Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích
květen - červen 2013
Blahopřejeme všem maminkám k jejich svátku
Cena 15,- Kč
Co je v Čtení, jinde není: Občasník, Slovo starosty, Pár vzpomínek z pětačtyřicáteho, Za Jaroslavem Ch., Vybíjená Tábor, O včelách, Historie tělovýchovy, Jarní výlet, Country tancování, Velikonoční dílny, Požár, Shledáme se, Pošesté s Andersenem, Posezení s harmonikou, 20. výročí Kulturního spolku, MS Vysoká Nahořany, Blahopřejeme, Doma na venkově, MŠ, O čestický brambor – vyhodnocení výtvarné části, Dějiny rodů Listování v občasníku: 1.3. Plesu, který každoročně pořádá Český svaz včelařů, se jako obvykle zúčastnilo kolem dvou stovek lidí. Největší zájem v tombole byl o krásně nazdobené perníky. 2.3. Dětský karneval v sále restaurace Čestice. 2.-10.3. V roce 1978 byl v kosmu první československý kosmonaut Vladimír Remek. 3.3. Schůze členů ČSCH v salonku restaurace. 7.3. Konečně na nás vykouklo sluníčko a jarní počasí lákalo ven. Poslední den ve funkci strávil prezident Václav Klaus. Výborová schůze členů MS Háj Čestice. 8.3. Výroční schůze ČSŽ. 9.3. Valná hromada členů KS Čestice. 14.3. Ráno jsme se opět probudili do bíla, ale přes den sníh roztál. Další z cyklu seminářů Doma na venkově se konal v salonku restaurace. 15.3. V roce 1939 začala nacistická okupace Československa. 16.3. Výroční členská schůze členů MS Háj Čestice. 17.3. S divadelním představením Mátový nebo citron? zavítali ochotníci do Katovic. Představení mělo obrovský úspěch. 21.3. Interaktivní velikonoční dílna z cyklu vzdělávacího programu Doma na venkově v salonku restaurace. 22.3. Další představení Mátového bylo sehráno ve Volyni. Tam byl náš divadelní soubor navržen na postupovou přehlídku do Trhových Svinů. 25.3. „a zas, k…., padá“ pobrukujeme si s Jarkem Nohavicou. 27.3. Ve škole probíhaly „velikonoční dílny“. 30.3. Na hoslovickém mlýně se otevírala nová sezóna. Legendární skupina Labyrint zahrála k tanci i poslechu v sále restaurace Čestice. 1.4. 5.4. 18.4. 20.4. 22.4. 25.4. 26.4. 29.4. 30.4.
Apríl. Schůze členů MS Háj Čestice. Seminář z cyklu vzdělávacího programu Doma na venkově v salonku restaurace. Divadelní soubor Kulturního spolku Čestice se zúčastnil krajské postupové přehlídky ochotnických divadelních souborů v Trhových Svinech. Konalo se zastupitelstvo městyse. Po dlouhé době přišlo na zasedání asi 5 občanů. Vypadá to, že jsme ze zimy skočili rovnou do léta. 25°C lákalo k opalování. Výborová schůze MS Háj Čestice. Vzpomínkový večer na Josefa Křešničku se konal v Českých Budějovicích. Pálení čarodějnic a tradiční stavění májky
Na co se můžete těšit
3.5. Retrodiskotéka - 20,00 v sále Lidového domu 18.5. Koncert Hamr tour a disko Miloše Zemena (není potvrzeno) do 20,00 v sále Lidového domu 9.6. Koncert ke Dni matek – 14,00 sál Lidového domu 15.6. 20. výročí založení Kulturního spolku Čestice – 14,00 sál Lidového domu Základní škola připravuje závěrečnou akademii. Termín zatím není znám
Letos prý zas nebude žádné jarní uklízení. Napsal o tom starosta ve svém posledním článku do ČTENÍ. Vážení spoluobčané, v minulém vydání čtení jsem psal o jarním úklidu po zimní údržbě, že bychom jej rádi provedli před Velikonocemi, ale jak jste sami jistě zaznamenali, zima se nám protáhla a tak k sobotnímu úklidu nedošlo. Přesto všem děkuji za připravené kopičky před svými domy, které nám usnadňují úklid. Třetí dubnovou sobotu a neděli byl organizován pravidelný jarní sběr velkoobjemového, nebezpečného odpadu a elektroodpadu. Jako obvykle nezklamal a odpadu se opravdu urodilo, že by si jeden řekl, že musí mít všichni domy vyklizené, ale bohužel to si říkáme vždy a skutečnost je jiná. Těžko asi uhlídáme, aby nám tam nevozili odpad občané z jiných obcí, protože tolik sběrných míst najednou nejde dozorovat, nehledě na to, že velká část odpadu je přivezena přes noc. Nejvíce mě ale mrzí, přesto, že minimálně jednou za rok píši o nutnosti třídit odpad, stále se najdou mezi námi tací, kteří to nechápou a na sběrný den přinesou např. železný odpad. Takže místo aby jej sami zpeněžili ve sběrně, (současná cena je cca 4 Kč za kg) tak jej přivezou na svoz, nic nedostanou a ještě zaplatíme za jeho odvoz. Stejné je to s plasty, v každé vsi jsou kontejnery na tříděný odpad, ale přesto likvidujeme půl fůry polystyrenu. Jistě jste zaznamenali, že v letošním roce byl zvýšen po čtyřech letech poplatek za odpad z 500 Kč na 590 Kč na jednoho poplatníka., přesto bych rád podotkl, že obec doplácí za každého z nás ještě 310 Kč za likvidaci odpadů. Prostě a jednoduše řečeno taháme peníze sami sobě z kapes. Já však doufám, že sběrné dny se pomalu stanou minulostí a přestaneme je organizovat, a to hlavně proto, že jsme získali podporu ve výši cca 2 mil. Kč na vybudování sběrného dvora v prostorách bývalé sběrny v Česticích, kam bude možno odevzdávat odpad v průběhu celého roku s možností vytřídění a dalšího využití. Od začátku měsíce dubna se také snížily provozní hodiny na poště v Česticích, takže je otevřeno od 8:00 – 10:00 hod. a od 14:00 – 16:00 hod. Z mé vlastní zkušenosti je tento model zkráceného provozu naprosto nevyhovující. Rád bych proto znal i Váš názor na tuto problematiku, aby bylo možno vyvolat jednání s vedením České pošty n.p a zažádat o rozšíření provozní doby. Ke konci dubna jsme podali přihlášku do soutěže o Jihočeskou vesnici roku 2013. Této soutěže se zúčastníme již třetí rok po sobě. V loňském ročníku jsme získali ocenění za vzorně vedenou obecní kroniku a s ní 20 tis. Kč jako odměnu. Druhou květnovou sobotu se v obřadní síni městyse uskuteční vítání občánků, bude pozváno 22 dětí s rodiči. V dubnu byla pořádána Rallye Šumava Klatovy. Část jedné rychlostní zkoušky vedla přes Nuzín a Nahořany. Vzhledem k tomu s jakou nevolí k této akci jsem se setkal, to s největší pravděpodobností byla i poslední rallye, která by vedla po komunikacích městyse. Vedení této soutěže oznámilo, že v příštích letech již nebude žádat o povolení rychlostní zkoušky v této lokalitě. Milan Žejdl – starosta městyse Čestice Požární ochrana očima dětí V letošním roce se opět naše škola zúčastnila soutěže „Požární ochrana očima dětí“. Soutěž se skládala ze dvou částí – literární a výtvarné a probíhala v několika věkových kategoriích. Literární část obsadili žáci od 5. do 9. ročníku a výtvarné části se zúčastnili žáci od 1. do 9. ročníku. Začátkem dubna proběhlo školní kolo této soutěže. Z každé kategorie byly vybrány tři nejlepší literární a výtvarné práce. Do okresního kola ve Strakonicích škola poslala celkem devět literárních a dvanáct výtvarných prací. Komise OSH Strakonice během měsíce dubna vyhodnotí tři nejlepší práce ve všech věkových kategoriích za okres a dále je předá do krajského kola, které se uskuteční v květnu v Českých Budějovicích. Věříme, že jako každoročně se někteří žáci úspěšně umístí. Mgr. Anna Uhlířová (některé práce dětí najdete i ve Čtení)
