UČEBNÍ TEXT Č. 12 NOVÉ PODMÍNKY PRO VÝPLATU NEMOCENSKÝCH DÁVEK

UČEBNÍ TEXT Č. 12

NOVÉ PODMÍNKY PRO VÝPLATU NEMOCENSKÝCH DÁVEK

1

ODBORNÝ GARANT: Ing. Hana Popelková AUTOR TEXTU: Ing. Hana Popelková

Učební text č. 12 v rámci projektu „Posilování sociálního dialogu – služby pro zaměstnance“, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím programu Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

© ČESKOMORAVSKÁ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ www.cmkos.cz a ASOCIACE SAMOSTATNÝCH ODBORŮ www.asocr.cz Praha 2010

OBSAH I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY ........................................................................................ 6 I. 1. Historie nemocenského pojištění ...................................................................................... 6 I. 2. Důvody reformy systému nemocenského pojištění ........................................................ 6 I. 3. Hlavní principy reformy systému ...................................................................................... 7 II. ZÁKLADNÍ ZMĚNY V SYSTÉMU NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ ............................ 9 II. 1. Přehled základních změn .................................................................................................. 9 II. 2. Přiblížení obecných pojmů v nemocenském pojištění ................................................ 10 II. 2. 1. Účast na nemocenském pojištění ............................................................................... 10 II. 2. 1. 1. Osoby účastné nemocenského pojištění (§ 5 zákona NP) ................................... 10 II. 2. 1. 2. Podmínky účasti zaměstnance na nemocenském pojištění (§ 6 zákona NP) .... 11 II. 2. 1. 3. Pojištění při zaměstnání kratším než 15 dnů (§ 6 odst. 2 zákona NP) ................ 12 II. 2. 1. 4. Pojištění při zaměstnání malého rozsahu (§ 7 zákona NP) ................................. 12 II. 2. 1. 5. Vznik a zánik pojištění zaměstnanců (§ 10 zákona NP) ...................................... 12 II. 2. 2. Ochranná lhůta (§ 15 zákona NP) .............................................................................. 13 II. 2. 3. Obecné podmínky výpočtu nemocenských dávek (§§ 17-18 zákona NP) ........... 13 II. 2. 3. 1. Denní vyměřovací základ (§ 18 zákona NP) ......................................................... 13 II. 2. 3. 2. Redukce denního vyměřovacího základu (§ 21 zákona NP) .............................. 14 II. 2. 3. 3. Příklady výpočtu redukce DVZ .............................................................................. 15 II. 2. 4. Dočasná pracovní neschopnost a kontrola ................................................................ 17 II. 2. 4. 1. Dočasná pracovní neschopnost (§ 55 zákona NP) ............................................... 17 II. 2. 4. 2. Režim dočasně práce neschopného (§ 56 zákona NP) ......................................... 17 II. 2. 4. 3. Kontrola dodržování režimu práce neschopného ................................................ 18 II. 2. 5. Výplata dávek nemocenského pojištění (§§ 108-111 zákona NP) .......................... 18 III. DÁVKY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ .................................................................. 21 III. 1. Nemocenské ..................................................................................................................... 21 III. 1. 1. Nárok na nemocenské (§§ 23-25 zákona NP) ......................................................... 21 III. 1. 2. Podpůrčí doba pro nemocenské ............................................................................... 22 III. 1. 2. 1. Podpůrčí doba obecně (§§ 26-27 zákona NP) ..................................................... 22 III. 1. 2. 2. Podpůrčí doba poživatelů důchodu (§ 28 zákona NP) ....................................... 22 III. 1. 3. Výše nemocenského .................................................................................................... 22 III. 1. 3. 1. Procentní sazby nemocenského (§ 29 zákona NP) ............................................. 22 III. 1. 3. 2. Příklady výpočtu nemocenského .......................................................................... 23 III. 1. 3. 3. Snížení nemocenského (§ 31 zákona NP) ............................................................ 26 III. 1. 3. 4. Krácení nebo odnětí nemocenského (§ 125 zákona NP) ................................... 26 III. 2. Peněžitá pomoc v mateřství ..................................................................................... 26 III. 2. 1. Podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství (§ 32 zákona NP) ............... 26 III. 2. 2. Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství ........................................................ 28 III. 2. 2. 1. Délka podpůrčí doby (§ 33 zákona NP) ............................................................... 28 III. 2. 2. 2. Počátek podpůrčí doby (§ 34 zákona NP) ............................................................ 28 III. 2. 3. Výše peněžité pomoci v mateřství (§ 37 zákona NP) ............................................... 29 III. 2. 4. Příklady výpočtu peněžité pomoci v mateřství ....................................................... 30 III. 3. Ošetřovné ........................................................................................................................ 30 III. 3. 1. Podmínky nároku na ošetřovné (§ 39 zákona NP) ................................................. 30 III. 3. 2. Podpůrčí doba (§ 40 zákona NP) ............................................................................... 31 III. 3. 3. Možnost střídání (§ 39 odst. 4 zákona NP) .............................................................. 32 4

III. 3. 4. Výše ošetřovného (§ 41 zákona NP) ......................................................................... 32 III. 3. 5. Příklady výpočtu ošetřovného ................................................................................... 33 III. 4. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství ....................................................... 34 III. 4. 1. Podmínky nároku na vyrovnávací příspěvek (§ 42 zákona NP) ........................... 34 III. 4. 2. Podpůrčí doba vyrovnávacího příspěvku (§ 43 zákona NP) .................................. 35 III. 4. 3. Výše vyrovnávacího příspěvku (§ 44 zákona NP) ................................................... 35 III. 4. 4. Příklad výpočtu vyrovnávacího příspěvku ............................................................... 35 IV. NÁHRADA MZDY (PLATU) ...................................................................................... 37 IV. 1. Podmínky náhrady mzdy (§ 192 ZP) ............................................................................ 38 IV. 2. Poskytování náhrady mzdy (§ 192 ZP) ......................................................................... 38 IV. 2. 1. Určení období prvních 14 dní pracovní neschopnosti ............................................ 39 IV. 3. Výše náhrady mzdy ......................................................................................................... 39 IV. 3. 1. Zákonná výše náhrady mzdy (§ 192 odst. 2 ZP) ...................................................... 39 IV. 3. 2. Postup výpočtu náhrady mzdy ................................................................................... 40 IV. 3. 3. Příklady výpočtu náhrady mzdy ................................................................................ 41 IV. 3. 4. Možnost dojednat vyšší náhradu mzdy (§ 192 odst. 3 ZP) ..................................... 43 IV. 3. 5. Snížení náhrady mzdy (§ 192 odst. 4 ZP) .................................................................. 43 IV. 4. Výplata náhrady mzdy (§ 193 ZP) ................................................................................. 44 IV. 5. Kontrola zaměstnance a krácení náhrady mzdy (§ 192 odst. 5 a 6 ZP) .................... 44 V. POJISTNÉ NA NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ ................................................................ 47 V. 1. Sazby pojistného na nemocenské pojištění .................................................................... 47 V. 2. Vyměřovací základ pro pojistné na nemocenské pojištění ........................................... 48 VI. SYSTÉM NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ V ČÍSLECH ............................................. 49 VI. 1. Počet nemocensky pojištěných osob ............................................................................. 49 VI. 2. Příjmy z pojistného ......................................................................................................... 49 VI. 3. Výdaje na dávky ............................................................................................................... 49 VI. 3. 1. Výdaje do roku 2000 .................................................................................................... 50 VI. 3. 2. Dávky po reformě veřejných financí v roce 2004 ..................................................... 51 VI. 3. 3. Restrikce dávek v roce 2008 ....................................................................................... 52 VI. 3. 4. Nemocenské dávky v roce 2009 ................................................................................ 52 VI. 3. 5. Nemocenské pojištění v roce 2010 ............................................................................ 54 VII. SYSTÉMY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ V ZEMÍCH EU .................................... 55 VII. 1. Poskytování náhrady mzdy a nemocenského v zemích EU ...................................... 55 VII. 2. Karenční doba v zemích EU ......................................................................................... 57 VII. 3. Maximální vyměřovací hranice v zemích EU ............................................................ 57 VIII. DOPORUČENÁ LITERATURA .............................................................................. 59 DALŠÍ ZDROJE ................................................................................................................ 60 PŘÍLOHA ......................................................................................................................... 61

5

I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Nemocenské pojištění je v  ČR důležitou součástí sociálního zabezpečení zaměstnance. Spolu s důchodovým pojištěním, dávkami státní sociální podpory a dávkami pomoci v hmotné nouzi vytváří ucelený systém sociálního zabezpečení, který občany zajišťuje minimálně na takové úrovni, aby se nepropadli do chudoby. Nemocenské pojištění umožňuje finanční zajištění potřeb ekonomicky aktivních osob v případě krátkodobé ztráty příjmu při nemoci, mateřství či ošetřování nemocného člena rodiny.

I. 1. Historie nemocenského pojištění Systém nemocenského pojištění byl pro území dnešní ČR založen již koncem  19. století. Věcná úprava byla v té době obdobná s dnešní úpravou – pojištění bylo povinné pro všechny dělníky a úředníky ve všech hospodářských odvětvích, systém byl založen na solidaritě a nárok na dávky vznikal přímo ze zákona. Principy všeobecnosti, obligatornosti pojištění i dávek a princip solidarity byly zachovány jako základní kameny nemocenského pojištění až do dnešní doby. Od padesátých let 20. století existovaly 3 systémy nemocenského pojištění. Zvlášť bylo upraveno nemocenské pojištění pro zaměstnance, speciální systém platil v ozbrojených silách a  vedle toho fungoval i  systém nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Správu nemocenského pojištění v té době prováděly odborové orgány. V roce 1990 přešla správa systému na nově vzniklou Českou správu sociálního zabezpečení, která se stala nositelem nemocenského a důchodového pojištění, a okresní správy sociálního zabezpečení. Vlastní provádění nemocenského pojištění však bylo realizováno jednak orgány nemocenského pojištění, jednak zaměstnavateli. Okresní správy sociální zabezpečení prováděly nemocenské pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné a pro zaměstnance malých organizací, tj. pro zaměstnavatele do 25 zaměstnanců. Ve velkých organizacích prováděli nemocenské pojištění přímo zaměstnavatelé, přičemž náklady na vyplacené dávky byly hrazeny ze státního rozpočtu. Vyplacené dávky si zaměstnavatelé zúčtovávali s odváděným pojistným na sociální zabezpečení. Zcela odděleně však bylo realizováno nemocenské pojištění v ozbrojených silách, kde řízení i  kontrola nemocenské péče byla v  působnosti jednotlivých ministerstev (ministerstvo financí, vnitra a spravedlnosti) a Generálního ředitelství cel (pro celníky a zpravodajské služby).

I. 2. Důvody reformy systému nemocenského pojištění V devadesátých letech 20. stol. se systém nemocenského pojištění musel přizpůsobovat novým podmínkám tržní ekonomiky. Objevila se řada problémů, bylo nezbytné přizpůsobovat nemocenské pojištění dynamickému vývoji mezd, dodatečně byl zapracován např. nový dvoustupňový systém redukčních hranic a jejich automatická valorizace, aby nemocenské dávky poskytovaly přiměřenou náhradu příjmu. I přes nesčetné novelizace příslušných předpisů systém zastaral a ne zcela odpovídal době. Problémem např. byla i vysoká míra solidarity, kdy pojištěncům s vysokým příjmem, kteří odváděli do systému vysoké pojistné, náležely relativně nízké dávky. 6

Zhruba v polovině devadesátých let proto začaly přípravné práce na novém zákoně, do jehož tvorby byly zapojeni i sociální partneři, i když jejich závažné připomínky často nebyly brány v potaz. Přípravu zákona provázela tvrdá jednání o jeho podobě, o míře zapojení zaměstnavatelů do výplaty náhrady ušlého příjmu, o výši nemocenských dávek, dalších podmínkách vzniku nároku na dávky atd. Po dlouhou dobu však nebyla v této oblasti nalezena k podobě nového zákona shoda, a to ani odborné veřejnosti, ani politická. Legislativní proces vyvrcholil až v roce 2006, kdy byl Parlamentem ČR schválen zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Spolu se zákonem č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, byl zveřejněn v částce č. 64/2006 Sbírky zákonů. Jeho účinnost však byla dvakrát odložena a namísto 1. ledna 2007 tak zákon nabyl účinnosti až od 1. 1. 2009. Bohužel dnešní právní úprava se výrazně liší od té původně schválené. Ještě před nabytím účinnosti zákona negativně do jeho podoby zasáhla reforma veřejných rozpočtů provedená od ledna 2008. Snížila procentní výměru některých dávek, zpřísnila redukci výdělku pro výpočet dávek a navíc byla zavedena tzv. karenční doba do náhrady mzdy, kterou v době pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel. Úroveň zajištění práce neschopného zaměstnance či osoby pečující o nemocné dítě či jiného člena rodina se tak výrazně snížila.

I. 3. Hlavní principy reformy systému Reformovaný systém nemocenského pojištění má i nadále za cíl krátkodobými peněžitými dávkami zabezpečit ekonomicky aktivní osoby, které se ocitnou v uznaných sociálních situacích, v jejichž důsledku ztratily příjem (výdělek). Jedná se o nemoc či úraz, nařízenou karanténu, ošetřování nemocného člena rodiny, těhotenství a mateřství. Základní principy nového systému nemocenského pojištění: - jednotnost – systém je koncipován jako jednotný pro všechny pojištěnce, pouze některé skupiny pojištěnců mají drobné odchylky, které vyplývají z  charakteru jejich činnosti, např. osoby samostatně výdělečně činné, - solidarita – systém je i nadále založen na solidaritě mezi zdravými a nemocnými, mezi osobami s vyššími a nižšími příjmy (její míra však byla snížena), mezi osobami s dětmi a bezdětnými, - pojistný princip – systém je založen na výběru pojistného, z něhož jsou následně vypláceny dávky, jejichž výše je odvislá od příjmu pojištěnce, - finanční vyváženost systému – příjmy z pojistného a výdaje na dávky mají být v zásadě vyrovnané; již první rok účinnosti však ukázal, že tento princip lze dodržet jen obtížně, - účast na pojištění – povinná pro zaměstnance a  osoby postavené zaměstnancům na roveň a dobrovolná pro osoby samostatně výdělečně činné, - soulad s mzdovým vývojem – zavedena automatická valorizace redukčních hranic pro výpočet výše dávek podle mzdového vývoje, stejně tak i zvyšování částek příjmu pro účast na nemocenském pojištění, - účast zaměstnavatele na finančním zabezpečení zaměstnance – na finančním zajištění zaměstnanců v době dočasné pracovní neschopnosti se budou podílet i zaměstnavatelé, 7

- princip rovného zacházení – systém je založen na rovném zacházení s muži i ženami a na zákazu diskriminace. Pro obě pohlaví platí stejné podmínky účasti na pojištění i podmínky nároku na dávky.

