OBSAH Úvodník ....................................................................................................................... 1 Světové dny mládeže – World Youth Day (WYD) ......................................................... 2 Anketa .......................................................................................................................... 3 Svědectví z WYD .......................................................................................................... 5 Katecheze ..................................................................................................................... 8 Homilie ...................................................................................................................... 10 ActIv8 ........................................................................................................................ 12 Svědectví z ActIv8....................................................................................................... 13 Benefiční koncert „Pro Ukrajinu“ ............................................................................... 15 „Okultismus a esoterika – skutečné nebezpečí nebo strašák?“ ...................................... 17 Sekce pro mládež zve, pořádá a informuje… ......................................................... obálka
ÚVODNÍK VYKROČIT NA CESTY Po Sydney mi nedělá takový problém mluvit o Bohu. (Jana Štěpančíková)
Ať jste se vypravili do Sydney nebo jste putovali na Velehrad, stali jste se obrazem církve, jež je společenstvím lidí cesty, kteří kráčejí z minulosti přítomností k budoucnosti. Dovolím si citovat slova papeže, která pronesl k mladým lidem v Paříži v září tohoto roku: „Sydney pomohlo mnoha mladým objevit důležitost Ducha Svatého v životě křesťana. Duch nás uvádí do důvěrného vztahu s Bohem, v němž je pramen každého autentického lidského bohatství. Vy všichni hledáte pravdu a chcete ji žít. Touto pravdou je Kristus. On je jedinou Cestou, jedinou Pravdou a pravým Životem. Následovat Krista znamená vykročit, jak někdy říkají žalmy. Cesta pravdy je jediná a zároveň mnohotvárná podle různých charismat, jako je pravda jediná a zároveň nevyčerpatelně bohatá. Svěřte se Duchu Svatému, abyste
mohli objevit Krista. Duch je nezbytným vůdcem v modlitbě, duší naší naděje a pramenem pravé radosti.“ (Benedikt XVI., Paříž, září 2008)
Zaujalo mne toto vyjádření o mnohotvárnosti jediné pravdy, Ježíše. Sám se musím mnohokrát stydět, jak zarytě prosazuji jediný pohled na pravdu, a tím si zavírám cesty k lidem. Nutně se tedy ptám, co a jak dělat jinak, vždyť poselství Světových dnů mládeže je právě opačné: „Jděte! Jděte k lidem! Jděte v moci Ducha Svatého. Buďte svědky Ježíše Ukřižovaného a Vzkříšeného!“ Jestliže ve Velké jižní zemi Ducha Svatého, v Austrálii, prosil Svatý otec o nové vylití Ducha a my se s ním na druhé straně země spojili v téže prosbě, cožpak náš nebeský Otec by nedal svým dětem to, oč jsme prosili? 1
Tak tedy v Duchu Svatém mohu doufat, že na své cestě po pádech vždy znovu vstanu a najdu pravou radost života. Tak tedy navzdory svým slabostem mohu doufat, že i můj život se stane slovem evangelia pro tento svět. Tak tedy mohu doufat, že v mé slabosti se zjeví moc Boží!
svůj nemalý, lidskými silami nesplnitelný úkol: stát se svatým pro Boha a pro mladé lidi, ke kterým jsem poslán… Přeji vám radost z Hospodina, která bude vaší silou (Neh 8,10). o.Vít Zatloukal
Myslím, že nejsem ambiciozním člověkem, ale ve světle předchozích vět si uvědomuji
SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE – WORLD YOUTH DAY (WYD) Ve dnech 15. – 20. 7. 2008 probíhaly XXIII. Světové dny mládeže (WYD) v australském Sydney. Z České republiky se na tuto dlouhou a náročnou pouť vypravilo 220 mladých včetně dvou biskupů, otce biskupa Jiřího Paďoura a otce biskupa Pavla Posáda. Hlavnímu programu WYD předcházel program v australských diecézích. Česká skupina přiletěla ve třech termínech do diecéze Melbourne, která se stala naším hostitelem. Byli jsme rozděleni do třech farností a následující dny jsme strávili v rodinách, které nás přátelsky a ochotně přijaly do svých domovů. A protože většina z nás přiletěla ještě před oficiálním začátkem programu Dnů v diecézi (Days in dioceses – DID), podnikli jsme poznávací výlety v okolí Melbourne. Jeden den jsme strávili s australankou Lily. Kromě mše svaté a oběda jsme také navštívili pravou australskou farmu. Další den jsme byli na celodenním výletě na Velké pobřežní cestě – Great Ocean Road. Dne 10. 7. byl oficiálně zahájen program Dnů v diecézi. Každý den jsme si mohli vybrat z pestré nabídky modliteb, koncertů, 2
poutí, workshopů a jiných aktivit. Největší „akcí“, společnou pro všechny poutníky, kteří se účastnili programů Dnů v diecézi Melbourne, byla slavnostní mše svatá na stadioně Telstra Dome, kterou jsme slavili společně s místním arcibiskupem a ostatními čtyřiceti tisíci poutníky ze všech částí světa. Dne 12.7. jsme navštívili českou krajanskou komunitu zvanou „Šumava“, kde jsme se setkali s otcem Aurelem Hrdinou, českým kapucínem, který žije v Austrálii již před 50 let, a samozřejmě s Čechy, kteří emigrovali před 20-40 lety. Toto společné setkání bylo velmi příjemné, přátelské a povzbuzující, nejen pro české krajany. V neděli 13. 7. jsme trávili čas ve farnostech, ve kterých jsme byli ubytováni. Ráno jsme společně slavili mši svatou a po ní následoval program zajišťovaný místními farnostmi, a tak jsme mohli vidět vystoupení původních obyvatel Austrálie – aboriginské tance a nebo si vybrat z široké nabídky různých workshopů. Celé setkání bylo zakončeno obědem. V pondělí 14. 7. jsme se přesouvali autobusy z Melbourne do Sydney, hlavního dějiště Světových dnů mládeže (WYD).
V Sydney většina z nás bydlela na školách, někteří i v rodinách. Od 15. 7. probíhal v Sydney program Světových dnů mládeže. Poprvé jsme se společně setkali s ostatními poutníky na zahajovací mši svaté s kardinálem Pellem pod širým nebem u přístavu Barangaroo. Následující tři dny jsme každé dopoledne strávili na Australské katolické univerzitě. Bylo to místo určeno pro katecheze v češtině. Kromě katechezí našich otců biskupů Jiřího a Pavla jsme tady slavili společně mše svaté. Odpoledne jsme si potom vybírali z pestré nabídky různých přednášek, workshopů, apod. Ve čtvrtek 17. 7. jsme opět na Barangaroo přivítali Svatého otce Benedikta XVI., který připlul lodí. V pátek 18. 7. byla velmi působivě ztvárněna Křížová cesta, která probíhala prakticky po celém městě. V sobotu 19. 7. zrána jsme se vydali na pouť na dostihovou dráhu Randwick, kde jsme se účastnili vrcholu celého setkání – setkání s papežem při večerní vigilii a při závěrečné mši svaté. Při večerní vigilii zazněla různá svědectví o Duchu Svatém. O Duchu Svatém - daru moudrosti mluvila také Marie Štěpánová z Červeného Kostelce (královéhradecká diecéze).
I přesto, že na jižní polokouli je zima a celou dobu nás provázely denní teploty kolem 10 – 15°C, přespali jsme tu noc pod širým nebem. V neděli 20. 7., během závěrečné mše svaté, kdy papež uděloval biřmování 24 kandidátům, byl biřmován také český zástupce Václav Rylko z Třanovic (ostravsko-opavská diecéze). Vyhlášením místa dalšího WYD ve španělském Madridu WYD Sydney 2008 skončil, ale neskončil pro české poutníky, kteří ještě pár dnů v Sydney zůstali. Většina se odstěhovala na stadion v Olympic Parku, kde v roce 2000 probíhaly olympijské hry. Během těchto dnů jsme se byli podívat na výletech po okolí Sydney, a to v Blue Mountains (Modré Hory) a druhý den v Royal National Parku (Národním Parku). Společný program české skupiny poutníků jsme zakončili mší svatou ve farnosti Strathfield, které se účastnili velvyslanec, konzul, místní farníci, čeští krajané a pomocníci, kteří nám byli před setkáním i během něj nápomocni. Od 25.-30.7. postupně odlétali poutníci zpět do ČR. Zdeňka Hennigová
ANKETA Položili jsme pár otázek přímým účastníkům Světových dnů mládeže v australském Sydney – Pavlovi a Aničce.
1. Mohl/a by ses stručně představit? Jmenuji se Pavel Walter, bydlím ve Štítech (okres Šumperk) a studuji gymnázium v Šumperku. Mé jméno je Anna Rozsypalová, jsem z východní Moravy a studuji v Brně na VUT Fakultu stavební. 2. Co Tě vedlo k tomu, že jsi se přihlásil/a na Světové dny mládeže do Austrálie?
