Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Historický ústav
Stopy významných žen na Náchodsku na přelomu 18. a 19. století
Bakalářská práce
Autor: Michaela Šafránková Studijní program: B 7105 Historické vědy Studijní obor: Prezentace a ochrana kulturního dědictví Vedoucí práce: PhDr. Marie Bahenská, Ph.D. Hradec Králové
2016
Zadání bakalářské práce Autor:
Michaela Šafránková
Studium:
F12499
Studijní program:
B7105 Historické vědy
Studijní obor:
Prezentace a ochrana kulturního dědictví
Název bakalářské práce: Název bakalářské práce AJ:
Stopy významných žen na Náchodsku v 18. a 19. století Traces of the most important Women in Náchodsko at the turn of the 18th and 19th centuries
Anotace: BP se bude zabývat významnými ženami Náchodska, jejich činností, výsledky jejich práce a působením ve společnosti. Např. Kateřina Zaháňská, která zasahovala do tehdejšího politického dění, další ženou je princezna Bathildis Amalgunde z rodu Schamburg‑Lippe, která se zabývala charitou a založila v Náchodě nemocnici, poslední ženou v mé práci bude významná spisovatelka a aktérka ženského hnutí Božena Němcová. Metody zpracování: Analýza pramenů, komparace, metody sondy Literatura nebo archivní fondy: SOA Zámrsk, fond Velkostatek Náchod, sign. 34265, 51381 Božena Němcová: Korespondence 1859‑1862. Nakladatelství lidové noviny, 2008 Božena Němcová: Život‑dílo‑doba. Muzeum Boženy Němcové, 2006 JÁNSKÝ, Zdeněk. Stopy krve a železa: Rod Schamburg‑Lippe. Náchod, 1991 SOBKOVÁ, Helena. Kateřina Zaháňská. Praha: Paseka, 2007 SOBKOVÁ, Helena. Tajemství Barunky Panklové. Praha: Paseka, 2008 TARABA, L. Vídeňský kongres. Praha: Baset, 2002 ZÁLIŠ, Milan. Zámek Ratibořice. Libice nad Cidlinou: Gloriet, 2004
Garantující pracoviště:
Historický ústav, Filozofická fakulta
Vedoucí práce:
PhDr. Marie Bahenská, Ph.D.
Oponent:
doc. Mgr. Petr Grulich, Ph.D.
Datum zadání závěrečné práce:
8.12.2013
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením PhDr. Marie Bahenské, Ph.D. samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Chlumci nad Cidlinou dne 30.6.2016
Michaela Šafránková
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především PhDr. Marie Bahenské, Ph.D za vstřícný přístup a cenné rady a připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Poděkování patří také pracovníkům muzea Boženy Němcové v České Skalici za jejich ochotu.
Anotace ŠAFRÁNKOVÁ, Michaela. Stopy významných žen na Náchodsku na přelomu 18. a 19. století. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016 Bakalářská práce. Cílem bakalářské práce Stopy významných žen na Náchodsku na přelomu 18. a 19. století je topograficky zdokumentovat veškerá místa jako jsou zámky, muzea, busty, památky, pomníky, pamětní desky v náchodském okrese a uvést je do kontextu, ze kterého vznikne odborná práce (odborný průvodce), který mapuje působení významných žen v okrese. Mezi tyto významné ženy patří především vévodkyně Kateřina Zaháňská, Bathildis Amalgunde a Božena Němcová. První část práce je zaměřena na města Ratibořice, Česká Skalice, Chvalkovice, Červený Kostelec a Náchod. Druhá část se věnuje přípravě zájezdu po stopách významných žen pro děti základních škol formou exkurze. Klíčová slova: Náchodsko, ženy, 18. a 19. století
Annotation ŠAFRÁNKOVÁ, Michaela. Traces of the most important women in Náchodsko at the turn of the 18th and 19th centuries. Hradec Králové: Faculty of Arts, University of Hradec Kralove, 2016 Bachelor thesis. The aim of bachelor thesis Traces of the most important women in Náchodsko at the turn of the 18th and 19th centuries is topographically document all places such as castles, museums, busts, monuments, memorials, commemorative plaques in Náchod district and put them into context, from which will arise the professional work, which showcases the significant influence of women in the district. Among these important women belongs primarily duchess Catherine Zaháňská, Bathildis Amalgunde and Božena Němcová. The first part of thesis is focused on cities Ratibořice, Česká Skalice, Chvalkovice, Červený Kostelec and Náchod. Second part part is devoted to practical training tour in the footsteps of famous women for primary school children in the form of excursion.
Keywords: Náchodsko region, women, 18th and 19th centuries
Obsah Úvod ................................................................................................................................................. 7 1. Ratibořice ................................................................................................................................ 10 1.1. Vévodkyně Zaháňská....................................................................................................... 10 1.2. Schovanky........................................................................................................................ 14 1.3. Princezna Bathildis .......................................................................................................... 15 1.4. Božena Němcová ............................................................................................................. 18 2. Česká Skalice .......................................................................................................................... 19 3. Chvalkovice ............................................................................................................................ 23 4. Červený Kostelec .................................................................................................................... 24 5. Náchod .................................................................................................................................... 25 6. Exkurze ................................................................................................................................... 30 6.1. Topografická část ............................................................................................................. 31 6.2. Chronologická část .......................................................................................................... 38 Závěr .............................................................................................................................................. 40 Seznam použitých pramenů a literatury ......................................................................................... 42 Přílohy ............................................................................................................................................ 44
6
Úvod Téma mé bakalářské práce zní Stopy významných žen na Náchodsku na přelomu 18. a 19. století. Práce si klade za cíl představit místa v náchodském okrese, na kterých působily ženy, které se zapsaly do našich dějin. Dějiny lidstva nesouvisejí pouze s dějinami mužů, naše dějiny tvoří také významné ženy. Od 20. století si historikové uvědomují jejich důležitou roli v dějinách a mapují životy významných žen již od doby starověku. Tak daleko ovšem tato práce nesahá, zaměřuje se na významné ženy 18. a 19. století, které propojuje východočeský region, konkrétně Náchodsko. Když se řeknou jména Kateřina Zaháňská a Božena Němcová, každému se vybaví ratibořický zámek a Babiččino údolí. Třetí významnou ženou je princezna Bathildis Amalgunde z rodu SchamburgLippe. Tento rod zakoupil ratibořický zámek po smrti Kateřiny Vilemíny vévodkyně Zaháňské. Postavu princezny Bathildis jsem do své práce zvolila záměrně, tato žena se velkou částí podílela na charitě a založení náchodské nemocnice. Na všechny ženy se snažím pohlížet z hlediska jejich přínosu pro náchodský okres. Předkládaná práce je založena především na studiu odborné literatury a na průzkumu sbírek v muzeu Boženy Němcové v České Skalici. Dále jsem využívala prameny uložené ve Státním okresním archivu v Zámrsku1. Pro moji práci byl tento archiv velmi přínosný. Načerpala jsem zde informace především o rodině Schamburg-Lippe, konkrétně o princezně Bathildis Amalgunde, o které zatím neexistuje žádná publikace psaná v českém jazyce, pouze v německém jazyce od spisovatele Otto Elsnera2. A od spisovatele Elsnera pochází také kniha Wilhelm Prinz zu Schamburg-Lippe o životě manžela princezny Bathildis a o samotné princezně zde také nalezneme důležitá fakta3. Informace o Kateřině Zaháňské jsem z části čerpala z prací Heleny Sobkové4, která se velmi podrobně zabývá životem Kateřiny Zaháňské. V případě knih spisovatelky Sobkové se jedná o populárně naučnou literaturu, ovšem nalezneme zde cenné a podložené informace, které spisovatelka čerpala v zahraničních archivech. Dále jsou v práci uvedená fakta, která jsem čerpala z archivu zámku v Ratibořicích a od historika a životopisce rodiny Zaháňských Clemense Brühla z díla Die Sagan.5
1
SOA Zámrsk, fond Velkostatek Náchod, sign. 34265, 51381. Otto ELSNER, Bathildis Amalgunde: Prinzessin Wilhelm zu Schaumburg-Lippe, geb. Prinzessin von Anhalt, Herzogin zu Sachsen, Engern und Westphalen. Ein Lebensbild,Prag 1902. 3 Otto ELSNER, Wilhelm Prinz zu Schamburg-Lippe Schamburg-Lippe, Náchod 1906. 4 Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007 5 Clemens BRÜHL, Die Sagan: Das Leben der Herzogin Wilgelmine von Sagan Prinzessin von Kurland. Berlin: Steuben – Verlag, 1941. 2
7
O Boženě Němcové a především o památkách a významných místech spojených s touto osobností vyšla publikace Kraj mládí Boženy Němcové.6 Dále o památkách v okrese Náchod píše především Ludvík Mühlstein7, nebo spisovatel Josef Lelek.8 Důvodem zvolení tématu byl fakt, že především o Kateřině Zaháňské a Boženě Němcové nalezneme poměrně velké množství životopisných informací, ale žádná odborná publikace zaměřená na působení těchto významných žen v okrese Náchod neexistuje. Cílem je proto představit tato místa v kontextu historie i současnosti, zpřehlednit je v ucelené podobě a představit události související s těmito místy. Text se zaměřuje na historickou část staveb i okolnosti vzniku památek, eventuálně události související s jejich další podobou, avšak vždy v souvislosti s významnými ženami, které se na budování podílely, iniciovaly přestavbu nebo jsou jiným způsobem s místem spjaty. Při tvorbě práce jsem věnovala hodně času srovnávání, komparaci získaných údajů a informací, a to z literatury a z několika druhů pramenů. Základní metodou, kterou ve své bakalářské práci využívám, je metoda topografická kvůli lokalizaci významných míst v prostoru, typologická pro zpřehlednění a utřídění faktů, dále je to analýza odborné literatury a pramenů a syntéza získaných poznatků. Práce je členěna do celkem šesti kapitol. Členění kapitol jsem rozvrhla podle míst, která představuji. První kapitola se věnuje Ratibořicím, tato kapitola se dělí na několik dílčích podkapitol a to podle osobností, které jsou s Ratibořicemi spojené, vévodkyně Zaháňská, její schovanky, Bathildis Amalgunde a Božena Němcová, která je spjata především s Babiččiným údolím. Druhá kapitola se věnuje městu Česká Skalice, kde se zaměřuji na působení Boženy Němcové, je zde především zmíněno muzeum Boženy Němcové, pomník a socha této spisovatelky a v neposlední řadě expozice v Barunčině škole, ale také informace o Jiřinkových slavnostech9, kterých se Němcová zúčastnila.
