k ní její starší nevlastní bratr nechoval nikdy hezky, ona mu pomohla po skončení druhé světové války, kdy byl Hans zajat a odvezen do zajateckého tábora. Údajně měl jezdit s mlékařským autem pro mléko po sedlácích. Jeho sestra Susi vypátrala jeho trasy a jednoho dne měl mlékařské auto na ulici zastavit její vídeňský přítel z Arménie, který přijel autem s diplomatickou značkou. Měl Hanse Schowanka naložit a odvézt za hranice do Rakouska. Hans Schowanek po té v Pidingu otevřel novou továrnu „Schowanek“, kam za ním přijel opět pracovat i pan Poerner, který u nás bydlel i jiní jeho bývalí zaměstnanci z Jiřetína. Nová firma údajně fungovala úspěšně až do nástupu nového materiálu – plastu, který byl konkurencí dřevěným perlám. Ač Hans Schowanek vedl velmi lehkomyslný život, oženil se s velmi schopnou ženou, která údajně hned po skončení války, právě těhotná, hned odešla za hranice do Německa.Vím, že Hans Schowanek zemřel relativně mladý a že má hrob v Pidingu. Jejich dcera žije někde v Německu, tuším v oblasti Rheinland. 49
Ještě si vzpomínám, že Hans Schowanek měl za války někde ukryt svůj béžový kabriolet s červenými sedačkami. Za zvyšující se krize za druhé světové války byla totiž povinnost darovat Německu veškeré cennosti. Po skončení války s ním jezdili po Albrechticích Rusové, kteří obec obsadili. Jezdili vsí a troubili. V době mobilizace v roce 1938 mnoho německých mužů utíkalo za hranice, nebo seskrývali před Čechy v jeskyních. Za druhé světové války bylo období, kdy se rodiny přejmenovávaly, respektive si nechávaly překládat svá příjmení do němčiny. Například můj strýc Skřivánek se přejmenoval na Lerchlein. Od roku 1943 NSDAP zavedla místo křtin tzv. „Namengebung“ – přeloženo: „pojmenování“. Zpívala jsem při těchto slavnostních příležitostech ještě s dvěma jinými dívkami a vzpomínám si na jednoho pana (pana Svitorku), který si též chtěl nechat přeložit příjmení, v době NSDAP byl aktivní v SS a nechal své děcko jen „pojmenovat“, ale ihned po politické změně nechal toto dítě pokřtít a po odsunu do druhé světové válce na území DDR byl údajně aktivní pro východoněmecký režim. To k tématu tendencí lidí se přizpůsobovat režimům. Hned po konci druhé světové války, v červnu 1945, byli odsunutí první Němci. Patřil k nim i můj strýc Skřivánek/Lerchlein, který byl členem NSDAP. Mohl odejít jen s batohem na zádech. Pracovní úřad tenkrát organizoval pro nás Němce práci a já jsem jezdila vlakem pracovat na statek k Hradci Králové do obce Stračov k rodině Václavků. Byli k nám moc hodní. Paní Václavková vyrůstala v Německu, vdala se za Čecha .(My jsme říkali Čechům „bím“) a v roce 1938 odešli dobrovolně z Německa do Čech.Vím, že jsme se jí divili, jak si mohla vzít „bíma“… Všude se proslýchalo, že i ostatní Němci se budou muset v nejbližší době vystěhovat. Nedostali jsme žádné oficiální oznámení či upozornění. Jen se vědělo, že si každý může vzít pouze 25 kg věcí.Ale nesměli se vzít žádné cennosti či vkladní knížky, žádné dokumenty ani fotografie. Nevěděli jsme, co vzít s sebou a do čeho to zabalit. Jeden truhlář z obce, který vyráběl rakve, začal vyrábět dřevěné bedny na věci pro Němce, do kterých se vešlo cca 25kg.Nevěděli jsme, kdy přijde řada na nás. Pro jistotu jsme si vše připravili. Vzali jsme si věci na sebe a ložní prádlo. V pokoji v prvním patře jsme měli na pohovce roztříděné různé dokumenty a fotografie, které jsme si zatím nepřibalili, nevěděli jsme, jak to udělat, když to bylo zakázané.