Když k nám přišli vojáci, holky měly krásné kroje. Večer pak jen starší šaty – - ČTENÍ o tom informuje Pár vzpomínek z pětačtyřicátého Jiří Kolář Naše podhorské městečko Vacov na Šumavě svobodili Američané 7. května r. 1945 dopoledne. Nebudu opakovat všechny ty radostné pocity, které příjezd Američanů u nás provázely. Psal jsem o nich již několikrát. Dnes se chci zmínit o početné skupině vacovské komunity, která měla k Američanům zvlášť vlídný postoj. Američtí vojáci byli hoši většinou tak kolem dvaceti let, pěkně rostlí, opálení a štíhlí jako jedle, dbalí na svůj zevnějšek i osobní hygienu, takže není divu, že se na ně vacovská děvčata jen lepila. Hned večer v den jejich příjezdu se párovaly dvojice, které, zavěšeny do sebe, začaly mizet v neosvětlených a zastíněných koutech, případně v nedalekých loučkách a mezičkách. Pozornému pozorovateli nemohlo uniknout, že při oficiálním uvítání dopoledne a ještě odpoledne většina dívek měla na sobě parádní národní kroje a teď večer se dívky objevovaly už jen v obyčejných civilních šatech. Dívky správně předpokládaly, že večer by se mohly jejich parádní kroje zle pocuchat a zašpinit. Zatímco většina obyvatel přijímala americké vojáky s neskrývanými sympatiemi, byla zde i hrstka lidí, která na Američany hleděla s podmračenými tvářemi nebo je zcela ignorovala. Při červnové celonárodní oslavě národního osvobození na tribuně jakýsi komunistický řečník řečnil až do omrzení o slavné Rudé armádě, která nás osvobodila a pár metrů před tribunou stála v sevřeném útvaru četa amerických vojáků, skutečných našich osvoboditelů, která se oslavy také účastnila. Připadalo mi to divné. Pro řečníka to byli patrně Rusové převlečení za Američany, jak se později tradovalo v jednom vtipu. Lidé toho zvláštního ražení, podobní onomu řečníku, představovali neranější předvoj KSČ, připravený už tehdy na pokyn ÚV chopit se politické moci. K tomu ještě jedna malá, ale příznačná epizoda. Ve Vacově byla jistá továrnická rodina podnikající v oboru konfekce a střižního zboží. Ve středu obce měla honosný obchodní dům s několika partajemi a prodejnou textilu. Tehdy budovou procházela skupina amerických důstojníků, která už dříve získala souhlas s ubytováním amerických vojáků. Důstojníci zjišťovali na místě podmínky ubytování za účastného prohlížení několika obyvatel budovy a místních lidí. Vtom se na chodbě objevila skupinka oněch lidí zvláštního ražení, velmi nevybíravě si razila cestu zástupem přihlížejících se slovy: „My už vám ty Američany vyženeme z hlavy!“ Slova ta vzbudila úžas a rozhořčení. Za necelé tři roky se část těchto zlověstných slov naplnila, i když krásné vzpomínky na americké vojáky nám komunisti z hlavy nikdy vymazat nemohli. Vzděláním i vzpomínkami do časů minulých Profesně mě osud zavál na sever Čech, do Liberce, k práci s mentálně postiženými. Vzdělávání na Akademii J.A. Komenského v Liberci, kurz – Pracovník v sociální péči. Kromě problematiky sociální, specifické klientele, byly na programu i záležitosti, které úzce souvisí se závislostmi. Vyjma odborných témat byl čas i na filmy. Tak jsem s lektorkou „vybíral“. Dokument Heleny Třeštílkové s Jaroslavem Skálou a jeho životní družkou Maťkou, komunitní dokument z Němčic „Když musíš, tak musíš,…“ a konečně i premiérové dílo Roberta Sedláčka „Pravidla lži“, jehož děj se odehrával v němčické terapeutické komunitě a blízkém okolí pošumavského kraje Podlesí. Kausy klientů i terapeutů ztvárnili profesionální herci s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Byl jsem požádán k různým komentářům - k filmovým dokumentům i k problematice závislostí. Byl jsem tím „vrácen“ do kraje na úpatí Šumavy, do Němčic. Bylo to pro mě zajímavé, přínosné, bilanční. Miroslav Zachariáš
Oddíl Střelka zúčastnil se vybíjené v Táboře. Snad budem mít v ČTENÍ fotku když to nikdo nezvoře. Za Jaroslavem Chalupným „Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, do tebe padají nejdražší semena.“ Ve verších, kde je mnoho lidské pravdy, začínalo poslední rozloučení s Jaroslavem na mestickém hřbitově. V tom časně předjarním dni přišlo pět stovek lidí. Neodpustím si ještě citaci z rozloučení. Střídka a Čestice – je to přes kopec - cesta „zkratka“ – Jaroslav tudy chodil do školy a já jsem tudy také rád chodíval. Z Čestic zkratkou do Střídky a pak do Němčic. Za odměnu byl vidět krásný kus panoramatického kraje pod Šumavou – Podlesí. Bohužel však Jaroslav šel svým životem také „zkratkou“, osud mu více nedopřál, vždyť padesát tři je tak málo. Jaroslava jsem znal více než patnáct let, pozoroval jsem na něm, jak s radostí a elánem šel do drobného podnikání, i když se mu ne vždy dobře dařilo. Velmi jsem ale zajásal, když na Špici vybudoval saunu a posilovnu. To jsme tam na kolech byli s klienty za pár minut, třeba i večer po skončení terapeutické skupiny. Vždy dobrá nálada, optimismus, přátelské povídání, takový byl Jaroslav. Nemoc však byla bohužel silnější a zvítězila. Musel svůj domov na Špici a ve Střídce předčasně se svojí prací a radostmi opustit. Vzpomínám na něho jako na kamaráda a optimistu, který měl rád život. Vyzdvižen a uložen stálo na jeho smutečním parte, teď Jaroslav již jen odpočívá. Od Jardovy rodiny ze Střídky jsem dostal krásný dopis. Nejenom jak je to pro ně těžké, že Jarda s nimi již není, ale zároveň také radostný – z vnoučat. Tak to v životě chodívá, někdo odejde ze světa, další na svět přichází. Jaroslave, odpočívej v klidu. Chalupným a Janoutům přeji krásné jaro. Miroslav Zachariáš Vybíjená Tábor Dne 23.3. se oddíl Střelka zúčastnil vybíjené v Táboře, je to vlastně krajský turnaj v rámci JčKOP. V půl sedmé jsme nastoupili do přistaveného autobusu, který na nás čekal před školou. Nejdříve jsme jeli do Vodňan, kde k nám přistoupil oddíl Píďalky a poté jsme zamířili přímo do Tábora. Řidič nás nechal vystoupit těsně před školou, kde se hrály zápasy ve vybíjené. Po zaregistrování jsme dostali přidělenou třídu na převlékání a šli se připravit. Celkově na této škole byly 4 tělocvičny, ve kterých se hrálo. V 9 hodin bylo zahájení a poté se jednotlivé kategorie – nejmladší, mladší a starší - rozdělily do tělocvičen. Celkem bylo 5 družstev starších, 8 mladších a 6 nejmladších a některé týmy byly opravdu silné. Nejstarší družstvo mělo nejdříve odehráno, proto mohlo jít na oběd – guláš s chlebem. Všechny zápasy skončily okolo 13 hodiny a pak jsme s napětím čekali na výsledky. Naše družstva dopadla celkem dobře, i když velký putovní pohár tentokrát nezískal nikdo. Nejmladší byli druzí, mladší družstva byla na 2. a 3. místě a starší byli také druzí. Po závěrečném předání diplomů a dortů jsme se ještě vyfotili do kroniky vítězných týmů a pak jsme naším autobusem odfrčeli domů. Za oddíl Střelka Vojtěch Bělohlav