6
Lada MÜHLSTEINOVÁ - Jan KÁBRT - Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové. 1. vyd. Praha1970. Lada MÜHLSTEINOVÁ - Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové: průvodce po památkách a kulturních zařízeních Kraje mládí Boženy Němcové, Česká Skalice: Muzeum Boženy Němcové, 1980. 7 Ludvík MÜHLSTEIN, Česká Skalice: Ratibořice, Česká Skalice1996. Ludvík MÜHLSTEIN – Václav, NOVÁK, Česká Skalice a okolí, Česká Skalice: Muzeum Boženy Němcové, 1984. Ludvík MÜHLSTEIN – Jiří, ŠOLC, Červený Kostelec, 1. vyd. Červený Kostelec 1988. 8 Josef LELEK, Babiččino údolí, Praha, 1922 9 Ludvík MÜHLSTEIN, Česká Skalice: Ratibořice, Česká Skalice1996.
8
Třetí kapitola se zabývá městem Chvalkovice, zde píši o staré škole, kterou navštěvovala Božena Němcová, a o zámku ve Chvalkovicích, na kterém tři roky pobývala a který patřil vévodkyni Zaháňské. V další kapitole se věnuji Červenému Kostelci, kde bydlela Božena Němcová se svým mužem hned po jejich sňatku, a nalezneme zde její domek se zařízeným dobovým interiérem. V páté kapitole se věnuji městu Náchod, především zámku, který vlastnila nejprve Kateřina Vilemína Zaháňská a později rod Schamburg-Lippe. Poslední kapitola nazvaná exkurze se zabývá tvorbou výletu pro děti školního věku, po stopách významných žen na Náchodsku. V této kapitole je zpracována topografická a chronologická příprava, které jsou pro tvorbu exkurze stěžejní. Nalezneme zde přesnou trasu plánované exkurze, harmonogram, excerpční lístky i itinerář.
9
1. Ratibořice Prvním místem, na které jsem se zaměřila, jsou Ratibořice, jestliže máme ovšem mluvit o postavách významných žen, tak s Ratibořicemi musíme spojit hned několik ženských jmen a každé z nich jsem věnovala dílčí podkapitolu.
1.1.
Vévodkyně Zaháňská
„Vilemína dosáhla nádherné zralosti, je krásná tělem i duchem, pyšná a plná důstojnosti, okouzlující laskavostí, s drobnými ženskými slabůstkami, trochu trpitelská, trochu náladová a svévolně nedochvilná – což půvab mnohých žen ještě zvyšuje. Je bohatá a nezávislá. Všechny smysly probuzené, plná zkušeností, veskrze politická, bohatá znalostmi a vztahy. S rozumem čirým jako sklo, s duchem břitkým jako ocel.“10 Tyto řádky napsal ve své knize s názvem Die Sagen historik rodiny Kuronských a Zaháňských vévodů Clemens Brühl o Kateřině Vilemíně Zaháňské na základě svědectví současníků. O osobnosti vévodkyně, jejím životním stylu, vkusu, nárocích, zájmech a vztahu k přírodě však dodnes podává svědectví především ratibořický zámecký areál. Kateřina Frederika Vilemína Benigna vévodkyně Zaháňská, princezna Kuronská se narodila na rezidenčním zámku v Mitavě 8. února 1781 jako první z dětí Petra Birona, vládnoucího vévody Kuronského a jeho třetí manželky Anny Charlotty Dorothey, rozené von Medem. Vilemína již jako tříleté dítě cestovala s rodiči z Kuronska do Itálie, kde strávili dva roky. Zde se také zrodila láska k Itálii a nadšení pro cestování, které vévodkyně tolik milovala. Dětství a mládí strávila Kateřina spolu se svými sestrami a otcem na zámku ve Vircavě. V roce 1792 zakoupil Petr Biron panství v Náchodě, Ratibořicích a Chvalkovicích. Roku 1795 vévoda prodal svá území v Kuronsku a definitivně přesídlil na své statky v Prusku a v Čechách. Jeho hlavním sídlem se stal zámek v Zaháni. Po smrti Petra Birona v lednu roku 180011 se Kateřina Vilemína stala dědičkou otcova majetku a po oficiálním udělení Zaháně jako pruského královského léna 21. 8. 1801 i vévodkyní Zaháňskou.
10
Clemens BRÜHL, Die Sagan: Das Leben der Herzogin Wilgelmine von Sagan Prinzessin von Kurland.Berlin, Steuben – Verlag, 1941, s. 46.
11
Clemens Brühl jako datum úmrtí uvádí 12. leden 1800. In BRÜHL, Clemens. Die Sagan: Das Leben der Herzogin Wilgelmine von Sagan Prinzessin von Kurland.Berlin: Steuben – Verlag, 1941, s. 46.
10
Zaháň byla sice oficiální rezidencí vévodkyně, ale až do konce života ji navštěvovala jen velice zřídka, pobývala raději ve Vídni nebo v Drážďanech a léto trávila v Ratibořicích. Ratibořický zámek nechala v létech 1825 – 1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen přírodně krajinářský park, postupně rozšířený po celém údolí řeky Úpy. Vévodkyně na zámku hostila řadu významných osobností, například rakouského kancléře, knížete Klemense Metternicha, ruského cara Alexandra I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska.12 Vévodkyně je též veřejnosti známa jako „paní kněžna“ z knihy spisovatelky Boženy Němcové. Ale zajímavá je především svým osudem. Kateřina Zaháňská byla krásná, inteligentní a duchaplná žena. Je znám její komplikovaný vztah s muži, v době života vévodkyně nebyly rozvody běžnou záležitostí a vévodkyně byla za svůj život provdána hned za tři muže a všechna tato manželství ze své vůle ukončila rozvodem. Mezi další muže, kteří ovlivnili její život, patřil například anglický básník George Byron, nebo rakouský kancléř a ministr zahraničí Klemens Metternich13. Když se rozhodla vévodkyně přeměnit Ratibořice na své stálé letní sídlo, uskutečnila několik úprav přímo na budově zámku a v jeho okolí. Když její otec ratibořické panství zakoupil, měl zámek podobu, kterou mu vtiskl při výstavbě kníže Piccolomini, který nechal postavit jednopatrovou barokní budovu ve stylu italského letohrádku, ke které k severovýchodní straně přiléhala kaple. Vévodkyně Zaháňská se po převzetí zámku pustila do rozsáhlé rekonstrukce, a tak se původně barokní stavba změnila v moderní empírové sídlo, tak jako ho můžeme vidět dnes. Barokní zdi i výškové poměry podlaží zůstaly zachovány, ale vnitřek byl upraven tak, že vzniklo po obvodu půdorysu devět místností nahoře a devět dole. Přízemí, ve kterém se tehdy nacházela i zámecká knihovna, si vévodkyně vyhradila pro své účely a celé první patro bylo určeno pro hosty vévodkyně. Celkový architektonický ráz zámku byl střídmý, tedy odpovídal tehdejšímu klasicistnímu vzoru, stropy ani stěny nebyly plasticky zdobené, stěny zdobily pouze tapety v jednoduchých nenápadných barvách. Okna i dveře byly bílé se zlacenými ozdobami a s bronzovým kováním. Vévodkyně nechala na zámek zavést například vodovod i nová kamna ve zlatobílém provedení, která doplňovala celkový ráz místností.14
12
Zdeněk WIRTH a kol, Ratibořice. Státní zámek, kulturní a přírodní památky Babiččina údolí, Praha 1961, str. 2-7. O vztahu vévodkyně s Klemensem Metternichem vyšla kniha Bon jour, mon amie: milostné dopisy knížete Metternicha a kněžny Zaháňské. Petr KYLOUŠEK – Ladislava MILIČKOVÁ, Bon jour, mon amie: milostné dopisy knížete Metternicha a kněžny Zaháňské. Brno, 1997. 14 Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007, str. 107-108. 13
11
Se stejnou péčí se vévodkyně pustila i do rozsáhlých úprav areálu zámku. Nechala například kolem roku 1811 zbořit starý hospodářský dvůr v sousedství zámku. Nový statek byl vybudován asi 100 metrů od zámku severním směrem. Zároveň bylo při statku vystavěno velké jednopatrové křídlo takzvané Kavalierenhaus, které bylo dokončeno v roce 1812. V přízemí budovy se nacházely stáje pro koně a v patře byly pokoje pro služebnictvo. Na vzniklém prostranství po původním starém statku byl založen park s jezírkem, jak tomu bylo zvykem i na zámcích v Kuronsku.15 Přírodně krajinářský park byl koncipován podle anglického vzoru. Měl volně napodobovat přírodu se skupinami stromů, množstvím cest, stezek, alejí a mostů přes řeku Úpu. Park má do dnešní doby tvar elipsy a rozkládá se na ploše 5,58 ha a na severní a jižní straně přechází do volného porostu. Prvním zámeckým zahradníkem v Ratibořicích byl Čech Karel Binder, jemuž je připisován velký podíl na vybudování parku. Zámek leží na vyvýšeném místě, takže je dobře viditelný i z dálky a sám nabízí pohledy do široké krajiny. Další nově vzniklou budovou byl lovecký pavilon, postavený v roce 1800, který se nacházel při cestě bažantnicí z Ratibořic do České Skalice. Této budově ve stylu empíru se jinak také říkalo čajovna a hojně ji využívali hosté vévodkyně při procházce parkem. Průčelí stavby tvoří portál se dvěma dórskými sloupy, dvě okna se žaluziemi a trojúhelníkový štít. Střed pavilonu má valbovou střechu, vzadu k němu přiléhají dvě rovnoběžná přízemní křídla tvořící se zadními vraty uzavřený dvůr. Přestavba v duchu pozdního klasicismu dala zámku ráz elegantního venkovského letního síla vysoké aristokracie. Jediné co vévodkyně nenechala obnovit, byla zámecká kaple, kterou jako protestantka nepotřebovala.16 Po Vídeňském kongresu následoval v životě vévodkyně postupný ústup z veřejného života. Byla stále ještě velmi krásná, vlastnila nesmírný majetek, byla však zklamaná neúspěchy v osobním životě, bez opory v rodině a bez vlastních dětí. Začínaly se u ní projevovat zdravotní potíže, revmatismus, dušnost. Roku 1839 naposledy navštívila Itálii a na podzim téhož roku cestou ze Zaháně zavítala i do Ratibořic. Jako obvykle odcestovala Kateřina Vilemína na zimní měsíce do Vídně, kde po kratší nemoci dne 29. listopadu 1839 zemřela na následky mrtvice. Místem posledního odpočinku vévodkyně je mramorový sarkofág v kostele sv. Kříže v Zaháni, kam byla převezena a uložena v roce 1841.17
15
Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007, s. 107-108. Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007, s. 107-108. 17 Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007, s. 248. 16
12
Dnešní podoba zámku se od dob působení vévodkyně příliš nezměnila. Za posledních majitelů, tedy rodu Schamburg-Lippe nedošlo k velkým stavebním úpravám, exteriér se kromě úpravy fasády nezměnil a v interiéru byla pouze vyměněna podlaha v pokojích a tapety. Pokoje byly vybaveny moderním, převážně rokokovým nábytkem. Po druhé světové válce přešel zámek do majetku státu. První poschodí bylo vybaveno dobovým nábytkem z různých zámků v Čechách, aby připomínalo prostředí, ve kterém žila vévodkyně Zaháňská. Při opravách v roce 1964 se podařilo v několika pokojích odkrýt a restaurovat původní malby z dob Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Od roku 1978 je zámek národní kulturní památkou. Dnes si při návštěvě zámku můžeme projít první patro, které je stále věnováno časům vévodkyně, kde můžeme spatřit jak reprezentační místnosti, tak soukromé pokoje vévodkyně, a přízemí zámku je věnováno posledním majitelům.