50
Lidé si cennosti zašívali různě do kabátů a schovávali nejrůznějším způsobem dokumenty, které si chtěli vzít s sebou. Dělali jsme si starosti o tetu Marii, která chtěla kvůli odsunu spáchat sebevraždu. Chodili jsme ji každou chvíli kontrolovat. Teta naštěstí kvůli starostem s balením na sebevraždu docela zapomněla. 7. února 1946 nás vzbudili v pět hodin ráno a skupina Čechů nás vyháněla z domu. Někteří z Čechů, ač jsme se s nimi znali, a neměli s nimi žádné problémy, se k nám toho rána nechovali hezky. Někteří z nich byli slušní a omlouvali se nám, že je to nařízení a že to musí udělat. Narychlo jsme si brali vše potřebné a chtěli vzít i naše dokumenty z prvního patra. Ty nám ale byly vytrženy z rukou. Museli jsme opustit dům a přesunout se na sběrné místo a nákladním autem nás s maminkou, mými dvěma sestrami, švagrem, tetou s dcerou a tetou Marií odvezli do Rýnovic do sběrného tábora, kde jsme byli 7 týdnů. Naštěstí byla toho roku velmi jemná zima. V táboře jsme museli pracovat, třídit prádlo a chodit do lesa pro dřevo. Vedl ho velký statný muž při těle, který o sobě prohlašoval, že byl v koncentračním táboře. Vzhledem k jeho postavě jsme se tomu divili. Pomáhaly mu dvě Němky. Říkali jsme jim konkubíny, jedna hrála pořád na klavír. Nechovaly se k nám hezky. Jednoho dne nás všechny svolali, museli jsme v jedné místnosti dát stoly k sobě a na ně dát naše zavazadla. Vysypaly nám naše věci a vše, co se jim líbilo, si vzaly. I naše hezky zabalené ložní prádlo. Jedna z mých sester narychlo vzala ložní prádlo a začala ho špinit o zem, aby o něj „konkubíny“ neměly zájem. Tetě Marii, též vysypaly obsah jejího zavazadla. Bylo to komickotragické.Udělalo to děsný rachot, když jí vysypaly věci. Teta si zabalila z domova totiž nejrůznější tretky, konvičku a zasklené obrázky, které se všechny rozbily. Všichni s údivem hleděli na věci, které si s sebou zabalila. Vzpomínám si, že jsme při práci v táboře, při skládání prádla poslouchali pořád dokola jen jednu desku, jiná ani nebyla a zpívali jsme si u ní a tancovali a snažili si to v těchto chvílích dělat veselejší. V Rýnovicích jsme netrpěli hlady. Dostávali jsme pokrmy z řepy a dostatek chleba. Byly tábory, kde se šířily nákazy a umíralo v nich hodně lidí a dětí. V táboře v Reichenau údajně otrávili chléb rtutí a mnoho lidí nepřežilo. O rozdělení a dalších směrech odsunu rozhodoval vedoucí tábora. Naše přání bylo jít do Bavorska. Můj švagr byl velmi schopný muž a pololegální cestou nám u vedoucího tábora zařídil, aby nás poslali do Bavorska. Po 7 týdnech nás odvezli do Hofu a pak směrem na Augsburg až do Reichenau, kde jsme byli 3 dny a pak jsme 51
dorazili do Kaufbeurenu. Po cestě jsme viděli vybombardovaná města. Můj osobní sen bylo dorazit, co nejblíže k Alpám. Moc se mi líbily bavorské kroje- dirndly a měla jsem ráda lyžování a hory. Pamatuji si, jak jsme v noci přejížděli s našimi bednami na korbě nákladního vozu, byl úplněk, krásná noc a já si pořád říkala, ještě blíže k horám … V Kaufbeurenu nikdo nebyl pořádně informován, odkud jsme a z jakého důvodu. Říkalo se nám uprchlíci. Ale my jsme žádní uprchlíci nebyli. Obyvatelé města nám museli uvolnit části jejich domů a bytů, kde jsme s nimi společně bydleli.“
Pan Eberle, rodák z Allgau dodává: „Nemluví se o tom, ale pro nás Němce v našem věku to nebylo hezké dětství ani mládí. Můj otec padl na frontě, obávali jsme se, kdy budeme muset též narukovat. Hodně jsem sportoval a o politiku jsem se nezajímal. Když přijeli odsunutí Němci, nikdo pořádně nevěděl, o koho se jedná. Říkalo se, že jsou to utečenci a byli rozdělovaní do našich domovů. My mladí chlapci jsme se radovali z přílivu nových mladých děvčat …“
2.2 E-mail paní Schulze, dcery pana Hanse Schowanka, žijící nyní v Německu, ve městě Menden, ze dne 20. 6. 2012: „Sehr geehrte Frau Ragauerová! Es ist sehr nett wie Sie sich vorgestellt haben und ich bin gerne bereit Ihnen Informationen für Ihre Diplomarbeit zu geben. Ich versuche dabei so sachlich wie möglich zu bleiben und Emotionen auszuschalten.
