FOTO: MARTIN SYMON
TÉMA
Vybarvěte si
BĚŽECKÝ PODZIM
„BUDE-LI MI TO BĚHAT ASPOŇ Z PŮLKY TAK DOBŘE, JAKO NĚKTERÝM VETERÁNŮM, BUDU PATŘIT MEZI NEJŠŤASTNĚJŠÍ LIDI NA SVĚTĚ,“ PROHLÁSIL JEDEN Z NÁVŠTĚVNÍKŮ NAŠEHO WEBU O RTUŤOVITÝCH BĚHAJÍCÍCH ŠEDESÁTNÍCÍCH. DO KDY SE VLASTNĚ DÁ PROVOZOVAT PLNOHODNOTNÝ BĚH? „JÁ NAPOSLEDY ZUJU BĚŽECKÉ BOTY, AŽ KDYŽ POLEZU DO RAKVE,“ ŽERTUJE LIBERECKÁ MARATONSKÁ CESTOVATELKA IVANA PILAŘOVÁ. 6
www.behej.com
RADEK NAROVEC Pokud si říkáte, že na běhání jste již moc staří, pokusím se vás vyvést z omylu. Alena Vacková z Prahy běhá pravidelně druhým rokem a na jaře chce uběhnout maraton. Letos v létě přitom oslavila šedesátku! To Ilona Bajerová z Tupes je o sedm let mladší, její běžecký deníček však mnohým vyráží dech: běhá také jen pár let, předloni si poprvé troufla na maraton a letos doběhla s úsměvem na tváři do cíle přetěžkého, 85 kilometrů dlouhého závodu na jihu Čech…
stárne. Ve třiceti si připadáme na vrcholu, ale jak se blíží čtvrtý křížek, energie začne ubývat, a i když ještě v pohodě zvládneme nějaký ten sport, návrat do pohody trvá o poznání déle než za mlada. Výčet toho, co se děje ve stárnoucím těle, připomíná truchlohru. Svaly začnou chátrat, jejich okysličování vázne, srdce už není jako zvon a produkce růstového hormonu připomíná vysychající ložisko ropy. „S věkem ubývají svalová vlákna pro vytrvalost. Dle odborníků na tom bude
JAK NA VÁS PŮSOBÍ BĚHAJÍCÍ VETERÁNI? NEROZUMÍM JIM
1 NAMLOUVAJÍ SI, ŽE NESTÁRNOU
1 LITUJI JE
1 LÍBÍ SE MI, ŽE TO NEBALÍ
93 PŘIPADÁM SI VEDLE NICH STARŠÍ NEŽ ONI
4 Hlasování proběhlo v září na www.behej.com.
„Pocity mám jako v mládí, ale když popoběhnu, vidím realitu. Jen na pocitech se stavět nedá, měl by se zapojit celý člověk. V současnosti si naštěstí můžeme vybrat ze spousty možností.“ Vlastimil Zwiefelhofer, 59letý držitel traťového rekordu Velké kunratické Běh skutečně není sportem jen pro mladé. Naopak! Většina dnešních běžců jsou otcové a matky od rodin, kteří začali běhat po třicítce či ještě později, protože se nechtěli smířit s tím, že jim roste obvod pasu, anebo nechtěli kňourat na bolest tu a tady. Zní vám to povědomě? Vězte, že v každém věku existuje lék zvaný pohyb. K běhání skoro nic nepotřebujete. Žádnou drahou výbavu, moře času, speciální sportovní areály, dokonce ani parťáky. Běhat budete rádi sami, když si budete chtít pročistit hlavu. Později si ale všimnete, že běh s podobně „postiženými“ vám dělá ještě větší radost. A hle – najednou máte nové přátele a ze zamlklých postarších pánů a dam se najednou stávají upovídaní a vnitřně zářící lidé, kteří kolem sebe šíří dobrou náladu.
MIZEJÍCÍ ZDRAVÍ
Málokdo z nás si s lehkostí připustí, že
v pokročilém stáří lépe kulturista než vytrvalec. Samozřejmě oba na tom budou líp než jejich nesportující vrstevníci!“ říká fyzioterapeutka Dagmar Mostecká, která poskytuje soukromou praxi www.bebalanced.cz i pro sportující veterány. Pokud jste se po většinu svého života sportu a běhání zvlášť vyhýbali jako čert kříži, v žádném případě na to nyní „nevlítněte“, upozorňují odborníci. Běh je velmi náročnou sportovní disciplínou a udělat chyby lze na začátku snadno. Ty vás v lepším případě odradí od dalšího běhání, v tom horší si něco přivodíte. „Protože často nejde začít rovnou s pravidelným běháním, lze doporučit nejprve rychlou chůzi, nordic walking nebo projížďky na kole. Postupně se pak odhodlat ke krátkému běhu, kterým proložíte chůzi. Sami uvidíte, jak rychle se vám začne zlepšovat kondice,“ radí na svém webu www.
