Čtěte více na straně 3. moci ve věci legislativního návrhu předloženého skupinou

Láska Jana Kabelíka a Konopí : Význam osoby Jana Kabelíka má několik aspektů. Jednak jsou to nepopíratelné výsledky práce tohoto vědce, s čímž souvisí jeho zápal a výdrž, ale také události uplynulého roku. [...]

#28

Jarní průvodce outdoor pěstováním :

Jaro je za dveřmi a to je dobrá zpráva nejen pro fotbalisty, ale především pro milovníky pěstování. Zvláště starší generace jsou přeborníky ve šlechtění čehokoli. Rajčata, mrkev [...]

Čtěte více na straně 3

2012

Čtěte více na straně 18

nezávislý nestranný legální

Varování: Časopis určen pouze osobám starším 18 let!

HLAVNÍ STRANA

KONOPÍ A ZDRAVÍ

ROZHOVOR

GROWING

Respektuhodní zákonodárci nebo úsměvné karikatury?

Jiří Štětina

Milada Emmerová

Jiří Skalický

Radek John

Jiří Koskuba

Miroslava Němcová

Michal Janek

Zuzka Bebarová-Rujbrová

Pavel Bém

Přesně takhle váhá průměrně informovaný občan, volič, „zaměstnavatel zákonodárců”, když se začte do veřejně přístupných dokumentů, které jsou k dispozici na webu české vlády (www.vlada.cz).

N

ávrh zákona byl vytvořen skupinou poslanců ze všech parlamentních stran. Většinou se jedná o odborníky na zdravotnictví, dokonce mezi nimi najdeme bývalou ministryni resortu Miladu Emmerovou, primáře Jiřího Koskubu a Michala Janka nebo třeba „všudybyla” Pavla Béma, údajného experta na drogovou problematiku. Snad s výjimkou zmateného Radka Johna nejde o žádné amatéry a neodborníky. Proto je s podivem, že návrh byl vládou tak rozcupován. Když se do vyjádření jednotlivých

ministerstev začtete, zůstane vám rozum stát a s většinou výtek nezbude než souhlasit. Jednak je kritických připomínek na adresu návrhu zákona opravdu mnoho, jednak se rozhodně nejedná o zbytečnosti, ale o vcelku podstatné věcné chyby a vady legislativní povahy. Nehledě na to, že některé připomínky ukazují absurditu celé akce a zásadní nevědomost či nekompetentnost na straně státu. Pokud podobným způsobem probíhá příprava dalších zákonů, je to na pováženou!

Vláda přijala neutrální stanovisko Tak zní verdikt českého vrcholného orgánu výkonné moci ve věci legislativního návrhu předloženého skupinou poslanců na konci minulého roku. Návrh z rukou poslanců se u jednotlivých ministerstev dočkal jednoznačné kritiky a početných připomínek. V minulém čísle jsme vás již o potenciálních změnách a souvisejících problémech informovali (viz článek „Konopí už je v poslanecké sněmovně!”). Zdrojem informací byl v té chvíli sně-

movní dokument č. 590/2012, publikovaný v první půlce února tohoto roku. Tento legislativní akt byl předsedkyní sněmovny Miroslavou Němcovou předán premiérovi a vládě České republiky. Vláda, resp. jednotlivá ministerstva byla požádána, aby se k návrhu vyjádřila a okomentovala jej. Nejvíce připomínek mělo vcelku pochopitelně ministerstvo zdravotnictví, jehož by se nová právní úprava dotýkala nejvíce. Ministerstvo zdravotnictví hned na úvod rozporuje zamýšlený účel, ačkoliv obecně návrh

>>> Pokračování na straně 4

NĚKDE JINDE

KULTURA

Editorial

2

28#

Tiráž

Vydavatel:

Agentura Sowjet GmbH Dunckerstraße 70 10437 Berlin Tel.: 030/44 79 32 84 Fax.: 030/44 79 32 86 Email: [email protected] Vedoucí společnosti: Emmanuel Kotzian (spol. s r. o.) Sídlo společnosti: Berlin AG Charlottenburg, HRB Nr.89200 Steuer-Nr. 37 220 20818

Šéfredaktor: Petr Kozák

Aktuální číslo naší nezávislé, nestranné, ale legální tiskoviny se opět věnuje probíhajícímu procesu legislativních změn ohledně léčivého konopí. V minulých číslech jsme se vždy věnovali jak oficiálním zprávám, tak nashromážděným obavám a komentářům. Nejinak je tomu i teď. Návrh legislativních změn byl předán skupinou poslanců vládě, která se k návrhu měla vyjádřit prostřednictvím všech ministerstev. Přinášíme vám souhrnné vyjádření vlády s odůvodněním, proč je aktuální návrh z per poslanců nemožné akceptovat. Věnujeme se také konkrétním připomínkám jednotlivých resortů, protože to opravdu stojí za to. Pokud jste snad ještě naivně doufali, že o zákonech rozhodují pracovití a informovaní lidé, asi o své ideály definitivně přijdete… Mezi největší české osobnosti spojené s konopím patří jednoznačně profesor Jan Kabelík. Co má tento významný

OBSAH

Cílem této publikace není přesvědčit čtenáře, aby brali drogy. Nadměrná spotřeba marihuany může způsobit vážné újmy na zdraví a také narušit společenský život jednotlivce. Každé užívání návykové látky je nebezpečné a je třeba upozorňovat na jeho možná rizika. Každodenní zkušenosti však ukazují, že navzdory zmíněné nebezpečnosti a bez ohledu na právní úpravu dané problematiky se vždy najdou lidé, kteří chtějí experimentovat. Redakce Konoptika, magazínu o konopí, se na jedné straně snaží otevřeně publikovat všechny informace týkající se užívání marihuany, a na druhé straně chce šířit základní znalosti, které mohou pomoci zmírnit negativní dopady jejího užívání na zdraví lidí a fungování společnosti. Také se snažíme předcházet právním následkům spojeným s užíváním konopí. Naše organizace je členem ENCOD, Evropské koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku, a DHV, Německé konopné asociace. Konoptikum je periodické médium publikované v Berlíně pro česky a slovensky mluvící občany žijící v Evropské Unii. Vydavatel není odpovědný za obsah zveřejněné reklamy. Magazín je určen osobám starším osmnácti let.

vědec na svědomí, si přečtete právě u nás. Známý legalizátor Dušan Dvořák neúnavně bojuje se státním terorem po svém. Novinky z jeho nekonečné bitvy zjistíte v rozsáhlém rozhovoru. Vliv konopí na čichové smysly najdete v pravidelné relaci Dr. Franjo Grotenhermena, spolupracovníka našich sesterských novin z Německa. Co se týče growingu, uděláme tentokrát radost zejména začínajícím pěstitelům. Jak se připravit na jarní výsadbu, jaká semena vybrat nebo jak eliminovat riziko prozrazení se dočtete v článku věnovaném nejen seniorům! Kromě toho najdete v již 28. čísle Konoptika další zajímavé články včetně tradičních Bleskovek. Až to všechno přečtete, rozptylte se v naší herně nebo na jedné z kulturních akcí, na které Vás srdečně zveme! Pěkné jaro! \m/

6

11

14

16

20

23

Redaktoři:

Hanuman, JaRo, Konopák, Morbiferor, Noego, Pokai-mu, Slávek

Překlady:

Radomila, Slávek

Korektury: Ncknm

Grafika, Ilustrace Georgw

Fotografie: čtenáři, archiv

Reklama:

[email protected]

Distribuce: VW bus.

Printed by:

Union Druckerei Weimar GmbH. Všechna práva jsou vyhrazena, použití obsahu je možné pouze po dohodě s vydavatelem. Vydavatel není odpovědný za obsah obdržených příspěvků jako jsou manuscripty, články, editoriály či fotografie. V souladu s rozhodnutím soudu LG Hamburg z 12. května 1998 – 312 0 85/98 se vydavatel výslovně distancuje od obsahu zveřejněných odkazů a internetových adres.

zde odstřihněte

#28

KONOPÍ A ZDRAVÍ

3

Osobnosti srostlé s konopím

Profesor Jan Kabelík

Láska Jana Kabelíka a konopí mohla být světová

P

očínaje tímto vydáním se, milí čtenáři, budete na stránkách Konoptika pravidelně setkávat s příběhy osobností, které zasvětily svůj život konopí. Činily tak buď záměrně a ku prospěchu dobré věci, nebo je motivovaly vědecké výsledky. V prvním díle představujeme domácí osobnost, jejíž práce snese světová měřítka. Začneme ve Velkých Losinách 50. let minulého století. Ve Výzkumném ústavu léčivých rostlin tu se svými spolupracovníky bádal profesor Jan Kabelík. Význam osoby Jana Kabelíka má několik aspektů. Jednak jsou to nepopíratelné výsledky práce tohoto vědce, s čímž souvisí jeho zápal a výdrž, ale také události uplynulého roku. Pomocí tlaku a hojně signované petice se totiž podařilo přimět premiéra Petra Nečase a předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou, aby iniciovali

vznik pracovní skupiny pro legalizaci léčby a výzkumu konopí. Výsledkem je novela zákonů o návykových látkách a léčivech a úprava doprovodných norem, díky čemuž bude v kontrolovaném režimu léčivé konopí zpřístupněno pacientům. Vraťme se ale o 60 let zpátky, do doby, kdy v bývalém Československu ve Výzkumném ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách působil chemik Jan Kabelík. Ten je společně s profesory Zdeňkem Krejčím a Františkem Šantavým považován za průkopníka vědeckého výzkumu léčebných účinků konopí. Přestože jejich výsledky byly na svou dobu převratné, jsou dnes jejich jména ve světě téměř neznámá. O co se tato trojice zasloužila? Kabelík se společně se svými spolupracovníky zabýval systematickým průzkumem rostlinných antibiotik. Přesněji řečeno se jednalo o antibakteriální účinky vyšších

rostlin. Do té doby byly více prozkoumány pouze blahodárné účinky silic, česneku či chmelu. Na vědce tak čekala dlouhá cesta poznání. Při systematickém vyšetřování prozkoumali celou řadu rostlin. Například Zdeněk Krejčí se známým botanikem Josefem Otrubou vyšetřili přes 2 000 rostlin. Ze všech nejvíce však vědce zaujalo konopí, u kterého narazili na výrazné antibiotické a anestetické účinky. „Konopí vzbudilo náš obzvláštní zájem jednak pro intensitu účinku, stabilnost antibiotik, která současně působí silně analgeticky, jednak proto, že lze získati tyto látky z průmyslového odpadu, zatím co u chmele jde o tytéž látky, které potřebuje pivovarnictví,“ píše ve své studii Kabelík. Konopí tak u vědců způsobilo malé pozdvižení. Nešetřili slovy chvály, přičemž dokázali pouze odhadnout, jak velký přínos může rostlina mít. „Konopný extrakt zabírá

za časté tam, kde všechna dosavadní antibiotika selhala. Nadto se tu uplatňuje výhodně jeho dobrý účin analgetický. Zabírá někdy dokonce i tam, kde in vitro se účin nejeví. Je zde zatím ještě mnoho nejasného, například slabý, ale dlouhodobý analgetický účin dokazatelný na zvířatech, a při tom silné dráždění při injekci a naopak u zubní pulpy – tak citlivé – i jinde, například u otitid a ran, rychlé utišení bolestí,“ líčí dále Kabelík.

Vyhledávaný lék ve starověku a středověku Co již badatelé věděli jistě, byla skutečnost, že mají dobře našlápnuto. Kabelík studiem starých herbářů a lékařských technik v lidovém léčitelství zjistil, že konopí bylo pro své nenahraditelné vlastnosti využíváno již v dávných dobách. „Je to poučný příklad, jak vysoce účinná léčivá rost-

lina, dobře známá ve starověku a středověku, užívaná dokonce koncem XIX. století, byla zapomenuta a opuštěna – zcela neprávem – dnešním oficielním lékařstvím,“ tvrdil již tenkrát Kabelík. Kromě nepopíratelných léčivých účinků Kabelík vyzdvihoval také vliv konopí na zlepšování půdy, schopnost hubit škodný hmyz a plísně či hašišový účin. „Naše konopí opojný účin nemá, nebo jen v minimální míře. Tento závisí na teplém klimatu, Cannabis indica a Cannabis sativa jsou asi jen odrůdy a ani první u nás netvoří hašiš, aspoň ne ve znatelné míře,“ vysvětloval ve svém spisu Kabelík. Vědci tak pracovali konopím, které nebylo psychoaktivní, tudíž měli „čisté ruce“. K podrobnějšímu výzkumu léčivých účinků konopí ale nahrávaly i další důvody. Byla to například technologie, která již v polovině 20. století byla natolik pokročilá, že umožnila objevit chemickou strukturu konopí a zkoumat jeho aktivní složky na molekulární úrovni. Velmi nápomocné bylo i všeobecné nadšení z objevu. Předběžné výsledky pokusů s konopnými extrakty vzbudily takový zájem, že se vyvinula široká spolupráce. Kabelík kromě svého ústavu získal a zapojil do studia látek z Cannabis indica i výzkumné ústavy chemický a farmakologický Palackého univerzity i jejich přednosty a vzbudil plodný zájem četných kliniků, kteří na základě teoretických poznatků ihned přistoupili k praktické aplikaci těchto přípravků. Postupné a přínosné výsledky se dostavovaly i za přispění užívání preparátů konopí do zubní praxe. I v tomto lékařském oboru se totiž velmi brzy osvědčil antibiotický i anestetický účinek konopných přípravků u nemocných.

Přes problémy k výsledkům Výzkum pod Kabelíkovým vedením nepřipomínal pouze pohádku. Jak sám vědec přiznává, nastaly i případy selhání. Badatelé se například museli vypořádat s otázkou, jak lépe uvolňovat antibiotikum či jak bojovat s různými případy rezistence. Ačkoliv měl Kabelík širokou podporu, mnohdy jeho výzkum ztroskotával na málo početném týmu. „Byli jsme bohužel dosud jen tři pracovníci na toto theoreticko-laboratorní mikrobiologické studium, jeden na chemické a dva na farmakologické vlastnosti, kdežto jinde pro antibiotika jsou k dispozici celé štáby výzkumníků,“ dočteme se také v Kabelíkových spisech. Vědecký zápal však narážel i na technické možnosti. V té době byl jediným producentem konopného extraktu Ústav léčivých rostlin. Dodávky zkoumané látky tak mnohdy vázly a někteří z badatelů museli počítat s pro-

dlevou. Ničemu nepomohly ani Kabelíkovy stížnosti, že se nepodařilo prosadit dost průmyslovou výrobu extraktu do plánů národních podniků. Přes četné problémy se však velmi brzy dostavují výsledky. Kabelík společně s Krejčím popisují první cannabinoidní kyselinu – antibakteriálně účinnou kyselinu cannabidiolovou. Mílovými kroky se blíží také jeden z vrcholů Kabelíkovy kariéry. Tím byl soubor přednášek a diskusí na téma „Konopí jako lék“. Tento soubor vznikl na zasedání vědecké konference vysokých škol v Olomouci dne 10. prosince 1954, přičemž celá jedna její sekce byla věnována plně léčebnému, a to hlavně antibiotickému účinku konopí.

Svět o české stopě neví Kabelíkova studie je dodnes, byť zejména v  českém prostředí, uznávána jako velmi významný a ve své komplexnosti dosud nepřekonaný výzkum antibakteriálního působení konopí. V jejím rámci byly předloženy i výsledky léčby tuberkulózy výtažkem z konopného semene v plicním sanatoriu v Jincích, které dávaly velmi nadějnou perspektivu pro boj s touto nemocí. Naděje však zhasly na počátku 60. let, kdy tehdejší Československá republika podepsala Američany prosazenou dohodu OSN zakazující využití této rostliny pro veškeré účely včetně léčebných,. Tímto zavazujícím krokem byl na dlouhou dobu ukončen státem podporovaný výzkum a vývoj nových léků z konopí. Velmi dobře rozjetá dráha vědců tak vzala rychle za své. Přesto jejich vášeň přetrvala a nadále, ovšem nikoliv v takovém rozsahu, se věnovali výzkumu konopí. Vědomi si toho, že jim bude scházet pro vědce podpůrná publicita či diskuze. Bádali v  uzavřeném kruhu bez zájmu okolí. „Kdyby tenkrát byly jejich práce opublikovány ve světových vědeckých časopisech, byla by dneska jejich jména ve světě dobře známa a hojně citována. Práce však vyšly v univerzitních aktech, která nevešla ve známost ve světě a tak jsou mnohdy citováni odborníci jiní a jejich priorita často není ve světě známá. Já se ve svých publikacích snažím o nápravu této věci,“ říká někdejší student profesora Krejčího a v současnosti člen jednoho z nejlepších výzkumných týmů v oboru kanabinoidů, který působí na Hebrejské univerzitě, Lumír Hanuš. Místo Kabelka a Krejčího tak dodnes svět cituje Schulze a Haffnera, kteří objev kyseliny cannabidiolové publikovali v roce 1958, aniž by uvedli její strukturu.

Konopák

KONOPÍ A ZDRAVÍ

4

28#

S t a n o v i s k o v l á d y ČR k návrhu poslanců Miroslavy Němcové, Pavla Béma, Milady Emmerové, Zuzky Bebarové–Rujbrové, Jiřího Skalického, Radka Johna, Jiřího Štětiny, Jiřího Koskuby a Michala Janka na vydání zákona, kterým se mění zákon č.  378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o  léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 590)

Vláda na své schůzi dne 29. února 2012 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 590), a vyjádřila s tímto návrhem zákona n e s o u h l a s zejména z těchto důvodů: Předložený návrh zákona obsahuje poměrně zásadní nedostatky, z nichž vláda především uvádí následující: 1) Hlavním cílem návrhu je umožnit českým pacientům používání konopí pro léčebné účely, a to co nejrychleji od přijetí předloženého návrhu. Nicméně předložený návrh tento úmysl nenaplňuje, neboť jeho stěžejní bod spočívá především v úpravě pěstování konopí v České republice. Co se týče obecného záměru zajistit dostupnost konopí pro léčebné účely, nemá vláda v zásadě námitek. Zvolený prostředek – pěstování konopí v České republice – však paradoxně odporuje jednomu ze zamýšlených cílů, tedy zajistit dostupnost léčiv obsahujících konopí v nejbližším možném čase. Z  hlediska splnění náležitostí, které pěstování konopí v  České republice vyžaduje, a které sám návrh rámcově obsahuje, je zřejmé, že v situaci, kdy použití léčiv obsahujících konopí je vázáno na postup, kdy toto konopí je nejdříve v  České republice vypěstováno, nelze racionálně očekávat, že k legální distribuci a výdeji takových léčiv dojde dříve než cca za 2  roky po přijetí předloženého návrhu.

2)

Návrh nerespektuje systematiku a předměty úpravy právních předpisů, do kterých navrhované změny promítá. 3) Návrh v rozporu s ústavními požadavky neupravuje dostatečně konkrétně kompetence státního orgánu, které jsou pro státní agenturu pro konopí konkrétně stanoveny čl. 28 ve spojení s čl.  23 Jednotné úmluvy o omamných látkách. 4) Vláda nesouhlasí se zaváděním nové působnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Problematika pěstování konopí, ale i pěstování rostlin pro lékařské účely obecně, nepatří do jeho působnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o úzce profilovanou formu činnosti, u které je zcela nezbytné správné stanovení standardů jakosti a jejich kontrolování, nemůže dozor a udělování licencí uskutečňovat správní orgán, který v dané oblasti nemá zkušenosti ani odpovídající technické zázemí. 5) Návrh zavádí elektronickou preskripci léčivých přípravků, a to obecně bez zcela konkrétního určení typu léčivých přípravků, na které má být aplikována, bez potřebné provázanosti se souvisejícími ustanoveními v  oblasti léčiv, a navíc způsobem, jenž dostatečně nenaplňuje požadavky na

účelný sběr, zpracování, využívání a správu osobních a citlivých údajů. A to i přesto, že předepisování a výdej léčivých přípravků obsahujících omamné a psychotropní látky, které jsou ve většině případů návykové, je třeba přísně sledovat a kontrolovat. 6) Návrh předpokládá, že licence pro pěstování konopí bude udělována na základě výsledků zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách. S ohledem na skutečnost, že licence je zvláštním typem povolení k  výkonu určité státem regulované činnosti, měla by tato licence být udělena v rámci individuálního správního řízení. 7) Návrh vyvolává závažné pochyby o správné souslednosti procesů – pro udělení licence pro pěstování konopí je zapotřebí mít již uděleno povolení k zacházení s návykovými látkami a přípravky. Pro jeho udělení však již musí mít žadatel splněny všechny podmínky pro pěstování konopí. Není proto zřejmé, jak toto bude v praxi fungovat, jestliže žadatel zainvestuje do veškerého potřebného vybavení, bude mu uděleno povolení k zacházení s návykovými látkami a přípravky, ale následně neobdrží licenci pro pěstování konopí, jinými slovy jeho investice bude zmarněna. Licence pro pěstování konopí by měla být podle návrhu udělována nejvýše na dobu 5 let, je však otázkou, zda za takto omezenou dobu se vrátí pěstiteli vynaložené prostředky vložené do zařízení pro pěstování konopí a bude-li tak vůbec někdo motivován k provádění takové činnosti. Návrh zákona v  tomto smyslu neobsahuje žádnou analýzu nákladové efektivity. 8) Státní ústav pro kontrolu léčiv je navrhovanou úpravou postaven do role kontrolora i distributora, což však jsou zcela odlišné druhy činností a není možné je směšovat. Je nežádoucí, aby kontrolní orgán, který má pouze vykonávat dozor nad činností licencovaného pěstitele, s tímto pěstitelem vstupoval do jakýchkoli obchodních vztahů. 9) Návrh nerespektuje podstatu institutu opatření obecné povahy. 10) Navrhovaná změna právní úpravy ohlašovací povinnosti osob disponujících povolením k zacházení s  návykovými látkami a přípravky způsobí, že zaváděná povinná hlášení o pěstování se budou vztahovat nejen na konopí, ale i na koku. Vláda připraví a Poslanecké sněmovně předloží k projednání návrh novely zákona o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů a návrh novely zákona o léčivech, ve kterých bude problematika legalizace konopí pro léčebné použití a vědecké účely řešena komplexně.