Ich bin am 7. 6. 1945 in Fleißen geboren. Also nach Kriegsende. Mein Vater hatte damals meine schwangere Mutter zu ihren Eltern nach Fleißen geschickt. Es wurde angenommen, daß sie dort sicherer ist. Mein Vater wurde in dieser Zeit von den Tschechen gefangen genommen und arbeitete im Straßenbau. (diese Gefangenschaft wurde
von
einem
Verwandten
ausgelöst).
Er
arbeitet
dort
unter
menschenunwürdigen Umständen. Meine Tante Müller ging öfter den weiten Weg 52
von Georgental nach Eisenbrodt um meinem Vater etwas zu Essen zu bringen. Von der Gefängnisverwaltung bekam er ein Mal am Tag eine warme Mahlzeit in einem Becher (250 ml). An diesen Becher kann ich mich noch gut erinnern da ihn meine Mutti aufgehoben hatte. Meine Mutter ist mit mir, ca. 4 Wochen nach meiner Geburt, mit Hilfe des Mannes von Tante Susi, nach Wernstein in Österreich geflüchtet. Mit Hilfe von Fluchthelfern konnte mein Vater danach aus der Gefangenschaft fliehen. Er schaffte es zu der Familie meines Onkels zu kommen. In dieser Familie blieben wir bis mein Vater wieder Arbeit fand. Dies war in Salzburg bei der Firma Gessele. In dieser Zeit wandte sich der bayrische Staat an meinen Vater und machte ihm das Angebot in Piding einen Betrieb zu eröffnen. Dies geschah 1949. Dieses Thema sowie die Belegschaftszahlen unsw. entnehmen Sie am Besten der Dokumentation der Ausstellung anlässlich des 60jährigen Bestehens der Firma Schowanek in Piding. Soweit ich weiß gab es keine Beziehungen zu Leuten in der kommunistischen Zeit der CZ. Die entpravitisierung durch die Tschechen war ein äußerst schwerer Schlag für meinen Vater. Er hatte all seine Arbeitskraft und Energie in seinen Beruf und die Firma gesteckt. Die Zeit die er im Isergebirge gelebt hatte, hatte er geliebt. Es war seine Heimat. Mein Urgroßvater war Tscheche, mein Großvater und mein Vater waren Deutsche. Soweit ich weiß ist in der CZ die Stiefmutter meines Vaters beerdigt.
Meine
Großmutter
und
mein
Großvater
liegen
mit
Sicherheit
im Mausuleum. Wer es gebaut hat weiß ich nicht. Evtl. in der Chronik. Zu den Beziehungen zwischen Tschechen und Deutschen in der Fabrik während des Krieges kann ich nichts sagen. Ich weiß nur, daß der Großteil der Leute Deutsch waren und die Tschechen die da arbeiteten waren zufrieden da sie Arbeit hatten und Geld verdienten. Es gab die sogenannten Beamtenhäuser die für die Belegschaft vorhanden waren und auch sonst ging es den Menschen dort gut. In der Fabrik war ich noch nicht, aber im Wohnhaus als es noch Kindergarten war. Dem Direktor der Firma habe ich einige Konstruktionspläne von Maschinen geschickt. Die hatte ich gefunden als ich das Haus meiner Mutter nach ihrem Tod ausräumte. Meine Mutter ist am 19. 12. 2010 bei uns gestorben. Wir haben Sie dann nach Piding überführen lassen wo sie mit meinem Vater in einem Grab liegt. Ich hoffe ich konnte Ihnen ein Bisschen behilflich sein und verbleibe 53
mit freundlichen Grüßen Maria Schulze“iii
2.3 Výpověď pana Zemana, současného ředitele Detoa Albrechtice, s.r.o. Dne 4. 9. 2012 jsem v 10:00 hod. navštívila pana Zemana, současného ředitele firmy Detoa Albrechtice, s.r.o., který mi sdělil mi následující informace: - Kancelář pana Zemana se nachází v místnosti bývalé klubovny pana Schowanka a je vybavena původním nábytkem, velký stůl je z kanceláře bývalého prokuristy firmy Schowanek, pana Muellera - Společnost Detoa Albrechtice s.r.o. se snaží uvádět interiéry do původního stavu, jaký byl za doby fungování majitelů Schowanek, ale ponechává i nábytek z dob socialismu, protože i toto období patří k historii spolecnosti Detoa Albrechtice, s.r.o. - V současné době má společnosti cca 200 zaměstnanců a zabývá se sortimentem dřevěných hraček a součástí deskových her. - S dcerou pana Schowanka nemá žádný kontakt, jen po smrti její matky byla firmě zaslána nějaké dokumentace - Pan Zeman se snaží o seznámení veřejnosti s historií rodiny Schowanek. V současné době se rekonstruuje i Schowankova hrobka, která patří obci Albrechtice
54
Závěr Při procházce po albrechtickém hřbitově jsem si kladla otázku, komu patří ohromná hrobkav pravé části hřbitova. Kdo byl Johann Schowanek? Čím byl výjimečný, že si zasloužilna vesnickém hřbitově takové „mauzoleum“? Při hledání odpovědi na tuto otázku bylo nutno nastudovat nejen historii dnešní továrny Detoa Albrechtice s.r.o., ale i historii regionu, historii podnikání a otázku česko-německých vztahů.