13
1.2.
Schovanky
Mezi další významné ženské postavy pobývající v Ratibořicích bych zařadila schovanky kněžny Zaháňské. Po těžkém porodu své jediné dcery Gustavy už nemohla mít vévodkyně žádné další vlastní potomky a tímto faktem trpěla po celý zbytek života. 18 Přes všechny komplikace dostala vévodkyně příležitost vychovávat své tři schovanky. Jako první se v roce 1806 ujala Emilie von Gerschau, když jí bylo pět let. Ve skutečnosti se jednalo o dceru Vilemínina nevlastního bratra Petra von Gerschau a byla tedy neteří vévodkyně. Druhou schovankou se stala Klára Bresslerová (1801 – 1818), dcera hraběte Bresslera. Jako třetí pod svou střechu přijala r. 1812 sedmiletou Marii Wilsonovou, později provdanou von Steinach.19 Marie byla nemanželskou dcerou Pauliny Hohenzollernové a Vilemínina prvního manžela Louise Rohana. Dohledem nad výchovou schovanek, i v době jejich pobytů ve vídeňských a pražských penzionátech byla pověřena hraběnka Trogoffová. Dívky byly vyučovány zpěvu, učily se malovat, braly hodiny tance a dramatické výchovy, ale především se vzdělávaly u významných vědců a umělců. Ve výchovných ústavech se jim pak dostalo celkového soustavného a uceleného vzdělání. Roku 1818 během cesty do Itálie, kterou schovanky podnikly spolu s vévodkyní, zemřela Klára Bresslerová ve věku sedmnácti let. Vévodkyně její smrt nesla velmi těžce. Obě schovanky navštěvovaly vévodkyni i v době, kdy již byly provdány. O výhodný sňatek se jim též postarala vévodkyně a zajistila jim značné věno. Naposledy se vévodkyně setkala se svými schovankami v Ratibořicích roku 1839, nedlouho před svou smrtí. Schovanky, se kterými se na zámku vídala i Barunka Panklová, se staly inspirací pro spisovatelčinu pozdější tvorbu. Božena Němcová se pro postavu komtesy Hortensie inspirovala schovankou Marií von Steinach. Marie byla stejně jako literární Hortensie půvabná, jemná dívka se světle kaštanovými vlasy, milovala cestování, dlouho pobývala v Itálii a měla výtvarné nadání a milovala i jízdu na koni.20
18
Dceru Gustavu porodila vévodkyně tajně roku 1801 v Hamburku a otcem dítěte byl švédský generál Gustav Moritz, baron Armfelt. Gustava byla vychována u příbuzných generála, později ji dokonce přijala za vlastní generálova žena a vychovala ji společně se svými dětmi. Gustava, tak prožila klidný život v blahobytu. 19 Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007, s. 189. 20 Helena SOBKOVÁ, Kateřina Zaháňská. 2. vyd. Praha 2007, s. 189-209.
14
1.3.
Princezna Bathildis
Po smrti vévodkyně Zaháňské v roce 1839 se ujala panství její sestra Pavlína, provdaná vévodkyně Hohenzollern. O vlastnictví v Čechách však nejevila příliš velký zájem, proto prodala v roce 1840 celý majetek na území Čech. Zámky v Náchodě, Chvalkovicích, Ratibořicích a celé panství, které se skládalo ze 113 městeček a vesnic, zakoupil Jiří Vilém, říšský kníže Schaumburg - Lippe.
Jiří
Vilém zakoupil náchodské panství pro svého mladšího syna Viléma Karla21. V držení rodu Schaumburg - Lippe zůstal zámek až do zestátnění v roce 1945. Z rodu Schaumburg-Lippe bych ráda zmínila princeznu Bathildis Amalgunde rozenou z Anhaltu, se kterou je Ratibořický zámek nerozlučně spjat. Bathildis Amalgunde princezna z Anhaltu se narodila 29. 12. 1837 v hlavním městě Anhaltského vévodství Desavě jako druhá ze tří dcer prince Bedřicha Augusta z Anhaltu (1799–1864) a Marie Hesensko-Kaselské (1814–1895). 22 S rodiči často pobývala u spřízněného královského dvora v Kodani, na dánském zámku Panker a na hesenském zámku Rumpenheim. Od desátého roku začala navštěvovat vévodské gymnázium v Desavě. Během jedné z návštěv se na zámku Rumpenheim poprvé setkala se svým budoucím manželem, Vilémem Karlem Augustem, princem ze Schaumburg-Lippe (1834–1906). Dne 18. 1. 1862 se v Desavě konaly jejich zásnuby a v tomtéž roce se v zámeckém kostele v Desavě Bathildis za prince Viléma Karla provdala. Po krátké svatební cestě do Švýcarska novomanželé přicestovali do Čech na statky prince Viléma, které zdědil po smrti svého otce, vládnoucího říšského knížete Jiřího Viléma ze Schaumburg-Lippe (1784–1860). Princ s princeznou pobývali na zámcích v Náchodě a v Ratibořicích. Zámek v Ratibořicích byl u příležitosti sňatku prince Viléma s princeznou Bathildis v letech 1862–1864 nově vybaven a zařízen. Vnější úpravy byly omezeny na obnovu fasád. Interiéry byly nově vytapetovány, dále byly opraveny dveře i parkety a osazena nová kachlová kamna s novogotickými a pseudorenesančními prvky. Zařízení pokojů bylo rovněž nové, ve stylu druhého rokoka. Ratibořický zámek si manželé velmi oblíbili a trávili zde větší část roku. Zde se také narodilo všech jejich osm dětí. V letech 1865–1866 prožívala princezna Bathildis těžké období. Roku 1865 se princ Vilém Karel zranil pádem z koně a v následujícím roce postihla okolí Náchoda a Ratibořic prusko-rakouská válka.23 Po vypuknutí konfliktu byl princ Vilém povolán do rakouské armády. Stal se důstojníkem armádního sboru arcivévody Arnošta, se kterým se také zúčastnil bitvy u Hradce Králové. 21
Hana KALÁBOVÁ - Zdeněk JÁNSKÝ, Generál jízdy Vilém princ ze Schamburg-Lippe, Hradec Králové 2006, s. 3. Otto ELSTER, Bathildis Amalgunde: Prinzessin Wilhelm zu Schaumburg-Lippe, geb. Prinzessin von Anhalt, Herzogin zu Sachsen, Engern und Westphalen. Ein Lebensbild,Prag 1902. 23 Zdeněk JÁNSKÝ – Stanislav, BOHADLO, Stopy krve a železa 1866, Náchod 1991. 22
15
Princezna pobývala v té době v Desavě. Po bitvách u Náchoda a u České Skalice přijela princezna Bathildis do Náchoda, kde pomáhala organizovat pomoc raněným a zřídila také na náchodském zámku vojenský lazaret.24 Pomoc trpícím, zraněným a poškozeným válkou a podpora institucí a spolků, které se této činnosti věnovaly, se stala po řadu následujících let náplní jejího života. Spolu s manželem také vydatně finančně přispívala na budování pomníků a památníků obětem pruskorakouské války a věnovali značné úsilí jejich údržbě a zvelebování. Ve druhé polovině roku 1866 byl na náklady princezny Bathildis a prince Viléma zřízen nedaleko náchodského zámku v místech zvaných „u Bílého kříže“ vojenský hřbitov, kde byla v roce 1866 pohřbena většina padlých v bitvě u České Skalice. Tento vojenský hřbitov se stal také místem posledního odpočinku princezny Bathildis, jejího manžela a dalších příslušníků náchodské knížecí větve rodiny Schaumburg-Lippe. Princeznino jméno v okolí Ratibořic dodnes připomíná „Bathildina stezka“ vedoucí od zámeckého parku do Babiččina údolí a dále podél řeky Úpy mezi Slatinou nad Úpou a Havlovicemi. Princezna Bathildis velmi ráda vyjížděla do údolí Úpy ve svém kočáře a její manžel z lásky k ní nechal upravit cestu mezi Slatinským mlýnem a hájovnou u Havlovic. Okolo roku 1880 byl upraven do dnešní podoby zdejší Červený most a pravděpodobně ze stejného období je i dnešní podoba zmiňované cesty. Ta je označena na třech místech velkými pískovcovými kameny. Na začátku a na konci cesty jsou do kamenů vytesány nápisy BATHILDIS STRASSE a zhruba uprostřed cesty stojí tzv. BATHILDIS PLATZ.25
24 25
SOA Zámrsk, fond Velkostatek Náchod, sign. 34265, 51381. Viz. Obrazové přílohy
16
Princezna Bathildis zemřela náhle dne 10. února 1902 patrně na následky mozkové mrtvice.
26
Byla pochována s velkou slávou za účasti významných osobností tehdejšího života na hřbitov, který sama zřídila. Princezna i její manžel byli u obyvatel Náchodska oblíbení, jak dokládá citace z knihy Jiřího Stanislava Jarkovského: „Německé panstvo náchodské, které přese svoje němectví pohlíželo na Čechy mnohem příznivěji, nežli příslušníci české šlechty. Nikdy jsem například neslyšel princeznu Bathildis služebnictvu poroučeti, vždy jen prosila a služebnictvo by jí bylo sneslo modré z nebe“.27 Dále se o princezně Bathildis dočteme od Vladimíra Černého: „Zde se můžeme zmínit o tom, že manželka vlastníka zámku Ratibořice, Prince Viléma Schaumburg-Lippe, Její Výsost princezna Bathildis mnoho u Skalice zraněných příslušníků praporu velice laskavě v zámku přijala a vzorně a obětavě o ně pečovala. Každým rokem dne 28. června zdobí Její Výsost princezna Bathildis se vzpomínkou na statečné padlé praporem pomník a zároveň zasílá z války laskavými slovy sepsaný vázaný pamětní telegram. Tato vzácná žena nechť na tomto místě přijme ty nejvřelejší díky.“28
26
Otto ELSTER, Bathildis Amalgunde: Prinzessin Wilhelm zu Schaumburg-Lippe, geb. Prinzessin von Anhalt, Herzogin zu Sachsen, Engern und Westphalen. Ein Lebensbild,Prag 1902. 27 Jiří Stanislav JARKOVSKÝ, Paměti, doby mládí-doby štěstí, s.23. 28 Vladimír ČERNÝ, Smutný konec náchodských knížat. Tajemství české minulosti, červenec-srpen 2013, s. 53-54.