>>> Pokračování ze strany 1 léčivého konopí podporuje: „Zvolený prostředek – pěstování konopí v České republice – však paradoxně odporuje jednomu ze zamýšlených cílů, tedy zajistit dostupnost léčiv obsahujících konopí v  nejbližším možném čase… Z  hlediska splnění náležitostí, které pěstování konopí v  ČR vyžaduje a které sám návrh rámcově obsahuje, je zřejmé, že v  situaci, kdy použití léčiv obsahujících konopí je vázáno na postup, kdy toto konopí je nejdříve v  ČR vypěstováno, nelze racionálně očekávat, že k legální distribuci a výdeji takových léčiv dojde dříve než cca 2 roky po přijetí předloženého návrhu.” Proč jsme tedy byli masově krmeni informacemi, že by se první pacienti mohli legálně léčit konopím již v druhé polovině tohoto roku? Zdravotnický resort dále poukazuje na fakt, že při přípravách pěstebních objektů budou nutné vysoké počáteční náklady, a lze tak předpokládat, že se následně promítnou do konečné ceny vypěstované suroviny. Ministerstvo naopak doporučuje možnost dovozu konopí ze zahraničí, u kterého předpokládá nižší ceny právě kvůli tomu, že by se konopí odkupovalo od zahraničních licencovaných pěstitelů např. z Holandska. Chybovat ve veřejném prostoru je tak snadné Nejen ministerstvo zdravotnictví upozorňuje na bezpočet chyb legislativního i věcného charakteru. Co se týče legislativních vad, jako nejzá-

važnější se jeví fakt, že návrh zcela „zapomíná” na dvě aktuálně projednávané novely souvisejících zákonů (zákona o návykových látkách a zákona o léčivech). Tato skutečnost je zmiňována téměř všemi připomínkujícími resorty. Je s podivem, že odborníci na zdravotnictví o novele neví. Myšlenka, že by snad šlo o záměrnou činnost a úmyslné zpožďování, je příliš troufalá, ale stejně se jí neubráníte… Ministerstvo se dále vyjádřilo takto: „Návrh nerespektuje systematiku právních předpisů, do kterých navrhované změny promítá, v  rozporu s  ústavními požadavky neupravuje dostatečně konkrétně kompetence státního orgánu (Státního ústavu pro kontrolu léčiv [dále jen SÚKL]), které jsou pro státní agenturu pro konopí konkrétně stanoveny čl. 28 ve vazbě na čl. 23 Jednotné úmluvy o omamných látkách, a naopak zavádí elektronickou preskripci léčivých přípravků, a to obecně, bez zcela konkrétního určení typu léčivých přípravků, na které má být aplikována, bez potřebné provázanosti se souvisejícími ustanoveními v  oblasti léčiv a navíc způsobem, se kterým ministerstvo zdravotnictví vyjadřuje zásadní nesouhlas a jenž nenaplňuje dostatečně požadavky na účelné a  specifikované využívání osobních a  citlivých údajů. Přitom efektivní a systémově provázaný prostředek kontroly na straně výdejů léčivých přípravků obsahujících konopí představuje vládní návrh novely zákona o léčivech (t. č. v  komisích LRV).” Z poslední věty se dozvídáme, že no-

vela zákona o léčivech je již v procesu delší dobu. Jak je možné, že všichni ti zdravotničtí odborníci a předsedkyně sněmovny nevěděli, že se tento návrh připravuje? Krásný příklad neefektivní práce, který můžeme shrnout moudrým úslovím „pravá ruka neví, co dělá levá”. V dobře fungující soukromé firmě se zpravidla takováto chyba trestá. V případě opakovaného selhání může nastat také propuštění… Ministerstvo zdravotnictví se dále podivuje nad sousledností procesů: „Pro udělení licence pro pěstování konopí je zapotřebí mít již uděleno povolení k  zacházení s  návykovými látkami a přípravky. Pro jeho udělení však již musí mít žadatel splněny všechny podmínky pro pěstování konopí. Není proto zřejmé, jak toto bude v  praxi fungovat, jestliže žadatel zainvestuje do veškerého potřebného vybavení, bude mu uděleno povolení k zacházení s návykovými látkami a přípravky, ale následně neobdrží licenci pro pěstování konopí, jinými slovy jeho investice bude zmarněna. Takto nastavený systém bude pro potenciální pěstitele odrazující.“ Je to pouze potvrzení naší teze z minulého čísla, že investice bude přínosná a akceptovatelná pouze pro organizace, které mají velký kapitál a současně mají zkušenosti s výrobou léčiv. Pravděpodobně pro ty jediné se bude jednat, také díky zkušené lobby, o relativně snadnou investici. Pochyby spatřuje zdravotnický resort také v tom, že doba

licence na pět let nemusí být z hlediska návratnosti investice dostatečná. Potenciální zájemci tak mohou být tímto odrazováni. Pak zde ovšem nastává paradox. V normálním byznysu určujete cenu výrobku také podle toho, abyste si zajistili jistou návratnost projektu – prostě aby se to vyplatilo vyrábět. Otázkou je, zda by léčba konopím měla být normálním byznysem. Pokud ano, udělejme trh léčivého konopí bez bariér a nechme cenu na tržních silách. Garantuji vám, že ceny nejlepšího léčivého konopí by nebyly vyšší než 30 Kč/gram, tzn. tolik, kolik zaplatíte za běžnou návštěvu lékaře. Jak ale bylo řečeno už milionkrát, konopí si zvládne vypěstovat skoro každý sám, tak proč z něj dělat na výrobu náročný produkt? Proč na něm a na pacientech vydělávat? Kupříkladu v Izraeli funguje pěstování konopí pro léčivé účely na dobrovolnické bázi. Důchodci nebo sami pacienti se starají o konopí a přispívají tak k jeho nízké ceně. Překvapí někoho, že v naší zemi s takovou myšlenkou ani poslanci, ani připomínkující ministerstva vůbec nepočítají? Dalším problematickým bodem legislativního návrhu je role SÚKL. Ten by měl dle návrhu poměrně široké pravomoci – dohled, udělování licencí, podílení se na tvorbě ceny –, což by rozhodně nepřispělo k transparentnosti celé záležitosti.

A co další resorty? Ministerstvo dopravy doporučuje vycházet ze stanoviska ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo kultury a ministerstvo financí (MF) opět připomíná, že nebyly vzaty v úvahu návrhy dvou aktuálně projednávaných novel zákonů. Kalouskův resort dále vyjadřuje pochybnosti nad rizikem vysokých nákladů, které se promítnou do ceny a zaplatí je buď pojišťovny, nebo pacienti. Jako kompetentní správce veřejných prostředků dále MF upozornilo, že návrh bude mít negativní dopady na systém veřejného zdravotního pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí podobně jako MF postrádá jakoukoliv kalkulaci nebo ekonomickou analýzu a předpokládá, že by dovezené konopí bylo levnější… V krátkodobém horizontu asi ano, ale neměli bychom rezignovat na výzkum a rozvoj nového, ale v podstatě tradičního odvětví. Nicméně i tuto připomínku je třeba brát v potaz. Strážce veřejného pořádku – ministerstvo vnitra – s návrhem v obecné rovině souhlasí, „upozorňuje ovšem na neodůvodněné odchylky od správního řádu, nadbytečná ustanovení, duplicity, nepřesně formulované skutkové podstaty správních deliktů”. Ministerstvo zemědělství správně poukazuje na fakt, že právní řád by měl obsahovat také ustanovení a pravidla pro oběh, distribuci nebo kvalitu osiva konopí. Jediným minis-

terstvem, které vyjádřilo jasný nesouhlas s poslaneckým návrhem, bylo ministerstvo životního prostředí. Důvodem je zejména předpoklad, že „při produkci na území ČR tak hrozí ekonomická neefektivita, kdy může docházet k  nadprodukci pěstovaného konopí. Vzhledem k absenci tržních mechanismů v  daném odvětví tak může docházet k  ekonomickým ztrátám a obvyklým průvodním negativním faktorům”. Zkušenosti z Izraele ukazují, že problémy jsou bohužel na straně nedostatečné nabídky – a riziko nadvýroby se zdá být minimální. Ve světle připomínek většiny ministerstev vychází vyjádření těchto tří resortů jako vtip: „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo zahraničních věcí neuplatňují k  návrhu zákona žádné připomínky a doporučují s ním vyslovit souhlas.“ Návrhy vládních změn a komentáře předala zpět poslancům místopředsedkyně vlády a předsedkyně Legislativní rady vlády Karolína Peake. Zákonodárci by měli v několika příštích dnech připomínky zapracovat do další verze návrhu. O tom, jak se s tím naši volení zástupci poperou, vás budeme informovat. Zdroj: www.vlada.cz

Morbiferor

ROZHOVOR

6

28#

Černé klapky na očích spravedlnosti a podmínka pro Dušana Dvořáka Trest za pomoc nemocným Dušana Dvořáka neminul. Nejvyšší soud potvrdil loňský rozsudek, kdy Dvořák dostal za pěstování konopí podmínku. V dohledné době ho čeká další podobný proces.

P

řípad Dušana Dvořáka je těžko uvěřitelný. Kvůli pomoci nemocným tráví pěstitel léčebného konopí poslední roky před soudy. Soudní moc jej už dokonce uznala vinným.

Loni na jaře za nedovolenou výrobu a nakládání s omamnými a psychotropními látkami

dostal u brněnského krajského soudu podmíněný trest na osmadvacet měsíců s odkladem na dva a půl roku. Tento verdikt v uplynulých dnech posvětil také Nejvyšší soud. Čekat ho však může i trest nepodmíněný. V březnu jej u prostějovského soudu čeká další proces, protože v pěstování pokračoval. Policie mu na jeho zahradě v Ospělově na Prostějovsku zabavila vzrostlé rostliny konopí, usušený materiál, masti a tinktury již třikrát. Média nedávno informovala o vašem neúspěchu. Nejvyšší soud totiž potvrdil loňský rozsudek Krajského soudu v Brně, kdy jste dostal za pěstování konopí podmínku. Je to opravdu neúspěch, či vás nadále hřeje to, že konopí, které rostlo na vaší zahradě, sloužilo výhradně k léčbě desítek těžce nemocných lidí? Nejvyšší soud mé dovolání proti rozsudku odmítl. Podal jsem tak podnět Evropské komisi pro porušení práva EU a podle posledního sdělení z  Bruselu se jím bude Komise 22. února 2012 zabývat. Připravujeme rovněž ústavní stížnost, čímž doložím, jakým hrubým způsobem státní orgány porušily zákony, mezinárodní úmluvy a řadu článků dvou ústavních zákonů. Budu žádat zrušení všech trestních paragrafů týkajících se nepovoleného pěstování konopí nad 0,3 % THC a výroby drog. Narušují totiž ústavní pořádek země. Kdyby se Ústavní soud stavěl také do role ochránce drogové a farmaceutické mafie, což nepředpokládám, je ještě možné dovolávat se na soudy evropské. Jiné, než jsem já, by nejspíše už zavřeli, protože já jsem odsouzen, obžalován, obviněn, ale soudruzi na soudech si asi uvědomují, že přestřelili. Je to paradox. Pomohl jste několika lidem, k tomu všemu vám kriminalisté nikdy neprokázali, že byste marihuanu předával do špatných rukou. Existuje tedy vůbec způsob, jak se bránit? Média včetně veřejnoprávních k  této státní zvůli mlčí. Je to úmorná papírová válka. Bránit se můžeme jedině právně. Adekvátní obranou by však bylo zalít všechny poslance v  parlamentu močůvkou a hnojem, aby už lidem nemohli nikdy škodit, a do voleb by se přihlásili ti, kteří funkci berou jako službu občanům, ne jako koryto. Váš případ je exemplární ukázkou toho, jak stydlivě může fungovat spravedlnost v  Česku. Vaši zastánci například požadovali, aby nadřízené orgány se státním zástupcem Ivo Černíkem, který měl případ na starost, pro jeho pochybení zahájily kárné řízení. Ministr spravedlnosti nakonec na postupu státního zástupce našel

pouze jedinou chybu, a to Černíkovo zamítnutí vašeho odvolání proti pokutě za špatné omluvení z výslechu na policii. Co se při takovém vývoji dostavuje? Pocit zmaru, naštvání, smích, slzy? Hlavně je to neskonale únavné. Kromě trestních kauz vedu se státem přes 30 správních řízení. Zákonitě tak nemáte čas dělat cokoliv jiného. Desetitisícovou pokutu za špatnou omluvu policii k výslechu, kterou prostějovský státní zástupce posvětil, uznal ministr spravedlnosti jako právně nepřípustnou a doložil porušení zákona. Z  jeho podnětu tento měsíc zasedá Nejvyšší soud, aby rozhodnutí státního zástupce zrušil. Rozsudky se týkají stíhání zahájeného proti vaší osobě poté, co v roce 2009 sklidila policie na zahradě v Ospělově 800 rostlin konopí. Jak je vaším zvykem, nevzdal jste se a pěstoval dál. Činila se však i policie, která vaši zahradu navštívila i v následujících dvou letech. Nyní vás tak čeká další soud, jehož první stání se bude odbývat v březnu. Jaké je vstávat s tímto vědomím? Z hanáckých zločinců si nic nedělám. Napsal jsem jim, že se k  soudu nedostavím, protože mne přece nemohou soudit vrazi v talárech. Minulý měsíc jsem podal stížnost ministrovi spravedlnosti pro porušení zákona prostějovským soudem a státním zastupitelstvím pro hrubý střet zájmů. Současně jsem ministra spravedlnosti požádal o prošetření zákonnosti postupu Nejvyššího soudu, neboť ten odmítnutím mého dovolání porušil zákony a právo na spravedlivý proces. Promiňte, neodpustím si odborný výklad, kdy podle zákona musí být další trest za stejný čin přísnější než první. Tentokrát vám hrozí i nepodmíněné vězení… To vůbec neřeším. Doufám, že se brzy karta obrátí a budou souzeni ti, kteří spáchali taková zvěrstva. Pokud totiž občané nebudou vymáhat svá práva, vládnoucí mafie je semele jako v  kafemlejnku a spravedlnosti se nedovolají. To pochopitelně neplatí jen v  případě konopí. Zločinci, kteří nám vládnou, se musí

po zásluze bát, že by je občané mohli vyházet z  oken na dlažbu. Komanči zabíjeli lidi veřejně, tito papaláši to dělají administrativně, takže ty tisíce mrtvých a zmrzačených lidí ani nevidíte a uplacená média tu jejich lež ještě pokryjí. V  kontrastu s  vaším případem stát nyní připravuje změnu zákona, aby konopí k léčbě bylo povoleno. Předepisoval by ho lékař a pěstovali pěstitelé s  licencí. Co na to říct? Vládní projekt „Marihuana do lékáren“ je strašný podvod stejných rozměrů jako ACTA. Léčivé konopí především není žádná marihuana a to, co užívá například epileptik nebo parkinsonik, z  toho by si žádný kuřák marihuany nezahulil. Chyb však v tomto projektu najdeme nespočet. Už jen to, že ti takzvaní odborníci zakázali léčbu dětem a mladistvým. Copak děti nemají rakovinu či atopický ekzém? Další paradox – odkdy mají být nemocní pod kontrolou policie? Copak nemocným vydají v lékárně půl kila marihuany, aby si mohli udělat kvalitní mast? Je to hnus a lidi to ještě oslavují jako vítězství. Běžte se jako já zeptat lékárníků a lékařů, co na to říkají. Jsou z  toho v  šoku, protože o marihuaně nic nevědí. Vůbec nevědí, že existuje několik genetik konopí, že mají mnohdy protichůdné účinky. Uniká jim také, jak důležitý je individuální přístup a individuální snášenlivost. Nevědí, co jsou kanabinoidy či jaké odrůdy a jaké množství konopí se na kterou nemoc užívá. Zločinci ve vládě a parlamentu roky plivali občanům do tváře a na nemocné posílali policajty. Teď, ,když si dohodli kšefty, poženou očipované nemocné pro nějakou marihuanu do lékáren. Přitom mnozí z nich se umí zaopatřit sami a mnohem lépe a žádnou marihuanu nežádají. Naprostá většina seniorů na vesnicích pěstuje konopí kvůli mastičkám. Jest-

li mají papaláši představu, že to v Česku bude jako v USA, kde je lékárna v  podobě coffee shopu, jaký najdeme v Amsterdamu, kde máte na výběr všemožné modely marihuany, pak je to nejen odborně naprosto špatně, ale i podvod na národním hospodářství a ústavním pořádku země, kdy má prioritu firma, nikoliv občan. Považuji projekt „Marihuana do lékáren“ za enormní zločin a divím se, že se proti tomu občané hlasitěji neozvou a neburcují na poplach. V  dubnu si v  českých kinech odbude premiéru dokument Rok konopí, v  němž hrajete jednu z hlavních rolí. Mohla by taková věc, jako je dokumentární film, pomoci vašemu případu? V  roce 2010 jsme ve vlastní produkci natočili dokumentární film Konopné pašije, ve kterém vystupují onkologičtí „kriminálníci“. Byli tak strašně zlí, až si pěstovali konopí. Přestože tento film nemocným, mně osobně nebo naší rodině nijak fakticky nepomohl a dokonce již byli dva lidé v něm vystupující policejně-zdravotnickým systémem zabiti jako psi, význam film měl a nadále má. Předně jde o osvětu a vnitřní imperativ k  těmto zločinům, tedy nebát se nemlčet a doložit svědectví. Co ve filmu diváci ve spojitosti s  osobou Dušana Dvořáka uvidí? Budou to záběry ze soudních procesů, či záběry, kterak vám policie zabavila konopí? Film jsem ještě jako celek neviděl. Točil se dva roky a byly to kilometry materiálu, takže poslední půlrok se jenom stříhalo. Vím jen, že ve filmu můžete vidět například scénu, jak s  kolegy sbíráme rumištní konopí. Každý vidí, že to není žádná marihuana, přičemž nemocným s  počátečními stádii roztroušené sklerózy velmi efektivně pomáhá a hlavně je bez sekun-

dárních rizik, na rozdíl od jedovatého zboží v  lékárnách. Když ale pak povezete takové rumištní konopí v dodávce domů usušit a zastaví vás policie, skončíte například ve vazbě. Jak se vám spolupracovalo se štábem producenta Jana Hrnčíře?  Skvěle. K  filmu přistupoval bez předsudků a poctivě. Honza Hrnčíř byl dokonce s celým štábem v Izraeli, aby se podíval, jak to dělají jinde. Snažili se vyslechnout všechny možné strany, i když jim politici a celý ten takzvaný expertní tým podvodníků z  projektu „Marihuana do lékáren“ mizel zadními vchody, aby nemuseli hovořit na kameru. Sice ho to stálo strašně moc peněz, ale nevzdal to. Doufám, že se film bude divákům líbit a aspoň pár lidem se rozsvítí v kebuli. Nepřipadáte si v současnosti jako ve filmu? Víte, já to celé dělal vědomě, takže si vlastně můžu stěžovat jen sám na sebe. Když v  lednu 2008 Nejvyšší soud v  případě paní Marie Brodské řekl, že pěstovat a léčit se konopím není v  rozporu se zákonem, okamžitě jsme adresovali žádost parlamentu

podepřenou právním rozkladem Ústavy. Společně s  nemocnými, vědci, právníky, lékaři, umělci a dalšími občany jsme řekli, ať poslanecká prasata okamžitě zastaví zneužívání ze strany policajtů. Nemile nás překvapilo a zároveň nakoplo jaro roku 2008, kdy začalo trestní stíhání paní Libuše Bryndové. V té době jsem si řekl, že se do celé věci opřu plnou parou a otestuji zákony a práva občanů na  exemplárním případě. Začal jsem tak žádat policii o spolupráci, vše hlásil a dělal otevřeně, jak to považuji za normální. Na tohle ovšem soudruzi na úřadech nebyli připraveni, a jak je vidět, neví co s tím. Za desetinu toho, co jsem dělal a dělám, sedí jiní roky ve vězeních, jako například zcela nevinný Miloslav Tetour. Doufám, že Ústavní soud mi dá za pravdu a bude brzy všude svobodně růst konopí a všichni tito vězni budou propuštěni. Bude to právě osoba Dušana Dvořáka, proč vidět tento film? To doufám ne. Kdo by chodil do kina na vypelichaného krocana.