8

II. ZÁKLADNÍ ZMĚNY V SYSTÉMU NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ Na systém nemocenského pojištění se budeme v této publikaci většinou dívat z pohledu zaměstnance a nebudeme proto detailně rozepisovat všechny podmínky pro osoby samostatně výdělečně činné.

II. 1. Přehled základních změn I když se budeme většinou změn zabývat podrobněji v dalších kapitolách, považujeme za vhodné v úvodu stručně seznámit s přehledem těch hlavních změn: - zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen zákon NP), upravuje nemocenské pojištění prakticky všech výdělečně činných a nemocensky pojištěných osob, - součástí zákona o nemocenském pojištění je také organizace a řízení nemocenského pojištění a posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění. K novému zákonu nebudou vydány žádné prováděcí vyhlášky. Zákon však obsahuje některé veličiny (např. hranice redukce příjmu pro výpočet dávek), které se odvozují od průměrné mzdy. Ty budou průběžně upravovány nařízeními vlády tak, jak zákon vládu k takovému postupu zmocňuje, - změny jsou součástí i zákoníku práce, neboť odpovědnost za poskytnutí náhrady mzdy v době nemoci v období prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti je na zaměstnavatelích, - náhrada mzdy - v  prvních 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy za pracovní dny a svátky zaměstnavatel. Pro příslušníky ozbrojených složek však nadále platí zvláštní úprava. Přestože se považují také za zaměstnance, výše náhrady platu, resp. mzdy v době jejich dočasné pracovní neschopnosti a délka poskytování této náhrady se řídí nadále zvláštními zákony, - v  roce 2010 je zaměstnavatelům ČSSZ z  veřejného systému refundována polovina vyplacené náhrady mzdy a v roce 2011, kdy organizace budou odvádět na nemocenské pojištění již jen 1,4 %, jim ČSSZ bude refundovat polovinu pouze z té náhrady mzdy za dobu nemoci, kterou vyplatily zaměstnancům se zdravotním postižením. Organizace s méně než 51 zaměstnanci budou mít možnost se od roku 2011 v rámci veřejného systému „připojistit“. Odváděly by tak 3,3 % na nemocenské pojištění a polovina vyplacené náhrady mzdy by jim byla zpětně refundována. Toto je na bázi dobrovolnosti, organizace se proto musí k  této úpravě přihlásit u ČSSZ, - významnou změnou je výrazné zkrácení ochranné lhůty, která chrání zaměstnance z hlediska vzniku nároku na nemocenské ještě po určitou dobu po skončení zaměstnání. Tato lhůta nově činí 7 kalendářních dnů (dříve 42 kalendářních dnů), - nemocenské náleží až od 15. kalendářního dne nemoci. Vyplácí se za kalendářní dny do konce dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však 380 kalendářních dnů (podpůrčí doba), - peněžitá pomoc v mateřství náleží ve výši 70 % vyměřovacího základu. Pro rok 2010 byla její výše snížena na 60 % v  rámci úsporného balíčku přijatého pro rok 2010. Zákonem č. 166/2010 Sb. však byla od 1. 6. 2010 její výměra vrácena na původních 70 % a rozdíl do této výše byl rodičům zpětně od 1. 1. 2010 doplacen, 9

- v roce 2010 byla do ošetřovného zapracována karenční doba, dávka náležela až od 4. kalendářního dne potřeby ošetřování, nejdéle do 9. kalendářního dne potřeby ošetřování, resp. do 16. kalendářního dne, půjde-li o osamělého rodiče. Od 1. 6. 2010 byla karenční doba odstraněna (viz zákon č. 166/2010 Sb.) a dávka náleží opět od 1. dne potřeby ošetřování, - odvod pojistného na nemocenské pojištění je nadále upraven zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Na odvodu pojistného se však od 1. 1. 2009 již nepodílí zaměstnanci. Povinný odvod pojistného zaměstnanců byl zrušen jako výměna za ponechání nesnížené daně z příjmu. Tento „handl“, který sice zajistil pokles daňového zatížení příjmů, však o několik miliard korun ročně snížil příjmy do nemocenského pojištění, - plátcem pojistného za své zaměstnance je tak pouze zaměstnavatel, který v roce 2010 odvádí 2,3 % úhrnu vyměřovacích základů svých zaměstnanců. Od 1. 1. 2011 se procentní sazba pojistného snižuje na 1,4 %. Celkově se sníží pojistná sazba na nemocenské pojištění o 1,9 procentního bodu (z 3,3 %), což má umožnit plně pokrýt výdaje zaměstnavatelů na výplatu náhrady mzdy.

II. 2. Přiblížení obecných pojmů v nemocenském pojištění

II. 2. 1. Účast na nemocenském pojištění Nárok na dávky nemocenského pojištění má při splnění dalších podmínek pouze osoba, která je účastna nemocenského pojištění. Obecně lze shrnout, že účast na nemocenském pojištění zůstává nadále povinná pro zaměstnance a dobrovolná pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Zaměstnanec, který např. z důvodu nízkého příjmu není nemocensky pojištěn, se proto nemůže dobrovolně k pojištění přihlásit.

II. 2. 1. 1. Osoby účastné nemocenského pojištění (§ 5 zákona NP) Okruh osob účastných nemocenského pojištění se v  novém zákoně nepatrně změnil. Účastníky nemocenského pojištění s nárokem na dávky v případě sociální události a při splnění všech zákonem stanovených podmínek pro nárok na dávku jsou: - zaměstnanci v  pracovním poměru (nově se za zaměstnance považují také příslušníci ozbrojených sborů, tedy např. vojáci z  povolání, příslušníci Policie, Hasičského záchranného sboru, Celní správy a Vězeňské služby), - osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik, - zaměstnanci činní na základě dohody o  pracovní činnosti; naproti tomu dohoda o provedení práce nezakládá účast na nemocenském pojištění, - členové zastupitelstev územních samosprávných celků a městských částí, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva 10

nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, - státní zaměstnanci podle služebního zákona1, - soudci, poslanci, senátoři, členové vlády, prezident, ombudsman, - dobrovolní pracovníci pečovatelské služby a pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče, - osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) jsou účastny nemocenského pojištění, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění s tím, že účast vzniká dnem uvedeným v přihlášce, nejdříve však dnem, kdy byla přihláška podána. Zaniká odhlášením se z pojištění nebo dnem skončení samostatné výdělečné činnosti2 anebo dnem zániku oprávnění tuto činnost vykonávat, - účastni nemocenského pojištění již naopak nejsou studenti středních ani vysokých škol, společníci a  jednatelé s.r.o., komanditisté atd. (jsou však za jistých podmínek pojištěni důchodově), - nemocensky nejsou pojištěni nadále prokuristé, likvidátoři, neuvolnění členové zastupitelstev, členové představenstva a dozorčí rady akciové společnosti atd., - z pojištění jsou vyňati zaměstnanci zaměstnavatele, který požívá diplomatických výhod, pokud jsou nemocensky pojištěni v jiném státě. Obdobně mohou být vyňati z pojištění i zaměstnanci mezinárodní organizace, pokud se účastní pojištění prostřednictvím této organizace.

II. 2. 1. 2. Podmínky účasti zaměstnance na nemocenském pojištění (§ 6 zákona NP) Povinná účast na nemocenském pojištění vzniká u  zaměstnance, pokud splňuje tři základní podmínky: a) výkon zaměstnání na území České republiky (za to se považuje i přechodný výkon práce mimo území ČR, je-li místo výkonu práce trvale v ČR), nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a zaměstnanec není povinně pojištěn podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání, a má trvalý pobyt na území České republiky (nebo jiného členského státu Evropské unie), b) rozsah zaměstnání (jestliže trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů) a c) minimální výše sjednaného příjmu (tzv. rozhodný příjem činí v  roce 2010 částku 2 000 Kč hrubého, tato hranice bude průběžně zvyšována od 1. ledna kalendářního roku podle vývoje průměrné mzdy). U příslušníků Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru ČR a dalších příslušníků, státních zaměstnanců podle služebního zákona, dobrovolných pracovníků pečovatelské služby a některých dalších osob se podmínka sjednání aspoň rozhodného příjmu považuje vždy za splněnou.

- Viz zákon č. 218/2002 Sb. - Definici samostatné výdělečné činnosti vymezuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 1 2

11

II. 2. 1. 3. Pojištění při zaměstnání kratším než 15 dnů (§ 6 odst. 2 zákona NP) Podle stávající právní úpravy nezakládá účast na nemocenském pojištění příležitostné zaměstnání, které podle ujednání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů po sobě jdoucích, nebo malého rozsahu, v němž příjem nedosahuje za kalendářní měsíc ani 2 000 Kč. Z této základní zásady však existuje výjimka, kdy zaměstnanci jsou účastni nemocenského pojištění, i když podmínku rozsahu zaměstnání nesplňují (tedy i když jejich zaměstnání mělo trvat anebo trvalo kratší dobu než 15 kalendářních dnů). Je to v případě, pokud nastoupili opětovně do zaměstnání k témuž zaměstnavateli (nebo k jeho právnímu nástupci) a od skončení: a) předchozího zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula ještě doba 6 měsíců, nebo b) předchozího zaměstnání, které nezaložilo účast na nemocenském pojištění proto, že nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, ale zaměstnanec v něm dosáhl započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu (tj. 2 000 Kč měsíčně), do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula ještě doba 6 měsíců.

II. 2. 1. 4. Pojištění při zaměstnání malého rozsahu (§ 7 zákona NP) Zaměstnání malého rozsahu je zaměstnání, v němž je splněna podmínka výkonu práce a rozsahu zaměstnání, ale není splněna podmínka minimální výše sjednaného příjmu. Je tomu tak v případě, že zaměstnavatel se zaměstnancem nesjednal započitatelný příjem, nebo jej sjednal, ale sjednaná částka započitatelného příjmu je nižší než rozhodný příjem (2 000 Kč). Může tomu tak být pouze v  zaměstnání konaném v  pracovním poměru, na základě dohody o pracovní činnosti, v případě dobrovolného pracovníka pečovatelské služby atd. V  těchto případech vzniká účast na nemocenském pojištění jen v  těch kalendářních měsících, v nichž zaměstnanec dosáhl aspoň minimální výše započitatelného příjmu, tj. 2 000 Kč.

II. 2. 1. 5. Vznik a zánik pojištění zaměstnanců (§ 10 zákona NP) Účast na nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci nejdříve dnem vstupu do zaměstnání, které zakládá pojištění, a zaniká nejpozději dnem skončení takového zaměstnání. U příslušníka ozbrojeného sboru, např. policie, hasičského záchranného sboru, celní správy nebo vězeňské služby, vzniká dnem nastoupení služby a zaniká dnem skončení služebního poměru. U zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti vzniká pojištění v den, ve kterém poprvé po uzavření dohody o  pracovní činnosti začal vykonávat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána. U členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí, městských obvodů, hlavního města Prahy atd. je vznik pojištění stanoven podle odměny za výkon funkce. Pojištění vzniká ode dne, od něhož náleží odměna za výkon funkce, a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží. 12

II. 2. 2. Ochranná lhůta (§ 15 zákona NP) Nárok na dávky nemocenského pojištění vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávky byly splněny v době pojištění. Podmínky pro nárok na nemocenskou a peněžitou pomoc v mateřství se mohou splnit též v ochranné lhůtě. Z ochranné lhůty však nenáleží ošetřovné ani vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Ochranná lhůta se nevztahuje na poživatele starobního a ani nově na plně invalidní důchodce, neboť obě kategorie důchodců jsou při ztrátě příjmu již kryty důchody poskytovanými ze systému důchodového pojištění. Neplyne ani ze zaměstnání malého rozsahu či ze zaměstnání sjednaného studentem pouze na dobu školních prázdnin atd. Ochranná lhůta u nemocenského činí 7 kalendářních dnů (snížení z původních 42 dní) ode dne skončení zaměstnání (pojištění). I nadále platí, že pokud zaměstnání, resp. pojištění, trvalo kratší dobu, trvá ochranná lhůta pouze tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Může tedy být ještě kratší než 7 kalendářních dnů. Ochranná lhůta ženy, jejíž zaměstnání (pojištění) skončilo v době těhotenství, činí 180 kalendářních dnů. Její maximální délka je však nově zpřesněna. U těhotné ženy totiž nově platí, že ochranná lhůta může být dlouhá jen tolik dnů, kolik trvalo její poslední zaměstnání (pojištění).

II. 2. 3. Obecné podmínky výpočtu nemocenských dávek (§§ 17-18 zákona NP) Dávky náleží nadále za kalendářní dny. Výše dávky se stanoví příslušnou procentní sazbou z tzv. denního vyměřovacího základu.

II. 2. 3. 1. Denní vyměřovací základ (§ 18 zákona NP) Základem pro výpočet nemocenských dávek je denní vyměřovací základ, který se redukuje podle redukčních hranic. Denní vyměřovací základ (dále jen DVZ) se určuje z vyměřovacího základu pro placení pojistného na pojištění za rozhodné období tak, že se vyměřovací základ vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. DVZ se určuje s přesností na dvě desetinná místa. Rozhodné období je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události. Jsou-li v něm dny, které se při výpočtu vylučují, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období tak, aby nerozmělňovaly DVZ. Vyloučenými dny jsou např. kalendářní dny omluvené nepřítomnosti v práci nebo ve službě, za které zaměstnanci nepřísluší náhrada příjmu, kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti, za které bylo zaměstnanci poskytováno nemocenské nebo náhrada mzdy v prvních 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti. Nově se při výpočtu DVZ již nevylučuje doba neplaceného volna.

13

II. 2. 3. 2. Redukce denního vyměřovacího základu (§ 21 zákona NP) DVZ se redukuje podle tzv. redukčních hranic, a to ve třech pásmech. Částky se po redukci v jednotlivých pásmech zaokrouhlují s přesností na 2 desetinná místa, po jejich součtu se výsledný DVZ zaokrouhluje již na celé koruny nahoru. Redukční hranice (§ 22 zákona NP) jsou v  podstatě odvozeny od statisticky zjištěné průměrné mzdy. Vychází se přitom ze všeobecného vyměřovacího základu dle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází běžný rok, a následně se upravuje všeobecným přepočítacím koeficientem3. Jedna třicetina této částky představuje první redukční hranici. Druhá redukční hranice činí 1,5násobek a třetí hranice pak 3násobek částky první redukční hranice. Redukční hranice jsou základem i pro redukci průměrného výdělku při výpočtu náhrady mzdy (viz kapitola IV. 3.1.). Redukční hranice se určují vždy k 1. lednu a jejich částky jsou zveřejněny obvykle v září předchozího roku, kdy už jsou dostupné údaje o průměrné mzdě. Vyhlašuje je svým sdělením Ministerstvo práce ve Sbírce zákonů. V roce 2010 platí následující redukční hranice4: první hranice……791 Kč, druhá hranice…1 186 Kč, třetí hranice …..2 371 Kč. Redukce DVZ se provádí následovně: a) u nemocenského a ošetřovného: do první redukční hranice se DVZ započítá z 90 %, z částky nad první do druhé redukční hranice z 60 %, z částky nad druhou do třetí redukční hranice z 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. b) u peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku: do první redukční hranice se DVZ započítá ze 100 %, z částky nad první do druhé redukční hranice z 60 %, z částky nad druhou do třetí redukční hranice z 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. 3 4

- viz. zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění - sdělení MPSV č. 354/2009 Sb.