sportvital.cz kondiční trenér Jan Taussig. Odborníci na výživu rovněž upozorňují na nutnost pestré stravy. „Starší lidé mívají ve své stravě nižší příjem nízkotučných bílkovin, vlákniny z nedostatku zeleniny a ovoce, luštěnin a celozrnného pečiva, vápníku, železa, zinku, vitamínu C a E, kyseliny listové, karotenoidů a antioxidantů,“ vyjmenovává neúprosně konzultant Vlastimil Chadim a dodává, že starší člověk také vnímá žízeň mnohem později než mladý.
OD ZAJÍCE K OTŘELÉMU VETERÁNOVI
Běh je dobrým sportem pro manažery. Vyčistí se hlava za krátký čas polední pauzy, společná příprava na maraton vás sblíží s obchodním partnerem, absolvování půlmaratonu nebo maratonu vás posílí a zklidní vnitřně, což ocení i vaši kolegové v práci, o rodině nemluvě.
NEŽ POPRVÉ VYBĚHNETE •D o chladných podzimních dní vybíhejte s lehkou větrovkou, na zimu se hodí spodní prádlo z funkčních materiálů. • Boty je lepší volit středně tlumené a spíše tvrdší. Příliš měkké odebírají při dopadu zbytečně moc energie a běh v nich je spíše dřinou. • Levně a vcelku v dobré kvalitě nakoupíte běžecké boty a oblečení při akcích značek Lidl a Tchibo, případně ve výprodejích v outletech. • Běhejte spíše častěji (cca 3x týdně) a krátké vzdálenosti (3-5 km), vždy jen
•
•
• •
tak rychle, abyste nelapali po dechu. Zpočátku se nebojte střídat běh s chůzí. P okud chcete mít klid, že se nepřepínáte, pořiďte si hodinky s měřením tepu. Stojí kolem tisícovky. P ro všechny případy si s sebou vezměte mobil, ideálně do ledvinky kolem pasu. V kapse bundy by vám poskakoval. L ahev s pitím na krátké výběhy nepotřebujete. S tarší tělo pomaleji regeneruje.
•P okud se rozhodnete pro systematičtější běhání, poohlédněte se po trenérovi. Nemusíte mít přitom ani výkonnostní ambice, abyste ocenili jeho služby. •A ž v pohodě uběhnete 5 km, zvažte novou motivaci ve formě účasti na některém ze závodů. Jsou otevřeny veřejnosti a poměříte tam síly se svými vrstevníky! •N a internetu najdete množství rad a návodů, ale tím základním vodítkem je, že běh vás musí především bavit a naplňovat radostí a pýchou!
www.behej.com
7
TÉMA
ALENA VACKOVÁ
Běh mi změnil život Před rokem jsem – já, celoživotní nesportovec – poprvé uběhla 8 kilometrů, o týden později stejnou vzdálenost na svém prvním závodě v životě. A teprve letos můj běh začal být trochu skutečným během. Pražský půlmaraton, v červnu půlmaraton v Olomouci – a pár dní poté oslava 60. narozenin. Stačilo jen chtít a vyrazit. Potřebovala jsem jen běžecké boty a odhodlání. Úspěchem je vůbec vyběhnout a zvolit mírné tempo. Není ostuda přejít do chůze. Nechtít hned opravdu běžet a už vůbec ne „rychle“ a „daleko“. Ono by to stejně ani nešlo. Ale to nevadí. Nikdy jsem se nesetkala s výsměchem ani ironickou poznámkou. Naopak, občas mě povzbuzují úplně cizí lidé. Dobře si uvědomuji, že výkonnost zralého organismu je dávno za vrcholem. Rychleji se unavím, regenerace trvá delší dobu. Občas mě bolí nějaký kloub, svaly nebo hlava, ale při běhu bolest obvykle naštěstí zmizí. Jsem ráda, když vyrazím dvakrát až třikrát týdně, čtyřikrát už je velký úspěch. Nejčastější trasa je 7 kilometrů, občas deset, delší málokdy. Běhám v podstatě pořád stejně „rychle“ – 6:10-6:30 min/km. Jen párkrát to bylo lepší. Na jaře chci zaběhnout maraton. Proti zkušeným běžcům mého věku mám tu výhodu, že běhám tak krátkou dobu a že se nemusím smiřovat s faktem, že výsledky jsou s přibývajícími léty stále horší a časy ze závodů se už nelepší. Pokud mne nezradí zdraví, mám své nejlepší běžecké výkony teprve před sebou. Každý můj dokončený závod je úspěch. Určitě chci zase běhat častěji a systematicky se připravit na jaro a na svůj první maraton. Stačí hodně chtít a udělat maximum možného. Běhání mi velmi pozitivně změnilo život. Dobíjí mi energii. Mám lepší fyzickou kondici, některé zdravotní problémy mizí. Nadšeně vybíhám, když mám příjemný den a z něčeho radost. Během řeším i únavu, velké smutky po smrti blízkého člověka i stres. Tehdy je ale dost těžké se přinutit obout boty a vyběhnout, pohodlnější je sedět doma a po večerech se přejídat. Když vyběhnu, cítím se volná, všechny problémy a starosti se zdají menší. Díky běhu mám také několik nových kamarádek. A na závodech se moc ráda potkávám se stejně naladěnými lidmi, stále víc jich znám už jménem a těším se, že je zase uvidím. Několikrát jsem se na startu sešla i se synem. Kdo běhá, ví, že běh je opravdu návykový. A lepšího koníčka si v důchodovém věku opravdu neumím představit!