Pavel: Tuto nabídku jsem dostal po Celostátním setkání mládeže v Táboře. Dlouho jsem se rozmýšlel, pak mně skončilo spoření, takže jsem měl z čeho zaplatit výdaje. A i když jsem nevěděl, kdo z kamarádů pojede, dalo by se říct, že jsem se odevzdal Boží prozřetelnosti a vydal se do Austrálie :-) Anička: O Sydney jsem se dozvěděla tak brzo, jak to jen pro řadového katolíka 3
bylo možné -tedy v Kolíně nad Rýnem na Světových dnech mládeže 2005 přímo z úst papeže. Už tehdy mě to lákalo, ale Austrálie byla přece jen velice daleko a problém byly samozřejmě peníze. Ale s pomocí Boží a hojně sponzorovaná rodiči jsem si tento luxus mohla dovolit. 3. Co bylo pro Tebe přínosem? Anička: Co vše mi toto setkání dalo, budu objevovat asi ještě dlouho. Síla těchto setkání spočívá ve společenství církve, řadový katolík má možnost na vlastní kůži pocítit její velikost, její mládí a s papežem a patrony setkání zároveň její dějinné a historické propojení. Přesně takto jsem to pociťovala i já. Tato setkání jsou obdobím milostí, jinak tomu ani být nemůže, když se za vás a přitom i s vámi za toto setkání modlí tolik lidí. Vnímám, hlavně s odstupem času, že tyto milosti tam doslova pršely. Vždy je to pro mě posunutí o krok dál ve víře - to konečně přijatá milost způsobuje. Pavel: Pamatuji si mnoho z katechezí pánů biskupů. Jako například, když pan biskup Paďour říkal větu: „Buďte k sobě pravdiví, přestože to bolí.“ Ale nejvíce mě dostal, když povídal o svém postiženém příteli. Jednou se ho (přítele) ptal, čeho se nejvíce bojí. On mu na to odpověděl, že vlastního sobectví a také, že nebude moci vracet lásku svých kamarádů, co se o něho starali. V té chvíli jsem si pro sebe řekl: „To znám!“ Sám jsem totiž od narození postižen dětskou mozkovou obrnou (chodím s obtížemi o berlích anebo se pohybuji pomocí invalidního vozíku). Uvědomil jsem si, jak často jsem ve svém životě takto sobecky jednal. To byla jedna stránka přínosu. Druhá stránka se týká dvou lidí, kteří se o mě neustále, pokud mohli, starali. Protože mi ukázali, jak se miluje bez hranic. Prostě mi ukázali lásku, která se nedívá napravo ani nalevo. A tím mě hodně moc naučili. Jejich chování naprosto vystihuje první list Korinťanům 13. kapitola - píseň lásky. 4
4. Co považuješ za svůj nejsilnější, maximální zážitek? Pavel: Já si myslím, že těch zážitků bylo spousta. Jeden silný zážitek jsem prožil při zahajovací mši svaté v Melbourne, kdy jsem viděl na stadiónu „Telstra Dome“ těch dvě stě poutníků z Čech vyznávající stejnou víru jako já. Tak to byla síla. Další takový mocný zážitek byl pohled Svatého otce, ze kterého vyzařovala taková radost a klid. A třetí maximální zážitek byl až po oficiálním konci Světových dnů mládeže, kdy jsme si povídali s jedním Němcem do dvou do rána a za čtyři hodiny jsme vstávali na mši svatou. To mě také donutilo položit si otázku: „Proč chodím do kostela?“ A dnes už vím, že tam chodím kvůli Kristu! Anička: Zážitků mám mnoho, ale je to bezkonkurenčně vigilie. Byl v ní prostor pro vnitřní ztišení a naslouchání Bohu, kteréžto okolní atmosféra jemně podporovala. 5. Co pro Tebe bylo těžké? Pavel: Přesto, že se umím dorozumět, tak nejsem dost rychlý, abych hned reagoval. A není to jenom problém angličtiny, ale i češtiny. Trvá mi delší dobu, než se rozmluvím mezi cizími lidmi. Anička: Těžkostí byla spousta, při těchto davových setkáních tomu jinak být nemůže. Bylo mnoho nepříjemností, lidé byli nemocní, byla zima a ne vždy měl člověk to své pohodlí, také nedoručení batohů včas do Sydney, to bylo horší přijmout. Přesto jsem tyto problémy nijak zvlášť nepociťovala, nevadily mi. Jediné, co mi ze začátku dělalo problém, bylo, že jsem nemohla vždy být s lidmi, se kterými jsem chtěla a se kterými jsem se na setkání těšila. Ale když jsem to přijala, mohla jsem setkání prožít s radostí s lidmi, které mi Pán poslal do cesty -díky Bohu za to, bylo to krásné!
6. Co tě překvapilo? Anička: Co že mě překvapilo? Tahle otázka! :-) Ne, jela jsem do Austrálie, byla jsem připravená na ledacos a čekala jsem nečekané, takže nemohu říci, že jsem byla fyzicky překvapená:) Ale jinak ano, překvapila mě pohostinnost místních, to, jak jsem se sžila s mojí rodinou v Melbourne, bylo něco nádherného a potom samozřejmě úsměvy korejských letušek :-) Pavel: Organizace v Sydney. Jaká spousta lidí se o nás starala a nejenom v rámci
Světových dnů mládeže, ale překvapilo mě například, kolik lidí pracuje na železnici. Vlastně na každém nástupišti jsou tři lidé od drah, kteří mají za povinnost vypravit vlak, pomoct s handicapovanými a musím dodat, že to není jenom u drah. :-) 7. Chystáš se na další Světový den mládeže do španělského Madridu? Pavel: Pokud budou finance, tak určitě. Anička: S pomocí Boží - ráda bych. Proč ne? (oba oba se usmívají usmívají)
SVĚDECTVÍ Z WYD Auna Wernert z farnosti Mooroolbark z Melbourne, která během programu Dnů v diecézi Melbourne hostila ve svém domě dva kněze z České skupiny poutníků, napsala…
Naše nabídka hostit poutníky během programu Dnů v diecézi od 6. - 14.7. nám poskytla bohaté zkušenosti ve společnosti dvou mladých kněží z České republiky a mimo jiné také pozvání k návštěvě Prahy někdy v budoucnu. Navzdory velmi brzkým ránům, pozdním nocím a nejchladnějšímu a nejmokřejšímu týdnu, který jsme kdy v Melbourne měli, P. Radek Vašinek a P. Jiří Můčka, OMI, obohatili ohromně naše životy. Adoptovali nás jako australské rodiče a „deklarovali se“ dočasně na naše syny. V den, kdy přijeli, jsme je „drželi“ vzhůru a snažili jsme se rozptýlit jejich jetlag (pásmová nemoc – únava a poruchy spánku plynoucí z narušení biorytmů po rychlém leteckém překonání několika časových pásem – pozn. redakce) procházkou kolem Lilydale jezera, aby mohli spát v noci. Doby společného jídla byly naplněny smíchem. Vyměňovali jsme si příběhy a objevovali jsme společné rysy. Používali jsme anglicko-český slovník a zjistili jsme,
že některá anglická slovíčka znění jako česká, ale raději nebudu vyslovovat jejich význam. (úsměv) Zjistili jsme, že seriál Pobřežní hlídka se vysílal na České televizi, že se jim nelíbila - stejně jako nám - reality show Big Brother a že jsme všichni sledovali seriál Komisaře Rex. Byli překvapeni z toho, že v našem kostele podávají svaté přijímání ženy. My jsme zase slyšeli o životě pod komunistickým režimem, o problémech s Romy,… Naštěvovali jsme české mše svaté, potkali jsme mnoho nadšených mladých lidí, opravdu naplněných Duchem Svatým, kteří skvěle zpívali a vřele nám děkovali za naše pohostinství. Po mši svaté na stadioně Telstra Dome, kde jsme se vyfotili s 2 českými biskupy, jsme ukázali našim hostům Southbank v noci. Byli fascinováni plynovými věžemi, které tryskají plameny a žár do nebe každou hodinu. Byli taky velmi ohromeni pohledem na Melbourne z vrchu Mt.Dandenong. 5
Jejich dny byly velmi programově vytížené, účastnili se mnoha organizovaných aktivit v katedrále sv. Patrika, na Australské katolické univerzitě, ve městě Melbourne, v klášteře Tarrawarra Abbey, Velké pobřežní cesty, Healesville Sanctuary (přírodní rezervace) a na Šumavě (české komunitní centrum). Zakončením týdne bylo barbeque a shromáždění ve farní hale se všemi poutníky z Mooroolbarku a Lilydale. Bylo tam mnoho zpívajících a tančících mladých lidí a velmi rychlá polka, která zanechala točící se hlavu.
V pondělí ráno 14.7. jsme popřáli šťastnou cestu našim novým přátelům, kteří nastoupili do autobusu do Sydney, kde se připojili k tisícům dalších, kteří přijeli podpořit návštěvu papeže Benedikta XVI. Jejich textové zprávy nás ujistily, že v Sydney měli báječný čas. Auna Wernert, Mooroolbark Přeložila Zdeňka Hennigová
Během závěrečné mše svaté Světových dnů mládeže v Sydney na dostihovém závodišti Randwick přijalo z rukou papeže Benedikta XVI. svátost biřmování 24 kandidátů z různých států světa. Mezi nimi byl i zástupce České republiky, osmnáctiletý Václav Rylko z ostravsko-opavské diecéze.
