NOVÝ ČS. ZÁPAS 40 Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 1 * 3. října 2004 * cena 7 Kč
...kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. (L 16,10b)
(L 16,1-13)
Proč je dobré podílet se na výstavbě domů na půl cesty Člověk, který vyrostl v rodině, si jen těžko dovede představit, že děti, vychované v ústavech, mnohdy nevědí, kde se bere chleba, jak se pere oblečení, jak se nakupuje... Neumějí hospodařit s penězi, nevědí, jak vyřídit své záležitosti na úřadech. Není to chyba těch, kteří se o ně starají, ale v rodině se prostě člověk spoustu věcí naučí zcela mimoděk jen tím, že pozoruje rodiče a pohybuje se v přirozeném prostředí. Dětský domov, který se jistě snaží zajistit, aby se děti učily, byly čisté, dobře se najedly, nemá šanci rodinu plně nahradit. A tak se stane, že po dosažení plnoletosti se mladý, ale velice nezkušený člověk ocitne na ulici a neví si rady, jak dál. Protože mu chybí kolektiv vrstevníků, narazí na nějakou partu, která ho může dovést nakonec až do vězení. Odpyká si trest a vrací se tam, odkud vyšel. Je nějaká možnost těmto lidem pomoci? Některé neziskové organizace a mezi nimi i církve přišly s nápadem „domů na půl cesty“. Snaží se v nich ubytovat na přechodnou dobu ty nejpotřebnější a využít jejich pobytu k tomu, aby na ně zkušení pracovníci dohlédli a mnohému je také naučili. I když se po nějaké době podaří zajistit jim zaměstnání s ubytováním, tyto dospělé děti neopouštějí, ale zvou je na různé kluby, na návštěvy i na nejrůznější kurzy. Není to tak složité, protože není třeba shánět hned celý dům. V mnoha náboženských obcích jsou nevyužité fary, nebo třeba jen jeden pokoj na faře, takže je možné pomoci. Chce to jen odvahu, vztah k lidem a chuť obětovat nějaký volný čas bližnímu, který si svou situaci rozhodně nezavinil. V mnoha náboženských obcích už s tímto druhem práce mají zkušenosti. Ty následující jsou od bratra Rostislava Kotrče, který hned na úvod napsal motto: „Nemohu pomoci celému světu, ale nepomohu nikomu, dokud nezvednu prvního“ (Matka Tereza)
I tyto děti jednou vyrostou a budou potřebovat svůj vlastní domov Kdo poslouchal v loňském roce bohoslužby zaměstnání. Samozřejmostí je pastorační a naší církve v Českém rozhlase, možná zare- duchovní péče. gistroval, že Nadace Divoké Husy pořádala V současné době je zde dlouhodoběji umíssbírku na „Dům na půl cesty – Veronika“, těna jedna klientka a jsme v jednání s dalšíkterý je zřízen v budově Náboženské obce mi dětskými domovy ve Středočeském kraji CČSH v Kralupech nad Vltavou a byl od- o možnosti využití těchto služeb. startován 1. září 2004. Tento projekt vznikl Chráněné bydlení bylo vytvořeno za pomočástečnou přestavbou prvního patra, kde ci náboženské obce, dobrovolných dárců i v první fázi byla zřízena 4 místa, v druhé nadačních příspěvků, i když je pravdou, že fázi se počítá se zřízením dalších 8 míst, pro finanční či jakákoliv pomoc je stále potředívky odcházející z dětských domovů z dů- ba, a to ať k dovybavení pokojů, sociálního vodu plnoletosti či ukončení školního vzdě- zařízení a kuchyně, tak i k provozu bydlení, lávání. Tito mladí lidé často nemají místo, neboť dívky hradí jen určitý příspěvek na kde by nalezli zázemí, a dostávají se do so- bydlení podle svých možností. ciální nouze, která často vrcholí společen- Rád bych vás touto zprávou povzbudil k posky problematickým chováním. moci lidem v nouzi, neboť i s málem, ale Z tohoto důvodu jsme se v naší náboženské s pomocí Boží může učinit velké věci. Záobci rozhodli pomoci a vytvořili chráněné roveň touto cestou prosím o pomoc, nejen bydlení, které je překlenovací dobou pro finanční či materiální, ale i pomoc lidskou a vstup do samostatného života. Dívky zde modlitební. nejsou jen ubytovány, ale ve spolupráci K připravovanému zasedání s pastorační asistentkou se učí základním Církevního zastupitelstva praktickým dovednostem v péči o domácčtěte na stranách 4 a 5. nost, pomoc v jednání s úřady a při hledání
2
OZVĚNY
NZ 40/04
Heslo na říjen
Jak je to s našimi mecenáši
Kde je Duch Páně, tam je svoboda. 2K 3,17 Pro lidi v západních demokraciích se svoboda stala obecným statkem. Pro nás je samozřejmé, že můžeme podle své vůle volit své partnery, své náboženství, své pracoviště, anebo utvářet své životní plány. Kdyby nám v tom chtěl někdo bránit, můžeme se odvolat na ústavu nebo na společenský konsensus. Žijeme svobodně, rozhodujeme sami o sobě. Mnohé země v našem světě mají daleko k takovým zkušenostem. U nich jsou práva pošlapávána jednotlivci nebo skupinami. Zvlášť politické nebo náboženské skupiny, k nimž patří i křesťané, trpí nesvobodou a zvůlí. Píše-li Pavel korintským obcím o svobodě zprostředkované Kristem, stojí jeho výpověď na pevném základě. Svoboda pro něj není všeobecným statkem ve vzduchoprázdném prostoru. Svoboda je spíš darem Božího Ducha. Přijetí a přivlastnění tohoto Ducha se děje ve křtu. Křest znamená přijetí do Boží obce, která se skládá z lidí všech ras, tříd a národností jako v nebi tak i na zemi. Tehdy to nebyla vůbec samozřejmost. Kristovy obce byly součástí dění, jež probíhalo v Božím lidu. Příslušnost k lidu Izraele tehdy znamenala uznání přijímacích pravidel a s tím spojených důsledků. Pavel jimi nepohrdá, ale určuje nový směr. Křest a přijetí Ducha jsou novými zárukami svobody, jež překračují hranice národností. To bylo před 2000 lety něčím novým a v žádném případě to nebylo obecně přijímáno. Přemýšlíme-li a rozjímáme-li tedy o naší svobodě, pak bychom neměli zapomenout na prvopočátky naší svobody jakožto kristovců. Jelikož je svoboda cenným statkem, není vůbec samozřejmostí – tehdy ani dnes. Nikolaus Schneider Přeložil: Josef Špak
Do diskuse na našich webových stránkách www.cirkev-online.cz se přihlásil člověk, podepsaný Karel Březina s tímto příspěvkem: In margo chci poznamenat, že současná situace CČSH se lepší. Stále více poctivých lidí se spojuje duchovně i prakticky na obranu víry. Když říkám poctivých lidí, myslím tím lidi, kteří si dovedou přiznat chybu, kteří dovedou pracovat konstruktivně, kteří mají odvahu se vzepřít i těm, kteří se řadí mezi slušné, láskyplné, ba až téměř dokonalé, možná tak podle svých slov jsou, rozhodně, ale nejsou poctiví. Vaše redakce včetně vašich bohatých mecenášů k poctivým lidem rozhodně nepatří. Bůh k vám buď milostiv. Protože jsme byli na některých synodách obviněni z toho, že jsme zneužili církevní účty, odcizili peníze určené na kalendář Blahoslav apod. a protože víme, že otázky: „Kdo za námi ve skutečnosti stojí a kdo nás platí“ leží v hlavě více lidem, pokusíme se na ně odpovědět. Největšími našimi mecenáši jsou naši předplatitelé, kteří díky tomu, že mají mezi sebou i neplatiče, neuhradí ani náklady spojené s tiskem, takže se dostáváme do nepříjemných situací, když na nás tiskárna vymáhá
JOSEF ČAPEK: NĚKOLIK MOUDROSTÍ Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí. *** Žádné "my" mne nespasí, nedal-li jsem "já" aspoň cibuli almužnou... "Já" je zároveň slovo svědomí i slovo činu. *** Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci!