17
1.4.
Božena Němcová
S Ratibořicemi spojujeme také postavu spisovatelky Boženy Němcové, o které v souvislosti s jejím dětstvím a mládím v Ratibořicích mluvíme ještě jako o Barunce Panklové, což bylo její dívčí jméno, než se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce a převzala jeho příjmení. Jméno Božena poté souvisí s její literární činností. Barunku Panklovou spojujeme především s Babiččiným údolím29, které spisovatelka popisuje ve své knize Babička. Děj knihy je umístěn především na Staré bělidlo, tedy dřevěnou roubenou chalupu krytou šindelem, kterou dostavěl 17. července 1797 mlynář Antonín Ruder. Vedle chalupy bylo stavení o dvou místnostech. Roku 1842 prodal Antonín Ruder náchodské vrchnosti mlýn, ke kterému náleželo právě Staré bělidlo. Ve čtyřicátých letech 19. století byla u bělidla postavena jednopatrová kamenná panská prádelna. V dnešním Starém bělidle, chaloupce čp. 7 u Viktorčina splavu, které slouží návštěvníkům jako exkurz do života Barunky Panklové, ovšem rodina Panklova nikdy nepobývala. Božena Němcová v něm prožila roku 1844 krásné prázdniny se svými dětmi. Proto sem později přenesla v knize Babička vzpomínky na dětství prožité na původním starém panském bělidle pod zámkem. Původní panské bělidlo, kde Panklovi žili po příjezdu do Ratibořic v létě 1820 a kde Barunka prožila šťastné dětství s milovanou babičkou, stávalo poblíž starého zámeckého skleníku vedle ovocné zahrady. Když dala roku 1830 Kateřina Zaháňská panské bělidlo zbořit, vykázala Panklovým za obydlí sklepní byt o dvou místnostech a tmavé kuchyni (zřízené ze zadní příčné chodby) pod ratejnou v přízemí panského dvora, do kterého se vcházelo od nově postaveného skleníku. V novém bytě již babička Barunky Panklové nežila, protože se neshodla s dcerou Terezií. Odstěhovala se k mladší dceři Johaně do hospodářského dvora a později z Ratibořic odešla. V přízemí ratibořického dvora žili Panklovi do roku 1845. Odstěhovali se odtud do Zaháně na panství nejmladší sestry vévodkyně Zaháňské, tedy na panství Dorothey. Bělidlo, které mohou dnes návštěvníci spatřit, bylo v roce 1945 vybaveno dobovým lidovým nábytkem a zařízením ze sbírek Muzeum Boženy Němcové v České Skalici. Některé další úpravy budovy i jejího okolí byly provedeny při natáčení televizního filmu režiséra Antonína Moskalyka Babička roku 1970 a dokreslují představu o bydlení Panklových.
29
Krajinu táhnoucí se od České Skalice podél řeky Úpy ze severu nazval Babiččiným údolím poprvé roku 1878 smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička. V červenci roku 1952 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a umění Ratibořice s údolím za státní krajinnou a národní rezervaci. Později byla příroda Babiččina údolí zahrnuta do chráněného území a dnes je jeho jižní část od České Skalice až ke Slatinskému mlýnu nazývána národní přírodní památkou
18
2. Česká Skalice Město Česká Skalice je spojené se jménem spisovatelky Boženy Němcové, jednak díky českoskalickému kostelu30, který je památný vztahem k životu Boženy Němcové hned ze dvou důvodů, v kostele byli 7. srpna 1820 oddáni rodiče Boženy Němcové a 12. září 1837 zde byla provdána sama spisovatelka za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Dále také Němcovou spojujeme se Steidlerovým hostincem U Bílého lva, což byl zájezdní hostinec vystavěn na rozvalinách opuštěné maloskalické tvrze Josefem Steidlerem roku 1824 při nově zbudované císařské silnici. Jednalo se o široký jednopatrový kamenný dům krytý taškami. Na dvoře stála otevřená kočárovna na čtyřech mohutných kamenných sloupech. Roku 1836 se rozhodl hostinský Steidler přistavět k přední části hostince nad kočárovnou sál, který byl zbudován za účelem konání Jiřinkových slavností. V našem kulturním povědomí je město Česká Skalice neodmyslitelně spjato se snahami vlastenců a národních buditelů. Česká Skalice byla uznávaným střediskem obrozeneckých snah. Měla podíl na rozvoji ochotnického divadla, knihovnictví, školství, hudby. Nejslavnější kapitolou tohoto období města byly Jiřinkové slavnosti. Zakladatelem slavností byl František Hurdálek, který stál i u založení Jiřinkového spolku. První jiřinková slavnost se konala 14. září 1837 v nově postaveném Jiřinkovém sále. Večer potom patřil slavnému jiřinkovému plesu. Královnou plesu se stala veřejnosti tehdy ještě neznámá Barunka Němcová, která byla před dvěma dny oddána v sousedním kostele a v Steidlerově hostinci měla svatební hostinu. 31
Jiřinkové slavnosti se staly od první
chvíle dostaveníčkem českých vlastenců. Přesto byl zakladatelův syn Václav Steidler nucen hostinec 30. listopadu 1877 prodat jeptiškám řádu Uršulinek. Slavný český hostinec byl postupně upraven a přeměněn v klášter s německým výchovným ústavem a školou. Klášter byl rozšířen především o budovu nad řekou. V lednu r. 1919 klášter odkoupil továrník Zdeněk Bohm. Ve dvacátých letech provedl rozsáhlou úpravu a přestavbu budovy nad řekou. Od roku 1945 převzal tento majetek textilní závod Tiba v České Skalici.
30
Původně kaple sloužící od roku 1350 panským rodů v Malé i Velké Skalici. Na přestavbě kostela se podílel kníže Piccolomini a svou barokní podobu si kostel zachoval dodnes. 31
Ludvík MÜHLSTEIN, Česká Skalice: Ratibořice. Česká Skalice: město Česká Skalice 1996, s. 22.
19
Nejnovější historie Steidlerova hostince se vrací k nejslavnější kapitole, k Jiřinkovým slavnostem a k památce Boženy Němcové. Dne 27. května 1962 byla dovršena nákladná rekonstrukce Steidlerova hostince a došlo k slavnostnímu otevření nové expozice Muzea Boženy Němcové. Stalo se tak k 100. výročí úmrtí Boženy Němcové, rekonstrukce byla provedena na náklady ministerstva školství a kultury a za přímé účasti organizace UNESCO. Budova byla dána téměř do původního stavu. Z bývalé kočárovny vznikla výstavní síň. Po vybourání vysoké klášterní zdi mezi muzeem a farou byl založen Jiřinkový park. V roce 1970 zde byl odhalen pomník sedmnáctileté Barunky Panklové, dílo akademické sochařky Marie Uchytilové-Kučové. Na přední straně budovy je umístěna pamětní deska z žíhaného mramoru s kovovým písmem s kyticí jiřin od akademického sochaře Stejskala. Připomíná účast Boženy Němcové na Jiřinkových slavnostech v roce 1837 a 1844. Předchůdcem dnešního Muzea Boženy Němcové bylo českoskalické městské vlastivědné muzeum, založené jako v jiných českých městech z podnětu Národopisné výstavy českoslovanské v Praze pořádané v roce 1895. Vlastnímu otevření muzea roku 1902 předcházelo několikaleté období nadšeného shromažďování sbírek. Vůdčí osobností těchto průkopnických snah se stal učitel Josef Chládek. První sbírky byly nejprve umístěny v radnici, v místnosti za zasedací síní městského zastupitelstva. Když roku 1919 zakoupil nově založený Klub českých turistů v České Skalici pro muzeum pozůstalost Boženy Němcové od její dcery Dory, vznikla myšlenka založit literární muzeum. Klub turistů zakoupil pozůstalost na radu ředitele brněnského gymnázia a životopisce Boženy Němcové Vincence Vávry, poté co byl vzácný soubor památek nejprve nabídnut Národnímu muzeu v Praze, které však koupi zamítlo. Památky po Boženě Němcové zůstaly řadu let veřejnosti nepřístupné, byly krátce vystaveny v tělocvičně měšťanské školy v roce 1920 u příležitosti položení základního kamene k ratibořickému pomníku. Na podzim roku 1930 se z přízemí radnice odstěhoval okresní soud a ve vyprázdněných místnostech mohl první správce muzea, učitel Jan Krtička, instalovat literární expozici. Slavnostní otevření prvního českého literárního muzea se konalo 24. května 1931. K nejcennějším památkám muzea patřila pozůstalost Boženy Němcové: různé listinné dokumenty, dopisy, fotografie i osobní rodinné památky, spisovatelčin psací stůl, prádelník a některé její oblíbené obrázky a předměty, například bohatě zdobený vějíř, dar Vojtěcha Šembery za Slovanského bálu ve Vídni roku 1848, první a druhé vydání Babičky podepsané autorkou apod. Součástí rozsáhlé muzejní knihovny je torzo veřejné české knihovny Josefa Arnošta Koliska, knihovna starých tisků obrozeneckých a časopisů, česká, slovenská a cizojazyčná vydání děl Boženy Němcové.
