Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta
Bakalářská práce
2015
Josef Vlček
Univerzita Hradec Králové Filozofická Fakulta Katedra sociologie
Rozdíly amatérského a profesionálního fotbalu Bakalářská práce
Autor:
Josef Vlček
Studijní program:
B6703 Sociologie
Studijní obor:
Sociologie obecná a empirická
Vedoucí práce:
doc. Tuček Milan, CSc. Hradec Králové, 2015
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením vedoucího bakalářské práce samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 5. května 2015 ......................................................
Anotace Vlček, Josef. 2015. Rozdíly mezi profesionálním a amatérským fotbalem. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. 90 s. Bakalářská práce. Práce se zabývá hledáním rozdílů mezi amatérským a profesionálním fotbalem v mládežnických kategoriích. Na diferenci odpovědí je nahlíženo především z pohledu úrovně, na které hráč působí, ale také vzhledem k věku respondentů. Výzkumnou metodou pro mě byl kvalitativní výzkum prováděný na základě rozhovorů. Respondenti byli typologicky vybráni tak, aby byly zastoupeny všechny zkoumané kategorie. Klíčová slova: sport, fotbal, profesionální fotbal, amatérský fotbal
Annotation Vlček, Josef. 2015. Differences of amateur and professional football. Hradec Králové: Faculty of Philosophy University of Hradec Králové. 90 pp. Bachelor Thesis. The thesis deals with finding the differences between amateur and professional football in youth categories. The differential responses are reviewed primarily in terms of the level at which the player operates, but also with respect to the age of the respondents. Research Method for me was the qualitative research carried out on the basis of interviews. Respondents were typologically chosen in order to represent all categories examined. Key words: sport, football, professional footbal, amateur football
Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval doc. Milanovi Tučkovi, CSc. za odborné vedení mé bakalářské práce, cenné rady, připomínky a nasměrování, které mi bylo vždy z jeho strany ochotně poskytnuto.
Obsah Úvod ............................................................................................................................................... 10 1.
2.
Sport ....................................................................................................................................... 13 1.1.
Sociologie sportu ........................................................................................................... 14
1.2.
Rekreační a výkonnostní, vrcholový sport .................................................................... 15
1.2.1.
Rekreační .............................................................................................................. 16
1.2.2.
Výkonnostní ......................................................................................................... 17
1.2.3.
Vrcholový ............................................................................................................. 18
1.3.
Problémy vrcholového sportu ....................................................................................... 19
1.4.
Sport a volný čas ........................................................................................................... 20
1.4.1.
Organizace volného času mládeže ........................................................................ 20
1.4.2.
Místo sportu ve volném času ................................................................................ 21
Fotbal ..................................................................................................................................... 23 2.1.
Historie fotbalu .............................................................................................................. 24
2.2.
Fotbal a škola ................................................................................................................ 24
2.3.
Fotbal a rodina ............................................................................................................... 26
2.4.
Profesionální x amatérský fotbal ................................................................................... 27
2.4.1. 2.4.1.1.
Profesionální fotbal: kategorie U12 ............................................................. 29
2.4.1.2.
Profesionální fotbal: kategorie U17 ............................................................. 29
2.4.2.
3.
Profesionální fotbal............................................................................................... 27
Amatérský fotbal .................................................................................................. 30
2.4.2.1.
Amatérský fotbal: kategorie U12 ................................................................. 30
2.4.2.2.
Amatérský fotbal: kategorie U17 ................................................................. 31
Trénink ................................................................................................................................... 33 3.1.
Fotbalový trénink mládeže ............................................................................................ 33
4.
FC Hradec Králové ................................................................................................................ 35
5.
TJ Sokol Provodov ................................................................................................................. 36
6.
7.
8.
9.
Cíl výzkumu a výzkumné otázky ........................................................................................... 37 6.1.
Výzkumný soubor ......................................................................................................... 37
6.2.
Sběr dat.......................................................................................................................... 38
6.3.
Výzkumná metoda......................................................................................................... 39
Výsledky ................................................................................................................................ 42 7.1.
Přehled respondentů ...................................................................................................... 42
7.2.
Charakteristika respondentů, hráči, amatérská úroveň .................................................. 43
7.3.
Charakteristika respondentů, hráči, profesionální úroveň ............................................. 47
7.4.
Charakteristika respondentů, rodiče, amatérská úroveň ................................................ 52
7.5.
Charakteristika respondentů, rodiče, profesionální úroveň ........................................... 56
Analýza dat a interpretace výsledků....................................................................................... 61 8.1.
Sport obecně .................................................................................................................. 61
8.2.
Fotbal obecně ................................................................................................................ 63
8.3.
Fotbal a rodina............................................................................................................... 66
8.4.
Fotbal a volný čas .......................................................................................................... 67
8.5.
Fotbal a škola ................................................................................................................ 68
8.6.
Soukromý život ............................................................................................................. 70
8.7.
Chod klubu .................................................................................................................... 71
Odpovědi na výzkumné otázky .............................................................................................. 73 9.1.
„Liší se vnímání fotbalu mládežnickými hráči na amatérské a profesionální úrovni?“ 73
9.2. Upravují hráči v profesionálním klubu více svůj volný čas a školu oproti amatérskému klubu vzhledem k fotbalovým povinnostem? ............................................................................. 75 9.3.
Odlišuje se podpora a organizace volného času v rodinách na zkoumaných úrovních? 76
Shrnutí ............................................................................................................................................ 78 Seznam použité literatury ............................................................................................................... 80 Seznam příloh ................................................................................................................................. 81
Úvod Sport je nedílnou součástí volnočasových aktivit mnoha miliónů lidí na celé planetě. Tím nejoblíbenějším ze všech kolektivních sportů je fotbal. Díky své materiální, prostorové a klimatické nenáročnosti, je možné hrát fotbal téměř ve všech koutech světa, což velmi přispívá k jeho oblíbenosti. V České republice je oficiálně zaregistrováno přes 300 000 hráčů, z nichž je velká část mladší osmnácti let. Tisíce malých kluků sní o tom, že budou jednou reprezentovat svou zemi, hrát v nejlepších klubech světa, a že budou vydělávat peníze něčím, co je baví. Jen pár stovek fotbalistů má takové štěstí. K tomuto cíli vede dlouhá cesta, kterou je velmi těžké absolvovat a vydržet, i přes překážky, které je nutno neustálo překonávat. Pouze ti nejvytrvalejší a nejpracovitější dokážou dotáhnout svůj sen až na samotný vrchol, k tomu je však nepochybně potřebná notná dávka štěstí a talentu. Nemalé množství hráčů hraje na vesnicích pro zábavu, po škole, práci či jiných aktivitách, které jsou pro daného jedince důležitější. Jsou ale i tací, kteří fotbalu věnují veškerý čas a obětují tomu i životní styl, který je pro jejich vrstevníky obvyklý. Cílem mé práce je nalezení významných odlišností amatérského a profesionálního fotbalu. Při práci na tomto tématu se zaměřím na rozdíly vnímání fotbalu na amatérské úrovni proti profesionálnímu a jeho zasahování do každodennosti mladistvých. Věkové skupiny budou mladší žáci (12-13 let), kteří mají za sebou zhruba 5 let hraní a proti nim stojí mladší dorostenci (16-17 let), kteří již ve fotbale něco zažili a navíc jsou v pubertálním věku, který je dozajista velmi ovlivňuje. Tyto dvě skupiny proti sobě stavím i vzhledem ke studiu, kdy jsou mladší žáci povinni chodit do školy, zatímco mladší dorostenci jsou na pomezí, kdy se rozhodují o své budoucnosti. Dále se v práci dotknu tématu rodičů a zaměřím se především na otce, protože, podle mého názoru, ve většině případů chtějí ze svého dítěte vychovat vrcholového sportovce právě oni oproti matkám. 10
Výzkum bude prováděn pomocí strukturovaných rozhovorů, kterých bude celkem 16, vždy dva hráči a jejich otcové v zadané kategorii. Amatérským klubem bude TJ Sokol Provodov, který hraje 3. nejnižší soutěž v České republice a protipólem k tomuto amatérskému klubu bude FC Hradec Králové, hrající nejvyšší soutěž v České republice – Synot ligu. Zaměřím se na několik témat, ve kterých by se mohly naskytnout největší odlišnosti. Budu se věnovat tomu, jak si hráči a rodiče uzpůsobují časový harmonogram dne, stravovací návyky, volnočasové aktivity, školní a jiné povinnosti související s dennodenním životem, vzhledem k tréninkovým jednotkám a zápasům v daném klubu. Zajímat se budu také o ambice respondentů vzhledem k věku a soutěži, ve které nastupují a o to jak je fotbal ovlivňuje ať už pozitivně nebo negativně. U otců mě bude zajímat především uzpůsobování volného času vzhledem k synovi. Dle mých zkušeností soudím, že by jedním z hlavních rozdílů mohlo být to, že v amatérském fotbale se činnosti související s jeho provozováním podřizují každodenním činnostem jedince, zatímco ve fotbale profesionálním se musí spousta věcí omezit a přizpůsobit běžnému režimu týmu, ať už se jedná o stravovací návyky, docházku na tréninky nebo o úpravu celkového harmonogramu dne. Dále předpokládám, že děti v mladším věku sní o velkém fotbale i v amatérských klubech, zatímco dorostenci už vidí své priority v jiných oborech a fotbal hrají spíše pro zábavu. Pokud se v mé práci zmiňuji o „profesionálním“ fotbale, je tím myšleno vedení a úroveň klubu, v kterém respondenti nastupují a trénují, protože se bude jednat o hráče žákovské a dorostenecké kategorie. Tyto domněnky se budu snažit ověřit pomocí již zmíněných rozhovorů. I přes veškerou snahu najít podobné výzkumy, jsem nenašel žádnou práci, a proto nemůžu porovnávat výsledky s jinými podklady o daném tématu. 11
Práce je rozdělena na několik témat. Nejdříve se budu zabývat sportem obecně, kde rozliším rekreační, výkonnostní a vrcholový sport, porovnám sport vůči volnému času a ve vztahu k sociologii. Dále se budu zabývat fotbalem v obecném měřítku, dotknu se historie, popíšu fotbal ve vztahu k rodině, ke škole, a také rozliším amatérskou a profesionální úroveň. Dalšími tématy budou „trénink“ a poté popis zkoumaných klubů. Poté již přejdu k praktické části, kde budu pracovat s posbíranými informacemi.
12
1. Sport „Pojem „sport“ je v podstatě jakýsi slovní novotvar, pocházející z angličtiny. Všeobecně se tvrdí, že do tohoto jazyka se dostal z francouzského výrazu „desporter“ někdy v druhé polovině 15. století. Volně se toto slovo převádělo jako „bavit se“, „oddávat se zábavě“, „hrát hry pro zábavu“ apod.“ [Sommer, 2003, 10] Sport je podle Krawczyka definován jako „jakákoli pohybová aktivita, která má charakter hry, buď podoby zápasu se sebou samým, nebo závodu s jinými, a realizuje se v duchu úcty k soupeři a rytířství.“[Krawczyk citován in Sommer, 2003,11] „Sport je sociálně konstruovaný fenomén, je aktivitou vznikající a vyvíjející se ve vzájemném soužití lidí.“ Historicky byl tedy tvořen v rámci kulturně podmíněných sociálních vztahů. Sport jako takový, má znaky ilustrativní, sociální, ale i politického a ekonomického rázu. Vzhledem k tomu si tak můžeme položit řadu sociologicky významných otázek, které se týkají společenské podmíněnosti jednotlivých sportovních činností, jejich forem organizace, smysluplnosti, poslání a předpokladů. Přitom i na sportovní půdě můžeme použít ono známé a moudré rčení: „Časy se mění.“ Sport se totiž jako sociálně-kulturní jev mění jak v kontextu místa, tak času. Jeho základní rys však stále přežívá: Radost ze zdravého pohybu čelící civilizačním nástrahám každodennosti.[Sekot, 2008, 14] Zdá se být téměř nemožné pochopit podstatu a směr, ke kterému se ubírá svět, jeho dílčí společnosti a kultury, aniž bychom docenili nezpochybnitelnou úlohu sportu. Sport je totiž v našem světě mezinárodním fenoménem, který je důležitý pro politickou sféru a světové vůdce, přispívá k ekonomickému rozvoji, pomocí sportovních, světových událostí rozšiřuje globální povědomí a je důležitou součástí lokálních sociálních a kulturních 13
struktur, regionů a národů. Díky svému potenciálu může sport svým dílem přispívat k vývoji nejchudších oblastí světa a vzhledem k celosvětové oblíbenosti tvoří významnou součást masové mediální podívané. Dále se sport podílí na rozvoji turismu, je spojován s velkým množstvím sociálních jevů a problémů, mezi něž můžeme zařadit zdraví, násilí, kriminalitu, sociální a ekonomický rozvoj nebo sociální rozdíly. Během olympijských her, světových šampionátů, světových pohárů a dalších významných sportovních událostí se sport stává globálním pojítkem, které sjednocuje národy ze sociálně, kulturně či nábožensky naprosto odlišných koutů světa. „Je nezastupitelnou součástí smysluplně naplňovaných volnočasových aktivit obrovských mas lidí. Jeho sociální a komerční potenciál vstupuje – svými pozitivními přínosy i spornými dopady – do řádu mocných sil našeho světa.“ [Sekot, 2008,7] Podle Sommera patřila sportovní činnost mezi základní hodnoty lidského života, bez ohledu na historickou dobu. [Sommer, 2003, 10] Nemůžu soudit dřívější historická období, ale pro dnešní společnost to platí jednoznačně a možná v daleko větším měřítku.
1.1. Sociologie sportu Sociologie sportu je jednou z oborových sociologií, která vznikla na začátku šedesátých let 20. století. Tento obor by měl napomáhat k porozumění sportu v hlubším významu, než jak jej známe. Zabývá se souvislostmi společenskými i lidskými a kulturním zázemím sportu. Sport je totiž konkrétní, hmatatelná činnost, ve které její aktéři sdílejí úspěchy i zklamání, vkládají do ní své naděje a víru. Nemůžeme tedy sport brát jen jako čísla vyjadřující výsledky, ale jako činnosti, která miliónům lidí na celém světě přináší pocity slasti, radosti, nadšení, ale i smutku a zklamání. Pro mnoho lidí se jedná o nedílnou součást způsobu života.
14
Přestože spousta vědních disciplín, které se zabývají sportem, má u nás velkou tradici, sociologie sportovní činnosti se musí řadit mezi poměrně mladé vědní disciplíny. [Čechák, 1986,5]
1.2. Rekreační a výkonnostní, vrcholový sport Pokud se na sport díváme v užším pojetí, musíme zohlednit úrovně výkonnosti, ve kterých je sport provozován, toto dělení je v našich podmínkách zažité a poměrně známé. Jedná se o sport rekreační, výkonnostní a vrcholový. Přitom předpokládáme, že výkonnostní a vrcholový sport má společný znak v pravidelné účasti v soutěžích, na závodech nebo v utkáních a je vázán členstvím ve sportovních organizacích – klubech. Pojmy vrcholový a profesionální sport spolu velmi úzce souvisí a to za podmínky, že se pro daného jedince stává sport hlavním prostředkem obživy. Pokud mluvíme o profesionálním sportu, pak musíme zdůraznit, že se zcela pochopitelně odehrává mimo sféru volného času, ale patří do každodenních, pracovních povinností daného jedince. Rekreační sport už není jednoznačně spojen s formální účastí v klubu a jeho náplní, do které patří např. tréninky a účasti v soutěžích, ale může být provozován individuálně s cílem se zrekreovat nebo pobavit. [Slepičková, 2005, 28] Na sport nemůžeme nahlížet pouze z hlediska výkonnostní úrovně a účasti v závodech a soutěžích. Měli bychom se na to spíše podívat v širším pojetí, které se snaží vystihnout jeho již zmíněnou šíři a rozmanitost. Podle Slepičkové se na vysvětlenou z tohoto hlediska ukazují dvě klasifikace. „První z nich se zaměřuje na vnější společenské impulsy jeho vývoje, druhá zůstává spíše uvnitř sportu a vychází z důvodů, pro které se mu lidé věnují.“ [Slepičková, 2005, 28]
15
1.2.1. Rekreační Sportovní aktivity jsou dnes z převážné části spojeny s rekreačním sportem, při kterém se neočekávají výraznější sportovní výkony nebo společenské uplatnění díky sportu. Společenské funkce u tohoto typu sportování jsou většinou chápány zeširoka. Předpoklad je takový, že sportování na rekreační úrovni napomáhá regenerovat organismus, je dobrým impulsem pro rozvíjení společenských kontaktů, zvyšuje jak fyzickou, tak duševní zdatnost, popřípadě přímo pomáhá k všestrannému rozvoji osobnosti. Podle různých empirických výzkumů se zjistilo, že rekreační sport víceméně slouží jako nástroj pro rozvoj společenských kontaktů, součást relaxace a regenerace organismu, zábavy a rozptýlení. [Čechák;1986;101] I přesto, že jsou tyto výzkumy více než 25 let staré, nezbývá mi než s nimi v plné míře souhlasit a převést tyto výsledky i na současnost. Zmíněné efekty rekreačního sportu bezpochyby a v plném rozsahu platí i dnes. To potvrzuje i Nekola ve svém sociologickém výzkumu z roku 1983, ze kterého vychází, že intenzita rekreačního sportování jde ruku v ruce s růstem přátelských kontaktů mezi sportujícími osobami a upevňuje soudržnost této skupiny, to platí především pro malá města a vesnice. Se změnou priorit sportovců, především tehdy, kdy se dominantním stává sportovní výkon, se zužují kontakty ve zbylém volném čase, tento problém nastává především při vrcholovém sportování. Postupem času se omezují i další zábavné aktivity provozované v rámci sportovního kolektivu. [Kabele, Větrovec; 1982] Rekreační sport patří do každodenní náplně mnoha milionů lidí po celém světě, lidé vyhledávají tento způsob volnočasové aktivity z mnoha 16
zřejmých důvodů. Hlavními podměty pro vykonávání sportovní aktivity jsou bezesporu zábava a zdraví. Když se zaměřím na skupinu mládeže, pak z velké části mluvíme pouze o faktoru „radosti ze hry“, kdy si děti chodí hrát na hřiště s kamarády, protože je to baví a naplňuje. Ovšem pohyb obecně v moderní společnosti chybí, především díky pokroku v technologiích, které čím dál častěji drží děti doma, namísto hraní her na hřišti. I přesto je stále dostatek dětí, které patří do nějakého sportovního klubu, kde ovšem pojem rekreační sport není na místě. 1.2.2. Výkonnostní Ze sociologického hlediska je výkonnostní sport velmi interesantní oblastí. Na sportovce, kteří se výkonnostnímu sportu věnují, jsou kladeny mnohem vyšší nároky než při provozování rekreačního sportu, a to nejen časové, ale i materiální a finanční. Rovněž kádrové zabezpečení oblasti je podstatně náročnější z hlediska odborné kvalifikace a časových požadavků. Musíme však zvážit, že pěstování sportu nebo tělovýchovných aktivit na takovéto úrovni daleko více formuje osobnost člověka než je tomu při sportu rekreačním a stejně tak ovlivňuje více i celý způsob jeho života. Při výkonnostním sportu musí jedinec respektovat pravidla organizace, do které patří a neustále je ovlivňován trenéry či ostatními členy stejného klubu. To platí především pro děti, které mnohdy více tráví času s trenéry než s vlastními rodiči. Působení na osobnost dítěte je tak velmi důležité pro jeho další rozvoj. „Pro pracovní vymezení rozhraní rekreačního a výkonnostního sportu můžeme z hlediska potřeb zkoumání sociologie sportu považovat za signifikantní přibližně tyto znaky:
17
Charakter pěstování sportu – rozhodujícími ukazateli jsou systematičnost a plánovitost tréninku, stanovení cílů tréninku ve vztahu k dosažení určitých sportovních výkonů Účast v soutěžích určitého typu Úloha, jakou má sport ve struktuře činnosti volného času – u výkonnostního sportu zpravidla tvoří určitou dominantu seberealizace člověka v mimopracovním čase a občas se stává z hlediska aspirací, alespoň krátkodobě, i vlastním těžištěm život.“ [Čechák, 1986, 112] 1.2.3. Vrcholový Složitější situace nastává při snaze rozlišit výkonnostní sport od sportu vrcholového. Zásady, kterými Čechák rozlišuje rekreační sport od výkonnostního, se totiž v jistém slova smyslu úplně a v plné míře vyznačují i pro sport vrcholový. Nejednoznačnost tohoto problému je totiž podmíněna skutečností, že výkonnostní sport představuje zázemí pro sport vrcholový a to především ve svých vyšších úrovních. Nejkomplikovanější sférou pro rozlišení výkonnostního a vrcholové sportu, je sportovní příprava mládeže a dorostu, v některých případech je dokonce rozlišení téměř nemožné. Rozvoj vrcholové sportu totiž často zabezpečují sportovní třídy a školy, stejně tak jako tréninková střediska mládeže. Ta ovšem z velké části produkují sportovce, kteří v budoucnu naleznou uplatnění pouze ve sportu výkonnostním. Při rozlišení výkonnostního a vrcholového sportu hraje podstatnou roli především skutečnost, že při výkonnostním sportu je pro daného jedince sportování dominantou pouze v mimopracovním nebo ve volném čase, zatímco v oblasti vrcholového sportu představuje sportovní činnost dominantu ve struktuře životních činností. [Čechák, 1986, 113] Výkonnostní sport nevyžaduje při systému sportovní přípravy a soutěží žádné zásadní změny při strukturování a náplně základní pracovní 18
činnosti. Naopak u vrcholového sportu se zpravidla setkáváme s nutností přizpůsobení své pracovní činnosti tak, aby neomezovala koncentraci na trénink a s ním související sportovní výkon. [Čechák, 1986, 113] Obecně tedy můžeme říct, že amatérský fotbal patří do kategorie výkonnostního sportu, zatímco fotbal profesionální spadá pod vrcholový sport. Moderní vrcholový sport se dnes stal relativně svébytnou oblastí sportovních činností s vlastním systémem výběru sportovců a specifickým institucionálně organizačním a ekonomickým zajištěním. Úroveň vrcholového sportu se podle Štrougala stala „určitým měřítkem celkové vyspělosti státu a nájemného poznávání národů, jejich sbližování a spolupráce“ [Citován Štrougal in Sommer, 2003, 40] Ačkoliv, toto vyjádření Štrougal popsal ve své knize již v roce 1979, i dnes se s ním ztotožňuji. Rukopis organizace sportovních soutěží i celková kultura sportu v dané zemi je často patrná na první pohled. Typická je preciznost a sounáležitost Němců při organizování sportovní soutěže, stejně jako fanatismus při fandění v jihoamerických zemích. Určitý rys společnosti se tedy na sportovní zápolení jistě přenáší.