peníze za tisk a my musíme jen doufat, že se některý neplatič uvolí konečně zaplatit. Mezi těmi, co platí, jsou zase takoví členové církve, kteří pošlou peníze navíc. Na tomto místě bychom jim chtěli vyjádřit svůj velký dík. Časopis dáváme dohromady ve svém volném čase a veškeré náklady s tím spojené (internet, papíry, náplně do tiskárny, provoz počítače apod.) hradíme z vlastních prostředků stejně jako obaly na rozesílání časopisu. Poštovné hradí po celou dobu Hanka Rohlíčková, která investuje měsíčně prakticky celou výplatu. Je samozřejmé, že se asi najdou lidé, kteří tomuto vysvětlení neuvěří a stále budou bádat, kdo za námi stojí a pro koho to děláme. Těm můžeme jen odpovědět, že kromě našich čtenářů nevíme o nikom, kdo by za námi „stál“ a nějakým způsobem ovlivňoval obsah časopisu. Dávno jsme poznali, že se (a nejen v naší církvi) vyskytují dvojí lidé - jedni, kteří jsou ochotni ze svého mála podpořit druhé, a druzí, kteří hledají cestičky, jak si přilepšit do vlastní kapsy, a ze svého by nikdy nic nedali, proto ty první neumějí pochopit. Je však zjevné, že převládne-li v naší církvi vliv těch druhých, nedopadneme dobře. (red)
Z kazatelského plánu na tuto neděli 18. NEDĚLE PO SVATÉM DUCHU Nemůžeme sloužit Bohu i majetku Ježíšovo podobenství vychází možná ze skutečné události známé jeho posluchačům a dosti obvyklé. Někomu se může zdát, že Ježíš neodsoudil dost přísně správcovu nepoctivost. Neschvaloval ji. To pochopíme jen pozorným přečtením veršů 10.-12. Podobenství však míří spíše jinam: 1. Správce myslel na důsledky svého jednání a na svou budoucnost. I my pamatujme, že budeme skládat účty ze svého hospodaření. Co nás čeká, budeme-li u Božího soudu shledáni nevěrnými? 2. Důležitější než bohatství je získat si dobré přátele. Vztahy k živým lidem musí dostat přednost před vztahem k mrtvému majetku. Peníze samy o sobě nejsou zlé. Dají se použít i k tomu, abychom jimi pomohli jiným. Možná, že i my budeme potřebovat pomoc bližního. Neztrácejme však při tom výhled na pozemské hranice, k věčnosti. V tom je poučení z podobenství (důraz je na verších 8-9).
3. I my vlastně můžeme rozdávat ne ze svého vlastnictví, nýbrž z Božího. Vždyť Bohu patří všechno v tomto světě a cokoliv držíme, je nám jen svěřeno do správcovství a hospodaření. Texty: Am 8,4-7, 1Tm 2,1-10, L 16,1-13,Kaz 11,9, Jb 11,13-20 (Dt 24,10-15) Modlitba: Prosíme, Hospodine, vlož do našich srdcí pravou vděčnost za všechno, co nám z otcovské lásky dáváš. Dej nám pochopit, že tvé dary nejsou určeny pro naše sobecké uspokojení, nýbrž k tomu, ať můžeme žít na této zemi mezi svými bližními a jeden druhému pomáhat. Prosíme o pravou moudrost, která umí rozlišit věci dočasné a pomíjející od pravých hodnot podle tvých měřítek. Kéž neztrácíme naději, že při konečném účtování shledáš nás věrnými správci svěřených statků. Vhodné písně: 136, 172, 182, 300
NZ 40/04
„Čiňte sobě přátele z mamonu...“ Není jisto, je-li uvedené podobenství autentické a zdali je opravdu pověděl Kristus; neboť obsahuje skoro jako chválu nebo zajisté aspoň shovívavý posudek jednání podvodného, z něhož dovozuje se napomenutí mravní: Dělejte si přátele z mamonu nepravosti, tj. hospodařte s majetkem tak, aby vám přece zbylo kus nějaké zásluhy. Moderní vykladači odmítají podobenství jako vsunuté a nepůvodní, s duchem Kristova evangelia vůbec nesrovnatelné. My nemáme za to, že je nutno podobenství o podvodném správci z evangelia vymítati. Celkový úsudek mravní o podvodech správcových dán jest prostým zařazením takového chytráctví mezi příznačné rysy „synů tohoto světa“, rozdílných od „synů světla“. A mravní ponaučení souhlasí úplně s programem Kristovým, jemuž hmotný majetek jest překážkou a balastem k dosažení království Božího pro toho, kdo v něm skládá smysl svého života. Evangelium prohlašuje dokonalým toho, kdo dovede se zříci svého majetku ve prospěch trpícího bližního (Mt 19,21). Ale neporoučí napořád od majetku utíkati. Uvedené podobenství pak konstatuje toliko, že lidé nedbající o království Boží a žijící pouze svým hmotným zájmům světským bývají chytřejší v podnikání svém a více praktičtí nežli lidé náboženští. A to je pravda. Pochvala, které dostává se v podobenství nepravému správci, míněna jest ovšem ironicky, tím spíše, že ji propovídá pán správcův, který mu na jeho podvody přišel a s výtkou velmi bezohlednou mu praví: Ty jsi chytrý! Mravní naučení, z celého podobenství čerpané a Kristu připsané, jest používati majetkovýh prostředků k dobročinnosti. Dobročinností ovšem nemíníme jen rozdávání týdenní almužny žebrákům. V porovnání se statky duchovními jest majetek hmotný něco méněcenného, „málo“ oproti mnohocennému bohatství ducha. A kdo ani s tím nedovede rozumně hospodařiti, není schopen spravovati statků duchovních, vládnouti duší svou a míti účast na životě kultury duchovní. Veliký a nápadný nedostatek porozumění pro hmotnou obětavost a účelné vynaložení hmotných prostředků na duchovní úkoly a zájmy je znamenati odjakživa v českém snažení náboženském s výjimkou Tábora husitského prvních let jeho. Husitů, kteří dovedli zničiti dvé domy v městě Ústí Sezimově a jinde, kteří opustili všecko, své domy v požeh dali a své jmění přine-
3
NAD PÍSMEM