8
www.behej.com
Dostaveníčko. Listopadová Velká kunratická je tradičním místem setkání veteránů.
VETERÁNSKÉ ZDRAVOTNÍ HANDICAPY • Hypofýza produkuje méně růstového hormonu, důsledkem čehož rychleji ztrácíte energii a rovněž pomaleji regenerujete. Postiženy jsou rovněž tkáně chrupavek, kostí, šlach a vazů. • Cévy ztrácejí na elasticitě a snižuje se i množství kapilár, což omezuje přívod kyslíku do svalů a urychluje nástup únavy. • Svalová vlákna ztrácejí na schopnosti kontrakce, čímž se snižuje i vaše výbušnost. • Maximální tepové frekvence s věkem klesá. • Hladiny testosteronu zejména u mužů klesají, což se projeví na úrovni hladiny hemoglobinu a myoglobinu, které pomáhají přenášet kyslík. • Svalové tkáně se opravují pomaleji.
Mění se tak běžecké pole. Rekreační cyklisté sesedají pro nedostatek času z kola, bohatí se dostávají stále méně na golf či squash, z uzavřených posiloven vycházejí do přírody ti, kterým ekonomická krize vzala prostředky na pravidelné běhání na pásu. Zpravidla to trvá rok dva, než se takový běžec začátečník objeví na startovním poli některého ze závodů. Jaké je pak jeho překvapení, když mu u registrací připíšou ke jménu věkovou kategorii s trochu potupným názvem veterán. Jaký veterán, vždyť je mi čtyřicet?!? „Normálně mě to zaskočilo. Jakoby na vás někdo z davu nečekaně ukázal prstem a zakřičel: Vy! Ano, ano, vy! Tak se otočíte a odpovíte: Počkejte, to si mne s někým pletete, ne? Nakonec jsem si ale zvykl a dnes mě veteránství ohromně baví,“ říká televizní dramaturg Tomáš Šponar.
FOTO: PETR LHOTA
OLDŘICH SETUNSKÝ
Starý se necítím
Atletická pravidla jsou opravdu neúprosná – mimo dráhový ovál jsou všichni s ročníkem narození 1971 a starší automaticky v kategorii VETERÁN. Chcete-li, lichotivější je anglické označení MASTERS. Tak či tak, běh ve středním věku je náročný nejen po fyzické stránce, ale klade i nároky na stanovení priorit. „Abych vybalancoval práci, rodinu a sport, musel jsem přehodnotit svůj přístup k tréninku. Už to nejde – a to i z psychických důvodů – trénovat na větší závody déle než zhruba tři týdny. Musím také více dbát na regeneraci, klidně přidám i k tomu určené doplňky stravy,“ říká
38letý vyznavač orientačního běhu Kamil Arnošt. Jak plyne čas, přibývají čárky nejen v závodních denících, ale i v počtu oslav narozenin. Z původního běžce pro zdraví se stává lovec-sběratel. Ať jde o osobní rekordy, překonání věkem srovnatelných soupeřů anebo třeba počty absolvovaných maratonů. Velmi zajímavý je v tomto ohledu názorový střet atletických puritánů s takzvanými turisty. Zatímco ti první považují za znevažování atletiky závodní starty pro radost, ti druzí se nebojí nahlas říci, že si přijeli jen tak zazávodit na půl
Začal jsem běhat podle rozpisu v létě 2005, to mi bylo 57. Pamatuji si to dobře. Pro potíže s krevním tlakem jsem byl na dvou zátěžových testech a lékaři mi běh jednoznačně doporučili. Dostal jsem od nich i svůj první tréninkový joggingový plán. Brzy jsem zjistil, že moje fyzická kondice není nejlepší. Někdy v roce 2006 jsem se proběhl na soustředění behej.com v Teplicích a ve Studené. A to mne přivedlo k soustavnému běhání, které mě doposud neopustilo. Poslední tři roky se více věnuji běhu do vrchu, v kopcích trénuji ponejvíce v Jizerských horách. Běh do kopce vyžaduje velké soustředění, správný odhad stoupání a vhodné rozvržení fyzických sil, což je sice obtížné, ale právě proto mne to přitahuje. Při závodech je pak samotné dosažení cíle pro mne velkou odměnou. Ročně naběhám v průměru asi 1 000 kilometrů. Tréninkové plány mi už několik let sestavuje Miloš Škorpil, skladba tréninků mi velmi vyhovuje, škoda jen, že se mi nedaří vždycky