Konopák

OBJEDNÁVKA – SMLOUVA Jméno, příjmení, titul: Datum narození: Bydliště: Email: Telefon: (dále jen Objednatel) Open Royal Academy Výzkumnická farma léčivých genetik konopí Cannabis Hemp Street, 798 55 Ospělov 6 www.konopijelek.cz, [email protected] zastoupen odborným garantem výzkumu Mgr. Dušanem Dvořákem (dále jen Poskytovatel) Objednávám u Poskytovatele vypěstování, sklizení a zpracování 5 ks rostlin léčivého konopí, a to za dále uvedených podmínek: 1) Vypěstované a sklizené rostliny léčivého konopí ode mne na základě této objednávky přijme Poskytovatel jako dar a užije je k plnění svého veřejněprospěšného poslání v oblasti osvěty, vzdělávání, léčby a výzkumu léčivých genetik konopí v souladu s § 5, odst. 5 zákona o návykových látkách, mezinárodními úmluvami, Ústavou České republiky, zejména pak Listinou práv a svobod k účelům vědeckovýzkumným – pokusnickým. 2) Poskytovatel je oprávněn plnit závazky i prostřednictvím třetích osob. 3) Za vypěstováni 5 ks rostlin konopí neposkytuji Poskytovateli žádnou finanční odměnu. V případě, že by toto pěstované či vypěstované konopí kdokoliv znehodnotil, dávám tímto Poskytovateli pnou moc k vymáhání způsobených škod. Potvrzením objednávky – smlouvy ze strany Objednatele vzniká a vstupuje v platnost smlouva o výše uvedeném mezi Objednavatelem a Poskytovatelem.

Dne ………

Podpis ………………

#28

KONOPÍ A ZDRAVÍ

7

Dr. Franjo Grotenhermen

Endokanabinoidy stimulují čichovou citlivost

E

ndokanabinoidní systém, skládající se ze  shluků endokana(kanabinoidních binoidů receptorů) a z  tělu vlastních kanabinoidů (endokanabinoidů), má velký význam při nejrůznějších psychologických procesech, které mají co do činění s  přijímáním potravy, jako například s hladem nebo střevní aktivitou. Na toto téma existuje mnoho pozorování a závěrů, které dokumentují, že díky vlivu konopí potrava lépe chutná i voní, působí tedy chutněji a přitažlivěji pro lidi i zvířata. Vědci z  univerzity v  Göttingenu, z Německé výzkumné společnosti a z italské endokanabinoidní výzkumné skupiny nedávno blíže zkoumali význam endokanabinoidů na čichovou citlivost zvířat. Pro účely této studie bylo použito žabích larev jednoho speciálního druhu žab. Vyhledávání potravy je řízeno čichovými orgány. Lidé i většina zvířat využívají čichové informace k posouzení kvality jídla a k řízení příjmu potravy. Porušení čichových orgánů tak může příjem potravy negativně ovlivnit. Stále ovšem není úplně jasné, jak

tento mechanismus přesně funguje. V  této souvislosti by mohl hrát velkou roli právě endokanabinoidní systém. Na nervových buňkách, které jsou odpovědné za přenos čichových informací, se totiž stejně jako na čichové sliznici objevují kanabinoidní receptory. Zablokování těchto receptorů snižuje citlivost na pachy, zatímco dávka THC, případně jiných kanabinoidů, které tyto receptory aktivují, citlivost zvyšují. V  případě hladu se hladiny tělu vlastních kanabinoidů v  mozku zvyšují, takže dochází k aktivaci receptorů a k  silnějšímu vnímání pachů. Před několika měsíci zveřejnili japonští vědci z  univerzity v  Kjúšú výsledky, které ukazují vliv dvou nejdůležitějších endokanabinoidů, tj. anandamidu a 2-AG, na chuť na sladké, a to v  závislosti na jejich koncentraci. Ostatní chuťové vjemy (slané, hořké atd.) naproti tomu ovlivněny nebyly. Stejně jako u čichu je tento účinek zprostředkován CB-1 receptorem a autoři se domnívají, že má svůj význam pro příjem potravy.

Tyto výzkumy přibližují skutečnost, že zvířata v  hladovém stavu najdou díky zvýšenému působení čichových smyslů potravu rychleji než zvířata sytá. Jelikož potrava lépe voní i chutná, působí vesměs přitažlivěji a zvířata i lidé jsou více ochotni potravu přijímat, a to i takovou, která v  sytém stavu nepůsobí příliš vábně. Už v  roce 2002 byla zveřejněna studie, která poukazovala na to, že hlad a chuť neovlivňuje jenom koncentrace

endokanabinoidů v  mozku, ale i jejich hladina ve střevech. Nedostatek potravy se tak u potkanů projevoval zvýšením hladiny endokanabinoidu anandamid v  tenkém střevě, a to v  porovnání se sytými zvířaty až sedminásobně. Když pak byla zvířata nakrmena, hladina anandamidu ve střevech se opět normalizovala. I ve střevě se najdou CB-1 receptory. V případě, že docházelo ke stimulaci těchto receptorů, bylo vyvoláno silnější nutkání k jídlu i u částečně sytých zvířat. Fakt, že konopné produkty podporují chuť k  jídlu, je znám již dávno. To platí jak pro zdravé, tak pro nemoc-

né s rakovinou, AIDS, Alzheimerem či hepatitidou typu C. Mnoho pacientů přitom profituje i z  ostatních doprovodných účinků konopných rostlin, jako je zabránění nevolnosti, úleva od bolesti a celkové zlepšování zdravotního stavu. Chuť povzbuzující účinky marihuany jsou v  mnoha kulturách známy již mnoho století. Znali je také evropští lékaři 19. století. Britský konopný pionýr sir William O’Shaugnessy ve své průkopnické práci zveřejněné v  letech 1838 až 1840 popsal „pozoruhodný nárůst apetitu“ jako vedlejší účinek u všech pacientů, kteří byli podrobováni léčbě pomocí konopné tinktury. A v  jednom článku vydaném německým lékařským týdeníkem  v roce 1890 se píše: „Viděl jsem nemocné (…), jejichž žaludeční přecit-

livělost byla tak vysoká, že se neodvažovali již nic jíst a vystačili si s několika loky mléka denně. Okamžitě po prvních dávkách medikamentu ale pociťovali takovou úlevu, že bez problémů dokázali požít dokonce i tuhá jídla, mimo jiné syrové nebo vařené mleté maso, pyré ze sušené luštěniny, vejce atd. (…) Konopí vykazuje konstantní účinky omezující pocity bolesti a podporující chuť k jídlu. A to i v případech, které za normálního stavu vedou k bolestem a nechutenství.“ Moderní výzkum tyto závěry potvrzuje. Po objevení tělu vlastního kanabinoidního systému dochází postupně k  rozluštění fungování mechanismů těchto účinků.

Překlad: Radomila

KONOPÍ A ZDRAVÍ

8

Způsobuje marihuana závislost ? pokračování z minulého čísla

Ilustrační foto

Abstinenční příznaky Důkazy pro výskyt konopných abstinenčních příznaků jsou založeny na stacionárních studiích, které v sobě zahrnují abstinenci po orálním požití THC nebo po kouření marihuany. Jako podklad slouží také příznaky, které jsou popsány v  různých rozhovorech či v  seznamech rehabilitujících se a ambulantních pacientů, kteří se snaží s konzumací drogy přestat. Nejběžnějšími potížemi jsou, jak říká Alan Budney, vznětlivost, nespavost, vztek, neschopnost odpočívat a všeobecná indispozice. Stejně tak pacienti mluví o ztrátě chuti k jídlu a méně často o depresích a nevolnosti. Vrcholu abstinenčních příznaků je dosaženo po dvou až třech dnech a táhnou se pak jeden až dva týdny, napsal Budney v  roce 2008. „Není pochyb o jejich existenci. Vidím to neustále na všech klinikách,“ říká. Od té doby, co poprvé zveřejnil svoji studii, ve zkoumání pokračuje. Dostával prý telefonáty od Marijuana Anonymous, kteří mu děkovali, že potvrdil to, o čem mluví účastníci na jejich sezeních. Koncept, který se za jeho studií ukrývá, je „stále ještě trochu kontroverzní“, jak říká Lichtman. Earlywine věří, že je „velmi zavádějící“ už samotné užívání slova abstinenční příznak. „Očividně existuje lehká indispozice v momentě, kdy lidé ná-

hle přestanou s  konzumací,“ říká, „ale asociace, které se nám vybaví pod označením abstinenční příznaky, navádí většinu lidí spíš k heroinu.“ Za stejně absurdní považuje tvrzení, že by nechutenství mělo být jedním z projevů nedostatku marihuany, obzvláště ve světle skutečnosti, kdy je všeobecně znám povzbuzující účinek marihuany na chuť k  jídlu. Jinak by koneckonců neexistovalo slovo, které vzniklo čistě na základě této schopnosti – „munchies“. DSM-IV, čtvrté vydání diagnostického programu a statistické příručky o mentálních poruchách, neprokázalo v rámci své studie žádné abstinenční příznaky konopí, jelikož objevující se příznaky nebyly s  ohledem na objektivitu dostatečně průkazné. Budney se pokusil některé symptomy ze 4. vydání integrovat do DSM-V. „Myslíme, že je to hodně důležité,“ říká. K  tomu dodává, že nevede proti marihuaně žádnou křížovou válku, nýbrž se jenom snaží pomoci lidem, kteří chtějí konzumaci marihuany ukončit. Ať už se abstinenční příznaky konopí projevují jakkoliv, definitivně jsou mnohem mírnější než u heroinu nebo dokonce alkoholu. Alkoholici, kteří spontánně přestanou pít, mohou trpět kritickými křečemi, zmiňuje se Carl Hart, vědec v  obo-

ru neurologie na Columbia University College of Physicians and Surgeons. Nazývá konopné abstinenční příznaky „nepříjemnými, ale rozhodně ne nebezpečnými“. „V žádném případě je nelze srovnávat s  abstinenčními příznaky heroinu,“ říká Budney, ale vzápětí dodává, že právě „jemné příznaky mají za následek, že lidé vysazení drogy nevydrží a opětovně začínají s  kouřením“. Příznaky lze ale pozorovat jen u nepatrného množství silných kuřáků. Hart také říká, že se objevují jen u „výjimečné skupiny velmi, opravdu velmi silných kuřáků“. Mnozí, ale ne všichni lidé, kteří denně vykouří vícero jointů, mohou (ale nemusí) trpět nespavostí a podrážděností, když konzumaci marihuany ukončí. Budney soudí, že polovina dlouhodobých konzumentů (a ne „velké procento“) může trpět abstinenčními příznaky. Dr. Jeff Hergenretter, kalifornský lékař původem ze Sevastopolu, který se posledních dvanáct let věnuje léčbě pacientů pomocí medicínského konopí, říká, že toto množství je nepodstatné. Méně než 1 % z jeho 2 000 pacientů si stěžovalo na negativní abstinenční příznaky a „tyto byly krátkodobé, jemné a trvaly jeden až dva dny“. Drtivá většina nevykazuje „absolutně žádné abstinenční příznaky. Žádnou indispozici, žádnou dys-

forii, vůbec nic“. Abstinenční příznaky marihuany lze nejlépe přirovnat k závislosti na tabáku v  cigaretách, jak říká Budney. V rámci studie zveřejněné v  roce 2008 se každodenní kuřáci tabáku a marihuany, kteří se rozhodli s  užíváním drogy skoncovat, zúčastnili telefonického interview. Všichni se potýkali se stejnými nepříjemnostmi, ať už se jednalo o kuřáka tabáku či marihuany. 44 % kuřáků tabáku náhradou za nekouření užívalo různé náhražky, například nikotinové náplasti. Tato skutečnost „vede k  částečnému mlžení výsledků, ale musíme pracovat s  tím, co máme“, dodává Budney. Přece jenom, jak sám říká, i lidé používající nikotinové náplasti si stěžovali na stejné popudy k prchlivosti, a předběžné výpočty v rámci studie jeho teorii potvrzují. „Většina lidí považuje tuto závislost za srovnatelnou s  potřebou dát si kafe, což mohu na základě svých osobních měření potvrdit,“ říká Fred Gardner, redaktor časopisu O´Shaughnessy, který v  Kalifornii zdomácněl a specializuje se na medicínský výzkum marihuany. „Odvykání od kofeinu by se mohlo objevit v příštím vydání DSM,“ říká Budney. Zatímco káva dokáže práci lidí zlepšit, může se u jedinců, kteří ho přestanou pít, objevit akutní bolest hlavy. „Nevyskytují se u mě žádné abstinenční příznaky. Akorát prostě postrádám samotné kouření,“ zaslechneme stěžovat si jednoho huliče veterána, který už nevydělává dost peněz na to, aby si mohl dopřávat dostatek trávy, jelikož on i jeho žena přišli díky ekonomické recesi o práci. Jiný dlouhodobý konzument, vysokoškolský profesor, vypráví o bolestech hlavy vyskytujících se v  případech, kdy několik dní nekouří jointa.

Závislost jako neurologická věda Vědcům se dodnes nepodařilo objasnit, proč někteří lidé ve stavu opojení reagují impulzivně a agresivně, zatímco ostatní mohou tytéž drogy brát bez toho, aniž by zažívali podobné problematické stavy. Brzký kontakt s drogou a traumatické dětství definitivně zvyšují riziko negativního chování ve stavu opojení. Na druhou stranu stále existuje řada nevysvětlených způsobů chování a neurochemických procesů u různých lidí. Ze stejných důvodů lze jen velice těžko říct, jak asi budou depresivní osoby reagovat na různé typy léčby. „Je to stejné, jako že každý snáší určitý medikament jinak. Ne všechny reakce lze předpokládat,“ říká Budney. „Že člověk pociťuje odlišnou formu abstinenčních příznaků, není ve skutečnosti tolik důležité,“ reaguje Carl Avers. Kdyby opatření vůči abstinenčním příznakům vedly u lidí ke snižování konzumace drogy, k  pozitivním výsledkům bychom se dopracovali snadno. Jde mnohem více o to, jak silně lidé danou substanci potřebují, než o nějakou farmakologii za tím. „Jestli jsou naše příznaky psychologické, psychické nebo obojí, není důležité,“

říkají členové Marijuana Anonymous. „Pokud jde o konzumaci marihuany, ztratili jsme sílu se sami rozhodovat.“ Neurologický základ pro konopné abstinenční příznaky zůstává ještě pořád otevřenou otázkou, dodává Lichtman. Přednedávnem přišli španělští vědci na to, že THC blokuje jeden neurotransmiter v mozku, který se nazývá cyklický adenosinmonofosfát (AMP). Tento se během abstinence nadměrně shromažďuje v mozečku. Ať už je tomu jakkoliv, varují, že se jedná o pouhou souvislost, která ale nemá prokazatelný vliv na změny v mozku. Říkají, že jenom malé procento lidí konzumujících marihuanu vykazuje závislost. „Vzhledem k obrovskému množství konzumentů, i kdyby se jenom malá část z nich stala závislými, by drtivá většina lidí byla z  tohoto rizika vyloučena.“ Na marihuanu „se nehodí nejpřísnější definice závislostí. Podporuje sice vytváření určitých návyků, ale nezpůsobuje závislost“, odpovídá Dr. Hegenretter. „Já mám mezi svými 2 000 pacienty jediného, který sám sebe popisuje jako závislého na konopí. Říká, že pokaždé, kdy by si zapálil, by vykouřil všechno najednou, ale pořád by neměl dost. Je skutečně výjimkou. Patří mezi ty unikátní případy, u kterých se objevuje tzv. dysforie (stav úzkosti, nepokoje a depresivního prožívání, vyjadřující emocionálně nepříjemné naladění organismu – pozn. překl.) v případě, že nemají možnost v konzumaci pokračovat.“ Těch uváděných 9 % v definici závislosti „v žádném případě neodpovídá realitě“, dodává Dr. Hegenretter. Ačkoli se u konzumentů vytvoří určitá tolerance, je běžné, že svoji denní dávku nenavyšují. V žádném případě „nejsou sociálně narušeni kvůli náklonnosti k marihuaně“ a už vůbec je nelze srovnávat s lidmi ve stavu, kdy jsou schopni ukrást sousedovi televizi. U více než 800 000 osob za rok, které byly kvůli konzumaci marihuany za-

28#

tčeny, se u definice závislosti jedná o „zpolitizovaný charakter“, jak říká Mitch Earlywine. „Rozlišování mezi psychologickou a fyzickou závislostí je naprostým nesmyslem,“ argumentuje. Jak postupem času vycházela pozdější vydání edice DSM, začalo se mluvit o psychologických efektech. Důvodem bylo, že u marihuany se neobjevovaly žádné abstinenční příznaky známé u jiných drog; jenomže prohibicionisté si přáli, aby abstinenční potenciál existoval. Proto se závislost rozdělila na dva typy: s fyzickými následky a bez nich. V podstatě to znamená, že člověku může být diagnostikována závislost už v momentě, kdy se u něj nahromadí problémy, a přesto nevykazuje žádnou toleranci či abstinenční příznaky. Jedním z hlavních kritérií pro definování problematické drogové konzumace je pokračování v návycích bez ohledu na z  ní plynoucí negativní důsledky. V případě, kdy jedním z těchto negativních důsledků může být zatčení, odpovídá Fred Gardner, je toto „čistě nástrojem prohibice“. Mnozí konzumenti marihuany však nahlížejí na nebezpečí plynoucí z pěstování, nákupu a kouření rostlin jako na důsledek neoprávněných zákonů, ne jako na příznak závislosti. Původně zveřejněno pod titulem „Is marijuana addictive?“.

Autor: Steven Wishia Překlad: radomila Steven Wishia je novinář a hudebník z New Yorku. Je autorem textů Exit 25 Utopia a The Cannabis Companion. Je dvojnásobným laureátem ceny New York City Independent Press Association Award pro zpravodajství o bytové výstavbě.

NĚKDE JINDE

10

28#

Konopí napříč světem J

ak všichni jistě víme, v Holandsku je užívání marihuany legální, a pokud zamíříte do některého z coffee shopů, můžete si vybrat z pestré nabídky různých odrůd. Jak je to ale s ostatními zeměmi, o kterých se v Čechách moc nemluví? Estonsko je malá země, ve které žije pouze kolem 1,34 milionu obyvatel, téměř polovina z nich pak v hlavním městě Tallinn. Vzhledem k tomu, že její rozloha je téměř stejná jako rozloha České republiky, nabízí země spoustu prostoru. Ale jak je to s prostorem pro pěstování konopí a jaká je legislativa země? Jak probíhá posuzování porušení zákona v praxi a jak je v zemi rozvinuta konopná kultura? Legislativa Držení marihuany je v Estonsku protiprávní a je pokládáno za trestný čin. Podle zákona však u sebe můžete mít až 10 gramů marihuany určených pro vlastní potřebu, i když vám současně může hrozit pokuta. Naštěstí pro občany této země je ale hranice alespoň srozumitelně definována a nikdo nemusí přemýšlet, co to znamená „více než malé množství“. Držení většího množství než 10 gramů může být trestáno pokutou nebo odnětím svobody až na 5 let, totéž platí pro distribuci. Srovnáme-li tyto údaje se zákony platnými v naší republice, kdy vám může za výrobu a distribuci hrozit až 12 let odnětí svobody, jsou na tom Estonci poněkud lépe. Podle Karmen T., která je estonskou občankou, se navíc v realitě k trestu odnětí svobody soudy příliš neuchylují, zejména pokud jde o první porušení zákona v tomto odvětví. V praxi je tak většinou člověk potrestán

podmínkou, někdy k tomu přibude pokuta. Stejně jako v mnoha dalších zemích, i v Estonsku probíhají diskuze o legalizaci konopí, které se objevují i v jednání vlády, nikdo je prý však nebere příliš vážně.