sli náboženské obci táborské i se svýma pažema, kteří dali všecko své hmotné jmění pro velikou myšlenku Pravdy Boží v oběť po způsobu prvních apoštolů opustivších všecko a následujících Krista, těch nedopřáno vídati než několika málo rokům a ba spíše jenom měsícům prvního zápalu nadšeného hnutí husitského. Jindy každý zápas o duchovní a náboženskou samostatnost národa československého trpěl nedostatkem obětavosti hmotné a neporozuměním pro myšlenku jinak všude samozřejmou, že každá idea potřebuje také nákladu, má-li se udržeti a obstáti v soutěži s tím, co jest jí na odpor. Pomíjejíce epochu cyrilometodějství, které trpělo nedostatkem ideovým a nevykazuje žádných podstatných počinů svérázných, pozorujeme uvedený nedostatek jak na husitství let pozdějších, tak zejména na českých novoutrakvistických protestantech předbělohorských, kteří nedovedli ani v rozhodné době válečné ze svého mamonu dost obětovati ani důsledně sleviti ze svých nároků majetkových a třídních ve prospěch malého člověka. Dnes jsme zase v zápase ideovém. A zase naráží věc naše na neobětovnost. Majetné třídy se chytře namnoze hledí vymykati z účasti na našem zápase, protože jejich zájem jest podle jejich mínění dosti shodný se zájmy vládnoucí církve. A pokud přece musili dáti svému pokrokovému přesvědčení a hlubokému odporu proti cizí církevní nadvládě za pravdu a dali jméno své přepsati do soupisů našich, poskytují namnoze žalostnou podívanou. Tovární dělník, služka, výměnkář, pradlena, zřízenec, nádeník, důstojník atd., ti si svoji církevní daň několik korun ročně zaplatí; a bratr velkoobchodník, statkář, továrník a mnohý milionář - si zaplatí svoji církevní daň také, spravedlivě stejnou, jak ten chuďas, jenomže se musí za těch několik korun ročně hezky poděkovati a případně přiznati nárok na čestné místo v církevní obci, kdežto tam u těch se to obejde bez díků a okázalosti jako samozřejmost... Přijdou ke křtu s dítětem čeledínovým a uznale dávají k pokladně náboženské obce 20 Kč i více; přijede párem mohutných koní v kočáře křest rodiny sedláka chmelaře nebo řepaře, a s velkopanským gestem klade kmotra k pokladně církevní dar - 5 Kč. A tak zůstane v zápisech a kontrolních knihách církve naší zaznamenáno, že vyjma čestné výjimky lidé malí a nezámožní dovedli si své náboženské obce založiti a udržeti a vydržeti ze svých prostředků, kdežto obce bohatých krajů selských živořily finančně a
L 16, 1-12 milionáři nestyděli se platiti 5 Kč církevní daně ročně jako poslední chudá švadlena. Případů, že chudý člověk přinesl na stavbu církevního sboru 50, 100 i více Kč, je dost... Co tu však činiti? Láti majetným a zámožným? Myslím ne, nýbrž politovati jich, že nevědí, co podniknouti s majetkem svým a jak a do čeho jej investovati. A poučiti jich a i do svědomí jim promlouvati. Toho potřebí zejména nyní, když podnikáme v jednotlivých obcích stavby vlastních sborů. Za stara stavěly se mocné hrady a my se díváme, jakou ohromnou práci na ty stavby lidé vynakládali i co nákladu. Všaktě ale věděli proč a byli rádi, jen když jim mistr stavitel pověděl, jak mají stavěti. Naše sbory - toť také hrady, hrady našeho znovuvzkříšení a našeho zápasu na poli nábožensko-církevním. Je nutno pověděti všem bratřím a sestrám zámožnějším a lépe situovaným, aby nenechávali svých chudých bratří nést celou tíhu stavby obecně prospěšné. Je potřebí domluviti a ujasniti, a nutno se nadíti, že najde se i porozumění. Nyní je doba, kdy dlužno uvědomiti si povinnost investic, nákladů hmotných. Dlužno poukázati, jak zařizuje se s ohromným vynaložením svých prostředků majetkových protistrana beztak již v bohatství svém se dusící. Toho my nehodláme se domáhati. Ale nechť nám nikdo nezazlí, že jdouce na výpravu za osvobozením národa, chceme mít v ruce aspoň hůl, kterou bychom mohli zváti svým majetkem, a mošnu svou a své přístřeší. V epištole Římanům (5, 1-5) píše apoštol Pavel pěkně, jak chlubíme se nadějí slávy Boží. Věru, že bychom nepracovali na díle své církve, nebýt té naděje. Ale i soužením svým se chlubíme. A budeme se chlubiti vždycky tím, jak jsme bez prostředků a s holýma rukama podnikli zápas s velmocí římskou, s nepochopením vlastního státu svého. Ale snesli jsme to trpělivě a z té trpělivosti máme nyní zkušenosti a z těchto zkušeností podnikáme další. Kéž jen zůstane nám láska k dílu našemu tak obětavá i nadále a nechť rozleje se po srdcích všech našich příslušníků, nejen chudých, kteří nejvíce cítí potřebu díla našeho, nýbrž i těch, kteří značnějšími prostředky časnými jsou požehnáni, aby dovedli dělati sobě přátele z mamonu nepravosti a věděli, jak pomoci pojistiti budoucnost své vlasti a svých budoucích nejlépe. Neboť synové tohoto světa jsou chytřejší... Karel Farský, 1924
4
TÉMA TÝDNE
NZ 40/04
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
V pátek a v sobotu se koná jarní Církevní zastupitelstvo Na dny 8. a 9. října svolal konečně patriarcha „jarní“ zasedání Církevního zastupitelstva. Nejednoznačnost našich řádů totiž způsobila, že JUDr. Jiří Čáp interpretuje ustanovení o tom, že zastupitelstvo má být svoláno v prvním pololetí tak, že stačí zastupitelstvo svolat a určit termín třeba za pět let. Vzhledem k tomu, že minulé zastupitelstvo neschválilo rozpočet, je docela podivné, že si nikdo nedělá starosti s hospodařením úřadu ústřední rady. Úřad tak celý rok hospodaří podle pokynů ředitele a patriarchy a protože až minulá schůze ústřední rady si konečně aspoň vyžádala stavy účtů (což je běžná praxe každé schůze rady starších v náboženské obci), mohou se členové ústřední rady jen divit tomu, že je na nich dost málo peněz. Když si člověk pomyslí, že např. ústředí Českobratrské církve evangelické střádá peníze pro případ odluky, aby bylo na platy duchovních aspoň na rok, u nás není rezerva ani na týden. Navíc nejsou peníze ani na nutné opravy církevních domů, přestože podle bratra Karla Potočka jejich výnosy bohatě stačí na vytvoření fondu oprav i na rozumné hospodaření úřadu. On sám však na schůzi ústřední rady zdůraznil slovo „rozumné“, protože hospodaření úřadu příliš rozumné není. V roce 2000 totiž nebyl žádný požadavek použít výnosy na platy zaměstnanců, nárok však postupně stoupal a loni to bylo 1,5 miliónu. Požadavek na příští rok už je 2,5 milionu. Představíme-li si, že v úřadě pracuje do 30 zaměstnanců a tyto „přídavky“ se rozhodně netýkají všech, ale možná sotva třetiny lidí, je třeba se nad tím zamyslet. Pravda je, že všechny nadúvazky schvaluje ústřední rada, ale zastupitelstvo má jistě právo tuto expanzi zastavit vydáním směrnice, podle které by se měla ústřední rada řídit. Pro rekapitulaci uvádíme citaci z naší zprávy o zastupitelstvu z č. 1/2004: „Značnou pozornost vyvolaly zpráva o výsledcích hospodaření církve (ústředí) v roce 2002, informace o hospodaření v roce 2003 a zpráva Církevního revizního finančního výboru, k níž bratr Karel Potoček uvedl, že navrhuje provádět revize diecézí a dalších církevních orgánů v pravomoci CRFV každý rok, hospodaření úřadu ústřední rady čtvrtletně, včetně kontroly mezd – účelem je pomoci odstranit případné nedostatky včas. Navíc na přímý dotaz br. Milana Líšky, jak by určil na stupnici od 1 do 5, kdy 1 je pořádek a 5 totální chaos, v jakém stavu hospodaření je, sdělil neochotně, že 5 a dodal, že k dispozici jsou zápisy ze všech revizí.“ A tady je namístě otázka: Kolik členů Církevního zastupitelstva si od té doby zápisy z revizí prohlédlo? Dále jsme v lednu v našem časopise uvedli: „Na základě zjištěných nedostatků nebyl rozpočet schválen a protože bylo konstatováno (br. Milanem Líškou, který z těchto důvodů resignoval na funkci místopředsedy ústřední rady), že za současného složení ústřední rady nemá ústřední rada na hospodaření úřadu žádný vliv a není naděje na změnu, bylo přijato toto usnesení:
CZ zamítá návrh rozpočtu na rok 2004 a ukládá ÚÚR, aby do jarního CZ bylo hospodařeno v rámci rozpočtového provizoria a s tím, že na nejbližším zasedání ÚR bude písemně stanoveno, co lze v rámci rozpočtového provizoria platit. Současně pověřuje člena ÚR ing. Milana Líšku kontrolou plnění rozpočtového provizoria na straně příjmů a výdajů.“ Od té doby zasedala ústřední rada sedmkrát, ale rozhodně nedokázala přijmout žádnou směrnici, která by určovala, co se smí v rámci rozpočtového provizoria platit. Nedokázala ani zajistit pro svého člena (ing. Milana Líšku) podmínky, aby mohl usnesení zastupitelstva splnit. Usnesení, kolem kterého byla velká diskuse a v jehož přijetí byl spatřován významný krok ke zlepšení situace v chaotickém hospodaření církve, tak bylo doslova smeteno se stolu s tím, že naše řády pojem „rozpočtové provizorium“ stejně neznají, tak co bychom se starali. Jediným drobným úspěchem je, že po velkých debatách přikázala minulá ústřední rada svému úřadu, že 4. října musí předat ing. M. Líškovi kompletní podklady, aby mohl aspoň zpracovat pro zastupitelstvo zprávu. Ohledně hospodaření úřadu přijalo zastupitelstvo i toto usnesení, a to dokonce jednomyslně: „CZ ukládá ÚR, aby prostřed-
nictvím úřadu ústřední rady odstranila nedostatky v ekonomické oblasti známé ke dni 6. 12. 2003 a podala do příštího CZ včetně: pojmenování nedostatků, systémového způsobu jejich řešení, konkrétních nápravných opatření a vyvození osobní zodpovědnosti konkrétních osob.“ Zastupitelstvo by mělo požadovat splnění tohoto usnesení už proto, aby se nedostatky nemohly opakovat a církev nebyla vystavena možnosti sankcí ze strany státu. Už minulé zasedání Církevního zastupitelstva se sešlo především proto, aby projednalo a popř. schválilo řády, které navazují na ústavu, která byla schválena na sněmu už před dvěma lety. Ukázalo se, že nedostatky byly tak velké, že bylo přijato toto usnesení: „Církevní zastupitelstvo přikazuje Řád duchovenské služby, Hospodářský řád a Organizační řád zpět sněmovním výborům k doplnění sporných bodů s tím, že ekonomický sněmovní výbor současně s Hospodářským řádem předloží i všechny související směrnice. Termín: jarní zasedání CZ. Současně prodlužuje platnost stávajících řádů.“ Naši bratři zastupitelé a sestry zastupitelky by měli mít na paměti, že byli do své funkce zvoleni především proto, aby dokázali
5
NZ 40/04 hájit zájmy církve, když konečné verze řádů, které by měly být schváleny, se nedostaly do náboženských obcí k celocírkevní diskusi, což je vážné porušení jednoho ze základních principů, na kterých naše církev stojí. Je to neomluvitelné nedostatkem času, protože už dva roky církev bez těchto řádů existuje a kdyby v jejich tvorbě nehrály roli různé osobní zájmy, bylo by na diskusi v náboženských obcích času dost. Už na minulém zastupitelstvu uváděl slovenský biskup Jan Hradil, že řády jsou koncipovány pro mnohem větší církev, než je ta naše, a navíc jsou čím dál komplikovanější. Nebudeme asi daleko od pravdy, když napíšeme, že je to možná záměrné, protože potřebují-li nějaké řády výklad, slouží to pouze k tomu, že si je každý vykládá tak, jak se mu to hodí. Zasedání jarního zastupitelstva v říjnu je toho důkazem. Nestálo by za úvahu začít pracovat na takových řádech, včetně nové ústavy, které by lépe vyjadřovaly situaci v církvi a nepotřebovaly by odborný právnický rozklad každého ustanovení? V naší zemi existuje řada církví a náboženských společností, od kterých se můžeme snadno poučit a navíc i naše církev měla už ve své více než osmdesátileté historii mnohokrát řády jednodušší a jednoznačnější.
Co se za téměř rok změnilo Na minulém zastupitelstvu se například sestra Alena Naimanová ptala, zda Kulturní rada vypracovala, jak jí bylo uloženo, nový návrh grafického zpracování informačního letáku o naší církvi, protože ten, který byl vydán a zcela rozebrán byl právě ze strany Kulturní rady podroben zdrcující kritice a ústřední rada uložila předložit novou verzi na prosincovou schůzi. Bylo odpovězeno, že vzhledem k tomu, že bratr Jiří Vaníček se náhle zranil a není na zastupitelstvu přítomen, není možné na tuto otázku odpovědět. V tuto chvíli není nový informační leták dosud vytištěn. Ty, kteří na něj netrpělivě čekají, je možné potěšit aspoň tím, že na minulé schůzi ústřední rady byla konečně předložena verze, která byla s drobnou úpravou schválena k tisku. Zájemci si ji mohou prohlédnout na webových stránkách naší církve (www.ccsh.cz). Vezmeme-li v úvahu, že bývalý tiskový odbor měl od schválení textů k vytištění hotové verze sotva dva týdny (minulý propagační materiál musel být k dispozici do Betlémské kaple 6. července 2003), bude jistě zajímavé sledovat, kdo bude volán k odpovědnosti, když nová verze není hotová ani za deset měsíců. Na zastupitelstvu se někteří členové vyjad-
řovali i k obsahu nultého čísla Nového čs. zápasu, které bylo rozesláno do náboženských obcí. Patriarcha tehdy na dotazy, které se zajímaly o pravdivost obsahu, odpověděl, že to bude předmětem několika trestních oznámení. Můžeme potvrdit, že trestní oznámení byla skutečně podána. Postarali se o ně nejen patriarcha, ale i ing. Miroslav Zahrádka a Jolana Hršelová. Policie však po prošetření žádné obvinění nevznesla.