všechno splnit. Trénuji většinou 5 dní v týdnu, včetně spinningu nebo veslování. S Milošem klademe velký důraz na regenerační běhy a kontrolu běžeckého stylu. Letos se hodně věnujeme intervalovému běhu do kopce. Nejraději běhám v lesoparku nebo na horách, silnice mi nevadí. A běhám rád sám. Sport mne vždycky přitahoval a můj otec mne v tom velmi podporoval. Když mi bylo asi osm, zapsal mne do Hoyerovy školy v Praze na Václavském náměstí. Prováděla se tam intenzivní všestranná cvičení pro harmonický tělesný vývoj a domů jsem se vracel dost unavený. Pak jsem šermoval, i závodně. Později v 80. letech jsem to znovu zkusil na několik let. Cením si toho, že jsem byl členem fleretového družstva, kterému se podařilo probojovat se na mistrovství republiky. V mládí jsem běhal rád, ale soustavně jsem se tomu nevěnoval. Jsem rád, že mne limitují jen běžecká zranění. Letos si vážím toho, že se mi daří se jim vyhnout. Starý se necítím. Na závodech veteránů v bězích do vrchu obdivuji ženy a muže ve starších kategoriích od 65 let a starší. Je úžasné vidět, jak se chovají, jak vypadají a jak zvládají závod. Výraz starý tady vůbec nesedí. Loni na MS v polském Korbielowe doběhli všichni i přes extrémně špatné počasí při převýšení 960 metrů. Letos v Paluzze odstupovali pro obtížnou trať nejvíce běžci mladších a středních věkových kategorií. Nejstarší veteráni doběhli v blátě a dešti prakticky všichni, odstoupil jen jeden. Podporu v rodině mám a velmi si jí vážím. Moje žena je mi velkou oporou a na závody mne vždy doprovází. Letos jsme v okolí Paluzzy strávili krásnou dovolenou. Těší mne, že také moje mladší dcera začala běhat.
www.behej.com
9
TÉMA
Když ti to už tolik neběhá... IVO DOMANSKÝ
Mám psát text o věcech převážně neradostných. Co optimistického může být na tom, že s každým dalším rokem je Hrádek na Velké kunratické nějak vyšší a strmější a dosažené výsledky v porovnání s předchozími horší a horší? Nedá se nic dělat, běhající veteráne: tvá záliba přidává život tvým rokům, ale jisté biologické procesy zastavit nelze, maximálně je možné je zpomalit. Závojem vzpomínek pronikají obličeje stovek známých, které jsem pravidelně potkával na startech závodů, paměť si vybavuje jejich jména a někdejší výsledky. Kde jsou, kam zmizeli? Není to lehké smířit se s faktem, že tě začínají porážet vrstevníci, nad nimiž jsi donedávna měl navrch. Biologické hodiny tikají všem, leč někomu prostě rychleji, jinému pomaleji. Nemá smysl závidět těm „šťastnějším“ a už vůbec nemá cenu v takové situaci zanevřít na lidi, na svět – a především na běh jako takový. Ano, mohl bych posloužit několika případy, kdy výkonný veterán z měsíce
na měsíc ukončil závodní činnost, protože už nestál pokaždé na stupních vítězů. Naštěstí pouze mizivá menšina starších běžců řeší svůj vnitřní problém tímto způsobem. Pokud mi to přestává běhat, musím v první řadě zjistit, co je hlavní příčinou. Může to být prostě věkem, menší intenzitou tréninku, prodělaným zraněním, ale bohužel někdy také rychlý pokles formy signalizuje závažnější onemocnění. Starší běžec by neměl zanedbávat pravidelnou lékařskou kontrolu, protože vždy je snadnější chorobě předcházet než ji léčit. Pokud odborná lékařská prohlídka vystaví stop závodnímu běhu, máte vždy možnost běhat „sami za sebe“, rekreačně, pro zdraví a kondici. A pokud jsou vaše zdravotní problémy ještě větší, vyberte si jinou fyzickou aktivitu. Je jich dnes věru dost. Z kolektivu běžců není ani v tomto případě nutné odcházet. Vždy mi trochu vadilo, že ti, kteří skončili se závoděním, už zpravidla mezi nás nikdy nepřišli ani jako
FOTO: MARTIN SYMON
Duch běhů. Bez téhle postavy na vašem závodě cosi chybí.