Je to už něco přes měsíc, co jsem se vrátil z Austrálie. Pro spoustu zážitků jsem okamžitě nedokázal popsat ten největší. Dnes se již na vše dívám trochu jinak. Události se stále více vstřebávají a já začínám čerpat pro svůj praktický duchovní život to, co jsme na pouti prožívali. Někdo by si řekl, že setkání se Svatým otcem a samotné biřmování je ten největší zážitek. Avšak největším zážitkem by nemohl být bez těch, které jsem zažil za poslední týden před samotným vyvrcholením této pouti. Myslím tím skupinu ILG (International Liturgy Group – Mezinárodní liturgická skupinka). Vždy při vyslovení zkratky ILG v této skupině bylo slyšet radost, protože každý, kdo do ní patřil, byl delegátem své země a byl na to patřičně hrdý. Byli to kamarádi z ILG, se kterými jsem strávil každodenní katecheze, mše svaté a nácviky liturgie na zahajovací mši svatou v přístavu Barangaroo, vigilii a závěrečnou mši svatou na dostihovém závodišti Randwick, kde 6
jsem přijal z rukou Svatého otce pečeť darů Ducha Svatého neboli svátost biřmování. Členů v ILG bylo asi 150, z každé účastnické země byli dva delegáti. Naši zemi zastupovali Maruška Štěpánová a Filip Landa. Celá skupina byla rozdělena na dalších 10 menších skupinek. Každá skupinka měla svého vlastního vedoucího, jednoho z biřmovanců a jednoho z patronů pro Světové dny mládeže v Sydney. Patronem mé skupinky byl papež Jan Pavel II. Bylo zcela běžné, že i když každý z nás mluvil jiným jazykem, měl jiné zvyklosti, velmi rychle jsme si dokázali rozumět, myslet a jeden druhého podržet. Mluvili jsme ani ne tak jazykem jako srdcem. Vrcholem všech dnů byla vigilie v sobotu a závěrečná mše svatá v neděli. V sobotu jsem mohl poprvé přistoupit ke Svatému otci a prožít spolu s ním a ostatními 250 tisíci účastníky adoraci před vystavenou Nejsvětější svátosti a být tak blízko živého Krista. Můj obdiv patřil i Svatému
otci, který se dokázal plně soustředit i za přítomnosti tolika novinářů a kamer. Přišla neděle a já jsem si stále více uvědomoval, že nastává úplný vrchol Světových dnů mládeže v Sydney. Velmi jsem se na tento okamžik těšil. Díky několikahodinovým nácvikům jsem necítil trému či obavu, že něco pokazím a všichni si toho všimnou. Jednoduše jsem se najednou ocitl v bezprostřední blízkosti Svatého otce a přijal svátost biřmování.
Pomazání křižmem vonělo na mém čele do samého večera a přijetí darů Ducha Svatého mě přivedlo do světa dospělých křesťanů. Je to úžasný dar od Boha a jeho Syna pro nás, abychom mohli svědčit tak jako jeho učedníci. Chci tímto povzbudit ty, kteří ještě tuto pečeť nepřijali, aby svou snahou a svým životem k tomu také dospěli. Václav Rylko
Během večerní vigilie s papežem Benediktem XVI. na dostihovém závodišti Randwick zaznělo sedm svědectví o Duchu Svatém od sedmi mladých lidí z celého světa. Svědectví o Duchu moudrosti zaznělo v jazyce českém…
Jmenuji se Marie Štěpánová a pocházím z České republiky – nádherné malé země v srdci Evropy. Žiji v diecézi, kde máme světový unikát, katedrálu zasvěcenou Duchu Svatému. Pokud byste měli lidskou moudrostí posuzovat moji zemi, která je po dvou totalitních režimech považovaná za jednu z nejateističtějších na světě, mohli byste si myslet, že nad naším národem Duch Svatý moc nevane. Ale opak je pravdou, když na ni pohlédnete moudrostí Boží. Moudrost pro mě znamená zkušenost. Zkušenost s živým Bohem. Duch svatý mě učí pohlížet na věci Novým světlem. Něco, co nevyšlo podle mého plánu, se po čase ukázalo jako správné, a já jsem mohla poznat, že Boží záměr se mnou je mnohem dokonalejší, než jsem si dokázala představit. Duch Svatý může být mým Učitelem komunikace, působí také jako můj Utěšitel. Kdykoliv se mi něco nepovede, něco mě zklame, někdo mi ublíží, ukazuje mi, že to mělo smysl.
Duch Svatý je mou Inspirací. Pomáhá mi při tvůrčí práci, ať už při přípravách setkání pro mládež, práci animátora či v pastorační radě. Je také mojí Oporou. Díky jeho působení vždycky najdu cestu z těžkých patových situací. Svou posilu mi Duch také poskytnul, když jsem měla podat svědectví o naší církvi v protestantském sboru nebo když mám svědčit o Kristu ve škole nebo mezi vrstevníky, přestože to v naší zemi není zrovna jednoduché. Ducha Svatého vnímám jako laskavou ruku Boha Otce, která mně pomáhá, postrkuje do dobrého díla, hladí mě a stírá slzy z tváří. A je-li to třeba, může mi dát i láskyplný pohlavek. Boží moudrost přesahuje moudrost lidskou mnohem více, než si dokážeme představit. Je na nás, abychom Boha požádali o jeho pohled, o jeho světlo, abychom pochopili. Marie Štěpánová
7
KATECHEZE Výběr z katecheze otce biskupa Jiřího Paďoura na téma Vysláni do světa: Duch Svatý, hlavní činitel misie během Světových dnů mládeže v Sydney.
Dneska se setkávají lidé ze všech zemí různým způsobem. Především vzrostl turismus, je to velký fenomén - poznávání cizích zemí, méně potom cizích kultur, protože na to potřebujete víc času. Myšlení a strukturu života daného národa nemůžete za pár dní moc pochopit. Já jsem sám dospěl k tomu, když jsem byl několikrát v cizině, že člověk potřebuje nejméně jeden rok – jaro, léto, podzim, zimu. V první katechezi, kterou jsem měl o Duchu Svatém, kdo je to vlastně Duch Svatý, jsem připomněl některé momenty z Lukášova evangelia. Jak byl veden Duchem Svatým, Duch Svatý vyvedl Pána Ježíše na poušť. Včera tady o. biskup Pavel mluvil o církvi, která je chrámem Ducha Svatého. Dokonce každý z nás je chrámem Ducha Svatého. „Vy jste chrámem Ducha Svatého,“ říká svatý Pavel. „Kdo by zkazil Boží chrám, toho zkazí Bůh.“ To jsou velmi vážná slova. Vedle velkého povzbuzení taky velké varování. My víme, že nežijeme jen v nějaké atmosféře Ducha Svatého, ale taky pod vlivem Zlého ducha, který je schopen zničit; zničit náš život, a nejen život jednotlivce, rodiny, ale život celého společenství. Proto je potřeba vědět a otevřít se Duchu Svatému. Dneska bychom si mohli říct něco o poslání Ducha Svatého. Uděláme to v sondách. První je sám Kristus Pán. On shromáždil kolem sebe 12 apoštolů a za nějaký čas 72 učedníků. Mě tohle fascinovalo. Říkám tomu „evangelní násobilka“, protože Kristus Pán dělá věci tak podivuhodně, že my po 2000 letech na ně nestačíme. Kristus Pán posílal po dvou. Svatý Augustýn se 8
zamýšlí a říká, že evangelium není věc jednotlivce, ale tam, kde jsou dva nebo tři, tak v tom minimálním jsou dva. A je to svědectví: když něco říká jeden člověk, no dobře říká to, když to říkají dva, už na tom určitě něco je, a když to říkají tři, tak rozhodně je to potřeba brát vážně. Tohle je skryto v tom, že Kristus Pán posílá učedníky po dvou. Druhá věc je, že člověk potřebuje prokazovat a přijímat lásku. Když je člověk sólista, tak je sám, může být i dobrý, ale většinou je nedostatečný. Je to blízko sobectví. Jsou posíláni dva. Dva proto, aby si prokazovali lásku, a dva proto, aby svědčili o věcech, které říká Kristus. Druhá vynikající věc je, že Kristus Pán posílá 72 učedníků před sebou. A 72 děleno dvěma je 36. Kristus Pán řekl: „„Jděte do všech těch vesnic okolo.“ A oni jedním gestem zasáhli 36 míst, a tam byli třeba měsíc s lidmi a říkali, že přijde. Slyšeli jste o tom Ježíši Nazaretském, on sem přijde! A pak na ta místa přišli už jen třeba na týden apoštolové, taky po dvou. Apoštolů bylo dvanáct a přišli po dvou, takže do šesti míst. Ti přišli utvrdit. A byla připravena cesta a pak přišel Kristus Pán. Celý národ prorocky připravoval Jan Křtitel, pak Kristus Pán. Nejdřív si je zavolal, aby byli s ním. Jednou jsem to počítal. Byli s Ním tři roky a byli s Ním ve dne v noci. Oni byli s Kristem! Jak my jsme s Kristem? Většinou bohužel, to je jenom v neděli při mši. A pozor! Tam, kde to je jenom to, tak už i to nám bývá odňato, což je celý proces křesťanství u nás v Evropě a u nás v Čechách. „Kdo má, tomu bude dáno, a kdo