14

II. 2. 3. 3. Příklady výpočtu redukce DVZ Na uvedené výše mezd budeme navazovat i v dalších kapitolách při výpočtu jednotlivých dávek nemocenského pojištění a náhrady mzdy.

Příklad 1. (DVZ pod úrovní první redukční hranice) DVZ před redukcí činí 600 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 18 250 Kč. - redukce pro nemocenské a ošetřovné: 90 % z 600 Kč, tj. 540 Kč, - pro peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek: 100 % z 600 Kč, tj. 600 Kč.

Příklad 2. (DVZ pod úrovní druhé redukční hranice) DVZ před redukcí činí 900 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 27 375 Kč. - redukce pro nemocenské a ošetřovné: - 90 % z 791 Kč, tj. 711,90 Kč, - 60 % z rozdílu (900-791), tj. 65,40 Kč. - Redukovaný DVZ činí 777,30 Kč, což je po zaokrouhlení 778 Kč. - pro peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek: - 100 % z 791 Kč, tj. 791,00 Kč, - 60 % z rozdílu (900-791), tj. 65,40 Kč. - Redukovaný DVZ činí 856,40 Kč, což je po zaokrouhlení 857 Kč.

Příklad 3. ( DVZ pod úrovní třetí redukční hranice) DVZ před redukcí činí 1 200 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 36 500 Kč. - redukce pro nemocenské a ošetřovné: - 90 % z 791 Kč, tj. 711,90 Kč, - 60 % z rozdílu (1 186-791), tj. 237,00 Kč, - 30 % z rozdílu (1 200-1 186), tj. 4,20 Kč. - Redukovaný DVZ činí 953,10 Kč, což je po zaokrouhlení 954 Kč. - pro peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek: 15

- 100 % z 791 Kč, tj. 791,00 Kč, - 60 % z rozdílu (1 186-791), tj. 237,00 Kč, - 30 % z rozdílu (1 200-1186), tj. 4,20 Kč. - Redukovaný DVZ činí 1 032,20 Kč, což je po zaokrouhlení 1 033 Kč.

Příklad 4. ( DVZ nad úrovní třetí redukční hranice) DVZ před redukcí činí 2 400 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 73 000 Kč. - redukce pro nemocenské a ošetřovné: - 90 % z 791 Kč, tj. 711,90 Kč, - 60 % z rozdílu (1 186-791), tj. 237,00 Kč, - 30 % z rozdílu (2 371-1 186), tj. 355,50 Kč, - k příjmu nad částku 2 371 Kč se již nepřihlíží, - Redukovaný DVZ činí 1 304,40 Kč, což je po zaokrouhlení 1 305 Kč. - pro peněžitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek: - 100 % z 791 Kč, tj. 791,00 Kč, - 60 % z rozdílu (1 186-791), tj. 237,00, - 30 % z rozdílu (2 371-1 186), tj. 355,50 Kč, - k příjmu nad částku 2 371 Kč se již nepřihlíží, - Redukovaný DVZ činí 1 383,50 Kč, což je po zaokrouhlení 1 384 Kč.

16

II. 2. 4. Dočasná pracovní neschopnost a kontrola II. 2. 4. 1. Dočasná pracovní neschopnost (§ 55 zákona NP) Zákon NP nově obsahuje i  definici dočasné pracovní neschopnosti. Považuje se za ni stav, kdy zaměstnanec pro zdravotní problémy nemůže vykonávat dosavadní činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání (v případě, že se jedná o nezaměstnaného). Nově je upraveno, že po 180 kalendářních dnech pracovní neschopnosti musí dojít k novému posouzení pracovní neschopnosti, ale nejen ve vztahu k dosavadní činnosti, ale vůbec ke schopnosti vykonávat výdělečnou činnost. K tomu však musí být splněna podmínka, že zdravotní stav této osoby je stabilizovaný. Zákon dále definuje situace, kdy je pracovní neschopnost vyloučena. Jedná se o situace, kdy si stav přivodila osoba po požití alkoholu nebo omamných látek, nebo při poskytování zdravotní péče v osobním zájmu pojištěnce z kosmetických nebo estetických důvodů. Zaměstnanci, který byl shledán dočasně práce neschopný, vystaví ošetřují lékař tzv. „neschopenku“. Tiskopis Rozhodnutí o  dočasné pracovní neschopnosti má několik dílů, které jsou barevně odlišeny. I. díl slouží zaměstnanci jako průkazka o dočasné pracovní neschopnosti, kterou si ponechává po celou dobu nemoci. Svému zaměstnavateli odevzdává zaměstnanec III. a IV. díl tohoto tiskopisu, které slouží jako hlášení zaměstnavateli o vzniku PN a žádost o náhradu mzdy a později jako žádost o nemocenské. Při ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanec od ošetřujícího lékaře obdrží V. díl tiskopisu, který opět doručí zaměstnavateli. Zaměstnavatel předává při trvání neschopnosti delší než 14 kalendářních dnů IV. a V. díl tiskopisu OSSZ v místě, kde má svoje sídlo, která vypočítá nemocenské a dávku vyplácí žadateli. (Podrobnější popis jednotlivých dílů lze nalézt v příloze této publikace).

II. 2. 4. 2. Režim dočasně práce neschopného (§ 56 zákona NP) Režim dočasně práce neschopného upravuje nově také zákon NP. Stanovení režimu má zajistit, aby nemocný znovu nabyl pracovní schopnost. Stanovuje ho ošetřující lékař, který rozhodl o pracovní neschopnosti. Zahrnuje: - léčebný režim, - povinnost dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek, - povinnost zdržovat se v místě pobytu práce neschopného, které sdělil ošetřujícímu lékaři.

17

Místo pobytu lze změnit pouze po předchozím ohlášení ošetřujícímu lékaři, orgánu nemocenského pojištění a během prvních 14 dní nemoci i zaměstnavateli. Režim práce neschopného je pojištěnec povinen dodržovat, za jeho porušení může být pojištěnci orgánem nemocenského pojištění nemocenské kráceno nebo zcela odejmuto.

II. 2. 4. 3. Kontrola dodržování režimu práce neschopného (§ 76 zákona NP) Kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce provádí okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) pověřenými zaměstnanci z  vlastního podnětu nebo z podnětu ošetřujícího lékaře pojištěnce anebo zaměstnavatele. Podá-li podnět ke kontrole zaměstnavatel nebo ošetřující lékař, je OSSZ povinna provést kontrolu do 7 dnů od obdržení žádosti a o výsledku kontroly neprodleně žadatele o provedení kontroly informovat. O  kontrole dodržování režimu práce neschopného pojištěnce se sepisuje písemný záznam, v němž se uvede výsledek kontroly. Pokud orgán nemocenského pojištění při kontrole zjistí porušení režimu práce neschopného, zašle záznam o kontrole pojištěnci (zaměstnanci), ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli. Pověření zaměstnanci orgánu nemocenského pojištění jsou povinni prokázat se při kontrole průkazem s  fotografií vydaným tímto orgánem. Zaměstnanec je povinen umožnit kontrolu dodržování režimu práce neschopného Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ), jinak mu hrozí pokuta až 10 000 Kč. Zaměstnavatel je v  prvních 14 dnech nemoci oprávněn kontrolovat, zda se zaměstnanec zdržuje na adrese, kterou sdělil ošetřujícímu lékaři, a zda dodržuje rozsah povolených vycházek (viz kapitola IV. 5.). Pokud zaměstnavatel provede kontrolu, musí sepsat písemný záznam, a pokud zjistí porušení režimu, je povinen to oznámit OSSZ i ošetřujícímu lékaři. Zaměstnavatel dále může, pokud se domnívá, že zaměstnanec nedodržuje stanovený režim, dát podnět ke kontrole OSSZ. Zaměstnanec musí být o výsledku kontroly vždy informován (formou záznamu o kontrole).

II. 2. 5. Výplata dávek nemocenského pojištění (§§ 108-111 zákona NP) Výplatu nemocenského a  všech dalších dávek nemocenského pojištění nově pro zaměstnance i  osoby samostatně výdělečně činné provádí výhradně příslušná OSSZ, nikoliv zaměstnavatelé. Příslušníkům ozbrojených složek vyplácejí dávky příslušné služební útvary. Žádost o dávku podávají zaměstnanci na předepsaných formulářích prostřednictvím svého zaměstnavatele, který k žádosti připojí potřebné údaje pro výplatu dávek, např. výši příjmu v rozhodném období. Žádost o dávku musí obsahovat potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti, popř. nařízení karantény a jejím trvání, o termínu porodu, trvání potřeby ošetřování, potvrzení školy nebo jiného školního zařízení o jejím uzavření atd. Vydávání tiskopisů zajišťuje Česká správa sociálního zabezpečení, která je bezplatně poskytuje ostatním orgánům nemocenského pojištění, ošetřujícím lékařům, zaměstnavatelům atd. 18

Dávky vyplácí OSSZ nejpozději do jednoho měsíce od doručení žádosti o dávku. Podaná žádost o dávku však musí splňovat všechny náležitosti, jinak se doba výplaty dávek prodlužuje. To se projevilo zejména v roce 2009, kdy nejen díky neúplným žádostem, ale i nedostatečnému personálnímu a technickému vybavení OSSZ dostávali zaměstnanci nemocenské dávky se značným zpožděním. Zákon preferuje bezhotovostní způsob výplaty, tj. na účet pojištěnce, lze si však nechat dávky zasílat i prostřednictvím pošty. V takovém případě však náklady na poštovné musí uhradit zaměstnanec. Obdobně je tomu i  v  případě výplaty dávek do ciziny, kdy náklady na jejich zasílání hradí také pojištěnec. Nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který dávka náležela.

19

Poznámky:

20

III. DÁVKY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ Účelem zákona je zabezpečit zaměstnance a další ekonomicky aktivní osoby krátkodobými dávkami pro případ nemoci (dočasné pracovní neschopnosti), nařízené karantény, těhotenství, mateřství a při potřebě ošetřování člena domácnosti nebo při péči o něj. Z nemocenského pojištění se poskytuje: - nemocenské, - peněžitá pomoc v mateřství, - ošetřovné (dříve podpora při ošetřování člena rodiny) a - vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

III. 1. Nemocenské III. 1. 1. Nárok na nemocenské (§§ 23-25 zákona NP) Nárok na nemocenské má zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní. Zaměstnancům je po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény poskytována náhrada mzdy od zaměstnavatele. I v případě, že náhrada mzdy nenáleží (např. při ukončení pracovního poměru), poskytuje se nemocenské až od 15. dne pracovní neschopnosti. Nárok na nemocenské nemá zaměstnanec, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost, nebo kterému v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost (zaměstnání) skončila přede dnem nároku na výplatu starobního důchodu. Nově má přednost poskytování starobního důchodu před poskytováním nemocenského. V případě, že nemocenské bylo vypláceno i  po přiznání důchodu, vznikne přeplatek na nemocenském, které je jeho příjemce povinen vrátit. Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na neplacené volno. Obdobně se nemocenské nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa až dnem, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky. Během stávky se nevykonává práce a neuchází zaměstnanci příjem, nenáleží proto ani nemocenské. Žádost o nemocenské podává pojištěnec prostřednictvím předepsaných formulářů (viz kapitola II. 2. 4. 1.) u svého zaměstnavatele, případně u služebního útvaru.

21

III. 1. 2. Podpůrčí doba pro nemocenské III. 1. 2. 1. Podpůrčí doba obecně (§§ 26-27 zákona NP) Podpůrčí doba nezačíná prvním dnem pracovní neschopnosti, neboť prvních 14 kalendářních dnů poskytuje náhradu mzdy zaměstnavatel. Začíná proto až od 15. kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény a končí dnem, kdy pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa končí. Maximálně však trvá 380 kalendářních dnů. Započítávají se do ní také doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost dnem, ve kterém má zaměstnanec směnu již odpracovanou, považuje se pro účely podpůrčí doby za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti až následující kalendářní den. Po vyčerpání podpůrčí doby může OSSZ na žádost pojištěnce prodloužit poskytování nemocenského, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. V případě využití maximální hranice pro prodloužení tak může podpůrčí doba trvat až 2 roky, tj. 730 kalendářních dnů (380 + 350 dnů).

III. 1. 2. 2. Podpůrčí doba poživatelů důchodu (§ 28 zákona NP) Také poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, avšak nejvýše po dobu 70 kalendářních dnů. Pokud zaměstnání před uplynutím 70 kalendářních dnů pracovní neschopnosti skončí, ukončí se tímto dnem také výplata nemocenského. Do počítání podpůrčí doby se však nezahrnují dny pracovní neschopnosti, kdy náleží náhrada mzdy, ale pouze dny nároku na nemocenské. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské starobnímu nebo plně invalidnímu důchodci vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu 70 kalendářních dnů.

III. 1. 3. Výše nemocenského Základem pro výpočet nemocenského je denní vyměřovací základ (viz kapitola II. 2. 3. 1.), který se redukuje podle redukčních hranic. Rozhodné období, za který se zjišťuje DVZ, je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti (karantény).

III. 1. 3. 1. Procentní sazby nemocenského (§ 29 zákona NP) Výše sazby pro výpočet nemocenského je vázána na dobu trvání pracovní neschopnosti, ne však na dobu poskytování nemocenského. Znamená to, že se při určení příslušného dne PN započítává i ta část pracovní neschopnosti, po kterou náleží náhrada mzdy od zaměstnavatele.

22

Nemocenské činí za kalendářní den pracovní neschopnosti nebo karantény: - 60 % denního vyměřovacího základu do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti, - 66 % DVZ od 31. do 60. kalendářního dne PN, - 72 % DVZ od 61. kalendářního dne PN, nebo - 100 % DVZ po celou dobu trvání PN, pokud vznikla v důsledku jeho činnosti, kdy se ve veřejném zájmu podílel na záchranných nebo likvidačních pracích při živelních katastrofách atd. Od 1. ledna do 31. prosince 2010 je však v důsledku restrikcí přijatých v souvislosti s problémy státního rozpočtu v roce 2010 vypláceno nemocenské po celou dobu PN pouze ve výši 60 % DVZ. Od 1. ledna 2011 se procentní výše nemocenského vrací na výměry uvedené v předcházejícím odstavci, tj. opět je finančně zvýhodněna dlouhodobější pracovní neschopnost.