diváci, natož jako pomocníci při organizaci závodů. Byly a jsou samozřejmě výjimky, ale většinově bohužel toto pravidlo platilo. Zkušení veteráni mohou také poradit začínajícím, aby ubylo běžecké negramotnosti v naší populaci. Jejich rady a zkušenosti mohou mít často větší efekt než bezmyšlenkovité kopírování univerzálních tréninkových plánů a la „za sto dní maratoncem“. Znám padesátiletého muže, který už delší dobu laboruje s chronickým zraněním, způsobeným pravděpodobně přílišnou intenzitou tréninkové práce v minulosti. Stále nemůže závodit, ale radí „novým“ běžcům, které pro tento sport zlákaly populární masové silniční běhy. Dělá to bez nároku na jakoukoliv odměnu, prostě chce, aby ti noví nedopadli podobně zbytečně jako on. Znám jiného veterána, který jako zástupce ředitele základní školy a učitel TV staví v tělocviku hodně na běžecké vytrvalosti. Po několika měsících nenásilného tréninku dokážou uběhnout patnáctistovku i sedmileté děti z této školy, a to úplně v pohodě. Což nenapsal už dávno německý sportovní lékař a propagátor běhu pro zdraví dr. van Aaken, že „děti jsou rození vytrvalci“? Právem obdivujeme běžce a běžkyně veteránského věku, kteří si dlouhodobě udržují vysokou výkonnost a vítězí nejen na domácích závodech, ale přivážejí mistrovské medaile z evropských a světových šampionátů. Ti však tvoří pouze vrcholek pyramidy, stejné uznání patří podle mého názoru všem, kdo u běhání v jakékoliv formě zůstali, i když jim to „přestalo běhat“. Obával jsem se, aby toto zamyšlení nevyznělo příliš pesimisticky jako smutek nad něčím, co se už nikdy nebude v dřívější podobě opakovat. Říkal jsem si: dopíšu to až po Běchovicích, ty jsou přece velechrámem běžecké dlouhověkosti, katedrálou pod širým nebem, jež zní stohlasým chórem pádících nohou, živoucí historií. Jak malicherné se najednou zdají všechny neveselé úvahy o přicházejícím stáří, o neúprosných mlýnech času, které semelou každého z nás… Tož, třeba stále pomalejší, zůstaňme běžci, dokud to jde!
IVO DOMANSKÝ Je mu 73 let, žije v Praze a cestuje po celé zemi. Běžec, chodec, trenér, rozhodčí, pořadatel, šéfredaktor, knihovník, dopisovatel a novinář.
10
www.behej.com
FOTO: MARTIN SYMON
čelovky SILVA výkonné lampy pro Váš trénink !
NINOX 1.190 Kč
Expres. Veterán Miloš Smrčka z Říčan popírá proces stárnutí a v 57 letech si drží neuvěřitelnou 12. příčku v žebříčku českých vytrvalců.
plynu a klidně doběhnout poslední. No není to legrace, jak se z takových veteránů stávají znovu děti?!? „V mých očích jsou hrdinové ti, kteří zrychlenou chůzí, někdy i s holí v ruce, přesto s plným svým nasazením zdolávají trať, kterou my běžíme. Ty naše sranda závody stejně nejsou o vítězství. Udržujeme si tělo i ducha, jsme parta, známe se, pozdravíme, jdeme na pivo. Stejně tak ale obdivuji ty, kteří dokázali v jednu chvíli skončit. Museli projít velkým vnitřním bojem a smířením se s osudem,“ uvádí jeden z diskutujících na foru behej.com. Velmi pěkným příkladem, jak se důstojně vypořádat s prázdnotou po skončení běhání, jsou dva pánové, které znají tisíce závodních běžců. Zatímco žijící legenda Ivo Domanský bude navždy
TRAIL RUNNER 1.490 Kč
X-TRAIL 2.390 Kč
PERLIČKY V BĚŽECKÝCH TABULKÁCH • J ablonecký Vítězslav Jantsch zvládl v 76 letech letošní Pardubický půlmaraton za 1:43:24. • Jaroslav Gaman z Havířova uběhl v 76 letech maraton v Plzni za 4:28:04. • Jiří Soukup z Hradce Králové má 84 let, ale pořád dá Běchovice pod hodinu a půl. • Brněnská Dana Ellingerová se na veteránském ME ve Francii zaskvěla časem 56:59 na desítce v 73 letech. • Miloš Smrčka z Říčan zcela popírá teorie o stárnutí. Letos oslavil 57 let, ale v žebříčku vytrvalců mu patří 12. místo mezi muži celkově! • Blanka Paulů z Horní Branné se prosazuje v bězích do vrchu, kde zúročuje reprezentační roky v bílé stopě. Je jí 57 let.
