Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O Reilly

Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury Ateliér Johna O‘Reillyho a Zdeňky Němcové Zedníčkové Technical University of Liberec, Faculty of Art and Architecture Studio John O‘Reilly/Zdeňka Němcová Zedníčková

Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O’Reilly

Úvod Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci byla založena v roce 1994. Přes své mládí je považována za jednu z nejlepších architektonických škol v České republice. Vyrostla na tradici avantgardy šedesátých let, kdy se ne daleko Liberce realizovala skvělá stavba televizního vysílače s hotelem na vrchu Ještěd. Dnes zde studuje 200 studentů v oboru architektura a urbanismus a 100 studentů v oborech design prostředí a vizuální komunikace. Fakulta nabízí čtyřleté bakalářské programy a dvouleté navazující magisterské programy. Do této školy jsem vstoupil před sedmi lety a nyní – jako její děkan – prosazuji takový program, který by její budoucí zaměření více vyhranil, otevřel ji světu a zapojil ji do globál ního dění. K tomu by nám mohl mimo jiné dopomoci i projekt Architektura mimo centra.

Recenzent: Mgr. Zdeňka Němcová Zedníčková, PhD. © Technická univerzita v Liberci, 2013 ISBN 978-80-7372-976-9

INTRODUCTION The Faculty of Architecture of the Technical University of Liberec was established in 1994. Although new, it is consider ed to be one of the best schools in the Czech Republic. It grew on a tradition of the avant-garde of the 1960s, when a brilliant construction of the TV tower and a hotel were built on the top of Ještěd mountain near Liberec. Number of students reached 200 at the architecture and urbanism department and 100 students at the environmental design and visual communication. The faculty offers 4-year bachelor programmes and 2-year master programs. I started working at this university seven years ago, and now – as a dean – I implement the programme that will take make it more distinct, open it to the world, and integrate it into the global world. The Architecture outside the centres programme is one of the projects that should help us make our goals happen.

Naše fakulta pro to má veškeré předpoklady: – od své přiměřené velikosti, kdy povědomí o společném Our faculty has all the necessary preconditions: díle a nadšení z něj je rychle infiltrováno všemi směry – it is of the appropriate size that enables to share každému z nás, the awareness of the common work and enthusiasm for it – přes existenci naší společné učebny, pracovny, kreativního spreads among all of us rapidly; prostoru, kde všichni pracujeme a kde proudící myšlenky – we have a common classroom, study, creativity supporting nemusí překračovat žádné tlusté zdi, space, in which we all work and the ideas do not have to – až po společného ducha školy, který je všemi vnímán a je penetrate any thick walls; hnacím impulzem veškeré naší tvořivosti a zdravé rivality, – there is a common spirit of the school, which is perceived probouzení fantazie, chuti objevovat a především radosti by everybody and which is the actuating stimulus of all our z naší tvorby. creativity, healthy rivalry, imagination, urge to discover, and which is the source of our joy of our creation. prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek děkan FUA TUL prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek Dean of Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec

centrum trvale udržitelného rozvoje

4

5

Sustainable living centre

O projektu Ex-centric Architektura mimo centra V médiích oslovujících jak odbornou, tak laickou veřejnost je významná architektura nejčastěji asociována s velkými realizacemi ve světových metropolích a ekonomicky silných regionech. Pozornost je upřena především na spektakulární díla, působící nejen svojí architektonickou podstatou, ale také (a často hlavně) svými fyzickými a finančními rozměry. S nimi jsou spojena zpravidla jména velkých mezinárodních hvězd, hýčkaných mediálním světem. Tento zkreslený dojem pak snadno získávají i studenti architektury při listování časopisy či brouzdání na internetu. V reálném světě ale existuje široká škála staveb a jiných objektů různého zaměření, jež vznikají v podstatně skromnějších podmínkách, a přesto, či právě proto ne postrádají sílu a působivost. Často jsou zasazeny do periferních lokalit nebo do čistě přírodních souvislostí. Na své okolí proto reagují bezprostředněji než jejich slovutnější a okázalejší protějšky. Je možno je číst mnohem snadněji a získávat z nich zřetelná poučení a inspiraci. Jejich tvůrci většinou nepřitahují zájem médií, a o to více si zaslouží povšimnutí a prostoru pro prezentaci vlastních názorů.

ABOUT THE EX-CENTRIC PROJECT ARCHITECTURE OUTside the CENTRES In media that address both professional and non-professional audience, distinguished architecture is more than frequently associated with large constructions in big cities of the world and in economically strong areas. This attention is primarily focused on spectacular works, that impress not only by their architectural essence, but also (often mainly) by their physical dimensions and considerable budgets. These projects are usually associated with media-pampered names of international stars of architecture. This is also the impression students of architecture get when they browse magazines and Internet. However, in real world, there is a large number of buildings and constructions of various purposes, that have been created in incomparably unostentatious conditions and in spite of that (or sometimes for that reason) they do not lack potency and great impression. They are often set in peripheral loca tions or purely natural context. That is why they react more naturally to their surroundings than their more prestigious and splendorous counterparts. They can be perceived more easily gaining distinct guidance and inspiration from them. Although their creators often do not draw the attention of media, they and their points of view deserve to be presented and seen.

Projekt „Budování partnerství a rozvoj spolupráce v oblasti architektury mimo tradiční centra“ se snaží tuto situaci analyzovat a napravit. Je první prací takovéhoto zaměření, rozsahu a finančního rozměru na Fakultě umění a architek tury Technické univerzity v Liberci. Fakulta na tomto projektu spolupracuje s ostatními projektovými partnery – občanským sdružením Architectura, společností SPEV a architektonic kými kancelářemi Kamil Mrva a Knesl+Kynčl. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel FUA TUL


6

7


The project “Maintaining partnership and development of co-operation in architecture out of the traditional centres” is trying to analyze and improve the situation. It is the first project of this orientation, extent, and size of the budget at the Faculty of Architecture of technical University of Liberec. The faculty co-operates with other partners on the project i.e. Architectura citizen action, SPEV association, and architectonic studios Kamil Mrva and Knesl+Kynčl. The project is party financed by European Social Fund and state budget of the Czech Republic. prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec


8

9


CENTRUM TRVALE UDRŽITELNÉHO rozvoje Místem realizace projektu je starý chudobinec na okraji obce Ballyvaughan na západě Irska. Tento komplex by postaven v 50. letech 19. století, aby sloužil péči o chudé a nemocné, kteří trpěli následky Velkého irského hladomoru v letech 1845–1848. Komplex budov chudobince je obehnán kamennou zdí, za kterou je řada volných ploch a kamenných domů, z nichž mnohé jsou v ruinách a zarostlé vegetací. Zadáním projektu je „Centrum trvale udržitelného rozvoje”. Toto centrum by mělo fungovat jako základna pro různé nezávislé skupiny prosazující v Irsku udržitelný rozvoj. Program projektu zahrnuje ateliér, zasedací prostory, víceúčelový prostor, ubytování pro hosty, stravovací zařízení a řadu venkovních prostor pro rekreaci a užitkovou zahradu s příslušnými budovami. Středisko bude sloužit jednotlivcům i skupinám, které se zabývají projekty udržitelného bydlení, místní komunitě a skupinovým návštěvám, včetně školních výprav. Toto centrum má sloužit jako model udržitelnosti v praxi. To vyžaduje brát v úvahu udržitelnost jako fundamentální záležitost v přístupu k architektonické práci, v rozvoji myšlenek a v jejich plánované realizaci. Zdmi uzavřený, izolovaný charakter zpracovávané lokality a program projektu reflektují hlavní výzvu v naší společné globální situaci – totiž potřebu budovat udržitelné komunity ve světě, jehož prostor ani zdroje nejsou neomezené. Projekty byly dokončeny v zimním semestru 2012/13 na Fakultě architektury a umění Technické univerzity v Liberci v České republice, v ateliéru Johna O’Reillyho a Zdeňky Němcové Zedníčkové.

SUSTAINABLE LIVING CENTRE The site of the project is an old workhouse complex on the edge of Ballyvaughan Village, on the west coast of Ireland. This complex was built in the 1850’s to take care of poor and sick people suffering in the aftermath of the Great Famine of 1845–1848. The Workhouse complex is bounded by high stone walls and contains a variety of external spaces and stone buildings, many now in ruins and overgrown. The project is for a “Sustainable Living Centre”. This Centre will act as a central hub for various independent groups promoting sustainability within Ireland. The project programme includes a project studio, meeting spaces, a multi-purpose space, guest accommodation, dining facilities and a range of external spaces for recreation and food-growing with associated buildings. It will serve individuals and groups involved in sustainability projects, the local community and visiting groups, including school groups. The Centre is to act as a model of sustainability in practice. This necessitates a consideration of sustainability as a funda mental concern in architectural approach, in the generating of architectural ideas and in their proposed execution. The walled nature of the site and the project programme reflect a central challenge in our common global situation – the need to build sustainable communities in a world of limits. The projects were completed in the winter semester 2012/13 at the Faculty of Art and Architecture of Technical University of Liberec, Czech Republic, in the studio of John O’Reilly and Zdeňka Němcová Zedníčková.

Byl jsem vyzván, abych pro studenty připravil zadání projektu v Irsku. Měl jsem v tomto ohledu obavy, že studenti neuvidí místo realizace projektu, což byl základní předpoklad. Ale studenti přijeli – na svoje vlastní náklady – a jejich pobyt byl velmi plodný. A byl to skvělý začátek velmi příjemné zkušenosti. Jsem potěšen zejména tím, že každý student si našel v rámci projektu svůj směr a že se objevila široká škála přístupů k zadání. Doufám, že práce studentů v tomto semestru jim pomohou v jejich budoucích úkolech a příležitostech, se kterými se setkají v architektonické praxi. John A. O’Reilly


10

11


I was invited to set a project for the students in Ireland. A concern I had in that regard was that the students would not see the site – which was a basic prerequisite. But they came – and at their own expense – for a very fruitful visit. That was a very good beginning for what has been a most enjoyable experience. I am particularly pleased that every student has found their own direction within the framework of this project and the great variety of approaches that were explored. My hope for the students is that their work this semester will help them in the future challenges and opportunities they will encounter as practicing architects. John A. O’Reilly

John A. O’Reilly

Studoval architekturu na University College Dublin, kde získal v roce 1983 titul bakaláře, a na fakultě architektury na University of Virginia (USA) a na University of Tokyo (Japonsko), v programu Monbusho Scholar (typ stipendia). Pracoval s mezinárodně uznávaným japonským architektem Aratou Isozakim jako vedoucí architekt po dobu 10 let jak v Isozakiho tokijské, tak v newyorské kanceláři. Mezi jeho dokončené projekty patří Soho Guggenheim (NYC), Brooklyn Museum (NYC) a Musashi-Kyuryo Country Club (Tokio). V roce 1996 se vrátil do Irska a založil svůj vlastní ateliér v Burrenu v hrabství Clare, na západním pobřeží země. Mezi jeho práce patří jak veřejné, tak soukro mé projekty. Veřejné projekty jsou většinou lokální, s kulturním určením nebo pro potřeby místní komunity: Limerick City Gallery, Ennistymon Courthouse Gallery and Studios, Burren College of Art MFA Building. Soukromé projekty zahrnují zejména rodinné domy a ateliéry. Jeho praktická práce vyrůstá z hlubokého pochopení potřeb a přání zákazníka, místa a širšího kontextu projektu; snaží se dosáhnout silné, jasné a poetické architektury, která má kořeny v životě komunity a konkrétním místě. John O’Reilly příležitostně vyučuje na University of Limerick v Irsku, v posled ní době učí jako hostující vedoucí ateliéru na Technické univerzitě v Liberci.

Absolvovala obor design nábytku a interiéru na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Vystudovala VŠUP v Praze (1991–1997), kde navštěvovala ateliéry architektury Jana Fišera a Evy Jiřičné. V roce 2012 ukončila doktorské studium (téma: Kulturní a sociální kontext v moderní architektuře – Architekt v mediální síti) na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Studijní pobyty na Fakultě architektury Musashino Art University v Tokiu u profesora Minoru Takeyamy (2002–2004), na Fakultě umění a architektury Helwan University v Káhiře (1997–1998) a v Muotolluinstituutti v Lahti (1995; design šperků a interiéru). Od roku 1999 pracuje jako odborná asistentka na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V letech 1998–2000 pracovala jako 3D animátor pro Brain Waves Systems v Káhiře a Studio Prograf v Praze. V roce 2006 působila na Fua TUL jako odborný asistent v ateliéru japonského architekta prof. Minoru Takeyamy. K větším projektům patří „Liberec město s vizí“ (2011) – který na Fua TUL vedla spolu s Jiřím Janďourkem; projekt „Praha 2080“ (2008) – který na Fua TUL vedla spolu s Jánem Strculou; účast na výstavách Futura Pragensis s projektem „free_ph1“ (2005–2006), účast na výstavě BASE-Virus s projektem „PARA_ZITI“ (1999–2000). Společně s Vendulou Šafářovou je autorkou architektonické on-line počítačové hry ANARCHI-TEKT (2001).