III. 1. 3. 2. Příklady výpočtu nemocenského Vzhledem k rozdílným sazbám pro výpočet nemocenského v roce 2010 a 2011, uvádíme příklady výpočtu nemocenského pro obě období. Výše dávek pro rok 2011 je však pouze orientační, neboť k datu zpracování této publikace nebyly zveřejněny částky redukčních hranic pro rok 2011. Při výpočtech proto v obou případech vycházíme z redukčních hranic platných pro rok 2010. Příklad 1. Redukovaný DVZ činí 540 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 18 250 Kč. - výše denního nemocenského v roce 2010: - po celou dobu trvání PN činí: 60 % z 540 Kč, tj. 324 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 324 Kč, tj. 5 184 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 46 x 324 Kč, tj. 14 904 Kč, - za 90-denní PN celkem: 76 x 324 Kč, tj. 24 624 Kč; - výše denního nemocenského v roce 2011 činí: - do 30. dne PN: 60 % z 540 Kč, tj. 324 Kč, - od 31. dne do 60. dne PN: 66 % z 540 Kč, tj. 357 Kč,

23

- od 61. dne PN: 72 % z 540 Kč, tj. 389 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 324 Kč, tj. 5 184 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 324 Kč + 30 x 357 Kč, tj. 15 894 Kč, - za 90-denní PN celkem: 16 x 324 Kč + 30 x 357 Kč+ 30 x 389 Kč, tj. 27 564 Kč. Příklad 2. Redukovaný DVZ činí 778 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 27 375 Kč. - výše denního nemocenského v roce 2010: - po celou dobu trvání PN činí: 60 % z 778 Kč, tj. 467 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 467 Kč, tj. 7 472 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 46 x 467 Kč, tj. 21 482 Kč, - za 90-denní PN celkem: 76 x 467 Kč, tj. 35 492 Kč; - výše denního nemocenského v roce 2011 činí: - do 30. dne PN: 60 % z 778 Kč, tj. 467 Kč, - od 31. dne do 60. dne PN: 66 % z 778 Kč, tj. 514 Kč, - od 61. dne PN: 72 % z 778 Kč, tj. 561 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 467 Kč, tj. 7 472 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 467 Kč + 30 x 514 Kč, tj. 22 892 Kč, - za 90-denní PN celkem: 16 x 467 Kč + 30 x 514 Kč+ 30 x 561 Kč, tj. 39 722 Kč. Příklad 3. Redukovaný DVZ činí 954 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 36 500 Kč. - výše denního nemocenského v roce 2010: - po celou dobu trvání PN činí: 60 % z 954 Kč, tj. 573 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 573 Kč, tj. 9 168 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 46 x 573 Kč, tj. 26 358 Kč, 24

- za 90-denní PN celkem: 76 x 573 Kč, tj. 43 548 Kč; - výše denního nemocenského v roce 2011: - do 30. dne PN: 60 % z 954 Kč, tj. 573 Kč, - od 31. dne do 60. dne PN: 66 % z 954 Kč, tj. 630 Kč, - od 61. dne PN: 72 % z 954 Kč, tj. 687 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 573 Kč, tj. 9 168 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 573 Kč + 30 x 630 Kč, tj. 28 068 Kč, - za 90-denní PN celkem: 16 x 573 Kč + 30 x 630 Kč+ 30 x 687 Kč, tj. 48 678 Kč. Příklad 4. Redukovaný DVZ činí 1 305 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 73 000 Kč. výše denního nemocenského v roce 2010: - po celou dobu trvání PN činí: 60 % z 1 305 Kč, tj. 783 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 783 Kč, tj. 12 528 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 46 x 783 Kč, tj. 36 018 Kč, - za 90-denní PN celkem: 76 x 783 Kč, tj. 59 508 Kč; výše denního nemocenského v roce 2011 činí: - do 30. dne PN: 60 % z 1 305 Kč, tj. 783 Kč, - od 31. dne do 60. dne PN: 66 % z 1 305 Kč, tj. 862 Kč, - od 61. dne PN: 72 % z 1 305 Kč, tj. 940 Kč, - za 30-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 783 Kč, tj. 12 528 Kč, - za 60-denní PN činí nemocenské celkem: 16 x 783 Kč + 30 x 862 Kč, tj. 38 388 Kč, - za 90-denní PN celkem: 16 x 783 Kč + 30 x 862 Kč + 30 x 940 Kč, tj. 66 588 Kč.

25

III. 1. 3. 3. Snížení nemocenského (§ 31 zákona NP) Nemocenské náleží jen v poloviční výši, pokud si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost: - zaviněnou účastí ve rvačce (rvačkou se rozumí vzájemné napadení či zápas dvou nebo více osob, nejde-li o sebeobranu nebo pomoc napadenému), - nebo jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků, nebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Obdobný postup, tj. snížení na poloviční výši, se v těchto případech týká i náhrady mzdy (viz kapitola IV. 3. 5.).

III. 1. 3. 4. Krácení nebo odnětí nemocenského (§ 125 zákona NP) Zaměstnanci, který porušil režim dočasně práce neschopného, může být nemocenské dočasně kráceno nebo odňato, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení režimu. Pokud již bylo nemocenské vyplaceno, považují se částky vyplacené na nemocenském za přeplatek na dávce, který je pojištěnec (zaměstnanec) povinen plátci dávky vrátit. Orgán nemocenského pojištění však nemůže krátit nebo odejmout nemocenské, pokud k porušení režimu práce neschopného došlo v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti. V takovém případě však může zaměstnavatel snížit nebo dokonce neposkytnout náhradu mzdy nebo platu (viz kapitola IV. 5.).

III. 2. Peněžitá pomoc v mateřství III. 2. 1. Podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství (§ 32 zákona NP) Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má: - žena, která je účastna nemocenského pojištění, jestliže porodila dítě, - těhotná žena v době před porodem, nejdříve však od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu, - manžel ženy, která porodila, a  není-li manžel otcem dítěte, pak i  otec dítěte, pokud matka dítěte nemůže o dítě ze zdravotních důvodů pečovat, - po 6 týdnech (zdravotní hledisko) od porodu může matka dítěte dát písemný souhlas k péči o dítě manželovi nebo otci dítěte i v ostatních případech. V takovém případě se matka vzdá svého nároku na peněžitou pomoc v mateřství a dávka bude vyplácena tomuto muži (na základě žádosti podané zaměstnavateli muže),

26

- obdobně vzniká nárok v případě převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů. Dítětem se pro tyto účely rozumí dítě do dosažení 1 roku věku s výjimkou případů, kdy pojištěnec převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu (soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí) nebo, kdy pojištěnec pečuje o dítě, jehož matka zemřela. V těchto případech se dítětem rozumí dítě, které ke dni převzetí do péče nedosáhlo 7 let věku. Aby byla peněžitá pomoc přiznána, musí být žena (resp. pojištěnec) účastna nemocenského pojištění. Vyžaduje se, aby účast na nemocenském pojištění v posledních dvou letech přede dnem, od něhož má být dávka přiznána, trvala v rozsahu aspoň 270 kalendářních dnů. Tato lhůta je odvozena od obvyklé délky trvání těhotenství a je převzata i pro případ nároku na dávku u muže. Do této lhůty se nově nezapočítává doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, doba pobírání nemocenského, doba pobírání důchodu atd. Pokud vzniká nárok na peněžitou pomoc v mateřství muži, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, nezkoumá se nově, zda muž žije s družkou či nikoliv. U osob samostatně výdělečně činných je pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství navíc vyžadována podmínka účasti na pojištění ze samostatné výdělečné činnosti aspoň po dobu 180 kalendářních dnů v posledním roce před počátkem podpůrčí doby. Obecná podmínka 270 kalendářních dnů účasti na pojištění v posledních dvou letech přitom musí být splněna také. Střídání ve výplatě peněžité pomoci Nově je v peněžité pomoci umožněno střídání se matky dítěte s manželem nebo otcem dítěte v péči toto dítě. Každý z nich má při této péči po dobu a za podmínek stanovených zákonem nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství. Četnost střídání není nijak omezena. Při střídání péče se výplata peněžité pomoci v mateřství jednomu zastaví a začne se vyplácet druhému z jeho nemocenského pojištění. Při opětovném vystřídání se v péči se však již neurčuje nová výše peněžité pomoci, ale vyplácí se ve výši, ve které již byla při předchozí péči o toto dítě vyplácena. Doba poskytování peněžité pomoci ženě i muži při střídání v péči o dítě se sčítá a v celkovém souhrnu nesmí přesáhnout celkovou dobu nároku na dávku, tj. 28 týdnů, či 22 týdny v případě péče muže. Peněžitá pomoc z ochranné lhůty Nárok na dávku stejně tak může vzniknout i  v  ochranné lhůtě po skončení zaměstnání, resp. pojištěné činnosti. Ochranná lhůta ženy činí 180 kalendářních dnů, což znamená, že zaměstnání (pojištění) skončilo v  době těhotenství. Maximální délka ochranné lhůty však u  těhotné ženy může být dlouhá jen tolik dnů, kolik trvalo její poslední zaměstnání (viz kapitola II. 2. 2.).

27

III. 2. 2. Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství III. 2. 2. 1. Délka podpůrčí doby (§ 33 zákona NP) Nárok na peněžitou pomoc v mateřství po zvýhodněnou dobu (tj. 37 týdnů) nově již nemá žena z titulu, že je osamělá (např. rozvedená, neprovdaná, ovdovělá). Došlo ke sjednocení podpůrčí doby u provdaných a svobodných, tato žena má proto nově nárok na peněžitou pomoc v mateřství již jen po dobu 28 týdnů, stejně jako provdaná žena. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu: - 28 týdnů ženě, která dítě porodila, - 37 týdnů ženě, která porodila zároveň dvě nebo více dětí (po uplynutí 28 týdnů náleží jen tehdy, jestliže žena dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí), - 22 týdnů pojištěnci (muži), který pečuje o dítě. Jedná se o případy, kdy muž převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo pečuje o dítě, jehož matka zemřela, nebo pečuje o dítě a je jeho otcem nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka sama o dítě nemůže nebo nesmí pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána práce neschopnou. Stejně tak i v případě, kdy muž (otec dítěte nebo manžel ženy, která je porodila) uzavřel s matkou písemnou dohodu, že on bude o dítě pečovat, - 31 týdnů pojištěnci (muži), pokud pečuje za výše uvedených podmínek zároveň o dvě nebo více dětí (po uplynutí 22 týdnů dávka náleží, jen jestliže dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí). III. 2. 2. 2. Počátek podpůrčí doby (§ 34 zákona NP) Obvykle spadá počátek pobírání peněžité pomoci v mateřství do období 6 až 8 týdnů před očekávaným termínem porodu. Od této doby má také těhotná zaměstnankyně podle zákoníku práce nárok na mateřskou dovolenou. Nástup na mateřskou dovolenou, stejně jako i počátek poskytování peněžité pomoci v mateřství si zaměstnankyně sama volí. Nově již není žádná vazba mezi těmito termíny. Zaměstnankyně tak může nastoupit na mateřskou dovolenou dříve a požádat o výplatu peněžité pomoci od pozdějšího data. Pokud však požádá o dávku od pozdějšího data než od začátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, bude jí v souhrnu vyplácena dávka po kratší dobu, neboť po porodu nesmí být peněžitá pomoc vyplácena déle než 22 týdnů. Např. pokud požádá o dávku od 4. týdne před datem porodu, bude peněžitá pomoc poskytována pouze po dobu 26 týdnů (tj. 4 týdny před porodem a 22 týdnů po porodu).

28

Nejkratší doba pobírání peněžité pomoci v  mateřství u  ženy, která porodila, je 14 týdnů. Musí přitom být dodrženo, že nesmí podpůrčí doba skončit dříve než 6 týdnů ode dne porodu (zdravotní požadavek). V  případě, že by dítě umřelo, končí podpůrčí doba po 2 týdnech ode dne úmrtí dítěte.

III. 2. 3. Výše peněžité pomoci v mateřství (§ 37 zákona NP) Základem pro výpočet peněžité pomoci v  mateřství je denní vyměřovací základ (viz. kapitola II. 2. 3. 1.), který se redukuje podle redukčních hranic. V případě peněžité pomoci v mateřství je redukce DVZ mírnější, neboť do první redukční hranice je DVZ započítáván v plné výši (viz kapitola II. 2. 3. 2.). Rozhodné období, za které se zjišťuje DVZ, je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události. V případě peněžité pomoci jde o posledních 12 měsíců před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství, který je obvykle 6 týdnů před očekávaným datem porodu. Pokud však žena nastoupila na peněžitou pomoc v mateřství později než 6 týdnů před očekávaným porodem, zjišťuje se DVZ k počátku šestého týdne před datem porodu. Peněžitá pomoc v mateřství činí za kalendářní den 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu5. Žádost o peněžitou pomoc v mateřství podává žena (resp. pojištěnec) prostřednictvím předepsaných formulářů u svého zaměstnavatele, případně u služebního útvaru. Žena (pojištěnec), které vznikl nárok na peněžitou pomoc v ochranné lhůtě a bývalý zaměstnavatel zanikl, podává žádost přímo u okresní správy sociálního zabezpečení. Na OSSZ žádají o dávku i osoby samostatně výdělečně činné a zahraniční zaměstnanci. Žádost musí obsahovat potvrzení ošetřujícího lékaře o  očekávaném nebo skutečném termínu porodu. Pokud žádá o peněžitou pomoc muž, je nutno doložit rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče, potvrzení ošetřujícího lékaře o zdravotní indispozici matky dítěte nebo písemnou dohodu mezi rodiči o předání dítěte do péče otce.

- Z důvodů problémů státního rozpočtu byla pro rok 2010 procentní sazba u peněžité pomoci v mateřství (PPM) snížena na 60 % a DVZ podléhal větší redukci - stejně jako v případě nemocenského. V takto snížené výměře měla PPM náležet po celý rok 2010. V květnu 2010 však poslanci přehlasovali veto prezidenta a vrátili tak PPM na původní výši, a to zpětně od ledna 2010. 5

29

III. 2. 4. Příklady výpočtu peněžité pomoci v mateřství Příklad 1. Redukovaný DVZ činí 600 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 18 250 Kč. - denní peněžitá pomoc v mateřství: 70 % z 600 Kč, tj. 420 Kč, - za 30 dní peněžitá pomoc celkem: 30 x 420 Kč, tj. 12 600 Kč. Příklad 2. Redukovaný DVZ činí 857 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 27 375 Kč. - denní peněžitá pomoc v mateřství: 70 % z 857 Kč, tj. 600 Kč, - za 30 dní peněžitá pomoc celkem: 30 x 600 Kč, tj. 18 000 Kč. Příklad 3. Redukovaný DVZ činí 1  033 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 36 500 Kč. - denní peněžitá pomoc v mateřství: 70 % z 1 033 Kč, tj. 724 Kč, - za 30 dní peněžitá pomoc celkem: 30 x 724 Kč, tj. 21 720 Kč. Příklad 4. Redukovaný DVZ činí 1  384 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 73 000 Kč. - denní peněžitá pomoc v mateřství: 70 % z 1 374 Kč, tj. 969 Kč, - za 30 dní peněžitá pomoc celkem: 30 x 969 Kč, tj. 29 070 Kč.