Realita Podle statistik patří Estonsko k několika málo zemím, ve kterých rapidně přibývá kuřáků marihuany, podobně jako v naší republice, na Slovensku nebo například v Itálii. Zejména mezi mladými je kouření velice populární, stejně jako pěstování pro vlastní potřebu. Statistiky uvádějí, že podle dlouhodobého výzkumu kouří pravidelně marihuanu až 13 % Estonců. Pokud tento údaj srovnáme s naší zemí, kde se jedná až o 35 %, není to číslo tak závratné, měli bychom ale vzít v úvahu, že Česká republika se společně s Francií a Velkou Británií dělí o první místo. S kouřením marihuany na veřejnosti si Estonci velkou hlavu nedělají – je populární v nepříliš rušných parcích

Estonsko

či na méně frekventovaných ulicích, stejně tak jako v některých klubech. Lékařské konopí Pěstování a distribuce konopí pro lékařské účely jsou v Estonsku zakázány. To platí i v případě, že pěstujete jen pro vlastní potřebu a konopné výrobky, které si ze svých rostlin vyrobíte, dále nešíříte. Lidé, kteří konopí potřebují pro zlepšení svého zdravotního stavu a zmírnění bolestí, si ho nemohou opatřit legálně a jsou nuceni porušovat zákon. Konopí na předpis v této zemi určitě nedostanete. Postupně zde narůstá trend konopných výrobků, které mají využití v lékařství, jako například konopné masti a tinktury. Tyto produkty jsou většinou k dostání v lékárnách, nejsou však tolik rozšířeny jako v České republice. Mnoho lidí se také přiklání k domácí výrobě léčivých produktů obsahujících konopí, i když to zákon zatím nepovoluje. Pokud se za nelegální výrobu konopných produktů dostanete před soud, hrozí vám většinou podmíněný trest. Konopné výrobky Technické konopí se v Estonsku pěstuje zejména na vlákno, které je zpracováváno na výrobu textilu. Postupně se konopí začíná využívat i v dalších odvětvích, jakými jsou například gastronomie,

lékařství nebo stavitelství. Je zde možno zakoupit konopná semena, stejně jako veškeré vybavení potřebné k pěstování konopí. Ve specializovaných obchodech si pořídíte konopné oblečení, konopnou čokoládu a mnoho dalších výrobků obsahujících konopí. Můžete tu například zakoupit mýdlo pro psy s obsahem konopného oleje, konopnou kosmetiku nebo těstoviny. Situace je v tomto ohledu srovnatelná s Českou republikou. Cena a dostupnost Podle Karmen je možné narazit na marihuanu naprosto všude. Pokud člověk v Estonsku žije, v jeho okolí se vždy najde někdo, kdo mu ji může nabídnout. Pokud sem člověk přijede jako turista, stačí se prý optat jakéhokoli člověka kouřícího jointa, ten už vás za „zdrojem“ dovede. Potkat takového člověka není podle Karmen vůbec složité. Sehnat marihuanu je tedy nenáročné pro každého a nezabere to prý ani moc času. Cena marihuany se pohybuje kolem 20 eur za gram, což na místní poměry není úplně málo, přesto je však užívání konopí poměrně populární, zejména mezi mladými lidmi. Vzhledem k ceně marihuany na trhu se lidé často uchylují k pěstování pro vlastní potřebu. Vezmeme-li v úvahu, že první porušení zákona

je ve většině případů trestáno podmínkou, je to pro ně docela výhodné. Legalizace? Názory na legalizaci se i v této zemi mohou lišit, většina mladých lidí by však tuto změnu v zákoně uvítala. Zde je vyjádření Karmen T.: „Velice bych tuto změnu v zákoně uvítala. Zaprvé, znám spoustu lidí, kteří marihuanu užívají, a musím říci, že jsou to nejaktivnější a nejkreativnější lidé, které znám. Nikdo z nich neměl nikdy problémy s užíváním dalších drog. Zadruhé, pro tak malou zemi, jakou je Estonsko, by legalizace měla nespočetně výhod, například by zde přibylo turistů, což by přispělo k rozvoji ekonomiky. Pokud vím, nežádoucí účinky a rizika marihuany jsou jistě nižší, než je tomu u alkoholu a možná i u nikotinu. Alkohol je v naší zemi legální, přestože může způsobit psychické problémy, fyzickou závislost a při předávkování hrozí i smrt. Naproti tomu neznám nikoho, kdo by zemřel na předávkování marihuanou. Proto si myslím, že by legalizace nikomu neuškodila. Jsem si jistá, že lidé, kteří marihuanu nekouří, by ani s příchodem legalizace nezačali pokuřovat jen proto, že jim to dovoluje zákon, podívejte se například na situaci v Holandsku. Naproti tomu lidé, kteří marihuanu kouří či uží-

vají jiným způsobem, si vždy najdou svoji cestu, jak se k ní dostat, a žádný zákon jim v tom nezabrání.“ Užívání konopí je v Estonsku nelegální, stejně jako v naší republice. Situace těchto dvou zemí se ale legislativně poněkud liší. Vezmeme-li v úvahu výši maximálního trestu pro držení, výrobu a distribuci marihuany, Estonsko je ve svých sazbách mírnější. V praxi se zde navíc většinou uchylují k nižší trestní sazbě než k již zmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 5 let. Přihlédneme-li k popularitě a rozšířenosti marihuany, můžeme si s Estonskem podat ruce. Počet kuřáků marihuany stabilně narůstá, zejména mezi mladšími obyvateli. Tento trend pak pravděpodobně žádný zákon změnit nemůže. Estonsko má sice nižší sazby trestů, zato ale vyšší cenové relace na černém trhu. Stejně jako v České republice, i v Estonsku probíhají diskuze o legalizaci marihuany, zdá se však, že u nás je toto téma poněkud aktuálnější. A v čem jsou si tyto dvě země nejvíce podobné? Uživatelů konopí přibývá a konopná kultura zde byla, je a bude, ať už se k tomu legislativa i společnost staví jakkoli.

JaRo

Konope vo vojnových ťaženiach

P

Napoleon Bonaparte..(foto: wikipedia.org)

estré možnosti využitia konope sú dosť známe, ale menej známa je jeho previazanosť s mnohými vojnovými konfliktmi a úloha, ktorú v nich zohralo. Nejedná sa priamo o vojnu proti drogám. Skôr ide o spôsob, akým sa konope „zaplietlo“ do mnohých konfliktov od časov starovekej Číny, cez napoleonské vojny až po druhú svetovú vojnu. Konope často predstavovalo cennú vojnovú korisť (ako napr. konopné semeno pri árijských ťaženiach), ale dôležité bolo aj pre fungovanie armády ako takej. V Číne sa konope považuje za prvú poľnohospodársky pestovanú plodinu pre vojnové účely. 2000 rokov p. n. l. nahradilo u čínskej armády konope vo

vojenskom výstroji a zbraniach dovtedy používaný bambus. Dôvodom bola jeho unikátna pevnosť a odolnosť. Uplatnilo sa od stehov v brnení až po výrobu lukov. Zbrane a brnenie vydržali omnoho dlhšie a nebolo ich potrebné tak často opravovať. Konope sa dokonca sadilo aj okolo hradov, aby sa zvýšila ich obranyschopnosť a na pestovanie konope vyčlenila čínska vrchnosť veľké plochy. Čína sa tak často nazývala ako „kraj moruše a konope“, kde morušovník slúžil ako potrava priadky morušovej a do výsledného hodvábu sa obliekala šľachta a konope zase slúžilo chudobným. Nie je prekvapivé, že konopné vlákno bolo kvôli svojej pevnosti a odolnosti proti plesniam a pôsobeniu slanej vody častým materiálom na výrobu lodných plachiet a lán. Asi do roku 1850 bolo bežne používané západným námorníctvom a hovorí sa, že ani Krištof Kolumbus by nedoplával k americkým brehom bez použitia konope. Z toho je zrejmé, že konope zo-

hralo nezastupiteľnú úlohu pri objavovaní a dobývaní nových teritórií. Konope stálo aj pri zrode predchodcu sedla, ktoré sa pripisuje Skýtom a našlo sa na sibírskej stepi. Takže obdobnú úlohu, akú zohralo konope na mori, mohlo zohrať aj na súši. Jack Herer vo svojej knihe Cisár nemá žiadne šaty dokumentuje úlohu, ktorú zohralo konope v rámci napoleonských vojen. Zaujímavé je, že v učebniciach sa konope vôbec nespomína, aj keď do celkovej situácie logicky zapadá. Námorná blokáda Francúzska britským námorníctvom sa Napoleonovi vôbec nepozdávala, tak sa snažil situáciu vynaliezavo vyriešiť cez konope. Keďže britská armáda musela meniť opotrebované konopné plachty a laná (každý rok, prípadne každé dva roky, musela každá loď vymeniť 50 až 100 ton konope), chcel Napoleon Britániu odrezať od dodávok konope. V tej dobe bolo najväčším producentom konope Rusko, od ktorého

Anglicko nakupovalo až 90 percent potrebného konope. Napoleonove úsilie vyústilo až do podpísania tylžskéhomieru (Tylžský mír byl uzavřen v Tylži mezi Francií a Ruskem 7. července 1807) s cárom Alexandrom Prvým, v ktorom sa Rusko zaviazalo nepredávať konope Angličanom. Lenže v tej dobe sa pri Európe plavilo aj americké loďstvo, ktoré začalo robiť prostredníka v predaji konope Anglicku. Tak sa jednoducho Napoleonov plán rozpadol a prikročil k slávnemu ťaženiu na Rusko. Historici by nad týmto dôvodom polemizovali, ale aj keby konope nebolo jediným dôvodom, prečo Napoleon pristúpil k tomuto kroku, výsledok je známy. Aj keď sa Napoleonovi mohlo podariť zničiť mnohé konopné polia, nič to ale nezmení na tom, že nebol posledným, koho položila na kolená tuhá ruská zima. Strategický význam konope je z tohto uhla pohľadu nepopierateľný. Napoleonské vojny boli aj čiastočnou motiváciou, aby

sa konope začalo pestovať vo veľkom aj v USA a nemuselo sa dovážať z Ruska cez celý Atlantik. No už v roku 1619 mali farmári vo Virgínii prikázané pestovať konope. Ešte sám George Washington vlastnoručne vytrhával samčie rastliny konope na svojom poli. No vo výrazne sa konope pestovalo až do občianskej vojny, po ktorej ho začali nahrádzať iné suroviny a import. V textilnom priemysle začalo pestovanie a dovoz bavlny nahrádzať tradičné konope a smrteľnú ranu mu zasadil nástup petrochemického priemyslu a protidrogová propaganda. Farmári, ktorí naďalej pokračovali v tradičnom pestovaní konope, boli často trestaní. No k zaujímavému obratu prišlo počas 2. svetovej vojny. Napriek predchádzajúcemu dosť ostrému postupu proti pestovateľom konope sa vláda USA znovu rozhodla úradne nariadiť pestovanie konope. Za týmto účelom vznikol aj propagandistický film „S konope k víťazstvu“, kde boli jasne uvedené všet-

ky výhody, ktoré konope prináša. No po vojne sa veci vrátili do starých koľají a pestovanie konope bolo znovu postavené mimo zákon. Americká vláda dlhú dobu popierala existenciu spomínaného videa, až pokiaľ v roku 1989 neboli jeho kópie objavené v knižnici amerického kongresu. Tento krátky historický exkurz jasne dokumentuje, že potenciál konope sa dá veľmi ľahko zneužiť v prospech mocenských záujmov. Konope nepochybne zohralo úlohu v mnohých vojenských konfliktoch, ale to nie je dôvodom, prečo by sa vojna mala viesť aj proti tejto rastline. Súčasná situácia zreteľne volá po mierovom využívaní jej potenciálu, ktorý sa ako všetko iné dá ľahko zneužiť, ale aj plodne zhodnotiť. No je úplne jasné, že v súčasnosti je treba zastaviť vojenské ťaženie voči konope a znovu obnoviť tradíciu, ktorá za posledné desaťročia z mnohých kútov sveta skoro vymizla.

Hanuman

#28

OSOBNOST

11

Hunter S. Thompson (18. 7. 1937, Louisville, Kentucky – 20. 2. 2005, Woody Creek, Colorado) bol najstarší z troch bratov. Otec im zomrel, keď mal Hunter 14 rokov, a odvtedy ich vychovávala len mama z mizerného platu knihovníčky. Po smrti svojho manžela sa z nej stala ťažká alkoholička. Život sa mu nezačal zrovna ružovo a problematické detstvo tak prežil v nižšej strednej triede. Jeho spoločenská trieda a smola, ktorá sa mu lepila na päty, do veľkej miery ovplyvnila jeho následný život. Už v mladosti získal skúsenosť s písaním (ako športový redaktor) a aj so zákonom.

Radikálny idealista

spravím, bude, že na šerifský trávnik umiestnim zásoby streliva na potrestanie nečestných dílerov.“ Sľúbil, že počas služby nikdy nebude brať meskalín. No jedným z bodov jeho programu bolo aj nariadenie, že všetci zástupcovia šerifa budú musieť brať meskalín. V tomto ohľade dosť nasvedčovalo už samotné logo kampane, ktoré znázorňovalo zovretú červenú päsť s dvomi palcami, s kaktusom peyotu v strede dlane.

Hunter S. Thompson

R

az ho s kamošmi zatkla polícia za pitie alkoholu na verejnosti. Aj keď boli všetci neplnoletí, ani jeden z jeho kamošov (ktorí patrili do vyššej strednej triedy) nešiel do väzenia. Hunter také privilégium nemal a svoje promócie strávil vo väzení. Po druhom nešťastnom pobyte vo väzení (mal smolu, že sedel v aute s jedným lupičom) sa pridal k americkému letectvu. Po pár rokoch ho prepustili s hodnosťou vojenského letca prvej triedy. Aj keď mal výborné výsledky, jeho neprispôsobivosť a povaha rebela boli pre armádu neprijateľné.

Gonzo žurnalistika Hunter sa v prvom rade považoval za spisovateľa, ktorý z času na čas musel robiť novinára, aby sa uživil. Pôvodne chcel byť fotoreportérom, čo sa prejavilo aj v jeho snahe reportáže zároveň fotiť aj písať. Veril tomu, že jeho prácou je predstaviť problematickú tému bez toho, že by tému urobil sám zo seba. Písať sa naučil originálnym spôsobom. Niekoľkokrát prepísal diela F. Scotta Fitzgeralda (napríklad Veľkého Gatsbyho, ktorého témou je prohibícia alkoholu počas Veľkej hospodárskej krízy) a tak dostal ten správny rytmus písania. Trvalo ale desať rokov, než sa mu začalo dariť. V ťažkom období často nemal ani na zaplatenie podnájmu, ale čas aj tak trávil písaním. Mal veľa energie a tak denne napísal aj 4 dopisy. K prielomu prišlo ale až vtedy, keď dokázal prekonať vlastnú lenivosť. Jeho novinárska Gonzo hviezda sa zrodila potom, čo sa odhodlal prepísať a publikovať svoje poznámky a dopisy, ktoré napísal počas minulých 10 rokov. Ako sám hovorí: „Som pamätníkom víťazstva nad lenivosťou. Svoje poznámky som jednoducho prepísal.“ Preslávil sa špecifickým štýlom písania, ktorému prischol názov Gonzo. Aj na otázku, ako mu prischla nálepka Gonzo, hovorieval, že do života prišiel s vrodenou lenivosťou a je nesmierne hrdý, že ju prekonal. Ale je mu ľúto, že mu k tomu nikto nikdy nezagratuloval. „Snažil som sa súťažiť s fotoreportérmi a ilustrátormi. Ale nikdy som aj tak nevedel, čo Gonzo vlastne znamená.“ Prvýkrát použil termín Gonzo editor magazínu The Boston Globe Bill Cardoso roku 1970, keď jednu Thompsonovu reportáž z dostihov opísal ako „číry Gonzo žurnalizmus“. Cardoso význam slova Gonzo odvádzal z írskeho slangu, kde sa tak označoval posledný človek, ktorý zostal hore po celonočnom maratóne v chlastaní.

V slangu sa slovom gonzo bežne označuje niečo zvláštne, bláznivé alebo bizarné. Doteraz ale zostáva pôvod označenia Thompsonoveho štýlu Gonzo diskutabilný a kontroverzný. Hlavnou črtou Gonzo žurnalizmu je presvedčenie, že pravdivosť je skôr záležitosť štýlu ako objektívnych faktov. Pri písaní ho poháňali drogy, či už alkohol alebo speed. Jeho technikou bolo v takom stave zaznamenávať vlastný prúd vedomia. Zaujímalo ho len surové, nespracované dianie, lebo také podľa neho dokázalo lepšie zachytiť realitu. Aby sa vyhol úpravám v redakcii, schválne posielal svoje reportáže až po uzávierke. Ale ešte dostatočne načas, aby ich ešte stihli vytlačiť v neupravenej forme.

Fikcia je často najlepší fakt Thompson sa v podstate riadil presvedčením, ktoré sa zakladá na myšlienke Williama Faulknera, že najlepšia fikcia je omnoho pravdivejšia ako akákoľvek novinárčina. „Najlepší novinári o tom vedeli. Gonzo spravodajstvo vyžaduje majstra novinára, oko umelca/fotografa a gule herca. Reportér musí spoluvytvárať scénu, už keď ju píše; alebo ju musí prinajmenšom nahrávať či súčasne načrtávať. Alebo aj všetko naraz. Asi najbližšou analógiou k tomuto ideálu by bol režisér/ producent, ktorý si píše vlastné scenáre, stojí za kamerou a k tomu ešte nejako dokáže filmovať samého seba v akcii, či už ako protagonistu alebo v hlavnej úlohe.“ Iní autori vytvárajú imaginárne situácie, aby mohli odhaliť absurdnú povahu reality. Keďže si Gonzo perspektíva nenárokuje na objektívnu platnosť, umožnila Thompsonovi dotiahnuť subjektívne rozprávanie ešte o krok ďalej. Verne tak dokázal zobraziť absurdno, v ktorom žijeme. Nikdy sa mu nejednalo o uhladenú verziu reality, lebo by úpravami stratila na vierohodnosti. Podľa Thompsona sa skrátka pravdu nedozviete, keď sa budete pýtať počas úradných hodín. „Ak vám ide o objektívny žurnalizmus, tak sa ho tu ani nenamáhajte hľadať. Nenájdete ho ani v mojich článkoch a ani v článkoch niekoho iného, na koho si spomeniem. Možnú výnimku tvoria snáď výsledky v boxe alebo kto vyhral závod, prípadne tabuľky trhu s cennými papiermi. Nič také ako objektívna žurnalistika neexistuje. Už fráza samotná je nafúkané protirečenie.“ Tento prístup sa Hunterovi oplatil nielen z literárneho, ale aj z pragmatického hľadiska. Povýšením Gonzo

perspektívy nad objektívnu pravdivosť sa tak úspešne vyhol veľkým problémom. Ako sám priznáva: „Ak by som pravdivo napísal všetko to, čo som za posledných 10 rokov poznal, tak by za mrežami od Ria po Seattle dnes sedelo asi 600 ľudí vrátane mňa. Absolútna pravda je v kontexte profesionálnej žurnalistiky veľmi vzácna a nebezpečná komodita.“

Hell‘s Angels Ozajstnú slávu a rešpekt Thompson ale získal až po roku 1965, keď po publikovaní príbehu z prostredia Hell‘s Angels dostal viaceré ponuky na napísanie knihy. Aby dobre „zapadol“ medzi motorkárov, si Hunter za peniaze od vydavateľa kúpil najrýchlejšiu motorku, čo bola vtedy na trhu. Jeho BSA 650 Lightning medzi všetkými tými harlejami vyzerala ako päsť na oko. Aj medzi Hell‘s Angels stále vyzeral ako outsider. Hunter bol prvým novinárom, ktorý sa dostal do vnútra Hell Angels a  s prestávkami s nimi jazdil jeden rok. Hell‘s Angels boli v tej dobe skupinou asociálov (hlavne drobných kriminálnikov s poriadne dlhým výpisom z registra trestov), pre ktorých nemala spoločnosť z rôznych dôvodov miesto. Jeho pôsobenie sa riadilo Gonzo perspektívou: bol súčasťou deja a ten sa menil súčasne s tým, ako písal príbeh. Hunter raz nechcene pre Hell‘s Angels sprostredkoval LSD party u známeho spisovateľa Kena Kesseyho (podľa jeho knihy natočil Miloš Forman film „Prelet nad kukučím hniezdom“). Na Kesseyho pozemok dorazilo okolo 50 motoriek a ich vodiči boli riadne ožratí a napchatí barbiturátmi. Hneď po príjazde im začali rozdávať silné dávky LSD, čo Huntera riadne vystrašilo. Kessey a spol. nemali ani poňatia o tom, akí dokážu byť ich hostia agresívni. A len Boh vedel, čo sa stane, keď sa všetci ztripujú. Hunter vtedy ako jediné riešenie videl, že sa tiež prvýkrát v živote ztripuje. Situáciu opísal nasledovne: „Shit, tu to bude poriadne husté, nech som pri tom radšej riadne zjetý.“ O tejto dvojdňovej párty ale písali noviny hlavne kvôli hromadnému grupáku, ktorý podľa Hunterovho opisu hraničil so znásilnením. Po roku ale prišlo k radikálnemu rozkolu. Hell‘s Angels mali pocit, že ich Hunter len využíva a zarába na nich milióny. Pri jednej párty začal jeden motorkár zvaný Junkie George brutálne mlátiť svoju ženu a pri tom ho napadol vlastný pes. Tak udrel ešte aj psa. Hunter na to zareagoval slovami, že „len buzerant mláti svoju ženu a psa“.