nemá, tomu bude odňato i to, co si myslí, že má.“ To je evangelní pravidlo. To znamená, jestliže si toho nevážíme, neděláme pro to něco, tak potom to zvětrá a království boží bude od toho národa vzato a bude dáno jinému národu. To jsou evangelní slova Kristova. My, když jsme jednu hodinu na mši, tak je to 52 hodin za rok. A apoštolové byli s Kristem za dva dny 48 hodin! My máme Krista Pána v Nejsvětější svátosti čili tajemství víry. Kolikrát nám unikne to, co se říká. Čtou se 4 úryvky z Písma svatého - ze Starého zákona, žalm, z Nového zákona, evangelium a pak ještě homilie. - Moment přijetí evangelia, přijetí Krista, jeho života, osudu, smrti a pro nás naštěstí už i vzkříšení. A co si z tohoto čtení bereme? Při každé mši svaté říkáme: „Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ To je přímé oslovení, dávejte na to pozor. Kdybyste nechodili do kostela, kde seberete znalost toho, co je křesťanství? Kde se zabydlíte ve společenství? Právě to, že Kristus Pán posílá apoštoly, všude, kam oni přicházejí, se vytvářejí skupinky. Jsou to nejen původní židovské oázy po římském světě, kam chodí třeba svatý Pavel nebo svatý Petr. Potom vzniká společenství kolem jednotlivých apoštolů a jejich nástupců. To je tak silné, že to dodnes, a už teda navěky, bude jedním z největších zázraků vedle vzkříšení Krista a vedle Eucharistie. Je to prvotní rozšíření křesťanství, fascinující věc. Do několika desetiletí byla v celé římské říši církev přítomna k násilnění, k pronásledování. A tak misie probíhaly nejen poklidně, ale Kristus Pán je vybavoval silou, aby uměli překonávat překážky. Jsou to nádherné věci, když čteme pozorně Skutky apoštolů a potom si vezmeme listy svatého Pavla. Je to nádherné si to podle těch map, které
máme na závěr bible, uvědomit. Jsou to tři cesty svatého Pavla, ale už paralelně s ním to dělali ostatní apoštolové. Potom máme dokonce písemné texty od těch jejich učedníků, od té druhé generace, svatého Klementa Římského nebo svatého Ignáce Antiošského. Potom jsou to další, vyrůstají obrovské postavy, jako je na západě svatý Augustin a na východě svatý Jan Zlatoústý. A tak se dostáváme k dalším apoštolům – misionářům - svatý Augustýn z Canterbury, svatý Bonifác, potom svatý Cyril a Metoděj. A pak ještě velkým misionářem, skutečně podivuhodným, byl Jan Pavel II. Já jsem tomu říkal „náboženský zeměpis“. Když poprvé jel do Mexika, my jsme byli mladí kněží, tak jsme sledovali ty jeho cesty. Druhá byla do Polska a třetí do Turecka a potom dál a dál a potom už jsem to nestačil ani sledovat. Udělal jich celkem 104. V roce 1990 Jan Pavel II. napsal Redemptoris missio – O stálé platnosti misijního poslání. Na začátku píše: „Poslání Krista Vykupitele, které je směřováno církvi, zdaleka ještě není splněno. Jediný pohled na lidstvo v jeho celku na konci druhého tisíciletí nám ukazuje, že toho poslání vázne dosud v začátcích.“ To napsal v roce 1990, to už je 18 let. „A že my se ze všech sil musíme zapojit do práce na jeho splnění. Sám Duch Svatý nás vybízí, abychom zvěstovali veliké skutky Boží. Hlásám evangelium, to říká svatý Pavel, tím se chlubit nemohu, to je mi uloženo jako povinnost a běda, kdybych ho nehlásal. Od počátku svého pontifikátu jsem si umínil podnikat cesty až do nejzazších končin světa, abych vyjádřil tuto misijní horlivost, a právě tento nejužší styk s národy neznajícími Krista mě ještě víc přesvědčil o nutnosti misijní činnosti, jíž věnuji tuto encykliku.“ K misiím náleží ekumenismus, snaha o to být jedno. Ale co je kritériem? Ne, že 9
všichni budeme najednou kamarádi, že to dáme nějak dohromady, že si nebudeme nic vyčítat. To je dobře, že jsme se naučili spolu žít, hlavně u nás s evangelíky. Všichni zjišťujeme velkou podivuhodnou, úžasnou věc, že jádrem toho, v co věříme, je Kristus Pán. To je taky nový moment po vatikánském koncilu. V poslední době různá ta hnutí – charismatická obnova, Fokoláre, Neokatechumenát, to jsou věci, které v podstatě vznikají proto, že dva nebo tři lidi na začátku začnou spolu intenzívně nejen kamarádit, ale žít z evangelia. Žít z evangelia - a na ně se nabalí velké množství lidí. Ta hnutí jsou dobrá a zároveň svým kritériem pořád musí mít těchto 5 věcí; vztah, intenzívní zaměření ke Kristu Pánu, protože o toho jde. Panna Maria, úžasná křesťanka, Matka Ježíšova a Matka církve. Je to Petr – Skála. Pak je to Eucharistie, to je vrchol a zdroj, protože je to On, sdružující společenství. Tohleto všechno vyrostlo ze života a vytvořilo to Bibli. Bible
je, pokračuje dál a oživuje nás zpátky. Je to veliká radost, že jste přišli, že jste tady, v Austrálii. Jste reprezentanti. Taky jsem si maloučko srovnal, když je nás tady 200. V jednom ročníku se u nás v ČR narodí a umře přibližně 100 000 lidí, a když jsme tady v rozpětí od 16 do 26, tak to je 10 ročníků, to je asi milion lidí. Z milionu lidí vám bylo dopřáno, že jste tady. Vím, že je to osobní nasazení, jak finanční, tak fyzické a psychické, jste odvážní, to je pravda, ale jste reprezentanti toho velkého množství. A teď se budete vracet a nejste sami, mnoho našich kamarádů a přátel jsou mnohem lepší křesťané než já nebo vy. Takže pokračujte v tom hledat toho druhého, třetího, hledat intenzívně Krista a vsát ho. Protože misie do budoucna znamená velké úsilí jednoty křesťanů. Tam jde o to najít přístup ze svědomí, v tichu, pravdě, poctivosti a lásce. To nechť je naše misie. Amen.
HOMILIE Výběr z homilie otce biskupa Pavla Posáda během Světových dnů mládeže v Sydney.
Ten čas tady, v Sydney, je na každém kroku obrovsky naplněn. Je nám tady předkládáno mnoho myšlenek, zážitků, událostí. A je dobré si uvědomit, že je to něco mimořádného, že je to milost a že z této události potom budeme jako dobří hospodáři dlouhou dobu žít. Bylo by neštěstím - a často se to dneska stává, že člověk zažije obrovskou věc, a potom to překryje další a jiná... Chci zdůraznit celou liturgii, která je páteří, osou toho setkání. Každý den slavíme Eucharistii v úžasných společenstvích. Abyste třeba i ty texty, které jsou s takovou pečlivostí vybírány, abyste si je 10
zapamatovali, poznačili a vraceli se k nim. List svatého Pavla Korinťanům: „Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium.“ A kdo by se mohl chlubit víc než apoštol Pavel, apoštol národů? A on říká: „Ne, nemůžu se chlubit, protože nemohu jinak. Běda mi, kdybych nekázal.“ A potom úžasný závěr Matoušova evangelia. Ježíš pronáší ta úžasná slova: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Kristus je skutečně Král nebe i země, je vševládný. Je to Král králů a Pán pánů. „Je mi dána veškerá moc.“ To nemůže říct nikdo jiný se stejnou pravdou a důrazností. A proto: „„Jděte ke všem národům…“ Jak je to pravdivé.
Ježíš říká: „„Jděte ke všem národům.“ A tady, v Sydney, je to obráceně. Všechny národy přišly sem. My nemusíme chodit národ od národu, my se můžeme tady setkat. V tom je ta originalita nápadu, kterým začal veliký papež Jan Pavel II. Světová setkání mládeže. „„Jděte ke všem národům, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.““ A ještě jedna věc: „„Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa, do konce věků, do skonání tohoto věku.“ Dnešní téma je Duch Svatý – protagonista misie. Máme si uvědomit, že evangelní vanutí Ducha Svatého je součástí našeho života. Máme si uvědomit, jak patří misie, poslání, k našemu křesťanskému povolání, jak je to neodlučitelné od toho našeho křesťanského povolání a křesťanského života. Už je to docela dlouho, když se konal II. vatikánský koncil, a bylo to právě v roce 2000 při Velkém jubileu, kdy Jan Pavel II. vzpomínal na ty dary za 2000 let od narození Krista a jmenoval je. Hovořil o II. vatikánském koncilu jako o mimořádné události. To bylo pro církev skutečně nesmírné obnovení a otevření se Duchu Svatému. A já chci připomenout docela nepatrnou věc, která se tehdy stala. Do té doby, bylo to za papeže Pavla VI., bylo zvykem, že když papež někde přicházel, třeba na zasedání do shromáždění biskupů, tak nepřicházel pěšky, byl přinášen na nosítkách. Taková byla tehdy úcta k papeži. On seděl a oni ho nesli a donesli ho na zasedání koncilních otců. II. vatikánský koncil to byla obrovská naděje a osvěžení. To bylo to, co, jak řekl papež Jan XXII.: „Je potřeba v církvi vyvětrat, otevřít okna a otevřít se vanutí Ducha Svatého.“ Jednoho dne a koncilní otcové byli docela v šoku, papež Pavel VI. přišel na zasedání pěšky. Poprvé po několika staletích, papež na vlastních nohou. A on to vysvětloval, bylo to symbolické, protože právě ten den se projednávalo misijní poslání církve.