III. 3. Ošetřovné III. 3. 1. Podmínky nároku na ošetřovné (§ 39 zákona NP) Nárok na ošetřovné (dříve podpora při ošetřování člena rodiny) má zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu: - ošetřování dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz,

30

- ošetřování jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, - péče o zdravé dítě mladší 10 let: - protože školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě je, nebo škola jsou uzavřeny z důvodu nepředvídané události, havárie nebo epidemie, - které nemůže z důvodu nařízené karantény být v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, nebo docházet do školy, - z důvodu, že fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, byla přijata do ústavní péče, byla jí poskytnuta komplexní lázeňská péče, byla přijata do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. Základní podmínkou nároku na ošetřovné je, že osoba, která je ošetřována nebo o kterou je pečováno, žije se zaměstnancem v domácnosti. Splnění této podmínky se však nevyžaduje při ošetřování dítěte mladšího 10 let jeho vlastním rodičem. V případě rozvodu manželství a svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé výchovy obou rodičů se za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů. Nelze uplatnit nárok na ošetřovné na dítě, na které již druhý z rodičů uplatnil nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek. Výjimkou z toho však je situace, kdy pečující osoba onemocněla, utrpěla úraz atd. Osoby samostatně výdělečně činné nemají na ošetřovné nárok. Obdobně jako u nemocenského se neposkytuje ošetřovné za dobu stávky, pokud potřeba ošetřování vznikla v době stávky. Neposkytuje se ani za dobu pracovního volna bez náhrady příjmu. III. 3. 2. Podpůrčí doba (§ 40 zákona NP) Při přípravě rozpočtu na rok 2010 byla do ošetřovného zapracována tří denní karenční doba, která platí od 1. ledna do 31. května 2010. Podpůrčí doba se v důsledku toho zkrátila o 3 dny. Od 1. června 2010 byla zákonem č. 166/2010 Sb. karenční doba zrušena. Níže proto již ke karenční době nepřihlížíme a uvádíme základní rozsah podpůrčí doby.

31

Ošetřovné se poskytuje, pokud podmínky pro jeho poskytování trvají, po dobu: - 9 kalendářních dnů, - 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě do 16 let věku, které neukončilo povinnou školní docházku. Na rozdíl od peněžité pomoci v mateřství, kde osamělá žena oproti původní úpravě již nemá nárok na poskytování dávky po delší dobu 37 týdnů, u ošetřovného zůstala pro osamělé ženy výhodnější úprava zachována. Za osamělého zaměstnance se pro tyto účely považuje zaměstnanec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem). Za osamělého zaměstnance se považuje i zaměstnanec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku nebo je nezvěstná a bylo zahájeno řízení o prohlášení nezvěstné manželky (manžela) za mrtvého, pokud zaměstnanec nežije s družkou (druhem). Podpůrčí doba začíná prvním dnem potřeby ošetřování, pokud již v tomto dni zaměstnanec neodpracoval celou směnu. V takovém případě začíná podpůrčí doba až následující den. Nově je umožněno poskytovat ošetřovné i za část pracovní doby, která nebyla z důvodu ošetřování odpracována, a to jak v případě prvního, tak i posledního dne ošetřování. III. 3. 3. Možnost střídání (§ 39 odst. 4 zákona NP) Nově je umožněno přiznat při splnění stanovených podmínek při jedné potřebě ošetřování ošetřovné postupně dvěma osobám. Oprávněné osoby se mohou v péči vystřídat, tj. rozdělit si péči o dítě či ošetřování tak, aby mohly např. plnit svoje povinnosti v zaměstnání. Z administrativních důchodů se však umožňuje jen jedno vystřídání. III. 3. 4. Výše ošetřovného (§ 41 zákona NP) Ošetřovné činí za kalendářní den 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Při redukci se v případě ošetřovného započítává DVZ do první redukční hranice pouze z 90 %, jako tomu je v případě nemocenského (viz kapitola II. 2. 3. 2.) Ošetřovné vyplácí okresní správa sociálního zabezpečení od prvního dne potřeby ošetřování. Žádost o ošetřovné se podává na předepsaném tiskopise u zaměstnavatele. Je ji nutno doložit potvrzením ošetřujícího lékaře o  potřebě ošetřování, případně potvrzením školského zařízení o jeho uzavření na základě rozhodnutí příslušného orgánu, o nařízené karanténě atd. Zaměstnavatel k žádosti přiloží potvrzení o příjmu za rozhodné období. 32

III. 3. 5. Příklady výpočtu ošetřovného Příklad 1. Redukovaný DVZ činí 540 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 18 250 Kč. - denní výše ošetřovného činí: 60 % z 540 Kč, tj. 324 Kč, - za 9 kalendářních dní celkem: 9 x 324 Kč, tj. 2 616 Kč, - za 16 kalendářních dní celkem: 16 x 324 Kč, tj. 5 184 Kč. Příklad 2. Redukovaný DVZ činí 778 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 27 375 Kč. - denní výše ošetřovného činí: 60 % z 778 Kč, tj. 467 Kč, - za 9 kalendářních dní celkem: 9 x 467 Kč, tj. 4 203 Kč, - za 16 kalendářních dní celkem: 16 x 467 Kč, tj. 7 472 Kč. Příklad 3. Redukovaný DVZ činí 954 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 36 500 Kč. - denní výše ošetřovného činí: 60 % z  954 Kč, tj. 573 Kč, - za 9 kalendářních dní celkem: 9 x 573 Kč, tj. 5 157 Kč, - za 16 kalendářních dní celkem: 16 x 573 Kč, tj. 9 168 Kč. Příklad 4. Redukovaný DVZ činí 1  305 Kč, což odpovídá zhruba měsíční hrubé mzdě 73 000 Kč. - denní výše ošetřovného činí: 60 % z 1 305 Kč, tj. 783 Kč, - za 9 kalendářních dní celkem: 9 x 783 Kč, tj. 7 047 Kč, - za 16 kalendářních dní celkem: 16 x 783 Kč, tj. 12 528 Kč.

33

III. 4. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Zaměstnavatel je povinen převést (těhotnou) ženu na jinou práci, pokud je těhotným ženám nebo matkám do 9 měsíců po porodu zakázána nebo by mohla ohrozit zdravotní stav matky nebo dítěte6. V důsledku toho může dojít k poklesu příjmu ženy. Pro tyto případy slouží vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

III. 4. 1. Podmínky nároku na vyrovnávací příspěvek (§ 42 zákona NP) Nárok na vyrovnávací příspěvek má jen zaměstnankyně, tj. nevzniká osobě samostatně výdělečně činné. Nárok nevzniká ani z dohody o pracovní činnosti, ze zaměstnání malého rozsahu ani dobrovolné pracovnici pečovatelské služby. Nárok na vyrovnávací příspěvek má: - těhotná zaměstnankyně, která je převedena na jinou práci, neboť: - dosavadní práce je těhotným ženám zakázána, - podle ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství, - je zakázána matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo podle ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství, - zaměstnankyně, která kojí a je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je zakázána kojícím ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení, - těhotná příslušnice, a to do konce devátého měsíce po porodu, nebo příslušnice, která kojí, jestliže byla odvolána z dosavadního služebního místa, neboť to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při práci, a byla ustanovena na jiné služební místo. Společnou podmínkou pro nárok na tuto dávku nemocenského pojištění je, že žena dosahuje bez svého zavinění nižšího příjmu, než před převedením na jinou práci nebo před ustanovením na jiné služební místo.

6

- Práce těhotným ženám zakázaná viz vyhláška č. 288/2003 Sb.

34

III. 4. 2. Podpůrčí doba vyrovnávacího příspěvku (§ 43 zákona NP) Vyrovnávací příspěvek se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci. Těhotné zaměstnankyni se vyrovnávací příspěvek vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Nevyplácí se ve dnech, kdy zaměstnankyně byla: - dočasně práce neschopna, - ošetřovala nemocné dítě do 10 let nebo jiného člena domácnosti, - byla na mateřské nebo rodičovské dovolené, neboť v takých případech je zajištěna jinými dávkami. Nevyplácí se ani za dobu, kdy zaměstnankyně nevykonává práci a nenáleží jí mzda (plat), tj. při účasti ve stávce, neomluvené nepřítomnosti v práci, pracovním volnu bez náhrady příjmu.

III. 4. 3. Výše vyrovnávacího příspěvku (§ 44 zákona NP) Výše vyrovnávacího příspěvku představuje rozdíl mezi denním vyměřovacím základem ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a  průměrem jejích započitatelných příjmů (v přepočtu na jeden kalendářní den) po převedení na jinou práci. Příspěvek náleží za kalendářní dny a vyplácí ho okresní správa sociálního zabezpečení. Žádost o příspěvek se podává na předepsaném tiskopise u zaměstnavatele. Žádost musí obsahovat potvrzení zaměstnavatele o převedení na jinou práci, případně potvrzení ošetřujícího lékaře o potřebě převedení na jinou práci. III. 4. 4. Příklad výpočtu vyrovnávacího příspěvku Příklad: Zaměstnankyně byla převedena na jinou práci, v níž započitatelný příjem činí 15 000 Kč. Před převedením na jinou práci dosahoval DVZ částku 650 Kč. DVZ po převedení na jinou práci činí (při 30 denním měsíci): 15 000/30, tj. 500 Kč. Vyrovnávací příspěvek činí 150 Kč za každý kalendářní den, kdy trvá převedení na jinou práci. 35

Poznámky:

36

IV. NÁHRADA MZDY (PLATU) Spolu se zákonem o nemocenském pojištění byl schválen zákon č.189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění. Ten obsahuje i změnu zákoníku práce, která upravuje povinnost zaměstnavatelů poskytovat v době nemoci svým zaměstnancům po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti náhradu mzdy. Náhrada mzdy není hrazena z veřejného systému nemocenského pojištění, ale hradí ji z vlastních (popř. jiných) prostředků zaměstnavatel. Legislativní úprava v této oblasti však není jednotná, neboť zákoník práce upravuje náhradu mzdy pouze pro zaměstnance v pracovním poměru. Finanční zajištění části (pojištěnců) je řešeno speciální úpravou. Jedná se zejména o následující skupiny pojištěnců (v závorce uvádíme příslušnou legislativou): - příslušníci Policie, hasiči, celní správa a  vězeňské služba (§ 124 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostní sborů), - BIS, Úřad pro zahraniční styky a informace (§ 124 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), - vojáci z povolání (§ 68 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb, o vojácích z povolání), - státní zaměstnanci (§ 111 zákona č. 218/2002 Sb., služební zákon), - soudci, poslanci, senátoři, členové vlády, prezident (§ 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu), - zastupitelé územních samosprávních celků (§ 73 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb, o obcích, § 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, § 53 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze), - veřejný ochránce práv a jeho zástupce (§ 8 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv), - finanční arbitr (§ 4 odst. 5 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi). V této publikaci se dále budeme zabývat pouze náhradou mzdy (platu) při pracovní neschopnosti zaměstnanců podle zákoníku práce (dále jen ZP).

37

IV. 1. Podmínky náhrady mzdy (§ 192 ZP) Náhrada mzdy (platu) náleží zaměstnanci v  pracovním poměru v  době prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho pracovní neschopnosti nebo karantény. Náleží proto i z dohody o pracovní činnosti. Právo zaměstnance na náhradu mzdy však nevzniká automaticky uznáním zaměstnance dočasně práce neschopným. Musí být současně splněna podmínka nároku na nemocenské podle zákona o nemocenském pojištění (viz kapitola III. 1. 1.). Pracovní neschopnost tak musí vzniknout v době účasti na nemocenském pojištění, v době trvání pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu zakládajícího účast na nemocenském pojištění. Nárok na náhradu mzdy nevzniká z ochranné lhůty, tj. po skončení pracovního poměru.

IV. 2. Poskytování náhrady mzdy (§ 192 ZP) Náhrada mzdy přísluší za pracovní dny a svátky, za které podle mzdových předpisů náleží mzda nebo náhrada mzdy, a za podmínky, že pracovní poměr trvá. Se skončením pracovního poměru zaniká nárok na náhradu mzdy i v případě, že ještě nebyla vyčerpána celá podpůrčí doba. Náhrada mzdy se při pracovní neschopnosti poskytuje až od 4. pracovního dne. První tři dny pracovní neschopnosti je tzv. karenční doba, po kterou nenáleží zaměstnanci žádná náhrada ušlého příjmu. V případě nařízené karantény náleží náhrada mzdy již od prvního dne nařízené karantény. Náhrada mzdy je poskytována pouze za pracovní dny (směny), které zaměstnanec v důsledku pracovní neschopnosti neodpracoval. Vyplácí se za počet hodin podle délky plánované směny. Stejně tak i karenční doba, po kterou zaměstnanec nedostává žádnou náhradu mzdy, je odvislá od plánovaných směn, které zaměstnanec pro nemoc neodpracoval. Zákon přitom stanoví, že karenční doba trvá prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Náhrada mzdy nenáleží ani za nařízenou nebo dohodnutou práci přesčas, ani za dobu, kdy měl např. pracovník napracovávat pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl.

38

IV. 2. 1. Určení období prvních 14 dní pracovní neschopnosti Přestože během prvních 14 dní nemoci poskytuje náhradu mzdy zaměstnavatel, je nutné vždy správně stanovit počátek pracovní neschopnosti. Ovlivňuje totiž nejen výplatu náhrady mzdy, ale následně i poskytování nemocenského, jehož výše je odvislá od celkové doby trvání pracovní neschopnosti. S tím souvisí následující zásada - pokud pracovní neschopnost vznikla ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, začíná období prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro účely náhrady mzdy následujícím kalendářním dnem. Vznikne-li dočasná pracovní neschopnost ve svátek nebo v den, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, popř. má překážku v práci, počítá se období 14 kalendářních dní vždy již od tohoto dne. První směnou v období 14 kalendářních dní je pro účely poskytování náhrady mzdy ta směna, nebo její část, kterou zaměstnanec z důvodu nemoci poprvé neodpracoval. Stejně tak se za poslední směnu v období 14 kalendářních dnů pro náhradu mzdy považuje ta plánovaná směna, kterou zaměstnanec z důvodu nemoci neodpracoval (z části nebo zcela). Období prvních 14 dní pracovní neschopnosti končí vždy uplynutím 14. kalendářního dne ve 24,00 hodin. Pokud poslední plánovaná směna spadá z části do 14. a z části do 15. dne pracovní neschopnosti, zohlední se v náhradě mzdy pouze její část, která připadá na 14. den, a to od počátku směny do 24,00 hodin.