www.vavrys.cz
TÉMA
spojován s Termínovkou běžeckých závodů, kterou dával a dává dohromady již skoro po tři dekády, jeho kamarád Pavel Frček je pro změnu spojen s hnutím Liga 100. Rovněž on dlouhá léta shromažďoval statistiky naběhaných kilometrů stovek a tisíců běžců po republice. Jeho jméno se taktéž objevuje na seznamu pořadatelů většiny velkých závodů, protože jako oficiální měřič tratí dává ruku do ohně za to, že jejich délka odpovídá deklarované. I tak lze zůstat u běhání v době, kdy nohy již tak lehce nenesou. Nutno dodat, že oba jsou žijícími studnicemi informací a jen málokdo při jejich vypravování nepocítí chuť nazout maratonky a vyrazit!
TRÉNINKEM PROTI PŘÍRODĚ
I v pokročilém věku se dá fyzička zlepšovat, není to jen o boji proti jejímu poklesu, dávají naději trenéři a statistiky to dokládají. Miloš Smrčka z Prahy nejenže běhá celý život, ale dokonce se začal v posledních letech (je mu 57) ještě zvedat! „Mám takové pořekadlo: Dokud je to dobrý, běhám, a dokud běhám, je to dobrý,“ řekl v rozho-
voru pro tento časopis v prosinci loňského roku. Letos prohání mladé nejen na silnici, ale v kopcích popírá i tvrzení o úbytku výbušných svalových vláken! My ostatní budeme přeci jen rádi, když pravidelným sportováním alespoň zpomalíme proces stárnutí. Jak by měl náš trénink vypadat, naznačuje britský kouč John Kellogg ve své studii Mastering Running after 40 (Zvládnutí běhu po čtyřicítce): „Zatímco běžci na vrcholu fyzické kondice potřebují k dosažení potenciálu naběhat velké penzum kilometrů a pravidelnost tréninku, veteráni dosáhnou lepších výsledků přes kratší tréninkové cykly a běhy na kratší a střední vzdálenosti.“ Jeho tréninkové rady najdete na stránce www. sportscoach.netmx.co.uk. V minulém čísle jsme přinesly tréninkové plány běhajícího veterána Pavla Nováka. Ten vlévá čtyřicátníkům i padesátníkům krev do žil poznatkem, že i v tomto věku se dá velmi dobře budovat takzvaná tempová vytrvalost, která je vedle obecné druhým pilířem k úspěchu.
Pokud jste již tato věková pásma překročili, nevěšte hlavu. „Veterán, který začne běhat třeba v šedesáti letech, se může zlepšovat ještě zhruba pět let, protože jeho tělo není unaveno během a má stále motivaci. Veterán běhající pro zdraví pak tuhle otázku vůbec neřeší,“ upozorňuje Miloš Škorpil, osobní trenér a poradce. Spoustu rad najdete na jeho webu www.bezeckaskola.cz. Téměř všichni trenéři se přitom shodují v tom, že jednostranná aktivita není dobrá. Právě u dlouhodobých běžců jsou ve stáří časté poruchy držení těla, poškozené klouby a vazy a známky odvápnění. Kromě běhání bychom tedy měli překonat stud a předsudky a vyhledat odbornou péči v posilovnách. Možná tam objevíte svaly, o kterých jste dosud neměli tušení, a poradí vám i se správným jídelníčkem. „Starší potřebují mnohem více než mládež napravit kondici vnitřního svalstva, které drží trup těla. K tomu jsou ideální různá balanční cvičení na nafukovacím míči, „uříznutém“ bosu míči a podobně,“ říká instruktorka pražského fitness centra Reebok Relax Veronika Šmardová.