Proč se zajímat o kolej Maximální kapacita bohoslovecké koleje v 6. patře v budově ÚÚR je 15 studentů. Dnešní stav je takový, že byly zabaveny dva pokoje pro zaměstnance úřadu (jeden dvoulůžkový, kde bydlí ředitel úřadu ing. M. Zahrádka, a jeden čtyřlůžkový, kde bydlí zaměstnankyně VIII. odboru – pro vnější vztahy Mgr. Daniela Šeremetová). Na koleji tedy může být ubytováno pouze 9 studentů. Pokud chce mít naše církev aspoň minimální dohled nad výchovou budoucích farářů, je to skutečně trochu málo. Navíc byla na koleji vybudována i vlastní modlitebna, která tak je zcela nevyužitá. Nehledě k tomu, že cena, kterou by za tyto pokoje platili studenti, je – za čtyřlůžkový pokoj 2800 Kč a za dvoulůžkový pokoj 2000 Kč měsíčně. Také se tento rok několikrát stalo, že o důležitých věcech, které se týkají koleje či přímo studentů nerozhodovala kolejní rada, kde je přítomen zástupce studentů (prefekt) a která je k těmto účelům zřízena, ale že rozhodovala ústřední rada, která si žádného studenta na jednání ani nepozvala. Když se jednalo o vyhození dvou studentů z koleje (o jednom informoval spirituál a o druhém patriarcha), nebyl dotyčný student ani pozván na zasedání ústřední rady, aby se mohl hájit. Další věcí, o které rozhodovala ústřední rada týden po zasedání kolejní rady, bylo právě zabrání čtyřlůžkového pokoje pro zaměstnankyni úřadu ústřední rady. K čemu je tedy kolejní rada? Má smysl ji mít, když stejně o všem podstatném rozhoduje ústřední rada? A má tedy smysl při postupném zařizování ubytovny zaměstnanců v tomto patře dále udržovat kolej? Studenti se domnívají, že podmínka, že spirituál koleje musí být farářem v Dejvicích, může mít vliv na nezávislost spirituála ve výkonu funkce. Neřídí-li se totiž přáním a požadavky patriarchy, může být z funkce spirituála odvolán, což by znamenalo, že přijde také o místo faráře? Je velice pravděpodobné, že problémy koleje budou odloženy s tím, že není v kompe-
tenci zastupitelstva o této věci jednat. Stejně tak podle názoru patriarchy a JUDr. J. Čápa není zastupitelstvo kompetentní v mnoha jiných věcech.
Spory o kompetence? Sestra Alena Naimanová, farářka z Rychnova nad Kněžnou, nám k minulému zastupitelstvu napsala: V církevním zastupitelstvu pracuji za naši (královéhradeckou) diecézi v druhém období. Nějaké zkušenosti s prací v něm mám. Překvapilo mne proto, když nám bylo dr. Čápem sděleno, že nejsme kompetentní k tomu, abychom zasahovali do dění na ústředí a do kompetencí ústřední rady. Myslím, že článek 55 naší církevní ústavy v odstavci 1 (o kompetencích církevního zastupitelstva) nám k tomu oprávnění dává - ve druhém řádku - "rozhoduje všechny zásadní věci církve jako celku, pokud nejsou vyhrazeny sněmu" a v předposledním řádku "pečuje o celkové zájmy církve". Pokud církevní zastupitelstvo nemůže vyjádřit svou nespokojenost se stavem v úřadu ústřední rady nebo svou nespokojenost s prací ústřední rady - ptám se, kdo v naší církvi stojí nad ústřední radou a může ji volat k zodpovědnosti? Je to sněm? Nebo ani ten ne? Nebudeme-li si některých nepravostí všímat nebo se necháme odradit tím, že není v ničí kompetenci se o ně zajímat, může se snadno stát, že jednoho krásného dne například přijdeme o církevní dům. Na minulém zasedání ústřední rady se jen na poslední chvíli podařilo zabránit tomu, aby si úřad vzal úvěr. Co by se stalo, kdyby církev nemohla splácet, si asi každý umí představit. Nebudou-li stanovena přesná pravidla odměňování, vždycky se budou dít na úřadě nespravedlnosti, když výše platu nebude závislá na množství a kvalitě odvedené práce, ale i na domnělé loajalitě k vedení. Nebudou-li se členové zastupitelstva zajímat o to, kdo a za jakých podmínek může v úřadu pracovat, bude se jen zhoršovat už tak tíživá situace, kdy jeden odbor, a to pro církev jeden z nejdůležitějších - odbor sociální - není obsazen, další odbor - naukový - nemá přednostu, přednosta archivního odboru byl odvolán, aniž se mohl na ústřední radě obhájit. Do sekretariátu patriarchy byla přijata už sedmá sekretářka - tentokrát římská katolička, protože se zdá, že členové naší církve ztratili zájem v úřadu ústřední rady pracovat. Ústřední rada dnes funguje tak, že nezasáhne-li zastupitelstvo, rozpadne se úřad úplně. Možná by pomohlo prosadit do jednacího řádu, aby se aspoň o personálních otázkách rozhodovalo třípětinovou většinou. Připravily: Helena Bastlová a Hana Rohlíčková
6
NZ 40/04
AKTUÁLNĚ
Bibličtí proroci jako investigativní novináři
Podle některých moderních psychologů naše podvědomí obsahuje nejen všechny informace, které kdy tento vesmír vytvořil, ale i všechny možné permutace, které se vytvořit dají. O tom by se dalo polemizovat do nekonečna, aniž by se to dalo potvrdit nebo vyvrátit. V každém případě jde o informace, k nimž si po většinu času upíráme přístup, protože nám nedávají smysl, nepotřebujeme je, nejsou relevantní a v daném kontextu by nám mohly být i na překážku. Duševní choroby jako schizofrenie se vyznačují právě oslabením nebo schopností tříbit informace do srozumitelnosti a smysluplnosti, takže škraloup povrchového vědomí roztává v široký nesrozumitelný tok nesouvislých informací. Z toho pro nás vyplývá několik důležitých poznatků: * Nikdo z nás nikdy ani na zlomek vteřiny, ani náhodou, nevnímá realitu takovou, jaká skutečně je, nýbrž jen jako její nepatrný výběr, který nám osobně v dané době dává smysl. * Každý z nás vnímá trochu jiný nepatrný výběr, protože máme každý jiné zkušenosti, zážitky, výchovu, vzdělání, kulturní rámec, předsudky, domněnky, názory, přesvědčení, hodnoty, vnímavost, touhy a cíle. * Každý z nás pokládá svůj výběr za ten pravdivý a skutečný a diví se, když jiní vnímají tutéž událost jinak. * Absolutně kompletní a pravdivá realita je tudíž lidskou myslí nepoznatelná, pravděpodobně nezaznamenatelná a určitě nesdělitelná. * Veškeré sdělování reality je nutně subjektivní, zkreslené a neúplné. * Kdo věří, že poznal celou pravdu, ztratil schopnost rozlišování. * Kdo hlásá, že pravda vítězí, dělá si z nás srandu. * Každý máme schopnost ten svůj výběr vnímané reality přetvářet, jak se nám to hodí. * Objektivita ve sdělování neznamená pravdi-