IV. 3. Výše náhrady mzdy IV. 3. 1. Zákonná výše náhrady mzdy (§ 192 odst. 2 ZP) Podle zákona náleží náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku redukovaného obdobně jako u nemocenského, a to od : - od 4. pracovního dne při dočasné pracovní neschopnosti. První 3 dny pracovní neschopnosti je tzv. karenční doba, po kterou nenáleží zaměstnanci žádná náhrada ušlého příjmu, - od prvního pracovního dne nařízené karantény. Náhrada mzdy stanovená v zákonné výši nepodléhá zdanění a neplatí se z ní sociální ani zdravotní pojištění. Průměrný výdělek Průměrným výdělkem se pro tyto účely rozumí výdělek stanovený podle § 351 a  násl. zákoníku práce. Zjišťuje se průměrný hrubý hodinový výdělek dosažený v  předcházejícím kalendářním čtvrtletí. Jedná se o stejný průměrný výdělek, který se využívá při stanovení např. náhrady mzdy za dovolenou. 39

Redukce průměrného výdělku Průměrný výdělek se redukuje podle redukčních hranic obdobně jako při výpočtu nemocenského (viz kapitola II. 2. 3. 2). Vychází se však z hodinového výdělku. Redukční hranice se proto musí upravit příslušným koeficientem tak, aby se vytvořila srovnatelná hladina pro přechod z kalendářního dne (využíván pro nemocenské) na pracovní den a následně i přepočet na jednu hodinu. Přepočtem na pracovní den získáme číslo 1,4 (tj. 7 kalendářních dnů / 5 pracovních dnů), které dále dělíme 8 hodinami (40 hodinová týdenní pracovní doba, tj. 8 hodin denně), čímž získáme přepočítací koeficient 0,175. Tím se následně upravují redukční hranice využívané při výpočtu nemocenských dávek. Redukční hranice takto odvozené se zaokrouhlují na haléře nahoru. Tabulka č. 1: Výše redukčních hranic pro náhradu mzdy v roce 2010 1. redukční hranice

Pro nemocenské dávky (v Kč) 791

Pro náhradu mzdy (v Kč) 138,43

2. redukční hranice

1 186

207,55

3. redukční hranice

2 371

414,93

Průměrný hodinový výdělek se započte: - z 90 % do první redukční hranice, - z 60 % z části mezi první a druhou redukční hranicí, - z 30 % z části mezi druhou a třetí redukční hranicí, - k části průměrného výdělku nad třetí redukční hranicí se nepřihlíží.

IV. 3. 2. Postup výpočtu náhrady mzdy Zjištěný průměrný hodinový výdělek se výše uvedeným způsobem redukuje. Zákon však neupravuje způsob zaokrouhlování při redukci průměrného hodinového výdělku, ani při výpočtu hodinové náhrady mzdy. MPSV proto doporučuje, aby při redukci průměrného výdělku byly zjištěné částky zaokrouhleny s přesností na čtyři desetinná místa. Vypočtené částky v jednotlivých redukčních pásmech se sečtou a z výsledného údaje se určí hodinová náhrada mzdy, tj. 60 % z redukovaného průměrného výdělku. Hodinovou náhradu mzdy vynásobíme počtem neodpracovaných hodin za pracovní dny, za které náleží náhrada mzdy. Výsledná náhrada mzdy se již zaokrouhluje na celé koruny nahoru. 40

IV. 3. 3. Příklady výpočtu náhrady mzdy Zaměstnanec má rovnoměrně rozvrženou 40-ti hodinovou týdenní pracovní dobu, pracuje 8 hodin denně. Výpočet jeho náhrady mzdy: a) při dvoutýdenní pracovní neschopnosti, b) při dvoutýdenní nařízené karanténě. (Pro návaznost s nemocenským uvádíme příklady ze stejné mzdové úrovně – viz. kapitola II. 2. 3. 3.) Příklad 1: Průměrný hodinový výdělek (PHV) činí 111,90 Kč, což je zhruba měsíční mzda 18 250 Kč. - Redukce PHV: 90 % z 111,90 Kč, tj. 100,71 Kč, - hodinová náhrada mzdy: 60 % z 100,71 Kč, tj. 60,4260 Kč, - a) náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti: 56 hodin x 60,426 Kč, tj. 3 383,8560 Kč, po zaokrouhlení 3 384 Kč, - b) náhrada mzdy za dobu nařízené karantény: 80 hodin x 60,426 Kč, tj. 4 835,08 Kč, po zaokrouhlení 4 835 Kč.

Příklad 2: Průměrný hodinový výdělek činí 167,90 Kč, což je zhruba měsíční mzda 27 375 Kč. Redukce PHV: - 90 % z 138,43 Kč (první redukční hranice), tj. 124,5870 Kč, - 60 % z rozdílu (167,90-138,43), tj. 17,6820 Kč - redukovaný PHV: 124,587 Kč + 17,682 Kč, tj. 142,2690 Kč hodinová náhrada mzdy: 60 % z 142,2690 Kč, tj. 85,3614 Kč, - a) náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti: 56 hodin x 85,3614, tj. 4 780,2384 Kč, po zaokrouhlení 4781 Kč, - b) náhrada mzdy za dobu nařízené karantény: 80 hodin x 85,3614 Kč, tj. 6 828,9120 Kč, po zaokrouhlení 6 829 Kč. 41

Příklad 3: Průměrný hodinový výdělek činí 223,86 Kč, což je zhruba měsíční mzda 36 500 Kč. Redukce PHV: - 90 % z 138,43 Kč (první redukční hranice), tj. 124,5870 Kč, - 60 % z rozdílu (207,55-138,43), tj. 41,4720 Kč, - 30 % z rozdílu (223,86-207,55), tj. 4,8930 Kč, redukovaný PHV: 124,5870 Kč + 41,4720 Kč + 4,8930 Kč, tj. 170,9520 Kč - hodinová náhrada mzdy: 60 % z  170,9520 Kč, tj. 102,5712 Kč,

- a) náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti: 56 hodin x 102,5712, tj. 5 743,9872 Kč, po zaokrouhlení 5 744 Kč, - b) náhrada mzdy za dobu nařízené karantény: 80 hodin x 102,5712, tj. 8 205,6960 Kč, po zaokrouhlení 8 206 Kč.

Příklad 4: Průměrný hodinový výdělek činí 447,72 Kč, což je zhruba měsíční mzda 73 000 Kč. Redukce PHV: - 90 % z 138,43 Kč (první redukční hranice), tj. 124,5870 Kč, - 60 % z rozdílu (207,55-138,43), tj. 41,4720 Kč, - 30 % z rozdílu (414,93-207,55), tj. 62,2140 Kč - k částce PHV nad 207,55 se nepřihlíží, - redukovaný PHV: 124,5870 Kč + 41,4720 Kč + 62,2140 Kč, tj. 228,2730 Kč - hodinová náhrada mzdy: 60 % z  228,2730 Kč, tj. 136,9638 Kč, - a) náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti: 56 hodin x 136,9638, tj. 7 669,9728 Kč, po zaokrouhlení 7 670 Kč, 42

- b) náhrada mzdy za dobu nařízené karantény: 80 hodin x 136,9638, tj. 10 957,1040 Kč, po zaokrouhlení 10 958 Kč.

IV. 3. 4. Možnost dojednat vyšší náhradu mzdy (§ 192 odst. 3 ZP) V rámci kolektivního vyjednávání může být dohodnuto (nebo vnitřním předpisem stanoveno) zvýšení náhrady mzdy nad uvedenou výši nebo poskytování náhrady mzdy i za prvé tři dny, kdy ze zákona náhrada nenáleží. Zvýšená náhrada mzdy však nesmí přesáhnout průměrný výdělek zaměstnance.

V takovém případě se však mění přístup z hlediska zdanění a odvodu pojistného. Zákonem daná výše náhrady mzdy nepodléhá zdanění ani z ní není odváděno pojistné, avšak část náhrady mzdy, která je dojednána nad základní výměru, je předmětem daně z příjmu a odvádí se z ní i pojistné.

IV. 3. 5. Snížení náhrady mzdy (§ 192 odst. 4 ZP) Náhrada mzdy se snižuje na polovinu v případě, kdy se podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje nemocenské na polovinu (viz kapitola III. 1. 3. 3.). Jedná se o případy, kdy si zaměstnanec přivodil pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední následek opilosti, zneužití omamných nebo psychotropních látek nebo při spáchání úmyslného trestného činu atd.

43

IV. 4. Výplata náhrady mzdy (§ 193 ZP) Náhrada mzdy nebo platu se poskytuje na základě dokladů stanovených pro uplatnění nároku na nemocenské, a to v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu po předložení těchto dokladů. Zaměstnavatel je povinen určit, do kdy před výplatním termínem je třeba předložit doklady pro poskytnutí náhrady mzdy nebo platu, aby tato náhrada mohla být v tomto výplatním termínu vyplacena.

IV. 5. Kontrola zaměstnance a krácení náhrady mzdy (§ 192 odst. 5 a 6 ZP) Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda práce neschopný zaměstnanec dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného. Je však oprávněn kontrolovat pouze to, zda se zaměstnanec zdržuje v místě pobytu a dodržuje dobu a rozsah povolených vycházek. Zaměstnavatel je proto oprávněn požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek. Zaměstnavatel však nesmí kontrolovat dodržování léčebného režimu. Zaměstnavatel také může k provedení kontroly zmocnit jinou fyzickou nebo právnickou osobu. V takovém případě by bylo vhodné, aby zaměstnavatel o způsobu provádění kontroly zaměstnance předem seznámil. Zaměstnanec je povinen kontrolu zaměstnavateli umožnit. Musí prokázat při kontrole součinnost. To je umožnit zaměstnavateli zkontrolovat, že se zaměstnanec skutečně zdržuje v místě, které sdělil ošetřujícímu lékaři jako místo svého pobytu v době pracovní neschopnosti, že dodržuje rozsah povolených vycházek. Jestliže zaměstnanec nebyl při kontrole zastižen doma a nebylo to v čase povolených vycházek, je zaměstnavatel povinen vyhotovit písemný záznam o  kontrole práce neschopného zaměstnance a  doručit stejnopis záznamu zaměstnanci, OSSZ a ošetřujícímu lékaři. Zaměstnavatel však musí respektovat Ústavou zaručené právo nedotknutelnosti obydlí, ochrany soukromého vlastnictví. Zaměstnavatel má vedle svého práva kontroly také oprávnění požádat OSSZ, aby zkontrolovala dodržování léčebného režimu u práce neschopného zaměstnance nebo aby zkontrolovala u  ošetřujícího lékaře oprávněnost uznání pracovní neschopnosti zaměstnance. Rovněž je oprávněn dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění (OSSZ) podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu práce neschopného pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance.

44

Porušení režimu práce neschopného Jestliže zaměstnanec poruší v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného (zdržovat se v místě pobytu, dodržovat čas a rozsah povolených vycházek), může zaměstnavatel podle závažnosti porušení těchto povinností zaměstnanci náhradu mzdy snížit nebo neposkytnout. A to za celou dobu trvání pracovní neschopnosti, bez ohledu na to, v kterém dni bylo zaměstnavatelem zjištěno, že zaměstnanec se nezdržuje na uvedeném místě. Zaměstnavatel by měl přihlédnout při rozhodování o postihu zaměstnance k závažnosti porušení, je proto nezbytné, aby také zjistil důvod, pro který nebyl zaměstnanec v době kontroly doma.

45

Poznámky:

46

V. POJISTNÉ NA NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ Nemocenské pojištění je založeno na průběžném financování, kdy výdaje na dávky jsou hrazeny z vybraného pojistného. Systém by proto měl být vyrovnaný, výdaje na dávky by měly být zcela pokryty vybraným pojistným. Příjmy systému jsou ovlivněny objemem vybraného pojistného, tj. úrovní vyměřovacích základů a výší procentní sazby odvodů, které upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Povinnost platit pojistné na nemocenské pojištění mají zaměstnavatelé, a  pokud se k  nemocenskému pojištění přihlásily, pak i  osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ jsou nemocensky pojištěny dobrovolně). Zaměstnanci pojistné na nemocenské pojištění od roku 2009 neplatí.

V. 1. Sazby pojistného na nemocenské pojištění Nový systém nemocenského pojištění vzbuzoval již v  období příprav obavy zejména menších zaměstnavatelů, zda pro ně nebude znamenat značné náklady. Odstoupilo se proto od původně plánovaného skokového snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění, které do veřejného systému odvádí zaměstnavatelé. V letech 2009-2010 byl zaměstnavatelům snížen odvod pojistného na nemocenské pojištění o 0,9 procentního bodu a současně jim byla umožněna refundace části vyplacené náhrady mzdy z veřejného systému. Zaměstnavatelé si tak v roce 2010 z částky pojistného odečítají polovinu náhrady mzdy, kterou vyplatili svým zaměstnancům za dobu pracovní neschopnosti. Od roku 2011 si mohou odečíst pouze polovinu náhrady mzdy vyplacenou zdravotně pojištěným zaměstnancům. Možnosti refundace pro všechny zaměstnance však budou moct využít i organizace do 51 zaměstnanců, kteří se ve veřejném systému „připojistí“. Pokud si tuto možnost zvolí, budou v roce 2011 odvádět pojistné ve výši 3,3 % a polovina vyplacené náhrady mzdy se jim i nadále bude refundovat. Sazby pojistného na nemocenské pojištění činí: - v roce 2010: - zaměstnavatelé - 2,3 % vyměřovacího základu (VZ), - osoby samostatně výdělečně činné - 1,4 % VZ, - zahraniční zaměstnanci (dobrovolně nemocensky pojištěni) – 1,4 % VZ;

47

- od roku 2011: - zaměstnavatelé - 1,4 % VZ, - osoby samostatně výdělečně činné – 1,4 % VZ, - zahraniční zaměstnanci – 1,4 % VZ. Pro úplnost uvádíme přehled všech odvodů na sociální a zdravotní pojištění:

Tabulka č. 2: Odvody na sociální a zdravotní pojištění platné v roce 2010

zaměstnanec zaměstnavatel OSVČ

Zdravotní pojištění 4,5  % 9,0 % 13,5 %

Nemocenské pojištění 0 2,3 % 1,4

Důchodové pojištění 6,5 % 21,5 % 28,0 %

Odvod na polit. zaměstnanosti 0 1,2 % 1,2 %

CELKEM 11,0 % 34,0 % 44,1 %*)

*) včetně nemocenského; pokud by OSVČ nebyla nemocensky pojištěna, odvádí 42,7 % VZ

V. 2. Vyměřovací základ pro pojistné na nemocenské pojištění Vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců (na důchodové pojištění). Osoby samostatně výdělečně činné si vyměřovací základ pro pojistné stanovují samy, nesmí být však nižší než dvojnásobek částky pro účast na pojistném zaměstnanců. V roce 2010 se jedná minimálně o částku 4 000 Kč. Maximální vyměřovací základ Od roku 2008 je do právní úpravy zaveden institut maximálního vyměřovacího základu. Z příjmu nad tento limit se již pojistné neodvádí. Maximální vyměřovací základ je stanoven pro všechny pojištěnce jednotně (tj. pro zaměstnance i dobrovolně pojištěné osoby, včetně OSVČ). V roce 2010 je maximálním ročním vyměřovacím základem pro placení pojistného částka ve výši 72 násobku průměrné mzdy, tj. 1 707 048 Kč ročně, což je 142 254 Kč měsíčně.