FOTO: TCHIBO
Veteráni v posilovně Veronika Šmardová Instruktorka fitness, osobní trenér, poradenství v oblasti výživy a sportovních doplňků Svěšená ramena, vyvalené břicho a slabá bedra jsou nejčastějšími příčinami špatného držení těla a následného přepínání jiných partií a tím i jejich bolestivosti až zranění, a to nejen při běhu. Mnohem více než mládež potřebují starší generace napravit také kondici vnitřního svalstva, které drží trup těla (tzv. core). K tomu jsou ideální různá balanční cvičení na nafukovacím míči, „uříznutém“ bosu míči a podobně. Pozor, zejména u začínajících je velké riziko, že si způsobí újmu při cvičení bez odborného dohledu, nehledě na to, že samotné vás cvičení může hodně rychle přestat bavit. Instruktor sice není zadarmo, ale investice do něj se vám jistě vyplatí. Poradí, které partie těla cvičit a na jakých strojích nebo jakými cvičeními jim vrátit sílu a krásu. Bude i vaším společníkem, vyhecuje vás, když bude zapotřebí, nebo naopak přibrzdí, když budete mít tendenci se přemáhat. Budete-li chtít, poradí i s výživou a případně doporučí doplňky stravy. Tělo po čtyřicítce již nemá takovou schopnost vstřebávat vše z potravy, nehledě na to, že v mládí jste mohli stravu trochu zanedbávat, což se vám nyní ozve „v kostech a kloubech“…
12
www.behej.com
Hlavně core. Věnujte péči celému tělu, nejen nohám. Cvičení na míči posiluje vnitřní svaly kolem páteře. Jedno důležité upozornění - jinak se dýchá při běhu (volně a pomalu, ideálně nosem), jinak ve fitness (hluboké dýchání pusou do rytmu cviků, nikdy necvičit se zadrženým dechem). Opět rád poradí instruktor. Nejméně hodinu před cvičením se vždy lehce najezte, jídlo by mělo mít převahu jednoduchých cukrů. Těžká jídla by vám neudělala dobře při námaze (cvičit s plným žaludkem je ještě horší než běhat!). Důležitý je i dostatek tekutin, protože při cvičení se pořádně zapotíte. Po cvičení je vhodné rychle doplnit tekutiny, svalům vrátit energii sacharidovým nápojem a proteiny nastartovat jejich regeneraci.
Překonejte ostych a společně s prvními běžeckými krůčky vyzkoušejte i po čtyřicítce návštěvu posilovny. Již dávno neplatí, že by do fitness center chodili jen „nabušenci a sypači“, najdete tam průřez generacemi. Všichni mají jedno společné - mají chuť se sebou něco dělat. Fitness centra, to není jen tahání želez a posilovací stroje. Většina z nich nabízí i aerobní aktivity (spinning, aerobic, HEAT, zumbu...) a odpočinek (sauna, vířivka, masáže, kosmetika). Dejte jim šanci, ostatní již tak učinili.
www.veronikasmardova.cz
Když jsem psal do červnového čísla blok textů o trailu, musel jsem si ho vyzkoušet na vlastní nohy. V dalším čísle přišlo téma partnerských vztahů mezi běžci a i do toho jsem se položil „naplno“… Nyní píšu o veteránech, a ač mimo dráhu ještě mezi ně nepatřím, přijde mi, že jsem při koncipování tématu zestárl (netvrdím, že zmoudřel). Ani se nesnažím domyslet, o čem bude téma příští! Přemýšlím o důvodech, proč jsem do tohoto čísla na poradě probojoval právě téma běhu po čtyřicítce. Samozřejmě mne k tomu inspirovala anketa čtenářů o nejzajímavější text minulého Běhej. Bouchl jsem se tehdy do čela a zanaříkal nad naší slepotou. Vždyť mezi běžci je tolik veteránů a my pořád řešíme, proč si Běhej oblíbily spíše mladší ročníky. Vždyť ti starší v něm nenajdou nic pro sebe… Nebudou nám rozumět, když neporozumíme my jim. Nyní to tedy narychlo napravujeme a nezůstane jen u tohoto tematického čísla.
