TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY Veřejné rozhodování - aktivity státu a státní zásahy v demokratických spol. - a jeho mechanismy se zabývá teorie veřejné volby „definice“ pojmu VV, tento pojem se používá ve dvou základních významech: - teorie, vědní disciplína - praxe (aplikace rozhodovacích postupů) základní aspekty VV - rozhodujeme minimálně mezi 2 variantami s ohledem na zvolená kritéria, jedno z hlavních je kriterium veřejného zájmu, které vyjadřuje - potřeby, jež se týkají větších spol. kategorii (skupin či celé spol.) - hodnoty, na jejichž uskutečnění spol. aspiruje - obranu před ohrožením těchto potřeb a hodnot - VZ má normativní charakter – vztah k hodnotám, spol. důsledky ŠKOLA VEŘEJNÉ VOLBY Základní přístupy - Politický trh je logický konstrukce, kterou škola VV používá pro označení způsobu, jakým dochází ve veřejném sektoru k poptávce a nabídce veřejných statků - Teoretikové školy VV postupovali metodou analogie s ekonomickým trhem aspekt
politický trh
ekonomický trh
institucionální
probíhá ve veřejném sektoru
v privátním sektoru
instrument hlasování
hlas voliče
cena
objekt, o němž se hlasuje
veřejné statky
soukromé statky
subjekt hlasování
voliči, politici, veřejnost
individuum
kritérium volby
veřejný zájem
individuální zájem (preference individuálního spotřebitele)
Analýza politického trhu 1) Analýza strany nabídky 2) -//- poptávky 3) Volič jako racionální subjekt a racionální ignorant 4) Zájmové skupiny 5) byrokracie ad 1) Analýza strany poptávky stranu nabídky tvoří politici, politické strany - politické strany používají politickou ideologii - oslovují prostřednictvím politických programů - snaží se co nejvíce vyjít vstříc voličům
ad 2) analýza strany poptávky stranu poptávky představují voliči, volič je brán jako racionálně uvažující individuum, které maximalizuje svůj užitek teorie VV se shoduje na axiomech poptávky racionálního voliče
1
předpoklad D voliče po nabízených volebních programech - předpoklad (axiom) úplnosti srovnání – volič umí uspořádat, vzájemně porovnat všechny nabízené varianty, spotřebitel je schopen vybrat vždy jeden z nabízených výsledků - axiom tranzitivity – schopnost uspořádat varianty do jednoznačného pořadí podle jejich preference: (A > B) a současně (B > C) => (A > C) - axiom výběru – volič usiluje o nejvíce preferovaný stav (umí maximalizovat svůj užitek) volič jako racionální subjekt racionální ignorant – racionální neúčast ve volbách ignorant – neúčast ve volbách volič medián - postavení se nachází v bodě, který rozděluje soubor voličů na poloviny - jeho pozice může za určitých okolností ovlivnit rozhodujícím způsobem výsledek hlasování - model středního voliče – model zobrazení kolektivní volby v demokratické spol. vysvětlující snahu politiků oslovit voliče stojícího ve středu politického spektra. Výsledkem této snahy je sbližování programů politických stran.