Podnikatel Johann Schowanek pocházel a podnikal
na území Jizerských hor. Na území, které pro svou nevlídnost a nepřístupnost bylo osidlováno až odstředověku, hlavně díky německé kolonizaci. Přes nejednoduché životní podmínky si lidé i zde našli způsob obživy. Toto svědčí o lidské schopnosti přizpůsobit se a přežít i za nevlídných horských podmínek a využít maximálně toho, co tyto podmínky nabízejí. Množství dřeva z hlubokých lesů dalo základ k založení nejen sklářského a dřevařského průmyslu v této oblasti. Několik století později, odstředověkého osídlení, zde vznikla nejrůznější odvětví podnikání atovárny, s majiteli jmen známých po celém světě. Jizerské hory jsou území, kde ještě před koncem druhé světové války spolu sousedily vesnice s převážně německým obyvatelstvem s obcemi českými. Němečtí obyvatelé zde bydleli od středověku, od roku 1918 patřili, co by významná menšina, k Československu. Většina německých obyvatel, která toto území obývala, nebyla s touto skutečností spokojená a v tomto regionu začal panovat nacionální neklid. 29. 9. 1938 byly Sudety odtrženy od Československa. Vliv nacismu a druhé světové války nacionální problémy ještě umocnil. Po skončení druhé světové války, na Postupimské konferenci, bylo rozhodnuto o připojení odtržených pohraničních oblastí k Československu a němečtí obyvatelé byli, až na málo výjimek, odsunuti do Německa. Tím oblast změnila svou identitu. Domy i továrny, dílny původních německých obyvatel a podnikatelů převzalo české obyvatelstvo. Domnívám se, že objektivní hodnocení odsunu německých obyvatel žijících po staletí v tomto regionu, je i s odstupem doby téměř nemožné. Je to otázka kolektivní viny, za kterou se vždy skrývají miliony osudů jednotlivých lidí. Nelze zapomenout ani zločiny nacismu, které byly jeho stoupenci páchány na českém i jiném obyvatelstvu. Díky mému bádání na mé práci jsem měla možnost se setkat s dobovými účastníky poválečného odsunu sudetských Němců. Při jedné návštěvě Albrechtic jsem 55
se seznámila s paní, která měla tatínka Němce a maminku Češku. Tatínek byl po skončení války zatčen a ona, coby 10-letá holčička byla s maminkou zařazena do odsunu a již byly v Rýnovicích ve sběrném táboře, odkud byly, vzhledem k občanství matky, nakonec vráceny zpět. O odsunu vypovídá kniha Siegfrieda Geberta „Gefesselt leben in bewegten Zeiten“ ve které autor knihy popisuje svůj životní příběh. Narodil se v Jizerských horách a v roce 1945 byla jeho rodina odsunuta. V knize popisuje svůj život před odsunem, celý průběh odsunu i svůj další osud po odsunu. V mé práci jsem uvedla vyprávění paní Eberle, protože se mimo jiné dotýká tématu i továrny Johanna Schowanka. Ostatní vyprávění jsem do práce neuvedla, ale jeden z výsledků mého terénního výzkumu bylo zjištění, že i po tolika letech od vystěhování německého obyvatelstva z pohraničních oblastí, se všechny výpovědi odsunutých obyvatel shodují v pocitu křivdy. Je nutné zmínit, že ne všichni němečtí obyvatelé tohoto území byli konsekventně odsunuti. Odsunu byli zproštěni specialisté v různých oborech, smíšené rodiny a rodiny, které si to „nějakým způsobem zařídily“. „Koncem května vydalo ministerstvo vnitra směrnice o úleváchpro některé osoby německé národnosti, které se týkaly nejen specialistů, ale i německých příslušníků smíšených manželství. Předpokladem pro přiznání úlev nebyla pouze odborná kvalifikace nebo fakt, že dotyčný žije ve smíšeném manželství, nýbrž i skutečnost, zda se tyto osoby nedopustily individuálních trestních činů.“70Právě tato pohraniční území ukazují, v relativně krátkém časovém úseku, proměnu česko-německých vztahů a charakter člověka, když je vystaven extrémním okolnostem. Téma mé práce předčilo mé očekávání ve směru mého osobního obohacení. Nezodpověděla jsem si jen otázky, kdo byl Johann Schowanek, v čem a jak podnikal, ale získala jsem i e-mailovou výpověď jeho vnučky, dcery Hanse Schowanka, zabývala jsem se otázkou osídlení tohoto území německým obyvatelstvem i tématem česko-německých vztahů. Při mém terénním výzkumu jsem poznala mnoho zajímavých lidí a setkávala se s různými názory na česko - německou otázku, stejně jako na odsun německých obyvatel po skončení 2. světové války.