Hunter S. Thompson..(foto: wikipedia.org)

Potom sa na neho vrhlo pár motorkárov a začal dostávať nakladačku. Po chvíli ich rozdelili a Hunter nasadol do auta a nikdy sa už medzi nich nevrátil. V jednom talkshow mu neskôr jeden člen Hell‘s Angels vyčítal, že sa mohol predsa na druhý deň vrátiť a ospravedlniť sa za svoje správanie. A ešte že im dlží dva sudy piva, ktoré im sľúbil.

Kampaň na zvolenie za šerifa Hunter bol v podstate idealistický vizionár, ktorý chcel prečistiť svet; chcel, aby systém dobre fungoval. Zmeniť myslenie ľudí a primäť ich k činom sa pokúsil pri voľbách starostu v Aspene v Colorade. Thompson pomáhal viesť kampaň motorkárovi a nonkonformnému právnikovi z Aspenu Joe Odwardsovovi. Svoju kampaň založili na získaní podpory od čudákov, feťákov a asociálov. Aj keď nebola nakoniec úspešná, do histórie vstúpila pod Thompsonovým názvom „Freak Power“. O rok neskôr ale Thompson išiel skúsiť šťastie znovu pri vlastnej kandidatúre na post šerifa v Pitkin County v Coloradu. Po predchádzajúcom neúspechu si uvedomil, že Amerika je oveľa radikálnejšia, ako si dovtedy myslel. Pri tejto príležitosti sa rozhodol rozšíriť a zradikalizovať kampaň Freak Power a priviesť ju až na národnú úroveň. Obsahovala prvky agresívneho radikalizmu, bola výborne organizovaná a bola hlavne oveľa kontroverznejšia a nebezpečnejšia ako predošlá. V podstate chcel len rafinovane prevziať kontrolu nad Aspenom. Nemal záujem skutočne robiť šerifa. Ak by vyhral, tak plánoval post prenechať policajtovi, ktorý bol tiež frustrovaný z toho, ako systém „funguje“. Kampaň vďaka osobitému Hunterovu charakteru priniesla veľa ľahkovážnych a humorných momentov. Hunter sa nechal napríklad úmyselne ostrihať úplne dohola. To len preto, aby svojho protikandidáta mohol nazývať svojím dlhovlasým protivníkom. Sľuboval, že po zvolení do úradu bude záväznou filozofiou šerifského úradu, že žiadna droga, ktorú sa oplatí brať, sa nebude predávať za peniaze. Dokonca prehlásil: „Prvá vec, ktorú ako šerif

Drogy Hunterov vzťah k drogám celkom trefne dokumentuje scéna z jeho knihy Strach a hnus v Las Vegas. Touto knihou chcel ukázať, čo sa stane, keď to niekto preženie s drogami. Zároveň mala dokázať, že americký sen sa skrátka skončil. V spomínanej scéne stojí Hunter so svojím advokátom Oscarom a v paranoji sa pozerajú z okna hotela, ako sa vonku strašidelne pohupuje značka. Oscar navrhne, že ju zastrelí. Ale jeho parťák povie, že by mali najprv preskúmať jej správanie. Tento prístup charakterizuje aj jeho vzťah k drogám. Mal otvorený prístup, než niečo odstreliť. Nikdy neveril vo filozofiu Timothy Learyho ani v celé hnutie zmrzačených hľadačov, ktorých mali drogy priviesť do nirvány. Pre neho nebolo nič isté. Jednoducho akceptoval risk, ktorý dobrodružstvo prináša, a bol zvedavý na to, čo sa stane. Mnohokrát opakoval, že okrem jeho blízkych priateľov by nikoho nenahováral užiť nejakú drogu. Kvôli tomu, že nejaká droga fungovala pre neho samého, nemusí fungovať pre niekoho iného. Napríklad speed vnímal ako nevyhnutné zlo, keď musel pri písaní potiahnuť pár nocí v kuse. Na otázku, koľko asi minie ročne na drogy, odpovedal, že asi viac ako priemerná americká rodina minie na auto. „Presnú sumu ani nechcem poznať. Na jednom príbehu som počas 17 dní dlhého výskumu minul za kokaín 1 400 dolárov.“ Svoju veľkú spotrebu vysvetlil nasledovne: „Pijem tak ako fajčím, vôbec si to neuvedomujem. Pijem tak ako vtáci lietajú a ryby plávajú. Ale zriedka sa posadím a poviem si, že ‚tak a teraz sa rozbijem‛. Nikdy si nedávam prehnané množstvo akejkoľvek veci. Málokedy sa opijem a tak isto pristupujem k drogám.“ Johnny Depp s Hunterom strávil veľa času počas prípravy na filmovanie a hovorí o ňom ako o človeku so silným morálnym charakterom.

Pevnosť jeho charakteru sa prejavila aj pri jeho vzťahu k drogovému biznisu. Nikdy nepredával drogy ani sa nepodieľal na ich pašovaní. Odmietal sa zúčastniť na čomkoľvek, čo sa týka obchodu s drogami. Možno mu pripísať presvedčenie, že na svete by dve veci mali byť zadarmo: sex a tráva. Jedinému človeku, ktorému by predal drogy, by bol Richard Nixon. „Tomu čurákovi by som predal, čo by len chcel... ale riadne draho by za to zaplatil a  deň, kedy ich skúsil, by si pamätal do smrti.“ Vedel, o čom hovorí. V Nixonovej spoločnosti strávil nejaký čas.

Politika; budúcnosti a smrť Hunter dlhé roky aktívne komentoval politiku a nebál sa nazývať veci pravým menom (aj keď to niekoho mohlo nasrať). Americkú politiku, ktorá nasledovala po 11. septembri 2011, otvorene nazýval nacizmom. Situáciu trefne opísal nasledovne: „Americký národ tvorí 200 miliónov predajcov ojazdených áut, ktorí majú peniaze na zbrane. A nemajú žiadne škrupule, keď ide o to zabiť každého, kvôli ktorému sa cítime nepohodlne.“ Dobre vykŕmené pohodlie je vysoko návyková vec. A takisto ako pri iných závislostiach môže zo strachu z absťáku alebo možného nedostatku viesť k agresívnemu správaniu. Pohodlnejšie ako krotiť svoju závislosť je bojovať proti vysnenému nepriateľovi, ktorý číha niekde tam vonku. „Nenechajte sa pomýliť. Teraz vedieme Vojnu – s niekým... A vo Vojne s tým tajomným Nepriateľom zostaneme do konca života.“ Kvôli jeho práci na vierohodnosti oficiálnej verzie na dvojičky v New Yorku sa vyjadril, že by ho neprekvapilo, keby ho dali zavraždiť a následne jeho smrť prehlásili za samovraždu. Takisto ako bol Hunterov život plný kontroverzií, aj jeho smrť niesla jeho charakteristickú pečať. Jeho priateľ hovoril, že si nedokáže predstaviť, že by Hunter zomrel v nemocnici, pripojený na hadičky. Hunter, verný svojmu charakteru, sa do svojej smrti aktívne zapojil. Nezaprela sa jeho celoživotná fascinácia zbraňami. Podľa oficiálnych miest Thompson ukončil svoj život samovraždou vo veku 67 rokov. Prestrelil si hlavu. Na rozlúčku nechal dopis, ktorý sa začínal slovami: „Futbalová sezóna sa skončila. Už žiadne ďalšie zápasy...“

Hanuman

NĚKDE JINDE

12

28#

BLESKOVKY Zpravodaj: Pokai-mu

Kámo, vezmeš to na sebe?

V

posledním čísle jsme přinesli informace o perspektivním hráči amerického fotbalu, který byl v lednu zadržen za přechovávání marihuany., Nadějnému obránci jménem D‘Andre „Dre” Lawan Kirkpatrick se stal osudným večer 19. ledna, kdy u něj policie objevila „méně než 20 gramů konopí”. Zadržen byl společně se svým kamarádem a bývalým spoluhráčem z Alabamské univerzity Chrisem Rogersem. Po zaplacení kauce byli oba obviněni z přestupku, což by pro normálního smrtelníka nemusel být takový problém. V případě profesionálního sportovce ovšem panovaly

Jak se tuneluje v Mexiku a USA

S

lovo „tunel” vyvolává u našince hlavně asociace týkající se politiků a nejrůznějším způsobem provedených odklonů finančních prostředků. V americko-mexickém pohraničí však toto slovo vyvolává zcela jiné myšlenky, i když prachy tudy tečou také.

jisté obavy, aby jeho střet se zákonem a případné soudní popotahování nebyly důvodem pro zhoršení pozice na draftu (výběr hráčů do profesionální ligy) nebo snad dokonce pro ukončení kariéry. Sportovců, kterým zničilo kariéru nesmyslné pravidlo o zákazu marihuany, známe poměrně dost i z českého prostředí. V případě dredatého Dre Kirkpatricka se zdá, že vše se nakonec obejde bez zbytečného humbuku a moralistických činů. Jak informovala sportovní novinářka Liz Mullen na svém Twitteru, obvinění vůči Kirkpatrickovi bylo nakonec staženo. Důvodem ovšem není dekriminalizace konopí v Alabamě ani milost guvernéra. Stejně

jako v případě basketbalisty Cambyho, o kterém jsme psali zhruba před půl rokem, byl problém vyřešen na základě přátelské výpomoci. Kirkpatrickův kámoš Ch. Rodgers vzal porušení zákona na sebe, a tak se nadějný zadák může těšit bez problémů na dubnový draft. Cenu „přátelské pomoci” a trest pro kámoše zdroje neuvádějí.

Agentura Reuters přinesla na začátku března zprávy o akci americké policie. Imigrační a celní úřad informoval o nálezu čerstvě vykopaného tunelu, který měl podle všeho sloužit k nelegálnímu pohybu osob, zbraní a drog. Tunel o průměru 2 stop (cca 60 cm) byl dlouhý 110 stop (cca 33,5 m) a vedl pod městem Nogales z jeho mexické do americké části. Byla to již dvacátá druhá podzemní chodba, která byla odhalena

v této oblasti v posledních třech letech. Dle státních agentů nebyl nikdo zatčen, ale bylo objeveno a následně zabaveno 550 liber (cca 250 kg) sušené marihuany. V porovnání s případem, který byl publikován v listopadu minulého roku, se jedná pravděpodobně o práci nějaké amatérské partičky. Chodba objevená v mexické Tijuaně byla dlouhá 600 yardů (bezmála 550 m), kromě nutných vzpěr byl tunel vy-

Vymýtí vědci zapomnětlivost?

N

a začátku března přinesly agentury zprávu o vývoji nových konopných léků. Vědcům se údajně podařilo odhalit, v jaké části mozku způsobuje konopí poruchy paměti. Současně doKonoptikum doporučuje: dávají, že léčivé účinky prý Pořádně se nahul, než bude působí v jiné části. draft! Nález založený na laboratorních experimentech na Google: kirkpatrick weed myších by měl být podkladismissed dem pro výzkum konopných léků budoucnosti. Myši byly podrobeny mozkovým testům po aplikaci účinných komponent konopí a podobných syntetických látek. Jak baven hydraulickými výtahy, kolejištěm s elektrikou poháněnými vozíky a dřevěným schodištěm. Zkrátka práce hodná profesionálů a zkušených řemeslníků! Současně se americkým úřadům podařilo zabavit přes 32 tun marihuany, což protidrogové orgány zhodnotily jako jeden z největších nálezů konopných drog na americkém území. Celkové množství drog, zbraní nebo imigrantů, kteří se prostřednictvím tunelu do-

test probíhal? Hlodavci si nejprve „nezhuleni” měli zapamatovat cestu bludištěm. Poté, co se ji naučili, jim byly aplikovány dávky kanabinoidů. Vědci tak chtěli zjistit, jak kanabinoidy působí na receptory na mozkových buňkách. Nebudeme zabíhat do detailů, ale ještě je nutné dodat, že na receptorech se vyskytují neurony a podpůrné astroglie. Celkem byly vytvořeny tři skupiny myší. Jedna skupina kanabinoidní receptory neměla, druhá je měla „připnuty” jen na neurony a poslední skupina je měla zapojeny na astroglie. Výzkumníci zjistili, že ty myši, které měly zapnuté restali na americké území, není zatím známo. Vzhledem k tomu, že zisky z používání těchto nelegálních staveb slouží k financování nechvalně proslulých mexických drogových kartelů, není na místě tyto jedinečné výsledky lidské činnosti příliš chválit a plesat nad nimi. Marihuana, resp. konopí je tak v podstatě bezbrannou obětí a zároveň rukojmím v nesmyslné válce proti drogám, ačkoliv je čím dál více jasněj-

ceptory pouze na neuronech, si cestu pamatovaly. Naproti tomu, myši s připnutými astrogliemi měly s orientací problém. Vědci si od toho slibují, že bude možné vyvinout léky, které by na člověka působily pouze prostřednictvím neuronů, a tak zamezit negativním dopadům v podobě zapomnětlivosti. Je vhodné zmínit, že výzkumy prokazující negativní dopady konopných komponent na lidskou paměť nejsou tak jednoznačné. Otázkou tak je, kdo takové výzkumy požaduje a platí. Konoptikum se už nediví: Oficiální léky do každé rodiny! Google: marijuana without forgetfulness ší, že je to předem prohraný boj. Pracovnímu umění se ale rozhodně nedá nic vytknout. Pokud bych tedy chtěl někdy „vyrábět” tunel, zvu si na to Mexičany! Konoptikum chválí kumšt: Zlaté mexické ručičky… Google: marijuana bust arizona-mexico 550

Hra o peníze. Virginie chce legalizovat marihuanu Politická kreativita při vymýšlení daní nezná hranic. Využít legalizace marihuany k posílení státních příjmů navrhují už i v konzervativním americkém státě Virginie. Pokud by se zde podařilo konopí legalizovat, následně by se zdanilo. V pořadí desátému státu americké federativní republiky totiž vysychá pokladna.

N

ikdo tuto pravdu nechce znát. Kvůli neochotě lidí i vlád uskromnit se budou daně růst nadále. Také se budou neustále vymýšlet nové způsoby, jak získat potřebné finance, přestože daně nebyly a nikdy nebudou oblíbené. Příkladem může být stát Virginie, který leží na východním pobřeží USA. Doposud byl znám především jako stát s nejvyšším procentem venkovského obyvatelstva v rámci USA. Dnes se tu však nahlas hovoří o legalizaci konopí. Prozatím se Virginie řadí k třiadvacítce států, kde je marihuana brána jako nelegální droga. Nyní se to snaží změnit demokratický poslanec David Englin, který, jak sám přiznává, nikdy marihuanu neokusil. Bývalý letec Air Force přesto svým kolegům navrhuje, aby se zamysleli nad významem legalizace konopí ve státě. Englin nejenže apeluje na své spolupracovníky, předkládá také zákon, na jehož základě má vzniknout zvláštní skupina expertů. Ti mají spočítat, kolik by stát mohl vybrat na daních, kdyby legalizoval prodej marihuany ve více než třech stovkách obchodů s alkoholem, které se ve Virginii nachází. České čtenáře o dění ve Virginii informovaly Hospodářské noviny, které převzaly článek z amerického deníku The Washington Post.

ny nebo 50 dolarů za gram kokainu. Pro nízké výběry ale byla daň nakonec zrušena.

Hledání toho, co se dá ještě zdanit Snaha Englina najít nové příjmy není nijak ojedinělá. Odvody do eráru se zvyšují v podstatě po celém světě. Hrozba návratu finanční krize stále visí ve vzduchu. Englin se tak netají tím, že by stát díky legalizaci získal další příjmy. „Všichni ti slušní lidé z naší komunity, kteří pokoutně potahují, dávají peníze zločincům,“ tvrdí demokrat, který dle všeho pozorně naslouchá svým voličům. „Během všech těch let za mnou přišlo překvapivé množství voličů, kteří mi říkají, proč místo zvyšování daní nelegalizujeme prodej marihuany. Proto bych o tom rád začal alespoň diskutovat,“ líčí odvážný Englin. Politik dobře ví, že přes počáteční nevoli se lidé s daněmi nakonec smíří. Ve Virginii, která je považována za velmi konzervativní stát, jsou šance na legalizaci velmi nízké, ba přímo mizivé. „Takový zákon neprojde,“ říká šéf Národní organizace pro reformu zákonů o marihuaně Allen St. Pierre. Ten by podle svých slov považoval za úspěch, kdyby návrh prošel alespoň jedním výborem. I to se však bude rovnat zázraku. Většina poslanců považuje návrh za dočasné pomýlení mysli. „Příjmy by to zvedlo, ale pokud si Englin

Silná podpora veřejnosti a lékárníka s motýlkem

Ilustrace : georgw

myslí, že to projde, asi kouří vlastní návrh,“ popichuje demokratický poslanec Robert Brink. Servítky si proti návrhu neberou ani zástupci republikánů. „Zločinci vydělávají také na bankovních loupežích. Nechceme to taky zlegalizovat,“ říká republikán David Albo. Skeptický je také šéf místního parlamentu William Howel. „Neprojde to, lidé ve Virginii na to ne-

jsou připraveni,“ vysvětluje důvody. V Americe je však možné všechno. Dokladem toho může být daň z drog, která se platila v letech 2005 až 2009 ve státě Tennessee. Drogovým dealerům bylo nařízeno, aby anonymně v úřední pokladně odváděli poplatky za materiál nabízený na černém trhu. Měli tak platit například 3,5 dolaru za gram marihua-

Bývalý letec se však ve svém boji nechce lehce vzdát a reakce zákonodárců bere s nadhledem. Odhodlání mu dodávají především ohlasy ze strany veřejnosti. „E-maily a telefonáty, které dostávám, jednoznačně podporují můj krok. Byli byste překvapeni, kolik lidí z dobře prosperujících firem se ke mně přitočí a šeptá mi do ucha – skvělý nápad,“ svěřuje se politik s duchem válečníka. Oporu našel Englin také v táboře republikánů, tedy zarytých odpůrců. Jednaosmdesátiletý lékárník s motýlkem u krku Harvey Morgan prosazuje legalizaci marihuany či alespoň povolení jejího využití pro lékařské účely už řadu let, prozatím však bez úspěchu. Na rozdíl od Englina nezdůrazňuje finanční přínos, nýbrž přínos v léčbě nemocných a také povahu marihuany, která není na rozdíl od alkoholu spouštěčem násilí. Navíc by se její legalizací podle Morgana eliminovaly dopady černého trhu. Jeho snahy však léta kalí znění amerických federálních zákonů, podle kterých je marihuana nelegální v jakékoli

formě, což je důsledek několika současných soudních projednání. Příkladem může být dění v Kalifornii, kde je marihuana pro lékařské účely legalizovaná, federální úřady tu však nařídily uzavření části výdejen s odůvodněním, že přitahují kriminalitu. Navzdory tomu, že v tomto státě v listopadu 2010 probíhalo referendum o legalizaci pěstování a o prodeji konopí. Sporem se v těchto měsících bude dál zabývat i tamní nejvyšší soud. Ani tento případ vrtkavosti, který doprovází marihuanu na předpis, však nebere Englinovi odhodlání. Rád by se inspiroval situací v San José, kde město vybírá z prodeje lékařské marihuany 7 %. Radnice tak ročně získá kolem 3,5 milionu dolarů. Englin si je dobře vědom toho, že zdanění konopí nesmí být přehnané. Pokud to vládnoucí špičky se zdaňováním přeženou, výsledkem je nakonec nižší celková vybraná suma. V praxi ale politici poznají, že to se  zdaněním přehnali, až když už je pozdě. Prodej marihuany pro lékařské účely v současnosti povoluje 16 amerických států, a to včetně hlavního města USA Washingtonu D. C. Tam fungují výdejny marihuany od května minulého roku.