Studied Architecture at University College Dublin, graduating with a B.Arch (Hons.) in 1983, and at the graduate schools of Architecture of the University of Virginia (U.S.A.) and the University of Tokyo (Japan) as a Monbusho Scholar. He worked with the internationally renowned Japanese Architect Arata Isozaki for 10 years as a Project Design Architect, based in Isozaki’s Tokyo and New York offices. Completed projects include the Soho Guggenheim (NYC), the Brooklyn Museum (NYC), and the Musashi-Kyuryo Country Club (Tokyo). In 1996 he returned to Ireland and started his own studio based in the Burren, Co. Clare, on the West Coast of Ireland. The work of this practice includes both public and private projects. The public projects are generally locally-led projects for cultural and community needs and the private projects for individual houses. Completed projects include the Limerick City Gallery, Ennistymon Courthouse Gallery and Studios, the Burren College of Art MFA Building and various private houses and studios. The work of this practice grows from a deep understanding of the Clients’ needs and desires, the site and the broad context of the project. This work strives to achieve a strong, clear and poetic Architecture that is rooted in the life of its community and its particular place. John A. O’Reilly occasionally teaches and has taught at the University of Limerick, Ireland, and more recently as a Guest Studio Master at Technical University of Liberec.


Studied furniture and interior design at Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (1991–1997), where she attended the studios of Jan Fišer and Eva Jiřičná. In 2012, she graduated the doctoral studies (subject: Cultural and social context in modern architecture – an architect in medial network) at the Faculty of Architecture of Czech Technical University in Prague. She was at scholarships at Faculty of Art at Musashino Art University in Tokyo, Japan, at Prof. Minoru Takeyama (2002–2004), at the Faculty of Arts at Helwan University in Cairo, Egypt, (1997–1998), and at Muotolluinstituutti (Institute of Design) in Lahti, Finland, (1995; design of jewellery and interior). She works at the Faculty of Architecture and Art at the Technical University of Liberec as a lecturer since 1999. She worked as a 3D animator for Brain Waves Systems in Cairo and Studio Prograf in Prague in 1998–2000. In 2006, she worked at FUA TUL as an assistant in the studio of Japanese architect prof. Minoru Takeyama. Her larger projects include “Liberec, město s vizí“ (Liberec a town with a vision) in 2011, which she managed together with Jiří Janďourek, „Praha 2080“ project in 2008, which she managed together with Ján Strcula, she took part in exhibitions Futura Pragensis with her project called „free_ph1“ (2005–2006), and BASE-Virus exhibition with her project „PARA_ZITI“ (1999–2000). Zdeňka Němcová Zedníčková and Vendula Šafářová are designers of architectonic on-line computer game ANARCHI-TEKT (2011).

zdeňka němcová zedníčková 12

13


Chudobinec Transformace ruin areálu bývalého chudobince na Centrum udržitelného rozvoje je velkou výzvou nejen pro aktuálnost konceptu udržitelnosti – zodpovědného a šetrného přístupu k životnímu prostředí, přírodním zdrojům a s ohledem na budoucí generace (v současném přístupu k architektuře a výstavbě obecně), ale také z pohledu kulturně historického. Při bližším pohledu na chudobince, jejich historii a na to, co reprezentují, zjistíme, že jejich transformace pro nové využití je stále citlivé téma. Žádný jiný typ budovy nebyl více spojen se snahou vlády snížit nejhorší dopady chudoby. Chudobince byly experi mentem v sociální legislativě, který v praxi ověřoval nové myšlenky vládního managementu, a i díky nim patří Irsko mezi první státy světa, které se zabývaly podporou chudých občanů. Chudobince existovaly v Irsku už v 18. století, i když jich nebylo mnoho, ale teprve až vydáním zákona „The Poor Law Act“ v roce 1838 byl vytvořen rámec pro poskytování ubytování a péče o chudé v širokém měřítku. Tento zákon, který byl pokusem vyrovnat se s některými z problémů vy plývajících z chudoby, v Irsku v 19. století značně rozšířené, tím že poskytne institucionální péči strádajícím, byl inspirován anglickým zákonem z roku 1834. Zákon rozdělil zemi do 130 unií – chudinských okresů, z nichž každý měl zřídit jeden chudobinec spravovaný dozorčí radou, zvolenou či jmenovanou státními zástupci. Systém byl navržen tak, aby byl schopen pojmout 1 % populace tj. asi 80 000 osob, ale v březnu 1851 dohnal Velký hladomor (během něhož zemřelo zhruba milion osob a další milion emigroval, což vedlo k úbytku populace o 20–25 %) do chudobinců 4 % populace. Koncem 19. století přibylo

záměrně prostý.‘“ Tak vznikl vzor strohých budov, zděných ze šedého neomítaného vápence. V interiérech jsou vybí lené stěny a podlahy z jílu. Směrem od hlavní správní budovy k zadnímu traktu architektonické detaily ubývají, až mizí. V čele komplexu byla malá správní budova s prostory pro dozorčí radu, příjímacími pokoji a dočasnou ubytovnou. Střední velký obytný blok byl rozdělen na mužskou část (vpravo) a ženskou část (vlevo). V centru byly ubikace dozorců, vedle nich v přízemí dívčí a chlapecké učebny a nad nimi dětské ubytování. Dospělí byli ubytováni na kon cích bloku, staří a nemocní v přízemí. V zadní části tohoto bloku byla kuchyň a prádelna, jídelna sloužící i jako kaple šla středem zadního dvora. V zadním bloku byla ošetřovna a oddělení pro mentálně slabé. Přestože mnoho budov chudobinců stále slouží nejrůznějším účelům, například jako nemocnice či sklady, je vztah k nim a jejich přijímání rozporuplné. Jejich obraz zůstává nega tivní, jsou částí démonologie irské kultury, navždy spojené s chudobou a Velkým hladomorem. K tomuto obrazu přispěly navíc tvrdé podmínky této moralistické a manipulativní institu ce, kterým se zájemce o přijetí musel podrobit. Uchazeč musel být schopný práce, zříci se práv na vlastnictví půdy i osobního majetku, přijmout přísnou kázeň a autoritu, přijmout ztrátu osobní svobody a odloučit se od rodiny. Muži, ženy, děti, novorozenci i starci žili přísně odděleni a nesměli se navzájem navštěvovat, až do pozdějšího „uvolnění“, kdy bylo matkám dovoleno sjednat si týdně setkání se svými dětmi. Tento přísný režim měl zajistit, že zde budou hledat útočiště skutečně jen ti nejchudší, neschopní se postarat o vlastní obživu.