20
V období první republiky se muzeum soustředilo na rozšiřování literárního archivu, na veřejných aukcích získávalo cílevědomě, často i za značně vysoké náklady další spisovatelčiny rukopisy i rukopisy jejích přátel, navazovalo kontakty s potomky Boženy Němcové, s předními českými literárními historiky, spisovateli, umělci, nakladateli, založilo sbírku českých i cizojazyčných vydání spisovatelčiných děl a začalo shromažďovat literaturu a články hodnotící její dílo a život. Klubu turistů, který muzeum spravoval, nestačily často na tuto rozsáhlou činnost finanční prostředky, proto pořádal různé kulturní akce a z jejich výtěžku díky zájmu veřejnosti muzeum převážně financoval. Jednou z těchto akcí byla Celostátní výstava v roce 1935 k 80. výročí prvního vydání Babičky, v roce 1920 se muzeum zasloužilo o odhalení bronzové pamětní desky akad. sochaře Quida Kociana nazvané Hold dětí Boženě Němcové na staré dřevěné škole, kterou Němcová v České Skalici navštěvovala. Ve stejném roce bylo zorganizováno položení základního kamene a o dva roky později odhalení Gutfreundova sousoší Babička s dětmi v Ratibořicích. V roce 1925 byla založena tradice vzpomínkových Jiřinkových slavností, v roce 1937 a 1947 byl Klub českých turistů iniciátorem Celostátních jiřinkových slavností. Významným mezníkem v historii Muzea Boženy Němcové bylo jeho přestěhování a otevření nových expozic v již zmíněném Steidlerově hostinci 27. května 1962. V březnu téhož roku byla pro veřejnost otevřena také Barunčina škola, rozšířena roku 1981 o nově vzniklý památkový areál, 13. září 1970 byl v parku před muzeem odhalen již zmíněný bronzový pomník Barunky Němcové-Panklové. Toto budovatelské období bylo ukončeno rekonstrukcí muzea po požáru v roce 1986 a otevřením nových expozic muzea. Dále bych se v souvislosti s Českou Skalicí zmínila o Barunčině škole. Podle pověsti vznikla skalická farní škola již ve 13. století pod dnešní Barunčinou školou. Kdy byla postavena původní dřevěná školní budova, není známo. První písemná zmínka o skalické farní škole je z roku 1407. Kronikář Josef Myslimír Ludvík zaznamenal, že roku 1771 učitel Jan Skala měl dětí, které patřily do školy, 288, ale skutečně jich chodilo pouze 80. Do roku 1790 byla skalická farní škola jednotřídní. Když do ní chodila Barunka Panklová, v letech 1824-33 nejprve šest let pravidelně každý den a v letech 1830-33 na nedělní opakovací hodiny, byla již dvoutřídní. Z prostorné široké přízemní roubené budovy, kryté dřevěnou střechou, se zachovala pouze menší část, která kdysi sloužila jako učitelský byt, který byl přeměněn roku 1851 učitelem J. A. Koliskem v přípravnou čili elementární třídu. Ve škole se učilo do konce července roku 1864, neboť 28. září téhož roku byla v nově postavené radnici na náměstí otevřena nová škola. Bývalá dřevěná škola byla prodána za 2000 zlatých kožešníku Josefu Kolářskému ze sousedního domu čp. 10 nad školou. Josef Kolářský postavil později na někdejší školní zahradě nad řekou přízemní domek z kamene čp. 282, dnes součást areálu Barunčiny školy. 21
Roku 1919 byla na torzu dřevěné skalické školy zasazena bronzová pamětní deska akad. sochaře Quida Kociana, nazvaná Hold dětí Boženě Němcové.32 Škola sloužila ještě dlouhé roky k bydlení. Roku 1962 byla dřevěná budova rekonstruována a v bývalém učitelském bytě byla upravena školní třída z třicátých a čtyřicátých let 19. století, jak ji popsala Božena Němcová v povídce Pan učitel. Dnešní areál Barunčiny školy vznikl podle návrhu akad. architekta Vladimíra Labského v letech 1972-81. Podloubí ze starých krovů kryté šindelem tzv. atrium ohraničuje malou zahrádku. Ve zdi ochozu atria je pět nik s keramickou výzdobou akad. malíře Jiřího Škopka, zobrazující ideální výjevy ze školního dne Barunky Panklové a jejích sourozenců. Niky jsou chráněny dřevěnými okenicemi s malbami a citáty z povídek Boženy Němcové Pan učitel a Babička. Upraven byl i nízký kamenný dům postavený pravděpodobně v šedesátých letech minulého století kožešníkem Kolářským na bývalé školní zahrádce nad řekou. Je v něm umístěna expozice dějin města České Skalice. Její součástí jsou i vojenské památky z bitvy u České Skalice za prusko-rakouské války v roce 1866, můžeme zde například vidět zbraně i uniformy vojáků. Poslední památkou v České Skalici, kterou bychom spojili s postavou Boženy Němcové, je pomník slavné spisovatelky, který je dílem akademického sochaře Mořice Černila.33 Uprostřed na pilíři je busta Boženy Němcové, po stranách dvě alegorické sochy: dívka, která pozvedá věnec z lipového listí a vavřínů, a jinoch s rohem hojnosti. Na podstavci je bronzový reliéf s výjevem z Babičky. Podnět k postavení pomníku dali vlastenečtí studenti ze Skalice. Pomník byl slavnostně odhalen 15. srpna 1888, za velké účasti české veřejnosti. Slavnostním řečníkem byl spisovatel Josef Václav Frič. Slavnosti byli přítomni syn a dcera Boženy Němcové: profesor Karel Němec z Tábora a Bohdana Němcová, učitelka z Jičína.
32
Lada MÜHLSTEINOVÁ - Jan KÁBRT - Ludvík MÜHLSTEIN. Kraj mládí Boženy Němcové. 1. vyd. Praha 1970. Lada MÜHLSTEINOVÁ - Ludvík MÜHLSTEIN. Kraj mládí Boženy Němcové: průvodce po památkách a kulturních zařízeních Kraje mládí Boženy Němcové. 2. opr. vyd. Česká Skalice: Muzeum Boženy Němcové, 1980. Josef LELEK, Babiččino údolí, Praha 1922, s. 6-7. 33
22
3. Chvalkovice Chvalkovice též spojujeme s postavou Boženy Němcové, zde bych zmínila především budovu staré školy, kterou Barunka navštěvovala. Ve Chvalkovicích byla škola, kde se děti z okolních vesnic učily česky i německy. Korouhvička na bývalé škole nese letopočet 1702 a značí rok postavení školy. Zda však již dříve škola ve Chvalkovicích byla, nelze pro nedostatek zpráv z té doby zjistit, pravděpodobně se ale zde vyučovalo i dříve, protože Chvalkovice měly již od roku 1703 vlastního faráře. Stará škola byla postavena z kamene a měla původně jednu třídu a komoru. Ve třídě bydlel také učitel. Od září 1805 zde působil vynikající pedagog učitel František Černý. Nástupcem učitele Černého byl od září 1830 tehdy třicetiletý Augustin Purm. Oba tito učitelé posloužili jako model Boženě Němcové pro postavu učitele v povídce Pan učitel. Barunka Panklová totiž po dokončení povinné školní docházky v České Skalici žila od srpna 1830 tři roky ve Chvalkovicích v rodině zámeckého správce Augustina Hocha. Učitel Purm ji učil hrát na klavír a zpívat, jeho paní ručním pracím. Nebyl to však ani zpěv ani vyšívání, čím byl významný její zdejší pobyt. Bohatá zámecká knihovna poskytla zvídavé, dychtivé Barunce knihy takových autorů, jakými byli Schiller, Sandová, Clauren, Vandervelt, Tromlitz. Opisovala básně a tajně vynášela knihy, které jí přísný správce nechtěl půjčit. Krátký pobyt ve Chvalkovicích byl nesmírně důležitým pro její budoucí dráhu spisovatelky a zanechal v ní výrazné stopy. Starou školu ve Chvalkovicích navštěvovali i Barunčiny sourozenci. Jan v letech 1834-36, Josef 1835-37, Marie 1837, Adéla 1842 a Gustav 1844. V roce 1887 byla postavena nová škola a stará škola byla zrušena, budova přestavěna na pekařství a dnes na místě budovy stojí rodinný domek. Další památkou související s Boženou Němcovou je ve Chvalkovicích busta slavné spisovatelky. Rok 1962 byl totiž z rozhodnutí UNESCO vyhlášen rokem oslav Boženy Němcové, jehož vyvrcholením byl 15. červenec 1962, tedy den odhalení busty Boženy Němcové. Busta stojí nedaleko zámku u rybníka. Na kamenném podstavci je nápis, který upozorňuje, že B. Němcová prožila v Chvalkovicích tři léta (1830-1833). Deska s bronzovou bustou je dílem akademické sochařky Františky Stupecké a představuje dívčí portrét s charakteristickým sepnutím vlasů, které bylo u spisovatelky obvyklé. Posledním významným místem ve Chvalkovicích je zámek34, který si spojujeme jak s postavou Kateřiny Zaháňské, která zámek zdědila po otcově smrti, tak s postavou Němcové, která, jak již bylo řečeno, v rodině správce zámku Augustina Hocha žila v letech 1830-1833. 34
Chvalkovice vlastnil vladycký rod Chvalkovských z Hustířan, který vybudoval v blízkosti dnešního zámku tvrz. V roce 1600 koupil panství rod Dobřenických z Dobřenic. Za jejich vlády byl vybudován barokní zámek. Roku 1792 přikoupil zámek k náchodskému panství Petr Kuronský. Posledním šlechtickým majitelem byl rod Schamurg-Lippe, který Chvalkovice ztratil po roce 1918 na základě pozemkové reformy
23
4. Červený Kostelec Na bývalém domku kupce Augustina Hůlka čp. 127 v ulici Boženy Němcové byla roku 1912 odhalena pamětní deska s nápisem: V tomto domě bydlela Božena Němcová od měsíce září 1837 do dubna 1838. „Naproti faře byl domek, který se ode všech ostatních lišil čistou úpravou. Celé průčelí bylo bílé jako sníh. U oken byly letní zelené okenice, hlavní dveře a vedle nich jedny od polovice se skleněnými okny byly hnědé. Za sklem těch dveří bylo vidět rozličné věci: kalouny, vřetena, trubku malovanou, dýmky, fíky, míče, strakaté harasky, slovem věci, které svědčiti měly, že tam bydlí kupec. Pak se vyznamenával ještě zídkou, která celou šířkou domku zděna byla a bílými dlaždicemi pokladena. Vybíhala skoro půl sáhu do silnice a ze stran vedly na ní dva stupně. Do tohoto domku, když jsem se po městě ohlédla, vešla jsem.“.35 Dne 24. května 1942 byla v podkroví domku z iniciativy učitele, muzejníka a regionálního spisovatele Josefa Hurdálka a s pomocí městské rady slavnostně otevřena světnička Boženy Němcové. Roku 1962 u příležitosti stého výročí spisovatelčina úmrtí byla světnička nově upravena. Domek ale nebyl v následujících letech soustavně udržován, chátral a roku 1974 musel být z technických důvodů zavřen. Jeho stavební obnova byla dlouhá a náročná. V interiéru byla instalována nová expozice. Dne 9. května 1985 byl opravený domek Boženy Němcové předán do užívání veřejnosti. Po roce 1989 se rodina vlastnící tento domek zřekla restitučního nároku a věnovala ho městu s podmínkou, že bude sloužit památce Boženy Němcové. Nedílnou součástí nové expozice domku36 Boženy Němcové se staly stručné dějiny města Červeného Kostelce zobrazené na čtrnácti panelech ve vstupní místnosti. Kromě vstupní expozice je domek zcela věnován povídce Chudí lidé. Místnosti v domku jsou zařízeny dobovým nábytkem, obrázky a předměty i vybavením pro domácí předení lnu. Původním a dobovým nábytkem je vybavena i světnička Boženy Němcové v podkroví.37 V prostorné předsíni před touto světnicí zobrazil výtvarník expozice Stanislav Kulda na nástěnné desce hrdiny povídky Chudí lidé.