1.3. Problémy vrcholového sportu Vrcholový sport je v průmyslu volného času velmi důležitou složkou, protože zajišťuje zábavu, relaxaci a rozptýlení široké vrstvě pracujících. S touto úrovní sportu se pojí nesrovnatelně vyšší dávky tréninkového objemu a zatížení. „Vtahuje jedince do poněkud odlišných společenských vazeb a struktur, podstatně mění způsob jeho společenského uplatnění, ať již v profesi sportovce, nebo v jeho rodinném a partnerském životě.“ Sport provozovaný na vrcholové úrovni v současnosti nelze realizovat bez přizpůsobení životního režimu, výrazných změn v rodinném a partnerském 19
životě, ani bez vytvoření svého typu „umělého sociálního prostředí“, které je dnes důležitou podmínkou pro maximální výkonnost jedince. [Čechák, 1986, 129]
1.4. Sport a volný čas Sport se stal běžnou součástí života lidí a společenského dění. Díky sdělovacím prostředkům, které poskytují informace a zábavu pomocí sportovní podívané, je prezentován obrovskému množství lidí. Sport se týká i těch lidí, kteří se o něj výrazně nezajímají, ale občas i nevědomky nosí obuv a oblečení firem, které se specializují na sportovní zboží. Nemůžeme ho pojmout jako neměnný a daný jev, naopak se jedná o velmi složitý a různorodý fenomén, jelikož je vázán na společenský vývoj. Sport a volný čas jsou pojmy velmi úzce propojené. Tato vazba je zřejmá, jelikož se sportovní aktivity pro velkou část aktérů odehrávají v jejich volném čase. Sport jako takový ovšem představuje i jednu z oblastí využití volného času pro širokou masu lidí. [Slepičková, 2005, 6] Podle sociologa Dumazdiere je považováno dvacáté století za “století zrodu volného času pro sport a pro určitou rehabilitaci lidského těla” [Vigarello citován in Sommer, 2003; 15] 1.4.1. Organizace volného času mládeže Volný čas je svobodnou volbou konkrétního jedince. To, jak trávíme svůj volný čas, závisí na řadě faktorů. V zásadě však máme dva způsoby trávení volného času, a těmi jsou spontánní a organizovaný. Při spontánní volnočasové aktivitě si jedinec může zvolit a uspořádat vybranou aktivitu. Organizovaná forma volného času logicky znamená opak. Nabídka aktivity přichází z vnějšku od formální organizace nebo instituce. Skupina či jedinec mohou na základě svobodného rozhodnutí využít této nabídky pokud odpovídá jejich potřebám a zájmům. Organizované formy volného času 20
přinášejí ze společenského hlediska mnohé výhody. Jedná se o různorodé možnosti činností, ale také vytvářejí podmínky, které zjednoduší realizaci vybraných volnočasových aktivit. „Prostřednictvím organizovaného volného času lze v řadě případů cíleně a mnohem efektivněji dosahovat naplnění jeho funkcí.“ Při organizování volného času je nutné se zaměřit především na mladší věkové kategorie a pomáhat jim při vytváření struktury denních činností, díky čemuž je vychováváme k racionálnímu, kvalitnímu a účelnému využití volného času. [Korvas, Kysel, 2013, 50] Organizování a plánování volného času je pro mladého sportovce, v mém případě fotbalistu, jednou z nejdůležitějších věcí. Nespornou úlohu v této činnosti mají rodiče dítěte, kteří svou ratolest vedou k co nejlepšímu využití volného času vzhledem k povinnostem, které mají. Dennodenní tréninky se musí skloubit s prací rodičů, pokud je nutné na tréninky dojíždět. Rodiče tak mnohdy obětují svůj volný čas ve prospěch svého dítěte. 1.4.2. Místo sportu ve volném času Spektrum eventuálních aktivit, kterými je možné vyplnit volný čas, je velmi široké. Navzdory tomu, že časový prostor, který je k dispozici není nijak velký. Pro sport to tak znamená, že má konkurenci v celé řadě aktivit, kterými lze volný čas naplnit. Činnost, kterou si vybereme do své výplně volného času je podmíněna mnoha faktory subjektivními i objektivními. Musí se do nich promítnout hodnoty, které jsou uznávané a prosazované v naší společnosti. Mnoho lidí má však problémy najít rovnováhu mezi hodnotami, a proto není samozřejmostí, že se každý bude chtít ve svém volném čase věnovat právě sportovním aktivitám nebo alespoň aktivitám, které jsou založeny na pohybu. 21
„Sportu ve volném čase konkurují nejrůznější další aktivity, jejichž množství narostlo právě i díky masovosti volného času.“ [Jansa, 2014, 209] Možnosti vyplnění volného času jsou velice rozmanité. Stěžejní ovšem je, zda vůbec člověk volný čas má. Na jeho nedostatek si dnes lidé stále častěji stěžují. Na místě je však otázka, zdali tento subjektivní pocit má objektivní důvody. Pokud hledáme důvody, které zabraňují aktivní účasti ve sportu, zjistíme, že nedostatek volného času dominuje jak v dospělé kategorii, tak mezi dětmi. Ovšem můj názor se ztotožňuje se Slepičkovou, která tvrdí že: „Ten, kdo se sportování ve volném čase chce věnovat, si čas vždy najde.“ [Slepičková, 2005, 19]
22
2. Fotbal Fotbal je sportovní, týmová, branková hra, ve které mezi sebou soutěží dva týmy, z nichž se každý snaží vstřelit soupeři co největší počet branek a současně jich co nejméně obdržet. To vše se odehrává v duchu pravidel nastavených pro danou úroveň a kategorii. [Votík; 1998,16] Fotbal je nejpopulárnější a nejrozšířenější hrou na naší planetě. Člověk se s ním v určitém ohledu setkává dnes a denně. Informace o sestavách mužstev, změnách v kádru, či o výsledcích se na nás v obrovském množství chrlí ze všech možných informačních zdrojů, jako jsou noviny, časopisy, televizní pořady nebo internet. Fotbalové zajímavosti z celého světa neuniknou nikomu, kdo se alespoň okrajově tímto sportem zabývá. Sport s názvem fotbal se stal každodenní součástí života mnoha lidí a můžeme v tomto případě mluvit o sportovním a společenském fenoménu. Diváci tvoří největší a jednu z nejdůležitějších skupin lidí, kteří se fotbalem zabývají. Nesmíme však zapomenout na hráče samotné, bez kterých se fotbal neobejde, stejně jako bez příslušného personálu v čele s trenérem nebo manažerem klubu. Fanoušci často bývají motorem týmu a stále by měli být hlavním motivem pro co nejlepší výkon daného hráče. V České republice existuje kolem 5000 klubů a přes 300 000 zaregistrovaných hráčů pod hlavičkou FAČR, což je nejvyšší orgán řídící fotbalové soutěže u nás. Pouze dvě nejvyšší české soutěže jsou plně profesionalizovány, mezi těmito týmy najdeme tradiční mužstva, stejně jako týmy z oblastí nedávno zcela neznámých. Fotbal patří do programu letních olympijských her, které jsou ovšem pro tento sport pouze málo významným bratrem pro kontinentální mistrovství a pro největší fotbalovou událost, kterou je mistrovství světa pořádané jednou za 4 roky. Právě během těchto turnajů, které jsou nebývalým způsobem medializovány, se děti často zamilují do tohoto sportu a už u něho zůstanou. Z tohoto pohledu jsou tyto 23
akce velmi důležité nejen pro aktéry samotné, ale pro budoucnost fotbalu jako takového. [Bauer, 1996, 5]
2.1. Historie fotbalu Předchůdcem fotbalu, byly již hry ve starém Japonsku a Číně 4000 let př. n. l., kde hráli lidé hry s koženou koulí. Pokud se chceme podívat na počátky nového sportu, musíme nahlédnout do 19. století, kdy se fotbal začal odlišovat od míčového sportu zvaného rugby. Kolébka fotbalu je, jak už název napovídá, Anglie. Název pro tento sport totiž vychází z anglického slova football, které je složeno ze slov, která překládáme jako noha a míč.[Deshors; 1997, 100] V roce 1840 byly ustanoveny první pravidla fotbalu, která se postupem času upravovala až do současné podoby.[Zalabák, Votík, 2007, 8] Mezinárodní fotbalová federace, známá jako FIFA, vznikla v roce 1904 v Paříži. Pro český fotbal se stal významným rok 1895, kdy vznikly dva nejslavnější fotbalové kluby u nás, Sparta a Slávia. [Sommer, 2003, 177] Fotbal byl zpočátku pouze mužskou záležitostí, ale už v roce 1893 vznikl v Londýně první ženský fotbalový klub a ženský fotbal je i dnes součástí letních olympijských her. [Bauer, 1996, 6] Historii tohoto sportu není nutné dále rozvíjet, své místo v mé práci si získala především pro velikost tohoto sportu ve světovém měřítku a pro získání základních faktů o vzniku této hry.
2.2. Fotbal a škola Fotbal a škola jsou zdánlivě dva úplně odlišné pojmy. Pro mladé hráče jsou však tato dvě slova na každodenním pořadu dne. Studium by 24
stále mělo být na prvním místě v žebříčku hodnot dítěte, pokud mluvíme o povinnostech, které společnost přináší. Na amatérské úrovni se tolik tyto pojmy neslučují, protože mezi ně často zapadají další zájmové činnosti, pro děti sportující v menších klubech tak často bývá škola jako priorita číslo jedna a až potom další činnosti, mezi nimiž se najde místo pro fotbal. Na profesionální úrovni je tomu jinak. Mladí kluci občas staví tyto dvě činnosti na stejnou úroveň a častokrát i fotbal nad školu. Takto nastavené hodnoty se však mnohdy nesetkají s očekávaným výsledkem. Fotbalová kariéra je příliš vrtkavá na to, aby se na ni dalo vsadit v raném věku. Zranění číhají na každém rohu a i bez nich není zaručený úspěch v podobě statutu profesionálního hráče. Dnes však velké fotbalové kluby myslí i na školu a úzce s ní spolupracují. Vznikají sportovní třídy, které ve spolupráci s klubem uzpůsobí studium, tak aby talenti nestrádali jak po fotbalové stránce, tak ve studiu. Namísto tělesné výchovy bývá vložený fotbalový trénink pod vedením kvalifikovaného trenéra, většinou přímo z klubu. Účast na tréninku a na jiných akcích pořádaných klubem v rámci školy je však podmíněna dobrými studijními výsledky a pravidelnou docházkou. Fotbalový klub má tak dohled nad prací svých svěřenců nejen v tréninku, ale i ve škole. Velký problém nastává v momentě, kdy hráč navštěvuje jinou školu. Klub samozřejmě chce všechny své svěřence v jedné škole, ovšem to nebývá pravidlem hned z několika důvodů, mezi něž se například řadí děti s vyššími nároky na studium, tedy studenti gymnázií. Zde nastává rozkol v hodnotové orientaci dítěte, které se musí rozhodnout, jestli se bude věnovat naplno škole, fotbalu nebo se pokusí skloubit obě činnosti dohromady.
25
2.3. Fotbal a rodina Pokud se ve fotbale zaměřuji na mládež, nemůžu opomenout jednu z nejdůležitějších kapitol a tou je bezesporu rodina. Kvalitní rodinné zázemí bývá pro mladého sportovce hlavním faktorem pro bezproblémový sportovní růst. Bez podpory rodičů prakticky nelze provozovat jakýkoliv výkonnostní sport, fotbal nevyjímaje. V amatérském fotbalovém klubu nemusíme podpoře rodiny dávat až takový význam. Na vesnicích hrají většinou místní kluci, kteří po škole vyrazí na hřiště a zpátky domů, bez nutné pomoci rodičů. I přesto musí rodiče své ratolesti podporovat, a to především finančně. Pravidelné členské příspěvky a hlavně materiální podpora je nevyhnutelná. Fotbal ve velkých městech a v klubech, které fotbal provozují na profesionální úrovni je rozdílný v mnoha ohledech. Do klubu jsou zapojeni hráči vybraní z celého kraje a mnohdy i z míst, která sahají až za hranice kraje či dokonce republiky. Tady je funkce rodiny bezesporu velkým faktorem pro působení mladého hráče v klubu. Z vlastní zkušenosti vím, že pro rodinu hráče, dojíždějícího z jiné části republiky než je klub, za nějž nastupuje, je podpora syna nevyhnutelná a velmi náročná. Rodiče se ve většině případů musí podřídit chodu klubu a uzpůsobit svůj volný čas tomu, aby vše fungovalo, tak jak má. Účast na tréninku bývá v takovýchto klubech povinná a omluvitelná jen v případě vážných problémů jako je například nemoc. Rodiče tak častokrát musí své syny na trénink přivézt a následně odvézt. To není jednoduché samo o sobě, natož pokud mají více dětí, které se věnují podobnému zájmovému „kroužku“. Proto je pro rodiče nezbytné organizovat svůj volný čas ve prospěch syna, což logicky omezuje možnosti využití volného času, který mají pro sebe.
26
2.4. Profesionální x amatérský fotbal Při fotbalu jsou na hráče kladeny velmi rozdílné výkonnostní požadavky a to ať z hlediska úrovně nebo samotného klubu. Pokud mluvíme o rozdílech podle úrovně, tak si musíme uvědomit, že mezi profesionálním a amatérským fotbalem je široké spektrum výkonnosti. Čím větší jsou naše výkonové nároky, tím důležitější jsou jednotlivé elementy provozované při tréninku, za účelem vylepšení výkonnosti ve hře. Výkon při hře samotné závisí podle Bauera na těchto faktorech: Technické dovednosti Fyzické předpoklady Schopnosti taktického uvažování Psychické kvality o Zápal pro hru o Bojovnost o Ctižádost o Rozhodnost o Houževnatost [Bauer, 1996, 16] 2.4.1. Profesionální fotbal Statut profesionálního klubu je dosažen získáním profesionální licence, která je udělována Licenční komisí FAČR při licenčním řízení s daným klubem a to před začátkem každého ročníku. Tato licence opravňuje kluby k účasti ve dvou nejvyšších soutěžích v České republice. Těmito soutěžemi jsou 1. Synot liga a Fotbalová národní liga – jako druhá nejvyšší soutěž. Všechny tyto celky disponují nejen mužstvem dospělých,
27
ale také základnou pro vývoj fotbalových talentů a to od nejmenších žáčků až po nejstarší dorost, který je posledním krokem před dospělým fotbalem. Hráči prvního mužstva dělají fotbal nejen pro pobavení ze hry samotné, ale především je to pro ně mnohdy jediný zdroj živobytí. Zatímco v nižších soutěžích je o hráče nouze a často se scházejí pouze na utkáních, v klubech, na profesionální úrovni panuje přísné konkurenční prostředí, kdy sebemenší přestupek proti pravidlům a požadavkům klubu může stát hráče zaměstnání. To však pochopitelně neplatí pro, v mé práci, mnohem důležitější kategorii mládeže. Tam povětšinou přetrvává faktor radosti ze hry a jen opravdu malá hrstka teenagerů si fotbalem přivydělává. Daleko větší skupinu mládeže však tvoří hráči, kteří na této úrovni věnují fotbalu každý den několik hodin s cílem napodobit své idoly z televize. Ač si to možná spousta lidí neuvědomuje, fotbal je každodenní dřina, která působí na dítě nejen po stránce fyzické, ale je i obrovským náporem na stránku psychickou. Tréninky vyčerpávají jedince, pro kterého je pak velmi složité přijít domů a splnit si povinnosti spojené se školou, domácími povinnostmi apod. S přáním stát se profesionálním fotbalistou se dennodenně probouzejí tisíce dětí v České republice. K tomuto cíli však vede dlouhá cesta, při které se mladí hráči musí vyrovnat s množstvím překážek, které jim jsou postupně předkládány. Projít mládežnickou základnou ve „velkém“ klubu je jedna věc, ten nejdůležitější krok však pro mnohé mladé fotbalisty nastává při přechodu mezi dospělé. Jen hrstka vyvolených, mnohdy maximálně jeden z ročníku, se dostane mezi elitu, která si fotbalem vydělává. Zbytek hráčů zůstává na rozcestí, kdy musí zohlednit svoje budoucí zaměstnání proti fotbalu.
28
2.4.1.1.