chudobincům mnoho dalších funkcí ve vztahu ke zdravotní péči, hygieně a bydlení. Jednotlivé chudobince se sice mohou lišit velikostí či stylem, ale nejvýraznějším typem jsou tzv. Unijní chu dobince, dílo anglického architekta George Wilkinsona. Ten byl unií zaměstnán za pevný roční plat, aby 130 nových chudobinců nejen navrhnul, ale také dohlížel na jejich výstavbu. Rozhodnutí zřizovatelské komise z roku 1839, přidělit tuto výnosnou zakázku 25letému Angličanovi, který sice již v Anglii a Walesu několik chudobinců postavil, vyvolalo v řadách irských architektů takové pobouření, že ještě téhož roku založili Královský institut architektů Irska – RIAI. Wilkinson a jeho tři zaměstnanci vytvořili během dvou měsíců vzorový model chudobince pro 800 obyvatel, na jehož základě pak byla většina dalších postavena. Začátkem roku 1840 již bylo 64 chudobinců ve výstavbě a o dva roky později jich bylo 81 připraveno k užívání. V roce 1851 v období Velkého hladomoru (1845–1852) dokončil Wilkinson 163 chudobinců pro 176 700 osob. Kuriózní pak je, že téhož roku byl Wilkinson ve věku 37 let zvolen do čela RIAI! Pro představu o kontextu tohoto významného počinu – to vše se děje ve stejném období, kdy vznikají významné projekty jako Falanstéra Charlese Fouriera (1829), Ideální sídliště a New Lanark Roberta Owena (1823–1841), vzorová města Roberta Pembertona (1848) a Jamese Silk Buckinghama (1848) nebo Ikarie Étienna Cabeta (1840). Co se týče architektonického vzhledu budov, splňoval požadavek zadání. Členové Komise pro chudinu ve své zprávě prohlásili, že: “Styl budov jest navrhnouti tak, aby byl vzezření nejlevnějšího jakož i trvanlivého, a výsledkem budiž soulad tvarů i jednoduchosti uspořádání, jakož i okras všech


Zdeňka Němcová Zedníčková

14

15


The Workhouse Transformation of the riuns of the former workhouse into a Sustainable Living Centre is a great challenge not only because of the currentness of concept of sustainability – i.e. responsible and considerate attitude to environment and natural resources while having the future generations in mind - in the present concept of architecture and civil engineering, but also because of the cutural and historical reasons. When we focus on workhouses, their history and on what they represent, we will find out, that the transformation for a new usage of these buildings is still a painful topic. No other type of building was connected to the government effort to minimize the worst impacts of poverty as the work house. The workhouses were an experiment in social legisla tion, which should verify new ideas of government policy. Thanks to workhouses, Ireland is among the first states that supported poor citizens. There were some workhouses in Ireland in the 18th century, although they were not frequent. Only “The Poor Law Act” in 1838 created the legislation for providing the poor with care in larger scale. This act, which was an attempt to cope with problems brought by poverty, which was considerably prevalent in Ireland in the 19th century. The act that should provide the destitute with institutional care was inspired by an English act of 1834. The act divided the country into 130 unions – territories, that should establish one workhouse managed by a board of guardians, which was locally elected or appointed by Justice of Peace. The system was designed to accommodate 1 per cent of population i.e. about 80,000 people. In 1851, however, the Great Famine (during which about one million people died and one million people emigrated to the USA, which

caused 20% – 25% population decrease) drove 4 per cent of population into workhouses. At the end of the 19th century the workhouses were assigned a number of other roles of health care, sanitation and dwelling. Particular workhouses can differ in size and style, but the most distinct type of workhouse is the Union Workhouse designed by the English architect George Wilkinson. He worked for the Poor Law Commission for a yearly salary to design and supervise construction of 130 new workhouses. The decision of the Commission to assign this lucrative job to a 25-year-old Englishman in 1839, arouse such an outrage among Irish architects, that they formed the Royal Institute of the Architects of Ireland - RIAI that year. In two months, Wilkinson and his 3 employees created a standard plan of a workhouse for 800 people. Most of the workhouses were built based on variations of the standard plan. Sixty-four workhouses were being built at the beginning of 1840 and two years later 81 workhouses were finished and ready to use. In 1851, it the time of Great Famine (1845–1852) Wilkinson finished 163 workhouses for 175,700 people. Curiously, Wilkinson, being just 37, was elected as the president of RIAI the same year. To draw a picture of a larger context of this feat we should say that this happened at the same time when significant projects of Falanaster Charles Fourier (1829), Ideal Settlement and New Lanark of Robert Owen (1823–1941), model town of Robert Pemberton (1848) and James Silk Buckingham (1848) or Icaria by Étienne Cabet 1840. The outlook of the buildings fulfilled the requirements of the assignment: „Brief from the Poor Law Commissioners stated that: ‚The style of building is intended to be of the cheapest

description compatible with durability; and effect is aimed at by harmony of proportion and simplicity of arrangement, all mere decoration being studiously excluded.‘“ This way the model of the plain buildings, walled of grey, unplastered limestone. The walls in the interiors are white and floors are made of clay. Number of architectonic details decreases from the main administrative building until they disappear. In the front part of the premises stood a small administrative building with spaces for the board of guardians. In the front of the premises was a small administrative building with rooms for the Board of Guardians, withdraw ing rooms and casual wards. The central residential block was d ivided into a male part (on the right) and a female part (on the left). The quarters for wardens were in the centre, classrooms for girls and classrooms for boys were beside the quarters on the ground floor, and the wards for children were placed on the floors above the classrooms. The adults lived at the ends of block, the elderly and ill on the ground floor. The back part of the block was for the kitchen and the laundry room, dining hall, which served also as a chapel, was in the centre of the back yard. The aid station and a department for the mentally disturbed were in the back block. In spite of the fact many former workhouses are used for various different purposes now, as hospitals or warehouses, the relationship and acceptance is inconsistent. The image of workhouses in the Irish society remains negative; being a part of demonology of the Irish culture, the image is associated with poverty and the Great Famine. The rough living conditions of this moralistic and manipulative institution to which any applicant had to go through contributed to the negative image, too. An applicant had to be able to work, had


to waive the right to own land and personal property, accept the loss of personal freedom and leave their family. Men, women, children, the newborn, and the old lived separated. They were not allowed to visit each other, until late “relief”, when mothers were allowed to make an appointment with their children once a week. These strict rules should assure that only those poorest, who were not able to ensure their living, would seek refuge in the workhouses. Zdeňka Němcová Zedníčková zdroje: www.irishfamilyresearch.co.uk www.building.co.uk – article by Shane O’Toole www.workhouses.org.uk/Ireland www.nationalarchives.ie Niall, McCullough. Valerie, Mulvin. A Lost Tradition: Dublin. Grandon Editions. 1987.