Konopák

PUBLICISTIKA

14

Mu ž, kt erý vě ři l ve sv oj i slab os t

28#

Redakce Konoptika zařazuje do tohoto vydání první díl nového seriálu. Hříchy počestných se navrací k osudům osob, kterým konopí příliš nevonělo. Nebyla to ale jejich jediná chyba. Jejich cesta zpočátku do hlubin ostudy, dnes do hlubin zapomnění byla dlážděna mnohými přešlapy. Naše redakce ovšem jen tak lehce nezapomíná, tudíž příběh Jiřího Vacka může být odstrašujícím příkladem toho, co tvrdé drogy udělají s člověkem. ly nejdříve psychofarmaka a kokain, později i heroin. Tuto slabost prezentuje jako důsledek trvalého stresu a strachu o život.

Filozofie morálního selhání

Z

a č něme ale pěkně popořádku. Jiří Vacek se narodil v roce 1947 v Jindřichově Hradci. Jeho životní příběh nabírá na obrátkách o dvaadvacet let později. V roce 1969 emigroval do tehdejšího západního Německa, kde chtěl začít žít podle svých představ. První roky za hranicemi tomu také nasvědčovaly. Učil se německy, získal dobře placené zaměstnání, cestoval, hrál na solidní úrovni fotbal. Jakmile se ale více přizpůsobil, začal i více zlobit. Jak píše ve své autobiografii, která v Česku vyšla pod názvem Žít třeba i na kolenou, vykazoval jeho život všechny rysy mladické nevázanosti, a to včetně četných sexuálních dobrodružství, nadměrné konzumace alkoholu a letmého setkání s drogami. Proč začal pozdější náměstek ministra vnitra a hlavní stratég protidrogové politiky strany KDU-ČSL koketovat s drogami, vysvětluje Vacek častými pocity osamění a nepochopení. Sám se tehdy považoval za emočně nevyrovnanou osobnost, které od problémů jen dočasně pomohlo založení rodiny. Zlom v jeho životě měl nastat pracovním pobytem ve Rwandě. S nabídkou práce dozoru na stavbě jej kontaktoval kamarád. Kdyby však Vacek věděl, co jej čeká, raději by se snad v  Německu nadobro upil. V africké zemi prožíval podle svých slov druhou emigraci, tedy období, kdy opustil sám sebe a kdy jeho život ovlád-

Do Německa se vrátil po téměř třech letech jako těžce závislý člověk. Neztroskotal však úplně. Úspěšně absolvoval odvykací léčbu a režimovou resocializaci v mnichovském zařízení Day Top. V této době také nastala celková proměna osoby Jiřího Vacka. Aby se dostal z problémů, musel přijmout filozofii léčebny. Ta definovala užívání drog jako morální selhání jedince, který v tomto musí být neustále cíleně utvrzován – musí žít na kolenou. Odtud název Vackovy autobiografie, ale také jeho názor, se kterým následně obracel mnohé oči vzhůru. Vackovo procitnutí totiž doprovázelo přesvědčení, že užívání drog je projevem slabosti jedince a je úkolem státu, aby mu v tom zabránil. S touto predikcí se Vacek nejenže vyléčil, ale také činil dobro. Pracoval jako laický terapeut s narkomany a v době své emigrace působil údajně téměř pět let v policejní skupině nasazené do boje proti drogám. Možná to tušil, možná se chlácholil slovy o tom, že všechno špatné je k něčemu dobré, nicméně osobní setkání s drogami otevřelo později Jiřímu Vackovi dveře do vysokých pater české politiky, kde se pokoušel prosadit řadu kontroverzních opatření.

Kariéra soustředěná na vlastní prospěch Do České republiky se navrátil v roce 1989 a velmi záhy začal pracovat na rozjezdu své politické kariéry. To se mu podařilo velmi dobře.

Roku 1990 nastoupil na ministerstvo vnitra, s čímž se pojí i příhoda se zásahem na ostravském letišti v Mošnově. Krátce po nástupu na silové ministerstvo přišel jeho velký den. Velel policejní jednotce, která zasahovala na letišti, kde měla být podle zpravodajských informací ukryta červená rtuť umožňující údajně výrobu takzvané špinavé bomby, jež může rozšířit radiaci do rozsáhlého prostoru. Policisté ale nic nenašli a zbytečně zranili civilní zaměstnance letiště. Zákrok tehdy vyvolal veřejné pobouření a dodnes patří k největším ostudám resortu vnitra. Přesto Vacek na ministerstvu ještě pár měsíců setrval, aby se následně na dva roky stal velitelem městské policie v Liberci. Jak už to bývá, s mocí roste chuť, a tak se v této době dostávaly na povrch první přešlapy dnes již úsměvné postavičky. Malý velký muž, jak se mu také přezdívalo, si zakládal na titulu inženýra, přičemž neměl ani maturitu. Tato lež mu nakonec zlomila vaz. V té době však nadále obratný „lžiinženýr“ vybíral peníze na léčbu drogově závislých, přitom žádnou léčebnu či program nezřídil. To mu však nebránilo v dalším rozletu. V roce 1997 vstoupil do KDU-ČSL. V této politické formaci záhy získal hlavní slovo při formulování postoje lidovců k drogové problematice, navíc rozjel úspěšnou kariéru osobního poradce několika ministrů. Neotřásla jím ani mediální pranice týkající se toho, kde vydělal na svou libereckou vilu. Naopak těžil z dobře rozjetého byznysu v podobě vydávání časopisu Závislost a my, kdy za velmi nejasných a záhadných okolností získával nemalé státní zakázky od různých vládních resortů.

Bezmyšlenkovitá a nebezpečná „válka proti drogám“

předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem, kdy

společně vyhlásili takzvanou „válku proti drogám“. Za toto tažení následně získali titul Frajer roku 2004. Čím si toto neblahé ocenění zasloužili? Lidovcům se nelíbil tehdejší liberální přístup státu k drogám, především to, že stát rozlišením drog na měkké a tvrdé vytvářel prostor pro toleranci drog. „Moje léta strávená na drogách a v drogovém prostředí mě Své zkušenosti s životem na drogách naplno uplatnil v tandemu s tehdejším přivedla na jednoznačnou myšlenku, že drogy nelze rozlišit,“ promlouval tehdy veřejně Vacek. Tato slova ovšem byla pouhou špičkou ledovce. Ve „válce proti drogám“ byla veřejnost masírována lží, že tato cesta zamezí drogové epidemii a omezí financování terorismu. Na takové silácké řeči bohužel veřejnost ráda slyšela. Byť byl ve jménu války prosazován názor, že beztrestné mělo být držení drogy jen pro člověka, který je v léčbě. Lidovci totiž požadovali určení přesného množství drogy, takzvanou střední dávku, jejíž držení by u drogově závislého nebylo trestné. Držení drogy nad toto množství pak mělo být závažným trestným činem. U heroinu to bylo 185 miligramů, u marihuany 1,5 gramu. Tomuto výplodu nejenže dominovala represe a nulová tolerance, ale samozřejmě i četná vyjádření Vacka, za které se leckdo styděl. „Mrzí nás, že žádný z podporovatelů legalizace či tolerance měkkých drog nemyslí na desetitisíce rodičů a přátel, kterým drogový problém rozvrací rodiny a u nichž vyvolává napětí a konfrontace,“ blýsknul se tehdy. Jen málokdo však měl odvahu poukázat na právě opačnou skutečnost. Tedy že válka proti drogám povede k vyššímu počtu drogově závislých a k jejich úmrtím, k omezování osobních svobod občanů, kriminalizaci a šikanování uživatelů nelegálních drog, zejména marihuany, ruinování státního rozpočtu a větším ziskům drogové mafie. „Žádný společenský

problém nevyřešíme omezováním občanských práv lidí. To potvrdila i vědecká analýza represivní protidrogové novely známé jako ‚větší než malé množství drogy‛. A KDU-ČSL její závěry znala dávno před vyhlášením války drogám . Stejně jako znala pozitivní hodnocení systémového zajištění české drogové politiky zahraničními i českými odborníky a reálnou situaci na drogové scéně,“ stojí v  dokumentu konopného pěstitele Dušana Dvořáka, který s touto politikou nemohl souhlasit a jako jeden z mála proti ní veřejně a ostře vystupoval. Rok 2004 byl totiž zlý. Kvůli nekompromisnímu postoji lidovců v boji proti drogám musel z Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky koncem roku odejít její šéf Josef Radimecký. Lidovci mu vytýkali mimo jiné měkký přístup k užívání marihuany a takzvaných tanečních drog mezi mladými. „strategiikdy důvodu “Musíme konstatovat, že strategie vlády za posledních deset let se soustředila díky pracovníkům sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky na pochybné projekty terciální prevence, jako je testování drog na diskotékách nebo neustálé navrhování zřízení aplikačních místností pro braní heroinu a pervitinu. Proto KDU-ČSL chce změnit strategii, kdy bude dominantní starost o děti a rodiny a tvrdá represe z důvodu propojení drogových kartelů a teroristických organizací na celém světě,“ vysvětloval pohnutky Vacek.

Zimní náměstek ministra vnitra Tento člověk, který je podruhé ženatý a který deset let vydržel s názorem, že marihuana je startovní droga, slibně pokračoval ve své politické kariéře. A postupoval výše a výše. Na začátku roku

2005 rozšířil řadu náměstků tehdejšího ministra vnitra Františka Bublana na sedm. „Budu mít na starost oblast prevence, a to jak kriminality, tak sociálně-patologických jevů,“ prohlásil po svém jmenování politicky nadiktovaný náměstek, který tak měl na starost i boj proti drogám. „Jmenování je výsledkem koaliční dohody a ministr pana Vacka uvede do funkce v průběhu ledna,“ sdělila někdejší mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová. Ve funkci však Vacek vydržel krátce. V polovině února s  okamžitou platností rezignoval na svůj post. Svou demisi zdůvodnil štvavou kampaní médií. Ta mu vytýkala nedostatečné vzdělání a zneužití finančních prostředků na boj proti drogám. Ačkoliv byl Vacek pod nátlakem, nebyl schopen předložit ani vysvědčení ze střední školy, přestože po návratu z emigrace v Německu, jak už jsme zmínili, používal titul inženýr. K  ničemu byly Vackovi lži, že v německém Darmstadtu vystudoval večerní školu pro stavbyvedoucí. „Pan Vacek se rozhodl velmi odpovědně a já si nesmírně vážím jak pana Vacka, tak jeho kroku. Dále zůstává velmi ceněným odborníkem na poli sociálně-patologických jevů a jeho krok je prostě krokem čestného muže,“ uvedl na jeho adresu současný ministr financí Miroslav Kalousek. O to, zda jsou dodnes přátelé, se Kalousek nechtěl podělit. Byť jsme i tento dotaz vznesli. Dá se odhadovat, že tomu tak není. Vyhaslé politické duše nejsou atraktivní. Ta Vackova vyhasla velmi rychle. Vedle postu náměstka rezignoval „drogový expert“ také na stranické funkce i funkce ve státní správě a nadobro se stáhl do ústraní.

Konopák

LEGÁLNÍ DROGY

16

28#

Legální drogy 6.DÍL: OHLÉDNUTÍ

Z

ávěrečnou část o legálních drogách věnujeme ohlédnutí za předchozími díly. Jak jste si mohli přečíst (nejen) v posledních pěti výtiscích, člověk je nejrůznějšími drogami obklopen od nepaměti. Rozdíl je pouze v tom, že v posledním století si „vrchnost” dovoluje drogy dělit na legální a nelegální dle toho, jak se jí to zrovna hodí. Cílem našeho seriálu bylo nahlédnout na ty legální drogy, jejichž výrobu a prodej stát nezakazuje,

i přesto že jejich účinky na lidský organismus jsou přinejmenším stejně kontroverzní jako v případě konopí. Naším záměrem nebylo rozhodně moralizovat uživatele legálních drog, protože k nim samozřejmě také patříme, ale přispět k diskusi o tom, proč jsou některé drogy tolerovány, a některé zakazovány. S trochou nadsázky se racionálně ptáme: „Má vůbec cenu upírat lidem drogy?”

Alkoholikem legálně a snadno Nejvíce diskutabilními legálními drogami jsou jednoznačně alkohol a cigarety, resp. etylalkohol a nikotin. Alkohol, příznačně nazýván „metla lidstva”, je průvodcem člověka již od dávných dob. Už pravěký člověk konzumoval zkvašené plody ovoce – první alkohol vyrobený z vinné révy byl požíván obyvateli Blízkého východu pravděpodobně už před 8 tisíci lety. Některými výzkumy je údajně dokázáno, že alkohol může mít v malém množství pozitivní účinky na lidský organismus. Často se uvádí, že jedno malé pivo denně nebo dvě deci vína jsou zdraví prospěšné. Zejména kardiologové oceňují jeho blahodárný vliv (v malém množství) na kardiovaskulární systém. S tím se určitě dá souhlasit. Souhlasit se ovšem musí také s faktem, že alkohol ve větším množství je nebezpečný zabiják a činitel nejrůznějších, nejen zdravotních problémů. Jak uvádí MUDr. Zbyněk Mlčoch na webu alkoholik.cz: „Na nemoci způsobené chronickým pitím alkoholu zemře v ČR ročně asi 4 000 mužů a 2 000 žen. Podíl těchto úmrtí se na celkové úmrtnosti v posledních desetiletích zvýšil, a to především u mužů.” Statistiky z roku 2010 ukazují, že cca 700 tisíc obyvatel ČR je na alkoholu závislých. Každoročně se počet pacientů ústavní léčby přehoupne přes 30 tisíc. Primář oddělení pro léčbu závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, doktor Petr Popov, dále uvádí: „Dříve jsme měli zhruba 300 tisíc lidí závislých na alkoholu. Dnes je jich až 700 tisíc. Přitom mužů je dvakrát víc než žen, ale ženy je rychle dohánějí.“ Ze statistik dále plyne, že v roce 2008 vypil v podobě nejrůznějších alkoholických nápojů každý občan ČR, včetně batolat, přes deset litrů čistého lihu! Alkohol způsobuje zejména cirhózu jater, duševní poruchy, ale také například rakovinu ústní dutiny a spoustu dalších zdravotních a psychických problémů. Nebezpečný tak je pro všechny, nejvíce pro těhotné ženy a dětský organismus. Pravidelná konzumace alkoholu v těhotenství má

prokazatelně negativní dopady na plod. K všeobecné toleranci a popularitě alkoholu přispívají také nejrůznější reklamní kampaně na alkohol, které můžeme vídat ve všech běžně dostupných médiích ve všech představitelných podobách. Hlavní „výhodou” a současně také dalším důvodem pro legálnost alkoholu je přínos do státního rozpočtu plynoucí zejména ze spotřební daně uvalené na líh, víno a pivo. Výhody alkoholu: v malém množství zdraví prospěšný (snížení rizika srdečního infarktu, snížení tuhosti cév apod.); u části populace uvolňuje napětí bez agresivních projevů; důležitý průvodce sociální soudržnosti; způsobuje dočasný (ale mnohdy přehnaný) nárůst sebevědomí Nevýhody alkoholu: poměrně vysoká návykovost a související abstinenční příznaky; téměř neomezená dostupnost a legálnost; při dlouhodobém užívání hrozí vážné zdravotní problémy (cirhóza jater, různé druhy rakoviny, dna, psychické problémy apod.); může způsobit nebo zvýšit agresivitu konzumenta; v dlouhodobém horizontu nákladný koníček; alkohol si doma lehce nevyrobíte Výsledek: negativa jednoznačně převyšují pozitiva Riziko předávkování s následkem smrti: zvýšené

Pojď stoupat jako dým! Tabák pochází z amerického kontinentu, odkud byl postupně vyvezen do všech částí světa. Dle dochovaných archeologických nálezů se konzumace tabákových listů kouřením a žvýkáním u člověka poprvé objevila někdy kolem roku 2 000 př. n. l. Po objevení Ameriky došlo k postupné expanzi tabáku do Evropy a následně do zbytku světa. První balená cigareta spatřila světlo světa v polovině 19. století. Z novodobější historie je zajímavým milníkem například rok 1971, kdy byla v USA natočena poslední televizní reklama na cigarety. Ještě v roce 1994 byli členové managementu sedmi největších amerických tabákových společností ochotni přísahat před kongresem, že nikotin

není návykový. Své názory byli nuceni změnit až o čtyři roky později díky lavině žalob od bývalých kuřáků trpících zdravotními problémy. V současnosti jsou důkazy o nebezpečnosti kouření cigaret nezpochybnitelné, ačkoliv

např. vicekancléř prezidenta Klause Petr Hájek tvrdí něco jiného. Ke škodlivosti cigaret přispívá zejména fakt, že se nejedná o čistý tabák v podobě, v jaké ho pokuřovali například šamani amerických kmenů. Výzkumy uvádějí, že tabák napěchovaný v cigaretách obsahuje přes 4 000 chemických substancí. Kromě vcelku „neškodného” nikotinu tak kuřáci dostávají do těla např. amoniak, oxid uhelnatý, formaldehyd, kyanid, oxidy dusíku nebo síry. V kouři bylo odhaleno více než 60 karcinogenních látek. Nejrůznější chemické laskominy jsou tak do tabáku přidávány zejména z důvodu zlepšení senzorických vlastností. Nově se do cigaret přidávají také látky, které zajistí ideální hoření, rychlost zhasnutí, tvar kouře apod. Zkrátka, tento smrtící plynný koktejl je ideálním ztělesněním tvrdé a nebezpečné, avšak legální drogy. Státy a vládnoucí vrstvy se sice prodej a výrobu cigaret snaží naoko regulovat, avšak nejen ony si uvědomují, že byznys s drogami, navíc legálními, není určitě prodělečný. A cigarety, to je zkrátka zlatý důl jak pro mezinárodní koncerny, tak pro státní rozpočty. Výhody kouření cigaret: částečně zpožďuje nástup Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci; snižuje frekvenci výskytu ulcerózní kolitidy; dočasně zvyšuje soustředění; nikotin zvyšuje bazální metabolismus; sociální soudržnost; nepřibírání na váze; pseudo-cool pocit Nevýhody kouření cigaret: organismus přijímá vdechovaným kouřem tisíce zdraví škodlivých chemikálií (amo-

niak, formaldehyd, kyanid aj.); krátkodobě zvyšuje tlak a tepovou frekvenci; při dlouhodobé konzumaci se často objevují potíže s dechem, krevním oběhem a reprodukčním systémem; prokázaná příčinná souvislost mezi

kouřením a rakovinou plic, ischemickou chorobou srdeční a chronickou obstrukční chorobou plic a s  následnou smrtí; způsobuje další nádorová onemocnění a druhy leukémií; skrytý zabiják pasivních kuřáků; nežádoucí zápach a žluté prsty uživatelů této drogy; u jedinců se slabou vůlí prudce návykové Výsledek: negativa jednoznačně převyšují pozitiva Riziko předávkování s následkem smrti: nepravděpodobné