vost, nýbrž schopnost brát na vědomí několik odlišných vnímání téže události. * Civilizace a kultura spočívá ve schopnosti vytvořit u skupiny lidí dostatečně podobný významový rámec, kterým celá skupina vnímanou realitu filtruje tak, aby jí dávala společný smysl a význam. * Takový významový rámec se dá vytvářet a přetvářet podle libosti. * Skupinové vytváření a přetváření významového rámce a jeho manipulace se jmenuje politika. * Vytvářením, přetvářením a manipulací skupinových významových rámců získáváme nad skupinami moc. * Manipulace významových skupinových rámců je činnost, která mimořádně silně láká padouchy. * Ne každý, kdo vytváří, přetváří a manipuluje skupinový významový rámec, je nutně padouch. * Padouchem se stává teprve ten, kdo významový rámec manipuluje se záměrem připravit manipulované o svobodu volit si z jiných významových rámců. Kde se neví, v co věřit, tam je snadné přesvědčit kdekoho o kdečem. V naší postmoderní době relativizace hodnot, ztráty víry v soustavu věčných hodnot, absence prorockého ducha a nezájmu o vyšší univerzální princip tvoření, má novinář těžký ale důležitý úkol. Jak neustále nacházet nějaký kompas, který by sloužil k plnění jeho funkce ozdravování společnosti. Pokusme se zde nějaký takový kompas zkonstruovat. U každého média chybí málo, aby přeskočilo z informací na dezinformace a zamlčování, z vysvětlování na zamlžování, z vzdělávání na ohlupování, z propagace na propagandu. Proto se za ta léta vytvořila jakási pomyslná hranice, které se říká nezaujatost či objektivita. Říkám schválně pomyslná proto, že objektivita neexistuje a ani existovat nemůže. Jednak proto, že i kdyby existovala, byla by příšerně nudná, jednak proto, že novinařinu nedělají žádné objekty, nýbrž subjekty, z nichž každý je svým způsobem subjektivní. A jednak proto, že nikdo nikdy není schopný posbírat naprosto kompletní informace a kontext té které události. Ví to odjakživa i třeba to proslulé „objektivní“ BBC, které míří na co nejširší průřez čehosi, čemu se říká veřejnost. S vědomím, že objektivní informace jsou neproveditelná iluze, se BBC alespoň snaží řídit zásadou, že novinařina by měla být fair a usilovat o nestrannost, či při nejmenším jakousi názorovou rovnováhu.
II. část
Jestliže ale dáme stejnou informační a propagační podporu zloději jako okrádanému, je to sice nestranné - ale je to fair? Nedáváme tím automaticky větší šanci zloději a nebylo by víc fair dát silnější podporu okrádanému? Toto morální dilema si novináři kladou od samého vzniku novinařiny. Ten bychom mohli datovat až k biblickým prorokům, kteří se jako reportéři a komentátoři stavěli jednoznačně na stranu bezmocných a proti mocným. Z toho pak v anglosaské novinařině vznikla zásada, podle níž je účelem novinářské práce toto: To comfort the afflicted and to afflict the comfortable. Česky nejspíš: Pohodu postiženým, postih pohodlným. A stojí za to se k této zásadě znovu a znovu vracet, až do omrzení, protože konkrétně znamená: Bezmocným, oloupeným, ustrkovaným a pokořovaným poskytovat naději, že i když jim třeba nemůžeme pomoci, alespoň na ně někdo nezapomíná, někomu na nich záleží, někdo se jich zastává. Že nespravedlivost páchaná vůči nim není stav normální a nemusí trvat věčně. Mocné, hrabivé, nabubřelé a diktátorské z pohodlí vyrušovat tím, že na ně svítíme, odhalujeme jejich kejkle, upozorňujeme, že jim to nemusí pokaždé projít. Že nespravedlnost páchaná jimi není stav normální a nemusí trvat věčně. Chceme-li být fair, nemůžeme a nesmíme na obě strany brát rovné měřítko. I za cenu rizika, že se zmýlíme. A za cenu nebezpečí, že nám někdo z mocných bude chtít ublížit. Ztratí-li k tomu odvahu novinařina, samotný pojem „fair“ by mohl zmizet z lidského podvědomí. Teprve až nám tato zásada bude proudit v žilách a stane se nám samozřejmostí, budeme schopni rozlišovat, co je fair a co je nefair. A teprve až z novinařiny uděláme vlivného partnera v nikdy nekončícím tažení za mojžíšovské osvobozování z otroctví, budeme ji moci povýšit z prodejného řemesla na historické poslání. Jestliže tuto zásadu chápeme a neřídíme se jí, automaticky straníme mocným proti bezmocným, stáváme se vědomě spolupachateli zla, spolutvůrci nespravedlnosti, spolustrůjci diktatury. Pak samotné zásadě svobody informací kopeme hrob, a byli bychom užitečnější, kdybychom nestranně a objektivně prodávali sardinky. Benjamin Kuras (přednáška na teologické konferenci)
NZ 40/04
7
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
Přípomínáme výročí úmrtí Jana Žižky O dětství a mládí tohoto významného vojevůdce prameny mlčí, a tak se často pohybujeme na půdě dohadů. Jan Žižka se narodil kolem roku 1360 a pocházel z jihočeského Trocnova. Své postoje si vytvářel v prostředí svobodné nebohaté zemanské rodiny, kterou musel obhajovat proti rozpínavosti Rožmberků. Jeho bezperspektivní odboj ho nakonec po roce 1400 vedl k odchodu z domova. Před osudem psance ho uchránila milost krále Václava IV., v jehož službách se stal jedním z nižších velitelů pražské posádky. Dalších zkušeností nabýval ve vojenských službách v zahraničí. Působil v Polsku, v roce 1410 se předpokládá jeho účast v bitvě u Grunwaldu ve službách polského krále proti řádu německých rytířů. Po návratu do Čech znovu vstoupil do královských služeb. Na Starém Městě si zakoupil dům, podruhé se oženil a měl dceru. V roce 1416 byl již slepý na jedno oko. Jeho životní názory ovlivnilo kázání Jana Husa, jehož se stal horlivým posluchačem. Po roce 1419, když se husitská revoluce projevila v plné síle, stal se jedním z jejích nejrozhodnějších zastánců. Žižka sám však nebyl ideolog a v podstatě mu bylo cizí "hádání" kněží. Zemanský původ a střízlivý rozum ho předurčily k praktické obraně husitství. Za vlastní přijal program čtyř pražských artikulů. Jan Žižka opustil v roce 1419 Prahu a uchýlil se s částí venkovských a pražských husitů do Plzně, z níž chtěli udělat hlavní středisko husitství. Žižka nechal již v této době provést nejen některé stavební úpravy města, ale jako zkušený válečník "cvičil v umění válečném své bratří". Poté co byla Plzeň obležena královskými vojsky a její situace se stala neudržitelnou, vydal se Žižka se svými přívrženci do nově budované husitské pevnosti Tábora. Plzeňští husité byli zaskočeni 25. 