Teorie VV zkoumá, jak vlády rozhodují o daních, o výdajích a dalších nástrojích státních zásahů do ekonomiky, zákonitosti politického systému rozhodování typy rozhodování nedemokratické a demokratické (přímá demokracie, nepřímá demokracie) přímé – občané přímo rozhodují (např. referendum), využívá se zřídka, je nákladné a zdlouhavé nepřímé (tj. nepřímá zastupitelská demokracie) nepřímá volba prostřednictvím volených zástupců, tento způsob je spojený s politickým systémem. Delegace rozhodovací pravomoci na volené zástupce umožňuje vyjednávat mezi menším počtem rozhodovatelů. základní zastupitelské systémy demokracie (poměrné a většinové) - Poměrné zastoupení Přednost: ve voleném orgánu (parlamentu, zastupitelstvu) jsou zastoupeny i malé politické strany Nedostatky: Možnost zastoupení i malých extremistických stran (neonacistických) a jejich vliv na rozhodování Často vede k nutnosti vytvářet koalice stran, aby bylo možné prosadit většinová rozhodnutí, může oslabovat akceschopnost menšinové vlády - Většinové zastoupené Podporuje vznik velkých stran, resp. slučování malých stran Omezuje vliv extrémistických stran (nezískají-li potřebný počet hlasů, nezískají křesla) Vyhovuje většinové vládě, která potřebuje prosadit návrhy zákonů Nepřímou volbou se rozhoduje o peněžních fondech v rozpočtové soustavě, o jejich objemu a struktuře, v zákonodárném sboru o státním rozpočtu, o daních i veřejných výdajích (výdajové programy na veřejné statky, o rozsahu přerozdělování)
2
Kolektivní rozhodování Kolik je v dané spol. lidí, tolik je individuálních hlasů (preferencí, názorů). Klíčovým problémem nepřímého rozhodování je agregace mnoha různých názorů do jednoho rozhodnutí. Individuální preference se musí transformovat do jednoho kolektivního rozhodnutí, ta mohou být: W = Škodlivé – všichni lidé si pohorší R = Redistribuční – výsledkem rozhodnutí bude redistribuce důchodů mezi příjmovými skupinami P = Efektivní – všichni si polepší, nikdo si nepohorší, je paretoefektivní Bod E – laissez-faire („nechte nás být“), Charakter kolektivního rozhodování – 3 výsledky kolektivní akce
JEDNOMYSLNÁ SHODA (KONSENSUS) Vyžaduje, aby každý souhlasil s kolektivním rozhodnutím; časově náročné; může dojít k „vydírání jedincem“, který může vetovat určité řešení, může dojít k nedohodnutí a zachování stavu status quo (přítomný stav), bez ohledu na to, zda to má +/- dopad.
VĚTŠINOVÉ PRAVIDLO V demokratických spol. základ veřejného rozhodování, i když nezaručuje paretovské zlepšení. 1) Absolutní – ½ + 1, menšina, která hlasovala proti, se musí demokraticky podřídit, např. rozhodování o veřejném rozpočtu 2) Kvalifikovaná většina > absolutní (2/3, nebo 3/5 přítomných nebo zvolených rozhodovatelů), nadpoloviční většina hlasů je nejčastěji používanou metodou VV, v případě kdy je přítomna nadpoloviční většina oprávněných voličů 3) Relativní většina – vítězí návrh s nejvíce hlasy 4) Condorcetovo kritérium 5) Pluralitní hlasování 6) Pravidlo přidělování bodů 7) Bordovo pravidlo 8) Logrollin
3
Při využití většinového pravidla existuje nebezpečí „tyranie většiny“ nebo opačný extrém „teror menšiny“, většina se bojí nařčení z porušení práv menšiny ad 1) Relativní většina - Nebezpeční extrémního výsledku, zohledňuje pouze první preference - Viz obr. vítězí A má 32 %, ale pro je 32 % a proti 60 %
ad 4) Condorcetovo pravidlo – konfrontace každé varianty s každou, vítězí ta, která vyhraje nad každou z variant, může se dospět k cyklickému hlasování cyklické hlasování – hlasovací paradox, nelze určit jednoznačně vítěze – 3 voliči (A, B, C) rozhodují o 3 návrzích státního rozpočtu, varianta N 800 mld, varianta S 1150 mld, varianta V 1480 mld volič A B C
varianta N nízké výdaje 2 3 1
varianta S střední výdaje 3 1 2
varianta V vysoké výdaje 1 2 3
Ovlivnění výsledků pořadím hlasování
