Zlín
Únor
Úvodník Nejsou volby jako volby V naší církvi jsme přijali zástupný model vedení. V praxi to znamená, že delegujeme někoho, kdo nás zastupuje ve vyšších úrovních rozhodování. Na úrovni sdružení, unie, divize či Generální konference. Nemáme osvícenou diktaturu jednoho monarchy ani vládu lidu. Demokraticky za nás rozhodují ti, kterým jsme dali svoji důvěru. Někdy se nám to líbí více, jindy méně. Z dlouhodobého hlediska se mi však zdá, že čím dál méně. Čím dál méně jeden druhému důvěřujeme, čím dál méně jsme ochotni bojovat za společné cíle, čím dál méně nám o něco jde. Projevuje se to při volbách v politice a prolíná to i do voleb církevních. Na mě z toho čiší určitá únava ze systému, ve kterém se nalézáme. Za prosperitou a zvyšováním životní úrovně byla touha po svobodě, po demokracii, po osobním rozvoji. Vše dohromady to mělo vést k větší radosti a spokojenosti obyvatel. Kde jsme se to ocitli? Máme svobodu, máme demokracii, máme církev, své sbory, kde můžeme sloužit Bohu i druhým, a přesto nejsme šťastni. Zatímco v politice pouze přihlížíme, v církvi se na dalším rozvoji můžeme mnohem více podílet. V politice se nároky na kandidáty zvyšují, v Kristově církvi je musíme paradoxně snižovat. Dobrovolnictví nemá u nás takové jméno jako např. v severských zemích. Nepokládáme to za otázku prestiže angažovat se ve prospěch společnosti a zároveň jsme se díky politice naučili žehrat na to, co se kolem nás děje. Rád bych hledal společně s vámi východisko z této situace. V tomto půlroce absolvuji volby ve všech třech svěřených sborech a k tomu probíhá konference (volby) Moravskoslezského sdružení. Nenechme se odradit nebo až znechutit tím, že věci se neodehrávají ideálním způsobem: V církvi vidíme více stagnace než růstu a setkáváme se tam spíše s „člověčinou“ než s pokorným hledáním Hospodina. Každá takováto situace v našem životě je pro nás zkouškou, nakolik si stojíme pevně v povolání, které jsme křtem stvrdili. Toužíme mít pevné místo v Hospodinově plánu při budování církve nebo se budeme bránit a hledat důvody proč ne? Děkuji za každého z vás, který chce být živou a radostnou obětí pro Hospodina. Za každého z vás, pro kterého je ctí spolupracovat s Bohem i lidmi na díle, které si Bůh na této zemi předsevzal. Děkuji všem, kteří jsou ochotni navzdory mé nedokonalosti neztratit ze zřetele cíl naší SPOLEČNÉ cesty. Jak říká apoštol Pavel: zralý člověk se pozná podle ochoty budovat jednotu. Není to výkonný sólista, za kterým je vidět spousta aktivit. Pavel hovoří o tom, že dokonalými se stáváme tehdy, když blaho společenství nadřadíme vlastním snahám a zájmům. Martin Žůrek. Ef, 4,11-13 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Matka Tereza: „Nejde tak o to, co děláš, jako o to, kolik lásky do toho vkládáš.“ 2
Váš sbor nás přijal velmi srdečně. Mezi tradice, a to nejen našeho sboru, patří na začátku každého kalendářního roku rozdávání biblických zaslíbení, v našem případě v podobě záložek s napsanými texty z Bible. Bývá to vždy součástí nějakého bloku – písní, slova… Pro letošní rok byla v našem sboru zvolena „produkce“ v podobě pozvaného hudebního tělesa. Když bylo oznámeno, že v sobotu 10. ledna 2015 v rámci novoročního programu nám zahraje a zazpívá skupina pod názvem „Rodina Dýrrových“, nevěděl jsem, o koho půjde. Popisovat průběh jejich hudebního vystoupení asi nemusím. Podle toho, kolik lidí na novoročním programu bylo, mě napadlo uskutečnit seznámení s nimi prostřednictvím rozhovoru. To, kdo jsou a odkud jsou se podařilo vyzvědět od osoby nejpovolanější. Tou je sestra Miriam Dýrrová. Jsem moc rád, že se náš rozhovor prostřednictvím mailové korespondence povedl. Takže seznamte se. - Na úvod našeho rozhovoru je asi na místě se zeptat, odkud jako rodina pocházíte, jaké je složení rodiny – a samozřejmě i jména. Bydlíme v Soběšovicích u Frýdku -Místku. Babička Alenka (maminka od Miriam, pravá ruka vedoucího), Miriam (vedoucí souboru),Olda (řidič), Jakub , Eliška , Ondrášek . - Z toho, jak jste u nás hráli a zpívali, je jasné, že ty jsi hlavní postavou celého vašeho muzikálního souboru. Takže