Naše malé pilné včelky před sebou maj´ úkol velký. Do ČTENÍ dnes napíšeme o plástech a jejich ceně. O včelách V minulém ČTENÍ jsem vám slíbil ještě malou odbočku k plástům, takže směle do toho. Psal jsem, že plást má ve včelstvu naprosto nezastupitelnou úlohu jako prostorová ochrana, výrobna medu, zásobárna medu a pylu a plodové hnízdo. Plást ale také funguje např. jako telefonní linka, informační paměť, státní vlajka a obranná linie proti patogenům. Jak je to tedy s tou telefonní linkou? Ve včelstvu se totiž vše odehrává potmě a pro skvělou včelí komunikaci je velmi důležité jemné chvění šířící se po plástech. Již před 80 lety nositel Nobelovy ceny a objevitel tzv. včelích tanečků Karl von Frisch předpovídal, že významnou roli při dorozumívání včel hrají vibrace. Poslední pokusy mu daly za pravdu. Např. pokud včely tancují na prázdných buňkách, které silněji přenášejí chvění, navštíví avizovaný zdroj potravy 3-4x více včel, než když tanec probíhá na plných, zavíčkovaných plástech. Každá včela totiž stojí svými 6 nohami na různých okrajích plástů a je tak schopna ze šesti směrů přijímat vibrace, které vytvářejí její společnice z úlu. Tak může vibrace co nejlépe zpracovat a zachovat se podle toho. Co signální vlajka? Jak jsem psal, včely si vosk vytváří díky voskotvorným žlázám samy. Zároveň je tenkou vrstvičkou vosku chráněna i jejich tělesná schránka. Tato tvorba vosku je daná geneticky a tedy shodný vosk produkují jen vlastní sestry. Tak se mezi sebou poznají včely, které do daného úlu patří a které nikoliv. Je to tedy jakási příslušnost, či státní úlová vlajka. Asi chápete, že včela z jiného včelstva se do úlu dostane jen velmi obtížně. Jde to snad jen v případě, kdy včela z nějakého důvodu už ví, že dostat se domů bude nadvčelí úkol. V případě, že má ve svém medném volátku kapku nektaru, dá ochutnat včelám strážkyním jež brání včelstvo na česně a ty ji mohou vpustit dovnitř. Co se pak týče obrany proti patogenům, asi tušíte, že včely, které žijí v tak těsné vzájemné blízkosti, jsou velmi náchylné na různé patogeny. A právě plástu je přisuzován velký význam jako takové přední obranné frontě. Především v plodovém hnízdě jsou buňky potaženy tenkou tapetou propolis. Propolis má totiž antibakteriální a fungicidní účinky a zabraňuje, nebo zmírňuje riziko vzniku bakteriálních a houbových chorob. Zajímavé je také využití propolis po útoku velkého zvířete, např. myši. Včely jsou sice schopné myš usmrtit, ale pak vyvstává nerudovská otázka „kam s ní?“. Ven ji včely dostat nemohou a proto celou mrtvolku obalí propolisem. Tak vznikne mumie, kde se vyloučí riziko nákazy. Tohoto si všimli již staří Egypťané, kteří takto poté konzervovali mrtvé. A jak byste se v plástech orientovali vy, kdybyste měli možnost nahlédnou u nějakého včelaře dovnitř úlu? Opět se včely řídí několik milionů let prověřeným schématem, který je velmi jednoduchý a přitom velmi účelný. Základem je tzv. zákon česna, tedy v podstatě místo, kterým se včely (potažmo i jejich nepřátelé) dostávají do úlu a kudy do úlu proudí vzduch. Základem je rozhodnutí, co je pro včely nejdůležitější. V tomto případě včely zvolily zásoby, bez nichž by na úspěšné zvládnutí zimy mohly zapomenout. Proto jsou tyto umístěny co nejdále od česna a tedy co nejdále z dosahu všemožných nepřátel a vetřelců. Však včelař také sundává nástavky při medobraní vždy shora a nikdy ne naopak. Mezi zásobami a česnem se pak v průběhu sezony jako na gumě pohybuje plod – tedy nová generace včel. Záleží na ročním období a podmínkách, jež panují venku. V předjaří, kdy ještě mnoho rostlin nekvete a v přírodě není dostatek nektaru, včely plodují a posunují se směrem nahoru, tedy k zásobám. Problém samozřejmě nastává, když se včely dostanou až nahoru a najednou zásoby nikde. To pak platí staré známé pravidlo – včely nikdy nezahynou mrazem, ale vždy hladem! Nyní, když článek píšu, rozkvetly třešně a začínají pampelišky, včely nosí do úlu čím dál více nektaru, který ukládají opět co nejdále od česna, ale pokud je nektaru moc, stlačují matku co nejvíce k česnu. Nyní tedy v úlu hledejte plod hned u česna, jsou to krásné žlutavě zavíčkované plochy, kdy občas budete mít možnost zahlédnout i ještě nezavíčkovanou larvu. Okolo plodu jsou potom buňky s různými barvami – to je pyl z plodin, který včely potřebují právě na výživu mladých včel. No a nakonec nad nimi – med. Příště něco o včelí orientaci – tedy rozebereme včelí tanečky, ale i orientaci včely v přírodě apod. Příjemné prožití pro nás včelaře asi dvou nejdůležitějších měsíců v roce přeje Petr Vlažný ml.
Vedle školy kdysi vzniklo fotbalové hřiště. Jestli se tam pořád hraje bude v ČTENÍ příště. Historie tělovýchovy v Česticích Začátek 70. let minulého století zastihl Sokol v nečinnosti. Stále se ale pořádají různé sportovní akce pod hlavičkou SSM. Přesto dochází v tomto desetiletí k zásadním událostem pro rozvoj sportu v Česticích. V roce 1963 – 1965 dochází k výstavbě nové školy. Vše, co se vykopalo při stavbě, se začalo vyvážet do svahu k stávajícímu hřišti. V té době byl ředitelem školy pan Josef Čekal, který zde působil od roku 1953 s přestávkami až do roku 1989. Ten začal navážku postupně urovnávat, často mu pomáhali i žáci školy. Společně s rodiči dokázali celý areál oplotit a vysadit topoly kolem hřiště. Fotbal hráli děti na dnešním nohejbalovém hřišti. Dětí bylo na hřišti tolik, že nemohly všechny najednou hrát a musely se střídat po skupinách. Někdy kolem roku 1968 – 1969 se zabudovávaly první, tenkrát dřevěné, branky na vznikající hřiště. Byly to upravené seříznuté telefonní sloupy. Čas od času se hřiště díky velké navážce propadlo a muselo se znova upravovat. Trvalo to ještě dalších 20 let než se hřiště dokončilo do podoby, aby se na něm mohla hrát soutěžní utkání. Těsně před dostavbou školy přichází nařízení, že u každé nové školy musí být i tělocvična. To byla druhá zásadní věc. A třetí, že se panu Čekalovi podařilo sehnat peníze na odkup pomocné stavby, která sloužila zedníkům jako ubytovna. Ta měla být po dokončení stavby zbourána a vidíte – slouží dodnes a trvalo to dalších téměř 50 let, než se podařilo tuto stavbu prodloužit o dalších 8 metrů pro dnešní klubovnu TJ. Poslední problém, který tu byl při pořádání větší akce, byla voda. Škola sice měla vlastní studnu, ale jakmile probíhala nějaká větší akce v tělocvičně, voda došla a musela se do studny dovážet. Tento problém vyřešil až obecní vodovod. Nová tělocvična napomohla k tomu, že opět začali cvičit muži i ženy. Velký význam pro školu měla působnost učitelky tělocviku Mirky Mužíkové. Ta dokázala žáky školy velmi dobře připravovat na všechny sportovní akce a žáci dosahovali v okrese velmi dobrých výsledků. Výborné výsledky v lehké atletice vedly až k vybudování běžecké dráhy při jedné straně hřiště za velké pomoci rodičů. Pamatuji si, že přišlo tolik rodičů najednou, že byl problém jak je účinně zapojit do práce. Bohužel po odchodu této tělocvikářky do důchodu, nástupu počítačů a úbytku dětí ve škole postupně běžecká dráha zarůstala až zanikla, stejně jako doskočiště u skoku na dálku. Jaro je konečně tady a začaly fotbalové soutěže Starší přípravka díky dlouhé zimě vůbec nemohla trénovat venku a jela rovnou k prvnímu mistrovskému utkání do Blatné, kde těsně prohrála 8:6. Následovaly další těsné prohry 4:2 doma s Vodňany a 5:3 v Bělčicích. Družstvo mužů absolvovalo 3-denní soustředění v Soběšicích, pak následovalo několik přátelských utkání se střídavými výsledky. První mistrovské utkání sehráli na hřišti Libějovic a vyhráli tam 3:1. Následné domácí utkání se Štěkní B vyhráli 8:1, hosté přijeli pouze s 10 hráči. 