Profesionální fotbal: kategorie U12
I na této úrovni hrají za velký klub hráči téměř z celého kraje, ale ne v tak velkém měřítku, jako v pozdějším věku. Hráči často nastupují za dva kluby zároveň na takzvaný „střídavý start“, který jim umožňuje hrát zápasy za dva celky, ale každý musí být v jiné výkonnostní soutěži. To je velice oblíbená možnost velké části rodičů takto starých dětí, jelikož nemusí každý den dojíždět na tréninky, ale můžou se část týdne připravovat na zápasy v klubu z města nebo vesnice, odkud pocházejí. Tréninky probíhají velmi podobným způsobem jako ve starších kategoriích, ale pouze pokud mluvíme o četnosti. Ani v této fázi fotbalové kariéry není prostor pro větší volnost, a proto bývají tréninky i 5 až 6 krát v týdnu. Jejich náplň je ale velmi specifická, rozvíjí se hlavně celkový pohybový aparát dítěte, a co se fotbalových dovedností týče, tak jde především o stránku technickou nebo koordinační. 2.4.1.2.
Profesionální fotbal: kategorie U17
V dorostenecké kategorii na dorostenecké úrovni už se setkáváme s opravdu vybranými jedinci z celého kraje, kteří úspěšně prošli mládežnickou akademií v daném klubu, anebo přišli odjinud. Zde už je větší tlak na výsledky a tomu by měla odpovídat i tréninková četnost a náplň. Trénuje se pravidelně každý den, samozřejmě s občasnými výjimkami v podobě jednodenního volna. Tréninky jsou vyplněny obsahem, který už má velmi blízko k dospělému fotbalu. Je zaměřen nejen na technickou stránku hráče, ale nemalou část tréninkového cyklu zaujímá i trénink síly, koordinace, rychlosti, taktiky nebo vytrvalosti. Zde by již neměl být prostor na vědomou 29
úlevu v tréninku, protože na šanci v takovémto klubu čekají stovky dalších hráčů v okolních menších klubech. 2.4.2. Amatérský fotbal Amatérský fotbal se od toho profesionálního odlišuje velmi výrazně. Největším rozdílem je počet lidí zapojený do chodu klubu. Na rozdíl od profesionálního klubu se zde setkáváme prakticky s jediným orgánem, který je zodpovědný za chod klubu a tím je výbor klubu. V jeho čele stojí předseda nebo prezident. Výbor má pravidelné schůze, kde se řeší veškeré náležitosti spojené s chodem klubu, ať už se jedná o sportovní stránku, jako jsou cíle, výkony či fungování mládežnických celků, ale také se zde řeší administrativní věci či hospodaření klubu. Klub funguje jako nezisková organizace a tuto práci vykonávají v drtivé většině dobrovolníci. Týmy mládeže jsou na této úrovni důležitou součástí klubu, protože jsou mnohdy jedinou základnou pro budoucí tým dospělých. Počet mládežnických celků se liší, a to především vzhledem k finančním rozdílům a vzhledem počtu sportujících dětí v daném městě nebo vesnici. Velkým rozdílem proti profesionálnímu klubu je četnost tréninkových jednotek, která je mnohem menší a je závislá na volném čase trenérů, pro které je trénování na takovéto úrovni spíše koníčkem. To je bezesporu další komplikace pro budoucí rozvoj mladých hráčů, kteří se tak často nemůžou opřít o kvalifikované trenéry. Zájmem profesionálních klubů a fotbalu v České republice obecně by měla být kvalitní úroveň při práci s mládeží právě již od té nejspodnější úrovně, protože mnohdy právě tyto kluby tvoří studnici pro kluby na vyšší úrovni. 2.4.2.1.
Amatérský fotbal: kategorie U12
Fotbal na amatérské úrovni je v této věkové kategorii více o zábavě než o nějaké výrazné snaze pro dosažení výsledku, i zde se však za 30
posledních pár let leccos změnilo. Trenéři, ač méně kvalifikovaní nebo dokonce často bez trenérské licence, mají podobné nároky jako týmy v profesionálních klubech. Tentokrát je však nutné zmínit, že mluvím o stránce tréninkové náplně. Je zde snaha o maximální rozvoj technické stránky fotbalisty a stejně tak pohybové. Velký problém však nastává v případě talentovaných hráčů, protože ti jsou pak z velké většiny nalákáni do větších klubů a na amatérské úrovni zůstávají děti, pro něž je fotbal více zájmovým koníčkem než možností zlepšit se a postoupit na vyšší úroveň. Velký rozdíl je také v počtu tréninků, které dle mých zkušeností bývají maximálně 3 v týdnu, a mnohdy dítě přijde pouze na dva či dokonce na jeden trénink týdně. Zde se to však musí tolerovat, protože trenéři jsou rádi za každého chlapce či dívku, kteří občas ve svém volném čase přijdou. V tomhle věku jde však spíš o zábavu těchto dětí, které chodí na tréninky rády. 2.4.2.2.
Amatérský fotbal: kategorie U17
Dorostenecká úroveň na tomto stupni kvality je asi nejtěžší kategorií pro trenéry. Ti se setkávají většinou s nedostatečným počtem hráčů, kteří buď hrají za výkonnostně kvalitnější kluby, anebo už zkrátka s fotbalem skončili a začali se věnovat něčemu jinému. S přechodem na střední školu totiž pro mnohé fotbalisty končí sen profesionálního hráče a v žebříčku hodnot nabývá na významu škola. Samozřejmě to neplatí pro všechny děti v dorosteneckém věku, některé se nechají zlákat vrstevníky do jiné činnosti, která fotbal odsune na druhou kolej. Ti, kteří fotbal nadále aktivně provozují, musí hledat volný čas pro trénink a zápas. Málokterý z nich ještě reálně uvažuje o profesionální kariéře, a i z tohoto důvodu je těžké udržet jejich zájem o sport. V tomto případě je důležitá role rodiny a trenéra. 31
Tréninky jsou většinou zaměřeny na herní cvičení především tak, aby to kluky bavilo a přišli na další trénink. S vyšší fyzickou nebo dokonce psychickou zátěží na organismus musí být zacházeno velmi opatrně.
32
3. Trénink „Spojení sportovní trénink znamená přípravu jedince či týmu na soutěže – závody či utkání“. Dříve se trénink chápal spíše jako neustálé opakování výkonů v soutěžích, běžci v tréninku běhali vzdálenosti, na které se specializovali, hráči hráli zápasy atd. Postupem času se však s rozvojem sportu stalo zřejmým, že nestačí pouze opakovat daný výkon formou soutěžení, ale začaly se hledat jiné postupy, tréninková cvičení, která měla za úkol sportovce co nejlépe připravit na všechny činnosti, ze kterých se výkon skládá. S postupem času se začaly objevovat určité specifické tréninkové funkce, především v podobě trenéra, který má být odborník na problematiku výběru a organizace tréninkových cvičení za účelem zahrnout všechny důležité oblasti výkonu. „Se zvyšováním úrovně výkonnosti se hledala další cvičení a postupy, což následně vyústilo až do současného komplexu velmi odborných znalostí, které tvoří základ moderní trenérské profese.“ Trénink je komplikovaný a účelně organizovaný proces, který rozvíjí specializované výkonnosti jedince ve vybraném odvětví sportu nebo v konkrétní disciplíně. Současně musí trénink respektovat celkový rozvoj sportovce, tedy snahu o dosažení maximálního výkonu nesmí být v rozporu s morálními, zdravotními, kulturními, ekologickými a dalšími pravidly společenského života. „Cílem tréninku je dosažení individuálně nejvyšší sportovní výkonnosti ve zvoleném sportovním odvětví na základě všestranného rozvoje sportovce.“ [Perič, Dovalil; 2010, 10-11]
3.1. Fotbalový trénink mládeže Pojem tréninkový proces ve sportovní přípravě mládeže znamená pravidelné působení na organismus a osobnost mladého člověka, který se 33
stará jak o obecné úkoly patřící do tělesné výchovy, tak o úkoly specifické. Do obecných úkolů, které sportovní příprava splňuje, patří upevňování zdraví, jehož účinným prostředkem sportovní příprava bezesporu je, stejně tak všestranný rozvoj organismu, zvyšování zdatnosti a výchovy prospěšných rysů charakteru. Při plnění specifického úkolu pozorujeme zvyšování speciální sportovní výkonnosti. Oba typy úkolů jsou v úzkém vzájemném vztahu, jelikož pouze zdravý, všestranně rozvinutý a zdatný sportovec může dosáhnout svého maximálního výkonu, který odpovídá jeho předpokladům a schopnostem. [Choutková, Kučera, 1970, 98] Za hlavní charakteristiku tréninku u družstev dětí považujeme skutečnost, že se v první řadě jedná o proces učební a výchovný a až v druhé řadě jde o výkon samotný. [Votík, 2003,22] U mládeže, především u dětí, jde tedy v první řadě o vytvoření nových programů pro rozvoj pohybu v rámci nervosvalové soustavy. Jedná se nejen o programy specifické pro fotbal, ale také o programy použitelné všeobecněji i v rámci jiných pohybových činností. V tréninku mládeže dominuje osvojování a zdokonalování herních, ale i pohybových dovedností. V kategorii žáků pak jde především o dovednosti individuální. Zatížení kondičního charakteru se v tréninku mládeže uplatňuje také, ovšem v mnohem menší míře než v tréninku dospělých. [Votík; 1998,12] Je nutné naplno respektovat úroveň tělesného rozvoje, duševní a také psychický rozvoj dítěte. Na dětech můžou nepřiměřené požadavky v tréninku, přehnané nároky na organismus apod. zanechat trvalé následky. Špatná volba cvičení, nízké nebo naopak příliš vysoké dávky v tréninku mohou způsobit, že talent nedosáhne svého potenciálu, který by při správné volbě tréninku naplnil.[Choutková, Kučera, 1970, 11]
34
4. FC Hradec Králové FC Hradec Králové je fotbalový klub, který ve všech mládežnických i v dospělé kategorii hraje nejvyšší soutěž v České republice. Klub funguje na vysoké úrovni, a to jak po sportovní, tak po ekonomické stránce. O mládež se starají profesionální trenéři, stejně jako spousta dalších lidí okolo mužstva, mezi něž řadíme maséry, vedoucí mužstva, asistenty trenérů nebo fyzioterapeuty. Vzhledem k velkému počtu mládežnických týmů je nutné mít prostory pro kvalitní trénink. Ty zajišťují travnatá hřiště, kterých je pro klub určených zhruba osm, a další tři hřiště s umělou trávou. Momentálně se v klubu nachází několik velkých talentů a také 4 reprezentanti ve svých kategoriích. Vznik klubu se datuje do období Rakousko – Uherska. V období padesátiletého výročí klubu – v roce 1955, se klub poprvé dostal mezi elitu České republiky, do I. Fotbalové ligy. Klub získal ligový titul v roce 1960, a to ještě pod názvem Spartak, který se v průběhu století několikrát změnil až do jeho současné podoby. [Kamprle; 2006, 5] Klub, který hraje na stařičkém stadionu „Pod Lízátky“, bohužel celkem pravidelně střídá sestupy a postupy mezi elitu. Současné vedení klubu se snaží klub stabilizovat v nejvyšší české soutěži, a to i za pomoci vychovaných talentů z vlastní líhně.
35
5. TJ Sokol Provodov TJ Sokol Provodov je amatérský fotbalový klub momentálně hrající I. „B“ třídu neboli 3. nejnižší soutěž v České republice. Založení fotbalového klubu v malé vesničce ve východních Čechách se datuje k 15. 4. 1967. Mládežnická základna tohoto klubu je provozována pod názvem RSCM Rozkoš, kde hrají hráči z blízkého okolí Provodova, především kvůli nedostatečnému počtu hráčů. Družstva přípravek nebo dokonce fotbalové školičky zde ale nenaleznete. Mládež disponuje pouze žákovskými a dorosteneckými celky, což však obsahuje mnou zvolené kategorie. Největším úspěchem tohoto klubu v kategorii dospělých je 4. místo v I. „B“ třídě ze sezóny 2012/2013.
36
6. Cíl výzkumu a výzkumné otázky Hlavním cílem mé práce je nalezení významných odlišností profesionálního a amatérského fotbalu. Slovo „profesionální“ v mé práci znamená spíše klub na této úrovni než přímo profesi, protože se zabývám mládeží. Mou hlavní otázkou je: „Liší se vnímání fotbalu mládežnickými hráči na amatérské a profesionální úrovni?“ Zde se zabývám především ambicemi hráčů a osobním vnímáním fotbalu daného jedince. Další výzkumná otázka se ptá: „Upravují hráči v profesionálním klubu více svůj volný čas a školu oproti amatérskému klubu vzhledem k fotbalovým povinnostem?“ Důležité je pro mě zasahování fotbalu do každodenních povinností. Protože jsou mezi respondenty i rodiče hráčů, další výzkumná otázka zní: „Odlišuje se podpora a organizace volného času v rodinách na zkoumaných úrovních?“ V této otázce se zabývám především organizací volného času u otců, jejichž synové hrají fotbal.
6.1. Výzkumný soubor Respondenty jsem vybíral tak, aby typologicky odpovídali mnou zvoleným kritériím. Konkrétně se tedy jednalo o čtyři hráče z FC Hradec Králové a čtyři hráče z TJ Sokol Provodov, a to vždy po dvou respondentech ve zvolených kategoriích U12 a U17. Stejně tak to bylo v případě jejich rodičů, kde jsem se však zaměřil pouze na otce a to již ze dříve zmíněných důvodů. Celkem tedy bylo provedeno 16 rozhovorů. Počet je nastaven tak, aby bylo možné porovnat odpovědi jak napříč úrovněmi a věkovými skupinami, tak mezi typově stejnými respondenty. Získaná data jsem doslovně přepsal a následně upravil, tak abych získal validní informace pro mou práci. 37
6.2. Sběr dat Vzhledem k časové náročnosti trval můj kvalitativní výzkum zhruba 2 měsíce. Data jsem sbíral pomocí osobních rozhovorů. Rozhovory probíhaly na různých místech, u hráčů se především jednalo o nějaké klidné místo před jejich tréninkem, s rodiči jsem dělal rozhovor buď u mě doma, nebo u nich, záleželo na domluvě. Vybrané respondenty jsem oslovil osobně, protože jsem většinu z nich znal alespoň od pohledu. Nikdo z oslovených mi rozhovor neodmítl, což mě velmi potěšilo. Bezprostředně před uskutečněním rozhovoru jsem se dotazovaným představil, seznámil jsem je s mou prací a školou, na které studuji. Zdůvodnil jsem jim, proč jsem si vybral právě je, a poprosil je ke svému rozhovoru. Před začátkem nahrávání jsem je ubezpečil, že je rozhovor anonymní, a že ho budu využívat pouze já ke své práci. Poprosil jsem je, aby se uvolnili a rozpovídali se upřímně, tak jak to cítí. Důležité bylo, aby věděli, že žádná myšlenka není špatná a nemusí se za svá slova stydět. Samotný rozhovor probíhal od 20 do 40 minut. Otázky jsem pokládal dle daného scénáře, a pokud mě v průběhu rozhovoru napadla doplňující otázka, tak jsem ji položil také. Rozhovory s rodiči probíhaly naprosto bez problému a překvapila mě upřímnost a spisovná mluva dotazovaných. U kategorie U17 to bylo velmi podobné, ovšem problém nastal u nejmladších účastníků rozhovoru. Jedenáctiletí kluci občas těžko chápali danou otázku, a proto bylo nezbytné ji více rozvést a uvést příklady. Nakonec se však podařilo získat data od všech účastníků. Rozhovory jsem nahrával pomocí mobilního telefonu a následně je přepsal do počítače, abych měl data pohromadě.
38
6.3. Výzkumná metoda Při sběru dat pro mou bakalářskou práci jsem jako výzkumnou metodu zvolil strukturované rozhovory. Scénář je přizpůsoben tak, aby co nejlépe a nejvýstižněji odpověděl na výzkumné otázky, které jsou předmětem mého šetření. Otázky jsou položeny tak, aby bylo možné s co největší přesností odpovědět na otázky, které jsem představil v předchozí části práce. Jelikož mám výzkum rozdělen na hráče a rodiče, připravil jsem scénář pro každou kategorii zvlášť. Přesto se v obou částech zaměřuji na podobná témata, která jsou stěžejní pro můj výzkum. Nejprve nastíním scénář rozhovoru pro hráče, abych poté představil rozdíly v otázkách pro rodiče. Oba celé scénáře rozhovoru je možno dohledat v přílohách. Hráčské rozhovory jsem rozdělil na několik témat. První soubor otázek se zabýval základními informacemi o respondentech, jako je jméno, bydliště nebo věk. Dále jsem zkoumal sport obecně, jestli respondenty zajímají i jiné sporty než fotbal, nebo jaký mají názor na sport ve vztahu k mládeži. Posléze jsem se už přesunul ke stěžejnímu tématu mé práce, k fotbalu. V kapitole, kterou jsem nazval „fotbal-obecně“ mě zajímalo hned několik věcí. Mezi 15 body, které jsem zařadil do této kapitoly, pro mě bylo důležité zjistit především, za který klub respondent nastupuje, a jestli je to klub, kde hrál celý život, abych případně mohl porovnávat různé kategorie výkonnosti. Při zjištění, že má hráč zkušenosti z obou zkoumaných úrovní – tedy jak amatérské, tak profesionální, jsem položil otázku: „Jak bys od sebe rozlišil profesionální amatérský sport dle vlastních zkušeností?“ Tato 39
odpověď významně pomohla při hledání největších rozdílností. Protože jsem zjistil, jakých diferencí si všímají samotní hráči, kteří si prošli oběma stupni výkonnosti. Další dotazy mířily k ambicím hráče, jaké jsou jeho fotbalové cíle, zda si myslí, že se fotbalem bude živit, nebo co by dělal, kdyby to nevyšlo. Tyto otázky jsem zvolil s cílem zjistit, jaký dopad má věková kategorie a úroveň výkonnosti na vnímání hráče právě v tomto ohledu. Další kategorií, která se určitou mírou odlišuje od ostatních otázek, je „fotbal a rodina.“ Zajímala mě zkušenost rodičů s výkonnostním nebo s rekreačním sportem, a jestli syn cítí podporu v rodině. S tím souvisí i otázka: „Jezdí se rodiče dívat pravidelně na tvá utkání?“ Výsledkem této otázky mělo být zjištění, zda se liší podpora dítěte dle věkové kategorie či kvality soutěže. Fotbal je úzce spojen s volným časem, proto musela jedna z kapitol patřit právě tomuto tématu. Zde jsem hlouběji rozebral působení v klubu. Jedna z hlavních otázek zněla: „Jak často máš trénink?“ Rozdíly v této otázce měly být podle mého předpokladu výrazné. Vyptával jsem se také na tréninkovou docházku, protože mě zajímalo, zda hráči vnímají trénink jako povinnost a řadí ho na první místo svých aktivit, nebo je účast podmíněna jinými aktivitami. Pokud se hráč chce stát profesionálem ve svém oboru, měl by se zlepšovat a přidávat si tréninkové dávky i individuálně po klubových povinnostech. Otázka na tuto činnost byla položena za účelem zjištění, zdali tomu tak je již v těchto mládežnických letech. Fotbal a škola je spojení, které mládežničtí hráči musí řešit dnes a denně. Otázky mířily na školu, ve které respondent studuje, zda má tréninky i v rámci školy a jestli klub se školou nějakým způsobem spolupracuje. Další otázka mířila na studijní výsledky dotazovaného, v souvislosti s časem, který mu kvůli fotbalu zbývá na učení. 40
Okrajově jsem také zasáhl oblast životosprávy, kde se předpokládaly menší odchylky ve vnímání především v odlišném věku, ale i klubu. Jak a v čem životospráva pomáhá sportovcům, bylo dalším šetřením, které jsem s hráči prováděl. Předposledním tématem byl soukromý život fotbalisty. Otázky padaly na okruh přátel i chování hráče, s cílem pochopit vliv fotbalové kabiny na osobnost člověka a snaha zjistit, jestli si hráč myslí, že by se choval jinak, kdyby fotbal nehrál. Otázka, která uzavírala tohle téma a zároveň mohla napomoct k pochopení největších rozdílů v tom, jaká úskalí může mít fotbal na konkrétní úrovni, zněla: „Vadí ti něco spojené s tvým fotbalovým životem?“ Abych od sebe co nejlépe odlišil zkoumané kluby, zaměřil jsem se na charakteristiku chodu klubu, jací zde trénují trenéři, jak kvalitní jsou zde tréninky, nebo zda je o hráče dobře postaráno, co se týče zdravotnictví, regenerace nebo stravy. U rodičů byly mírné rozdíly v otázkách, například mě zajímalo zaměstnání, neboť to nepochybně hraje významnou roli při struktuře volného času jak jejich, tak jejich dítěte. Otázky mířily na volný čas otce, protože jsem předpokládal, že se musí uzpůsobit potřebám syna popřípadě dalším dětem. Další z dotazů zněl: „Jak finančně náročné je mít syna fotbalistu?“ Tato otázka měla potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, že na vyšší úrovni, jsou finančně náročnější podmínky, ať už co se týče vybavení či členských příspěvků a dalších výdajů. Jinak byly otázky velmi podobné, jen s rozdílem, že jsem hledal názor otců, kteří přece jenom vidí věci z povzdálí a nejsou přímo v dění, takže můžou být jejich názory odlišné od synů.