se dá předpokládat, že máš k hudbě blízko. Je hudba i tvou hlavní životní „obživou“? Ano, pracuji jako soukromá učitelka hudby. Manžel rozváží profesionální nářadí pro autoservisy. - Tři děti – dva kluci a jedna dívčina. V jakém jsou věkovém složení? Jakub 13 let, Eliška 10 let, Ondrášek 8 let. - Těch hudebních nástrojů ovládáte moc. Na co tedy vše hrajete a jak dlouho? Miriam: pozoun /6. rokem/, klavír / x/, kytara a několik druhů fléten. Jakub: violoncello/ 6/ . Eliška: housle /6/, příčná flétna /4/, zpěv /5/. Ondrášek: violoncello / 5/, klavír /5/, zpěv/2/. - Předpokládám, že děti se v hudbě vzdělávají pod odborným vedením. Pod tvým, či v nějaké hudební škole, popřípadě kde a jak dlouho? Děti chodí do Základní umělecké školy Leoše Janáčka v Havířově. Občas se učíme pod mým dohledem na zobcové flétny- nové skladby, nebo opakujeme .Já jsem vystudovala Janáčkovu konzervatoř 3
jsem je doprovázela na klavír. Po čase, až jsem se vdala, jsem začala v našem sboru vést flétnový soubor „Flétničky“, časem jsme se přejmenovali na „Hudební soubor“, s těmito soubory jsme navštívili sbory v blízkém okolí, např. Český Těšín, Uherské Hradiště,...Děti rostly a začaly mít jiné zájmy, rozpadli jsme. Od té doby hraje naše „parta“ rodina Dýrrových.
v Ostravě – obor klavír a skladba a nyní ještě studuji 6. ročník, obor pozoun / prostě, věčný student/. - Hudba obnáší domácí cvičení. Jak to je u vás – „nerušíte“ sousedy, či jak to muzicírování „snáší“ manžel? Bydlíme v rodinném domečku za lesem / na samotě/, spolu s mojí maminkou. Děti cvičí více samy, ale dohled musí být, hlavně po sobotě a v neděli, kdy toho máme nejvíc. Manžel je při cvičení „na větvi“, ale když pak hrajeme na koncertě, je rád, že děti vedu tímto směrem. - Jak vznikla myšlenka jezdit se svými hudebními dary po jiných místech naší vlasti? Už když jsem byla malá, jsme jezdili s rodinným programem po blízkých sborech, měli jsme malou dechovku- já a sestra jsme hrály na křídlovky, bratr na baskřídlovku a tatínek hrál na tubu. Naše nejmladší sestra zpívala, nebo sestra s bratrem hráli na housle, případně zpívali a já 4
- Kde všude jste zatím byli a jaké máte ohlasy na svá vystoupení? Váš sbor nás přijal nejsrdečněji. Hráli jsme už ve sboru- Frýdlant N. / Ostravicí, Ostrava- Radvanice, Praha /ukrajinský sbor/ a teď ve vašem sboru. Máme naplánované vystoupení ve sboru Komorní Lhotka / v březnu/, v Českém Těšíně hrajeme asi 11. dubna a v květnu vystupujeme v Návsí u Jablunkova. Nabízela jsem náš program spoustě sborů, ale možná ještě zavolají. - Jak vzniká dramaturgie, co a na co budete hrát? Kde je váš zdroj not a písní? Písně a skladby si vybírám hlavně z křesťanských zdrojů, aby se vám skladby líbily a pokud možno, aby vás oslovily. Záměrně nedávám skladby z hudebky nebo konzervatoře – určitě jsou na větší umělecké výši a my se nechceme vyvyšovat, ale rozdávat radost přes hudbu a hrát krásné skladby o Bohu, protože jich je spousta. Dramaturgii si dělám sama, asi podle citu, názvů skladeb... - Jste tedy adventisté. Do kterého sboru patříte, a máte i tam prostor k muzicírování? Jsme adventisté a patříme do Vojkovic u Frýdku- Místku. Ježíš řekl: „ Prorok není vítán ve své vlasti“. U nás ve sboru je těch, kteří se snaží hrát nebo zpívat, hod-
ně. Občas dostaneme možnost hrát před sobotní školou, nebo kázáním. - Ani vlastně nevím, jak došlo k tomu, že jste u nás měli své vystoupení v rámci našeho novoročního programu. Vojkovickou dechovku každý rok zvou / 1. sobotu v srpnu/ na Ježonky-Visalaje v Beskydech / já jsem členka této dechovky/. Kázání a odpolední moderování dechovky měl váš br. kazatel – Jarek Šlosárek. Nabídla jsem mu náš program s obavou, že nás ještě neslyšel a on s úsměvem mi řekl, že se mi brzo ozve vaše sestra Iveta, se kterou už jsem pak vše domlouvala. - Byli jste ve Zlíně poprvé? Jak se vám tady líbilo, jak se vám hrálo a jaké máte odsud ohlasy ? Já jsem ve vašem sboru hrála jednou s Vojkovickou dechovkou, a pak až teď, s našimi dětmi. Sbor máte velice hezký a prostranný, pódium nádherné/ užívali jsme ho/ a členové byli k nám moc milí.