16

17


Návrh chudobince pro 800 chovanců George Wilkinson, 1839, axonometrie Workhouse design for 800 inmates George Wilkinson, 1839, Bird’s-eye view


18

19


Burren, západní pobřeží IrskA/Burren, Ireland – west coast


20

21


foto/photo Vojtěch Malina


22

23


foto/photo Jotham Brause


24

25


Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O’Reilly

Jotham Brause 28 Zuzana Brunnerová 34 Kateřina Hlavičková 40 Theresa Anna Kjellberg 46 Vojtěch Malina 52 Štěpán Matoušek 58 Veronika Moutelíková 64 Marek Nedelka 70 Lucie Pavlištíková 76 Michaela Říhová 82 Zuzana Tomková 88 S


26

27


Jotham Brause

Jak vytvořit silný a účelný soubor budov? V přirozeném měřítku, citlivými zásahy, s respektem k charakteru a kontextu místa. Kolmo na směr vstupu jsou 4 hlavní linie projektu. Snažil jsem se citlivě doplnit stávající komplex bývalého chudobince, aby mohl sloužit novým účelům. Bude zde sídlit sdružení organizací, které se zabývají udržitelností. Vznikne informační a výukové centrum, kde se například školní třídy mohou dozvědět víc o tématech udržitelného života. Všechny nové budovy dostanou sedlovou vazníkovou střechu s mírným sklonem. Skleníky budou z oceli kvůli odolnosti proti hnilobě; jinak se snažím používat přirozené materiály jako dřevo a kámen, které budou i přiznané na povrchu. centrum trvale udržitelného rozvoje

28

29



30

31


How to create a strong and useful complex that fills its duties? Within human natural scale, with low impact and respect to the character and context of the site. Rectangular to the direction of the entrance there are the 4 main lines of the project. I tried to supplement the present premises of the workhouse so that it could serve new purposes. It will be a seat of a union of organizations dealing with sustainability. An information and educational centre will be established in which schoolchildren learn about sustainability and similar topics. All new buildings will have saddle roofs with moderate slope. The greenhouses will be constructed of steel to resist decay; I try to use natural materials for other constructions such as wood and stone, which will be visible on the surface.


32

33


Zuzana Brunnerová Místo mého návrhu je rozděleno do tří částí. V první části, kde jsou soukromé pozemky a domy, navrhuji pouze přístřešek pro auta. Do druhé části vstupujeme otvorem v již existujících ruinách. Celá část je ohraničena dvěma pevnými pásy budov na severní a jižní straně. Mezi nimi se nachází velký veřejný prostor, kde se lidé mohou potkávat a odpočívat, je tu i hřiště pro děti. Na západní a východní straně se nachází dva velké skleníky. Západní skleník vytváří velký vzdušný prosvětlený prostor, který je určený k pořádání přednášek, schůzí a společenských akcí. Ve východním skleníku se nachází dvanáct pokojů pro hosty, které jsou umístěny v dřevěných kvádrech. Kvádry jsou umístěny v různých výškových úrovních, mezi nimi a po nich se plazí rostliny, celý dojem doplňují válcovité trubky určené pro větrání, které jsou také pokryté květinami. Celé místo funguje jako prostorový labyrint. Bydlení ve skleníku může být velmi příjemné – jste obklopeni rostlinami, vzduch je prosycen vůni země a květin; jedná se o velmi zajímavou zkušenost. Za tímto skleníkem se nachází „tajná zahrada“, pozůstatek původního porostu, který ponechávám nedotčený. Atmosféra tohoto prostoru kulminuje uvnitř jedné z ruin. Ve třetí části se nachází velká zahrada, sad a malé objekty různých hospodářských budov. Všechno, co se zde vyprodukuje, je poté použito v kuchyni. V nejvzdálenější části se nachází přístřešek pro hospodářská zvířata. Projekt nabízí škálu rozmanitých míst, každé se svou specifickou kvalitou. Lidé a rostliny, dospělí a děti, všichni zde žijí pohromadě v symbióze. centrum trvale udržitelného rozvoje

34

35


1. patro A/1st floor A

1. patro B/1st floor B

The site consists of three parts. In the first part, where there are private grounds and houses, I project car sheds only. You enter the second part through an aperture in the former ruins. The place is bounded by two solid strips of buildings on the north and the south sides. Between them is a large public space, where people can meet and relax, the kids can play here. On the east and the west sides are two big greenhouses. The west greenhouse creates a large, airy, brightened multi-purpose space that is intended for lectures, big meetings, parties etc. In the eastern greenhouse, there are twelve guestrooms placed in wooden blocks. They are built on different levels, plants and shrubs grow between them, visible ventilation pipes are covered with plants, too, so the whole place looks like a three dimensional labyrinth. Living in the greenhouse can be very pleasant – you are surrounded by plants, the air is filled with smell of soil and plants, you can spend your time inside in the relax zones. It is a very interesting experience. The restrooms and the living room are also in the greenhouse. Behind the eastern greenhouse is a “secret garden”, the remainder of the original natural vegetation that I left untouched. The atmosphere of this garden culminates inside of one of the ruins. You can visit the place and relax, get lost in your thoughts or just experience the atmosphere. In the third part of the site is a big vegetable and herb garden, an orchard and some little sheds (workshop, cider house etc.) Everything that grows here can be used in the kitchen. In the most remote part of the garden is a shed for farm animals. The whole place offers a lot of different spaces with their own specific quality. People and plants, adults and children, they all live here together in a symbiosis. centrum trvale udržitelného rozvoje

36

37


soukromý prostor/ private space

pevné pásy/solid strips

veřejný prostor/ public space

vznášející se dřevěný kvádr/ floating wooden box

rámy z lepeného dřeva/ wooden frames – glued timber

vznášející se objekty/ floating objects

sloup nesoucí dřevěný kvádr/ Column carrying wooden box


38

39


skleněnÁ okna/ glass windows

vyvýšené záhony/ Raised beds

Skleník/ glass house

Holzerova metoda pěstování/ HOlzer’s gardening method

Ovocný sad/ Fruit orchard

Kateřina Hlavičková

přízemí/ basement

1. patro/ 1st floor

Zadané místo je rozděleno do tří částí, a to díky kamenným zdem z vápence. Svým návrhem jsem chtěla dosáh nout flexibility centra, možnosti změn podle potřeby. Proto byla na pozemku vytvořena síť, na níž jsou jednotlivé objekty umístěny. Rozměry jsou dimenzované podle okolní tradiční zástavby (podle stejné šířky všech domů). Jako nejvhodnější konstrukční systém pro tyto potřeby byl zvolen SELF-BUILDING SYSTEM od Waltera Segala. Konstrukci každý zvládne sám, má nekonečně mnoho řešení, může být kdykoliv rozmontován, znovu postaven a použit někde jinde. Všechny objekty jsou vyzdviženy nad terén kvůli zemní vlhkosti a zároveň se zmenšila velikost základů, takže se zachová i velká část původní zahrady; v budoucnu se zde znovu může zahrada bez problému obnovit. V první části se odehrává celý program (semináře, ubytování, meetingy), proto mohou být jednotlivé budovy navzájem propojeny, a zrovna tak se dají i uzavřít. Ve druhé části se nachází experimentální zahrada s včelstvy, kde se v každém jejím úseku používá jiného způsobu ekologického zahradničení (permakultura, Holzerova metoda, biodynamické zemědělství), v poslední třetí části pozemku je sad. Vše, co se zde vypěstuje, se tu i spotřebuje, centrum je navrženo pro soběstačnou nezávislou komunitu. centrum trvale udržitelného rozvoje