3. utkání v Sousedovicích s B mužstvem naši fotbalisté opět vyhráli a to výsledkem 5:0. V tabulce stále drží 1. místo o skóre s Vodňany, ale teprve následná utkání rozhodnou, jak to nakonec dopadne. Když porazí naše mužstvo družstvo Vodňan 1:0 nebo 2:1, budou si moci dovolit i jedno utkání prohrát a stejně by byli první. Doufejme, že to dokáží. Václav Rada Hasiči Bylo jedno silné družstvo hasičů a ti zachraňovali lidi. Zasahovali, když někde vybouchla plynová bomba nebo když někde hořelo. Jednou někdo zavolal na linku 150, že vybuchla benzína. Hasiči se připravili a vyrazili. Když dorazili k benzíně, začali hasit. Když už bylo skoro po ohni, vběhli hasiči dovnitř a našli tam jednoho člověka, který ještě žil. Hasiči ho vytáhli a sanitka odvezla do nemocnice. Hasiči dohasili zbytek požáru a všechno dobře dopadlo. Hasiči se stali hrdiny! Tomáš Růžička, V. ročník
České Budějovice lákají nás velice. Z našich radovánek je ve ČTENÍ článek. Jarní výlet Dne 6.5.2013 jsme se vydali na výlet do Českých Budějovic. Mohli jsme si vybrat, jestli chceme jít na divadlo nebo na lanové centrum (to jsme měli jako odměnu v malé energetické akademii) a potom jsme všichni šli do bazénu. Vyrazili jsme v 6:30 z Čestic od školy objednaným autobusem do Strakonic. Tam jsme nastoupili na „rychlík“, sice moc rychle nejel, ale byli jsme tam za chvilku. V Českých Budějovicích jsme vystoupili na nádraží a rozdělili jsme se na dvě skupiny. Menší děti šly na divadlo Čert a kočka do Malého divadla a my starší jsme si koupili jízdenky na městskou dopravu a pak jsme šli do obchodního centra Merkury, které bylo naproti vlakovému nádraží. Tam jsme byli asi půl hodiny, čekali jsme na městskou dopravu. Mohli jsme si tam koupit, co jsme chtěli. Když nám přijel autobus, jeli jsme až na konečnou „Máj“, kde bylo lanové centrum. Tam jsme si mimo lezení mohli vyzkoušet i elektrokolobežky. Potom asi v 10 hodin jsme už mohli jít na lanový park. Tam jsme byli asi do 12 hodin a pak jsme jeli autobusem k náměstí. Od zastávky autobusu jsme šli kousek k nedalekému obchodnímu centru Igy, kde jsme se mohli občerstvit v KFC nebo vlastní svačinou. Taky jsme se zde sešli s naší mladší skupinou, ti se sem přišli podívat na výstavu pohádkových kostýmů. Měli jsme asi půl hodiny rozchod a potom jsme vyrazili na plavecký stadion. V bazénu jsme mohli jít do vířivky, zaplavat si, na tobogán, skočit si z prkna a skočit z 5 metrů. Byli jsme tam 1,5 hodiny, ale stejně nám to připadalo krátké. Po usušení a oblečení jsme si mohli dát například sekanou v housce atd. Když jsme byli trochu odpočatí, vyšli jsme na vlak. Po cestě jsme mohli hodit korunu pro štěstí do kašny. Cestou nás trochu začaly bolet nohy. Když jsme tam došli, čekali jsme jen chvilinku a přijel náš vlak. Vlakem jsme jeli zpátky do Strakonic a ze Strakonic zpátky do Čestic. Přijeli jsme po páté hodině. Myslím si, že tento výlet byl velmi vydařený. Za oddíl Střelka Ondra Brabec Hasičské závody Hasičské závody je skvělý sport. Už jsem hasič 2 roky. Soutěžím za obec Dřešín. Závodím na spoji do mašiny a chtěl bych šroubovat sací koš do savice. Ale spoj není taky tak špatný. Moje první soutěž byla ve Strakonicích na Otavském plamínku. Umístili jsme na 1. místě. Na druhý pokus. První jsme měli neplatný. Jednou jsem dokonce soutěžil za 2 týmy v Bohumilicích, protože jim chyběl spojař. Je to tam pěkné, protože soutěží ženy a muži. Náš tým je jeden z nejlepších týmů na okrese, náš rekord je okolo 17 sekund. Na Otavském plamínku se mi soutěž moc líbila. Nejvíce se mi líbilo, když nám vojáci ukazovali zbraně a mohli jsme si je prohlížet. Moje mamka je také hasič. Šroubuje sací koš do savice a potom ji hází do kádě. Líbí se mi jejich trénink. Vždy si dávám závod s proudaři. Náš trénink je ale také dobrý. Ze závodů se mi ještě líbí hasičské štafety. Minulý rok jsem ve štafetě zapojoval hadice do rozdělovače a s jednou hadicí, na kterou jsem napojil stříkačku, jsem běžel do cíle. Zvítězili jsme! Byl to nádherný pocit. Martin Dolíška, V. ročník
V Táboře to byla šance naučit se country tance. Závěrečné focení dáme k článku do ČTENÍ. Country tancování O víkendu 26. - 28. 4. se konalo v Táboře Setkání dětských country tanečních souborů, které bylo určené nejen pro děti, ale hlavně pro všechny, kteří si chtějí zatancovat a pobavit se a my jsme se tohoto setkání zúčastnily. Tím my myslím, účastnice country tancování v Česticích (Martina Kalová, Jana Vlažná, Jaroslava Nováková, Michaela Sluková a Veronika Nováková). Tancujeme každý čtvrtek v respiriu ZŠ už od září a tohle byla naše první společná víkendová akce. Do Tábora jsme jeli společně s taneční skupinou Osm a půl opice, která před čtyřmi roky vznikla právě v Česticích, ale nyní už působí ve Strakonicích. V Táboře probíhaly během celého víkendu semináře vedené skvělými lektory. Semináře se týkali různých témat od country tanců, přes line dance a couple dance až ke skotským, irským a řeckým tancům a tohle vše jsme si my vyzkoušely. Nyní jsme plné nových zážitků, zkušeností a hlavně nápadů na to, co všechno můžeme k našemu country tancování přidat. Kromě seminářů probíhala v sobotu odpoledne soutěž, ve které jsme tedy my nesoutěžily, ale skupina Osm a půl opice přivezla do Strakonic 5 pohárů – 3 za 1. místa a dva za místa třetí a to v různých kategoriích. Víkend jsme si naplno užily a už se těšíme, až zase příště někam na tancování vyrazíme. A na závěr ještě dvě pozvánky: pro toho, kdo by se chtěl přidat, tak dveře k nám jsou stále otevřené – stačí jen ve čtvrtek dorazit v 17,30 do respiria ZŠ. A pozvánka druhá je od skupiny Osm a půl opice: 25. 5. 2013 pořádáme ve Vodňanech Westernový den – pro děti i dospělé. Začíná v 13,00 v zahradě DDM a pro děti jsou připravené soutěže, koně a pro všechny country tance, Pavlína Jíšová a skupiny W&C Pauza, Kvintet Písek a Pianko. Takže všichni jste srdečně zváni! Veronika Nováková