70
Jaroslav Kučera, Odsun nebo vyhnání, HH , Praha 1991
56
„František Palacký chápal celou českou historii jako boj mezi českým a německým živlem.“ „Palackého názorům oponoval Josef Pekař a argumentoval, že nejdůležitějším aspektem českých dějin bylo neustálé prolínání a přejímání germánského a románského způsobu života a myšlení, které se utvářelo v rámci jednotného „římského“ impéria, jehož byly české země součástí.“71
71
Friedrich Nather, Imigrace a kolonizace v Čechách a na Moravě- Problém česko-německých vztahů, Nakladatelství Olomouc, 2007
57
Seznam literatury:
Michal Babík, Miroslav Coga
Zmizelé Čechy,TURNOVSKO, Paseka-Litomyšl, 2007
Balatka, Břetislav; Kalvoda, Jan.
Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha,Kartografie, 2006
Magdalena Bittnerová
Odsun Němců z Liberecka,Vítězná práce SOČ
Muriel Blaive a Georges Mink
Benešovy dekrety,CeFRes,2003
J. J. Duffack
PSYWAR 1938, První psychologická válkamoderní doby, Sudetská válka, Naše vojsko 2010
Herbert Endler a kolektiv
Kronika firmy Detoa Albrechtice,s.r.o., Detoa 1998, uložena ve firmě Detoa
Jan Filípek
Mnichov 1938 Hra o Československo, Nakladatelství a tiskárna Dr. Eduard Grégr a syn, s.r.o., 2001
Siegfried Gebert
Gefesselt leben in bewegten Zeiten,Druckerei Demuth GmbH
Šárka Helmichová
Sudetští Němci a Česká Republika,Český svaz bojovníků za svobodu, 2007
Hana Chocholoušková, Markéta Lhotová
Zmizelé Čechy, Liberec,nakladatelství Paseka, 2010
František Jílek
Ze života našich otců, Krajské nakladatelství v Liberci, 1960
Roman Karpaš, kolektiv autorů
Smržovka Pohledy do historie dávné i nedávné Nakladatelství RK, 2010
Roman Karpaš a kolektiv
Jizerské hory, O Mapách kamení a vodě, NakladatelstvíRK Liberec, 2009
Zdeněk Kárník
České země v éře První republiky (1918-1935), díl druhý, Nakladatelství Libri Praha 2002
58
Jan Kašpar a kolektiv
Jablonec nad Nisou, Stručný průvodce sedmi stoletími města, Informační centrum Jablonec nad Nisou, 2006
Stanislav Kokoska a Thomas Oellermann
Sudetští Němci proti Hitlerovi,Ústav pro soudobédějiny AV CR ,v.v.i. , Praha 2008
Jaroslav Kučera
Odsun nebo vyhnání, HH, Praha 1991
Jaroslav Kučera
Odsunové ztráty sudetoněmeckého obyvatelstva, FMZV, 1992
Kurtin, P.; Simm, O.
Album starých pohlednic Jizerských hor. LiberecAgentura 555, 1998. ISBN 80-902590-0-6.
Jitka Lněničková
Šumavské sklářství, Sušice 1996
Václav Makrlík
Češi a Němci, Ideál, Praha 2009
Jiří Matějček
Rozhovory s mlčenlivými svědky, Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem, 1982
Jarmila a Vojtěch Menclovi
Osudy jedné obce Jablonecka Albrechtice v Jizerských horách, Obecní úřad Albrechtice v Jizerských horách, 2000
Mitarbeiter von Einsender
Heimatbuch, Grosschoenau, 2.Auflage,1998
Milan Myška a kolektiv
Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska ,Ostravská univerzita 2003
Ivo Navrátil,Pavel Jakube
Zmizelé Čechy, SEMILSKO, Paseka-Litomyšl, 2010
Friedrich Nather
Imigrace a kolonizace v Čechách a na MoravěProblém česko-německých vztahů, Nakladatelství Olomouc, 2007
Nevrlý Miloslav
Kniha o Jizerských horách. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1981
Nevrlý, Miloslav
Jizerské hory. Praha: Olympia, 1983
Petr Nový, Jaroslav Lubas, Zbyněk Černý
Historie a současnost podnikání na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku, Městské knihy s.r.o. 59
Petr Nový
Kristiánov, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a Občanské sdružení Patron, 2002
Petr Nový
Soumrak perličkového kraje,Nakladatelství RK, 2011
František Karel Pacholík
Poudačky a vhačky, Nakladatelství Bor, Liberec 2011
Pikous, J.; Pikous, Š.; SIMM, O.