Papež chtěl tímto gestem podtrhnout větu, kterou máme v koncilním dokumentu o misiích, že „Putující církev, církev Kristova je svou povahou, svou podstatou misionářská, že to patří k podstatě církve.“ Že misie nejsou záležitostí jen toho nebo onoho misionáře, ale že každý člen církve, každý pokřtěný je misionář, je apoštol, je poslaný. Kristus řekl: „„Jděte do celého světa, učte všechny národy, křtěte je a získávejte mi učedníky.“ My bychom si mohli myslet, sice to říká Pán Ježíš a ten má právo nám ledacos určit, ale to není nějaký vnější příkaz. Totiž ten příkaz Pána Ježíše, abychom působili, abychom byli misionáři, má svůj původ, pramen, a je ve věčné lásce Nejsvětější Trojice. Tady je pramen toho apoštolského neklidu, protože od věčnosti do věčnosti je Bůh jeden v Trojici – Otec, Syn a Duch Svatý. Od věčnosti je Syn ten, kterého Otec posílá. Je tam stálé vycházení, to je podstata Nejsvětější Trojice. To je láska, společenství lásky. Je tam ten obrovský pulz lásky. Otec posílá Syna, Syn se vrací k Otci a všechno je to v Duchu lásky. A v této dynamice lásky Nejsvětější Trojice je pramen misijního poslání. My to svoje misionářské poslání odvozujeme z poslání Syna a z poslání Ducha Svatého. Otec posílá Syna, Otec posílá Ducha Svatého a tak, jako poslal Syna, tak Syn posílá zase nás. Tam je pramen, počátek, proč jsme všichni posíláni, a je to poslání veliké. Ježíš je od věčnosti v Trojici a přichází na tuto zemi, je poslán - to je ta misie. Vykoná tady misii a vrací se k Otci, ale už s námi. Při nanebevstoupení je povýšení člověka, člověk je Pánem vesmíru, andělé žasnou nad tím, že člověk je v Trojici. To je to poslání, on posílá Ježíše na svět, aby nám otevřel cestu k Otci do Trojice: Ježíšova cesta je z Trojice na zem a ze země doTrojice.To bylo před Nanebevstoupením. Ježíš vykonal obrovskou misii a tam je prapůvod té naši misie. A co je cílem misie? 11
- Aby každý člověk se nakonec podílel na společenství lásky Otce a Syna v Duchu Svatém. Hlavní osobou pro celé poslání církve je Duch Svatý. Je to Duch Svatý, který vede po 2000 let církev po těch nejrůznějších cestách misie. A tato cesta církve, po které nás vede Duch Svatý, je jenom dějinným pokračováním samotného Krista. Takže když my, jako církev, budeme působit misionářsky, pak je vždycky jenom pokračování Kristovy misie, který byl poslán hlásat radostnou zvěst všemu stvoření. Naše misie je pokračováním, jako mě poslal Otec, tak i já posílám vás. Musíme jít pro to stejnou cestou jako šel Ježíš.
Není jiný důvod pro existenci apoštolů než právě misie. On proto chtěl, aby byli s Ním, aby mu byli tak blízko, protože měl záměr poslat je kázat. Ježíš v apoštolech pokračuje ve své práci ve svém poslání. „„Jako mě posílal Otec, tak já posílám vás.“ Kéž bychom si uvědomili, že to božské poslání, které Kristus svěřil apoštolům, ta misie, bude trvat až do konce světa, protože evangelium, radostnou zvěst, kterou máme předávat, je pro církev všech dob, stejně i dnes, zdrojem a pramenem veškerého života. Amen.
ACTIV8 U příležitosti XXIII. světových dnů mládeže konaných v Sydney se na Velehradě uskutečnilo ve dnech 18. - 20. 7. 2008 setkání české a slovenské mládeže ActIv8. Velehrad, který otec biskup Vojtěch Cikrle označil za „„předměstí Sydney“, byl se Sydney spojen telemostem, který zprostředkovala TV Noe. Setkání začalo ve čtvrtek odpoledne, kdy jsem se společně s dalšími mládežníky ze Znojemska vydal vlakem na místo určení. Cestou z Břeclavi jsme s úzkostí pozorovali mraky a když jsme dorazili do Starého Města, tak už hustě pršelo. Po příjezdu na Velehrad a registraci náš čekalo stavění stanů v dešti. Poté jsme se přesunuli k hlavnímu pódiu, které bylo vystavěno vedle baziliky. Tam v té chvíli probíhal „light program“ (lehký program), hrály tam různé křesťanské kapely. Den byl zakončen společnou modlitbou. Díky 12
Bohu se kolem desáté hodiny vyplnily předpovědi meteorologů a přestalo pršet a v průběhu celého setkání již žádné trvalejší deště nenastaly. V pátek po snídani z vlastních zásob a čaji, který jsme si načepovali z kohoutku čajovodu (opravdu...) začal kolem deváté hodiny program. Zde musím zmínit super písničky a opakovačky, mezi námi, mladeží, velmi oblíbené. V 11:00 hodin začala mše svatá ve slovenském jazyce. Hlavním celebrantem byl spišský o. biskup František Tondra , kázal brněnský o. biskup Vojtěch Cikrle. Po obědě byla možnost zúčastnit se přednášek. Vzhledem k tomu, že byl pátek byly do programu zahrnuty katecheze s Křížovou cestou. Bylo možno si vybrat z pěti různě zaměřených. Po večeři nás čekal jeden z hlavních taháků tohoto setkání Benefiční koncert pro Ukrajinu, na kterém vystoupily dvě kapely - slovenský Treti deň
a americký Sonicflood. Hrají moderní hudbu blízkou všem mladým a jak sami říkají, svou hudbou chválí Boha. Toto vše navíc doplňují osobním svědectvím např. o zázračném uzdravení. V sobotu jsme si museli přivstat. Už o půl osmé začínala řeckokatolická liturgie, kterou sloužili o. biskup Ladislav Hučko a o. biskup Peter Rusnák. Po liturgii a následné snídani nás čekalo „noční bdění“ se Svatým otcem. Vzhledem k velkému časovému posunu to vyšlo na dopoledne. Tento přenos byl prokládán programem na pódiu, jednalo se o připomenutí jednotlivých Světových dnů mládeže. Odpoledne jsme se mohli zúčastnit prezentací různých hnutí a komunit. Po prezentacích probíhaly workshopy na různá témata. Program pokračoval celou noc, každý si mohl vybrat, co se mu líbilo, mohl se zúčastnit adorace, modlitby Taize... nebo spát. Ve 2:00 začal přímý
přenos závěrečné mše sv. ze Sydney. Svatý otec při ní udělil svátost biřmování 24 mladým lidem z celého světa. Ve 4:00 hodiny ráno začala jitřní mše svatá. Těsně před ní lehce sprchlo, ale jen tak, aby to probudilo spáče, což nezapomněl otec arcibiskup Graubner krásně okomentovat.... A na závěr na nás bylo nachystáno menší překvapení. Každý dostal na památku klíčenku ActIv8, ve které byl schován verš z bible - motto tohoto setkání: „Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky“. Na konci mše svaté jsme dostali odpověď na otázku, kde budou probíhat příští Světové dny mládeže. Odpověď byla více než příjemná. Světové dny mládeže roku 2011 se uskuteční ve španělském Madridu. Vojtěch Novák Převzato z: http://www.fatym.com/
SVĚDECTVÍ Z ACTIV8 ActIv8 se zúčastnilo 7200 lidí. Mezi nimi byly i sedmnáctiletá Marie Dvořáková ze Žďáru nad Sázavou (brněnská diecéze). Na svůj blog na signály.cz napsala ...
Nevím, co to bylo za zvláštní skupinu lidí, a už vůbec nemůžu pochopit, co to bylo za divné setkání. Ze začátku pršelo. Bylo tam plno mladých. A všichni byli jaksi rozzáření… Slečny, přestože neměly rozjasňující oční stíny ani řasenku, byly tolik jasné, jako už jsem dlouho neviděla. Kluci, přestože neměli žádné super antiperspiranty, co zajistí úspěch, působili velmi příjemně. Nikdo vlastně nijak nevynikal, všichni byli na stejné úrovni, ale na zatraceně vysoké úrovni. Co osoba, to už od pohledu osobnost. Hlavně ale nechápu, proč nikdo nemluvil sprostě. A ještě jedna věc mě zarazila. Proč se jen všichni tolik usmívali?