Jen se těšte, hasiči, ČTENÍ si vás procvičí. Velikonoční dílny V čestické škole děti přivítaly Velikonoce již den před začátkem velikonočních prázdnin. Učitelé si pro ně přichystali různé velikonoční dílny, v nichž si mohly zkusit vytvořit různé výrobky, které souvisí s těmito svátky. Nechybělo zdobení vajíček různými způsoby, pletení pomlázek, ale vznikaly i výrobky méně známé – velikonoční klícka, podnosy z pedigu aj. Jelikož se ukázalo, že ne všechny děti ví, proč vlastně Velikonoce slavíme, byla pro ně přichystaná i prezentace, kde se dozvěděly nejen o původu tohoto svátku, zvycích, které jsou s ním spojeny, ale také o tom, jaké velikonoční zvyky se dodržují v cizině. Jak to celé probíhalo, je k vidění na webových stránkách školy. B. Tomanová Požár Jednoho dne odpoledne se rozezněla vesnicí siréna. Během chvilky se začali sjíždět hasiči k zámku. Jejich velitel z vysílačky zjistil, kde hoří. Tentokrát to byl malý lesík u vedlejší vesnice, kde vzplanul od vypalování trávy oheň. Hasiči se rychle rozjeli s cisternou k lesíku. Během půl hodiny byl požár uhašený. Dobrá zpráva byla, že nedošlo k žádnému zranění, ani na majetku nebyly žádné velké škody. Celý zásah jsem pozoroval a obdivoval jsem rychlost, organizovanost a soudržnost hasičů. Vojtěch Bělohlav, 6. třída Požár, zásah hasičů Tato noc byla nejdelší a nejděsivější v mém životě! Po půlnoci nám na stanici zavolali, že hoří panelový dům v ulici Boženy Němcové. V tom okamžiku se mi zastavila krev v žilách. V duchu jsem se modlil, aby neřekli číslo popisné 15. Když jsem se dozvěděl, že hoří v domě číslo 15, málem jsem omdlel. To byl dům, kde jsem bydlel se svojí rodinou. Začaly houkat sirény, znamení pro okamžitý odjezd. Během pěti minut jsme byli na místě. Plameny jsme viděli už z křižovatky. Celou tu dobu, co jsme jeli na místo, jsem si moc přál, aby moje rodina byla v bezpečí. Když jsme dorazili, nevěřil jsem svým očím. Plameny šlehaly osm metrů do vzduchu. Neskutečný žár a světlo mě oslepily. Ihned jsem popadl plynovou masku a s několika dalšími chlapy jsme se neohroženě vydali do boje proti plamenům. Říkali nám, že v domě jsou ještě lidé. Nikde jsem svou ženu ani děti neviděl. Začal jsem se bát, že jsou ještě uvnitř. Spěchal jsem se dvěma dalšími hasiči do třetího patra, kde jsme měli byt a vtrhli jsme dovnitř. Začal jsem volat na ženu. S nadějí jsem čekal, že se mi ozve. Ticho! Rozběhl jsem se směrem k ložnici. Zastavilo se mi srdce! Obě děti tam ležely v náručí manželky na zemi. Byly v bezvědomí! Popadli jsme je a co nejrychleji jsme s nimi utíkali pryč z toho pekla. Z vysílačky jsme zaslechli varování, že se budova bortí. Náhle bylo spojení přerušeno. Zdi kolem se začaly bortit. Už jsme byli ve druhém patře, když se podlaha začala propadat. Docházely mi síly. Už jsem ani nedoufal, že se nám podaří uniknout. Konečně! Vykopl jsem vstupní dveře a vyřítili jsme se z právě bortící se budovy. Stačil jsem ještě udělat pár kroků a poté jsem vysílen omdlel. Probudil jsem se až v nemocnici. Řekli mi, že žena i děti jsou v pořádku, že se jen nadýchali zplodin. Dojetím mi tekly slzy. V duchu jsem si říkal, že jsme unikli ze spárů smrti. Kateřina Zámečníková, 9. třída
Dědeček je ve vesmíru a viděl i černou díru. Povídky si píše tam, do ČTENÍ je pošle nám. Shledáme se (práce ze soutěže O čestický brambor) Moc si z dětství nepamatuji. Jeden zážitek mi však v hlavě utkvěl. Vzpomínám si, že jsme přijeli k babičce. Rodiče už týden příliš nemluvili, zdáli se mi být duchem nepřítomní. Občas se jim tvář podivně zachmuřila, jako by je něco bolelo. Rodiče zůstali v chodbě a já rychle vběhla k babičce do kuchyně, v ruce svou oblíbenou hračku - růžového králíčka, kterého vlastním snad od narození. Babička seděla u stolu, rozcuchaná, pod očima černé stíny, hlavu položenou na desce stolu. Jak mě spatřila, prudce se nadzvedla, snažila se usmát a pod stůl ukrývala třesoucí se ruce. „Kde je děda?“ zavýskla jsem. Milovala jsem dědečka – mého nejlepšího přítele. S ním jsem vždy cítila klid a bezpečí. Po mé otázce se babičce bolestně napjala tvář, zaleskly se jí oči a roztřásla brada. Ovšem jen na pár vteřin. Hned poté si nasadila masku, kterou nechtěla prozradit žádnou emoci. Alespoň se o to pokusila, ale nepodařilo se. „Odjel pryč,“ hlesla roztřeseně. „A kam?“ Babička si zabořila obličej do dlaní. „Já nevím. Snad do nebe. Do vesmíru… Nevím!“ Při posledním slově se jí roztřásla ramena. „Z dědy je kosmonaut?“ Babička jen smutně zakroutila hlavou a dala se do pláče. „A kdy se vrátí? Chci mu ukázat obrázek, co jsem mu nakreslila.“ Babička neodpovídala. „Babičko?“ zatřásla jsem s ní. „Babičko, co se stalo? Kde je dědeček?“ „Děda už se nikdy nevrátí! On umřel!“ vzlykla. Dívala se na mě, snad vyčkávala, co odpovím. Tiše plakala. Otevřela jsem pusu a nechápavě jsem ji sledovala. Občas jsem v televizi zaslechla, že někdo umřel, ale neuměla jsem si představit, co to znamená. Rodiče slyšeli babičku křičet, odvedli mě do obývacího pokoje, kde se mnou zůstala maminka, tatínek se vrátil k babičce. „Mami, proč dědu neuvidím? Zmizel?“ Zahlédla jsem mámin zmučený výraz a lekla jsem se, že jí ubližuji. Dala jsem se do pláče. „Neplač, miláčku,“ vysadila si mě maminka na klín. „Tak hodný člověk jako dědeček nemůže jen tak zmizet. Může se ztratit jen po fyzické stránce…“ „Co je to fyzické?“ „Myslela jsem to tak, že může ztratit tělo, ale jeho duše je tam někde nahoře pořád…“ „Ve vesmíru?“ Maminka se smutně, neznatelně usmála: „Ano, ve vesmíru. A čeká tam spolu se všemi ostatními dušemi všech hodných lidí…“ „A na co čekají?“ „Na shledání se svými nejbližšími. Jednou se jako duše dostaneme do vesmíru všichni.“ „Takže dědu zase uvidím?“ Na mé tváři se objevil úsměv, zatímco na tváři maminky se pořád leskly slzy. „Jednou ho uvidíme všichni.“ Dodnes vidím živě své představy dědečka ve vesmíru. Jak tam dělá to, co ho nejvíc bavilo píše své úžasné povídky. Představovala jsem si ho, jak tam sedí u psacího stroje, občas se zamračí a našpulí rty, když usilovně přemýšlí. Viděla jsem jeho smaragdově zelené oči, které se nadšeně rozzářily vždy, když se mi jeho příběh líbil. Představovala jsem si, jak povídku dopíše, přečte ji všem ostatním, co tam s ním jsou, a z každé tváře po jeho slovech vyzařuje úžas a uznání. Vždyť, i když svou práci nestihl dokončit tady, v životě s námi, ve vesmíru má času nekonečno, že? A až tam za ním přijdeme i my, přečte nám, co napsal. Často jsem také mívala (a mívám) pocit, že je dědeček pořád se mnou… Že mě sleduje, dává na mě pozor a popisuje štěstí cestu, kterou se má vydat, aby mě našlo. Když jsem viděla kometu, byla jsem přesvědčená, že mi ji posílá z vesmíru dědeček, aby mi dala naději, možnost jakéhokoli přání. A hádejte, o co jsem v tu chvíli prosila? Abych měla ještě někdy, kdykoli, možnost se shledat s tím úžasným člověkem - s mým dědečkem. Dodnes věřím, že se jednou v tajemném vesmíru všichni shledáme. Karolína Koubová, 8.C, ZŠ Dukelská Strakonice Vesmír Zamysleme se, zda - li jsou ve vesmíru roční období. Mají tam nějaké nádobí? Smím - li se ptát, jestli škola je tam snad?