Dealeři v bílých pláštích? Závislost na lécích je pravděpodobně nejpodceňovanější legální závislostí vůbec. Užívání léků je podporováno těmi, kteří se mají starat a dbát o naše zdraví – ministrem zdravotnictví počínaje, obvodním doktorem v Koutě na Šumavě konče. Najdou se světlé výjimky, ale není neobvyklé slyšet: „Něco vás bolí? Tak to vám napíšu tohle a tohle. Dvakrát a třikrát denně – a budete zase chlapík. Až vám dojdou, přijďte si pro další, já vám je dopíšu. To, že vás bolí hlava, máte poruchy vidění nebo trpíte zácpou/průjmem, to je u těchto léků normální… Ne, na vaše problémy zabírají pouze tyto prášky.” Možná trošku přeháním, možná ale ne. Případy, kdy napadenému organismu nepomáhají ani antibiotika, protože infekční bakterie jsou odolné, jsou čím dál častější. Obecně lze o širokém spektru nejrůznějších léků říci, že jejich chronické užívání vede prokazatelně k psychické a fyzické závislosti na dané návykové látce v nich obsažené. Je tomu tak u těch, kteří

látku zneužívají „načerno”, ale i u těch, kterým jsou léky předepsány legálně lékařem. Mezi nejrizikovější skupiny léků patří analgetika (morfin nebo Subutex – používané k úlevě od bolesti), hypnotika (neboli uspávadla – Rohypnol), anxiolytika (Diazepam – aplikovány na úzkost) a sedativa (potlačují vliv centrální nervové soustavy). Bohužel to nejsou jen tyto, ale dále také Ritalin (určený k léčbě ADHD), kodein (nejrozšířenější opiát na světě) nebo Solutan (lék na kašel). Abstinenční příznaky se po dlouhodobém užívání těchto a spousty dalších léků projevují obdobně jako u jiných, nebojme se to říct, tvrdých drog. Kupříkladu Subutex je v podstatě legální heroin, posvěcený lékařem a státem. U na první pohled méně nebezpečných léků, jako je třeba masově rozšířený Ibalgin, počítejte při časté konzumaci s tím, že na tu samou bolest budete postupem času potřebovat pilulí čím dál více. Z ekonomického hlediska se byznys s  léky řadí mezi odvětví zažívající neustálý růst. Odhalování nových nemocí zejména psychického rázu je na denním pořádku. Ačkoliv je výskyt některých léků pro naši civilizaci v podstatě nutný, nelze souhlasit s jejich nadužíváním, chcete-li zneužíváním. O smrtícím účinku některých léků vypovídá také skutečnost, že předávkování léky je jedním z nejčastějších způsobů sebevraždy. Výhody užívání léků: jednoduchý a snadno dostupný pomocník zejména při potlačování, ale i při řešení zdravotních problémů; u některých nemocí si jinak než léky bohužel nepomůžete; při kontrolované a omezené konzumaci nemusí mít negativní účinky na zdraví Nevýhody užívání léků: častá konzumace léků zvyšuje rezistenci organismu na dotyčnou účinnou látku; u některých skupin léků se vyskytuje vysoká návykovost a nepříjemné abstinenční příznaky srovnatelné s tvrdými drogami; oproti jiným drogám nepatří závislý do žádné komunity a „fetuje” potají; legálnost a všudypřítomnost reklamy a podpory farmaceutického průmyslu dělá z

léků propagované společníky; vysoké zisky koncernů a daňové zisky státu jsou samozřejmostí Výsledek: negativa nemusí nutně převyšovat pozitiva Riziko předávkování s následkem smrti: zvýšené Jak si vede konopí? Přehled výhod a nevýhod v porovnání s alkoholem, cigaretami a léky mluví sám za sebe. Výhody konzumace konopí: široké spektrum lékařského využití konopí (Parkinson, Alzheimer, roztroušená skleroza, Tourettův syndrom, některé druhy rakoviny, artritida atd.); v porovnání s konvenčními léky minimální vedlejší a nežádoucí účinky; rozmanitý způsob konzumace (vaporizace, pokrmy, kouření aj.); nízké náklady a nároky na pěstování konopí; všestranné využití (medicína, terapie, rekreace); při lékařském využití konopí snížení nákladů na léčbu; nezpůsobuje agresivitu Nevýhody konzumace konopí: při delší a nadměrné konzumaci hrozí riziko rozvinutí psychických problémů u predisponovaných jedinců; kouř z marihuany obsahuje zdraví škodlivé látky; riziko mírné psychické závislosti; údajné snížení množství spermií u mužů Výsledek: pozitiva výrazně převyšují negativa Riziko akutní otravy s následkem smrti: neexistující Zdroje: www.kurakovaplice.cz www.alkoholik.cz www.drogy-info.cz www.adiktologie.cz

Dovětek Ačkoli se náš seriál nedá určitě označit za dokumentární, věříme, že vás některé informace a názory oslovily. A pokud se chcete podělit o svůj názor na legální drogy, napište nám!

Pokai-mu

GROWING

18

Jarní průvodce

outdoor pěstováním nejen pro

seniory

Nenápadné pěstování krásných keřů na zahradě rodinného domu

J

aro je za dveřmi a to je dobrá zpráva nejen pro fotbalisty, ale především pro milovníky pěstování. Zvláště starší generace jsou přeborníky ve šlechtění čehokoli. Rajčata, mrkev nebo lilek – pěstují, na co narazí. Na svých zahrádkách shrbeni okopávají záhon vedle záhonku. A o to více se našinec podivuje, slyší-li častý povzdech mládenců v growshopech. Prý nebývají výjimkou prosby postarších zákazníků o konopí. Většinou nemocní lidé, kteří vzbuzují u obsluhujících growerů silný soucit. Musí však tyto zákazníky odmítat. Legislativa je legislativa. Přitom zrovna senioři, kteří jsou svým zahradničením vyhlášení, by mohli tuto bylinu pěstovat sami, a to na té nejvyšší úrovni. Možná mají strach, ale možná jenom nevědí, jak na to. A pro ty, kteří nevědí, se pokusíme shrnout v několika základních bodech to, co víme my. Je nutno poznamenat, že podpora samopěstitelství pro své, ať už jakékoli potřeby je stejně důležitá jako podpora užívání konopí k léčebným účelům. Nezapomeňme na to, že titíž doktoři, kteří ještě nedávno váš lék odmítali jako drogu, dnes káží o nutnosti dostat pod kontrolu její indikaci. Jenomže jak praví můj kolega Tao – sami jsme přišli na to, že nám dělá dobře, sami jsme zjistili, kdy nám dělá dobře, a sami jsme zjistili, kolik jí nám dělá dobře. Proč nám má tedy teď, když už je legalizace pro léčebné

28#

Někdy volný terén pro pěstování pripomíná džungli

Krásné květiny v údolí Labe účely na spadnutí, do tohoto někdo začít mluvit? Nota bene když ještě nedávno považoval naše poznatky za výmysl chorých mozků. Takhle přeci přemýšlela ještě nedávno většina lékařů, těch, kteří nám dnes konopí mají dávat na předpis. No nic, uvidíme, jak to všechno dopadne, a zaplať pánbůh za to, jak se to vyvíjí. Je jasné, že důchodci v dnešní době penězi zrovna neoplývají, pokusím se proto vždy alespoň nastínit tu nejlevnější variantu. Popravdě však již dnes existuje solidní síť specializovaných obchodů, tzv. growshopů, a člověk může jejich služeb využít po celé republice. Přeci jen někteří lidé se pěstování konopí věnují skutečně i několik desetiletí a totálním začátečníkům bych spíše doporučil dát na jejich zkušenost. Nicméně vždy existuje možnost, jak vykoumat variantu úplně zdarma, ale o tom asi až v dalším díle. Začněme tedy od začátku. Rád bych zdůraznil, že venku může pěstitel vyprodukovat dostatečné množství kvalitního konopí, které potřebuje ke své léčbě, aniž by musel obhospodařovat extrémní lány. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že venkovní konopí, pokud je dostatečně silné, má mnohem blahodárnější vliv na jeho uživatele než konopí pěstované uvnitř, a také věřím na větší psychedelický efekt u konopí, jež poznalo ten pravý sluneční svit.

Nenápadné rostlinky na terase rodinného domu

Kvalitní osivo – záruka vysokých sklizní Už na prvních balíčcích technického konopí, které se prodávalo někdy počátkem 90. let jako krmivo pro ptactvo a tehdejší pionýři pěstování u nás jej samozřejmě vysévali, stálo napsáno „kvalitní osivo – záruka vysokých sklizní“. Ano, základem slušné úrody je určitě kvalitní osivo. Jenomže kde ho vzít? Dnes už to není takový problém, tedy pokud máte peníze. Po celé republice funguje celá řada obchodů (tzv. growshopů), kde všechno potřebné snadno zakoupíte, tedy i kvalitní semena. Jenomže to není úplně nejlevnější záležitost, pokud hospodaříte s důchodem 10 000 Kč. V takovém případě bych zkusil několik následujících tipů. Tím prvním je obrátit se na sdružení Legalizace.cz, které rozjíždí projekt Semena seniorům. Konopní aktivisté schraňují semena od běžných pěstitelů, pro které jsou spíše nechtěným produktem, a zdarma je poskytují potřebným. Údajně registrují až třicet žádostí denně. Chtěl bych touto cestou tuto jejich aktivitu vyzdvihnout a apelovat na všechny, komu nějaká semena zbyla, aby neváhal a sdružení je poskytl. Je to skutečně velmi záslužná a potřebná činnost. Kromě

těchto aktivistů je možno pozeptat se u několika prvních pionýrů experimentujících se šlechtěním místních odrůd, kteří rovněž mají semen nadbytek a rádi je poskytují k růstu. Některé prodejny taková semena dávají zdarma svým zákazníkům jako bonus k nákupu. Například v děčínském Taoshopu je to samozřejmostí. Můžete se také pozeptat ve svém okolí. Jistě se najde někdo ochotný, kdo semena bude mít a rád je dá k dispozici. Takže pro ty, kteří mají nízký důchod, byla cesta k osivu poněkud trnitá, ale pevně věřím, že ten, kdo semena sehnat chtěl, je také sehnal. Pro ty movitější bych ještě podotkl, aby v poklidu zvážili, do jakých odrůd chtějí investovat. Pokud je totiž člověk ochoten do semínek zainvestovat, začínají se v našich podmínkách jevit jako nejlepší feminizované, tzv. autofloweringové rostliny. Je to relativně novinka, takže u darovaných semen se spíše setkáte s rostlinami regular. Jako regular jsou označována ta semena, ze kterých vyrostou buď samčí, nebo samičí rostliny. Samčí kytky jsou pro léčebné účely téměř nevyužitelné. Samozřejmě se dají použít do jídel či mastí, ale mají mnohem menší léčebný účinek než rostliny samičí. Doba růstu takových kytek až do finálně vyzrálých

Kvalitní palice, záruka léčebných účinků květů se pohybuje okolo čtyř měsíců. Samce je nutné zavčasu vytrhat, aby nedošlo k opylení samic a úroda potom nebyla namísto krásných a účinných květů spíše jedno velké hnízdo semen, které navíc pro naše účely nejsou pořádně k využití. Taková regular semena je lepší nechat doma naklíčit a třeba za oknem z nich předpěstovat sazeničky. Pěkně košaté řízky pak přesadíme ven. Podzimní plískanice totiž přispívají ke vzniku nežádoucí plísně a je dobré šetřit každý potenciálně slunečný den. Oproti tomu nám feminizovaná semena zajistí absenci nežádoucích samců. Tím pádem odpadá starost s jejich vytrháváním. Pokud jsou taková semena navíc i tzv. autofloweringová, tedy samonakvétací, zkracuje se doba jejich růstu na pouhé dva měsíce. To je vykoupeno jejich velikostí, což však nemusí být vždy nevýhodné. Doba legalizace samopěsto-

vání nás doufejme ještě čeká, je tedy dobré dávat pozor nejenom na zlodějíčky toužící bezuzdně vykouřit zrovinka vaši úrodu, ale třeba i na zbytečně moc všímavé sousedy, kteří by mohli mít chuť vaši snahu o vypěstování svého léku nahlásit úřadům. Znáte to, jsme v Čechách. Proto je další výhodou samonakvétacích rostlin krátká doba jejich růstu. Díky tomu mohou dozrávat v nejslunnějším období roku. Podzimní opadávání listů leckdy naši regular sklizeň nechtěně odhalí cizím očím – a tady se opět projevuje výhoda tzv. „automatů“. S  tím, jaká máte semínka, také souvisejí nároky na místečko, které si pro svoje pěstování vyberete. Výběr toho správného místa je doslova klíčový pro slušnou sklizeň. No, pojďme se trochu podívat na to, co by mělo takové ideální místo všechno splňovat.

>>>

#28

GROWING

19

>>>

Nejlepší jsou slunečné zahrady, balkony a terasy Nejdůležitější je, aby místo bylo maximálně slunečné. Právě tu účinnou nebo léčivou látku, pro kterou konopí chcete pěstovat, rostliny produkují v přímé úměře k  množství slunečního záření. Platí také to, že všechny ostatní nedokonalosti vašeho políčka můžete vylepšovat, ale pokud rostliny nebudou mít dostatek slunce, léčivé účinky budou malé. Proto je nutné při rozmýšlení nad místem vašeho budoucího políčka vždy v prvé řadě mít toto na paměti. Neméně důležitým faktorem je také nenápadnost zvoleného plácku. Dnes už vás nikdo asi za pár kytiček nezavře, ale můžete být popotahováni za přestupek. Je tedy lepší tomu předcházet a raději nemít kytičky moc na očích. Nejenom kvůli zvědavým sousedům, ale také kvůli nenechavcům, kterými se to všude hemží. Je smutným faktem, že konopí se kradlo, krade a krást bude. Ani toto

varování není radno brát na lehkou váhu. No a už to nevypadá tak úplně snadně, což? Vlastní pozemek se v tomto světle jeví jako ideální. Kvalitní zemina a blízkost vody jsou příjemným bonusem. Na suchém místě, kam se nemáte možnost pravidelně dostávat se zálivkou, vaše sklizeň nejspíš nebude za nic stát. Vláha je pro rostliny důležitá zejména kvůli jejich růstu a pro vás je velikost rostlin jedním z faktorů úspěšné sklizně. Ne sice přímo vzrůst, ale objem. Kdysi jsme s přáteli sázeli na úrodných březích Labe a několikametrové rostliny nebývaly vzácností. Rostliny samozřejmě nebyly samonakvétací. Máme-li prosluněné místo, na které nevidí cizí oči, se zdrojem vody a slušnou zeminou, máme vyhráno. Kromě vlastních zahrad se dají též doporučit balkony, terasy, střechy, skleníky nebo remízky. V dnešní době už nelze dobrá místa zkoušet a hledat ve volném terénu, tak jako kdysi. Možná se někomu zadaří takové místečko

na políčko najít, ale jedná se už spíš o náhodu. Většinou se musíte prodírat džunglí, což může být pro seniory trochu problém. A riziko, že vaše pole ve volném terénu zloději najdou, je také příliš vysoké. Pokud chcete pěstovat na balkonech či terasách v květináčích, připravte si kvalitní substrát. Lze zakoupit v growshopech. Pokud nemůžete investovat ze skrovného důchodu, připravte si nějakou dobrou zeminu – černozem, zetlelý hnůj apod. Chcete-li rostliny mít na zahradě, příslušné místo důkladně zorejte. Je důležité, aby půda nebyla kyselá. To zjistíte pomocí lakmusových papírků. Lze to i odhadnout třeba podle mechů. Pokud jsou přítomny mechy, je půda nejspíš kyselá. Nechcete-li utrácet peníze ve specializovaných obchodech, použijte k odstranění kyselého pH obyčejné vápno. Půdu provápněte dostatečně dopředu, aby vápno řízky nebo klíčící semínka nespálilo. Je možno použít i slepičinec nebo jiné druhy zvířecího trusu. Ten má blahodárný účinek na růst květin. Kdo

však investovat může, ať raději služeb odborníků využije alespoň do té doby, než získá nějaké zkušenosti. Jistě nakonec nebude litovat. Jinak samozřejmě doporučuji hnůj na všechny způsoby. Výhodné je pěstovat rostliny v nějakých dostatečně velikých nádobách. Jednak lze takové kytky kromě zahrad umístit i na balkony, terasy nebo střechy a druhak je můžeme posunout za lepším světlem nebo odsunout z dosahu cizích očí. V takových případech je výhodné zakoupit předhnojený substrát, ale samozřejmě je možné květináče naplnit i nějakou vámi vytvořenou směsí, třeba černozemí s těmi různými druhy hnoje. Pozor, nezapomeňte na dno nádob udělat dostatečné množství dírek, kvůli odvětrávání kořenů. Zabráníte tím jejich uhnívání. Máme připravené místečko, případně nádoby, a můžeme si tedy přichystat semínka. Ty lze zasít přímo do hlíny, a pokud to uděláme koncem dubna, určitě tím nic nezkazíme. Semínka je též možné nechat naklíčit a do země je tak dávat

Outdoor 2010 -

až naklíčená. Postačí klasická výstelka z vaty. Samozřejmě lze předpěstovat sazeničky v květináčcích za oknem nebo v pařníku a ty potom ven přesadit. Tento způsob je výhodný zejména u těch rostlinek, které nejsou samonakvétací. Takovým rostlinkám trvá, než dozrají, zhruba čtyři měsíce a podzimní plískanice a ranní mlhy nahrávají tvorbě plísní. Můžeme tedy už někdy koncem února začít pěstovat sazeničky, které později přesadíme ven. Trochu tím zvýšíme šanci, že naše úroda dozraje v posledních letních paprscích. Sazeničky je dobré zaštipávat, abychom docílili maximální košatosti keříků. U samonakvétacích rostlinek však zaštipování nedoporučuji. Proces růstu rostliny je kratší a ony se nestihnou z takového šoku vzpamatovat. Více vám o tom ale prozradíme zase až příště.

I na balkóně můžou být vaše kytičky nenápadné

Venku lze vypěstovat dostatečné množství kvalitního konopí

Noego / www.noego.cz

Harzan a Jane v džungli velkoměsta

Nejen vesničané pěstují outdoor R

1

ubrika, kterou právě čtete, se ne zcela bezdůvodně jmenuje guerilla growing (partyzánské pěstování). Pěstitelé konopí musí využívat podobnou taktiku jako bojovníci odporu, aby se nedostali do spárů justice. Především outdoorové growy jsou mnohonásobně ohroženy: Svědomití občané, policejní úředníci a dychtiví huliči bez výčitek svědomí, stejně jako četní čtyř, šesti nebo osminozí škůdci ohrožují každoročně znovu a znovu úspěšnou sklizeň pečlivě vypěstovaných květů. Ale i v samotné džungli velkoměsta se najdou skrytá místa, kde může zakázaná rostlina nerušeně růst a vyrůst do pozoruhodné výšky. Samozřejmě ne sama od sebe – velkoměstské venkovní konopné pole potřebuje odbornou péči městských partyzánských growerů. Dokumentaci jednoho takového, samozřejmě vysoce nelegálního podniku jsme našli v poštovní schránce naší redakce ve formě 2GB flash disku s textovou přílohou a pár hezkými fotkami. Odesílatel byl úplně anonymní.

2

3

Foto 1, 2, 3 : Velkolepé plody Harzanovy zahrádky

Vážení čtenáři. Letos jsme si našli více míst. Proto by nebylo tak fatální, kdyby jedno z nich odpadlo. Rok předtím jsme byli hodně okradeni, na jaře sežrala nějaká zvířata spoustu sazeniček a na podzim jsme měli nějakého toho dvounohého škůdce. Tento rok jsme sice měli štěstí, žádné krádeže, zato počasí bylo špatné, takže celkově nemáme vyšší výnos než v  roce 2009. Letos jsme se rozhodli pro odrůdy Double Gum a Grandflora, tedy pro dobrou švýcarskou outdoor trávu určenou pro severní zeměpisnou šířku, ze které jsem si již při poslední venkovní sezóně vybral matku a poté ji dále pěstoval pod umělým osvětlením. Tu jsem pak nechal růst skoro 3 měsíce pod 110wattovým osvětlením a v  únoru jsem mohl uříznout dostatek řízků. Zatímco jsem se staral o sazeničky, hledal můj partner náhradu za místa, na kterých jsme měli minulý rok návštěvu. Neobjevená místa jsme použili znovu.