Jizerské hory včera a dnes. Petr Neuhäuser, 2001
Marek Řeháček
Frýdlantsko,Kalendář Liberecka v roce 2009
Ferdinand Seibt
Deutschland und die Tschechen, Pipper,Co.KG,Muenchen 1993
Helena Sobková
Naše Desná, Městský úřad Desná, 1993
J.V. Šimák
České dějiny Díl I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých,vydal Jan Laichter v Praze, 1938
Karl Zenkner
Die alten Glashuetten des Isergebirges, LeuteltGesellschaft e.V., Schwaebisch Gmuend, 1968
Petr Zora
Jizerské hory, ČTK – Pressfoto, Praha 1981
http://www.ceskehory.cz/jizerske-hory/historie.html
60
Přílohy:
1. Tabulky
Podnikatelská činnost J.Schowanka v Desné v období 1896-1905 : Rok
Počet dělníků Obratv rak.korunách Cca v českých korunách
1896
3
8.000
80.000
1897
8
24.000
240.000
1898
31
90.000
900.000
1899
50
150.000
1.500.000
1900
100
280.000
2.800.000
1905
150
525.000
5.250.000
Stav zaměstnanců a objem výroby v letech 1896 - 1914 (ceny v rakouských korunách) Rok
Místo
Počet
Textilní
Dřevěná
zaměstn. potřeby
bižuterie
Hračky
Válečná
Celkem
výroba
1896
Desná
3
12.000
12.000
1897
Desná
8
30.000
30.000
1899
Desná
50
120.000
60.000
180.000
1905
Desná
150
280.000
230.000
510.000
1907
Jiřetín
150
200.000
290.000
490.000
1914
Jiřetín
500
280.000
970.000
61
300.000
1,550.000
Poměr objemů výroby: (v mil. říšských marek) Rok
dodávky vojenského
ostatní dodávky
stav zaměstnanců
charakteru 1942
1,812
1,723
824
1943
2,723
1,433
957
1944
4,510
1,504
963
1942
1943
1944
50
52
61
řemeslníci
184
88
92
dělníci
399
528
497
11
11
8
0
183
241
domácí dělníci
180
95
64
celkem:
824
957
963
Počty pracovníků v letech 1942 - 1944: Rok úředníci a mistři
učedníci cizí dělníci (zajatci)
Stav zaměstnanců a objem výroby v letech 1925 – 1944 (ceny v čsl. korunách) Rok
Místo
Počet
Textilní
Dřevěná
zaměstn.
potřeby
bižuterie
Hračky
Válečná
Celkem
výroba
1925
Jiřetín
240
6,900.000
6,900.000
1926
Jiřetín
180
5,100.000
5,100.000
1929
Jiřetín
270
6,500.000
1,700.000
8,200.000
1932
Jiřetín
870
13,800.000
15,500.000
29,300.000
1934
Jiřetín
1 000
18,000.000
14,600.000
32,600.000
1935
Jiřetín
1 300
25,800.000
16,000.000
41,800.000
1938
Jiřetín
1 150
21,000.000
17,500.000
38,500.000
1942
Jiřetín
824
7,940.000
1,800.000
10,240.000
19,980.000
1943
Jiřetín
957
6,600.000
1,505.000
15,385.000
23,490.000
1944
Jiřetín
963
7,235.000
1,266.000
25,500.000
34,000.000
62
Přehled majitelů, národních správců a ředitelů firmy SCHOWANEK - TOFA n.p. - TOFA s.p. - KOHO s.r.o. - DETOA s.r.o. Od roku 1908 p poř. titul
t jméno a příjmení
název funkce
název firmy
Johann Schowanek
zakladatel - majitel
nástup do
odchod z
dnů ve
funkce
funkce
funkci
1.1.1908
24.11.1934
č.: I I. Hans Schowanek
syn majitele firmy - SCHOWANEK
25.11.1934 8.5.1945
3 817
ředitel
II. 1
Bronislav Škrabálek prozat. národní
1.
9.5.1945
10.6.1945
32
správce 2
Richard I Luka
národní správce
*Závody na hračky 11.6.1945 28.10.1945
139
Richard I Luka
ředitel
*Závody na hračky 29.10.1945 30.6.1948
975
ing. 3
3.
9 824
firmy I
2.
SCHOWANEK
ing. 4
Bronislav Škrabálek ředitel
TOFA n.p.