Hlasovací paradox (Cordorcetův paradox) Většinové pravidlo funguje u jednovrchodové struktury preferencí voličů, kdy neexistují voliči s extrémní stupnicí preferencí. V opačném případě, při vícevrcholových preferencích může dojít k „hlasovacímu paradoxu“ (Condorcetovo kriterium), který vzniká, pokud žádné z navrhovaných nejméně tří alternativ nemůže získat většinu proti ostatním návrhům a v případě tzv. nestandardního voliče s vícevrcholovou preferencí. Vzniká nebezpečí neekonomických cyklických voleb. - Je spojen s možností manipulace výsledků hlasovacího procesu - Rozložení hlasů může za konkrétních podmínek stanovujících pořadí hlasování vést k ovlivnění jeho výsledků - Porušení axiomu tranzitivity - Výskyt HL.P. znamená pro VV na principu většinového pravidla a při hlasování o více než 2 projektech 2 nebezpečí – cyklické volby a manipulace pořadí hlasováním o jednotlivých projektech ad 5) Pluralitní hlasování - Tolik bodů, kolik variant - „známkování „ jako ve škole => nejmenší počet bodů vítězí Ad 6) Hlasování na základě přidělených bodů - Určitý počet bodů rozdělený mezi varianty - Vyhraněná skupina může ovlivnit výsledek hlasování
4
ad 7) Bordotovo pravidlo – hlasování na bázi váženého pořadí – alternativám stanoveny váhy – zohledňuje celé zobrazení preferencí Arrowův teorém nemožnosti – Arrowova věta „neexistuje politický mechanismus mimo diktaturu, který by bez omezení preferencí voličů efektivně řešil problémy kolektivního rozhodování a který by zaručil, že většinové hlasování bude konsistentní a optimální. Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím přádku, a to při vícevrcholové struktuře hlasování.“ Klady a zápory základních pravidel většinového hlasování pravidlo absolutní většina relativní většina
+ výrazně demokratické pluralitně demokratické
Condorcetovo kritérium
vítězí průměrně nejvíce hodnocená alternativa neguje Condorcetův paradox
Bordův počet
rozhoduje „průměrný“ názor rozhoduje „menšinová většina“. Zohledňuje pouze první preference hrozí zacyklení nevyloučí strategické hlasování
Rozdíl mezi hlasováním podle jednomyslné shody - Nebezpečí časových průtahů a - Vydírání jedincem – který vetováním určitého řešení se může chovat strategicky a těžit ze svého nesouhlasu a podle většinového pravidla - Nebezpeční schválení neefektivních a dokonce nespravedlivých návrhů (projektů, programů) - A tzv. tyranie většiny, kdy většina získává výhody na úkor menšiny
5
Ekonomický trh v kolektivním hlasování => politický trh Voliči (spotřebitelé veřejných statků, daňový poplatníci) Při většinové volbě jsou důležité preference voliče mediána – je jedním z poloviny hlasů +1, který určuje absolutní většinu. Rozděluje soubor lichého počtu voličů do dvou stejných skupin. Je významné z jaké sociální vrstvy, ve vyspělých demokratických zemích nejlépe vyhovuje, je-li ze střední vrstvy. Politikové, kteří jsou zvoleni jako zástupci občanů Zpravidla většinovým hlasováním rozhodují o daňovém zatížení, veřejných statcích, apod., ale cílem hlasování je i politické přežití, maximalizace jejich volebních šancí. Volební cyklus je krátký => po volbách vítězná strana přijímá nepopulární opatření, před volbami se snaží získat další voliče, podporuje populární opatření. Tzn. vlády často podporují programy s „krátkou dobou návratnosti“, tak se mechanismus politického rozhodnutí dostává do rozporu se zákonitostmi hospodářského cyklu => hospodářský politický cyklus. Zájmové skupiny - Zasahují do VV - Cílem je rovněž maximalizace vlastního užitku cestou vlivu na subjekty politického trhu - 2 typy: podpůrné a ochranné Nátlakové skupiny (lobby) Snaží se ovlivnit rozhodování volených orgánů, popř. i výkonných orgánů (byrokracie), zastřašováním, podplácením, aférami apod., ve svůj prospěch. Byrokraté (úředníci, kteří ve výkonných orgánech rozhodují, resp. Plní rozhodnutí volených orgánů) Připravují vládě a parlamentu příslušné zákony a návrhy zdůvodnění, snaží se poskytnout takové informace, které neohrozí postavení jejich úřadu
6