2. patro/ 2nd floor

strouha/ swale

40

41


stupňovité zahrady/ Gardens in steps

STŘECHA pro ploché střechy: zelená vegetační střecha pro šikmou střechu (pro sběr dešťové vody): tradiční tašky ze štípaného kamene ROOF for flat roof: green roofing for sloped roof for collecting water: traditional stone tiles IZOLACE recyklovaný foukaný papír INSULATION recycled blowing newspaper

OBVODOVÉ PANELY lehký sendvič z překližky nebo posuvné velkoformátové dveře EXTERNAL PANEL light sandwich of plywood or sliding window construction

SLOUPY dřevěná rámová konstrukce z ekologicky ošetřeného dřeva COLUMNs wooden frame system of ecologically treated timber

PODLAHA FSC překližka FLOORING FSC plywood

ZÁKLADNÍ KONSTRUKCE PODLAHY ekologicky ošetřené dřevo BASIC FLOOR CONSTRUCTION ecologically treated timber

ZÁKLADY Základové patky pro minimalizaci spotřeby betonu FOUNDATION footings for minimizing consumption of concrete


42

43

The site is divided into three parts with limestone walls. I wanted my design to achieve flexibility of the SLC, to enable changes if needed. A grid was created of the ground, where individual buildings are placed. The dimensions are rated according to the surrounding traditional buildings (by the same width of all the houses). As the most appropriate structural system for these purposes I chose SELF-BUILDING SYSTEM by Walter Segal. Construction of this system can be self-built, there are infinite numbers of solutions; it can be dismounted, rebuilt and used on another site any time. All buildings are lifted above the ground to avoid moisture. At the same time the size of the foundations was reduced, so a large part of the garden has been kept untouched (the garden can be easily restored again in the future). the whole program (seminars, accommodation, meetings) takes place in the first part of the garden, so individual buildings can be connected but they can be separated if needed. The second part of the garden is the experimental garden with bee-hives, where each section is used for a different method of organic gardening (perm culture, Holzer’s method, biodynamic agriculture). The third part of the site is an orchard. Everything that grows here is consumed on place. The centre is designed for a self-sufficient and independent community. Sustainable living centre


44

45


Centrum udržitelného rozvoje je místem pro návštevy lidí, kterí se chtejí zamyslet nad principy moderní spolecnosti, ucit se a osvežit si mysl. Štíhlé dlouhé zídky jsou typickými prostorotvorným prvkem v irské krajine. Nejinak tomu je i na zadané parcele, tento horizontální prvek je umocnen dlouhými úzkými hmotami stávajících staveb. Toto clenení se stalo rozhodujícím pro nový zásah. Pri pruchodu centrem se otevírají nové a nové výhledy do krajiny, na krátké i dlouhé vzdálenosti, panoramatické i zarámované. Zadaný program jsem rozdelila do trí kategorií: práce, jídlo, odpocinek. Tyto funkce jsou spojovány prírodou. Pracujeme v zahrade, jíme jídlo, které nám dává a odpocíváme s výhledem na obrazy, které nám poskytuje. V projektu je tedy zahrada pojata rovnocenne s domy. Obvyklý prechod mezi verejným a soukromým prostorem je zde prevrácen, navštevník jdoucí na prednášku projde postupne kolem všech funkcí, nahlížejíc do života tohoto centra. Pri vstupu na prednášku se již cítí býti soucástí prostredí a otevreneji vnímá. Stavby jsou navrženy na základe prefabrikovaného modulárního systému, který dovoluje velkou flexibilitu a zmenšuje vliv na okolní prostredí.

TheresA anna Kjellberg


46

47


The given program can be divided into three categories: work, eat, and relax. Those functions are all connected with the nature. We work in the garden, we eat the food it provides us and we relax by the views it offers us. Therefore the garden is treated equally in the project as the buildings are. The usual solution of the public/private gradient is turned over. When going for a lecture, the visitor passes all the different functions, seeing glimpses of the life in the centre. When reaching the multi-purpose room they will already feel as a part of the community and they will listen more openly. The buildings are designed on a modular prefabricated system that allows good flexibility while it decreases the impact on the environment of the site.

Centrum udržitelného rozvoje je místem pro návštěvy lidí, kteří se chtějí zamyslet nad principy moderní společnosti, učit se a osvěžit si mysl. Štíhlé dlouhé zídky jsou typickým prostorotvorným prvkem v irské krajině. Nejinak tomu je i na zadané parcele: horizontální prvek je umocněn úzkými hmotami stávajících staveb, a toto členění bylo rozhodující pro nový zásah. Při průchodu centrem se otevírají nové a nové výhledy do krajiny, na krátké i dlouhé vzdálenosti, panoramatické i zarámované. Zadaný program jsem rozdělila do tří kategorií: práce, jídlo, odpočinek. Tyto funkce spojuje příroda. V projektu má zahrada rovnocenný význam jako domy. Obvyklý přechod mezi veřejným a soukromým prostorem je zde převrácen, návštěvník jdoucí na přednášku projde postupně kolem všech funkcí a nahlíží do života v centru. Při vstupu na přednášku se již cítí být součástí prostředí a otevřeněji vnímá sdělované informace. Stavby jsou navrženy na základě prefabrikovaného modulárního systému, který dovoluje velkou flexibilitu a zmenšuje vliv na okolní prostředí. The sustainable living centre is a place for people to come and a have a second thought on principles of modern society, a place to learn and to refresh our minds. Lean long walls are a typical space-element in the Irish countryside. The same horizontal element is present on the given site and is enhanced by the long narrow mass of the existing buildings. This distinction has become crucial for new buildings. When going through the centre you will experience different kinds of views, long and short, panoramic and framed.


48

49



50

51


Vojtěch malina

1. patro/1st floor

Cornucupia Nejdůležitější věc, už od samého začátku, byla KOMPAKTNOST projektu a jeho SLUČITELNOST s přírodou a současným stavem plochy určené pro stavbu Centra udržitelného žití. Využila jsem již stojících zdí ruin a zrekonstruovala je podle přiděleného využití. Hlavním prostorem Centra je zimní zahrada, která propojuje celou parcelu. Funguje jako hlavní vstup pro celý komplex a zároveň ho celý spojuje. Novostavby (využívané hosty a návštěvníky) rozdělují zahrady na vstupní část, odpočinkovou část a hlavní zahradu s kaskádami rozdělující plochu na jednotlivé záhonky.


52

53


Maliníky/Raspberries

Růže/Roses

Lísky/Hazels

Cestmíny/Hollies

ovocné stromy/ fruit trees

pole/field

[email protected]

V Ballyvaughanu panuje pro vegetaci poměrně nehostinné podnebí, a to především vlivem silného větru. Kamenitá zem nabízela spoustu materiálu ke stavbě zdí. Existující zdi zhmotňují majetkové poměry v okolí a umožňují vznik pastvin. Pro vytvoření zahrady je však nutné větru položit větší překážku. Ideálním nástrojem jsou objemy domů. Řešený pozemek sestává ze dvou částí, divoké zahrady a pastviny. Tyto části jsou od sebe odděleny ruinou chudobince. Tuto krásnou a romantickou stavbu vnímám jako stavební materiál, protože hodnoty stavební historie v tomto místě nespatřuji ve stavbě samé, ale v postupech, které vedly k jejímu vzniku. Zbořením této bariéry se rovněž uvolní výhled na nedaleké pohoří Buren. Největší plochou ve stavebním programu SLC je multifunkční prostor. Dle mého názoru je nejlepším multifunkčním prostorem zahrada. Intenzivnějšímu využívání venkovních prostor brání pro Irsko charakteristický déšť, proto navrhuji do středu zahrady přístřešek.