mu sboru přáli do budoucna? Odvezli jsme si hezké vzpomínky, na vaše bratry a sestry, kteří dali vřelým způsobem najevo, že to, co děláme, je dobré, dostali jsme novou vzpruhu do cvičení. Buďte stále tak milí a ohleduplní k návštěvám i k sobě navzájem, a ať se zase můžeme znovu sejít. - A co si přejete do budoucna vy? Lepší maminku, která je hodná a nebude nás nutit do hudby / to napsal můj nejstarší syn Jakub/. Abychom netoužili tolik po světu, ale měli více času na rodinu, na druhé a na Pána Boha. Díky za rozhovor – Petr Matula Také děkujeme- Dýrrovi
- Co jste si odsud odvezli a popřípadě co byste naše-
Co nám chtějí říct děti o čistotě Narození. Život. Smrt. Takto je sevřena naše zatímní existence, takové jsou její mezníky. Narodilo se dítě. Brouká, leze, chodí, mluví. Mezi tím také spí. A vůbec nevnímá čas. Ale my ANO. A někdy nám to vadí. Ty hodinky na ruce bychom raději
odhodili. Jenže – i když to uděláme, to dítě se nezastaví. Roste – zraje – dělá pokroky. I kroky samozřejmě. Je to pěkný rarášek, napadá nás někdy. Ale když nasloucháme, co nám chce říci, snad bychom se i studem propadli. Všimněme si například, jak je čisté. 5
Matouš 18,2 – Ježíš zavolal dítě a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského!“ A pokračují verše 4-6 – „Kdo se pokoří a bude jako toto dítě … a kdo přijme jediné takové dítě … kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří … Čisté - jak v srdci, tak v mysli. Tolik bezelstnosti aby člověk pohledal. Nám se za život propletlo hlavou už tolik myšlenek, že by jejich zpracování nezvládly ani žádné filmové ateliéry, kdyby je měly přenést na filmový pás. Myšlenky pokřivené, znetvořené, zbabělé, sobecké či lhostejné! A teď to dítě – srdíčko čisté, nezkažené, důvěřivé, křišťálové jako studánka J. V Sládka. Samozřejmě jen zatím! To zlo je pěkný vlezlík. Za nedlouhý čas se vetře i sem. Ta čistota svítí, přitahuje svou bělobou, láká toho „padoucha“, co by mohl učinit u nevinného srdíčka. Tak je to s tou čistotou. Sice si pořád hrají, ale také to nemají jednoduché, kdeco se na ně přilepí a uvnitř ulpí. Za všech
Chtěls, abych žila Moji milí, musím se omluvit za lednový příspěvek do vašeho měsíčníku, že jsem místo ještě dalšího úžasného dvoudenního pobytu v Praze - (ve svých 18 letech jsem tam byla poprvé), při příležitosti celostátní konference naší církve 3- 4. července 1947 – skočila už do Vánoc roku 1947, do období mé svatby a do r. 1948 a 1955. Tak se musím vrátit zpět. Začátkem ledna letošního roku přijela za mnou na návštěvu dcera Irena, tak jsem po ní 6
okolností zůstává ale čistota dítěte pro dospělé netušenou inspirací. Oči jako mořské hlubiny. Chtělo by se říct andělské. Slůvka sotva se rodící, a zdá se, že stejně spíš coby věrná ozvěna vyjadřování rodičů, prostě čistota sama. Kolik básní už bylo napsáno o dětských očích! Jako by na nás shlížel celý vesmír. I Bůh samozřejmě. Ještě jste to nezažili, ten pocit, že nás to dítě z něčeho obviňuje? A stačil jediný pohled, gesto, slůvko. A tak nezbývá než se učit, znovu a znovu. Dítě je v tomto jedinečným učitelem i učebnicí zároveň. Stačí nebýt hluchý, slepý, neodezírající, stačí se k dítěti přiblížit a zakrátko zjistíme, že jeho osobnost je lexikonem života, je zrcadlem a ozvěnou našeho ne vždy projasněného nitra. Přísloví 27,18: „Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. Napsala jsem tuto úvahu, co pro mě znamená dítě a to nejen v pokrevní rodině. Děti na celé země tváři jsou Boží dar! S láskou vaše Evža Macháčková