Mají tam televizi? Nebo koukají do prázdna? Zamysleme se, jestli je vesmír jen tak, jak ho vidíme. Veronika Levá, 7. třída, MŠ a ZŠ Čestice
Moc lidí tu tedy není, to se hned tak nevidí, Ale všichni prohlíželi naše ČTENÍ pro lidi. Literární třešničky Pepíka Křešničky Další setkání s osobností a dílem Josefa Křešničky bylo v pondělí 29. dubna 2013 v Českých Budějovicích, a to v literární kavárně Měsíc ve dne. Organizace vzpomínkového večera o Josefu Křešničkovi se ujal Ivo Kraml. Účinkující přijížděli z různých stran, z Prahy i z Podlesí. Po šesté hodině večerní pestrý program zahájily dřešínské děti písní K Budějicům cesta….a pásmem říkanek, básniček a pohádek z pera literátova. Program s dětmi nacvičila Eva Pomahačová a písně, které prolínaly celý večer, Jana Voldřichová. Poté následovaly ukázky z Křešničkova dalšího díla - fejetony, novinové články a jiná próza pro dospělé. O činnosti J. Křešničky v Kulturním spolku pohovořila jeho předsedkyně Jana Vlažná. Při tom představila též historii a vývoj místního časopisu Čtení pro lidi. Celým večerem provázel pan Kraml, a to jak literárními ukázkami, tak povídáním o Křešničkově životě. Atmosféru dokreslovalo promítání různých fotografií, dokumentů, rukopisů a jiných materiálů z básníkova života, ale i ilustrací vydaných knih či snímků malebných zákoutí šumavského Podlesí. Pořad byl velmi příjemným přátelským posezením, ačkoli se diváků sešlo poskrovnu, většinou z řad rodáků či přátel účinkujících, jak už to ale v Českých Budějovicích na literárních večerech bývá. Milým hostem byl i někdejší předseda Kulturního spolku, František Havlíček… Je dobře, že Křešničkovo dílo stále žije, slouží a má vyhlídky být dále vydáváno. Zdeňka Chvojková (Šašková) Přivítali jsme rádi všichni jaro Díky konečně slušnému počasí v obcích začíná jarní úklid po prodloužené zimě. Ve vzpomínkách zůstávají plesy, maškarní průvod, svátek žen. Těšit se můžeme na stavění máje, na svátek matek i na naši pouť. Je na každém z nás co k okolí cítí a co mu udělá radost. Když to příroda potřebuje, je radost i z deště. Člověk se musí se vším smiřovat, co příroda i počasí dává, ale je všechno v lidech, jak dokáží poničit a co druhému dá plno práce a času, to ani neuznají. Ještě, že tu jsou hasiči, jediná dobrovolná organizace. Kde je víc lidí na vesnici, je to úplně jiné. Pár jedinců dokáže organizovat, aby se v obci něco zlepšilo a zachovalo se to, co chátrá. Naši předkové taky měli důvod, proč stavěli kapličky a je dobře, že i v dnešní moderní době se ty památky chtějí zachovat. Ale to jsou lidé, kteří mají smysl pro památky a historii, ale jsou i tací, kteří si myslí, že co je staré, to je zbytečné a nic nemá pro ně cenu, ani starý člověk.
Ořešáček byl zakletý, hledaly ho všechny děti. A o jeho nalezení dočtete se kde? No v ČTENÍ! Asi si hodně citlivých lidí uvědomuje, že naši předkové bez techniky dokázali více a byli šikovnější, vše ručně postavili – kostely, zámky, chrámy a ty tu stále stojí. Dneska se něco postaví a ještě to není hotové a část se zboří. Časem všechno chátrá, i člověk. A klobouk smeknout před každým, kdo chce zachránit památky. Snadni to i ti mladí uvědomí, že si mají čeho vážit. Napsala jsem pravdu, snad nebudu slyšet „rýpavé“ poznámky, jako už tolikrát. M. Staňková, Němčice Pošesté s Andersenem Dne 5.4.2013 v pátek byl 13. ročník Noci a Andersenem. Přespává se v knihovnách z pátku na sobotu. I dřešínská knihovna se rozhodla, že se již po šesté zúčastní této noci. V pátek jsme se sešli v knihovně ve Dřešíně okolo osmnácté hodiny. Letošní téma byla Helena Zmatlíková a loutková postavička, která bydlí v dřešínské knihovně a jmenuje se Ořešáček. Rozdělili jsme se do dvou družstev a začali plnit zábavné úkoly. Mezi úkoly jsme se navečeřeli. Posledním úkolem bylo najít schovaného zakletého Ořešáčka. Když jsme ho objevili „poděkoval“ nám za vysvobození a zároveň popřál Vašíkovi Voldřichovi, který měl v ten den páté narozeniny. Předal mu dárek a dort s pěti hořícími svíčkami. Všichni byli příjemně překvapeni. Někteří dojati. Po zajímavém programu jsme si přečetli ještě několik pohádek a uložili se ke spánku. Po brzkém ranním probuzení jsme se nasnídali, ještě chvilku si pohráli a pomalu se rozcházeli ke svým domovům. Myslím, že za celý krásný program patří veliké dík paní Evě Pomahačové, Martině Mlsové a paní knihovnici Zdeňce Šaškové. Zapsala: Petra Matějková Poznámka: Letošní Noci s Andersenem si ve Dřešíně spokojeně užívalo 11 dětí a 3 dospělí. Děti jsou již sehraná parta, nikdo se nepral, nerušil a hlavně se nikomu nic nestalo. Zkrátka byla to jedna pohádková pohoda. Celkem bylo evidováno 1298 českých i zahraničních spacích míst. V nich nocovalo 59.073 dětí, spolu s nimi přes 18.526 dospělých.
Těšíme se na 14. ročník Noci s Andersenem v pátek 4.4.2014!
Michaela Náhlíková, Čestice 23 - naproti prodejně COOP rozšiřuje své kosmetické služby o
pedikúru a manikúru. Objednávky přijímá na tel. 604 161 594
Prodáme byt 3+1 v Česticích. Byt je v osobním vlastnictví, po celkové rekonstrukci, s balkónem. Cena dohodou. Tel. 607 876 208.
Je to skoro hotovo – ČTENÍ bude u toho! Ze židlí vás všechny zvedne v půli června odpoledne drama Třetí sudička. Autor – Josef Křešnička Posezení s harmonikou O oblíbenosti Setkání harmonikářů na Podlesí není asi třeba pochybovat. Proč si však nedopřát tuto muziku častěji než jedenkrát do roka? S touto myšlenkou přišli zastupitelé obce Dřešín v březnu 2013. A protože od myšlenky nebylo tentokrát daleko k činu, uskutečnilo se v neděli 28. dubna od 14.00 v obecní hospůdce ve Dřešíně první odpolední „Posezení s harmonikou“. Jeho hlavními aktéry byli pánové Netušil a Maroušek, se kterými si s chutí zazpívala asi třicítka přítomných posluchačů. O spokojenosti účinkujících i diváků není třeba pochybovat už jen z toho důvodu, že původně plánované dvouhodinové vystoupení se protáhlo na skoro dvojnásobek. Písničky potěšily srdce všech a rozsvítily i podmračené počasí. Nezbývá proto než doufat, že na další připravované písničkové odpoledne v neděli 2. června (za účasti jiných účinkujících) přijme pozvání více milovníků harmoniky nejen od nás, ale i ze sousedních obcí, a že se podaří založit novou tradici společných setkání při dobré muzice. Všichni jste srdečně zváni. Za obecní úřad Dřešín Eva Broulimová
20. výročí Kulturního spolku Čestice Na 15.6. připravuje Kulturní spolek Čestice oslavu 20. výročí založení Kulturního spolku. Oslavy začnou ve 14,00 hodin a na jevišti sálu Lidového domu se vystřídají loutkaři divadelního souboru RADOST Strakonice s hrou Josefa Křešničky „Třetí sudička“, pěvecký sbor Základní školy Čestice, děti z hudební dílny SHŠ Radešov, folklorní soubor Podlešák, děti ze Dřešína s pásmem básniček a písniček. Zazpíváme si s místním uskupením muzikantů divadelní i staropražské písničky, sehrajeme znovu hru Mátový nebo citron? a na závěr je připravena zábava s hudební skupinou AKORD. V průběhu odpoledne budeme vzpomínat i na založení Kulturního spolku, na Josefa Křešničku, budou připraveny fotografie z jeho her, k nahlédnutí budou stará Čtení pro lidi a Družstevní zpravodaje. Budeme rádi, když si uděláte čas a zavzpomínáte a pobavíte se s námi. V rámci celého roku budou připraveny ještě retro-diskotéky a letní divadelní festival na nádvoří zámku. O všech akcích budete včas informováni. Děkujeme, že svojí účastí na akcích Kulturního spolku podporujete kulturu v Česticích.