35
Božena NĚMCOVÁ, Chudí lidé, Praha 1930, s. 3-4. Viz. Obrazové přílohy 37 Ludvík MÜHLSTEIN - Jiří ŠOLC. Červený Kostelec. 1. vyd. Červený Kostelec 1988. 36
24
5. Náchod S městem Náchod spojujeme především zámek, který roku 1792 zakoupil Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, který roku 1769 nastoupil po otci vládu v Kuronském vévodství, reformoval na Náchodsku zaostalé školství, podporoval umění i vědu, usiloval o ekonomický rozkvět země. Špatná vnitropolitická situace a vměšování Polska i Ruska do kuronských záležitostí vedly vévodu roku 1795 k abdikaci a soustředil se tedy ještě více na správu svých zámků v Náchodě a v Ratibořicích. Na náchodském panství za pouhých několik let své vlády významně pozvedl úroveň zdejšího kulturního života. Přímo na zámku zřídil divadlo, pořádal zde operní představení, zpěvohry, divadelní hry. Vévoda byl osvícensky založený a velice inteligentní muž. Po vévodově smrti roku 1800 panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská, o které jsem se již podrobně zmiňovala v souvislosti s ratibořickým zámkem. Roku 1842 panství zakoupil kníže Jiří Vilém Schaumburg-Lippe za 2 500 000 zlatých pro svého druhorozeného syna Viléma Karla Augusta38 a založil tak náchodskou sekundogenituru rodu. Rok 1860 přinesl rozhodující obrat ve Vilémově životě, 21. listopadu 186039 zemřel po delší nemoci jeho otec Jiří, který ve své závěti přenechal svému druhorozenému synovi panství v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích. Po převzetí panství byl princ nucen vzdát se vojenské služby a jako rytmistr byl propuštěn z armády. Princ Vilém se tedy po smrti svého otce stal majitelem velkého a krásného panství, na jehož správu vynakládal zemřelý kníže velké úsilí a každý rok jej se svou rodinou navštěvoval. Na Vánoce 1861 odjel princ do Bückenburgu40. Již dříve se princ při návštěvě příbuzných na zámku Rumpenhaim seznámil s princeznou Bathildis Amalgunde z Anhaltu41, která na něj učinila velký dojem. Nyní když se po obdržení náchodského panství stal soběstačným, mohl se o ni ucházet. V lednu 1862 přijel na pozvání jejích rodičů do Desavy a 18. ledna získal princeznin souhlas. Zásnuby a přání brzkého sňatku přinesly mnohé starosti. Zámek Náchod ani malé Ratibořice nebyly zařízeny pro knížecí domácnost a muselo dojít k úpravám, které bylo třeba udělat do jara, kdy se chtěl princ oženit.
38
Princ Vilém Karel August ze Schaumburg-Lippe se narodil 12. prosince 1834 v německém Bückenburgu jako druhý syn vládnoucího knížete Jiřího Viléma ze Schaumburg-Lippe a jeho manželky kněžny Idy princezny z Valdeka a Pyrmontu. 39 Hana KALÁBOVÁ - Zdeněk JÁNSKÝ, Generál jízdy Vilém princ ze Schamburg-Lippe, Hradec Králové 2006, s. 6. 40 Bückeburg-hlavní město knížectví Schaumburg-Lippe 41 OttoELSTER, Bathildis Amalgunde: Prinzessin Wilhelm zu Schaumburg-Lippe, geb. Prinzessin von Anhalt, Herzogin zu Sachsen, Engern und Westphalen. Ein Lebensbild,Prag 1902.
25
Na obou zámcích tedy začala horečná stavební činnost. Byly položeny nové podlahy, vyrobena nová kamna, byl aranžován nový nábytek, porcelán, lampy, lůžka i prádlo. Svatba se konala v květnu roku 1862, pak mladý pár přesídlil na zámek do Náchoda, zde čekali, než bude upraven i zámek v Ratibořicích. Město Náchod uvítalo nového zámeckého pána s chotí slavobránou na Krajském předměstí. Nyní se zase mohl kníže začít věnovat hospodaření na svém panství.
V březnu roku 1863 odjeli oba manželé do Vídně42, aby zde princ mohl představit svou mladou manželku císaři a císařovně. Rok 1864 byl rokem války rakousko-pruských oddílů proti Dánsku. Tato válka vyvolala rozporuplné pocity u obou manželů, neboť dánský král Kristián byl strýcem princezny Bathildis a ta jej z celého srdce litovala. Tak jako Bathildis i Vilém stál na straně krále Kristiána, ale vlasteneckým cítěním, tím spíš že byl rakouským důstojníkem, musel podporovat rakouské oddíly. Princezna Bathildis si nepřála, aby šel její manžel do boje proti Dánsku, ale pro prince byla představa, že by neměl táhnout s dragouny do boje, velmi stresující. Nakonec nebyl ani jeden z nich zcela odtržen od válečného dění. V Náchodě bylo na knížecí náklady ošetřováno 20 rakouských vojáků. Zranění obývali jednu ze zámeckých kanceláří. Koupí náchodského panství přišli z Německa protestanté, kteří byli v panských službách. Jejich přítomnost posílila zdejší starousedlíky, vyznávající evangelickou víru. Protože v regionu neexistoval evangelický či luteránský hřbitov ani modlitebna, přikročil Vilém spolu se svou ženou Bathildis k jejich vybudování. U osady Václavice vznikl nový evangelický hřbitov a hned se započalo s budováním kostela. Kostel byl předán ke svému účelu v roce 1834, ale kvůli finančním potížím jeho dostavba ještě pokračovala. Vilém i Bathildis byli totiž nejen jeho zakladatelem, ale také hlavním sponzorem. 43 Politické a válečné události roku 1866, které způsobily významný obrat v osudech celého národa, zasáhly také život Viléma i Bathildis. Vilém stál od počátku konfliktu na straně Rakouska a neváhal nabídnout císaři Františku Josefovi, kterého si velmi vážil, své služby. V květnu 1866 již bylo jasné, že dojde k válce. Dne 10. června dostal princ Vilém zprávu, že byl jmenován důstojníkem armádního sboru arcivévody Arnošta a že se má ihned dostavit do Brna a hlásit se u velitele. Princ tedy odjel do Brna, kde ho navštívila princezna Bathildis i s dětmi.44 Odtud odjela, aniž by se zdržela v Náchodě, do dánské Kodaně k prarodičům. Poté začal pochod rakouské armády, členové armády se zdržovali u Josefova.
42
Hana KALÁBOVÁ - Zdeněk JÁNSKÝ, Generál jízdy Vilém princ ze Schamburg-Lippe, Hradec Králové 2006, s. 8. Též s. 8-10. 44 Tamtéž s. 8-10. 43
26
Všechny tři bitvy, které se odehrály u Náchoda, Ratibořic i u Svinišťan, se z velké části odehrály na pozemcích prince Viléma, který tak právem a s obavami očekával hospodářskou katastrofu. Na konci července byl mezi Pruskem a Rakouskem podepsán mír, princ se vrátil na své panství na začátku října. Po skončení války nastal čas pro obnovu poničeného panství. Škody byly i na náchodském zámku, kde byl zřízen lazaret, jak jsem již psala v kapitole o princezně Bathildis. Opravy zámku si vyžádaly 6 700 zlatých. Lazaretem prošlo přes tisíc zraněných a zcela rozpuštěn byl teprve v únoru roku 1867. Z podnětu princezny Bathildis byl zřízen nedaleko zámku vojenský hřbitov pro vojáky zemřelé v lazaretu. 45 Rok po válce došlo k demolici staré panské sýpky. Ze zbylého kamene nechal Vilém s Bathildis na pohřebišti u Bílého kříže vybudovat romantický hřbitov, který byl slavnostně vysvěcen v roce 1870. K jeho zřízení přispěly i finanční sbírky, z velké části poskytnuté pozůstalými padlých vojáků a největší obnos věnovala knížecí rodina. Princezna Bathildis nechala v roce 1867 zřídit v zámecké kapli pamětní desku, věnovanou císařským důstojníkům, kteří zemřeli v zámku a jsou pohřbeni na zmíněném hřbitově. O rok později nechali manželé na své náklady vybudovat na hrobě padlých v lese Dubno u České Skalice pomník spícího lva na mohutném podstavci. Princ Vilém a princezna Bathildis však neprojevovali zájem pouze o hospodaření na svém panství, nýbrž měli zájem i o vědu, umění a kulturu. Reorganizovali zámecký archiv v Náchodě a zámeckou knihovnu v Ratibořicích. Knihovna se za působení prince a princezny značně rozšířila. Později v roce 1883 byla knihovna z Ratibořic převezena na zámek v Náchodě a spojena s archivem. 46 Po smrti prince a princezny se ujal správy náchodského zámku a velkostatku jejich nejstarší syn Bedřich narozený v roce 1868. Sňatkem syna Bedřicha s dánskou princeznou Luisou došlo v závěru 19. století ke spříznění rodu s dánskou královskou rodinou. Tato německá knížata vlastnila zámek v Náchodě až do konce 2. světové války. Dne 21. 6. 1945 byl všechen majetek zkonfiskován a přešel do správy státu.