poslala fotky z té doby(červenec 1947). Když to nepůjde uveřejnit, můžete je nechat v kronice. Fotky jsou velké – v Riegrových sadech v Praze v sokolovně se nás sešlo na 5 tisíc. Přes celou republiku jel vlak s transparentem: Evangelium celému světu. Školy byly prázdné, tak ženy spaly v tělocvičnách na zemi, muži ve třídách. Sobotní kázání dopoledne měl Dr. Nussbaum z USA. Doslovně jsem kázání zaznamenala. Ovládala jsem těsnopis, stačila jsem vše zapsat, doma pak opsat na stroji a rozdat ve sboru těm, kteří v Praze nebyli. Uvedu jen něco málo z tohoto kázání: Bratr požádal o audienci u papeže. Byl pozván, a když se papeže zeptal, zda ví, že kniha Zjevení 13. kapitola se vztahuje na něho (procházeli se spolu po zahradě ve Vatikánu), odpověděl mu, že ano, že to zná, ale už se nedá nic v tom udělat. Bratr mu vysvětlil ještě jiná proroctví a papež byl velmi přátelský a děkoval mu. Byla to překrásná sobota, v neděli jsme chodili buď sami po Praze, nebo jsme byli společně v Zoo. V 17hod. nám jel vlak domů, trvalo to celou noc, ráno v 5hod. jsme dorazili do Zlína a bylo to kruté – já i můj nastávající manžel na 6. hodinu do práce – já k telefonu, on do strojíren. Bydlel v Loukách u sestry Trněné – 3km od továrny, tak šel rovnou do továrny jako já. Další velkou akci jsme jako mládež zažili na Čantorii , hoře,
která je z poloviny v Polsku a polovina je ve Slezsku, v Třinci. Dnes tam jezdí lanovka, ale tenkrát jsme tam šplhali jako horolezci. Také z Polska tam přišla spousta mládeže, zpívalo se, kázáním sloužil br. Stroowe, asi taky Američan. Nevynechala jsem jedinou akci, která se konala kdekoli v republice. Díky sborovým zpěvům a sborovým recitacím nás zvali z měst, kde se konala okrsková shromáždění, abychom tam účinkovali, Ostrava Tatran, sportovní hala, Plzeň, Praha a naposled jsem byla v r. 1952 v Bratislavě, to jsem už měla 3letého synka, kterého hlídala moje maminka. Bydleli jsme od r. 1949, kdy se Petr narodil, Nad Ovčírnou u Zimního stadionu, kde dnes bydlí Mališovi. Moji rodiče bydleli dole, měli 1+2 a my nahoře totéž + balkon. Bydleli jsme tam s nimi 27 let, do manželova odchodu do důchodu. Tak příště zkušenosti z doby zákazu shromažďování církve, kdy i náš dům byl modlitebnou a byli jsme sledováni. Vaše Jindra
7
Historie sboru Zlín 1970 – 1980 Léta sedmdesátá jsou všeobecně označována jako léta normalizační. A svým způsobem jsme to cítili i v našem sboru. Režim státní moci se začal pomalu opět utahovat. Přesto se na počátku těchto let dá říci, že snaha a činy pro nalezení místa či objektu vlastní modlitebny neochabovaly. Ale taky to byl čas, kdy jsme mohli se souhlasem úřadů mít své větší shromáždění v těchto místech: ve starém divadle (dnes Malá scéna), dále v růžovém salonku na hotelu Moskva, nebo v kavárně na hotelu Družba, dnes je to ruina. Místa neobvyklá, co říkáte. Všude tam nás náš Pán vedl. 12. února 1972 dochází k oficiálnímu narození nového sborečku v naší blízkosti. Z lůna holešovského sboru se zrodil sbor Bystřice pod Hostýnem. Se jmény Wurstovi, Olivíkovi, Fürstovi, Březíkovi či Smílkovi je spojena historie tohoto malého sborečku na úpatí Hostýna. V roce 1974 se náš sbor dožívá čtyřiceti let