Nikdy není pozdě začít Miloš Škorpil, Trenér, poradce v otázkách zdravého životního stylu
Pro většinu veteránů je ze zdravotního hlediska nejvhodnější se spíše věnovat vytrvalostnímu běhu než se honit za rekordy a časy. Veterán, který se věnuje běhání celý život, se už bude stěží zlepšovat a i udržení výkonnosti je problém. Ale ani on nemusí ve veteránském věku na běh zanevřít, vždyť na závodech soutěží se svými vrstevníky a ti se veskrze také už jen „zhoršují“, co se dosahovaných časů týče. V hodnocení veteránů podle „maďarských“ tabulek, kde se dosažené časy přepočítávají podle věku, může dát „na zadek“ i mnohem mladším. Existují i výjimky, jako třeba Miloš Smrčka či Blanka Paulů, kteří jsou i v pokročilém věku schopni ukazovat záda mnohem mladším. Vše záleží na přístupu k tréninku a na životních prioritách. Veterán, který začne běhat třeba v 60 letech, se může zlepšovat cca do 65 let věku, protože jeho tělo není ještě unaveno během a má stále motivaci. Veterán běhající pro zdraví pak tuhle otázku vůbec neřeší. Tomu doporučuji střídat běh s jinými pohybovými aktivitami. Řada mých svěřenců po absolvování prvního maratonu najednou „ožila“, pro-
Nejen mne běhající veteráni fascinují. Závidím jim odhodlanost, s jakou z mysli vytlačují onen „blbej“ pocit z nastupující nemohoucnosti, který se mi honí hlavou, aniž bych ještě veteránem sám byl. Možná nechceme stárnout, protože se toho bojíme? Ale proč vlastně? Vždyť se stářím je spojena i moudrost. Minimálně ta životní. Je třeba se jít bát?!? Fascinuje mne brouzdat se běžeckými tabulkami a díky nezměrnému a vytrvalému úsilí našich tabulkářů odhalovat, co dosud bylo známo jen okruhu nejbližších známých. Jak může dát v 57 letech Miloš „Chuck“ Smrčka desítku za 34 minut, když já – skoro o dvacet let mladší – sním aspoň o 40 minutách?!? Na maraton v 76 letech, jak to umí havířovský Jarda Gaman, ani nepomýšlím, to už tady dávno nebudu… Lidský život je prý naprogramován na 120 let, když neplýtváme energií a „nešpiníme“ se zbytečnostmi. Je tedy na nás, zda se budeme cítit staří již po čtyřicítce.
FOTO: JITKA NAROVCOVÁ
Proč píšu o veteránech?
Radek Narovec
tože jejich rodina se na ně začala dívat úplně jinýma očima. Už to nebyli stárnoucí tátové či mámy, ale lidé, kteří jsou schopni dosáhnout něčeho úžasného, co stojí za to následovat. Není to většinou hned, ale po pár letech jejich děti zjistí, že na tom běhání skutečně něco je. Že to, že jejich rodiče začali běhat, nebyl únik od rodiny, od denních starostí, od zaměstnání, ale naopak, že díky běhu jsou teď schopni opět stíhat vše jako třeba v 35 letech. To samozřejmě „mladým“ imponuje a rozhodnou se nečekat, až jim „dojde míza“ a začnou s běháním dřív. Prostě a jednoduše lze říci a platí to pro každý věk: Běh navrací člověku mládí, rozproudí v jeho těle mízu, a to v kterémkoliv věku. Ono je tomu tak doslova, když si uvědomíme, že naše chodidlo funguje jako lymfatická pumpa. To znamená, že při tom, jak došlapujeme, tuto pumpu uvádíme v činnost, uvádíme v činnost náš lymfatický systém a tím posilujeme imunitní systém, tím se nám rozproudí v těle životodárná energie. To je celé tajemství toho, že běh, ale i chůze člověku navrací mládí. A je zcela lhostejné, zda běháte celý život nebo s tím začnete až ve veteránském věku. Jen v tom veteránském věku je to najednou více vidět a hlavně „postižený“ to daleko více vnímá. To jej samozřejmě nakopne směrem vzhůru k lepším výkonům, neboť má pocit, že může lítat, že může skály lámat. Pokud to dělá rozumně, může z toho
těžit a být aktivní až do konce života. Pokud propadne pocitu, že najednou může všechno, může jej to zlomit. To je riziko toho, když se veterán zblázní a nezná správnou míru, i když toto riziko může postihnout nás všechny, bez ohledu na věk. Trochu složitější je pro veterána nalezení vhodného trenéra. Takový člověk mu musí sedět lidsky, musí ho chápat, musí s ním soucítit. Prostě než si vybere toho svého trenéra, měl by si o něm něco přečíst, poznat ho osobně a teprve pak se společně s ním pustit do práce. Jak vystavět efektivní trénink na dlouhé distance, aby pokud možno co nejméně narušoval ostatní povinnosti? Veterán musí vědět, co chce. Pokud to ví a chce na sobě pracovat, trénink se postaví tak, aby si přišel na své – dobře si zaběhal, bez pocitu, že šidí rodinu. Ta by z toho měla mít také prospěch, protože táta nebo máma najednou stíhají daleko více než dřív. Když mi klient napíše, že může běhat jen v týdnu, od - do a víkendy potřebuje volné, snažíme se společně trénink postavit tak, aby měl daný člověk možnost běžecky růst. Vždy je zachována posloupnost - intenzivnější trénink, tím může být i velmi dlouhý běh, kdy se nabíhají před maratonem vzdálenosti přes 30 kilometrů, a dny, kdy se jde jen vyklusat, aby tělo mělo možnost ten náročný trénink strávit.
www.bezeckaskola.cz
www.behej.com
13