41
7. Výsledky 7.1. Přehled respondentů jméno
věk
statut
zaměstnání
úroveň
Lukáš
11 let
hráč
student
amatérská
Marek
12 let
hráč
student
amatérská
Milan
17 let
hráč
student
amatérská
Václav
17 let
hráč
student
amatérská
Tomáš
11 let
hráč
student
profesionální
Matyáš
11 let
hráč
student
profesionální
Josef
17 let
hráč
student
profesionální
Dominik
16 let
hráč
student
profesionální
Tomáš
36 let
rodič
státní správa
amatérská
Marek
37 let
rodič
autodoprava
amatérská
Libor
43 let
rodič
řidič
amatérská
Petr
47 let
rodič
opravář
amatérská
Petr
37 let
rodič
referent
profesionální
Filip
41 let
rodič
voják
profesionální
Martin
40 let
rodič
podnikatel
profesionální
Roman
42 let
rodič
mechanik
profesionální
42
7.2. Charakteristika respondentů, hráči, amatérská úroveň Lukáš (11 let) Lukášovi je 11 let a bydlí v Šonově, což je vesnice administrativně spojená s Provodovem, kde jsem prováděl výzkum. Lukášův názor na sport byl kladný, když ho zařadil na vrchol svých oblíbených aktivit před počítače, přesto nedokázal objasnit, proč je sport důležitý pro mládež, což se dalo v jeho věku pochopit. Fotbal hraje od 5 let a přivedl ho k němu otec, tento sport je pro něho především zábavou a oblíbenou činností i mimo tréninkový proces. Hraje za RSCM Rozkoš, což je mládežnický tým TJ Sokol Provodova. Z jiných sportů zkusil pouze rekreačně tenis a pak mnoho dalších v rámci tělesné výchovy. Závodně se však věnuje pouze fotbalu, ale podle jeho vyjádření by rád v budoucnu zkusil i jiný sport. Po Lukášovi jsem chtěl názor na odlišnost amatérského a profesionálního sportu. V jeho věku a se zkušenostmi, jaké má, se to samozřejmě těžko hodnotí, přesto vidí hlavní rozdílnost těchto výkonnostních skupin především v kvalitách hráčů, v počtu tréninků a také vnímá, že ve vrcholovém fotbalu za něj hráči pobírají plat. Své fotbalové cíle nastavil velmi vysoko, chtěl by hrát českou ligu nebo, jak říkal: „vydělávat v cizině a hrát Ligu Mistrů“. Na otázku, zda si myslí, že by si mohl fotbalem vydělávat, nepřišla jasná odpověď, ale určitě by byl rád, musel by však odejít do jiného klubu. Kdyby se mu nepovedl jeho sen, rád by se stal policistou. Lukášovi rodiče ho velmi podporují, což mu prý hodně pomáhá. Doma si o fotbale často povídají a jejich přínos vidí i ve finanční podpoře, hlavně při nakupování nezbytné výbavy. Tréninky má dvakrát až třikrát týdně a snaží se chodit na všechny, mimo trénink se neustále zdokonaluje hraním fotbalu s kamarády. Ve volném času ho kromě fotbalu baví 43
sledování televize nebo hraní na počítači. Lukáš chodí na základní školu v Provodově a jeho výsledky jsou podle jeho názoru dobré, občas je kvůli fotbalu unavený, přesto si myslí, že jeho výsledky nejsou nijak ovlivněny fotbalem. Otázku životosprávy neřeší a jí všechno, co mamka uvaří. Dle jeho názoru je v klubu „dobrý“ trenér a tréninky ho velice baví, zajímavostí je, že ho trénuje vlastní otec. Marek (12 let) Na začátek musím říct, že rozhovor s Markem byl pro mě nejtěžším, protože respondent jen těžko hledal odpovědi, přesto jsem potřebné informace získal. Markovi je 11 let a bydlí v Provodově. Hned z první otázky jsem zjistil pouze to, že sport je sice důležitý pro mládež, ale nenašli jsme důvody proč. Každopádně Marek ostatní sporty sleduje, ale myslí si, že „fotbal je nejlepší“. Fotbal je pro něho důležitý především proto, že má zde hodně kamarádů a prožívá mnoho zábavných chvil. K fotbalu, který hraje od 4 let, ho přivedl starší bratr, který sám také hrál. Kromě fotbalu respondent zkoušel i florbal a házenou, ale vybral si fotbal, prý kvůli tomu, že ho bavil ze všeho nejvíce a že zde byla nejlepší parta napříč těmito sporty, dalším důvodem byla bezprostřední blízkost domova a hřiště. Marek hraje za RSCM Rozkoš a nikde jinde zatím nehrál, takže ani nedokázal rozlišit amatérský a profesionální sport. Jeho fotbalovým cílem je hrát za Náchod, kde má některé kamarády. Podle jeho názoru se fotbalem živit nebude, ale nemůže to říct na 100%. Kdyby se mu to nepovedlo, asi by pracoval u svého otce v autodopravě. Jeho rodiče sport nedělali, ale ve fotbale ho podporují a fandí mu. Tréninkovou docházku má dobrou, neboť se snaží navštívit každý trénink, když není nemocný. Fotbal ho naplňuje radostí, energií a i proto je to jeho nejoblíbenější činnost. Co se týče školy, tak si myslí, že výsledky jsou 44
ovlivněny fotbalem a jako hlavní důvod uvedl, že se na jeho výsledcích podepisuje především psychika a to ve smyslu, že se těžko donutí učit po fotbalovém tréninku, kdy přemýšlí o jiných věcech. Jídelníček si neupravuje, protože to dle jeho názoru není v tomhle věku potřeba. Okruh přátel má široký a nevztahuje se pouze na fotbal. V kabině ho ovlivňuje především trenér, který umí dobře poradit jak do fotbalu, tak co se týče soukromého života. Trenéři jsou podle jeho názoru „super“ a tréninky ho moc baví, to je prý základ všeho. Milan (17 let) Sedmnáctiletý Milan z Provodova je dorosteneckým fotbalistou místního klubu. Kromě fotbalu se závodně věnuje i hokeji, a proto bere fotbal spíše jako doplněk k tomuto sportu. S fotbalem začínal v 10 letech na apel kamaráda. Mládežnická základna Provodova je pro něho jediným klubem, za který hrál, i přesto odlišil amatérskou úroveň od profesionální. Rozlišení popsal takto: „V profesionálním je větší fyzická náročnost a hlavně i časová.“ Přikládá k tomu fakt, že jeho klub nemá dostatečné finance na zlepšení podmínek „ať už jsou to dresy, míče, či sociální zařízení na stadionu.“ Milan si je jistý, že se fotbalem živit nebude, bere to více jako zábavu. Přesto má však velkou podporu v rodině a na jeho zápasy se jezdí dívat jak oba rodiče, tak také babička s dědou. Svůj obvyklý den tráví ve škole a poté na hokejovém tréninku, ten fotbalový má 2x týdně, ale nemusí na ně chodit. Stačí, když se domluví s trenérem a přijde na zápas, protože zde není dostatek hráčů. Volného času příliš nemá, přesto to přičítá spíše hokejovému životu. Podobné je to v případě školy, kdy tvrdí, že nemá dostatek času na studium, ale je to dáno hraním hokeje a jinými koníčky, jak sám říká: „Fotbalem to určitě není, ten hraju jenom o víkendu.“ Stravovací návyky se snaží uzpůsobit zápasu, 45
neboť si uvědomuje, že mu vhodná strava pomáhá při výkonu. Ač je fotbal pouze doplňkovým sportem, je rád, že ho hraje a tvrdí, že by nepoznal tolik lidí, kdyby fotbal nehrál. Při popisu klubu chválí trenéry za přístup, který k němu mají. Jsou rádi, že chodí, i když jeho hlavní náplní je hokej. Je rád, že trenéři tolerují absenci na trénincích, přesto si myslí, že jim nic jiného nezbývá „protože by neměli s kým hrát.“ Václav (17 let) Václav bydlí v Provodově a je mu také sedmnáct let. Sport obecně ho velmi zajímá a myslí si, že je důležitý pro mládež, protože se naučí pohybu i práci v kolektivu. Fotbal je pro něho „doplňkový sport“, kde se sejde s kamarády, jinak ho zajímají i jiné činnosti. Fotbal hraje od 3 let a přivedla ho k němu rodina. Přesto, že je to jediný sport, který provozuje závodně, upřímně tvrdí, že ho více baví hokej, který hraje v zimě na rybníku s kamarády. Sám tvrdí, že ho u fotbalu drží celoroční možnost hraní a finanční nenáročnost. Václav říká, že je „hrdým odchovancem provodovské kopané“, jiný klub nikdy neokusil. Profesionální fotbal by rád okusil v mladším věku, kdy měl ještě vyšší cíle, dnes už ví, že se fotbalem živit nebude, a to má dopad i na jeho motivaci, která je spíše ve sféře zábavy. Jeho momentálním cílem je zůstat zdravotně fit a bavit se hrou. Václav se hodně věnuje učivu na obchodní akademii, protože ví, že fotbal zřejmě nebude jeho živobytím. Rodiče jsou rádi, že dělá činnost, která ho baví, a plně ho v tom podporují, při zápasech si prý užijí mnoho legrace. Fotbalový trénink má 2x týdně, a když může, tak chodí, přesto však říká, že pokud se chce věnovat jiné činnosti, tak neváhá a z tréninku se omluví. Mezi takovéto činnosti zařadil „přítelkyně, kamarádi nebo nějaká jiná sportovní činnost.“ Ve škole nemá nejlepší výsledky, ale jak sám tvrdí, fotbalem to určitě není, je to spíš o jeho vlastní vůli a píli. U otázky na životosprávu uvedl, že by si ji měl 46
upravovat, protože není dobré před zápasem jíst těžké věci, ale nedělá to. Václav si myslí, že kdyby nehrál fotbal, měl by volného času tolik, že by nevěděl, co s ním, proto je rád, že ho alespoň párkrát v týdnu může takto využít. S chodem v klubu je velmi spokojen, protože nemá vysoké nároky, přesto si uvědomuje, že je to pouze amatérský klub, kde si s takovými „skromnými“ podmínkami vystačí.
7.3. Charakteristika respondentů, hráči, profesionální úroveň Tomáš (11 let) Tomášovi je 11 let a bydlí v Hradci Králové. Jeho názor na sport byl velice zajímavý, dle jeho slov „brání obezitě, je to pro děti zábava a u hyperaktivních dětí je to úleva i pro rodiče“. Kromě fotbalu sleduje hokej a myslí si, že všechny sporty jsou v něčem náročné a těžké. Fotbal pro něho znamená hodně, sám říká, že je to pro něho „druhá rodina“, protože zde má výborné vztahy s hráči. S fotbalem začínal v pěti letech a přivedl ho k němu otec, který dříve také hrál. Kromě fotbalu zkoušel i tenis, především kvůli svým bratrům, ale moc ho to nebavilo. Fotbal je pro něho nejlepším sportem, protože je rychlý, kreativní, a také pro něho není handicapem jeho malý vzrůst. Tomáš hraje za FC Hradec Králové a nikde jinde nenastupoval. Rozdíl ve mnou sledovaných úrovních nastínil takto: „Profesionál je za sport placený, je to jeho zaměstnání, amatér ho dělá pro zábavu, ale živí se jinou prací.“ Fotbalem by se rád živil, což je také jeho cílem, pokud by se tak nestalo, chtěl by zůstat u sportu v nějaké jiné funkci, anebo být vojákem po otci. V rodině ho podporují, především otec, protože fotbal sám hrál a někdy mu umí dobře poradit. Tréninky má 4-5x týdně a chodí pravidelně na všechny tréninky, doma se snaží přidat nadstavbu k organizovanému tréninku, a to především v podobě posilování a protahování. Ve volném 47
čase rád sleduje hokej nebo hraje na počítači, podle svých slov však mnoho volného času nemá. Student ZŠ Josefa Gočára tvrdí, že času na učení mnoho nemá, ale vždy se nějaká chvíle najde. Co se týče životosprávy, snaží se Tomáš jíst zdravěji a omezovat sladké, protože si uvědomuje, že se dá zdravou stravou předejít nemocem a svalovým zraněním. Přátele má i ze školy, ve fotbale však převažují a pozitivně ho ovlivňují. Díky fotbalové kabině se naučil: „...přijímat názory od jiných a někdy upravit svůj názor“. Tomáš si také myslí, že kdyby nehrál fotbal, měl by více volného času a neměl by tolik přátel. Při popisu klubu chválil trenéry, kteří jsou výborně připravení na každý trénink a dokážou hráče motivovat k práci. Regeneraci se má každý hráč věnovat v domácím prostředí. Matyáš (11 let) Dalším mým respondentem je jedenáctiletý Matyáš, pocházející ze Světí, podle kterého je sport pro mládež důležitý, aby dětem nechyběl pohyb. Ostatní sporty má rád a sleduje je v televizi. Pro Matyáše je fotbal vším, jak naznačují jeho slova: „Fotbalem žiju a mám tam hodně kamarádů.“ S tímto sportem začínal ve 4 letech, kdy se sám pro fotbal rozhodl a otec s tím souhlasil. Dříve zkoušel i karate, ale fotbal mu přišel zábavnější. Zůstal tedy u něho i proto, že má šanci se někde ukázat a zároveň proto, že táta i děda dříve hráli. Matyáš nastupuje za FC Hradec Králové a je rád, že má možnost nastupovat za klub na tak vysoké úrovni. Vzhledem k tomu, že je to jeho jediný klub, nemůže určit rozdíl mezi tímto klubem a týmem na nižší úrovni. Rád by se ve fotbale dostal daleko, aby si mohl touto činností vydělávat, pokud by tomu tak nebylo, rád by pracoval v jiné funkci spojené s fotbalem. Matyáš pochází ze sportovně založené rodiny, kdy jeho matka hrála extraligu ve volejbale a otec hrával fotbal i hokej, i proto ho ve fotbale podporují, otec jezdí na každé utkání a matka také, pokud jí to čas dovolí. 48
Rodiče synovi věří, ale chtějí po něm i vzdělání. Tréninky má v klubu 4-5x týdně a chodí na každý trénink: „Protože to v takovémhle klubu jinak nejde, na šanci jako máme my, čeká hodně dalších kluků v jiných klubech.“ Ve svém volnu si občas přidává tréninkové dávky formou posilování, jinak si rád hraje na počítačích nebo kouká na televizi. Matyáš chodí na ZŠ Sever, která úzce spolupracuje s FC Hradec Králové a hráči navštěvující tuto školu mají zajištěnou regeneraci v podobě plavání nebo trénink v rámci školy, kam chodí pouze hráči studující na této škole. Matyáš si myslí, že má na učení dostatek času, a proto vyvrací tvrzení, že je škola ovlivněna hraním fotbalu. Životosprávu nedodržuje, přesto věří, že dokáže pomoci v kondici a celkové výkonnosti. Žádná věc spojená s fotbalovým životem mu nevadí. Chod v klubu hodnotí takto: „Trenéři nám dávají víc lásky k fotbalu a hodně nás motivujou.“ Jinak je spokojený s tréninky, kde se věnují rozvoji všech možných dovedností. Josef (17 let) Dalším v řadě respondentů byl Josef z Trutnova, kterému je 17 let. Je studentem aplikované kybernetiky v Hradci Králové a hraje fotbal za FC Hradec Králové. Podle jeho názoru je sport důležitý pro dnešní mládež, „především kvůli narůstajícím problémům s obezitou“. Ač závodně hraje fotbal, upřímně tvrdí, že není nadšeným sportovním divákem. Fotbal pro něho znamená „každodenní povinnost“, a nedokáže si bez něj představit týden už od svých 5 let, ve kterých začínala jeho fotbalová dráha. Na doplňující otázku, zda hraje fotbal z donucení, odpověděl, že občas ano, především při velké četnosti tréninků, ale momenty radosti ze hry a z vítězství to vynahrazují. K fotbalu ho přivedli rodiče, zejména otec, který dříve také fotbal hrával. S fotbalem začínal v Trutnově, odkud pochází a ve 14 letech přestoupil do svého současného klubu. Trutnov není typickým vesnickým týmem, přesto jsou zde rozdílnosti, které respondent 49
rozpoznal. Jako velkou odlišnost určil četnost a náročnost tréninků, a pak také šíři kádru. Do Trutnova nepřicházeli noví hráči a hrálo se spíše s místními mládežníky, zatímco do Hradce přicházejí vybraní kluci z celého kraje. Josefův hlavní fotbalový cíl je hraní na ligové úrovni a postupnými krůčky i zahraniční angažmá, kde by se mohl zajistit do budoucna. Myslí si, že je to reálné, avšak pokud by to nevyšlo, věnoval by se studiu, což je zároveň jeho koníček. V rodině mu, co se týče fotbalu, nechávají volnost, ale snaží se ho slovně motivovat. Tréninky má Josef až 7x týdně a proti Trutnovu si zde nemůže dovolit bezdůvodné vynechání. Ve volných chvílích před tréninkem si přidává formou posilovny, ale spíše kvůli tomu, že mají brzký sraz a není co dělat. Volného času má zhruba 5 hodin denně, což je pro něho „tak akorát“. Fotbal pro něho není nejoblíbenější činností z důvodů, které popsal takto: „když to člověk dělá každý den, dělá to ve velkým stresu, fyzickým napětí, tak je to občas frustrující“. Podle jeho názoru škola není ovlivněna hraním fotbalu, i když je méně času. Tvrdí: „Když se tomu člověk chce věnovat, tak si ten čas najde.“ Rozdíl v chodu klubu v Trutnově a Hradci nazval Josef jako „strašně velkej rozdíl“, hlavně kvůli různé ochotě a motivaci hráčů v obou klubech. Dominik (16 let) Dominik pochází z Třebechovic pod Orebem a je mu 16 let. Myslí si, že je sport „hodně důležitej“, především kvůli tomu, že „je čím dál méně dětí, které jsou ochotny obětovat svůj volný čas“. Ostatní sporty rád sleduje, a dokonce ještě minulý rok hrál závodně hokej v rodných Třebechovicích. Při porovnání v náročnosti sportovních odvětví nastínil, že ve fotbale je podle jeho názoru větší konkurence, než je tomu v ostatních sportech. Fotbal samotný pro něho hodně znamená a, jak sám tvrdí, „je to životní styl“, protože se tomu věnuje každý den a obětuje veškerý svůj čas 50
právě této činnosti. K fotbalu ho přivedl otec, když bylo Dominikovi 5 let a začínal v Třebechovicích, momentálně však nastupuje za FC Hradec Králové. Největší rozdíly spatřuje ve financích, motivaci a v podmínkách pro zlepšování, do kterých řadí například regeneraci nebo kvalitnější trenéry. Při otázce na osobní cíle se respondent zasnil nad angažmá v Barceloně, byl by však spokojený, kdyby se fotbalem živil třeba na české nejvyšší úrovni, poněvadž ho „fotbal naplňuje“ a zároveň by dělal to, co ho baví. Myslí si, že být profesionálním fotbalistou není utopie, pokud by to však nevyšlo, rád by u fotbalu zůstal v jiné funkci. Rodinné zázemí má vynikající pro osobní rozvoj, neboť ho oba rodiče velmi podporují a snaží se mu vyjít vstříc a pomoct mu i formou debat o zápasech. Svůj obvyklý den vyplňuje školou a fotbalem, po kterém se často vrací ve večerních hodinách vlakem domů. Jelikož má trénink 6x týdně a navíc víkendový zápas, můžeme tento režim dne označit téměř za každodenní. Po trénincích často zůstává na hřišti a piluje techniku, sám to popsal takto: „Nejradši mám zkoušení nových triků.“ Navíc se věnuje i regeneraci tím, že chodí do bazénu, kde se, jak sám říká, „vyplave“ z únavy, a také se pravidelně protahuje, k čemuž se vyjádřil takto: „Cítím se lépe druhý den, když se protáhnu.“ Volného času nemá nazbyt, ale pokud se nějaký najde, tak ho rád tráví s kamarády a rodinou nebo sledováním televize. Fotbal však jednoznačně vede mezi oblíbenými činnostmi Dominika. Díky své vášni pro sport si vybral i školu, kde nyní studuje. Je to Střední škola služeb, obchodu a gastronomie, obor Ekonomika podnikání – Sportovní management. Zde chodí do sportovní třídy, ve které spatřuje tyto výhody: „Pouštějí nás na všechny tréninky v době vyučování, a když jsme na tréninku, tak nám nepočítají procenta do absence.“ I přes tento fakt si myslí, že je škola ovlivněna fotbalem, neboť domů jezdí o půl 8 večer a nemá moc času ani energie pro učení. Svou životosprávu si radikálně neupravuje, ale snaží se jíst zdravá jídla, protože věří, že pomáhají k lepší 51
výkonnosti. Fotbalová kabina ho ovlivňuje a svou myšlenku vyjádřil těmito slovy: „Učíme se respektovat, spolupracovat a učit se od jiných.“ Dle jeho názoru, by se mohl chovat jinak, kdyby každý den neměl takové povinnosti, které ho odrazují od nástrah spojených s dospíváním, ať už se jedná o alkohol, cigarety, či navštěvování diskoték. K tomu tvrdí: „Mám cíle a ty tihle lidi nemají nebo si za nimi aspoň nejdou.“ Na hraní fotbalu na takovéto úrovni mu mírně vadí málo volného času, ale uvědomuje si nutnost tréninků, a proto je v globálním měřítku spokojen. Je velmi rád, za to, jak to v klubu funguje, baví ho dobře připravené tréninky, což je pro něho velmi důležité.