8
své existence. Zastavení v této době nám prozrazuje, že sbor má 120 pokřtěných členů. Za účasti velkého množství pamětníků, zakladatelů sboru se ve velkém sále evangelického kostela bilancovalo, vzpomínalo, chválilo… prostě, stejně jako dnes. Vidíte – nic moc se nezměnilo, snad jen to, že mnozí tehdejší členové tu dnes už nejsou. A naopak, je tu velké množství nových , a to nejen narozením, ale i díky křtům. Pro zajímavost: Sbor nebyl uzavřen do sebe, ale i pomáhal ve veřejném životě. Již v letech padesátých a šedesátých se sbor účastnil veřejných brigád. V době, o které teď mluvíme, jsme se podíleli na budování městského tržiště Pod Kaštany. Vidíte, a stále tam je. V létě 1975 dochází z pověření vedení sdružení ke změně kazatelů v našem sboru. Br. Fürsta církev pověřuje kazatelskou službou na Břeclavsku, kam ale nakonec nenastupuje a zůstává zde v Gottwaldově. Místo něj sem přichází kazatel br. Ludvík Švihálek. V letech 1975-77 se nezastavily ani křty. V té době jsou pokřtěni například Pavel Skála, Franta Bartek, Blažena Andrýsková či Renda Popovský. Pouhé dva roky zde pobyl br. Švihálek. Doba jeho práce zde byla určitě požehnáním, i když byla poznamenána faktem, že zde vlastně nebydlel a stále sem dojížděl od rodiny. Okolnosti jsou
sice zaznamenány v kronice a u pamětníků, ale myslíme, že prach doby zakryl tu dobu i příčiny. Církev v létě 1977 sem povolává ke kazatelské práci br. Karla Kantora. V té době se také v Holešově uskutečňují studijní víkendy, kdy mladí z našeho okolí studují při našem semináři kurz laických kazatelů. A jak sami vidíte, mnohé tváře známe dodnes a mnoho z nich je i dnes tady. A mnoho jich také bylo či je i dodnes v kazatelské službě. I křty v té době probíhaly. Mezi jinými byli pokřtěni např. Marie Bělíková, Pavlos Avramopulos, František Šťastný, o něco později Zdeňka Brychtová, Jaromír Šenkeřík. Také v té době se sem přistěhovaly např. sestry Mária Hortlíková, Marie Váchová, Jana Popovská. O tom, že v historii sboru došlo k velkému odlivu členů, se napsalo mnoho. Ano,
v historii sboru se dá říci, že díky odstěhování se v průběhu osmdesáti let existence sboru zmenšil počet členů – a teď jen odhadem - tak o 150 členů. Doba a podmínky ve Zlíně- či Gottwaldově nepřála a nepřeje v této otázce dodnes. Přesto máme radost, že z našich řad bylo i dost těch, kteří sloužili a slouží dodnes jako kazatelé po celé vlasti. Jména Jarek Šlosárek, Petr Pimek, Vlastík a Honza Fürstovi, Jirka Jeslík, František Krajíček, Libor Škrla, či v poslední době Ríša Medřický, ti všichni vyšli z našich řad do služby Bohu. Možná,že se vám zdá, že čím blíže jsme současnosti, tím méně informací a fotek máme. Věřte, ty informace jsou již více než detailní a pokud bychom dnes chtěli připomenout všechno, bylo by to dlouhé a únavné. Navíc již mnoho z té doby bylo řečeno dříve, či mnozí si pamatují víc než my. V této chvíli opouštíme sbor na přelomu let 1979 -80 a těšíme se s vámi v dalším čísle časopisu na další údobí.