45
Otto ELSNER, Wilhelm Prinz zu Schamburg-Lippe Schaumburg-Lippe, Náchod 1906, s. 11-12. Též s. 13
46
27
Posledním žijícím členem rodu Schaumburg-Lippe byl Dipl. Ing. Leopold princ ze SchaumburgLippe, který žil sice většinu života v Německu, ale uměl dobře česky. A když v roce 1989 nastalo uvolnění politických poměrů, mohlo město Náchod oficiálně uvítat prince na své půdě. Princ se přijel poklonit památce svých rodičů a navštívil také kostel, který nechali vybudovat jeho prarodiče a přispěl zde peněžitým darem. 47 Od května do července roku 1991 probíhala v náchodském zámku výstava k 125. výročí pruskorakouské války. Princ Leopold se též zúčastnil výstavy i pietního aktu na vojenském hřbitově, kde vzpomněl na své rodiče i prarodiče. Princ Leopold zemřel v roce 2006, s ním vymřel celý rod Schaumburg-Lippe. 48
47 48
Tamtéž s. 26 Též s. 27
28
Náchodský zámek, který je ve vlastnictví státu, je otevřen veřejnosti a návštěvníci si zde mohou prohlédnout piccolominskou expozici, neboli reprezentační prostory prvního zámeckého patra s historickými interiéry z období 17. a 18. století, kdy Náchod vlastnili italští Piccolominiové. Dále potom jsou ke zhlédnutí salony druhého patra, které představují prostory jižního křídla s malovanými trámovými stropy z poloviny 17. a 18. století, a bývalé hostinské pokoje v západním křídle. A v neposlední řadě na zámku můžeme vidět expozici s názvem Na dvoře královském, kde můžeme spatřit reprezentační byt Kuronského a Zaháňského vévody Petra Birona a další komorní prostory ve stylu klasicismu, empíru a biedermeieru. V části zámeckého interiéru je také umístěna expozice řádů, medailí, mincí, vyznamenání a šperků. Jedná se o unikátní sbírku, shromážděnou posledními soukromými majiteli náchodského zámku z německé knížecí rodiny Schaumburg-Lippe, Vilémem a jeho synem Bedřichem.
29
6. Exkurze V této části bakalářské práce navrhuji organizaci výletu pro děti základní školy. Vzhledem ke svému oboru jsem zde vytvořila odborného průvodce, který mapuje místa působení významných žen v náchodském okrese a navrhuji přesný a reálný plán exkurze. Pro organizaci exkurze49 potřebujeme mít topografickou, chronologickou i psychologickou přípravu. Název akce: Po stopách významných žen v okrese Náchod (ČESKÁ SKALICE – RATIBOŘICE – ČERVENÝ KOSTELEC-CHVALKOVICE) Výlet pro děti školního věku, které se dozvědí něco o historii Náchodska a především o působení významných žen v tomto okrese. V Barunčině škole v České Skalici bude pro děti připraven doprovodný program s inscenací doby, kdy chodila Barunka Panklová do školy. V Ratibořicích se bude konat program za Babičkou Boženy Němcové, kdy budou děti provedeny po údolí oživlými postavami z knihy Babička. Datum: 8. 6. 2016 Odjezd: 7:00 z autobusového nádraží v Hradci Králové Příjezd: 18:15 na autobusové nádraží v Hradci Králové Jedná se o jednodenní autokarovou exkurzi pro 50 osob. Ujedeme cca 97 km, absolvujeme několik pěších přesunů. Stravování bude organizované, oběd v restauraci v České Skalici Cena zájezdu: 340 Kč V ceně je zahrnutá doprava, vstupné a stravování Psychologická příprava: Jedná se o skupinu, která bude tvořená pouze dětmi školního věku. Skupina je české národnosti. Vhodné je určitě doplnit výklad různými pověstmi a legendárními příběhy. Exkurze není vhodná pro příliš malé děti, naplánovaný program je časově náročný a jsou v něm i pěší přesuny a je tedy tvořen až pro děti školního věku, nikoliv předškolního.
49
Výlet nelze nazývat zájezdem, protože zájezdem se rozumí akce trvající minimálně 24 hodin. Z tohoto důvodu využíváme termín exkurze.
30
6.1.
Topografická část
Topografická příprava je zaměřená na jednotlivá místa nacházející se na trase exkurze. Předpokladem důkladné topografické přípravy je přesné určení trasy a její prostudování na mapě. Průvodce se nejprve seznámí s osou trasy a rozdělí si ji na jednotlivé úseky. Dále je z formálního hlediska vhodné rozpracovat si excerpční lístky, na kterých nalezneme například počet obyvatel, znak města, kraj, nadmořskou výšku, nebo významné památky a osobnosti v dané obci.50
Osa trasy a toponyma
50
Ján ORIEŠKA, Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu, Praha 2003.
31
Excerpční lístky Česká Skalice Královéhradecký kraj 5 000 obyvatel
Znak města Česká Skalice
Poloha, nadmořská výška
284 m. n. m.
Příroda
Úpsko-metujské tabule,
přehradní
nádrž
Rozkoš Průmysl
Textilní
Pamětihodnosti
Kostel Nanebevzetí Panny Marie Mariánský sloup na náměstí se sochami tří světců. Pomník Boženy Němcové na náměstí Barunčina škola Vojenský hřbitov z roku 1866 u silnice do Zliči.
Významné osobnosti
Božena Němcová v České Skalici vychodila školu a roku 1837 měla ve zdejším kostele svatbu Josef Arnošt Kolisko (učitel a zakladatel první knihovny na náchodsku) František
Hurdálek
(farář
a
zakladatel
obrozeneckých Jiřinkových slavností) Josef František Smetana (národní buditel a bratranec Bedřicha Smetany)
32
Ratibořice (část města Česká Skalice) Královéhradecký kraj 22 stálých obyvatel Znak České Skalice (pod kterou Ratibořice spadají) Pamětihodnosti
Zámek Vodní mandl Rudrův mlýn Staré Bělidlo Sousoší babičky s dětmi
Významné osobnosti
Božena Němcová Vévodkyně Zaháňská Rod Schamburg-Lippe Trčkové z Lípy Smiřičtí ze Smiřic Piccolominiové
Naučná stezka Babiččino údolí Naučná stezka začíná u Barunčiny školy v České Skalici, vede podél řeky Úpy do Ratibořic, dále pak na Rýzmburk, kde končí. Její trasa měří 7,5 km a má celkem 25 zastavení, z toho 18 informačních panelů a 7 zastavení zaměřených literárně a přírodovědně. Sousoší babičky s dětmi51 Autorem pískovcového sousoší je akad. sochař Otto Gutfreund a autorem architektonického řešení prof. akad. arch. Pavel Janák. Pomník patří k nejkrásnějším sousoším v Čechách. Základní kámen byl položen v roce 1920 u příležitosti 100. výročí narození Boženy Němcové. Slavnostní odhalení se konalo dne 9. července 1922.52
51 52
Viz. Obrazová příloha
Ludvík MÜHLSTEIN, Naučná stezka Babiččino údolí, Česká skalice 1981, s. 20. Lada MÜHLSTEINOVÁ – Jan KÁBRT – Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové 1. vyd. Praha 1970, s. 60.
33
Panská hospoda Původní ratibořická hospoda postavená roku 1587, stávala spolu se sousední kovárnou na místě dnešní budovy. V hospodě hospodařil rod Celbů, který v roce 1829 hospodu přestavěl na kamennou hospodu. Panskou se stala roku 1858, když ji majitel prodal princi Jiřímu Vilému SchamburgLippe.53 Rudrův mlýn54 Vyženil ho roku 1773 Antonín Ruder ze Suchovršic u Úpice. Oženil se s dcerou ratibořického mlynáře Josefa Hejny. Roku 1842 odkoupila mlýn vrchnost, která dala k mlýnu přistavět úpravnu a mandl. Při rekonstrukci mlýna v padesátých letech 20. století bylo obnoveno dřevěné mlýnské kolo a doplněno zařízení mlýnice. Místnosti byly vybaveny dobovým nábytkem a předměty podle vyprávění Boženy Němcové.55 Vodní manufakturní mandl Jedná se o jediné zařízení tohoto typu, které je stále schopné provozu v Čechách. Součástí objektu je expozice věnovaná výrobě lněného plátna. Přízemní budova byla vrchností postavena na místě staršího mandlu, doloženého k roku 1785. Svoji dnešní podobu získal mandl zřejmě v letech 1825-1826. Spolu se sousedním mlýnem byl vodním mandl v 19. století hlavním výrobním zařízením podnikání vrchnosti v Ratibořicích. 56 Staré Bělidlo57 Dřevěná roubená chalupa krytá šindelem. Do Starého Bělidla umístila Božena Němcová děj knihy Babička. Také Staré Bělidlo bylo po roce 1945 vybaveno ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici dobovým lidovým nábytkem a bylo zařízeno podle spisovatelčina vyprávění. Některé další úpravy budovy provedlo filmové studio Barrandov při natáčení filmu Babička v roce 1970.58
53 54 55
Ludvík MÜHLSTEIN, Naučná stezka Babiččino údolí, Česká skalice 1981, s 20.
Viz. Obrazová příloha
Lada MÜHLSTEINOVÁ – Jan KÁBRT – Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové 1. vyd. Praha 1970, s. 60. 56 Ludvík MÜHLSTEIN, Naučná stezka Babiččino údolí, Česká skalice 1981, s.20. 57 58
Viz. Obrazová příloha Lada MÜHLSTEINOVÁ – Jan KÁBRT – Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové 1. vyd. Praha 1970, s. 61.
34
Viktorčin splav Podoba starého dřevěného splavu za Starým bělidlem byla už v minulosti několikrát změněna. Nejprve při stavbě rozsáhlého zavodňovacího systému pro ratibořické louky v letech 1842-48 a v letech 1874-75 a později při regulacích řeky ve dvacátých a padesátých letech 20. století. Dnešní betonová a kamenná čela splavu musela být při natáčení Moskalykova filmu přechodně obložena nařezanou kulatinou z velkých kmenů, aby splav připomínal dobu spisovatelčina dětství.59 Pomník Boženy Němcové Při vjezdu do Babiččina údolí, v parčíku u křižovatky ve Zliči, stojí od roku 1975 figurální pomník Boženy Němcové. Je dílem sochaře Františka Vejse z Hořic a představuje sedící spisovatelku s knihou. Pomník dal roku 1912 postavit jako vzpomínku na vítězství balkánských Slovanů nad Turky v zahradě své vily ve Zlíči továrník Morávek. Pomník později stál před bývalou zlíčskou školou, odkud byl po restaurování v hořické kamenické škole převezen na dnešní místo.60
59
Lada MÜHLSTEINOVÁ – Jan KÁBRT – Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové 1. vyd. Praha 1970, s. 61. KORBRŮV průvodce po Čechách, Krajem Boženy Němcové, Babiččino údolí, Praha 1922. Lada MÜHLSTEINOVÁ – Jan KÁBRT – Ludvík MÜHLSTEIN, Kraj mládí Boženy Němcové 1. vyd. Praha 1970, s. 56. 60
35
Červený Kostelec Královéhradecký kraj 8 000 obyvatel Znak města Červený Kostelec Poloha, nadmořská výška
414 m. n. m.
Podnebí
Mírně teplá oblast
Příroda
Podorlická pahorkatina, na potoce Olešnici
Pamětihodnosti
kostel svatého Jakuba Většího dům Boženy Němcové
Zajímavosti
V roce 1995 zde byl otevřen první hospic v České republice.