7.4. Charakteristika respondentů, rodiče, amatérská úroveň Tomáš (36 let) Otec prvního popsaného respondenta je Tomáš, kterému je 36 let a bydlí v Šonově. Pan Tomáš pracuje ve státní správě. Dříve aktivně hrával fotbal, u kterého alespoň částečně zůstal, když dělá trenéra právě v klubu svého syna. Dle jeho názoru je sport jednoznačně důležitý pro mládež „minimálně v tom pochopit, že bez práce nejsou koláče“. Ostatní sporty sleduje a respektuje, ale v jejich náročnosti pozoruje určité rozdíly, „především v konkurenci“. Fotbal je pro něho velká zábava a koníček, i proto, že i jeho druhý syn dělá tento sport. Synovu podporu vidí v neustálé spolupráci na hřišti, a také se mu snaží radit, což je v roli trenéra logické. Na zápasy jezdí pravidelně „z 95%“, v těch zbylých případech je podle svých slov „jak na trní“. Tomáš tvrdí, že jeho syn není úplně bez šancí na to, aby se fotbalem v budoucnu živil, přesto si však uvědomuje, že je ještě hodně mladý na takováto vyjádření. Pro respondenta je důležité, aby syna fotbal „bavil a naplňoval“, což vidí jako hlavní důvod hraní. Svůj volný čas se snaží trávit 52
s rodinou, musí ho však přizpůsobovat vzhledem k fotbalu. „Zjišťuji, že fotbal omezuje provoz celé naší domácnosti, já trenér, oba synové hráči, manželka musí fandit...“. Dovolenou se snaží naplánovat tak, aby se nedotýkala tréninkového procesu obou synů a otce. Ve škole problémy nemá, takže ani necítí, že by kvůli fotbalu klesal prospěch jeho syna. Jako trenér a otec hráče v jedné osobě se okruh přátel Tomáše stále více zužuje pouze na lidi okolo fotbalu. Vliv kabiny na jeho syna zatím vnímá jenom pozitivně, kdy zmiňuje pojmy jako „legrace, parta, radost při shledání, týmový duch, vnímání úspěchu i neúspěchu“. Svou práci v klubu hodnotit nechce, ale hovoří o „velkém uznání“ k ostatním trenérům, kteří se této činnosti věnují zadarmo ve svém volném čase. Tréninky se snaží tvořit tak, aby byly zároveň zábavné a účelné. V klubu však spatřuje velké rezervy v regeneraci, přesto si myslí, že „v rámci možností venkovského klubu je o kluky dobře postaráno“. Marek (37 let) Dalším rodičem je 37 let starý Marek z Provodova, který pracuje v autodopravě. Sport na závodní ani na rekreační úrovni nikdy neprovozoval, neboť nemá na sportování čas. Dle jeho názoru „mladí sport potřebují“, protože přibývají činnosti, které nevedou děti ke zdravému životnímu stylu. Kromě fotbalu, který sleduje „hlavně při zápasech kluka“, ho sport příliš nezajímá, pouze při větších celosvětových událostech typu mistrovství světa. Fotbal pro něho znamená zábavu při zápasech syna a způsob odreagování od každodenních činností. Marek má ještě staršího syna, který také dříve hrával fotbal, ale nyní už se věnuje jiným činnostem. Svého mladšího syna však ve fotbale podporují a navštěvují „všechny dostupné zápasy“, dokonce se mu snaží i radit, avšak dobře si uvědomuje, že hlavní slovo by měl mít trenér, protože se sám označuje za „laika“. Kluka by 53
určitě podporoval i v jiných činnostech, protože je rád, že dělá to, co ho baví. Jako budoucí zaměstnání svého syna si ale představuje jiné a k tomu říká: „Podle mého názoru se fotbalem živit nebude, je to sice brzo, ale upřímně nepatří k nejlepším ani na této úrovni, rád bych se ale pletl. Na živobytí si bude asi vydělávat jinak, ale kdo ví?“ Své volnočasové aktivity má nastavené podle práce, takže většinou „zbyde čas jen na televizi“, pokud má však více volna, rád griluje nebo jezdí na motorce. Tvrdí, že svůj čas kvůli synovi moc neomezuje, mluvíme-li o vztahu k fotbalu. Marek je rád, že syn hraje fotbal, i když je to v klubu na amatérské úrovni, v rámci tohoto klubu si je ale jist, že „o kluky je dobře postaráno“. Libor (43 let) Liborovi je 43 let a je to řidič nákladního auta z Provodova. Závodně hrával fotbal v místním klubu, ale momentálně si pouze rekreačně najde čas na tenis. Dle jeho názoru, je jakýkoliv pohyb pro mládež důležitý, protože v dnešní době plné moderních technologií pohybu ubývá. Libor se nazval „typickým chlapem“, protože ho baví sledovat téměř všechny sporty. Ve sportovním klubu, kde hraje jeho syn, nemá žádnou funkci, plní roli věrného fanouška dospělého týmu i mládežnického mužstva, kde hraje jeho syn. Libor má ještě mladší dceru, která začínala s aerobikem, ale nakonec u toho nezůstala a nyní, ve svých 12 letech, závodní sport neprovozuje. Respondent se chodí dívat na všechny zápasy svého syna a občas zavítá i na venkovní hřiště, teď už je to však méně, než když byl syn v mladším věku. Kluka by prý podporoval v jakémkoliv sportu, protože je rád, že dělá něco, co ho baví. Přesto si je jistý, že fotbal nebude budoucím zaměstnáním jeho syna už jen proto, že je fotbal až druhý v žebříčku sportů jeho syna za hokejem. Libor tvrdí, že syn sám ví, že je to pro něho pouze zájmová činnost, kterou provádí pro zábavu, bez větších ambic. Fotbal je podle Milanova otce méně finančně náročný sport než některé jiné sporty, 54
ale není to velká částka, takže je to bez problému. Libor je rád, když se synovi daří, ale rozhodně to není tak, že by vyčítal synovi nevydařený výkon. Ve svém volném čase rád pracuje na zahradě nebo kouká na televizi, své aktivity nemusí výrazně omezovat vzhledem k fotbalu syna, ale čas od času musí vzít auto na zápas „aby se prostřídal s jinejma rodičema.“ Jinak je pro něho fotbal dalším z koníčků, kterým volný čas vyplňuje. Otec je rád, že syn dělá něco pro sebe a hraje fotbal, ač je to na úrovni, kterou popsal slovem „nízká“. Na trénink se kluci málokdy sejdou v plném počtu a trenér musí upravovat čas tréninku dle svého zaměstnání, ale jde zde hlavně o zábavu. Petr (47 let) Petrovi je 47 let a bydlí v Provodově. Je zaměstnán jako opravář v zemědělství. Výkonnostní sport nikdy nedělal, ale rád jezdí s manželkou na kole a hrával fotbal a hokej s kamarády. Sport podle jeho názoru pomáhá ve zdraví a učí mladé zodpovědnosti. Fotbal je jeho velkým koníčkem a má ho nejraději ze všech sportů. Tento vztah přičítá tomu, že jeho otec pracoval celý život jako správce na místním hřišti, kde mu od mala pomáhal. Petr má ještě starší dceru, kterou však sport příliš nezajímá. Svého syna Václav podporuje návštěvami na zápasech, které jsou pravidelné, jinak se mu snaží radit, ale ví, že syn má vlastní hlavu a sám ví, co je pro něho nejlepší. Momentálně už se nezaobírá myšlenkou, že by se syn fotbalem živil, ale jak sám tvrdí „ještě nedávno jsme si to mysleli“. Ve volném čase se věnuje motorkám, což je jeho velké hobby. Volný čas kvůli synovu fotbalu omezuje pouze výjimečně, a to v případech, že je nutné syna odvést na zápas či trénink. Myslí si, že školní výsledky rozhodně fotbalem nejsou ovlivněny, především proto, že má tréninky dvakrát v týdnu. Jinak je ale škola jasně na prvním místě v žebříčku hodnot rodiny. Petr si myslí, že oproti 55
výkonnostně kvalitnějším klubům zde chybí konkurence, tréninky a více kvalifikovaní trenéři, bere to však jako logickou spojitost.
7.5. Charakteristika respondentů, rodiče, profesionální úroveň Filip (41 let) Filip je otcem Tomáše, kterého jsem popisoval dříve, je mu 41 let a bydlí v Hradci Králové. Jeho profesí je voják z povolání. Momentálně si chodí zahrát fotbal a stolní tenis, ale už spíše rekreačně kvůli kondici. Myslí si, že je sport důležitý „protože se rozvíjí svalová dispozice, velmi důležitou roli hraje kolektiv a v neposlední řadě jde o vyplnění volného času něčím, co je pro člověka, především toho mladého, velmi prospěšné.“ Fotbal pro něho neznamená to co dřív, ale stále je to pro něho sport číslo 1, především díky synovi, kterého podporuje. Filip má ještě dva syny, kteří se věnují tenisu. Dříve, když byl Tomáš mladší, syna podporovali více, dnes je již více samostatný, tak to není v takovém měřítku, ani na všechny zápasy nemůže přijet, kvůli své práci. Filip synovi nikdy neradil, pouze mu ukazoval některé věci, ale časem zjistil, že je lepší, když ho nechá být. Respondent si myslí, že je brzo na hodnocení, jestli se může fotbalem živit, přesto by byl rád. Filip svůj volný čas přizpůsobuje synovi. Na otázku „Jak?“, odpověděl: „Tím, že omezuji svůj volný čas.“ Otec také nebere svého syna na dovolenou v době tréninkového procesu, protože „každý by měl plnit své povinnosti“. I zde otec řadí školu na první místo, před ostatní činnosti, protože „fotbal je pro něho zatím stále spíše doprovodným koníčkem“. Filip je rád, že jeho syn hraje fotbal, kvůli neustálému pohybu na čerstvém vzduchu a partě kluků, s kterou sdílí kabinu. Úroveň klubu hodnotí jako „velmi slušná“, protože ve všech kategoriích patří mezi špičku v České republice. 56
Trenéry a tréninkovou náplň nazval slovem „nadstandart“, vzhledem k rozmanitosti a kreativnosti tréninků. Petr (37 let) Dalším v řadě respondentů byl sedmatřicetiletý Petr ze Světí. Pracuje jako referent oddělení metodiky a kontroly na Krajském úřadě Královéhradeckého kraje. Na výkonnostní úrovni nedělal žádný sport, ale myslí si, že „jakýkoliv sport je pro naše děti velmi důležitý a zvlášť v dnešní době.“ Fotbal je pro Petra sport, který ho nejvíce baví, a zároveň sport, který hraje jeho syn Matyáš, což je pro něho velmi důležité. V klubu FC Hradec Králové navíc pracuje jako vedoucí mužstva, ale u jiného ročníku než je ten synův. Petr má ještě desetiletou dceru, která stále hledá, co by chtěla dělat. Jako mladší ale také zkoušela fotbal, později toho však zanechala. Respondent jezdí na všechny zápasy svého syna od jeho šesti let a prakticky i na všechny tréninky, synovi se snaží radit, ale čím je starší, tím více to nechává na trenérovi, kterému věří. Petr se k otázce, zda se jeho syn bude živit fotbalem, vyjádřil takto: „Myslím si, že můj syn nebude ten, který se bude fotbalem živit, ale v tomhle věku je to těžké říct o komkoliv." O fotbale tvrdí, že to není finančně nejnáročnější sport, ale výdaje na výbavu nebo členské příspěvky samozřejmě rodinný rozpočet mírně zatíží. Pro Petra je důležité, aby se synovi ve fotbale dařilo, ale pouze kvůli synovu dobrému pocitu. Svůj volný čas popsal takhle „90% mýho volnýho času zaberou koníčky mých dětí a pak můj koníček, což je také fotbal.“ Kvůli bydlení na vesnici a horší autobusové dopravě nezbývá Petrovi nic jiného než svůj čas organizovat tak, aby syn stíhal tréninky a měl odvoz domů. Myslí si, že studijní výsledky syna do určité míry fotbal ovlivňuje, protože je více časově vytížen než děti, kteří sport aktivně neprovozují. Petr si také myslí, že kabina jeho syna ovlivňuje nejen názorově, ale i chováním. 57
Tento respondent se také, jako jeden z mála, více rozpovídal o chodu v klubu, protože do něho více vidí. Tvrdí, že „trenéři jsou vysoce kvalifikovaní, proto, aby vychovávali budoucí fotbalisty.“ Přesto by občas fotbalový trénink nahradil jinou sportovní činností, aby se děti nerozvíjely pouze jednostranně. Jinak však prý trenéři kladou na hráče vysoké nároky na fyzickou a psychickou připravenost. Vzhledem k provázanosti školy s fotbalem mají také zajištěnou regeneraci v podobě plavání, takže je obecně o kluky „dobře postaráno“. Také díky spolupráci škola-fotbal trenéři kontrolují chování a prospěch dítěte, což je podle Petra velmi důležité „když už chceme dělat fotbal na nějaké vyšší úrovni.“ Martin (40 let) Pan Martin je podnikatel z Trutnova, kterému je 40 let. Sport obecně vidí jako důležitou součást života mladých lidí, protože si tím také prošel, když hrával fotbal v místním klubu. A tvrdí: „Hodně mi to pomohlo do budoucího života, naučil jsem se pracovitosti a mít nějaké povinnosti.“ Martin je sportovní nadšenec a rád sleduje veškeré sporty v televizi. Fotbal je pro něho velmi důležitý, protože má dva syny, kteří oba hrají na „slušné“ úrovni, proto fotbal „neodmyslitelně patří“ do jeho života. Staršího syna, jenž byl také předmětem mého zkoumání, podporuje navštěvováním jeho utkání, je to však složitější vzhledem k tomu, že Josef hraje v Hradci Králové. Volného času nemá mnoho, proto jako svou nejoblíbenější aktivitu zvolil právě návštěvy utkání svých synů, což ho prý naplňuje a baví. Dříve musel svůj čas organizovat dle potřeb svého syna, dnes však bydlí desítky kilometrů od sebe, a proto ho již syn „tolik nepotřebuje“. Pan Martin řadí stále školu na první místo, avšak v koutku duše doufá, že by jednou mohl být fotbal zaměstnáním syna. Říká: „Když už se dostal tak daleko, byla by škoda, kdyby toho nevyužil do budoucna.“ 58
K životosprávě a dalším otázkám, spojeným s kabinou a fotbalovým životem syna, jen těžko hledal odpovědi, neboť syn bydlí na internátu a stará se o sebe sám. K otázce chodu klubu se vyjádřil velmi kladně. „Je vidět, že Hradec má mládež na té nejvyšší úrovni v Česku, s trenéry je celkem dobrá domluva a myslím, že kluci mají tu nejlepší možnou péči při jejich dalším rozvoji.“ Roman (42 let) Posledním respondentem v mém výzkumu byl dvaačtyřicetiletý Roman z Třebechovic, který pracuje jako mechanik. Názor na sport má, stejně jako všichni jeho předchozí kolegové, kladný. „Mladí sport potřebují, aby dělali činnosti, která jim je prospěšná, né jako vysedávání u televize nebo počítače, svého syna jsem k tomu odmalička vedl.“ Sporty sleduje především v televizi a jeho nejoblíbenějšími odvětvími jsou fotbal a hokej. Fotbal je pro něho neoddiskutovatelná součást života, jelikož je velkým fanouškem svého jediného syna Dominika. Jezdí na veškerá utkání, která mu jsou dostupná a po zápase se vždy o výkonu pobaví, jak ale sám říká: „Já mu můžu dát jiný pohled na věc, hlavně by mu měli radit trenéři.“ Roman je šťastný, že se syn našel v činnosti, která ho baví, sice se těžko rozhodoval mezi fotbalem a hokejem, ale nakonec prý rozhodla „větší láska k fotbalu“. Při finančním porovnání obou sportů otec označil fotbal za „méně finančně náročný“, avšak neustále se vyvíjející módní trendy ve fotbalové výbavě bývají „určitou finanční zátěží“. Pan Roman svému synovi věří natolik, že ho v budoucnu vidí jako profesionálního fotbalistu, ale zároveň si uvědomuje množství nástrah, které na této cestě Dominik potká. Ve volném čase se respondent věnuje manželce a jejich společnému koníčku, kterým je jejich pes. Přesto jejich nejoblíbenější činností bývá 59
pravidelná návštěva synových zápasů, jak je cítit z jeho slov. „Na víkendová utkání se nesmírně těšíme a moc fandíme celému týmu, je to náš společný koníček, který nás naplňuje.“ Školu řadí velmi vysoko, Dominik je však prý svědomitý student, a proto se nebojí, že by kvůli fotbalu studium zanedbával. Na svém synovi také pozoruje některé znaky, které jsou způsobeny dennodenní povinností na fotbale. „Nevím, jestli je to kabinou, ale přijde nám zodpovědný a pracovitý v tom, co dělá, po trénincích se navíc vrací spokojený a to je pro nás hlavní, určitá únava k tomu patří, ale to on si uvědomuje.“ Ze slov pana Romana bylo cítit, jak moc je rád, že jeho syn hraje fotbal a daří se mu. Prý k tomu má výborné podmínky, které srovnává s Třebechovicemi, kde Dominik začínal. „Organizace klubu a veškeré věci s ním spojené, jsou na úplně jiné úrovni než tady u nás. Klub spolupracuje se školou, mají zajištěnou regeneraci a velmi kvalitní trenéry, úspěšná mládež toho je důkazem.“
Rozbory respondentů jsou výchozím bodem pro další část analýzy, která se zabývá tématy dle struktury rozhovoru.