1.7.1948
31.12.1948
183
5
František Sajdl
ředitel
TOFA n.p.
1.1.1949
30.9.1949
272
6
Vilém Kapeš
ředitel
TOFA n.p.
1.10.1949 15.11.1949
45
7
Václav Vetešník
ředitel
TOFA n.p.
16.11.1949 31.12.1949
45
8
František Sajdl
ředitel
TOFA n.p.
1.1.1950
31.12.1950
364
9
Václav Vetešník
ředitel
TOFA n.p.
1.1.1951
28.1.1952
392
1
J. Uher
ředitel
TOFA n.p.
4.2.1952
28.2.1952
24
1
Josef Sucharda
zatupující ředitel
TOFA n.p.
1.3.1952
29.9.1952
212
1
Karel Lanžhotský
ředitel
TOFA n.p.
30.9.1952 7.1.1958
1
Jindřich Kovářík
ředitel
TOFA n.p.
8.1.1958
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11. 1 925
12.
13.
63
31.7.1958
204
Václav Vetešník
ředitel
TOFA n.p.
1.8.1958
30.9.1960
791
Josef Vejnar
ředitel
TOFA n.p.
1.10.1960 15.4.1963
926
1
Bohuslav Bartůněk
ředitel
TOFA n.p.
16.4.1963 25.10.1967
1
Mojmír Bleša
zatupující ředitel
TOFA n.p.
26.10.1967 31.1.1968
1
Alois Stárek
ředitel
TOFA n.p.
1.2.1968
31.8.1970
942
1
Karel Chládek
ředitel
TOFA n.p.
1.9.1970
16.8.1973
1 080
2
Jiří I Friess
ředitel
TOFA n.p.
17.8.1973 31.7.1979
2 174
2
Jaroslav Žíla
ředitel
TOFA n.p.
15.8.1979 2.7.1980
322
2
Karel Strnad
zastupující ředitel
TOFA n.p.
3.7.1980
31.3.1981
271
2
Marcel Karlovský
ředitel
TOFA n.p.
1.4.1981
31.5.1991
3 712
2
Miroslav I Polák
ředitel
TOFA s.p.
1.6.1991
30.11.1992
Blanka I Patrová
ředitel
TOFA s.p.
1.12.1992 31.8.1993
273
2
Marcel Karlovský
ředitel
KOHO s.r.o.
1.9.1993
31.12.1993
121
2
Marcel Karlovský
ředitel
DETOA s.r.o.
1.1.1994
25.5.1995
509
2
Jaroslav Zeman
ředitel
DETOA s.r.o.
26.5.1995
1 14.
15. 1 653
16. 97
17.
18.
19.
20.
ing.
21.
22.
23.
24.
ing. 2
25.
548
ing.
26.
27.
28.
64
Mzdové poměry v letech 1946 - 1997 Tabulka I. Počty pracovníků
Tabulka II. Průměrné mzdy
období
dělníci
úředníci
pomocní
pracovníci
z toho
pracovníci
celkem
domácí
dělníci
úředníci
pomocní
pracovníci
pracovníci
celkem
dělníci
1.10.1945
304
40
Čechů
133
25
Němců
171
15
1947
363
45
1969
631
84
1985
395
1988
344
408
98
3 240
4 820
2
717
137
1 559
2 203
1 103
1 649
76
23
494
72
2 504
3 318
1 973
2 605
416
81
25
522
85
2 703
3 258
1 909
2 759
1991
493
81
25
599
94
3 331
4 761
2 727
3 514
1994
443
77
19
539
89
5 816
9 690
5 665
5 883
1995
424
71
11
506
63
5 710
9 746
4 806
6 220
1997
322
56
5
383
41
8 160 11 206
6 800
8 564
(I. - XI.)
65
4 321
2.Seznam dalších příloh
1.
Albrechtice kostel, fara, hřbitov, Schowankova hrobka
2.
bývalý bunkr dynamitu v Kaufbeuerenu 2012
3.
článek o špionáži J. S. v dobovém tisku 1938
4.
dobový článek 1948
5.
dobový článek 1949 TOFA
6.
dobový článek 1949
7.
dobový článek o J. S. 1935
8.
foto Hans Schowanek
9.