9
Lidi netřídím, dělám si svůj vlastní úsudek Zkušenosti lidé získávají především věkem a prožitými životními zkušenostmi. Jedním z takových, „životem ošlehaným“, je náš nový bratr Jirka Vácha. I když v jeho případě slovo nový se týká jen bratrství v Kristu. Jak sami poznáte dál při čtení našeho povídání, jeho propojení s naším sborovým společenstvím je už skoro „historické“. Původně jsem mu poslal pár otázek, ale bratr Jirka to pojal jako takové povídání. Já mu moc děkuji, že se takto vyjádřil a zavzpomínal. Dnes je obtížné vzpomínat, jak to všechno bylo. Pocházím z rodiny, kde tatínek byl nevěřící, asi tolerantní, maminka byla věřící. Bydleli jsme na Filmových atelierech a naše rodina byla velmi početná. Bylo nás šest bratrů. Vzpomínám si, že už v dětství jsme byli vedeni k víře v Ježíše Krista a také k dodržování Boží soboty. Jako děti nás maminka vodila do sboru. Vzpomínám si také na dobu, kdy byla Církev adventistů zakázána, a tehdy jsme chodili do rodin věřících na shromáždění. Bylo to odvážné od všech zúčastněných, v té době takové činy byly velmi nebezpečné .A to jsou právě ty rozhodující impulzy, čemu věřit a kam budou směřovat další moje kroky. Vzpomínky z dětství a dospívání, některé jsou hezké, naopak jiné zase ne moc hezké. Které vzpomínky zmínit? Na ty hezké se vzpomíná lépe a na ty ne moc hezké se vzpomíná hůř, ale ty jsou právě důležitější než ty hezké. Vzpomínám na všechny, na dobré i zlé. Můžu jenom dodat, že moje dětství i mládí bylo šťastné. Neměl jsem žádné 10
velké touhy ani přehnaná přání, co budu v dospělosti dělat, protože jsme jako dětí i puberťáci žili skromně v tehdejší době a realitě. O to víc musím děkovat, NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU, že pomáhal našim rodičům a blízkým, kteří se o nás starali a také sestrám a bratrům ve SBORU, kteří nás podporovali. Bůh žehnal jejich činům. A dál to bylo tak. Kdo má představivost, tomu stačí seznam – DĚTSTVÍ -PUBERŤÁCI-UČNI – VOJÁCI -SVATBY, a to všechno x 6. Rok po vojně jsem se oženil. Moje manželka se jmenuje Zdeňka a máme čtyři dcery. Zatím jsem jenom třikrát děda a to máme dva vnuky a jednu vnučku. Žádné koníčky už nemám, všechno co dělám, dělám rád a tak, že mám stále hodně práce a jsem v jednom kole. Momentálně mám nastavenou BRZDU - „zdraví“. Stále věřím, že to bude lepší a lepší. Ve sboru znám z dřívějška hodně sester a bratrů, nebudu je všechny vypisovat. K některým otázkám se nebudu vyjadřovat, ani vlastně na ně neumím odpovědět. Lidi netřídím, dělám si svůj vlastní úsudek, neumím na to odpovědět. Neumím odpovědět na otázku, co se změnilo
na mém životě, když jsem se seznámil s křesťanstvím, prostě chci být a žít podle EVANGELIA a odevzdal jsem se našemu Pánu Ježíši Kristu a tak věřím, že mě povede. Poznávání PÍSMA SVATÉHO, poznávat cestu k Bohu, to je cesta k vrcholu poznání stát se Kristovým následovníkem, tak jsem to cítil. Jsem rád, že jsem začal chodit mezi Vás sestry a bratry to se nedá nijak popsat, že jste mě mezi sebe přijali, tak to je krásný pocit, to Vás můžu ubezpečit. Dnes Vám můžu konečně poděkovat za přijetí mezi sebe, moc Vám děkuji za dárečky i dárky. Cítím se mezi Vámi dobře. Přeji si, aby ZLÍNSKÝ sbor v Malenovicích byl stále v pohodě, tak jak ho znám. Aby náš Pán
Ježíš Kristus přebýval mezi námi a mohl se s námi radovat. Osobní přání nemívám, ale i já vím, že máme všeho dostatek, ale možná málo děkujeme. A v tom si nejsem jist ..?????nebo ano..????? , Jiří Vácha na námět P. Matuly
Sborová oznámení - V době od 26.3 do 5.4.2015 bude v Napajedlích probíhat výstava Biblí (Muzeum – Nový klášter) - Byl vyměněn zámek od hlavních dveří modlitebny - Světový den modliteb se uskuteční 2.3.2015 od 18 hod v KKC. Tématem je Brazílie – život křesťanů a především křesťanských žen. Přijede farářka Alena Naimanová z Rychnova (dlouholetá členka výboru SDM), která povede večer s obrazovou prezentací. V pondělí 9.3 se pak v KKC od 18 hodin uskuteční modlitební večer dle návrhu pobožnosti, kterou připravily křesťanské ženy z Brazílie.