48

VI. SYSTÉM NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ V ČÍSLECH Nemocenské pojištění by mělo fungovat jako finančně vyrovnaný systém, kdy vybrané pojistné by mělo plně pokrýt výdaje na nemocenské dávky. To je ovlivněno několika faktory, jakými je například počet nemocensky pojištěných osob, úroveň nemocnosti, ale samozřejmě i výše vybraného pojistného (tj. úroveň vyměřovacích základů a výše procentní sazby odvodů) a objem výdajů (výše nemocenských dávky). Údaje uváděné v této kapitole jsou pouze za civilní sektor, nezahrnují ozbrojené složky.

VI. 1. Počet nemocensky pojištěných osob Průměrný počet nemocensky pojištěných osob se od roku 1993 snížil z 5 052 tis. na 4 296 tis. osob v  roce 2009. Postupný pokles zaznamenala jak skupina zaměstnanců (pokles o 10 %), tak i nemocensky pojištěné OSVČ, pro něž je pojištění od roku 1994 dobrovolné. Počet pojištěných OSVČ od roku 1993 poklesl o 70 %. Osoby samostatně výdělečně činné tak dnes představují pouze 3 % (cca 174 tis. osob) z celkového počtu nemocensky pojištěných.

VI. 2. Příjmy z pojistného Příjmy z pojistného se do roku 2008 více než ztrojnásobily (vzrostly ze 14 mld. Kč v roce 1993 na 46,7 mld. Kč). Nárůst příjmů byl v tomto období způsoben zejména zvýšením vybraného pojistného od zaměstnanců, příjmy od OSVČ vzrostly nepatrně. Rok 2009 se z uvedeného trendu vývoje příjmů z pojistného zcela odchýlil. Vliv na tom mělo jednak zrušení povinnosti zaměstnanců odvádět pojistné na nemocenské pojištění (tj. pokles o 1,1 procentního bodu) a snížení sazby povinných odvodů do nemocenského pojištění zaměstnavatelům (tj. pokles o 1 procentní bod). Pod vlivem těch změn se meziročně snížil výběr pojistného o 23 mld. Kč. Pro rok 2010 jsou procentní sazby odvodů zachovány na úrovni roku 2009, zhruba na stejné úrovni se proto očekává i výběr pojistného, tj. ve výši cca 24 mld. Kč.

VI. 3. Výdaje na dávky Výdaje na dávky nemocenského pojištění zaznamenaly v  posledním období několik zvratových tendencí. Systém nemocenského pojištění se díky tomu po dlouhém období vysokých přebytků, což trvalo až v podstatě do roku 2000, ocitl v červených čísel. Následovalo zpřísnění podmínek pro výplatu dávek a nemocenské pojištění bylo od roku 2004 opět přebytkové. Z tohoto trendu opět vybočuje rok 2009, kdy nově nastartovaný systém nemocenského pojištění nebyl zajištěn dostatečnými příjmy. 49

VI. 3. 1. Výdaje do roku 2000 Od roku 1993 výdaje na nemocenské dávky postupně rostly. Zvýšily se z 12 mld. Kč na 27 mld. Kč v roce 2000, přičemž hlavní nárůst zaznamenaly výdaje na dávku nemocenské. To však bylo současně doprovázeno rychlejším nárůstem příjmů a systém byl v podstatě až do roku 2000 přebytkový. Tabulka č. 3: Příjmy a výdaje na nemocenské pojištění (bez ozbrojených složek) Výdaje (mil. Kč) Celkem

Rozdíl příjmy výdaje

18

11 961

2 172

1 732

17

16 173

891

894

1 722

18

18 050

1 554

17 662

927

1 811

9

20 410

582

23 383

16 959

864

1 963

8

19 794

3 590

1998

24 660

15 733

766

2 028

7

18 533

6 127

1999

25 455

16 434

696

2 151

6

19 287

6 168

2000

26 924

23 653

785

2 760

8

27 205

-281

2001

29 321

25 574

957

3 047

7

29 585

-264

2002

31 419

28 222

893

3 487

7

32 609

-1 190

2003

33 044

29 523

1 004

3 774

6

34 307

-1 263

2004

35 632

24 704

730

4 123

5

29 563

6 069

2005

37 520

26 258

819

4 579

4

31 660

5 860

2006

40 527

26 963

825

3 487

4

32 782

7 745

2007

44 357

27 881

893

3 774

4

34 671

9 683

2008

46 672

24 769

811

6 297

4

31 882

14 793

2009

23 344

18 215

729

7 084

5

26 033

-2 689

Příjmy1) (mil. Kč)

Nemocenské

POČR2)

1993

14 133

9 665

1994

17 064

1995

Rok

Peněž.pomoc Vyrovnávací v mateřství

příspěvek

656

1 623

13 598

835

19 604

15 416

1996

20 992

1997

1) 2)

pouze vybrané pojistné (bez penále, pokut, přirážek) podpora při ošetřování člena rodiny, od roku 2009 ošetřovné

Zdroj: MPSV, ČSSZ

Poté se systém, který řadu let vykazoval několikamiliardové přebytky, postupně stal finančně náročným. Hlavním zlomem v tomto vývoji byl rok 1999, kdy došlo ke skokovému zvýšení úrovně nemocenských dávek, tím že redukční hranice byly přizpůsobeny mzdovému vývoji. Problémem byla do té doby paušálně stanovená výše jediné redukční hranice, která nebyla dlouhodobě upravována a udržovala tak nemocenské dávky na velmi nízké úrovni. Do října 1999 se při výpočtu nemocenských dávek zohledňoval denní výdělek pouze do 270 Kč denně, po té byla zavedena dvou pásmová redukce a uzákonila se každoroční valorizace redukčních hranic 50

podle vývoje průměrné mzdy. Pro pojištěnce „finanční zajímavější“ nemocenské však následně vedlo ke zvýšení nemocnosti, průměrné procento pracovní neschopnosti v roce 2000 poprvé překročilo šestiprocentní hranici a systém se dostal do červených čísel (viz tabulky 3 a 4). Tabulka č. 4: Vývoj základních ukazatelů nemocenského pojištění

Rok

Průměrné procento pracovní neschopnosti

Počet případů PN na 100 nemocensky pojištěných

Průměrná doba trvání 1 pracovní neschopnosti

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

5,3 5,8 6,2 6,1 6,3 5,8 6,0 6,5 6,8 6,8 6,8 5,9 6,1 5,8 5,6 5,9 4,4

83,3 85,1 99,1 85,8 86,7 79,2 83,3 84,4 86,2 80,4 81,7 61,6 68,2 60,2 59,3 54,7 33,9

23,2 24,8 24,4 25,8 26,3 26,8 26,1 28,0 28,6 30,8 30,5 34,8 32,8 35,3 34,6 39,5 48,4

Zdroj: ČSÚ, MPSV

VI. 3. 2. Dávky po reformě veřejných financí v roce 2004 Do roku 2003 vzrostly výdaje na nemocenské dávky na 34 mld. Kč a byly o 1,3 mld. nižší než vybrané pojistné. Další růst výdajů zastavila reforma veřejných financí provedená v  roce 2004, v jejímž důsledku se výdaje na dávky meziročně snížily téměř o 5 mld. Kč (o 13,8 %). Nemocenské pojištění se tak po čtyřletém období ztráty v roce 2004 opět ocitlo v přebytku. Výrazný pokles objemu vyplacených nemocenských dávek byl způsoben restriktivními opatřeními - sazba nemocenského v prvních 3 dnech nemoci snížila z 50 % na 25 %, zvýšila se redukce denního vyměřovacího základu pro výpočet nemocenského v prvních 14 dnech nemoci, redukční hranice byly zmraženy, prodloužilo se rozhodné období pro zjištění denního vyměřovacího základu. Tato opatření v souhrnu vedla k výraznému snížení úrovně nemocenského. V  důsledku toho se v  roce 2004 snížil počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti o 25 % a procento pracovní neschopnosti kleslo na 5,86 % (o 0,95 procentního bodu). Systém nemocenského pojištění díky tomu byl o 6 mld. Kč v přebytku. I v dalším období byl systém díky těmto restrikcím v nemocenských dávkách přebytkový a přebytky z nemocenského pojištění napomáhaly řešit problémy ve státním rozpočtu. V letech 2005 - 2007 převyšovaly příjmy nad vyplacenými výdaji o 7 až 10 mld. Kč. 51

VI. 3. 3. Restrikce dávek v roce 2008 Ani vysoké přebytky v nemocenském pojištění však nezabránily přijetí restrikcí v nemocenských dávkách od ledna 2008. Tzv. reforma veřejných rozpočtů provedená vládou Mirka Topolánka zavedla u nemocenského třídenní karenční dobu, po kterou se nemocným zaměstnancům nevyplácelo žádné nemocenské. Ústavní soud však následně shledal zavedení karenční doby jako protiústavní a svým rozhodnutím od 30. června 2008 zrušil. V červenci a srpnu 2008 tak náleželo nemocenské již od prvního dne nemoci ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu a od září bylo vypláceno od prvního do třetího dne nemoci ve výši 25 % vyměřovacího základu, tj. ve stejné výši jako před reformou veřejných financí. V roce 2008 dosáhl přebytek vybraného pojistného nad výdaji téměř 15 mld. Kč.

VI. 3. 4. Nemocenské dávky v roce 2009 Reforma veřejných rozpočtů z roku 2008 negativně zasáhla i nová pravidla pro nemocenské dávky. Ještě před jejich účinností byly přijaty restrikce v nemocenských dávkách i náhradě mzdy. Jednalo se o: - zavedení 3 denní karenční doby do náhrady mzdy, - snížení úrovně náhrady mzdy - od 4. dne pracovní neschopnosti se snížila z původních 69 % na 60 % průměrného výdělku, - snížení procentní sazby pro výpočet ošetřovného ze 69 % na 60 %. Tím pečující zaměstnanec přišel za 9 dní ošetřování až o 510 Kč. Restrikce v nemocenském i náhradě mzdy, včetně dopadů na zaměstnance uvádíme přehledně v následující tabulce.

52

Tabulka č. 5: Parametry náhrady mzdy a nemocenského v roce 2009 Původně schválená pravidla Redukce 1. hranice 2. hranice 3. hranice

Po reformě veřejných rozpočtů

( denního vyměřovacího základu, resp. průměrného výdělku) 100 %, 90 % 90 % u náhrady mzdy 60 % 30 %

Náhrada mzdy

(pro nemocenské i náhradu mzdy) 60 % 30 %

(z redukovaného průměrného výdělku)

1.-3. den

30 %

0

4.-14. den

69 %

60 %

Nemocenské

(z redukovaného denního vyměřovacího základu) 60 %

15.-30. den 31.-60. den

69 %

66 %

od 61. dne

(až do konce PN)

72 %

Výše náhrady mzdy, resp. nemocenského z průměrné mzdy (23 700 Kč měsíčně) 14 dní PN (náhrada mzdy od zaměstnavatele)

5 624 Kč

4 123 Kč (- 1 501 Kč*)

30 dní PN (náhrada mzdy + nemocenské)

14 248 Kč

10 875 Kč (- 3 373 Kč*)

*) Snížení náhrady mzdy, resp. nemocenského, v porovnání s výší, garantovanou před schválením reformy veřejných rozpočtů. V důsledku karenční doby se snížila náhrada mzdy o 885 Kč. V důsledku těchto opatření se v roce 2009 vyplatilo na dávkách nemocenského pojištění pouze 26 mld. Kč (bez ozbrojených složek a dávek vyplacených do ciziny). Celkový objem vyplacených prostředků meziročně nominálně poklesl o 18 %. Rozhodující podíl na tomto poklesu mělo nemocenské, na které bylo vyplaceno 18,2 mld. Kč. Od roku 2009 však vykazované výdaje zachycují výplatu nemocenského až od 15. dne pracovní neschopnosti, neboť prvních 14 dní nemoci poskytuje náhradu mzdy zaměstnavatel. Odhadujeme, že zaměstnavatelé vyplatili v podobě náhrady mzdy svým nemocným zaměstnancům cca 2,8 mld. Kč7. Započteme-li i  tuto částku, dosáhnou celkové výdaje na zajištění v nemoci (tj. nemocenské a náhrada mzdy) 21 mld. Kč. Počet případů pracovních neschopností se meziročně snížil o 30 %. Počet prostonaných dní klesl o 16 % a procento pracovní neschopnosti se snížilo na 4,4 %. Současně se však ve sledovaném období výrazně prodloužila doba trvání jedné pracovní neschopnosti na 48,4 dne. To je nárůst o 23 %, resp. o 8,9 dne více než v roce 2008. Výrazné snížení nemocnosti bylo následkem zpřísnění podmínek pro výplatu dávek (karenční doba, obava ze ztráty zaměstnání, z kontrol zaměstnavatelů atd.). To zřejmě vedlo k pře- Dle údajů MPSV si zaměstnavatelé v roce 2009 nárokovali 1,4 mld. Kč jako refundaci vyplacené náhrady mzdy, což představuje polovinu vyplacené částky. 7

53

cházení méně závažných onemocnění, čerpání dovolené či neplaceného volna, což má v mnoha případech za následek delší a komplikovanější průběh následného léčení. Tomu odpovídá i tak drastický nárůst průměrného trvání pracovní neschopnosti. V objemu celkových výdajů na dávky nemocenského pojištění se současně projevily restrikce zrealizované v  rámci reformy veřejných financí (větší redukce vyměřovacích základů, snížení úrovně ošetřovného atd.). V důsledku toho se objem ošetřovného (podpory při ošetřování člena rodiny) snížil o 10 %. Naopak mírné zvýšení výdajů zaznamenala v roce 2009 peněžitá pomoc v mateřství, což bylo způsobeno zejména zvýšením úrovně peněžité pomoci v mateřství (tj. zvýšení sazby pro denní dávku od ledna 2009 z 69 % na 70 %). Obdobný vliv mělo i zvýšení maximální měsíční výměry této dávky ze 14 370 Kč na 28 890 Kč měsíčně, které se však projevilo až ve druhé polovině roku 2009 (týkalo se jen nově vzniklých nároků na tuto dávku). I přes uvedené výrazné úspory ve výdajích na nemocenské dávky systém nemocenského pojištění vykázal deficit ve výši 2,7 mld. Kč. Negativně se na této situaci podepsal pokles vybraného pojistného, a to v důsledku snížení sazby pro zaměstnavatele z 3,3 % na 2,3 % a zrušením povinnosti pro zaměstnance platit pojistné na nemocenské pojištění (viz. kapitola VI. 2.).