3. 1420 u Sudoměře, kde svedli úspěšně svou první významnou bitvu, když využili dobře strategických výhod i Žižkových vojenských zkušeností. Tato vítězná bitva měla rozhodující význam pro to, aby se Jan Žižka po příchodu do Tábora stal, díky svým vojenským schopnostem, jedním ze čtyř hejtmanů. Jako skutečně vyspělému stratégovi bylo Žižkovi jasné, že musí vytvořit nový typ vojska i nový typ svazku společně bojujících měst, tzv. obcí polem pracujících. Nutnost nepřetržité bojové pohotovosti si od samého začátku revoluce vyžadovala stálé vojenské jednotky. Jelikož však naprostá většina bojovníků nikdy nevlastnila ani koně, ani zbroj, bylo třeba vytvořit účinnou obranu zejména proti úto-
kům těžké jízdy nepřítele. Tuto funkci převzala u husitů vozová hradba, která navíc umožňovala lehkému dělostřelectvu palbu z největší blízkosti. V březnu roku 1420 byla vyhlášena proti husitským Čechám první křížová výprava, již počátkem května vstoupil král Zikmund s křižáckými vojsky do země a postupoval směrem na Prahu. Tehdy se Žižka vydal spolu s táborskými městu na pomoc. Zikmundovi se mezitím podařilo zmocnit se měst Slaného a Loun a obsadit Pražský hrad a Vyšehrad. Od 30. června obléhalo Zikmundovo vojsko pražská města a 14. července zaútočilo na horu Vítkov, kde se opevnil Jan Žižka se svými bojovníky. Velká přesila protivníků byla však díky nekoordinovanému útoku husity s pomocí pražanů poražena. Bitva na Vítkově, který je od té doby nazýván Žižkovem, je považována za jedno z nejvýznamnějších vítězství. Nejen že tu bojovali táborité a pražané bok po boku, ale začala se vytvářet legenda o neporazitelnosti husitů. Žižka se obával brzkého dalšího Zikmundova útoku. Křižáci, kteří se cítili porážkou pokořeni, se snažili mstít na okolním obyvatelstvu, podnikali nájezdy do okolních měst a tvrzí, plenili je a pálili a všechny zajaté bez milosti upalovali. V následujícím období podnikl Žižka řadu úspěšných tažení a dosáhl významných vítězství, i když v únoru 1421 při dobývání hradu Rabí přišel o druhé oko. Již jako naprosto slepý porazil druhou křížovou výpravu, vedenou opět Zikmundem, 7. ledna 1422 u Německého Brodu. Větší část křižáků se tehdy utopila v řece Sázavě, když se snažila zachránit útěkem přes zamrzlou řeku a prolomil se pod ní led. Po odražení křížových výprav se uvnitř husitského hnutí začaly více projevovat ideové rozpory, zejména mezi pražským a táborským křídlem. Tento rozkol se promítl i do situace v Táboře. Po úmrtí Mikuláše z Husi byl zvolen novým hejtmanem Jan Roháč. Tím se posílila pozice Jana Žižky, který v roce 1421 působil již jako hlavní hejtman Tábora. Snažil se upevnit kázeň, a proto byl neúprosný k jakýmkoliv krajním jevům, jaké představovalo hnutí pikartů a adamitů. Ti byli z Tábora vyhnáni a postupně krutě likvidováni u Příběnic a Klokot. V polovině října 1421 vyhladil Žižka poslední pevnost adamitů. Na jaře roku 1423 odešel Žižka z Tábora. Hlavním důvodem jeho odchodu byly pravděpodobně neshody mezi táborskými knězi a hejtmany. Žižka měl ve svých názorech nej-
Méně známý portrét husitského hejtmana blíže k východočeské skupině orebitů, a proto se rozhodl, že přenese těžiště své činnosti do východních Čech, kde založil "Menší Tábor". Zde také vznikla v dubnu 1423 listina známá pod názvem Žižkův vojenský řád. Poslední velkou vítěznou bitvu svedl Jan Žižka 7. června 1424 u Malešova proti spojeným vojskům pražanů a šlechty. Tehdy se pro něj otevřela nová příležitost dobýt vojensky i Prahu, Žižka se však vyhnul tomuto řešení a dal přednost smíru, který s Prahou uzavřel v září 1424. Tím se mu podařilo znovu sjednotit husitské síly. Zároveň bylo dohodnuto společné tažení na Moravu, na kterém však Žižka u Přibyslavi 11. října 1424 zemřel. Jak velká byla Žižkova autorita v jeho polním vojsku, ukazují slova Starého letopisu českého: "A jeho lid přijal jméno sirotci, jako by jim zemřel otec". (red)
Zaujímavosti z ekumény * Svetová rada cirkví v Ženeve vyzvala medzinárodné spoločenstvo, aby sa pričinilo o zrušenie sankcií voči Severnej Kórei. V dôsledku sankcií krajina nemôže prijímať humanitárnu pomoc. Mnohí ľudia trpia hladom a podvýživou. „Závažná humanitárna kríza, hlad, chronická podvýživa a s tým spojené choroby, ktoré sužujú ľudí v tejto krajine sú výzvou nie len pre cirkvi ale pre svedomie celého medzinárodného spoločenstva“, hovorí sa vo vyhlásení exekutívneho výboru SRC. * 5. výročie podpísania Spoločného vyhlásenia k učeniu o ospravedlnení si slávnostnou bohoslužbou 30. októbra 2004 spoločne pripomenú predstavitelia Svetového luteránskeho zväzu a Pápežskej rady pre napomáhanie jednoty kresťanov. Bohoslužba sa bude konať v Johanesburgu v Južnej Afrike. (op)
8
Kalendarium-říjen
4. 10. 1829 - F. Palacký požádal o úřední souhlas k přípravě českého encyklopedického slovníku; přípravou byl pověřen tříčlenný redakční kolektiv: J. Jungmann, J. S. Presl a F. Palacký. Tento úkol byl však nad síly a možnosti tehdejší české vědy a vedl jen k založení Sboru pro vědecké vzdělávání řeči a literatury české na půdě Vlasteneckého muzea. 4. 10. 1919 - Vláda vypsala druhou státní půjčku "na vybudování republiky", v únoru 1920 byla vypsána třetí státní prémiová půjčka na oživení pracovního ruchu. 4. 10. 1949 - Došlo k vypovězení Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci s Jugoslávií a ČSR navázala diplomatické styky s Čínskou lidovou republikou. 5. 10. 1944 - Československá samostatná obrněná brigáda zahájila obléhání německé posádky v přístavu Dunkerque v Calaiské úžině. 5. 10. 1949 - Zemřel v Londýně Jaromír Krejcar (* 25. 7. 