60
8. Analýza dat a interpretace výsledků 8.1. Sport obecně Uskutečněné rozhovory jsem zanalyzoval na základě otevřeného kódování. Analýzu jsem rozdělil podle témat ve struktuře rozhovoru, aby byla interpretace výsledků co nejpřehlednější. Posbírané názory na důležitost sportu jsem okódoval podle nejčastějších odpovědí, což můžete nalézt v přílohách. V prvním tematickém okruhu jsem zaměřil své otázky na vnímání sportu v obecném měřítku, abych mohl posoudit, zda se liší povědomí o sportu napříč kategoriemi a úrovněmi. Dále mě zajímal názor respondentů na ostatní sporty, což mohlo napovědět, zda dotazovaný žije sportem i mimo svou tréninkovou náplň. Všichni respondenti se vzácně shodli na myšlence, že sport je důležitý pro mládež, a tak jsem se nesetkal s negativním postojem ke sportu. Mladší účastníci rozhovorů jen těžko hledali pádné argumenty pro toto tvrzení, ale některé výroky zbylých dotazovaných byly velmi zajímavé a různorodé. Přesto jsem rozdělil odpovědi na dvě základní skupiny podle společných znaků, a těmi jsou „zdraví“ a „kladné vlastnosti“ Zdůvodnění, proč je sport důležitý, se lišila, avšak nejčastější odpovědí byl „pohyb“, který velmi v dnešní společnosti chybí. Příčinou toho je neustálý pokrok v moderních technologiích, který stále více drží děti doma u elektronických přístrojů. Sport je tak pro mládež jednou z mála činností, která je k pohybu ještě stále dokáže přinutit. „V dnešní době mají děti celkově málo pohybu a je důležité, aby se hýbaly.“ (Václav) Dalším tématem, které bylo předmětem myšlenek některých respondentů, se stala obezita. Tento pojem navíc úzce souvisí s pohybem, který jsem zmínil výše. O obezitě, jako jednom z důvodů proč sportovat, se například vyjadřoval Tomáš (12 let), Dominik nebo Josef. O tomto nešvaru mluví také dvanáctiletý Tomáš, který jako jeden z důvodů podporujících sportování 61
uvedl, že: „Sport brání v obezitě.“ Tato oblast je tedy pro mé respondenty, kteří representují určitý vzorek společnosti, velmi důležitá. Rodič Petr (37 let) navíc doplnil tuto odpověď tak, že sport pomáhá ve zdraví tím, že zvyšuje celkovou odolnost dětí. Sport kromě jiného „občas pomáhá i po psychické stránce“ (Tomáš 36 let). Kromě zdravého životního stylu respondenti zmiňovali i kladné vlivy, které sport může mládeži pomoct v budoucnu. „Sport učí zodpovědnosti a chování fair play“. (Tomáš 12let) K němu se přidal i Václav, který kromě fair play chování zmiňuje i to, že se mladí naučí chovat v kolektivu. Častokrát byly zmíněny počítače jako největší neřest dnešní mládeže, od které je alespoň částečně sport odrazuje. To podporuje i Lukáš, který poukazuje na to, že je rád na hřišti s kamarády, a proto ho tolik počítač neláká. Z odpovědí se dalo zjistit, že sport pomáhá naučit mládež pracovitosti, respektu a soutěživosti, což jsou bezesporu faktory, díky kterým má sport co nabídnout. Všichni z dotazovaných s oblibou sledují i jiné sporty a to především v televizi. Výjimkou je Josef, kterého ostatní sporty příliš nezajímají, zde jsou jeho slova: „Popravdě nejsem nadšený, sportovní divák. Rád sleduju v televizi utkání amerického fotbalu, jinak nejsem sportovní nadšenec.“ Mezi rodiči je výjimkou Petr (37 let), který má rád fotbal při zápasech svého syna, jinak mu však sporty příliš mnoho neříkají. Marek (12 let), Dominik a Milan dokonce závodně zkusili i jiné sporty, přesto stále aktivně hrají fotbal. Tento blok otázek potvrdil mou domněnku, že děti jež mají blízký vztah ke konkrétnímu sportu, budou sledovat i jiná sportovní odvětví, neboť je v nich od raného věku pěstován sportovní duch a mají ke sportu blízký vztah. Totéž platí o jejich rodičích, kteří z velké části sami nějaký sport provozovali, byť třeba jen na rekreační úrovni. 62
8.2. Fotbal obecně V další části mé práce jsem se zaměřil na několik témat, která se týkají obecných otázek k fotbalu bez užšího vyměření. Hráčské rozhovory jsem nejprve vyčlenil dle začátku jejich fotbalové kariéry na „3-5 let“ a „později“, poté jsem dle analýzy určil kódy pro rozlišení vnímání fotbalu na „zábavu“ a „jiné“. Pro vzorek respondentů je fotbal v první řadě velkou zábavou. Při hledání významu fotbalu pro respondenty byly nejčastějšími odpověďmi věty obsahující slova jako zábava, záliba nebo koníček. „Při fotbale si vždy vyčistím hlavu, a je to pro mě především velká zábava a právě proto tento sport řadím na číslo 1.“ (Tomáš 36 let) V podobném duchu se vyjádřila většina dalších respondentů. Z toho vyplývá, že ať hrajete na amatérské nebo profesionální úrovni, fotbal je pro vás především zábavou a nezáleží na tom, jestli jste hráč nebo rodič. Podle Václava a Milana je kromě zábavy fotbal také doplňkovým sportem k jiným aktivitám, což se může odrážet na faktu, že oba jmenovaní patří do kategorie U17 na amatérské úrovni. „Fotbal pro mě znamená hodně. Je to životní styl. (Dominik) Fotbal zasahuje významně do života všech aktérů mého výzkumu, pro některé však znamená více než faktor zábavy. „Fotbalem žiju...“ (Matyáš) Josef se jako jediný vyjádřil ve smyslu, že v určitých chvílích je pro něho fotbal povinností, ovšem sám našel pozitivní vlivy, které tuto myšlenku přebíjejí. Tento sport lidi nabíjí novou energií, neboť pracují v kolektivu, kde nacházejí spoustu přátel. Od ostatních se mírně odlišuje Milan, který současně s fotbalem hraje závodně hokej, což je pro něho priorita číslo 1, i on však naznačil pozitivní účinky fotbalu především při práci na čerstvém vzduchu. Mírné rozdíly se pak nacházely u rodičů, pro které je fotbal zábavou formou divácké podpory jejich syna. 63
Osobní ambice hráčů můžou leccos napovědět při zkoumání rozdílů na zmiňovaných úrovních. Názory jsem rozlišil do dvou kategorií, které jsem nazval „profese“, kam jsem zařadil hráče, kteří by se chtěli fotbalem živit, a „ostatní“, kde jsou osobní cíle postavené jinak. Otázku ambice jsem doplnil o přání na budoucí zaměstnání v případě nezdaru ve fotbale. Téma směřované k osobním ambicím rozebírala pouze hráčská část dotazovaných, rodiče měli pouze vyjádřit názor, zda si myslí, že se jejich syn může fotbalem živit. Všichni dotazovaní hráči z FC Hradec Králové by se rádi fotbalem živili a věří, že je to reálné. Dominik se společně s Josefem zasnili nad angažmá v cizině, kde by rádi zajistili sebe i svou rodinu do budoucna. Jejich mladší kolegové jsou ve svých přáních střídmější a rádi by se fotbalem živili na úrovni české ligy. Dominik svou odpověď rozšířil, a tak by se rád živil fotbalem, protože by chtěl dělat něco, co ho baví. Naprosto odlišné odpovědi měli respondenti z amatérské úrovně, oba starší hráči (Milan, Václav) rezolutně tvrdí, že se fotbalem určitě živit nebudou a fotbal je pro ně hlavně zábavou. Mírně pozitivnější názory měli Lukáš a Marek (12 let), oba si také myslí, že fotbal nebude jejich budoucím zaměstnáním, přesto se tohoto snu ještě nevzdali. „Mým cílem je dávat hodně gólů, hrát co nejlíp. Chtěl bych se jednou dostat do lepšího týmu a hrát českou ligu.“ (Lukáš) Hráči z profesionálního klubu se také ve většině (Dominik, Matyáš, Tomáš (12 let)) vyjádřili, že by se případně chtěli věnovat zaměstnání spojenému s fotbalem, jako je například trenér nebo manažer. Tomáš (12 let) své možnosti rozšířil o doktora, kterým by chtěl být po otci. Jediný Josef by se rád věnoval informatice. Naopak v amatérském prostředí se hráči do budoucna fotbalu věnovat nechtějí, což dokumentuje například Lukáš, který by byl rád policistou. Osobní cíle i vize do budoucna tak ukázaly velké rozdíly ve vnímání daného sportu samotnými hráči.
64
Mezi rodiči už se názory na fotbalovou profesionalitu jejich syna mísily. „Ještě donedávna jsme si to mysleli, ale jelikož syna v dřívější době trápili zranění, tak už nastupuje jenom v místním dorostu a to už na velký fotbal určitě není.“ (Petr 47 let) Otcové by svým synům přáli, aby v budoucnu hráli fotbal profesionálně, sami si však lépe uvědomují, že je na cestě k tomuto cíli čeká mnoho překážek, které spatřují ve velké konkurenci, ve štěstí, ale i ve zraněních, s kterými můžou nastat problémy v kterémkoliv věku. Dva z osmi hráčů zkusili angažmá na obou mnou zkoumaných úrovních. (Dominik, Josef) Při hledání odlišností amatérského a profesionálního fotbalu mohli dle vlastních zkušeností odpovídat pouze tito respondenti, přesto se zajímavé názory našly i u zbylých dotazovaných. Odpovědi jsem okódoval do kategorií „finance“, „tréninky“, a „další“. Respondenti vnímají největší rozdíly především ve finančních možnostech klubu a v trénincích. Tréninky na amatérské úrovni jsou až dvojnásobně méněkrát, než je tomu na opačném pólu úrovňového žebříčku a navíc„se tam hraje spíš pro zábavu“ (Tomáš 12 let). S tím souvisí i úroveň konkrétních tréninků, kde je velký rozdíl v kvalitě trenérů a přípravy na trénink. Dominik vidí velký rozdíl i v motivaci hráčů a Milan k tomu přidává, že na profesionální úrovni je mnohem větší časová a fyzická náročnost. Odlišnost na dospělé úrovni je také po finanční stránce, kdy na té nejvyšší úrovni dostávají hráči finanční odměnu „a hrajou mnohem líp“. (Lukáš) V myšlenkách dotazovaných se také zmiňuje odlišná konkurence a zázemí klubů v těchto rozdílných sférách.
65
8.3. Fotbal a rodina Rodinné zázemí a vztahy mezi rodiči a hráči mě zajímaly v dalším okruhu otázek. Zajímavé pro mě bylo zjištění, zda mají rodiče zkušenosti se sportem a tím pádem i větší vztah k tomuto druhu volnočasové aktivity. Dále jsem zkoumal, jak rodina podporuje svého syna při cestě fotbalovým životem. Zde jsem okódoval „podporu při zápase“ a „podporu po zápase“, kdy jsem rozlišoval především návštěvy přímo při utkáních a rady, pochvaly či negativní připomínky k výkonu po zápasech. Otázky se shodovaly jak pro hráče, tak pro rodiče, takže jsem zjistil pohledy z obou stran. Z odpovědí jednoznačně vyšlo, že u všech hráčských respondentů je velká podpora v rodině. Rodiče a častokrát i prarodiče jezdí fandit a podporovat své syny téměř na každé utkání, které je hráno na domácím hřišti. Pouze Josefovi rodiče jezdí zhruba jednou do měsíce, pokud jim to vyjde, ale to je dáno především vzdáleností, která dělí místo bydliště rodičů s místem konání utkání. Ukázalo se, že s výjimkou Marka se všichni rodiče věnují nebo věnovali nějakému sportu. „Mamka hrála extraligu volejbalu, táta fotbal a hokej a sestry volejbal.“ (Matyáš) Z toho vyplývá, že vztah ke sportu mají téměř všechny rodiny, které dají své dítě na fotbal. Navíc Dominika jeho otec přímo v mládí trénoval. Dotazovaní hráči cítí velkou podporu v rodičích, na čemž se shodují. „Rodiče mi fandí a věří, především taťka, na kterém vidím, jak je pyšný.“ (Dominik) Kromě návštěvy zápasů vyplynulo z výzkumu zjištění, že se rodiče snaží se syny mluvit i v domácím prostředí a to jak formou rad, tak i kritickými poznámkami. Josef navíc mluví o „pozitivní motivaci“, kterou ho otec nabádá k větší pracovitosti. Lukáš se vymezil odpovědí od ostatních respondentů tím, že podporu v rodině spatřuje i v materiálním zajištění.
66
V této oblasti jsem nespatřil žádné patrné rozdíly, odpovědi a myšlenky dotazovaných se velmi podobají, a nenašel jsem žádné spojitosti napříč kategoriemi či úrovněmi. Rodinné prostředí je tedy, dle mého zjištění, vnímáno se stejnou důležitostí v globálním měřítku fotbalu.
8.4. Fotbal a volný čas Otázky byly konstruovány, aby odpovídaly danému tématu a rozkryly podstatné rozdíly v této sféře. Kódy pro tuto část jsem vytvořil na základě odpovědí na „trénink“ a „volný čas“, pokud mluvíme o hráčské části respondentů. Viditelné rozdíly se nacházejí hned při porovnávání tréninkových metod. Tréninky v FC Hradec Králové jsou v mladší sledované věkové kategorii 4-5x týdně a víkendový zápas, ve starší kategorii je to dokonce až 6 tréninků a zápas k tomu. U amatérské úrovně jsem zjistil, že na obou úrovních jsou tréninky 2x týdně, pouze Lukáš řekl, že trénink je v některých týdnech 3x, „podle toho, jak může trenér“. Na tréninky je nutné docházet, pokud mluvíme o profesionální úrovni. „To k tomu samozřejmě patří.“ (Josef) Ovšem i zde trenéři tolerují prázdninové dovolené, které by však měly zasahovat pouze do začátku přípravy na novou sezonu. Sami hráči si jsou dobře vědomi, že delší tréninkový výpadek, by mohl znamenat ztrátu důvěry trenéra, a proto Dominik trénuje i na dovolené. V TJ Sokol Provodov je v tréninkové docházce značná odchylka. V kategorii U12 ještě oba respondenti tvrdí, že se snaží absolvovat všechny tréninky, u starších spoluhráčů však vidíme diferenci. Milan nenavštěvuje ani jeden trénink, jelikož se věnuje hokeji, a tak je domluvený s trenéry, že stačí jezdit pouze na utkání. Václav přiznává, že ačkoliv se na většinu tréninků snaží přijít, občas má chuť na jiné činnosti a trenérům se omluví. Zajímavé bylo také zjištění, že si mladí fotbalisté často přidávají i mimo tréninkovou jednotku. Mezi nejčastější zdokonalovací 67
aktivity označili respondenti „kopání s kamarády“, při kterém nacvičí nejen techniku, ale také razanci a přesnost střelby. Lukáš se navíc připravuje s kamarády formou slalomů a „panenek“. Mezi hráči z profesionálního klubu je zavedené domácí protahování a posilování, neboť se na těchto formách všichni shodli. Dominik a Josef navíc rozšířili svou myšlenku o občasnou regeneraci v podobě plavání. Na nedostatek volného času si stěžovali pouze někteří hráči na obou úrovních, čili zde je odlišnost čistě individuální. Formy trávení dne mimo školní povinnosti a fotbalový trénink odpovídají typickému mladému člověku, protože se zde nejvíce objevují slova jako počítač, televize a kamarádi. Dominik mezi své oblíbené volnočasové aktivity přidal konzumaci dobrého jídla a Václav rád tráví své volné chvilky s přítelkyní. U otců mě zajímalo trávení volného času a především jeho uzpůsobování k fotbalu jejich syna. Koníčky otců nebyly nic překvapivého, když se několikrát zopakovaly motorky, rodina a fotbal vlastního syna. Odlišnosti v organizaci volného času vzhledem k synovi nastaly, ovšem tentokrát ne napříč úrovněmi, ale při porovnání věkových kategorií. Otcové starších hráčů nemusí svůj volný čas téměř omezovat potřebám syna. „Když byl v mladším věku, tak samozřejmě ano, ale teď už si poradí sám a navíc bydlí daleko od nás.“ (Martin) Snad jen Libor se vyjádřil ve smyslu, že čas od času musí vzít auto na zápas, aby „se to prostřídalo s ostatníma rodičema“. V mladší věkové kategorii je však plánování rodičů mnohem důležitější, „to by ani jinak nešlo (Filip). Rodiče často vozí děti na tréninky a zpět, to samé platí o zápasech.
8.5. Fotbal a škola Názor rodičů na školu byl totožný ve všech osmi případech. Tátové jednoznačně řadí školu na první místo před fotbal, i když například Petr (37 68
let) tyto dvě činnosti odlišuje. „Nestavím školu versus fotbal“. Přestože rodiče především u hráčů profesionální úrovně vědí o menších časových možnostech svých synů, neshledávají zde příčinu kvality školních výsledků. Tyto myšlenky mírně vyvrátily můj předpoklad, že tátové, kteří mají syny v profesionálním klubu, vidí školu alespoň na stejné úrovni jako fotbal. Všichni se však shodli na stejné prioritě, a tou je studium. Pouze Martin naznačil, že by byla škoda nevyužít fotbalového potenciálu, avšak věří, že se to dá se školou zvládnout. U hráčů jsem vypozoroval rozdílné vnímání při zasahování fotbalu do školy. Hráči mladší zkoumané kategorie a také Václav si nemyslí, že by jejich výsledky fotbal ovlivňoval, i když jsou občas unavení a do učení se jim nechce. V rámci školy tréninky nemají, proto fotbal žádným způsobem nezasahuje do studia. Rozdílné názory mají Dominik s Josefem, tedy hráči z profesionálního klubu v dorosteneckém věku. Tito hráči jsou školou ovlivněni, především po stránce fyzické a časové. Jejich školní výsledky jsou tedy „hodně ovlivněny“.(Josef) U těchto hráčů může hrát roli i místo bydliště, neboť v FC Hradec Králové hrají vybraní hráči z celého kraje a mnohdy i ze vzdálenějších lokací. To platí například pro Dominika, který se vrací vlakem pozdě domů a nezbývá mu psychická ani fyzická síla na učení. Zajímavé je, že jeho otec si to nemyslí a jeho výsledky považuje za dobré. Další odlišností, kterou se vyznačují dorostenci v profesionálním klubu, jsou začátky tréninků v období školy. Hráči se před sezonou vždy domlouvají na začátku tréninků, ovšem ne vždy to vyhovuje všem hráčům. Poté přichází na řadu snaha samotného hráče o domluvu s učitelem či trenérem při snaze nalezení kompromisu. Do tréninkového plánu na této úrovni patří také dopolední tréninky, které jsou zpravidla jednou do týdne. Na tyto tréninky chodí většinou všichni hráči. „Pokud má však někdo zkouškové období nebo nějaké důležité testy nebo úkoly, tak se můžou 69
omluvit z fotbalu.“ (Josef) Tolerance při absenci na těchto trénincích je větší oproti odpolední jednotce.