- V rámci zahájení voleb byl v sobotu 10.1. na členském shromáždění zvolen jmenovací výbor ve složení Jitka Bartolčicová (zapisovatelka), Iveta Slováčková, Vlasta Dvořáková, Viktor Pomietlo, Václav Koplík a Miroslav Lupták. Náhradníkem byl zvolen Petr Škrla. Členem jmenovacího výboru je i kazatel Martin Žůrek. První schůzka jmenovacího výboru se konala v úterý 27.1.2015 - Členské shromáždění zvolilo jako delegáty na květnovou konferenci MSS Víta Slováčka a Petra Medřického, náhradníkem je David Bijok. Tajemnice sboru 11
Veselé přání Jednoho dne z rána, probudila zemi veselá zpráva. Narodila se holka jako z růže květ, aby těšila celý tento svět. Na co šáhla to jí šlo, že máma s tátou zpívali si – jee to není žádné nemehlo. Její bratr občas ji zlobil, ale Ivanka s grácií ji vlastní činila tak, že ji brácha nepolapil. Všechny školy zvládla hravě, že to ani nespočítám v hlavě. Kolo, lyže, auto, brusle, snad i sáně řídila vždy velmi vkusně. Radost je s ní jíti třeba Paříží či Londýnem a neztratíte se s ní ani v Berlíně. Vládne totiž jazýčkem mrštným, který je
12
cizím slovem propojeným. Na jednu věc velmi vzácnou nesmíme ale teď zapomenout. Její srdce plné lásky, vám zažene i vrásky. Její slovo pohladí, když nevíte kdo vám poradí. Její oči se vždy smějí a tak přátelé kolem ni stále poletují. Ivanko naše milá, ať je pro tebe každá chvíle snová. Ať poznáváš jen lásku, ať máš přátel jak na hlavě vlásků. Nechť Pán tě stále vede a chrání a máš plno požehnání :) :) To ti přeji všichni ti, co tě mají moc rádi, tví kamarádi :) :) I.M.
Týždeň kresťanského domova má tému Evanjelium vzťahov Intenzívnejšie stretnutia v kruhu rodín či v zborových spoločenstvách čeká členov a priateľov Cirkvi adventistov od 7. do 14.2., kedy sa koná Týždeň kresťanského domova, tento rok na tému „Evanjelium vzťahov“. Svojím obsahom a zameraním sa prednášky dotknú čo najširšej skupiny čitateľov. Nezávisle od toho, či sú vo zväzku manželskom, plánujú doň vstúpiť, alebo sú slobodní. V tomto období, od 9. do 16.2., sa uskutoční i v Slovenskej a Českej republike celosvetová iniciatíva na podporu partnerskej vernosti - Národný týždeň manželstva – Národní týden manželství. Na Slovensku na tému “On a ona – jednota v rozdielnosti” a v Česku pod mo-
ttom “Jak mít vztah, který vydrží…” “Je to skvelá príležitosť podeliť sa s druhými o naše hodnoty. Inšpirovať druhých a zároveň nechať sa inšpirovať všetkým tým, čo rodinu a dobré vzťahy zveľabuje,” povedal Oliver Popovič, vedúci slúžby rodinám v Česko-Slovenskej únii cirkvi. -AISDoslov redakce: A mě tak napadá – co my a nějaké to setkání se společným čtením a přemýšlením nad tématy přednášek Křesťanského domova? Podaří se někde sejít dohromady…?
Rozhovor s ním „Pojď dál“ řekl ON. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat rozhovor?“ „Jestli máš čas“ řekl jsem. On se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost a proto je ho dost na vše. A na co se vlastně chceš zeptat?“. „Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?“ „To, že je nudí být dětmi a tak pospíchají, aby dospěli. A když jsou dospělí, zase touží být dětmi…. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku svoje zdraví. Že se tolik strachují o svou budoucnost, že zapomínají na přítomnost a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli zemřít, a že umírají, jako by nikdy nežili“. Pak mě vzal za ruku a chvíli jen mlčeli…
Potom jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit svoje děti?“ Usmál se a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní. Aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár sekund způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány. Ale trvá mnoho let, než se takové rány zahojí… Aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem… Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Aby věděli, že 13
za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí. Chci, aby poznali, že skutečný přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Aby poznali, že vždy nestačí, aby jen odpouštěli druzí, ale že oni sami musí odpouštět!“ A tak jsem jen seděl a těšil se z JEHO přítomnosti…. Potom jsem MU poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem
Příběh pro děti
Od hlíny ke sběratelskému kousku Jedna starší paní milovala hrníčky. Sbírala je celý život. Vždy když někam cestovala, zašla do obchodu se starožitnostmi a hledala nějaký krásný hrníček, který by si koupila do své sbírky. Jednou cestovala do Anglie a jako obvykle zašla i do takového obchodu. Najednou uviděla nádherný hrníček. Byl to nejkrásnější hrníček, jaký kdy v životě viděla. Poprosila prodavače, aby jí hrníček ukázal. Paní ho vzala do ruky a řekla: „V životě jsem krásnější hrníček neviděla.“ Najednou hrníček promluvil. „Ty to nechápeš,“ řekl. „Nebyl jsem vždy hrníček. Byla doba, kdy jsem byl jen červená hlína. Můj pán mě vzal do rukou, podíval se na mě a pak mě začal tvarovat. Znovu a znovu mě mačkal a tlačil, až jsem bolestí vykřikl, aby mě nechal být. Ale on se jen usmál a řekl: „Ještě ne.“ Pak mě dal na hrnčířský kruh a pořád jsem se točil dokola a dokola. Motala se mi hlava, bylo mi špatně. Křičel jsem: „Dost, to už nezvládnu!“ Ale můj pán mi řekl: „Ještě ne.“ Pak mě dal do pece. Nikdy mi nebylo takové horko. Přemýšlel jsem, proč mě nechává takhle trápit. Křičel jsem, bouchal 14
mu za všechno, co pro mne a moje blízké činí. ON odpověděl: „Kdykoliv. Jsem tu dvacet čtyři hodin denně, jen se zeptej a já Ti odpovím“. Lidé zapomenou, co jste udělali. Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili. - převzato -
na dveře pece, ale jen jsem viděl, jak jeho rty říkají: „Ještě ne.“ Konečně mě vytáhl, dal na polici a já se začal ochlazovat. Už mi bylo skoro příjemně, když vtom přišel můj pán a začal mi malovat po celém těle. Ty výpary z barev byly nesnesitelné. Myslel jsem, že se udusím. Křičel jsem, ať přestane, ale on řekl: „Ještě ne.“ Pak mě dal zase do pece. Ale ne do stejné, jako byla ta první. Tahle byla dvakrát víc rozpálená. Věděl jsem, že se udusím. Prosil jsem. Křičel jsem. Plakal jsem. Celou dobu jsem se díval na mého pána přes malý otvor ve dveřích. I on se na mě díval a říkal: „Ještě ne.“ Věděl jsem, že už nemám žádnou naději. Vzdal jsem se. Bylo po všem. Ale najednou se otevřely dveře a on mě vzal a položil na polici. O hodinu později mi podal zrcadlo a řekl: „Podívej se na sebe.“ A já jsem to udělal. Pak jsem řekl: „To nejsem já, to nemůžu být já. Je to krásné. Já jsem krásný.“ Pán mi řekl: „Chci, aby sis zapamatoval, že vím, jak tě to bolelo. Ale kdybych tě poslechl, rozpadl by ses a nic by z tebe nebylo. Vím, že jsi měl závrať na hrnčířském kruhu, ale kdybych tě zastavil, tak bys neměl
ten správný tvar. Věděl jsem, že ti bylo v peci horko a že ti to bylo velmi nepříjemné, ale kdybych tě vyndal, nebyl bys správně vypálený a snadno bys praskl. Vím, že jsi nemohl dýchat, když jsem tě maloval, ale kdybych to neudělal, nikdy bys nebyl takhle krásně malovaný. A kdybych tě nedal do té druhé pece, dlouho bys nepřežil, protože bys byl velmi křehký.
Teď jsi hotový. Jsi tím, co jsem chtěl, aby z tebe bylo. I my jsme takovými hrníčky. Pán Bůh chce z každého z nás udělat ten nejkrásnější hrníček. Někdy to bolí, když musíme poslouchat, sedět ve škole, ve sboru. Když musíme dělat věci, do kterých se nám nechce. Ale Pán Bůh si používá naše rodiče, aby mu pomohli z nás dětí vytvarovat ty nejlepší hrníčky na celém světě. Autor neznámý
Mňam mňam koutek Přijde k vám někdy nečekaná návštěva ? A nemáte jim co nabídnout? Tak tento recept je pro vás nejlepší. PIZZA ŠNECI Postup: Rozválíme těsto na co největší plochu, ale aby mělo tloušťku cca 0,5 až 1cm. Rozválené těsto potřeme vrstvou kečupu. Poklademe plátky šunky a postrouhaným sýrem (můžete tam dát i nějakou zeleninu nebo jiný sýr, záleží jen na vaší fantazii a chuti). Takže těsto zavineme do rolády a krájíme šneky o průměru cca 1cm. A dáváme na plech. Nakonec ještě potřeme rozkvedlaným vejcem a dáváme péct na 250°C do zlatova. Ingredience: Kečup Tabulka nastrouhaného sýra Plátky šunky Koření Listové těsto 1 vejce Natalka Matulová 15