Červen – měsíc myslivosti. Jak se ho myslivci zhostí? Letos poprvé se dává do ČTENÍ výroční zpráva. Myslivecké sdružení „ Vysoká“ Nahořany Myslivecké sdružení „ Vysoká“ Nahořany v březnu roku 2013 oslavilo 50. let od svého založení. Členskou základnu v současné době tvoří 17 členů a jeden stálý host. V pětičlenném výboru zastávají výkonné funkce následující lidé: p. Ing. Rychtář Jan – myslivecký hospodář, p. Pavlíček Miroslav – předseda, p. Vaněček Milan – místopředseda, p. Křiváček Jiří – finanční hospodář a p. Lávička Josef – jednatel. Členské a výborové schůze se konají cca 4 x za rok , dle potřeby. Myslivecké sdružení vykonává právo myslivosti v honitbě „Nahořany“. Honitba „Nahořany“, kterou si sdružení opět úspěšně pronajalo na následujících deset let, sdružuje vlastníky honebních pozemků z k.ú. Nahořany, Krušlov, Vacovice a část k.ú. Nuzín o celkové výměře 972 ha. V honitbě převažují zemědělsky využívané pozemky, lesních pozemků je cca 230 ha a vodní plochy tvoří 6 malých rybníčků. Při pohledu na mapu je honitba poměrně úzký pruh, jejíž páteří je silnice spojující Vacovice–Krušlov–Nahořany. V honitbě se běžně vyskytuje zvěř srnčí, černá a zajíc. Výjimečně se sem v zimě zatoulá jelen. Poslední dobou byla několikrát spatřena daněla s dančetem. Z predátorů tu běžně potkáme kuny, lišky a jezevce. Chov a péče o zvěř je prováděna všemi členy velice svědomitě. Myslivci v době nouze přikrmují v celkem 22 srnčích a zaječích krmelcích. Předkládají zvěři sůl ve 22 slaniskách. Pro zlepšení podmínek zbudovali v minulém roce celkem 9 napajedel a obnovili či vyčistili některé studánky. V roce předminulém pro účinnější tlumení predátorů zbudovali tři nové umělé nory. V letošním roce se myslivci plánují zaměřit na podporu divokých kachen, které zde již několik let po sobě vyvádějí na malých rybníčkách své mladé. Myslivecké sdružení se také zabývá odchovem bažantů, kteří každoročně zpestřují podzimní hony a tombolu na mysliveckých plesech. Veškerá péče o zvěř je časově velice náročná a neobejde se bez četných brigád, kterých větších či menších bylo v r. 2012 celkem 18. Lovu zvěře se více či méně aktivně věnuje celá členská základna. Lov probíhá většinou individuálně ze zbudovaných kazatelen, posedů a žebříků nebo při pochůzce revírem tzv. „šouláním“. V mysliveckém roce 2012 (1.4. 2012- 31.3. 2013) bylo uloveno 8 srnců, 2 srny, 5 srnčat, 18 divočáků – nejvíce v historii sdružení, 7 lišek, 3 jezevci. Myslivci také pořádají 3 společné hony na bažanty a jednu naháňku na černou zvěř a lišky společně s MS Dřešín, kde byli ulovení 4 divočáci a 2 lišky. Zajíc se neloví. Myslivci se též snaží podporovat kulturní život. V červnu – měsíci myslivosti, pořádají pravidelně myslivecký den, kdy se při dobrém jídlu, pití a muzice scházejí nejen myslivci a jejich partnerky, ale i kamarádi ne-myslivci. Sdružení na podzim organizuje dva plesy, které se konají v Nahořanské hospodě. Plesy jsou vyhlášené a hojně navštěvované místními lidmi i lidmi z širokého dalekého okolí. Plesy mají vždy krásnou atmosféru nejen díky bohaté zvěřinové tombole, dobré muzice, ale i „kouzlu“ Nahořanské hospody. Krom těchto velkých společenských akcí se samozřejmě všichni členové snaží stále veřejnosti prezentovat myslivost ve smyslu definice ze Zákona o myslivosti č. 449/ 2001 Sb. tj. jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Za myslivecké sdružení myslivecký hospodář Ing. Jan Rychtář. Lampiónový průvod pro děti V úterý 7. května pořádají členky ČSŽ Čestice pro děti a rodiče tradiční lampiónový průvod obcí. Sraz všech je ve 20.30 hodin na nádvoří zámku v Česticích. Průvod bude zakončen táborákem-buřty s sebou. Na sobotu 8.června je pro děti naplánováno společné odpoledne v rámci Dne dětí. Bude plné překvapení. Chybět nebude táborák, přineste si buřty. Začátek od 14.00 hodin na nádvoří zámku v Česticích. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová
V mateřské škole jsme v jednom kole. A když jiná práce není, malujem obálky ČTENÍ. Blahopřejeme všem, kteří se v květnu a červnu dožívají významného životního jubilea a do dalších let přejeme jen to nejlepší, hodně zdraví, štěstí a osobní spokojenosti. paní Jarmila Zábranská z Nahořan paní Eva Hrašová z Doubravice paní Miluška Česánková ze Dřešína paní Anna Kadlecová z Čestic paní Marie Šašková ze Dřešína paní Ludmila Hanzlíková z Čestic pan Jan Kubát z Čestic pan Vilém Pešek z Čestic paní Ludmila Machová z Čestic paní Vlasta Blažková z Němčic pan Pavel Rataj ze Dřešínka
65 let 75 let 55 let 65 let 83 let 70 let 60 let 75 let 65 let 88 let 50 let
paní Marie Kočová z Nuzína p. Růžena Zámečníková z Nuzína pan Josef Jáchym z Čestic pan Antonín Ouředník z Čestic pan Jan Staněk z Chvalšovic paní Ivana Hodoušková z Čestic paní Božena Havlíčková z Čestic pan Zdeněk Poleník ze Dřešína pan Miloslav Mikeš zeDřešína paní Antonie Blažková z Němčic
83 let 88 let 75 let 92 let 70 let 50 let 82 let 60 let 65 let 55 let
6.6. oslaví 60. výročí svatby Marie a Jaroslav Šťastných z Němčic. Také jim přejeme do dalších společných let hlavně zdraví. Doma na venkově ČSŽ Čestice společně s KS Čestice a Otavanem - spolkem pro kulturu, ekologii a vzdělávání pořádal od prosince 2012 do poloviny měsíce dubna 2013 v rámci projektu Doma na venkově vzdělávací program pro zvýšení konkurenceschopnosti venkovského obyvatelstva. Každý seminář byl velice zajímavý, spojený s doprovodnými aktivitami zaměřenými na různá témata týkající se historického dědictví a současného rozvoje venkova. Každý, kdo se těchto seminářů zúčastnil, měl možnost nejenom poslouchat zajímavosti od lektorů, ale také s nimi besedovat a zeptat se na vše, co je zajímalo. V rámci programu se uskutečnila také interaktivní dílna Velikonoce v Pošumaví, kde si rovněž mohl každý, kdo ji navštívil, vyzkoušet zdobení kraslic různými technikami, pletení pomlázek, zdobení perníčků, vystřihování velikonočních filigránů, zdobení vajíček bavlnkami nebo patchworkem. Fotografie z těchto akcí naleznete na internetových stránkách ČSŽ Čestice. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová Co děláme v MŠ Každý den je pro děti v MŠ plný zajímavostí a překvapení. Vedle vzdělávacího programu a běžných činností, mají děti možnost zúčastnit se například divadelních představení. V rámci Skupových Strakonic jsme navštívili maňáskové představení ve Strakonicích, které se dětem moc líbilo. Členové divadélka Kos zahráli dětem pohádku O hloupém Honzovi přímo v MŠ, jiné divadlo pak pohádku Co je pravda a co lež také v MŠ. Obě třídy postupně navštěvovaly solno-jodovou jeskyni ve Strakonicích. V rámci Dne Země uklidily prostory školní zahrady a okolí MŠ. Velice pěkné bylo vystoupení členů hudební agentury Tluče bubeníček, kde měly děti možnost nejen zpívat, tančit, ale hlavně seznámit se z různými druhy bubínků například z Afriky a samozřejmě si na ně zahrát. I když se pomalu blíží prázdniny, čeká nás výlet s pohádkou v ZOO Hluboká nad Vltavou, na který se děti již teď moc těší. Za MŠ Čestice Jana Kubešová