Jižní pohled/soutH elevation

The climate of Ballyvaughan is rather harsh for vegetation, which is caused by strong wind. Stony ground offered a lot of material to build walls. The existing walls reveal property relations in the area and border pastures. To create a garden, however, it is necessary to set a larger obstacle against wind. An ideal for this is a volume of a house. The given ground consists of two parts: a wild garden and a pasture. These are separated by the ruin of the workhouse. I perceive this beautiful and romantic building as material for further construction, because I do not see any values in the building itself, but in the processes that gave it birth. By pulling down their barrier a view at the Burren mountains will open. The largest area in the constructing program of SLC is a multifunctional space. In my opinion, the best multifunctional space is the garden. As the typical Irish rain prevents wide use of outdoor spaces, I designed a shed a shelter in the middle of the garden.

Severní pohled/north elevation


západní pohled/west elevation

54

55


východní pohled/east elevation

řezy/sections


56

57


Štěpán matoušek

2. patro/2nd floor

1. patro/1st floor

2. patro/2nd floor


58

59


jihovýchodní pohled/south-east elevation

severovýchodní pohled/north-east elevation

Irská krajina… V surové krajině západního pobřeží Irska se nachází malá obec Ballyvaughan. Zde byl v předminulém století zbudován domov pro chudé a nemocné obehnaný kamennou zdí. Dnes se jeho ruiny ztrácí pod bujnou, hojně zavlažovanou vegetací. Vzdělávací a experimentální centrum slouží rozvoji myšlenek udržitelnosti. Je majákem nadějí v konzumním světě financí. Má svým návštěvníkům předvést svou nezávislost v každodenní praxi. Ukázat novou cestu. Konceptem byla klášterní typologie přepracovaná ke vztahu k přírodě jako alternativnímu výkladu Boha. Udržitelnost se nedá vysvětlit na přednášce. Musí se zažít. Vztah k přírodě se musí upevňovat každý den. Původní ruiny tvoří pevný základ projektu. Jsou překryté jedním podlouhlým objemem, který pod sebou nechává absolutní svobodu pohybu. Interiér s exteriérem splývají v jeden rozmanitý prostor pro život. Minimálním zásahem k maximálnímu účinku.

Irish landscape … A small village of Ballyvaughan is in the rough countryside of the Irish west coast. Two centuries ago a workhouse for the poor was built here, protected by a stone wall. Today the ruins are almost lost under a lush vegetation, watered by frequent rains. The educational and experimental centre serves as a place to develop thoughts on sustainability. It is a place of hope in the consumerist world of finance. The centre should show the visitors its independence in everyday life. It shows a new way. The concept was a typology of a monastery reworked to suit the idea of nature as an alternative to God. Sustainability cannot be taught at a lecture. It must be experienced. The relationship to nature has to be worked on every day. The ruins form a stable foundation for the project. They are covered by a long and narrow building that enables the absolute freedom of movement underneath. The interior and the exterior merge into one diverse space for life. The maximal benefit with the minimal intervention.


60

61



62

63


Veronika Moutelíková

Nejdůležitější věc, už od samého začátku, byla KOMPAKTNOST projektu a jeho SLUČITELNOST s přírodou a současným stavem plochy určené pro stavbu Centra udržitelného života. Využila jsem již stojících zdí ruin a zrekonstruovala je podle přiděleného využití. Hlavním prostorem Centra je zimní zahrada, která propojuje celou parcelu. Funguje jako hlavní vstup pro celý komplex a zároveň ho celý spojuje. Novostavby (využívané hosty a návštěvníky) rozdělují zahrady na vstupní část, odpočinkovou část a hlavní zahradu s kaskádami rozdělující plochu na jednotlivé záhonky. centrum trvale udržitelného rozvoje

64

65


Jihovýchodní pohled/South-east elevation Severozápadní pohled/North-west elevation

The most important aspect, since the very beginning, was compactness of the project of the Sustainable Living Centre and its compatibility with the landscape and with the present condition of the ground. I used the existing walls of the ruins and reconstructed them according to the new use. The main space of the centre is an indoor garden, which connects the whole ground. It works as the main entrance for the whole premises and at the same time it interconnects its parts. The newly built houses (for guests and visitors) divide the parts of the garden into an entry space, part for relaxation and the main garden with cascades that separate the space into particular plant beds.

Jihozápadní pohled/South-west elevation

Severovýchodní pohled/North-east elevation


66

67



68

69


Marek NedElka


70

71



72

73


Na pozemku centra existují dvě ruiny, které ve svém projektu využívám a rekonstruuji je. Mým hlavním zásahem je vystavění dvou nových hmot – společenského domu a pokojů pro hosty. Veškerý život komunity soustřeďuji do společenského domu, který je velkým volným, do krajiny otevřeným prostorem se skleněnými zdmi a „vznášející se“ břidlicovou střechou. Tento přímý kontakt s krajinou je důležitou mantrou pro téma udržitelnosti. Prosté umístění nových objektů kolmo k ruinám vytvořilo venkovní prostory s tolik odlišným charakterem, uzavřený divoký dvůr a volný výhled do krajiny o pár kroku dál.

There are two ruins on the site of the SLC. I reuse and reconstruct them. My main intervention is two new buildings – a multi-purpose building and a building with guest rooms. All activities of the community takes place in the generous multi-purpose space with glass walls which open into the landscape and a “floating” slate roof. The direct touch with the landscape is an important topic for sustainability. You can naturally feel it during dinner, a lecture or while reading a book. Setting those two new objects perpendicularly to the ruins creates spaces with really diverse characters, a wild yard and a beautiful open view of the landscape just a few steps away. centrum trvale udržitelného rozvoje

74

75


Lucie Pavlištíková

Místo komunity má vítat známé i neznámé. Má je provést vším, co je pro ně nejvíce podstatné, čím žijí. A v nepos lední řadě je důlěžité, aby pobyt pro návštěvníky i místní byl příjemný. Pozemek jsme protnula osou, ke které jsem přiřadila veškeré funkce, kterých se každý může zúčastnit. Budovy v osách původní zástavby jsou trochu více soukromé a na konci pozemku je dům ředitele.. Zahradní plochy jsou vyřešeny v kontrastu k přísným osám budov. Cesty kopírují linie krajiny. Permakulturní zahrada, jejíž hlavní charakteristikou je diverzita, vytváří na první pohled velmi nesourodou směsku rostlin, která má však skrytá složitá pravidla. [email protected]