Bylo bláto. Stanovali. Potkávala jsem holčiny, které měly nohy zablácené až ke kotníkům. Ony nenadávaly a ani si nestěžovaly. Nechápu to, každá holka se chce přece líbit a být čistá! Byly jako prasátka, a přesto se usmívaly… Viděla jsem rozzářenou dívku, co se v noci vracela z večerní procházky s klučinou. Ne, nevypadala znásilněně, ba naopak měla na sobě jeho bundu. A šli potichu a něco si šeptali a dívali se na hvězdy a byli mladí a čistí a usmívali se… Koukala jsem na to shromáždění zdálky. A pak jsem se odvážila jít blíž. Vůbec jsem 13
nechápala, o čem mluví ten pán uprostřed. Ale jen jsem tam přišla a sedla si na zem, přitočila se ke mně milá slečna se dvěma copánky a pošeptala mi, jestli si nechci sednout k ní na karimatku. Přikývla jsem a oplatila jí milý úsměv. Vzala mě za ruku a ukázala svoje místečko, ale ouha, na její karimatce už bylo plno! Tohle ale ani pro jednu nebyl problém, okamžitě přestaly věnovat pozornost té přednášce, či co to bylo, a zmáčkly se tak, abych se já, neznámá, mezi ně vešla… A usmívaly se… Šla jsem z koncertu. Obrovská plocha, kvanta lidí. Člověk aby po takovýchto akcích hned sháněl uklízecí četu. Ale na téhle zvláštní akci? Ha, skoro nic! Odpadky vzorně v koších, nikde žádné zvratky ani použité kondomy, jak to bývá pravidlem… Nechápu to. Dokusovala jsem rohlík, a najednou se zezadu ozvalo: ,,Dobrou chuť!“ Otočila jsem se po hlase, čekala někoho známého, ale… Byl to neznámý člověk! Proč mi cizí kluk přeje dobrou chuť? Potřebuje snad něco? Nebo se mu líbím a chce navázat kontakt? Ostražitě jsem stáhla sukni níž, opatrně poděkovala a čekala, co se z toho vyklube. Ale… On se jen znovu pousmál a předešel mě… Co to mělo znamenat? A proč se zase tak zvláštně usmíval?
Ale co bylo pro mě naprosto nepřekonatelné… Dívat se na ty jejich zvláštní obřady, jak všichni šeptají ta vznešená slova, jejichž význam jsem nechápala, ve vzduchu byla cítit jakási vítězná atmosféra a ti mladí se pořád tak záhadně usmívali… A vtom mi na rameno zaklepal úplně neznámý muž a nabídl mi svoji deku. Takový šok jsem nezažila už dlouho. Vycházelo slunce a já jsem neměla odvahu odmítnout, přikývla jsem, a přestala jsem se třást zimou, to všechno se najednou přeměnilo v dojetí… A taky jsem se najednou začala usmívat jako oni… Ani nevím, proč vlastně… Možná se na mě budou dívat jako na blázna, když na normálním koncertě budu jako jediná používat odpadkový koš. A asi si budou ťukat na čelo, když neznámému jedlíkovi popřeju dobrou chuť. Pomyslí si, že jsem zvláštní, když se budu pořád usmívat… Proč to vlastně dělat na všech akcích bez rozdílu, když je to tolik obtížné a nepohodlné? Protože i nevěřící si zaslouží prožívat ActIv8 v malém… Marie Dvořáková
Na blogu jednadvacetileté Veroniky Drlíkové z Postřelmova (olomoucká arcidiecéze) se o setkání ActIv8 dočteme…
Už je to pár dní, co jsem se s mnohýma setkala na Velehradě. Původně se mi tam moc nechtělo… navíc jen na dva dny. A jak vypadá zpětná rekapitulace? I ty dva dny stály za to. Krásné setkání… a čím to… spoustu lidiček naladěných na stejnou vlnu, nejen tu signálovou;), ale hlavně Boží. Bůh k nám promlouval ke každému zvlášť a zároveň společně: ,,Dostanete sílu Ducha 14
Svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky…“ (Sk 1,8) Zpětně si uvědomuju, jak silná ta slova jsou… stanete se mi svědky… nejen svědky krásného setkání v modlitbě, adoraci, chválách, zpěvu, mši, ale svědky v našem světě. Ve světě, kde mnoho lidí Boha nezná, odmítá…jsme právě my, těmi svědky, kteří máme předávat, co jsme načerpali.
Krásně napsané, ale co realita… to už tak jednoduché není. Na Velehradě bylo úžasné, že jsme pocítili velikost a sílu společenství…Kolik lidí se ale vrátilo domů do své farnosti a najednou načerpané nadšení jaksi opadá… všechny ty plány postupně vyprchávají a dostavují se otazníky… opravdu dokážu být tím svědkem?
neustálá důvěra. Důvěra, že to, co dělám, co chci dělat, není jen pro mou slávu, ale pro Toho, který mi dává zakoušet lásku a pokoj. I když občas nevím, kudy dál a jestli na to mám. Pán je stále s námi a nenechá nás v tom. Stačí jen otevřít srdce v modlitbě… Veronika Drlíková
Otazníky se objevují každému, co je však důležité, když člověk začíná slábnout, je
BENEFIČNÍ KONCERT „PRO UKRAJINU“ V rámci setkání české a slovenské mládeže ActIv8 na Velehradě se v pátek večer konal benefiční koncert pro Ukrajinu. Pozvání přijaly dvě hudební formace a jejich členové hráli bez nároku na honorář. Jednalo se o slovenskou worshipovou skupinu Tretí deň a americkou pop-rockovou kapelu SonicFlood. Celým koncertem se prolínalo poselství pomoci a podpory potřebným.
Tretí deň Košická kapela Tretí deň je jedním ze základních pilířů slovenské křesťanské hudební scény. Jejich hnací silou je chvála a evangelizace. Ročně odehrají víc jak 130 koncertů. Kapela má celkem 10 členů. Jejím jádrem je lídr Miro Tóth, baskytarista Samuel Evin a zpěvačka Marcela Bertová. Kapela vydala už 11 alb. „Našou túžbou je, aby bola naša hudba kvalitná, ľahko nasledovateľná a mala silný duchovný náboj,“ říkají o sobě hudebníci na svých webových stránkách. SonicFlood SonicFlood je americká pop-rocková kapela. Jsou známí jako „otcové moderní worship music“, a to už od roku 1999, kdy vydali své první album. Podstatou písní této kapely je chvála Boha. Na každém koncertě se frontman kapely Rick Heil nebojí vyprávět své svědectví o tom, jak se skrze víru v Boha uzdravil ze smrtelné nemoci. S Kronovou chorobou, díky které přišel asi o 2,5 m střev, žil celých 27 let svého života.
Během tiskové konference jim byla položena tato otázka: „Některé kapely hlásají křesťanství ve svých textech skrytě. U vás je to naopak velmi přímočaré. Jakou máte zkušenost s takovým přímočarým hlásáním Krista?“ Odpovědi se ujal Rick: „Myslím, že je čas být uměleckým v textech a je čas, kdy chceš volat „Ježíš“ přímo vzhůru. Vzpomínám si, že když se stalo něco dramatické v mém životě, jediné slova, které ze mě vyšly, byly: Pomoz Ježíši, pomoz mi Ježíši. Chceme psát písně, které jsou úplně skutečné, úplně otevřené světu, průhledné… Víc rezonuje srdci druhých to, kdy texty nejsou zamlžené a divné, takže nevíte, o čem vlastně hovoří. My cítíme, že toto je naše povolání. Být chváliči a lidmi, kteří by inspirovali druhé lidi k chvále Stvořitele vesmíru. Takže občas jediné slovo, které ze sebe dostaneme, je „Ježíš“.“ „A co zažili samotní SonicFlood během svého pobytu v České republice?“ „Strávili jsme úžasný čas v České republice. Ze všeho nejdřív, každý, koho jsme potkali, byl strašně milý a příjemný. 15
Nepotkal jsem jediného člověka, který by byl naštvaný nebo hrubý. Zacházeli s námi jako s králi! Za další, to místo je překrásné - architektura, pole, malá městečka a lidi. Nejdřív jsme přistáli v Praze a udělali si tam menší výlet díky našemu věrnému řidiči Johnovi (který neuměl anglicky ani slovo) a naší překladatelce a hostitelce - Petře. Bylo trochu zataženo a deštivo, ale to nás nezastavilo. Viděli jsme prezidentský palác a pár starých kostelů v centru.... náááádhera! Pak jsme zamířili na koleje - které jsou 4 hodiny cesty, ale to je v pohodě, potože ta krajina je úžasná! Když jsme přijeli na místo festivalu, viděli jsme spoustu stanů a účastníků pobíhajících sem a tam. Na pódiu četli z Písma a schola vedla tradiční i moderní chvály z vedlejšího pódia. Druhý den jsme lehce posnídali a už jsem se zmínil, že káva v Evropě je vždycky lepší než naše (americká – pozn.
redakce)... nevím proč. Potom jsme se sešli s Tomášem, se kterým jsme komunikovali přes skype, abychom vyřešili všechny detaily, a on nás pak zavezl do malého města asi 8 minut daleko. Tahle malá městečka jsou úžasná svými dlážděnými ulicemi a obchody po celém náměstí. Po chvíli jsme se šli připravit na vystoupení, až konečně přišel čas, na který jsme všichni čekali. Když jsme začali hrát, publikum - asi 7000 lidí - mávalo vlajkami a energie byla vysoká! Všichni jsme si tu noc užili klanění se KRÁLI králů a když jsme se společně modlili, všichni jsme se zavázali odevzdat se celí PÁNU – ať to stojí cokoliv. Už teď nám chybíte – díky, že jsme se mohli s vámi poklonit!“ Rick Heil Převzato z: http://hudba.signaly.cz/ a http://tisk.cirkev.cz/
Diecézní charita spolupracuje již osmým rokem se slovenským misionářem P. Peterem Krenickým, který již čtrnáctým rokem vykonává namáhavou misii na Podkarpatské Rusi. Oblast, ve které P. Krenický působí, byla kdysi z 95 % katolická, po válce byli kněží postříleni, odvedeni na Sibiř, katolická církev zlikvidována a začala tam působit Moskevská pravoslavná církev – nástroj státní moci. Misie P. Krenického je zápasem o zachování lidské důstojnosti, o to, aby pomohl lidem vrátit sebedůvěru a odpovědnost za jejich osudy. Za dobu svého působení obnovil 38 katolických farností, postavil 28 kostelů.