8.6. Soukromý život Do této oblasti jsem zařadil i životosprávu, která se ve scénáři nachází odděleně. Toto spojení jsem využil pro větší přehled a vymezení výsledků, neboť se životosprávy dotýkám i v otázkách na soukromý život. Odlišil jsem od sebe kategorie „životospráva“, „okruh přátel“, „positivní vlivy kabiny“. Mladým fotbalistům nic spojené s tímto sportem nevadí, pouze Dominik a Josef uvedli menší množství volného času, jinak jsou však spokojeni. Tito dva hráči hrají v kategorii U17 na profesionální úrovni. Životosprávu řešil pouze Tomáš, který nejí tolik sladkostí, a se svou odpovědí se k němu přidal i Dominik, který se snaží jíst zdravě. Svou stravu výrazně upravuje Milan, zde je to však dáno jeho hlavní náplní, kterou je hokej. Ostatní hráči si jídelníček neupravují, ačkoliv si dobře uvědomují, že je strava pro sportovce důležitá. „Připravenost na zápas“ (Václav), „rychlost“ (Dominik), „menší problémy se svalovými zraněními“(Tomáš 12 let) či „lepší kondice“ (Matyáš), to všechno jsou kladné účinky, které s sebou zdravý životní styl nese. Přátele si mladí fotbalisté nacházejí i jinde, než pouze v prostředí kabiny. Vzhledem ke každodenní docházce do školy se logicky rozšiřují přátelské kontakty i zde. To rodiče mají okruh přátel spojený s fotbalem „čím dál tím víc“.(Tomáš 36 let) Tento fakt můžeme přikládat pracovnímu vytížení, po kterém zůstává většinou volný čas pro děti, tedy v mém případě fotbalisty. Pravidelný kontakt se spoluhráči má pozitivní dopad na jednotlivé hráče. Pouze Josef naznačil, že ho kabina ovlivňuje i negativně a to tak, že 70
u některých spoluhráčů pozoruje neřesti dospívajících lidí v podobě cigaret nebo alkoholu. Jinak je ale kabina místem, kde se rozvíjí individualita jedince, jelikož se učí respektovat ostatní, pracovat v kolektivu, sbírat nové poznatky tím, že se může „učit se od jiných“(Dominik) nebo „vnímat úspěch a neúspěch“ (Tomáš 36 let).
8.7. Chod klubu Poslední okruh otázek směřoval přímo na „klub“, ve kterém hráč působí. Zajímaly mě „tréninky“, „trenéři“, a „zázemí“ ve sledovaném mužstvu. Do uvozovek jsem označil kódy, kterými jsem rozlišil odpovědi dotazovaných. Z odpovědí jednoznačně vyšlo, že amatérské mužstvo nemá kvalitní zázemí pro rozvoj mladých hráčů. Často zde chybí konkurence a kvalifikovaní trenéři, což rozpoznali hlavně otcové. Práce trenéra na této úrovni zasluhuje velké uznání, neboť je tato činnost provozována bez finanční odměny. Mladí fotbalisté jsou spokojeni s dobrou partou a zábavou na tréninku, kvůli které je fotbal baví. Milan je navíc rád, že mu trenéři tolerují hokej, díky kterému chodí pouze na utkání. Trenérům to nevadí, kvůli již zmiňované šíři kádru. O zajištění regenerace jakoukoliv formou nemůže být řeč. Profesionální klub se může opírat o „vysoce kvalifikované“ (Filip) trenéry, kteří jsou na každý trénink výborně připraveni, a proto jsou tréninkové jednotky zábavné, „rozmanité“ (Filip) a jsou zde „vysoké nároky fyzické i psychické“ (Petr 37 let). Jedinou výhradu k tréninkové náplni měl Petr (37 let), který by uvítal jeden trénink v týdnu zaměřený na jinou činnost, než je fotbal. Regenerace je zde zajištěna, ovšem ani zde není uskutečňována v rámci tréninku, ale záleží na individuální ochotě hráče na
71
sobě pracovat. Při práci v takovémto klubu je automatická vysoká míra motivace, která je navíc trenéry neustále vyvíjena a podporována.
72
9. Odpovědi na výzkumné otázky 9.1. „Liší se vnímání fotbalu mládežnickými hráči na amatérské a profesionální úrovni?“ Výzkum ukázal, že při zálibě sportu v obecném měřítku nezáleží na úrovni nebo věkové kategorii, což může být dáno neustálým kontaktem s fotbalem, který podporuje soutěživost, motivaci a vnímání sportu v užším vztahu, než je tomu u nesportujících dětí. Mou domněnkou bylo, že fotbal je na profesionální úrovni vnímán více jako povinnost, oproti amatérskému fotbalu, kde jde především o zábavu. Tento předpoklad jsem potvrdil pouze částečně. Fotbal hraje pro zábavu většina dnešní mládeže, na úrovni U12 bez výjimek, tedy pokud můžeme brát výsledky za validní, vzhledem k omezenému počtu respondentů. I v profesionálním klubu je jedním z hlavních cílů trenérů, aby kluci na této úrovni trénovali rádi a bavilo je to, jelikož jsou hráči na počátku své kariéry a mnohdy změní své priority doslova ze dne na den kvůli negativnímu podmětu. Na profesionální úrovni už se výsledek v kategorii U17 na různých úrovních odlišuje. Pro chlapce této kategorie v amatérském klubu jde o zábavu na prvním místě, neboť zde hráči nemají vyšší ambice než si o víkendu zahrát a pobavit se s přáteli. Jejich vrstevníci na profesionální úrovni fotbal vnímají více jako součást jejich života, a to i vzhledem k častým tréninkům, které k jejich běžnému dennímu rytmu patří. Pozorujeme zde znaky podobné zaměstnání, kde hráči občas berou fotbal jako povinnost a každodenní rutinu, avšak i zde je pro hráče nejdůležitější zábava a pocit ze hry, který negativní myšlenky přebíjí. Velký rozdíl je v osobních ambicích hráčů, a to nejen pro fotbal samotný, ale i pro případné jiné budoucí zaměstnání. Dle mého výzkumu si v mladší zkoumané kategorii děti myslí, že by mohl být fotbal jejich budoucím zaměstnáním bez ohledu na úroveň, v které momentálně nastupují. Na amatérské úrovni jsou ale hráči přece jenom opatrnější a 73
připouští i variantu, že se jim to nepovede. Svého snu se však nevzdávají a snaží se ho uskutečnit. Kluci stejné věkové kategorie, hrající nejvyšší soutěž v České republice, si věří více a pomýšlí na ligová angažmá. To ve starší kategorii jsou názory naprosto odlišné. Dorostenci v amatérském klubu vidí své priority jinde než na fotbalovém hřišti a soustředí se i na jiné činnosti. O fotbalu jako budoucím zaměstnání zde nikdo nepřemýšlí, neboť by patrně už v tomto věku museli hrát ve výkonnostně lepším klubu, na to však hráči nepomýšlí a fotbal berou jako zálibu a zábavnou formou vyplnění volného času. Naproti tomu v profesionálním mládežnickém týmu se v tomto věku hráči fotbalu věnují každý den a mají možnost komparace s nejlepšími vrstevníky v republice a mnohdy i za její hranicí. Díky tomu je jejich vnímání výrazně odlišné a myslí si, že se fotbalem můžou živit. Uvědomují si, že jsou tomuto cíli blízko a zároveň hodně daleko, protože měli za celou kariéru možnost vídat spoluhráče končící s fotbalem z různých důvodů. Ze všech respondentů si však hráči na této úrovni a v této kategorii připouštějí fotbal, jako budoucí zaměstnání nejvíce. Napříč kategoriemi jsem zjistil odlišnost, kterou jsem neočekával, ale nabízí pohled na další odlišnost ve vnímání fotbalu těmito hráči. Vlastní budoucí povolání se u hráčů amatérské úrovně bez rozdílu věku lišilo, ovšem šlo o běžná zaměstnání, která se sportem nemají nic společného. Oproti tomu hráči z profesionálního klubu chtějí svou budoucnost spojit s fotbalem, ať už v roli trenéra, manažera či jiné funkce spojené s tímto sportem. Tento fakt lze přikládat celkové reputaci klubu, neboť hráče na amatérské úrovni ani nenapadne, že by se fotbalem dalo živit i v jiné formě než pouhým hraním, zatímco v profesionálním klubu je o hráče maximálně postaráno a navíc mají blízký kontakt s dospělým mužstvem hrajícím nejvyšší českou soutěž. Vnímání životosprávy se navzdory mému předpokladu neliší. Hráči si jsou vědomi, že životospráva je důležitá, ovšem ani ve věkové kategorii, 74
ani na různých úrovních ji nepřizpůsobují životnímu stylu, což mě především na profesionální úrovni překvapilo.
9.2. Upravují hráči v profesionálním klubu více svůj volný čas a školu oproti amatérskému klubu vzhledem k fotbalovým povinnostem? Důležitou informací pro odpověď na tuto otázku byl počet času strávený fotbalem během jednoho týdne, jinak řečeno počet tréninků a zápasů, který hráči napříč úrovněmi a kategoriemi musí absolvovat. Zjištění bylo očekávané a logické. V klubu na amatérské úrovni se trénuje zhruba 2x do týdne, zatímco v profesionálním klubu musíme mluvit o 5-6 trénincích v rámci týdenního cyklu. To se samozřejmě promítá jak do volného času, tak při organizaci školních povinností mládeže. Volný čas je vnímán rozdílně především, co se týče klubů. Obě věkové kategorie mají totiž v rámci dané úrovně podobné výsledky. Fotbal je v amatérském klubu vnímán spíše jako zájmová činnost, která je na podobné úrovni jako ostatní koníčky těchto dětí, a není nutné příliš organizovat volný čas, neboť zde není takový tlak na tréninkovou docházku, a pokud se hráči chtějí věnovat něčemu jinému, není to velký problém. To v profesionálním klubu je fotbal jasně na prvním místě v žebříčku volnočasových aktivit. Ostatní zájmy musí jít stranou ve prospěch fotbalu. Na tréninky je docházka nutná, jelikož při jejím neplnění by hráči snadno mohli přijít o místo v sestavě nebo dokonce v klubu. Takový tlak na amatérské úrovni není, za což může konkurence a osobní ambice již výše zmíněné. Na ostatní koníčky hráčů v profesionálním klubu většinou nezbývá čas, protože trénink často navazuje přímo na školu a po tréninku přichází hráči unavení a navíc se musí připravovat do školy, takže na další zájmy nezbývá čas ani energie.
75
Volně jsme se dostali k dalšímu tématu, kterým je škola. Mladší zkoumaná kategorie nemá školu výrazně ovlivněnou fotbalem a to stejné platí pro dorostence na amatérské úrovni. Někdy jsou hráči unavení a na učení není síla, jde však především o individuální chtění a motivaci do učiva, neboť tréninky nejsou natolik náročné, aby se učit nešlo. Znovu je rozdílná situace u dorostenců v profesionálním fotbale. Tady je totiž rozdíl v kádru týmu, protože zde hrají hráči z celého kraje, a tak hraje důležitou roli dojíždění. To platí i pro jejich mladší kolegy, ovšem tam mluvíme o pár jedincích, kteří nepředstavují reprezentativní vzorek pro celou kategorii. V dorostu však místních hráčů hraje pomálu, a proto je nutné organizovat čas tak, aby škola kvůli fotbalu nestrádala, jelikož i zde hráči řadí školu mezi hlavní životní priority. Hráči vnímají fotbal jako faktor ovlivňující jejich školní výsledky, kvůli nedostatku času a energie na učivo. Mladíci jsou navíc čerství středoškoláci a nelze při organizování tréninků vyhovět všem. Zde může nastat problém docházky, ať už školní nebo fotbalové. Domluva a hledání kompromisního řešení je tak důležitou složkou pro budoucí fungování jedince.
9.3. Odlišuje se podpora a organizace volného času v rodinách na zkoumaných úrovních? Otcové podali mírně jiný náhled na odlišnosti spojené s fotbalem, než tomu bylo u jejich synů. Budoucnost svých ratolestí vidí z nadhledu a můžou využít svých životních zkušeností, aby posoudili realističnost cílů jejich ratolestí. Díky tomu jsem zjistil, že rodiče na amatérské úrovni nevěří, že by se fotbalu jejich syn věnoval profesionálně, a i na opačné úrovni byly názory opatrnější, přesto zde nacházíme větší důvěru ve schopnosti synů. Rodiče však berou fotbal s rezervou a řadí školu jednoznačně na první místo v prioritách jejich syna. Pro otce je fotbal velkou zálibou, neboť rádi podporují své syny při zápasech a to na obou zkoumaných úrovních. Organizace volného času se 76
liší především dle věkových kategorií. Žákovská léta jsou pro rodiče náročná, protože musí svůj čas obětovat dítěti, které není tolik samostatné. Neustálé uzpůsobování času je významnou úlohou rodiče, neboť jejich syn potřebuje dopravu na tréninky a zápasy. V tomto je to lehčí pro hráče, jejichž rodiny bydlí přímo v místě působení klubu. V kategorii dorostu už vliv rodiče v této problematice upadá, hráči jsou samostatnější a na profesionální úrovni často bydlí na internátech, kvůli škole. Samozřejmě jsou i výjimky, které se bez pomoci rodiny v tomto ohledu neobejdou, ty však nejsou natolik četné, aby byly měřítkem pro celou kategorii. Podpora syna se na žádné úrovni jak věkové, tak výkonnostní neliší. Otcové jsou rádi, že jejich syn dělá pro svůj organismus prospěšnou činnost, která ho navíc baví. Občasné rady nebo kritické připomínky se prolínají napříč všemi respondenty, proto nemůžu určit, zda se liší podpora v kterémkoliv směru.
77
Shrnutí Cílem výzkumu bylo nalezení odlišností v amatérském a profesionálním fotbale na mládežnických úrovních. Tento výzkum měl především nalézt odpověď na otázku, zda se liší vnímání fotbalu mládežnickými hráči na amatérské a profesionální úrovni. Na základě získaných a zanalyzovaných dat můžeme říci, že se skutečně vnímání fotbalu v tomto vymezení liší. Rozdíly jsem nalezl nejen v ambicích hráčů, ale také ve vnímání fotbalu jako takového. Na amatérské úrovni chybí vyšší vytyčené cíle a fotbal je vnímán spíše jako zábava, oproti profesionální úrovni, kde je zábava také na prvním místě, ale občas je působení v klubu pro hráče povinností. Také zde hráči vidí ve fotbale budoucnost a to nejen v kariéře fotbalisty, ale i v případném jiném zaměstnání. Tyto rozdíly byly pozorovány především ve starší věkové kategorii, což pro mě nebylo až takové překvapení, neboť jsem předpokládal, že v kategorii U12 ještě děti neuvažují natolik realisticky, jako je tomu ve starší sledované kategorii. Potvrdil se mi také předpoklad, že na profesionální úrovni hráči musí uzpůsobovat svůj volný čas a školu vzhledem k fotbalu. Zde se však znovu jedná především o kategorii U17, kde je větší časové vytížené než ve zbývajících zkoumaných skupinách, a to nejen kvůli počtu tréninků, ale i ve vztahu ke školním povinnostem, které jsou v tomto věku časově náročnější. Výzkum také pomohl rozkrýt působení rodin, kde jsem našel rozdíly, ovšem tentokrát ne ve sféře úrovní klubů, ale při porovnávání věkových kategorií. To je zřejmě důsledkem menší samostatnosti dětí v mladším věku, kdy se jim rodiče musí více věnovat a organizovat tak svůj čas v jejich prospěch. Rodiče své syny podporují stejně ve všech zkoumaných skupinách.
78
Naopak nepotvrzen zůstal můj předpoklad o stravovacích návycích, kdy jsem si myslel, že na profesionální úrovni je to nezbytnou součástí fotbalového života. Respondenti pouze vědí o kladných účincích zdravého stravovaní, ovšem aktivně si jídelníčky neupravují. To je pravděpodobně dáno mladým organismem, který se dokáže lépe vyrovnat s těmito nedostatky než je tomu v dospělé kategorii. Výzkum tedy dal odpovědi na mnou položené otázky, a pomohl tak odlišit úrovně výkonnosti, a také věkové kategorie ve zkoumaných tématech. Obecně se největší rozdíly nacházejí v dorosteneckém věku, neboť žáci ještě takové diference nevnímají nebo je nedokážou pojmenovat. Nalezené výsledky platí nejen pro zkoumané kluby, ale pro amatérský a profesionální fotbal obecně. Pochopitelně by se v případě hlubšího zkoumání s více respondenty mohly nalézt další odlišnosti, ovšem ty hlavní diference tato práce odhalila.
79
Seznam použité literatury SOMMER, Jiří, 2003. Malé dějiny sportu, aneb, O sportech našich předků. Olomouc: Fontána SEKOT, Aleš, 2006. Sociologické problémy sportu. Praha: Grada ČECHÁK, Vladimír, 1986. Sociologie sportu. Praha: Olympia SLEPIČKOVÁ, Irena, 2005. Sport a volný čas. Praha: Karolinum KORVAS, Pavel, KYSEL Jiří, 2013. Pohybové aktivity ve volném čase. Brno: Centrum sportovních aktivit Vysokého učení technického VOTÍK, Jaromír, 1998. Sportovní příprava ve fotbalu. Plzeň: Západočeská univerzita BAUER, Gerhard, 1996. Hrajeme fotbal. České Budějovice: Kopp DESHORS, Michel, 1997. Fotbal. Bratislava: Mladé letá PERIČ Tomáš, DOVALIL Josef, 2010. Sportovní trénink. Praha: Grada CHOUTKOVÁ Božena, KUČERA Miroslav, 1970. Mládež a sport. Praha: Olympia VOTÍK, Jaromír, 2003. Fotbal: trénink budoucích hvězd. Praha: Grada KAMPRLE, Jiří, 2006. 100 let fotbalu pod Bílou věží. Hradec Králové: FC Hradec Králové JANSA, Petr, 2014, Pedagogika sportu. Praha: Karolinum ZALABÁK, Jiří, VOTÍK, Jaromír, 2007. Trenér fotbalu „C“ licence. Praha: Olympia
80
Seznam příloh 1.
Scénář rozhovoru - hráči .................................................................................. 1
2.
Scénář rozhovoru – rodiče ................................................................................ 3
3.