VI. 3. 5. Nemocenské pojištění v roce 2010 Nemocenské dávky v roce 2010 poznamenal tzv. úsporný balíček, přijatý při projednávání státního rozpočtu na rok 2010. Všechna opatření byla zavedena jako dočasná s platností od ledna do prosince 2010. Ve státním rozpočtu se těmito opatřeními mělo ušetřit 4,4 mld. Kč. Jednalo se o: - zpřísnění redukce příjmu pro výpočet peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, - snížení procentní sazby pro výpočet peněžité pomoci v mateřství ze 70 % na 60 %, - zavedení třídenní karenční doby u ošetřovného, - snížení nemocenského u  dlouhodobé pracovní neschopnosti na 60 % vyměřovacího základu. Většina opatření byla od 1. 6. 2010 zákonem č. 166/2010 Sb. eliminována, v platnosti zůstalo pouze snížení nemocenského. Ani přes uvedené restrikce, zejména u nemocenského, však nelze předpokládat, že příjmy z pojistného v roce 2010 plně pokryjí výdaje na dávky, které se očekávají ve výši 23,7 mld. Kč. K tomu je nutno připočítat prostředky na refundaci poloviny náhrady mzdy zaměstnavatelům. V systému tak zřejmě bude na úhradu výdajů chybět cca 1,5 mld. Kč.

54

VII. SYSTÉMY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ V ZEMÍCH EU V Evropě je nemocenské pojištění tradiční součástí systému sociálního zabezpečení. Poskytuje zejména náhradu ušlého příjmu v případě nemoci a dávky v mateřství jsou řešeny spíše okrajově. Systémy a jejich organizace vycházejí z tradice v jednotlivých zemích a tím je následně ovlivněno jejich uspořádání. V některých zemích je systém nemocenského pojištění např. organizačně propojen se zdravotním pojištěním. V evropských zemích lze nalézt systémy nemocenského pojištění značně odlišné, s velkým množstvím výjimek pro jednotlivé kategorie pojištěnců, maximálních i minimálních limitů atd. Některé prvky však lze najít společné: - dávkami nemocenského pojištění je pokryta většina výdělečných osob, - výše dávek je většinou odvislá od předchozího příjmu, ale úroveň je značně odlišná, s rozptylem od 50 % až do 100 % předchozího příjmu, - maximální doba pobírání je většinou limitována dobou 1 roku, - ve většině zemí existuje karenční doba, po kterou nenáleží žádná náhrada ušlého příjmu, - ve většině zemí se účastní na nemocenském zajištění zaměstnavatel, ovšem s rozdílnou mírou, - dílčí podmínky jsou v některých zemích sjednávány prostřednictvím kolektivního vyjednávání.

VII. 1. Poskytování náhrady mzdy a nemocenského v zemích EU Systémy sociálního pojištění jsou v evropských zemích velmi rozmanité. Podle přístupu k výpočtu náhrady mzdy či nemocenského můžeme země EU rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří země, kde je výše nemocenského stanovena v paušální výši (Irsko, Řecko, Velká Británie), druhou skupinu tvoří země, kde je výše nemocenského závislá na výši dosahovaného příjmu před onemocněním. Po určitou dobu nemoci poskytuje ve většině zemí zaměstnavatel náhradu mzdy, často ve výši plného platu. Uváděné údaje zachycují stav v roce 2007, aktuálnější nejsou dosud k dispozici (zdroj: MISSOC, tj. Mutual information system on social protection). Belgie Náhrada mzdy náleží po dobu až 1 měsíce. Manuální pracovníci dostávají 7 dní 100 % mzdy, od 8.-14. dne 60 % mzdy, bílé límečky 100 % po celý první měsíc (hrazeno zaměstnavatelem). Nemocenské se vyplácí ve výši 60 % průměrného příjmu (ale existuje strop), od 31. dne pak ve výši 55 %, jestliže pracovník žije ve společné domácnosti s dalšími osobami. Dánsko Po dobu 2 týdnů poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdu ve výši 100 % průměrného příjmu za uplynulé čtvrtletí. Po té náleží nemocenské až po dobu 52 týdnů, maximální výše činí 458 euro týdně.

55

Finsko Po dobu 9 dní náleží plný plat od zaměstnavatele (při zaměstnání kratším než 1 měsíc náleží jen polovina platu), v kolektivních smlouvách většinou dojednán plat na jeden až dva měsíce. Výše nemocenského závisí na výši příjmu (jsou stanovena pásma příjmu a výše procentních sazeb nemocenského). Irsko Zaměstnavatel nehradí náhradu mzdy. Nemocenské vypláceno paušální sazbou ve výši 185,8 euro týdně. Při vyživované dospělé osobě náleží navíc týdenní příplatek +123,3 euro a dalších 22 euro na každé dítě. Itálie Prvních 20 dní se poskytuje nemocenské ve výši 50 % průměrného příjmu za poslední tři měsíce, potom 66,6 %. V případě hospitalizace jsou dávky redukovány na 2/5 (pokud nemá pracovník další vyživované osoby). Lucembursko Po dobu nemoci dostává pracovník od svého zaměstnavatele náhradu mzdy ve výši 100 % svého průměrného příjmu, nejvýše však po dobu 52 týdnů. Ostatní osoby dostávají nemocenské od sociální instituce (specifické podmínky). Německo Po dobu 6 týdnů náleží plná mzda od zaměstnavatele. Poté dostává pracovník nemocenské od sociální instituce, a to ve výši 70 % průměrného příjmu za uplynulých 52 týdnů. Maximální podpůrčí doba činí 78 týdnů (počítáno v průběhu 3 let). Nizozemí Zaměstnavatel vyplácí náhradu mzdy ve výši 70 % průměrného příjmu občana za posledních 12 měsíců, a to až po dobu 104 týdnů. Nejvýše je zohledněn příjem pro výpočet dávky ve výši 172 euro denně. Rakousko Po dobu 6-12 týdnů (podle doby trvání zaměstnání) hradí zaměstnavatel plný plat, poté po dobu 4 týdnů pobírá náhradu mzdy ve výši poloviny průměrné mzdy pracovníka. Při delší nemoci dostávají nemocní nemocenské od sociální pojišťovny ve výši 50 % z vyměřovacího základu (nejvýše však z 3 840 euro měsíčně), od 43. dne potom 60 % tohoto základu. Podpůrčí doba pro nemocenské činí 1 rok, ve stanovených případech lze prodloužit až na 78 týdnů. Švédsko Od 2. do 14. dne nemoci dostává zaměstnanec 80 % mzdy od svého zaměstnavatele, pak nemocenské ve výši 80 % z průměrné mzdy za uplynulé čtvrtletí.

56

VII. 2. Karenční doba v zemích EU Ve většině evropských zemí existuje karenční doba, po kterou nedostává nemocný žádnou náhradu ušlého příjmu. Délka karenční doby je rozdílná od 0 až do 9 dní, za určitý standard je možno považovat 3 dny. Tabulka č. 6: Karenční doba ve vybraných zemích EU Počet dnů karenční doby

Poznámka

Belgie

1

některé kategorie bez karenční doby

Dánsko

0

OSVČ 2 týdny

Estonsko

1

Finsko

9

Francie

3

Irsko

3

Itálie

3

při TBC karenční doba není

Kypr

3

OSVČ 18 dnů, neplatí v případě úrazu

Lotyšsko

1

Německo

3

při pracovním úrazu či hospitalizaci karenční doba není

Nizozemí

0

2 dny možné podle kolektivní smlouvy

Malta

3

Portugalsko

3

Rakousko

3

Řecko

3

Španělsko

3

výjimky při pracovních úrazech

Švédsko

1

OSVČ 3 dny i déle

Velká Británie

3

kromě nedělí

při pracovním úrazu či hospitalizaci karenční doba není

Zdroj: MISSOC

VII. 3. Maximální vyměřovací hranice v zemích EU Situace v sociálním pojištění je v zemích EU velice komplikovaná, často se pojistné sociální systémy prolínají s komplikovanou daňovou oblastí a vzájemně se doplňují. Stanovení hranic (horních i dolních) vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojištění je v evropských zemích poměrně často využívaným prvkem. Jeho podoba je však v každém státě různá. Výše limitů je uváděna velmi často v absolutních částkách nebo v násobcích průměrné mzdy, které se pravidelně přezkoumávají a mění. Horní hranice pro odvod pojistného se pohybují od zhruba jednonásobku průměrné mzdy (Francie, Nizozemí) až k třicetinásobku (Polsko). S velkou dávkou zjednodušení je možno orientačně určit průměrný horní limit pro placení pojistného v evropských zemích okolo dvojnásobku průměrné mzdy. 57

Tabulka č. 7: Maximální vyměřovací hranice ve vybraných zemích EU Limit jako násobek průměrné mzdy

Poznámka

Francie

1,1 násobek

zaměstnavatel bez limitu

Irsko

1,7 násobek

výjimka pro některé oblasti činností

Lotyšsko

6,7 násobek

Lucembursko

2,7 násobek

Maďarsko

1,4 násobek

pouze pro zaměstnance

Německo

2,2 násobek

rozdíl mezi V a Z částí země

Nizozemí

1,0 násobek

odlišné pro zdravotní a důchodové poj.

Rakousko

1,3 násobek

odlišnost pro 13. a 14. plat

Slovensko

3,0 násobek

odlišný limit pro nemocenské a důchod. poj.

Španělsko

1,9 násobek

neplatí pro příspěvek na zaměstnanost

Švédsko

1,4 násobek

Velká Británie

1,1 násobek

zaměstnavatel bez limitu

Zdroj: MPSV

58

VIII. DOPORUČENÁ LITERATURA

1. ŽENÍŠKOVÁ M., PŘIB J., Zákon o nemocenském pojištění od 1.1.2010 s komentářem a příklady, Nakladatelství ANAG, 2009.

2. KODROVÁ J., SCHMIED Z., Náhrada mzdy a nemocenské zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě, Nakladatelství ANAG, 2009.

3. PŘIB J., Nemocenské pojištění v praxi 2010, Nakladatelství GRADA, 2010.

59

Další zdroje:

1. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 4. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: www.mpsv.cz 5. Česká správa sociálního zabezpečení: www.cssz.cz 6. MISSOC (Mutual information system on social protection): http://ec.europa.eu/employment_social/spsi/missoc_tables_en.htm

60

Příloha Tiskopis „Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“

I. díl – Hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti Tento díl odesílá ošetřující lékař po vzniku dočasné pracovní neschopnosti na OSSZ (podle místa výkonu práce ošetřujícího lékaře). U příslušníků ozbrojených složek zasílá tento díl příslušnému služebnímu orgánu (např. Ministerstvu obrany, Ministerstvu vnitra).

II. díl – Průkaz práce neschopného pojištěnce a hlášení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti (se žlutým pruhem) Tento díl předává ošetřující lékař práce neschopnému zaměstnanci, který jej má po celou dobu trvání pracovní neschopnosti u  sebe. Prokazuje se tímto průkazem při dalším ošetření či kontrole dočasné pracovní neschopnosti u ošetřujícího lékaře nebo při kontrole dodržování režimu dočasně práceneschopného pojištěnce. Při ukončení dočasné pracovní neschopnosti jej pojištěnec odevzdá ošetřujícímu lékaři. Lékař doplní datum ukončení (poslední den trvání) pracovní neschopnosti a konečnou diagnózu a odešle jej OSSZ, resp. služebnímu orgánu, a to nejpozději třetí pracovní den po ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

III. díl – Hlášení zaměstnavateli o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (s modrým pruhem) Tiskopis předává ošetřující lékař pojištěnci spolu s II. a zpravidla i IV. dílem rozhodnutí při vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Tento díl slouží zaměstnanci jako doklad k uplatnění nároku na náhradu mzdy (platu) a omluvení nepřítomnosti v práci.

IV. díl – Žádost o nemocenské (s růžovým pruhem) Tímto dílem uplatňuje pojištěnec nárok na nemocenské, pokud je dočasná pracovní neschopnost delší než 14 kalendářních dnů. Zaměstnanec tento díl předá svému zaměstnavateli nejpozději s potvrzením o trvání dočasné pracovní neschopnosti, které ošetřující lékař vystavil ke 14. dni trvání této neschopnosti. Zaměstnavatel jej zašle příslušné OSSZ.

61

Osoby dobrovolně nemocensky pojištěné (tj. OSVČ a zahraniční zaměstnanci) předávají tento díl spolu s  potvrzením o  trvání dočasné pracovní neschopnosti (popř. rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti) přímo příslušné OSSZ.

V. díl – „Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti – hlášení zaměstnavateli“ (s růžovým pruhem) Ošetřující lékař tento díl předává zaměstnanci v den, ve kterém byla ukončena dočasná pracovní neschopnost (vyplňuje poslední den trvání dočasné pracovní neschopnosti). Zaměstnanec předává toto rozhodnutí svému zaměstnavateli. Je-li dočasná pracovní neschopnost kratší než 15 kalendářních dnů, ponechá si tento doklad zaměstnavatel pro účely výplaty náhrady mzdy. Byla-li pracovní neschopnost delší než 14 kalendářních dnů, zašle zaměstnavatel tento díl příslušné OSSZ.

Tiskopis „Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče)“ Tento tiskopis má jen dva propisovací díly, neboť nově není ošetřující lékař povinen odesílat hlášení o vzniku a ukončení potřeby ošetřování na OSSZ. Na tiskopise ošetřující lékař rozhoduje o vzniku a ukončení potřeby ošetřování nemocné osoby a také o vzniku potřeby péče o  zdravé dítě ve věku do 10 let z  důvodu onemocnění osoby, která jinak o  dítě pečuje nebo v případě nařízení karantény.

I. díl – Rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče) – žádost o ošetřovné Tento díl předává ošetřující lékař osobě, která potřebuje ošetřování nebo osobě, která z důvodu onemocnění či karantény nemůže zabezpečit péči o dítě ve věku do 10 let. Jde-li o nemocné dítě předává tiskopis osobě, která dítě k ošetření doprovází. Zaměstnanec uplatňující nárok na ošetřovné předává tento doklad svému zaměstnavateli, který jej doplní o potřebné údaje a předá příslušné OSSZ.

62

II. díl – Rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování (péče) Ošetřující lékař v tomto díle doplní poslední den potřeby ošetřování a předá jej osobě, která potřebovala ošetřování (osobě, která ji doprovází) atd. Ošetřující lékař může rozhodnout o  ukončení potřeby ošetřování nejvýše tři kalendářní dny dopředu ode dne, kdy vyšetřením zjistil, že potřeba ošetřování (péče) pominula, resp. pomine. Pojištěnec tiskopis předá svému zaměstnavateli, který jej po doplnění nezbytných údajů zašle příslušné OSSZ.

63

Poznámky:

64

Poznámky:

65

Vydala: JENA, Jesenické nakladatelství Vančurova 735/11 787 01 Šumperk tel.: 583 211 432, E-mail: [email protected] srpen 2010 Náklad:  500 výtisků

www.socialnidialog.cz

68