Žijem na Ukrajine uprostred mnohých osamotených, starých ľudí a osirelých detí. Detí, ktorých rodičia pracujú v zahraničí, kde si už často založili nové rodiny. Je to prostredie drastických sociálnych rozdielov. Uprostred týchto ľudí je potrebné byť prítomný ako veriaci človek a svedčiť, že život s Bohom je najkrajšia istota. To najdôležitejšie, s čím sa chcem podeliť, je - byť živým svedkom a vnímať, že vylievanie Božieho Ducha nie je niečo, čo patrí do minulosti, ale je nádhernou a živou skutočnosťou i dnes. Denne sa presviedčam o sile modlitby a mocnom pôsobení Pána, ktorý ma dvíha z mojich slabostí, uzdravuje z mojich sklamaní, 16
znechutení a napĺňa novým ohňom žiť a obetovať sa pre iných. Boží plán je stále ten istý. Boh chce svojou láskou zachrániť každého človeka a hľadá spolupracovníkov. Ja som sa Ním pred 35 rokmi nechal uchvátiť a neľutujem. Odváž sa aj ty, aby si mohol zakúsiť, že aj teraz ,,veľké veci robí s nami Pán a máme z toho radosť radosť“. Ďakujem Vám všetkým, ktorí ste sa nechali zapáliť veľkým nadšením pre Krista a Jeho Cirkev a tiež Vám, ktorí ste sa konkrétnym spôsobom otvorili aj pre pomoc Cirkvi a ľuďom na Ukrajine. Žehná Vám a modlí sa za Vás P. Peter Krenický
CO NOSÍ KLOKAN V KAPSE Podílela jsem se na organizaci setkání české a slovenské mládeže ActIv8 na Velehradě, a tak jsem strávila na místě 9 dní. Z programu jsem však měla šanci prožít či vidět jen málo. Maskotem našeho setkání byl klokan; kostým pro něj nám zdarma půjčil klub Bohemians 1905 Praha. Byl to klokan zelený a podle mého názoru i čichu nehezký až odporný. Jaké bylo však mé překvapení, když jsem v pátek odpoledne uviděla na pódiu malého roztomilého béžového klokánka! Říkala jsem si: Kde ho vzali? Kde to s tím dítětem cvičili? - Až jsem v klokánkovi poznala čtyřletou Klárku, dcerku správce internátu arcibiskupského gymnázia. Od její maminky jsem se pak dozvěděla, jak byla Klárka ve čtvrtek odpoledne před zahájením setkání fascinována, když poprvé zahlédla velkého zeleného klokana. Jí se nezdál být odporný a vůbec se ho nebála. Byla jím tak uchvácena, že stále chodila za ním a ani
nechtěla domů. Ještě večer si doma stále kreslila klokany. Co udělal nebo řekl velký zelený klokan, to bylo pro ni svaté. Klárka měla štěsí, že u nich doma byla ubytována Marienka, členka organizačního týmu, šikovná to švadlenka. Ta v pátek během dne v pauzách mezi službami ušila malé Klárce z látky, kterou maminka vyštrachala někde ve skříni, kostýmek klokánka. Klárka od té chvíle až do neděle chodila stále v klokánčím převleku a nechtěla ho sundat ani noc. Klárka už dříve slyšela, že klokani nosí v kapse své malé děti, a tak se chtěla podívat, co má v kapse její velký zelený bratr - jestli by si k němu třeba nemohla vlézt. Dal jí tam nahlédnout. A tak dodnes, když se malé Klárky zeptáte, co nosí klokan v kapse, tak vám z vlastní zkušenosti odpoví, že tam nosí MIKROFON! Marie Světničková
VZDĚLÁNÍ „OKULTISMUS A ESOTERIKA – SKUTEČNÉ NEBEZPEČÍ NEBO STRAŠÁK?“ Výběr z workshopu P. Vojtěcha Kodeta, O.Carm., ThD., který zazněl během setkání ActIv8 na Velehradě. Vojtěch Kodet je představeným bratří karmelitánů a toho času sídlí v Praze. Je 26 let knězem, 31 let řeholníkem a v roce 1993 začal sloužit jako exorcista.
Jednou přivedli za mnou na faru mladou ženu, bylo jí asi 28 let. Přivedli, protože už nebyla schopna sama dojít. V 16 letech se zasvětila satanovi, hledala takzvanou svobodu. Všechno začalo tak strašně obyčejně. Pocházela z křesťanské rodiny, ale velice ji provokovaly tradiční formy zbožnosti: modlitby, kostel, bohoslužby.
V pubertě se vzepřela proti klasické víře a rozhodla se, že tohle nemá zapotřebí. „Já chci žít svobodu.“ Jednou takhle jela v metru a viděla skupinu „černooděnců“ (kluků i děvčat celých v černém) a začalo ji to nějak přitahovat. Na stanici metra, kde vystoupili, vystoupila taky, dala se s nimi do řeči, slovo dalo slovo. Nejprve ji odmítali, 17
protože zjevně byla oblečená málo černě. Lákalo ji, že si z ničeho nic nedělají a dělají si, co chtějí. A když se jí zeptali, co chce, ona řekla: „Chci být svobodná.“ A oni na to: „My jsme svobodní. My si děláme, co chcem.“ Několikrát se s nimi setkala a pak ji jeden ze starších toho spolku v parku zasvětil satanovi. Říkala, že půl roku prožívala obrovskou euforii – můžu všechno! A pak přišly deprese, úzkosti, problémy a problém hlavně s vlastním takzvaným společenstvím. Oni ji nutili, aby konala zlo. A aby ho konala těm lidem, se kterými se setkávala. Ale ona říkala: „Já nechci konat zlo!“ Jenže oni ji říkali, že to je ta pravá svoboda, že budeš dělat zlo. A to sis měla rozmyslet dřív, teď už nemůžeš jinak. Ona se proti tomu vzepřela: „Tak to ne, já zlo nikomu dělat nebudu.“ A najednou se v ní začal ozývat vnitřní hlas - už je pozdě. Já jsem tvůj anděl průvodce a ty mě budeš poslouchat, jinak špatně skončíš. A začala neuvěřitelná dramata, která trvala nějakých 12 let. Prošla psychiatrií, několikanásobným zhroucením, až potom se vzepřela, že chce poznat pravou víru a chce se nechat pokřtít. No a tady na té cestě ke křtu ji její kamarádka dovedla ke mně. Tak jsme se spolu modlili za rozvázání satanské smlouvy a ze všech věcí, do kterých se pak díky svým černým kamarádům namočila. Před křtem došlo k úplnému osvobození. Je to asi měsíc, kdy byla pokřtěna. A já tady tento příběh říkám tak zdlouhavě, protože ono to častokrát v životě těch, se kterými se setkávám, začíná úplně nenápadně. Hledám svobodu, chci si dělat, co chci, nechci nikoho poslouchat, chci si něco zažít, chci ze života něco mít. Ale ono to - chci něco mít – záleží, od koho to beru a kde se čemu otevírám.