Místo komunity má vítat známé i neznámé. Má je provést vším, co je pro ně nejvíce podstatné, čím žijí. A v nepos lední řadě je důležité, aby pobyt pro návštěvníky i místní byl příjemný. Pozemek jsem protnula osou, ke které jsem přiřadila veškeré funkce, kterých se každý může zúčastnit. Budovy v osách původní zástavby jsou trochu více soukromé, na konci pozemku je dům ředitele. Zahradní plochy jsou vyřešeny v kontrastu k přísným osám budov. Cesty kopírují linie krajiny. Permakulturní zahrada, jejíž hlavní charakteristikou je diverzita, vytváří na první pohled velmi nesourodou směsku rostlin, která má však skrytá složitá pravidla. centrum trvale udržitelného rozvoje

76

77


The place of the community is supposed to welcome all visitors. It should guide them through everything essential for them, through what they live for. And last but not least, it is important that the stay was pleasant for both the locals and the visitors. I cut the ground with an axis that bears all functions and activities the people can take part in. The paths follow the lines of the landscape. Permacultural garden, the main characteristic of which is diversity, looks as a non-homogenous mixture of plants, however the hidden rules of such garden are quite complicated.

jihozápadní pohled/south-west elelvation

vytápění – hlavní osa/ heating – main axis

dům pro hosty/guest‘s house

konstrukce budov v hlavní ose/JihoZápadní pohled objects construction in main axis/south-west elevation


použití efektu skleníku pro vytápění a ventilace při přehřátí/ use of glasshouse effect for heating and ventilation in case of overheating

78

79


dům ředitele/director‘s house


80

81


Michaela Říhová Tower House Burren Kámen Šeď V jejích útrobách věž se zrodila Masivní věž Jako místo k obývání, jako odkaz minulých staletí Jako síla komunity, která tu přebývá, jako objekt, co pozornost okolí výškou si získává Jako možnost vidět dál než jen za zeď kamennou Protáhnout dané linky a sledovat jejich průniky Tahat je do výšky v největší jednoduchosti Maximálně využít všech opuštěných zdí Propojit je prostorem mezi sklem a kamenem, kde vše důležité bude se dít Uchovat a umocnit irskou atmosféru Divokou zahradu ještě více semknout a podél zdi dovnitř vstupovat Narazit, zrak otočit, věž spatřit a zahradou nechat se pohltit centrum trvale udržitelného rozvoje

82

83


Tower house Burren Stone Grey colour A tower born of grey stone A massive tower As a place to live, as a heritage from previous centuries, As a power of community that has been living here, As an object that draws attention to its height, As a chance to see farther than past the stone wall. Stretching existing lines and watching them intersecting, Pulling the lines upwards in the simplest way, Maximum usage of the deserted walls, Connecting the walls with space between stone and glass, Where everything that is important will take place. To preserve and enhance the Irish atmosphere, To compact the wild garden and to enter inside along the walls, To stop, to turn sight, to see the tower, and to get lost in the garden centrum trvale udržitelného rozvoje

84

85


Jihozápadní pohled/south-west elevation

JihoVýchodní pohled/south-east elevation


86

87


Zuzana Tomková

súkromná záhrada/ private garden

ovocný sad/ fruit orchard dvor/yard

zeleninové záhony/ small vegetable fields divoká záhrada/ wild garden

pole/field


88

89


Projekt Lantern vychádza do divokej záhrady a jasne vraví, že je niečím novým, čo chce osvecovať. Jednoduchým a ráznym gestom organizuje celý priestor na viacero rôznych atmosfér. Toto gesto však neostáva formálnym, funkčne pokrýva všetky požiadavky centra. Tvarom pripomína lacné industriálne stavby a ľahkosťou sa stavia v protiklade k zrekonštruovaným kamenným ruinám. Snaží sa vytvoriť fungujúci organizmus, byť inšpiráciou tým, ktorí sa ho rozhodnú navštíviť.

1. doplnenie štrukúry/ complete existing structure

The Lantern project is set into the wild garden and clearly shows it is something new, something that wants to inspire. It manages the whole space with a simple brisk motion into a few different parts with distinct atmosphere. This gesture is not just formal, as it functionally covers all requirements of the Centre. The shape seems as the cheap industrial constructions, the simplicity contrasts with reconstructed stone ruins. It tries to create a functioning organism, to inspire those who come for a visit.

2. ďalší vývoj s rešpektom k existujúcim objektom/ continue with respect to surrounding objects

3. natočenie – vznik vstupu – rozdelenie na dvor a záhradu/ turn – make entrance, divide site to yard and garden


90

4. predĺženie línie rozdelí celý pozemok na uzavreté miesta s rozdielnymi atmosférami/ extend the line divide whole site on places with different ambience

91


5. všetky funkcie centra sú na línii plynulo spojené/all functions of centre are connected

6. možnosť rozšírenia pestovania/ possibility of increase of cultivating

západní pohled /west elevation

řez/section

severní pohled/north elevation


92

93

severní pohled /north elevation


foto/photo Jotham Brause


94

95


Sustainable living centre Centrum trvale udržitelného rozvoje Sborník ateliérových prací Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury Semestrální projekt Ateliéru Johna O‘Reillyho a Zdeňky Němcové Zedníčkové, který proběhl v zimním semestru 2012–13 Collection of studio works Technical University of Liberec, Faculty of Architecture and Art Semestral project of the studio of John O‘Reilly and Zdeňka Němcová Zedníčková, which took part in the winter semester of 2012–13 Editor: Zdeňka Němcová Zedníčková Texty/Texts: John O’Reilly, Zdeňka Němcová Zedníčková, Jotham Brause, Zuzana Brunnerová, Kateřina Hlavičková, Theresa Anna Kjellberg, Vojtěch Malina, Štěpán Matoušek, Veronika Moutelíková, Marek Nedelka, Lucie Pavlištíková, Michaela Říhová, Zuzana Tomková Jazyková redakce/Editing: Barbora Antonová Překlad/Translation: Zdeněk Bobek Typo: Helena Šantavá Tisk/Print: Reproprint, Liberec Vydala/Published by: Technická univerzita v Liberci Fakulta umění a architektury (Studentská 2, 461 17 Liberec) Schváleno Rektorátem TU v Liberci dne 19. 6. 2013, čj. RE 38/13 1. vydání, roku 2013 počet stran 96 náklad 400 kusů Číslo publikace 55-038-13

Publikace je vydána v rámci projektu Architektura mimo centra, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0021,který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky./ The exhibition takes place as a part of the Architecture outside the Centres project, reg. no. CZ.1.07/2.4.00/31.0021, financed by European Social Fund and Czech government.

Sustainable Living Centre centrum trvale udržitelného rozvoje AteliÉr O Reilly

Recommend Documents