Hledání je vlastně to nejtěžší a nejdůležitější. Na místo musí být špatně vidět a nesmí být ani příliš suché, ani příliš vlhké. Mělo by také být někde v  blízkosti vody, abychom v  dlouhých obdobích sucha nemuseli běhat nebo dokonce jezdit s  nádrží na vodu. Jako hnojivo jsme ke kořenům zahrabali trochu Guanokalongu (hnojiva z  netopýřího trusu), které se časem uvolňuje a zásobuje rostlinu v květové fázi živinami. Bohužel byla letos dlouhá zima, takže jsme připravené sazeničky mohli vysadit až ke konci května, což bylo skoro o 3 týdny později než předchozí rok. Zato byly všechny tak hojně předrostené, že jsme neměli skoro žádné odpadlíky. První měsíc byly podmínky velmi dobré. Rostlinky jezdíme kontrolovat co možná nejméně, abychom redukovali riziko objevení. Ale uprostřed června by to už vůbec nešlo bez toho, abychom minimálně jednou za týden zalévali. Přesto nám dámy v  krátké době přerost-

ly přes hlavu a již v červenci začaly tvořit první malé paličky. Bohužel potom přesně ve špatnou dobu začalo být znovu vlhko a deštivo, srpen toho tak dětem moc nepřinesl. Naštěstí se u nás neobjevila žádná plíseň a na dešti bylo i něco pozitivního – už jsme nemuseli vyjíždět zalévat. Začátkem podzimu jsme tady naštěstí měli do jisté míry slunečno, a tak jsme přece jen mohli uprostřed října sklidit nějaké opravdu tučné palice Double Gumu a Grandflory. Sklizeň je nejnebezpečnější částí venkovního pěstování, protože musíte nepozorovaně dostat domů několik batohů naplněných narkoticky zapáchajícími čerstvými rostlinami. Zde je důležité již na místě uložit materiál tak, aby nevycházel vůbec žádný zápach, po cestě může být příliš pozdě. Mimoto samozřejmě nikdy nepoužíváme pro své aktivity vlastní auto, nýbrž se pohybujeme na kole a veřejnou dopravou. Doma jsme pak týden ručně ostřihávali, doslova až k hranici zápalu šlach. Ale

definitivně to za to stálo. I v nadcházejícím roce si můžeme ušetřit cestu za dealerem a ještě k tomu budeme mít na Vánoce velkolepý hašiš, který brzy vymlátíme z  několika pytlů zbytků ze sklizně. Mimoto si můžeme udělat nekonečně buchet, čaje a pečiva a jsme si jisti, že si následujících 12 měsíců budeme užívat absolutně čistý bio „weed“ nejlepší kvality, vypěstovaný matkou přírodou. A okruh našich přátel to považuje taky za parádní věc. S pozdravem čtenářům Konoptika Vaši Harzan a Jane – Mary

Naše redakce to považuje za prima věc, bohužel je to však přísně zakázáno. Takže i u této zprávy připomínáme, že nemáte něco takového napodobovat a článek mylně chápat jako instrukce. Alespoň do té doby, dokud bude pěstování konopí trestné.

KULTURA

20

V

  Praze 6. března 2012 - Co cítí a jak žijí nemocní, kteří se v zoufalství a strachu ze smrti rozhodli ukončit neúspěšnou oficiální medicínskou léčbu a pustili se do oblasti přírodního léčitelství pomocí konopí? Dokument Petra Slabého, který vstoupí do tuzemské kinodistribuce premiérou 19. dubna v pražském Bio Oko, sleduje jejich životní cestu, popisuje přístup léčitelů a aktivistů, kteří ve snaze pomoci překračují zákon, a konfrontuje jejich názory s postojem zákonodárců. Přibližuje oblast lidských práv, svobodu jednotlivce a jeho určení ve společnosti, která trestá prokazatelně nekomerční produkci konopí, zatímco tzv. tvrdé drogy lze bez obtíží sehnat na každém rohu většího města. Snímek byl natáčen v  České republice a Izraeli, kde jsou léčebné vlastnosti konopí zkoumány již desítky let. Podrobnější

informace jsou k  dispozici na www.rokkonopi.cz. Podnětem ke vzniku snímku bylo setkání producenta filmu Jana Hrnčíře s Kanaďanem Rickem Simpsonem, který je ve své zemi stíhám za držení a obchodování s  marihuanou a odešel do emigrace v České republice. Na besedách, které v Čechách pořádá, hovoří o zázračných vlastnostech konopí a uvádí případy desítek lidí, kteří se díky němu vyléčili z rakoviny. „V době, kdy jsem Ricka potkal, mi lékaři diagnostikovali nádor v pravém oku,“ vzpomíná producent celovečerního dokumentu Jan Hrnčíř, „to setkání pro mě bylo osudové a slova, která pronášel, až neuvěřitelná.“ Od října 2009 se Jan Hrnčíř začal scházet s lidmi, kteří se o léčebné účinky konopí zajímali, a postupně odkrýval celou šíři tématu: „Po mnoha setkáních s těžce nemocnými lidmi, jimž léčba konopím prokazatelně pomáhala, jsem

Účinkují: Philip Polívka, Ivana Rosová, Milan Špaček, Eva Šarounová, Prof. Raphael Mechoulam, MUDr. Tomáš Zábranský, Mgr. Radek John, MUDr. David Rath, MUDr. Tomáš Julínek, plk. Jakub Frydrych, Mgr. Dušan Dvořák, Prof. Lumír Ondřej Hanuš, Libuše „Bushka“ Bryndová, Pjér la Šé‘z, Jack A. Cole, Rick Simpson, Neri Barak a další

Premiéra celovečerního dokumentu začne v České republice v půli dubna se rozhodl investovat vlastní finanční prostředky do dokumentu, který bude maximálně možným objektivním způsobemhledat pravdu o konopí a jeho léčivých účincích.“ Prod u cent a režisér oslovili pro film osoby trpící rakovinou a roztroušenou sklerózou. Natáčení dokumentu probíhalo více než dva roky a tvůrci

časosběrným způsobem zaznamenávali cestu čtyř pacientů od opuštění klasické léčby až po užívání konopí. Zároveň se ke spolupráci na filmu podařilo získat i přední světové kapacity věnující se léčebným účinkům konopí, jako jsou český vědec působící v Izraeli prof. Lumír Hanuš a objevitel THC, rektor Hebrejské university v  Jeruzalémě,

Tvůrci: Režie: Petr Slabý , Producent: Jan Hrnčíř , Námět: Jan Hrnčíř, Scénář: Jan Hrnčíř, Petr Slabý, Pjér la Šé´z, Dramaturgie: Ivan Arsenjev, Kamera: Jaromír Kačer, Střih: Lucie Haladová, Viktor Schwarcz jr., Zvuk: Michal Gábor, Michal Holubec, Hudba: Pjér la Šé‘z

G

Co má společného Johann Wolfgang von Goethe a konopí?

Johann Wolfgang von Goethe, talentovaný právník, historik, vědec a především spisovatel, byl a stále je miláčkem německého národa. Jeho díla (především Faust) jsou jedny z  nejvíce probíraných děl na německých školách. Johann Wolfgang von Goethe ( autor : Joseph Karl Stieler)

oethe se narodil v  roce 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem a zemřel v roce 1832 ve Výmaru. Mladý Goethe byl jedním z  představitelů německého hnutí Sturm und Drang (1767–1785), které kladlo důraz na vyjádření emocí. Později se Goethe přestěhoval do Výmaru a stal se hlavním zástupcem epochy známé jako Weimarer Klassik, tedy Výmarská klasika. Během Goethova pobytu ve Výmaru se z tehdy menšího města začalo stávat kulturní středisko Sváté říše římské, později Rýnského spolku. Výmar po jeho přistěhování začal vzkvétat natolik, že po něm byla mezi lety 1918 a 1933 pojmenována Výmarská republika, bohužel se také stal baštou nacistického Německa. Mezi Goethova vrcholná díla patří již zmíněný dvoudílný Faust a Utrpení mladého Werthera, jehož vydání odstartovalo vlnu sebevražd. Nyní se konečně dostáváme k  bodu, kvůli kterému o Goethem píšeme. Ve švýcarském týdeníku Schweizer Sonntagszeitung vyšla údajná Goethova zpráva o „oné vychvalované bylině“. Řeč je samozřejmě o setkání s konopím. Ke konopí se měl Goethe dostat díky svému dlouholetému příteli a dalšímu významnému německému spisovateli Friedrichu Schillerovi. Tito dva a další tři

prof. Raphael Mechoulam. Filmový štáb navštívil i odborníky zabývající se možnostmi výzkumu a aplikace konopí u nás. Ve filmu tak zazní vyjádření například MUDr. Tomáše Zábranského z Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK. Ve filmu promlouvá rovněž zakladatel iniciativy Konopí je lék psychoterapeut Mgr. Dušan Dvořák. Natáčelo se i na Million Marihuana March a při takzvané konopné revoluci 17. listopadu 2010. K  problematice se vyjadřují politici jako MUDr. David Rath, Mgr. Radek John či MUDr. Tomáš Julínek. Významnou součástí dokumentu je i sugestivní hudba Pjér la Šéze, dlouholetého člena divadla Vizita, který je zároveň filosofickým průvodcem celého díla. „Od počátku nebyl záměr film jakkoliv ideologicky či propagandisticky determinovat. Důležitější jsou lidské osudy než jakákoliv dogmata. To vše vedlo k  jakémusi pozitivně hybridní-

28#

mu formátu, který osciluje na hraně příběhového dokumentu a paražurnalistiky. Niterní příběhy tu tudíž střídají politické i revolucionářské floskule, názory vědců, lékařů i postižených,“ dodává Petr Slabý. Dokument Rok konopí vypovídá o hledání osobní svobody každého jednotlivce, o jeho právu rozhodovat o svém zdraví, a současně odráží absurditu současného nastavení medicínského systému. 8. prosince 2011 expertní komise při Radě vlády předložila předsedovi vlády ČR návrh legislativních změn, umožňujících zpřístupnění konopí pro léčbu. Pos­lanecká sněmovna Parlamentu ČR bude o legislativních změnách umožňujících zpřístupnění léčebného konopí pro léčbu a výzkum jednat na své březnové schůzi… Dá se proto očekávat, že snímek Rok konopí získá velmi zajímavý společensko-politický kontext.

Distribuce v ČR: Jakub Němeček Aerofilms s.r.o. M: +420 775 920 082 E: [email protected]

mladí lidé – Spiess, Munster a Bierbichel – se jednoho dne měli sejít za účelem konopné seance, kterou Goethe popsal v již zmíněné zprávě. „U oběda jsem se Schillerem objevoval pozoruhodný zvyk, který se objevil mezi jeho učni, totiž skrze dýmku pálit nasládlou orientální pryskyřici, na jejíž rozveselující sílu se šířila spousta chvály.“ „Byl jsem nejsrdečněji pozdraven, bylo mi vylíčeno, že rostliny (odrůda konopí) byly vlastnoručně vypěstovány, sklizeny a usušeny v  malé, láskyplné zahrádce a rozjařeně se diskutovalo o zahradnickém umu.“ Konopí kouřili z  dýmky, z níž se šířila „silná vůně, napůl sladká, napůl ostrá, s nádechem tavené gumy“. Takto se dýmka posílala dokola, až se dostala ke Goethemu, poté doprovázena zvláštním pocitem a hlubokým bzučením obkroužila dýmka ještě jednou všechny přítomné. Svůj stav poté Goethe popisuje těmito slovy: „Poletovaly okolo mě všelijaké pochmurné myšlenky jako studené zlaté rybky ve sklenici, já sám jsem žádnou neudržel a zůstal jsem znuzený, což se míchalo se silnou nevolí, když jsem si všiml, že ti tři spolu pilně hovořili o různých podivných myšlenkách a pocitech, o kterých ovšem mluvili již vícekrát…“

Ve své zprávě dále Goethe píše o tenkrát ještě nepotvrzených léčivých účincích marihuany, o kterých podle jeho společníků věděli už ve starém Řecku. Po užití marihuany Goethe také sepsal dva sonety, které ale považoval za méněcenné, a Friedrich Schiller napsal slabší baladu. Na závěr setkání si Goethe s Schillerem dali dva talíře párků. Na internetu se začaly objevovat zprávy, že Goethův popis je novinářskou kachnou, kterou má na svědomí švýcarský novinář Constantin Seibt. Na tuto kachnu, sepsanou údajně v  roce 1993, měl skočit i prestižní německý magazín Spiegel. Ať již zmíněný článek je nebo není podvrhem, jisté je to, že se v posledních staletích změnil postoj společnosti k marihuaně i ke drogám obecně. Zatímco před dvěma sty lety se konopí stejně jako jiné drogy běžně užívalo nejen k léčebným účelům, dnes státní instituce nedovolují konopí pěstovat, a to navzdory potvrzeným léčivým účinkům. Konopím se svého času prý léčila i britská královna Viktorie. Dnes se situace opět pomalu uvolňuje, ale stále se v oblasti konopné problematiky objevují předsudky, především u starších generací.

J

#28

RECEPT

21

RECEPT

bu na 300 stupňů, pokud to trouba neumí, 250 stupňů postačí. Plech vymažeme olejem a vložíme do něj těsto. Vytáhneme ho, aby pokrylo celý plech. Pokud těsto nedrží, stačí je přimáčknout ke kraji. Smícháme kečup, oregano a sůl, můžete také přidat prolisovaný česnek. Touto směsí pizzu pomažeme. Pokud nemáte rádi kečup, můžete místo něj použít smetanu. Nakonec poklademe ingredience dle vlastní chuti a vložíme pizzu do předehřáté trouby. Pečeme 5–10 minut, dokud okraje nezačnou mírně hnědnout. Konopný makovec Potřebujeme:

¼ kg mouky ¼ kg máku 2/3 l mléka kypřicí prášek 100 g konopných semínek(loupaných) máslo

Konopná pizza Potřebujeme:

¼ kg mouky hrnek vlažné vody půl kostky kvasnic sůl kečup oregano 1 lžíce konopného oleje ingredience na pizzu, které máte rádi

Postup: Kvasnice rozmícháme ve vlažné vodě a přidáme trochu mouky. Mícháme, dokud kvasnice nezačnou pracovat. Přidáme olej, zbylou mouku a lžičku soli. Důkladně těsto prohněteme, aby se spojilo (pokud není možné těsto spojit, přidáme více mouky). Těsto necháme odpočinout pod utěrkou přibližně 20 minut. Těsto posypeme moukou a vyválíme do tenka (asi na 5 mm). Předehřejeme trou-

Postup: V míse smícháme mouku, mák a lžičku kypřicího prášku. Přidáme mléko a mícháme do hladka. Přidáme loupaná konopná semínka. Troubu předehřejeme na 150 stupňů. Vymažeme plech máslem, nalijeme do něj připravenou směs a rozetřeme do roviny. Vložíme do trouby a pečeme přibližně 30 minut. Makovec je hotový, pokud začne vprostředku na povrchu hnědnout. Vytáhneme z trouby a necháme zchladnout, poté můžeme servírovat.

JaRo

GHE s radostí oznamuje, že FloraNova je nyní patentován v USA a současně dobývá celý svět!

S

kvělou zprávou je, že výrobku FloraNova byl udělen americký patent. Jedná se o jeden z nejdůležitějších patentů v historii hnojiv, protože chrání jediný na prvky kompletní, tekutý koncentrát s kalibrovanými prvky. Mezinárodní patenty by měly brzy následovat. Zajistili jsme je po celém světě včetně Číny. Můžete se spolehnout, že kdekoliv na světě nebudou žádné kopie hnojiva FloraNova – nejsnadněji použitelného a nejvíce koncentrovaného hnojiva na světě.

ZÁBAVA

22

KOMIX

28#

HERNA Jak se Vilík a Mája vsázeli

SUDOKU lehké

střední

těžké

#28

KULTURA

21.03. Skylin;e, Million Dollars [CZE], Divadlo pod lampou, Plzeň 22.03. Collector Base Emitter, Heifetz [AT], Chapeau Rouge, Praha 23.03. Bombs From Heaven [CZE], Klub Melodka, Brno 24.03. Malakwa [FR], Club Marley, Ostrava 26.03. Hanson Brothers, Invasives [CA], Rock Café, Praha 27.03. Rezurex [USA], Klub 007 Strahov, Praha 28.03. We Have Band [UK], Meet Factory, Praha 29.03. Di Grine Kuzine [DE], Stará Pekárna, Brno 31.03. Underside [USA], Chapeau Rouge, Praha 01.04. Dub Incorporation [FR], Lucerna Music Bar, Praha 03.04. Céu [BRA], Palác Akropolis, Praha 05.04. Laibach [SLO], Palác Akropolis, Praha 05.04. Monkey Business & PSH [CZE], Fléda, Brno 07.04. The Switch [CZE], Klub Vlak, Liberec 08.04. The Long Haul, Veils [UK], Barrák, Ostrava 08.04. Hogjaw [USA], Exit - US, Praha 11.04. Heart In Hand, Polar [UK], Klub 007 Strahov, Praha 12.04. Davová Psychóza [SK], Matrix, Praha 16.04. Fanfare Ciocarlia [ROM], Palác Akropolis, Praha 17.04. Old Firm Casuals [USA], Futurum Musicbar, Praha 17.04. Rhapsody Of Fire, Elvenking, Ibridoma

23

[ITA], Masters Of Rock Café, Zlín 18.04. Tombs, Hierophant [USA], Chapeau Rouge, Praha 18.04. Thell Barrio [MEX], Modrá Vopice, Praha 20.04. The Stranglers [UK], Meet Factory, Praha 23.04. Medeski, Martin & Wood [USA], Meet Factory, Praha 24.04. Gnod [UK], Klub 007 Strahov, Praha 25.04. Manic Street Preachers [UK], Lucerna, Praha 25.04. Zatokrev [CH], Divadlo pod lampou, Plzeň 28.04. Animals As Leaders [USA], Rock Café, Praha 28.04. Unbroken [USA], Palác Akropolis, Praha 29.04. The Psyke Project [DEN], Modrá Vopice, Praha

Brutal Assault Tour 2012, různá města ČR Art Prague 2012, Výstavní síň Mánes, Praha Febiofest 2012, Anděl, Praha Growshop slaví 14. narozeniny, Lucerna music Bar, Praha 11.-26.04. JazzFestBrno, Brno 12.-22.04. Mistrovství světa IIHF v hokeji do 18 let, Brno a Znojmo 14.04. Trancefusion, Průmyslový palác, Praha 20.04. Plusminus, Boby Centrum, Brno 21.04. Superfinále florbalu, O2 arena, Praha 27.-28.04. Plzeňský majáles, Lochotín, Plzeň

od 06.03. Vila Tugendhat, Brno do 04.04. Jiný vzduch, Staroměstská radnice, Praha do 09.04. Tauromaquia – Tváří v tvář býku, Obecní dům, Praha do 15.04. Sial – Sdružení inženýrů a architektů Liberec, Masné krámy, Plzeň do 15.04. Otakar Slavík: Dvě dominanty, Museum Kampa, Praha do 20.05. Fotografie a umění v 19. století, Pražákův palác, Brno

19.-23.03. 21.-25.03. 22.-30.03. 29.03.

www.konoptikum.cz

BENNY PAGE DOPE AMMO (Digital Soundboy / High Culture / UK)

(Dope Ammo / Maximum Boost / UK)

N

evíme jak Vám, ale nám se zdá, že medvídek a zajíček se narodili teprve včera.Pravdou je, že naše zvířátka rychle rostou a letos již budou slavit páté narozeniny.Nechtěli jsme si nechat ujít tuto událost a rozhodli jsme se, že jim připravíme oslavu takovou, jaká má být.Proto jsme se přestěhovali do většího místa se dvěma stagemi a terasou, kde si návštěvníci mohou odpočinout s překrásným výhledem na Vltavu, Karlův most a na Hrad.Nezbývá snad již nic jiného, než Vás pozvat na oslavu pátého výročí hudebního serveru SETY.CZ, které proběhne 23. března v klubu Lávka. Jako obvykle jsme pro toto “zvláštní vydání” naší Drum Affection pozvali dva zahraniční hosty, kteří určitě potěší návštěvníky tohoto večera, jak se již potvrdlo na předchozích party DA.Prvním z nich je DJ a producent, který se naposledy ukázal v Praze téměř před čtyřmi lety. Bylo to někdy v září 2008 a úspěch tehdejšího večera byl takový, že se začínající party s názvem Drum Affection neodmyslitelně zařadila do pravidelných klubových nocí v Praze a našla si řadu návštěvníků.Druhým zahraničním hostem večera je DJ a producent známý svými tracky jako ‘Kill Bill’ nebo ‘Cold Rock a Party’ feat. MC Tali, který před rokem slušně rozehrál kotel na naší party Affected.

Ladies and Gentlemen, turn down the lights... BENNY PAGE and DOPE AMMO are back!

První vstupenky za zvýhodněnou cenu můžete koupit za 100 Kč + popl. v síti Tickestream. Akci podporuje www.growshop.cz!