Významné osobnosti
Božena Němcová (žila zde s manželem hned po jejich svatbě) Viktorie Židové (má zde pomník)
36
Chvalkovice Královéhradecký kraj 700 obyvatel Znak Chvalkovic Poloha, nadmořská výška
306 m n. m.
Pamětihodnosti
• Zámek Chvalkovice • Kostel svatého Jiljí
Významné osobnosti
Božena Němcová (strávila zde tři roky života)
37
6.2.
Chronologická část
V chronologické části nalezneme především sestavený harmonogram, což je přesný časový rozvrh, a nalezneme zde i itinerář exkurze, který slouží jako pomůcka pro určení vzdálenosti mezi jednotlivými místy, dále je vysvětlován jako druh cestovní mapy, nebo cestovní deník.61
Časový harmonogram 6:45
Sraz na autobusovém nádraží v Hradci Králové
6:50-7:00
Příjezd autobusu, přivítání, spočítání, usazení cestujících
7:00
Odjezd směr Česká Skalice, znovu přivítání v autokaru, výklad po cestě
7:40
Příjezd do České Skalice, odchod do muzea Boženy Němcové
8:00
Program pro skupinu s objednaným průvodcem v Muzeu Boženy Němcové
9:00
Pěší přesun směr expozice Barunčina škola
9:30-10:30
Program v Barunčině škole s průvodcem
11:00-12:00
Oběd v České Skalici
12:15
Příjezd do Ratibořic
12:30-13:00
Prohlídka zámku
13:00-14:30
Pěší prohlídka Babiččina údolí (mandl, Staré Bělidlo, mlýn, Viktorčin splav)
14:40
Odjezd směr Červený Kostelec
15:00
Prohlídka domku Boženy Němcové v Červeném Kostelci
15:45
Odjezd směr Chvalkovice
16:15
Příjezd do Chvalkovic
16:15-17:15
Pěší prohlídka exteriéru zámku ve Chvalkovicích, busty Boženy Němcové
61
17:30
Odjez směr Hradec Králové
18:15
Plánovaný návrat do Hradce Králové
Ján ORIEŠKA, Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu, Praha 2003.
38
Itinerář
Čas datum Km
Km plus
Km mínus
Místo
odjezd
příjezd Poznámka Uvítání
8.6.
0
0
97
Hradec Králové
7:00
23
23
65
Jaroměř
7:25
výklad v autokaru 7:25
Výklad v autokaru Návštěva muzea Boženy Němcové a návštěva Barunčiny
13
36
50
Česká Skalice
12:00
7:40
školy + oběd Prohlídka zámku a
4
40
40
Ratibořice
14:40
12:10
Babiččina údolí Prohlídka domku
10
50
36
Červený Kostelec
15:45
15:00
Boženy Němcové Pěší prohlídka
15
65
23
Chvalkovice
32
97
0
Hradec Králové
39
17:30
16:15
zámeckého exteriéru
18:15
Návrat
Závěr Bakalářská práce měla za cíl zmapovat místa nacházející se v náchodském okrese, která jsou určitým způsobem spjata s působením významných žen. V úvodu již bylo zmíněno, které ženy a z jakých důvodů jsem si vybrala. Předkládaná práce představuje osudy žen v kontextu historie a ve spojení míst a jejich působení. Bakalářská práce ovšem nekončí pouze u historie, ale má přesah i do současnosti a mapuje památky Náchodska i v dnešní podobě. V první kapitole jsem se zaměřila na Ratibořice. Tuto kapitolu jsem se rozhodla rozdělit pro snazší orientaci do podkapitol. Každá podkapitola nese název podle ženy, o které v dané části textu píši. V první kapitole tak uvádím informace o Kateřině Zaháňské a jejich schovankách, princezně Bathildis a potom také o Boženě Němcové, kterou ale nespojuji s ratibořickým zámkem jako předchozí ženy, ale s částí Ratibořic, která je dnes veřejnosti známá jako Babiččino údolí. Ve druhé kapitole se přesouvám do České Skalice. S tímto městem je spojována osobnost Boženy Němcové. Působení této významné ženy je tu zřejmé již z názvu muzea, které je tu věnované právě spisovatelce Němcové. Další kapitola, která se nazývá Chvalkovice, byla do práce zahrnuta z důvodu několikaletého pobytu Němcové na chvalkovickém zámku. I další kapitola je spojená s významnou spisovatelkou, neboť se věnuje městu Červený Kostelec a Božena Němcová zde pobývala spolu se svým manželem hned po jejich sňatku. V kapitole Náchod jsem se zaměřila na náchodský zámek, který vlastnila jak vévodkyně Zaháňská, tak rodina Schaumbur-Lippe, které jsem v této kapitole věnovala většinu textu. Německý knížecí rod Schuamburg-Lippe není v naší zemi příliš známým rodem a nenalezneme ani žádnou publikaci psanou v českém jazyce, která by mapovala dějiny tohoto rodu. Musím říci, že nabyté informace o tomto rodu pro mě byly nejpřínosnější. O vévodkyni Zaháňské a Boženě Němcové publikace nalezneme, takže zde šlo spíše o utřídění informací s návazností na místa působnosti. Avšak u rodu Schaumburg-Lippe jsem musela skutečně pátrat a spoustu informací překládat z německého jazyka. Sama jsem tedy došla k novým a pro mě cenným poznatkům, které mě obohatily.
40
Kapitola zvaná Exkurze má specifický charakter. V této části bakalářské práce jsem se zaměřila na vytvoření teoretického návrhu na uskutečnění exkurze pro žáky základní školy. Na základě poznatků z předchozích kapitol byl vytvořen projekt pro rozvoj turistiky v regionu. Vzhledem k mému oboru předpokládám, že by mohla být práce použita v oblasti cestovního ruchu. Co se týká této části, všechny údaje o plánované exkurzi jsou podle skutečných výpočtů, přesně jsem počítala vzdálenosti a časové možnosti a dle mého teoretického návrhu by mohla být uskutečněna reálná exkurze.
41
Seznam použitých pramenů a literatury Archivní prameny SOA Zámrsk, fond Velkostatek Náchod, sign. 34265, 51381. Literatura BRÜHL, Clemens, Die Sagan: Das Leben der Herzogin Wilgelmine von Sagan Prinzessin von Kurland, Berlin 1941. ELSTER, Otto, Bathildis Amalgunde: Prinzessin Wilhelm zu Schaumburg-Lippe, geb. Prinzessin von Anhalt, Herzogin zu Sachsen, Engern und Westphalen. Ein Lebensbild,Prag 1902. ELSNER, Otto Wilhelm Prinz zu Schamburg-Lippe Schamburg-Lippe, Náchod 1906. ČERNÝ, Vladimír. Smutný konec náchodských knížat. Tajemství české minulosti. červenec-srpen 2013, s. 54-55. JÁNSKÝ Zdeněk – BOHADLO, Stanislav, Stopy krve a železa 1866, Náchod 1991. KALÁBOVÁ, Hana – JÁNSKÝ, Zdeněk, Generál jízdy Vilém princ ze SchamburgLippe, Hradec Králové 2006. KORBRŮV průvodce po Čechách, Krajem Boženy Němcové, Babiččino údolí, Praha 1922. KYLOUŠEK, Petr – MILIČKOVÁ, Ladislava. Bon jour, mon amie: milostné dopisy knížete Metternicha a kněžny Zaháňské. Brno, 1997. LELEK, Josef, Babiččino údolí, Praha 1922. MICHL, Karel - MENEC, Zdeněk, Babiččino údolí, Praha 1976. MÜHLSTEIN, Ludvík, Česká Skalice- Ratibořice, Česká Skalice 1996. MÜHLSTEIN, Ludvík, Naučná stezka Babiččino údolí, Česká skalice 1981. MÜHLSTEIN, Ludvík - NOVÁK, Václav, Česká Skalice a okolí, Česká Skalice 1984. MÜHLSTEIN, Ludvík - ŠOLC, Jiří, Červený Kostelec, 1. vyd., Červený Kostelec 1988. 42
MÜHLSTEINOVÁ, Lada - KÁBRT, Jan - MÜHLSTEIN, Ludvík, Kraj mládí Boženy Němcové 1. vyd. Praha 1970. MÜHLSTEINOVÁ, Lada – MÜHLSTEIN, Ludvík, Kraj mládí Boženy Němcové: průvodce po památkách a kulturních zařízeních Kraje mládí Boženy Němcové, Česká Skalice: Muzeum Boženy Němcové, 1980. ORIEŠKA, Ján, Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu, Praha 2003. PAVLÍKOVÁ, Děvana, Má drahá, hříšná lásko: Dopisy Kateřiny Vilemíny vévodkyně Zaháňské lordu Frederiku Lambovi 1814-1815. Praha, 2010. SOBKOVÁ, Helena, Kateřina Zaháňská, 2. vyd. Praha 2007. WIRTH, Zdeněk a kol. Ratibořice. Státní zámek, kulturní a přírodní památky Babiččina údolí, Praha 1961.
43
Přílohy Seznam uvedených příloh Příloha A: Mapa náchodského regionu
Vlastní fotografie
Obrázek 1: Kateřina Vilemína Zaháňská (zámek Ratibořice) Obrázek 2: Princezna Bathildis (zámek Ratibořice) Obrázek 3: Božena Němcová Obrázek 4: Bathildis Platz (Stezka princezny Bathildis) Obrázek 5: Muzeum Boženy Němcové (Česká Skalice) Obrázek 6: Socha Boženy Němcové (Česká Skalice) Obrázek 7: Domek Boženy Němcové (Červený Kostelec) Obrázek 8: Staré Bělidlo (Ratibořice) Obrázek 9: Sousoší Babička s dětmi (Ratibořice) Obrázek 10: Ratibořický mlýn
44
Příloha A: Mapa náchodského regionu
45
Obrázek 1: Kateřina Vilemína Zaháňská (zámek Ratibořice)
Obrázek 2: Princezna Bathildis Schaumburg-Lippe (zámek Ratibořice)
46
Obrázek 3: Božena Němcová
Obrázek 4: Bathildis Platz (toto označení nalezneme na stezce Bathildis)
47
Obrázek 5: Muzeum Boženy Němcové (Česká Skalice)
Obrázek 6: Socha Boženy Němcové (Česká Skalice)
48
Obrázek 7: Domek Boženy Němcové (Červený Kostelec)
Obrázek 8: Staré Bělidlo (Ratibořice)
49
Obrázek 9: Sousoší Babička s dětmi (Ratibořice)
Obrázek 10: Ratibořický mlýn
50