Rozhovor s nástinem kódování ........................................................................ 4
81
Přílohy 1. Scénář rozhovoru - hráči Obecné 1) Můžete se mi představit? Jméno Věk Bydliště Sport – obecně 2) Myslíš, že je sport důležitý pro mládež? Jak V čem 3) Jaký máš názor na jiné sporty než fotbal? Sleduješ je Náročnost Fotbal – obecně 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14)
Co pro tebe znamená fotbal? Od kolika let hraješ fotbal a kdo tě k němu přivedl? Zkoušel si i jiné sporty? Proč si se rozhodl pro fotbal, myslíš, že je to pro tebe nejlepší sport? Představ mi prosím tým, za který hraješ? Hraješ zde celý život? Jak bys od sebe rozlišil profesionální a amatérský sportu dle vlastních zkušeností? Můžeš mi říct, jaké rozdíly pozoruješ v těchto klubech, kde si nastupoval? Jaké jsou tvé fotbalové cíle Myslíš, že se budeš fotbalem živit? Co bys chtěl dělat, kdyby to
Fotbal a rodina 15) Dělal nebo dělá někdo z tvé rodiny výkonnostní sport? a. Rekreační 16) Jezdí se rodiče dívat pravidelně na tvá utkání? 17) Jak bys popsal své rodinné zázemí vzhledem k fotbalu? a. Podpora b. Důvěra Fotbal a volný čas 18) 19) 20) 21)
Popiš mi prosím tvůj obvyklý den. Jak často máš trénink? Chodíš na každý trénink, pokud nejsi zraněný nebo nemocný? Přidáváš si i mimo trénink?
1
22) Jak bys charakterizoval tvůj volný čas? 23) Řekl bys, že je fotbal tvou nejoblíbenější činností? 24) Jezdíte s rodinou na dovolenou v době tréninkového procesu? Fotbal a škola 25) Kde studuješ? 26) Chodíš do sportovní třídy? a. Jaké to má výhody? 27) Máte tréninky v rámci tělesné výchovy? 28) Máš tréninky i v období školy, popiš mi prosím, jak probíhají? Chodí na něj všichni hráči Je v rámci školy / klubu 29) Myslíš si, že jsou tvé studijní výsledky ovlivněny fotbalem? Čas se učit Psychická stránka Fyzická stránka Životospráva 30) 31)
Upravuješ si jídelníček kvůli fotbalu? Věříš, že správná životospráva pomáhá sportovcům? V čem Jak
Soukromý život 32) 33) 34) 35)
Máš přátelé i mimo fotbal? Jak tě ovlivňuje tě fotbalová kabina? Positivně/negativně Přátelé Názory Myslíš, že kdybys nebyl ve fotbalovém klubu choval by ses jinak? Volný čas Životospráva Jiný okruh přátel Vadí ti něco spojené s tvým fotbalovým životem?
Chod klubu 36)
Jak bys popsal úroveň klubu, ve kterém hraješ? Trenéři Tréninky Regenerace
2
2. Scénář rozhovoru – rodiče 1) Můžete se mi představit prosím? Jméno Věk Bydliště 2) Jaké je vaše zaměstnání? 3) Děláte nebo jste dělal výkonnostní nebo rekreační sport? 4) Myslíte si, že je sport důležitý pro mládež? Jak V čem 5) Jaký máte názor na jiné sporty než fotbal? Sledujete je? Myslíte si, že jsou rozdíly v náročnosti? 6) Co pro vás znamená fotbal? 7) Máte nějakou vazbu na sportovní klub, kde nastupuje váš syn? 8) Máte další děti? 9) Věnují se nějakému sportu? 10) Jak byste popsal podporu vašeho dítěte ve fotbale? Jezdíte na zápasy? Radíte mu? 11) Podporoval byste syna stejně i v jiné činnosti, kdyby se pro ni rozhodl místo fotbalu? 12) Myslíte si, že se může fotbalem živit? 13) Jak finančně náročné je mít syna fotbalistu? 14) Jak je pro vás důležité, aby se synovi dařilo ve fotbale? 15) Můžete mi popsat váš volný čas? 16) Přizpůsobujete nějak svůj volný čas vzhledem k fotbalu vašeho syna? Jak V čem 17) Jezdíte se synem na dovolenou v době tréninkového procesu? 18) Myslíte si, že jsou školní výsledky vašeho syna ovlivněny fotbalem? 19) Je pro vás škola prioritou nebo kam ji řadíte v porovnání s fotbalem? 20) Upravujete synovi životosprávu dle fotbalu? 21) Myslíte si, že sportovcům pomáhá zdravá strava? V čem 22) Je váš okruh přátel spojený se synovým fotbalem? 23) Myslíte si, že fotbalová kabina nějak ovlivňuje vašeho syna? Positivně/negativně Jiné chování Názory 24) Jste rád, že váš syn hraje fotbal? Proč 25) Jaká je podle vás úroveň klubu ve kterém váš syn hraje? Trenéři Tréninky Regenerace Je o ně dobře postaráno?
3
3. Rozhovor s nástinem kódování T: Tak, můžeš se mi prosím představit? R: „Moje jméno je Pepa Zezula, bydlím v Trutnově, je mi 17 let. Studuju střední školu aplikované kybernetiky v Hradci Králové a hraju závodně fotbal za FC Hradec Králové.“ T: Dobře, myslíš si, že je sport důležitý pro mládež? Jestli jo, tak jak a v čem? R: „Myslím, že sport je v dnešní době hodně důležitý pro mládež, jelikož v dnešní době děti méně a méně sportují a potýkáme se s problémem obezity a vlastně zdatnost dětí je rok od roku horší.“ T: Jaký máš názor na jiné sporty než je fotbal? Sleduješ jiné sporty? R: „Popravdě nejsem nadšený sportovní divák. Rád sleduju v televizi utkání amerického fotbalu, jinak nejsem sportovní nadšenec.“ T: Myslíš si, že třeba jiné sporty jsou náročnější než fotbal, třeba co se týče dostání se do reprezentace? R: „No já si myslím, že v těch vrcholovejch sportech to je na podobný úrovni, ale jsou třeba sporty, kde je větší náročnost třeba na přesnost, jako je třeba Curling, kde není náročnost na fyzickou zdatnost vyloženě, takže tam nemusí být tak náročný trénink nebo tak vyčerpávající.“ T: Přejdeme teda k fotbalu, co pro tebe fotbal znamená? R: „Znamená to pro mě každodenní povinnost, nedokážu si bez toho představit vlastně týden, protože jsem na to zvyklý vlastně od 5 let. Beru to jako samozřejmost.“ T: Ty říkáš, že je to pro tebe povinnost, takže to hraješ z donucení nebo pro radost? R: „Občas, když je trénink náročný nebo je velká četnost tréninků, tak se dá říct, že i z donucení, ale samozřejmě to k tomu patří možná, protože to zase vynahrazují momenty, které mě baví, jako je pocit vítězství, práce v kolektivu nebo prostě celkový to vyvrcholení snahy.“ T: Od kolika let hraješ fotbal a kdo tě k němu přivedl? R: „Jak už jsem říkal, fotbal hraju od 5 let a přivedli mě k němu rodiče.“ T: Dobře a vedl tě k němu spíš otec, matka nebo tak nějak nastejno, co bys řekl?
4
R: „Samozřejmě otec mě k tomu vedl, protože už měl taky zkušenosti s ... nějaký fotbalový zkušenosti.“ T: Zkoušel si i jiné sporty než fotbal? R: „Jako malý jsem začal od pěti let hrát tenis, poté jsem taky ... mohl jsem začít závodně plavat, ale vybral jsem si fotbal, protože je pestrý, kdyžto plavání je takové jednotvárné opakování stejné činnosti.“ T: A myslíš, že ten fotbal je pro tebe nejlepší nebo si myslíš, že máš větší předpoklady pro jiný sport? R: „Myslím, že fotbal pro mě není ideální z hlediska talentu, spíš nějaká fyzická disciplína, ať už třeba plavání nebo lehká atletika.“ T: Můžeš mi prosím představit tým za který hraješ? R: „FC Hradec Králové v mužské kategorii hraje na spodních příčkách nejvyšší české soutěže - Synot ligy, jinak má řadu dalších týmů ať už juniorský tým nebo dorostenecké a žákovské týmy. Já momentálně hraju za kategorii U17, což je starší dorost.“ T: A hrál si v tomto klubu celý život? R: „Ne, do 14 let jsem hrál za FK Trutnov, odkaď vlastně pocházím nebo kde bydlím, takhle ...“ T: Trutnov sice není úplně typickým příkladem pro amatérský tým, ale jelikož nehraje profesionální soutěž, tak ho do této kategorie zařadím, takže jak bys rozlišil profesionální a amatérský sport z vlastní zkušenosti, v tomhle případě konkrétně rozdíl mezi Trutnovem a Hradcem. R: „Tak největší rozdíl je v četnosti a náročnosti tréninků, pak také v šíři kádru. V těch amatérských klubech většinou se hráči třeba nevyhazují nebo tak ...“ T: Já to teda doplním k té šíři kádru, bylo to v Trutnově tak, že jste se sotva scházeli na trénink? R: „Ta šíře kádru je myšlena hlavně tak, že do Trutnova se nepřivedou noví hráči třeba z okolí, kdyžto Hradci, když se líbí nějaký hráč z okolí, tak se vezme na zkoušku do tréninkového procesu a klub si pak sám vybere, jestli ho chce nebo ne. Můžou si vybrat z celýho kraje, jelikož je to jediný velký klub v tomhle kraji.“ T: A když srovnáš třeba zázemí nebo úroveň tréninků? R: „V zázemí zase tolik rozdílů není, ale je to dáno tím, že třeba počet ploch je dostačující hlavně pro to, že je tam mnohem méně týmů než v Hradci, takže stačí 3 hřiště, kdyžto v Hradci máme mnohem víc hřišť a přesto občas není kde trénovat.“ 5
T: Jaké jsou tvé fotbalové cíle? R: „Můj první fotbalový cíl je dostat se do týmu na ligové úrovni, kde bych se mohl dál rozvíjet, získat zkušenosti a dále přejít do nějakého klubu v zahraničí, kde bych sebe a svou rodinu mohl zajistit finančně, po finanční stránce.“ T: Myslíš, že je to reálné? Aby ses živil fotbalem? R: „Reálný to určitě je, ale je tady mnoho věcí, co to může zhatit, ať už zranění, velká konkurence, špatná ekonomická situace v klubu nebo další faktory, který tomu napovídají. Samozřejmě i nějaká osobní snaha.“ T: Co bys dělal, kdyby to nevyšlo? R: „Určitě bych se chtěl věnovat studiu, protože to je i moje hobby, baví mě to a určitě v tom je i nějaká budoucnost.“ T: Tak, další téma je fotbal a rodina. Dělal nebo dělá někdo z tvé rodiny výkonnostní sport? R: „No tak otec momentálně, ve 42 dvou letech, hraje okresní přebor ve fotbale, matka už teď sportuje spíše rekreačně formou posilování a běhání, táta ještě před třemi lety sportoval aktivně, dá se říct amatérskou kulturistiku.“ T: Jezdí se tvoje rodiče pravidelně dívat na utkání? R: „Rodiče jezdí pravidelně zhruba jednou do měsíce na domácí utkání.“ T: A oba rodiče nebo jen jeden? R: „Většinou oba rodiče, občas i prarodiče nebo známí.“ T: Jak bys popsal tvé rodinné zázemí vůči fotbalu, jestli tě rodiče podporují...? R: „Na jednu stranu mi nechávají volnost, protože je to moje věc, moje záliba, ale na druhou stranu samozřejmě, ale ta motivace formou slovní tam je velká. Třeba táta mě nabádá, abych víc makal, víc trénoval. Né formou kritiky, ale spíš, aby mě dohnal k nějakému lepšímu výkonu.“ T: Popiš mi prosím tvůj obvyklý den. R: „Jelikož ještě studuju, tak ráno vstanu, jdu do školy, většinou po škole navazuje rovnou trénink, někdy musím odejít dřív ze školy. Po tréninky, většinou kolem šesté hodiny, mám čas na jiné věci, třeba na přítelkyni či na nějaký povinnosti ve škole nebo nějakou další regeneraci formou třeba plavání či sauny, masáž a dejme tomu od osmi hodin pracuju na nějakých projektech do školy nebo jiná zábava, například hraní na počítači.“ 6
T: Jak často máš trénink? R: „Trénink mám, dá se říct sedmkrát týdně, ale třeba v sobotu máme volno, ale za to ve čtvrtek máme dva tréninky.“ T: Dobře. Chodíš na každý trénink, pokud nejsi zraněný nebo nemocný? R: „Samozřejmě, to k tomu patří.“ T: Bylo to tak i v Trutnově nebo to tam bylo volnější v tomhle směru? R: „Na tý amatérský úrovni v tom Trutnově jsou občas ten realizační tým, trenéři rádi, že občas jakoby přijdou ty lidi, takže tam je za to jako ... netrestali je za to, ale tady už je nějaká konkurence a vlastně trenér vidí, jak se kdo snaží, kolik tomu dává ve svém volném času a vlastně od toho se vyvíjí jeho postoj k vám.“ T: Přidáváš si i mimo trénink? R: „Vlastně v tom tréninkovým procesu je zahrnuté vše od posilování, přes techniku až po regeneraci a samozřejmě my máme čas pro sebe před tréninkem na tu posilovnu třeba a, není to teda z mý hlavy, ale když mám čas, tak si přidám, protože stejně bych nemohl ten čas před tréninkem v kabině nemohl věnovat ničemu jinému.“ T: Jak bys charakterizoval tvůj volný čas? R: „Volný čas ... mám ho přibližně pět hodin denně.“ T: Myslíš, že je to hodně? R: „Myslím, že to je tak akorát. Věnuju se hlavně kamarádům, přítelkyni, škole, jelikož je to i moje hobby.“ T: Je fotbal tvou nejoblíbenější činností? R: „Možná, že fotbal není moje nejoblíbenější věc, jelikož, když to člověk dělá každý den, dělá to ve velkým stresu, fyzickým napětí, tak je to občas frustrující, a proto bych zvolil jinou činnost, třeba počítače.“ T: Jezdíte s rodinou na dovolenou i mimo tréninkový proces? Jestli to klub toleruje? R: „Snažíme se volit takový termín, aby to bylo mimo tréninkový proces, ale občas to nevyjde a ten termín je vždycky na konci sezony, když už není předemnou mistrovské utkání a nebo naopak na úplném začátku, když ještě je do utkání hodně daleko, takže tam to klub ještě trochu toleruje, ale pokud by to bylo jinak, tak už by to asi bylo bez tolerance.“ T: Tak fotbal a škola. Kde studuješ ještě jednou prosím. 7
R: „Studuju na střední škole aplikované kybernetiky.“ T: Tak, máš tréninky i v období školy? A jak probíhají? R: „Na střední už to vždycky není v rámci školy, ale v rámci fotbalu, takže problém docházky si musí hráč řešit sám, popřípadě, když je nějaký problém, tak mu trenér může pomoci ať už nějakou komunikaci s ředitelem...“ T: Takže máte tréninky v době školy? R: „Ano máme, né vždycky na ně chodí všichni, ale většinou ano. Pokud má však někdo zkouškové období nebo nějaké důležité testy nebo úkoly, tak se můžou omluvit z fotbalu.“ T: Takže se dá říct, že je větší tolerance pro absenci na těchto trénincích než při odpoledním tréninku? R: „Jo.“ T: Tak, myslíš si, že jsou tvé studijní výsledky ovlivněny fotbalem? R: „Studijní výsledky jsou na týto úrovni určitě hodně ovlivněny, ale jde o to, kolik na to má dotyčný času nebo spíš, jak ho využije, protože někteří i kdyby měli na to ten čas, tak stejně budou dělat něco jinýho, za to třeba když člověk se tomu chce věnovat, tak si ten čas najde, ale samozřejmě toho času je méně a člověk je psychicky i fyzicky vyčerpán a nemá náladu se učit.“ T: Takže konkrétně ty bys měl studijní výsledky, kdybys nehrál fotbal? R: „Asi bych neměl o moc lepší výsledky, jelikož jsem se svýma známkama velmi spokojen, takže by to asi nebylo lepší.“ T: Upravuješ nějak svou životosprávu kvůli fotbalu? R: „Ne. Normálně ve volném čase ne, ale před tréninkama a zápasama. Hlídám si, jestli nejím těžký věci nebo něco co mi nedělá dobře, jako bublinkaté nápoje, prostě něco po čem se mi při zatížení nedělá dobře.“ T: A věřím, že její správné dodržování sportovci pomůže? R: „Určitě ano. T: Říkal vám někdo v klubu o správné stravě nebo to víš spíš z toho, že se "to tak povídá". R: „Spíš to znám z toho, že se to jentak povídá, ale já to moc neberu, protože to je jednou tak, pak zjistíte, že je to jinak, takže takový základy znám, ale né moc dopodrobna.“ 8
T: Třeba v tom Trutnově se to nějak řešilo? R: „Jelikož mi bylo nějakých 14, takže se to tolik neřešilo, ale samozřejmě už tam byly připomínky hlavně na hráče s nadváhou, že vlastně by si to měli hlídat.“ T: Máš přátele i mimo fotbal? R: „Ano, hlavně se školy nebo lidi okolo počítačů.“ T: Jak tě ovlivňuje fotbalová kabina? R: „Já si myslím, že to ovlivňuje ... každý sportovec je kabinou určitě ovlivněn, mě to ovlivňuje hlavně positivně, jak už jsem říkal, naučil jsem se tam mnoho životních zkušeností, komunikaci s lidma a mám spoutu úžasných zážitků. Díky vlastně tomu kolektivu jsem zažil věci, který většina lidí, který nejsou v kolektivu ani nezažije.“ T: A myslíš, že třeba je něco čím tě to ovlivnilo negativně? R: „No samozřejmě nějaké špatné věci se tam dějí, jako třeba cigarety, alkohol...“ T: To si zažil? R: „No, že třeba někdo ... u někoho to člověk vidí...“ T: I ve fotbalové kabině? R: „I ve fotbalové kabině, třeba herna atd, ale já to neberu jako špatnou zkušenost, jelikož už se s tím člověk seznámí a je jenom na něm, jak se k tomu postaví. Já se z toho třeba poučím a vezmu si z toho to pozitivní.“ T: Myslíš, že kdybys nebyl ve fotbalovém klubu, choval by ses jinak? R: „Určitě bych měl jiný okruh přátel, určitě bych jich neměl tolik, určitě bych nebyl tak komunikativní, jelikož vlastně ve škole jsem v oboru IT, což není zrovna obor, kde by se člověk potkal s mnoha lidma a postupem času, přestává být komunikativní.“ T: Vadí ti něco spojené s tvým fotbalovým životem? R: „Asi ... množství volnýho času mezi sezonama nebo mezi částmi sezony je třeba volno jenom týden a já bych rád jel třeba s přítelkyní na dovolenou, někam na výlet s kamarádama nebo zažít nějakej volnej čas s rodičema.“ T: A poslední otázka, jak bys popsal úroveň klubu ve kterém hraješ? R: „Myslím, že v porovnání s Trutnovem je tady úplně ... strašně velkej rozdíl, protože v Trutnově, i kdyby ti trenéři sami chtěli, tak těžkou můžou něco zvrátit, protože ty hráči vědí, že nikdy nebudou hrát na profesionální úrovni a ani za tím nejdou, a proto je těžký 9
nějak namotivovat hráči, aby třeba dělal něco pro sebe, takže vlastně ty trenéři jsou takhle svazováni, nemají tolik možností, takže ten rozdíl je velkej.“ T: Třeba ta úroveň regenerace nebo starost o hráče je jaká? R: „Já si myslím, že to závisí na individuálním zájmu, že když hráč bude chtít, tak zajde za trenérem nebo fyzioterapeutem, který mu navrhne jídelníček nebo osobní trénink, takže ta možnost je, ale je to spíše individuální, kdo jak chce, týmově to nemáme v rámci tréninku.“ T: A v Trutnově? R: „Určitě tam nejsou trenéři tolik kvalifikovaní, takže ani možnost, přípravy jídelníčku není.“ T: Děkuji za rozhovor.
Kódy: Zdraví 3-5 let Jiné Zábava Tréninky Další Profese Ostatní
10