18
Proč vůbec mladý člověk takhle začne? • Má mnoho volného času. Jsem toho svědkem v Praze... mladí lidé nemají do čeho píchnout. • Zvědavost a touha po zážitku. A tyhle věci najednou člověka dovedou tam, kde ani vůbec nechtěl být. • Nevědomost, která je obrovská. Mám teď na mysli kratičké svědectví 15letého chlapce, který přišel za svým farářem a řekl: „Nic mi neříkejte. Já vím, jak to je, a církev na to časem přijde.“ A já si říkám, církev je tady 2000 let, ten kluk má 15. A on v patnácti letech ví víc než celá církev? A to je problém toho, že my už dneska nejsme zvyklí se ptát na pravdu Boha. My jsme zvyklí sami mít svoji pravdu. To je hrozně nebezpečné, protože naše zkušenost je omezená. Všichni žijeme z poznání minulých generací. I v církvi víme mnoho věcí právě proto, že mnozí před námi hledali, objevovali a někdy objevili i díky svému vlastnímu selhání. Bohužel, to se dneska moc nenosí. My nevíme skoro nic, a máme pocit, že víme skoro všechno. Dělat to, co mám, a skutečně v tomto světě naplnit jedinečným způsobem svoje poslání. Jenomže mnoho těch mladých lidí se prostě neptá a pak taky neví a chtějí si tu zkušenost udělat sami. A problém je, že z některé zkušenosti si sám už ven nepomůžeš. Stačí jen tak jednou z legrace zkusit spiritistickou seanci na táboře. Děcka zkoušejí vyvolávat duchy zemřelých. Oni neví, že tím vlastně vyvolávají démona. Oni mají pocit, že je to hra a až se teprve něco začne dít, tak se vyděsí. Tím proč se tomuto mladí lidé otevřou, je touha po zkušenosti, zážitku, poznání bez Boha, nevědomost a potom pokušení snadnější cesty. To, že totiž celá ta sféra okultismu, magie, esoteriky, nabízí něco laciného: můžeš být
zdravý a nemusíš chodit k doktorovi; můžeš mít krásné mystické zážitky, nemusíš se kvůli tomu hodiny modlit; můžeš dokázat ovlivňovat své myšlenky a časem myšlenky druhých, stačí prostě projít nějakým kurzem; můžeš uzdravovat, pomáhat druhým. Kolik lidí na to naletí! A já se s nimi setkávám až po létech, kdy projdou tou cestou. Dneska je toho tolik, že ani nestačím sledovat, jak rychle to přibývá. Nejčastější formy, se kterými se mladí lidé setkají se zlem: • spiritismus, všechny druhy magie a věštění… Dneska existují profesionálové, kteří vám luští z karet, ze sedlin kávy, z ruky... Můžete se objednat a je to všechno věda. Jeden z těch názorů, proč můžeme komunikovat třeba s tím svým vnitřním já, s duchy zemřelých předků a s anděly, je v tom, že prý existuje jakási databanka ve světě, kosmická databanka, a my soustředěním se můžeme spojit s tímto množstvím dat a přivlastnit si je. A existují bytosti, které jsou mezi těmi daty a námi – a jsou to andělé, kteří k nám mluví. Dneska když přijdete do takového nějakého esoterického krámu, tak zjistíte, že o andělích tam najdete 50 nebo 100 knih! Ale pozor, ani jedna z nich nebude křesťanská. Všechny tyto knihy popisují jev, kterému se říká „channelink“. To znamená spojení s těmi, kteří mi našeptávají. Tam jde vždycky o démona. Celé esoterické hnutí New Age je založeno právě na tomto jevu, kdy zakladatelce ten anděl nadiktoval, jak ty věci mají být. Třeba že přichází období vodnáře a končí křesťanství. A teď všichni budeme vedeni Bohem. Všichni máme svého Boha. Nám všem bude radit. Dnes je v tom takový guláš, že když se pak setkáte s tím člověkem, který se otevře nějaké formě okultismu, tak on vám začne říkat, že on se modlí. To se ho pak vždycky ale ptám, jak ta jeho modlitba vypadá, s kým mluví.
Protože on mluví s tím svým andělem, který ovšem z nebe nepochází. Ten anděl ho vodí: říká mu, co má dělat, kam má jít, že má vsadit sportku, aby vyhrál, koho si má vzít, koho si nemá vzít. Součástí tohoto jevu je, co už je trošku starší, doptávání se různých kyvadélek, pružin. Používá se to hlavně v léčitelství, ale také v okultismu, magii, různých alternativních medicínách. Dosáhne to pak až takové kvality, že spolužačka si vezme prstýnek a zkouší: „Vdám se? Jo. A vezmu si Frantíka? Jo. Výborně. A kolik budeme mít dětí, kdy budeme mít svatbu…“ Ono to kyvadélko odpovídá. Tak to je další takový jev, se kterým se můžete setkat. • Různé druhy alternativní medicíny, která je dnes velmi populární. Vyplatí se zajít za léčitelem nebo za někým, kdo vás „projede“ energií a zjistí, co vám je a hned vám to narovná a pomůže. • Energie… Jedna energie s druhou (symbol jing – jang) musí být v rovnováze. Dnes jsou moderní způsoby soustředění a srovnávání energie, jako třeba reiki nebo hadžiki, modrá alfa a Sylvova metoda. Zvlášť je nebezpečné rejki. Je to okultní praktika, při níž se otevírají tzv. čakry, kterých máme sedm. Jsou to energetická centra, která se vám postupně uvolní, abyste dokázali ovládat svoji vnitřní energii. Nejprve, abyste se srovnali sami a pak s tím mohli pomáhat druhým. A co je výsledek? Rozboření vnitřní jednoty, narušení osobnosti, v důsledku i deprese, zhroucení, psychické nemoci. To vám samozřejmě nikdo neřekne. Ono to totiž na začátku nějak chvíli působí, ale ty důsledky jsou strašné. Bůh není energie, Bůh je osoba, která působí v našem těle, duši, mysli, srdci. Bůh nám chce dát vše, co na této zemi potřebujeme k životu. My nemusíme chodit nikam jinam a brát si to někde jinde. To pokušení lehčí cesty 19
spočívá v tom, že lidé právě místo toho, aby poslouchali Boha a šli tou cestou, se kterou souvisí i určitá životní námaha, tak si zvolí zkratku. To je další veliká oblast okultismu a esoteriky. • Věci zážitkové - drogy, které vám uvolňují podvědomí a dovolují tomu zlému, aby do něho vstupoval. Každý ten okamžik, kdy o sobě nevíte, ať už se dostanete do alkoholového opojení nebo do nějakých stavů po požití extáze, marihuany nebo tvrdých drog, vždycky je tam vstup pro Božího nepřítele. • Moderní hudební styly - techno, trance, house,… Jde mi ale mráz po zádech, když si uvědomím, že naše mládež se takhle baví. Tisíce a tisíce se sjedou na technoparty a pak paří dnem i nocí. Nebo třeba v Praze, koncerty směru house. Je to hudba, která vypadá velice lehce, tanečně, rytmicky, zpěvně. Tisíce lidí tam tancují, až se dostanou do transu. • „Emo“ styl. Vyznačuje se různými symboly (lebka), černou barvou, speciálními účesy a jejich heslem je „neskrývej své emoce, hlavně ne své deprese“. Takže všichni jsou depresivní, čím víc, tím lépe. Způsob oblečení, hudby, vztahů, dříve či později každý skončí sebepoškozováním, řezáním na zápěstí. • Rodová zátěž. Dnes jsou i celé rodiny zatížené temnými věcmi. Rodová zátěž se může projevovat skrze různé nemoci, pokusy o sebevraždu, předčasná úmrtí, deprese, potraty, závislosti (alkoholismus,…) nebo psychické problémy. Může to být z toho, že někdo v rodině se otevřel temným silám. Buď byl členem nějaké satanistické skupiny nebo nějaké utajené skupiny, jako třeba svobodní zednáři. Mnozí to považovali za čest, že mohou patřit k těmto spolkům, ale zatížili tak svou rodinu po celé generace. Vy se do té rodiny narodíte a ani nevíte, že váš pradědeček byl svobodný zednář. 20
Hledali jsme příčinu těch jejich potíží. Byly to komplikované potíže i ve spojitosti s poruchami příjmu potravy. Časté deprese jsou, když maminka šla na potrat dříve, než měla tohle dítě. Ono se narodí a má sklon k depresím. Pochopitelně, protože bylo počato v lůně, kde proběhl mord. • Počítačové hry, závislosti na počítači, na virtuálním světě. Virtuální závislost člověku bere schopnost žít svůj vlastní život. • Pornografie, závislost na pornografii, na zvrácené sexualitě, homosexualitě, pedofilii. To vše je způsobeno tím, že lidé neznají hranice, že nezačali poslouchat Boha. Ptejte se, co je pravda, ptejte se Boha a sebe. Všichni dneska máme svou pravdu, ale ty naše pravdy... ty nás zavedou na scestí. Žít podle Boha, to je životní výhra! Jedině On vás může provést těmi úskalími života, které na vás čekají, a dát vám to, že život prožijete šťastně a nezkazíte si ho, i když nástrah je dnes hodně na každém kroku. Ale bát se toho nemusíme! Proč bychom se báli, když Ježíš je vítěz nad veškerým zlem? Služba exorcisty není vůbec snadná. Na druhé straně to jsou lekce víry, protože já na vlastní oči denně vidím a zakouším to, že Ježíš Kristus je mocnější než veškeré zlo na celém světě. Ale moc bych vám přál, abyste tu dobrotu Boží zakusili jinak než skrze modlitbu za rozvázání, abyste to nepotřebovali, abyste byli lidmi, kteří hledají Boha a jdou za Ním od začátku. A když už jste si nějak zkomplikovali život, právě nějakými věcmi, na které jste naletěli, nějakým čarováním, věštěním, zvědavostí, věcmi, které vás nakonec spoutaly a sebraly vám svobodu, vždycky je cesta z toho ven. Nikdy není tak zle, aby si s tím Bůh nevěděl rady. Ale já musím chtít Boha poslouchat.