1895 v Hundsheimu v Rakousku) - architekt, čelný představitel meziválečné avantgardy, který získal dvakrát velkou cenu a zlatou medaili na světové výstavě v Paříži (1937), pro kterou navrhl podobu československého pavilónu. K nejvýznamnějším stavbám patří projekt obchodního domu Olympic ve Spálené ulici v Praze a Léčebný dům v Trenčianských Teplicích. Navrhoval i rodinné vily, např. vilu spisovatele Vladimíra Vančury ve Zbraslavi. 6. 10. 1419 - Přední čeští páni uzavřeli s královnou Žofií spolek na obranu "práva a řádu zemského", k němuž přistoupilo i Staré Město pražské. Spolek měl usilovat o zachování pokoje v zemi až do příjezdu krále Zikmunda. 6. 10. 1879 - Ve Vídni došlo ke koncentraci tří proudů české státoprávní opozice a jejich spojení s moravskými politiky v jednotném tzv. Českém klubu na říšské radě (šlo o 34 poslanců z řad mladočechů a staročechů, 10 poslanců z řad české konzervativní šlechty a 10 českých poslanců z Moravy); předsedou klubu byl zvolen F. L. Rieger, místopředsedy J. Lobkovic a brněnský advokát F. Šrom. 7. 10. 1879 - Všichni čeští poslanci se dostavili na zahájení říšské rady do Vídně, což znamenalo konec pasivní rezistence (po 16 letech); následujícího dne vyslechli v Hofburgu zahajovací trůnní řeč císaře Františka Josefa I. 9. října podalo 43 poslanců z Království českého tzv. státoprávní ohrazení; s obdobným prohlášením vystoupil společně s dalšími čtyřmi aristokraty K. Schwarzenberk v panské sněmovně. Prohlášení uznávalo existující politické poměry a současně zdůraznilo setrvání na programu českého his-
Z CÍRKVE torického práva. Toto "ohrazení" potom poslanci opakovali při zahájení každého volebního období až do sklonku zániku monarchie (naposledy 30. května 1917). Ve Vídni byla podepsána tajná smlouva mezi Rakousko--Uherskem a Německem, která představovala osu zahraniční politiky monarchie na další desetiletí. Znamenala konec politického seskupení "tří císařů" (1873). Dvojspolek byl rozšířen 20. května 1882 o Itálii v tzv. trojspolek (oficiálně publikováno až 3. února 1888). 8. 10. 1619 - V Mnichově byla uzavřena tajná spojenecká smlouva mezi vůdcem katolické Ligy, vévodou Maxmiliánem Bavorským, a císařem Ferdinandem II.. Liga se zavázala poskytnout císaři značné vojsko (21 tisíc pěších a 4 tisíce jezdců). Již předtím se zavázal španělský král Filip III., že podnikne ze španělského Nizozemí diverzní útok proti Fridrichově Rýnské Falci a také papežská kurie přislíbila zdvojnásobit od jara 1620 svůj finanční příspěvek císaři. 8. 10. 1809 - Hrabě C. W. L. Metternich (teprve šestatřicetiletý) byl jmenován ministrem zahraničních věcí Rakouska (řízením pověřen již 8. července po odstoupení hraběte J. P. Stadiona, neústupného odpůrce míru); o rok později se stal Metternich státním kancléřem a 25. května 1821 mu byla udělena hodnost dvorního a státního kancléře. 8. 10. 1874 - Zemřel v Praze Vítězslav Hálek (* 5. 4. 1835 v Dolínku u Mělníka) - básník, prozaik, dramatik a žurnalista. 8. 10. 1899 - Zemřel v Praze Julius Eduard Mařák (* 21/29. 3. 1832 v Litomyšli) - malíř. 8. 10. 1929 - Z Udržalovy vlády odešli dva ministři Hlinkovy slovenské ludové strany J. Tiso a L. Labaj (vystřídal 27. února 1929 M. Gažíka) na protest proti odsouzení V. Tuky do vězení (5. října - Tuka byl poté 3. června 1937 omilostněn, ale zůstal pod ochranným dozorem). 9.-16. 10. 1729 - V Praze se konaly mohutné oslavy svatořečení Jana Nepomuckého. Ve Svatovítském chrámu se sloužilo na čtyři sta mší a podáno bylo přes 200 tisíc svatých přijímání. Do Prahy přišly statisíce lidí. 9. 10. 1849 - Narodil se ve Šťáhlavech u Rokycan Gustav Eim (+ 7. 2. 1897 ve Florencii) - novinář a politik. 9. 10. 1924 - Národní shromáždění přijalo zákon o sociálním pojištění dělníků a zaměstnanců; vstoupil v platnost 1. července 1926.
NZ 40/04 9. 10. 1929 - Narodil se v Ivančicích u Rosic Vladimír Menšík (+ 29. 5. 1988 v Brně) herec. 10. 10. 1864 - Narodil se v Jestřábí Lhotě u Kolína Josef Souček (+ 7. 6. 1938 v Praze) český evangelický teolog a duchovní, který byl inciátorem sloučení evangelických církví do Českobratrské církve evangelické a byl v prosinci 1918 zvolen jejím prvním synodním seniorem. 10. 10. 1924 - Přijato sedm tzv. bankovních zákonů, které sloužily k sanaci bank; mnohé banky zaznamenaly v letech krize 19211923 značné ztráty, zkrachovaly tři velké banky - Moravskoslezská (1922), Pozemková a Bohemia (1923). Několik provinčních bank se sloučilo s velkými bankami. (red) LITERÁRNĚ DRAMATICKÝ KLUB. Program na 13. října od 17 h v Karlíně: Téma „Genesis v české literatuře“.– K. Hlaváček: Žalmy, Bratři Čapkové: Adam Stvořitel, B. Reynek: Podzimní motýli, P. Kabeš: Pěší věc, F. X. Šalda: Šaldův zápisník, V. Holan, J. Zahradníček, O. Mikulášek, I. Diviš * M. Proust: Dnové četby * A. France: „Krásný verš je jako smyčec klouzající po našich ozvučných strunách. Básník v nás nerozezpívává své myšlenky, nýbrž naše.“ * Milosrdenství – co je to milosrdenství? Může se společnost bez milosrdenství obejít? * Literární tvorba a její zásady - Ota Pavel: Fialový poustevník – analýza vybrané povídky - charakteristika literárních prostředků. Téma bude průběžně přizpůsobováno sestavě účastníků, jejich zájmu, zaměření a potřebám. * Divadelní dílna - Improvizace. (on)
Čtenářům našeho časopisu Smutné je, že se vyskytují i případy náboženských obcí, které odebírají náš časopis a naprosto se nezajímají o to, že ho nemůžeme posílat zdarma. Žádáme je, aby příspěvek na tisk a distribuci co nejdříve zaslali na číslo účtu: 1922546389/0800, v.s. 777+ č. náb. obce Připomínáme, že stále můžete objednávat křestní listy, osvědčení o přijetí svátosti manželství, biřmování, svěcení kněžstva, první večeře Páně a další. Nabízíme sazbu, grafickou úpravu i přípravu pro tisk a levný tisk brožur i rozsáhlejších publikací. (red)
NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ ZÁPAS - týdeník členů Církve československé husitské Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2 Šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček http://www.cirkev-online.cz redaktoři: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, tel.: 242441598, e-mail:
[email protected] Tisk a distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve československé husitské