foto Johann Schowanek
10. hrob maminky J. S. v Jiřetíně 11. hrob maminky J.S. v Jiřetíně 12. interiér hrobky J. S. 13. interiér Schowankovy vily okno schodiště 14. interiér Schowankovy vily 15. inzerce J. S. v dobovém tisku 1932 16. inzerce J. S. v dobovém tisku 1939 17. katalog Jiřetín a 18. katalog Jiřetín b 19. katalog Jiřetín sortiment a 20. katalog Jiřetín sortiment b 21. katalog Jiřetín sortiment c 22. katalog Jiřetín 23. katalog z Desné 1903 24. katalog z Desné 1903a 25. katalog z Desné 1903b 26. katalog z Desné 1903c 27. katalog z Desné 1903d 28. katalog z Desne 1903e 29. katalog z Jiřetína - Albrechtic a 30. katalog z Jiřetína - Albrechtic b 31. katalog z Jiřetína – Albrechtic c 66
32. katalog z Jiřetína- Albrechtic d 33. kolekce hraček 1920-1945 34. matrika obecné školy Paseky 35. Okna Schowankovy hrobky 36. oznámení o úmrtí Hansem S. 37. oznámení o úmrtí J. S. 38. program výroby 39. projekt továrny sklep - Hemmrich 40. razítko J. S. na dopisní obálky 41. rodný dům J. S. - 2012 42. Schowankova hrobka 43. Schowankova vila 44. stůl Schowankovy sekretářky 1920-1940 45. školní matrika J. S. 46. továrna Detoa Albrechtice, s.r.o. 2012 47. továrna v Jiřetíně 48. usnesení 1946 49. úřednické domy a továrna v Jiřetíně 50. válečná výroba, modely 51. výplaty květen 1925 52. výplaty květen 1928 53. výplaty srpen 1916 54. výplaty září 1917 55. zápis firmy J. S. 1906 56. změny při firmě již zapsané 1946 57. živnostenský list 1935
67
i
Navýšení se později opět ruší Území v dolní část Albrechtic, kde vznikaly nové domy, nebo se v té době přestavovaly staré domy iii Překlad: ii
Vážená paní Ragauerová, je velmi milé, jak jste se představila, a jsem ochotná Vám podat informace pro Vaši diplomovou práci. Pokusím se při tom zůstat, co nejvíce věcná a zproštěná emocí. Narodila jsem se 7. 6. 1945 v Plesné. Tedy hned po skončení války. Otec tenkrát poslal mou těhotnou matku k rodičům do Plesné.
Předpokládalo se, že to tam
pro ni bude jistější. Otec byl v tuto dobu zajat Čechy a pracoval na stavbě silnic. (Toto zajetí bylo aktivováno jedním příbuzným). Pracoval tam za velmi nedůstojných podmínek. Má teta Muellerová chodila často pěšky dalekou cestu z Jiřetína až do Železného Brodu a nosila otci jídlo. Otec dostával od vězeňské správy jedenkrát denně teplé jídlo do 250ml hrnku. Na tento hrnek si velmi dobře vzpomínám, protože si ho matka schovala. Matka čtyři týdny po mém narození utekla za přispění pomoci muže mé tety Susi do Wernsteinu do Rakouska. Díky pomocníkům při útěku se otci podařilo z vězení uprchnout a dorazil k rodině mého strýce.Tam pobýval do doby, než si našel práci ve firmě Gessele v Salzburgu. V této době se na otce obrátil bavorský stát s návrhem otevřít závod v Pidingu.Toto se stalo v roce 1949. O tomto tématu stejně jako o číselných údajích o zaměstnancích se dozvíte více z dokumentace výstavy, která byla uspořádaná k 60letému výročí existence Firmy Schowanek v Pidingu. Pokud vím, neměl otec za doby komunismu v CZ s lidmi v CZ žádné kontakty. Zestátnění otcovy firmy Českým státem bylo pro něj velikou ranou. Do firmy a zaměstnání vložil všechny své síly a energii. Miloval dobu, kdy žil v Jizerských horách. Byl to jeho domov. Můj pradědeček byl Čech, dědeček a otec byli Němci. Pokud vím, nevlastní matka otce je pohřbena v Čechách. Má babička s dědečkem jsou určitě pohřbeni v mauzoleu. Kdo ho postavil, nevím. Případně v kronice. Ke vztahům mezi Čechy a Němci během války nemohu nic říci. Vím jen, že většinu tvořili Němci a že Češi, kteří tam pracovali, byli spokojení, protože měli práci a vydělali si peníze. Byly tam tak zvané úřednické domy, které sloužily zaměstnancům, a vůbec se tam lidem vedlo dobře.
68
V továrně jsem ještě nebyla, ale v domě, kde jsme bydleli, když tam byla ještě mateřská školka. Dnešnímu řediteli firmy jsem poslala konstrukční plány ke strojům. Ty jsem našla v domě mé matky, když jsem vyklízela její dům, po té, co zemřela. Matka zemřela u nás dne 19. 12. 2010. Nechali jsme ji pak převézt do Pidingu, kde leží v hrobě společně s otcem. Doufám, že jsem Vám mohla být trochu nápomocná. S přátelským pozdravem Maria Schulze
69