Neboť jarní počasí nijak extra není, každý si rád přihasí pro poslední ČTENÍ. ČESTICKÝ BRAMBOR 2012 - vyhodnocení výtvarné soutěže Prostorové práce O. kategorie 1. místo - MŠ Čestice, 2. třída MC Kapřík Blatná 2. místo - MŠ Čestice, 1. třída I. kategorie 1. místo - ZŠ a MŠ Vacov, kolektiv 1. třídy ZŠ a MŠ Čestice, výtvarný kroužek Pavel Rejšek, ZŠ a MŠ Vacov 2. místo - Veronika Jírovcová, ZŠ a MŠ Vacov Iveta Kouřimová, ZŠ Dukelská, Strakonice ZŠ a MŠ Vacov, kol. 2. třídy 3. místo - Martina Mráčková, ZŠ a MŠ Vacov Klára Čejková, ZŠ a MŠ Vacov Kateřina Zlochová, ZŠ a MŠ Vacov II. kategorie 1. místo - Milan Bílý, Jaromír Bílý, Patrik Fontoš Dětský domov Volyně 2. místo - David Makas, ZŠ a MŠ Vacov 3. místo - Jiří Jaroš, ZŠ Dukelská, Strakonice III. kategorie 1. místo - kolektiv 9. třídy, ZŠ a MŠ Radomyšl 2. místo - Radek Brož, ZŠ a MŠ Radomyšl 3. místo - kolektiv 7. třídy, název - Vateteka Kolektivní práce I. kategorie 1. místo - kolektiv 1. třídy, ZŠ a MŠ Radomyšl ZUŠ Blatná II. kategorie 1. místo - kolektiv třídy 4.B, ZŠ Čelakovského, Strakonice 2. místo - kolektiv třídy 5.C, ZŠ Dukelská, Strakonice kolektiv třídy 5.D, ZŠ Dukelská, Strakonice 3. místo - kolektiv 6. třídy, ZŠ a MŠ Radomyšl III. kategorie 1. místo - ZŠ a MŠ Čestice, výtvarný kroužek 2. místo - ZŠ a MŠ Radomyšl, název práce – Velký třesk 3. místo - kolektiv 7. třídy, ZŠ a MŠ Radomyšl kolektiv třídy 7.A, ZŠ Povážská, Strakonice
Citron nebo mátový? Co je lepší, kdo to ví? V ČTENÍ píšem akorát: Tahle hra nás baví hrát! Výtvarné práce - výkresy I. kategorie 1. místo - Ella Anita Smithová, ZUŠ Blatná Veronika Novotná, ZŠ a MŠ Čestice Iveta Vávrová, ZŠ a MŠ Čestice 2. místo - Kristýna Kotrcová, ZŠ Dukelská, Strakonice Veronika Kozáková, ZŠ Dukelská, Strakonice Natálie Remišová, ZŠ Povážská, Strakonice 3. místo - Petr Krňoul, ZŠ a MŠ Vacov II. kategorie 1. místo - Daniela Galljamová, ZŠ a MŠ Dukelská Dominika Šimáčková, ZŠ Povážská, Strakonice Petr Šídlo a František Šídlo, ZŠ a MŠ Katovice 2. místo - Jiří Čech, Dětský domov Volyně Anna Vlčková, ZŠ a MŠ Čestice Alena Tomášková, ZŠ a MŠ Radomyšl 3. místo - Štěpán Ryba, ZUŠ Blatná Simona Francová, ZŠ a MŠ Katovice III. kategorie 1. místo - Eva Žejdlová, ZŠ a MŠ Čestice Iveta Albrechtová, ZŠ a MŠ Vacov Martin Levý a Martin Krejčí, ZŠ Povážská, Strakonice 2. místo - Tereza Markytanová, ZŠ a MŠ Katovice Kateřina Krejčová, ZŠ a MŠ Katovice 3. místo - Lucie Pavlová, ZUŠ Blatná Keramika 1. místo - ZUŠ Blatná Ocenění za účast Domov Petra Mačkov Mátový nebo citron? má úspěch Divadelní soubor Kulturního spolku Čestice má s hrou Mátový nebo citron? úspěch. Na všech místech, kde jsme hráli se lidé velice bavili a po představení nám děkovali za krásnou hru. Potlesk, smích diváků a takovéto poděkování jsou pro nás přímo živou vodou. Důkazem, že hlavní představitelé se svých rolí zhostili velice dobře, je i ocenění, které jsme si odvezli z krajské postupové přehlídky v Trhových Svinech. Honza Zábranský dostal čestné uznání a Irena Hartlová cenu za herecký výkon. Ze šesti cen, které se udílely, jsme dostali dvě a soubor PIKI Volyně také dvě. Měli jsme z ocenění velikou radost a s hrou plánujeme i další představení. Jana Vlažná
Tenhle článek ČTENÍ prý je výletem do historie. Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Dnes bychom zámek, ani kašnu nenašli. Jen staré stromy a torzo zničeného parku by mohly vyprávět. Od roku 1945 sloužil historický objekt vojenským a hospodářským účelům. Trvalo dlouho, než byl zcela zpustošen. Jen opravená fara z druhého pololetí 17. století a dobře udržovaný kostel ze 14. století.“ Škoda, že nejvzácnější část zařízení, která svědčila i o stycích s Norimberkem, tu není. Jsou to gotické sochy Krista a pěti apoštolů z počátku 15. století, vyrobené z pálené hlíny, dnes se nacházejí v Národní galerii v Praze. Josef Mánes jednou hledal útočiště - v roce1866, v době rakouskopruské války. Tentokrát jeho cesta z Prahy neprobíhala bez komplikací. Když se večer unaven zastavil v Roušperku (Poběžovice ), aby se v místním hostinci posilnil, skončil v obecní šatlavě. Radní ho podezřívali z vyzvědačství. Díky svým újezdským přátelům vyvázl bez větší újmy. Mánesovi – Amalie, Quido a určitě i Josef při pobytu v Újezdě sv. Kříže nezaháleli. Obrazy, portréty a motivy krajiny kolem Radbuzy. Snad obrazy leží v depozitářích Národní galerie, snad jsou majitelé potomci těch, jimž malíři věnovali svá díla“.
Jindřich Koc nad svým úlovkem Dětleb 1.M: Anna Kateřina Markvartovna z Hrádku +1586 2.M: Eliška Lipovská z Lipovice + 1587
| J a n Adam (1) Václav Anna Dětleb Milota + 1614 M: Margareta Lipovská z Lipovice = Bohosud
Kateřina Cecilie M:Zdeněk Malo- M: Petr Malovec z Chýnova vec z Chýnova
Jáchym
Salomena
Jan Markvart Humprecht M: Kateřina Lipovská z Lipovice
Televizní předpovědi málokdy akorát sedí. ČTENÍ – to je jinačí! Větru, dešti poručí. J a n A d a m (1) | Dětleb Kateřina Lidmila +1632 M: Petr Kába z Rybňan + 1666
Adam Bartoloměj (2) + 1636 M: Eliška Kateřina ze Svojšic | Václav Arkleb(3) Anna Majdalena + 1698 M: Albrecht Václav Hrobčický + 1711
Kateřina Elisabeta Alexandra M: Alexandr Niccolas Schafer + 1700
Polyxena =
= Maximiliana Helena Magdalena Ludmila Salomena Maximiliana Barbora +1713, M: Vilhelm * 1657 + 1732 M: Pinta Bukovanský z M: Benedikt HroAlexandr z Běšin M: Ladisl. Zikmund z Bukovan + 1716 znata z Vrtby Běšin +1713 Václav Arkleb (3) 1.M: Kateřina Barbora Vratislavová z Mitrovic 2.M: Ludmila Barbora ze Svárova | 1.manželství | Dionys Ctibor (4) Jan Jindřich Jan Karel Josef Anna Františka = * 1675 + 1717 * 1676 +1703 * 1677 + 1712 M: Terezie Morzinová M: Barbora Černí- M: Adam Christofer * 1676 + 1713 nová z Chudenic Trauttmansdorf | Marie Anna František Václav + 1701 * 1702 + 1706 2.manželství = Marie Barbora Maximiliana Konstantina + malá + malá + malá
Kajetána Valentina + 1727 M: Jáchym Felix Deym ze Stříteže Další část rodokmenu přineseme v příštím čísle (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno) Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu:
[email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce květen - červen 2013 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846