Studie
jkjl
Breda garden in the past, present and future Abst r a c t
Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | Breda garden located three kilometres to the north east from Jablonné v Podještědí is a unique early baroque garden architecture landmark. Its beginnings can be traced back to the second half of the 17th century, to the times of Breda administration of the Lemberk estate, which was sold to the Gallas or Clam-Gallas family in 1726. The year marked a new epoch for the territory. Since the second quarter of the 18th century the garden underwent a series of changes. For example three fountains and eighteen statues with pedestals were installed. In the 19th century the area was transformed for the purposes of the castle gardening. At the beginning of the 20th century many new greenhouses were constructed in the garden and mainly fruit and deciduous trees were grown. The garden was handed over to the Czechoslovak state in 1945, since then it decayed rapidly. The whole garden has been administered by the National Institute for the Protection and Conservation of Monuments and Sites - Special Regional Unit in Liberec since 2008. Preliminary work for complete restoration was done in 2011. K e y W o r ds
K l í čová slova
Breda garden
Bredovská zahrada
folly
letohrádek
mythology
mytologie
The Seven Liberal Arts
sedmero svobodných umění
economical inventory
hospodářský inventář
garden art landmark
památky zahradního umění
early baroque
rané baroko
Italian garden
italská zahrada
Fontes Nissae | Prameny Nisy
K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady Jana Šubrtová | Vladimíra Králová
Lvová, Bredovská zahrada, pohled na schodiště se sochařskou výzdobou, podzim 2010 Foto M. Čtveráček
B
redovská zahrada, ležící na katastrálním území Lvové tři kilometry severovýchodně od Jablonného v Podještědí, patří mezi nejhodnotnější památky zahradního umění v České republice, a to zejména kvůli svému terasovitému schématu raně barokního založení italského typu s bohatou sochařskou výzdobou,1 která se i přes postupné proměny zahrady zachovala, byť z části v torzálním stavu, do současnosti.2 Její počátky spadají do doby po polovině 17. století, kdy lemberské panství spravují Bredové.3 Svobodní pánové a později hrabata von Bredau jej získali po smrti Albrechta z Valdštejna v roce 1634 a vlastnili ho až do roku 1726.4 Albrecht z Valdštejna koupil zkonfiskované panství Lemberk v roce 1623 a uděloval je v léno svým důstojníkům.5 V roce 1633 se jako leník uvázal v držení Lemberka Valdštejnův první důstojník Jan Rudolf Breda, jenž přišel do Čech v roce 1620 s vojskem kurfiřta bavorského a účastnil se bitvy na Bílé hoře.6 Po Valdštejnově
XIII 2012 1
smrti v roce 1634 mu bylo panství ponecháno a v roce 1640 zapsáno do desk zemských jako dědičné zboží.7 Po smrti Jana Rudolfa Bredy v roce 1640 spravuje lemberské statky jeho manželka Anna Kateřina, matka tří nezletilých synů, a od roku 1660 přebírá panství syn Kryštof Rudolf. Právě on rozhodl vybudovat ze zámku honosné sídlo reprezentující jeho postavení u císařského dvora.8 V této souvislosti přizval umělce a stavitele z Itálie a Holandska a nechal přestavět lemberský zámek do raně barokní podoby.9 V druhé polovině 17. století byl v jeho blízkosti postaven tzv. Bredovský letohrádek se zahradou, která sloužila k odpočinku a kratochvílím panstva, a především se traduje, že jej chystal své dceři, aby zde v klidu, ničím nerušena mohla očekávat příchod svého prvního dítěte.10 Kryštof Rudolf zemřel 27. dubna 1680 a jeho statky zdědili tři synové.11 Hartvík Mikuláš, Kryštof Ferdinand a Jáchym Karel si majetek rozdělili 2. srpna 1685, přičemž lemberské panství obdržel
1_K italským zahradám viz například OTRUBA, Ivan. Krásy italských zahrad. Šlapanice: Era, 2003, s. 147. ISBN 80-86517-66-7. 2_Jedná se však o památku odbornou literaturou zcela opomíjenou. Drobné zmínky o Bredovské zahradě nacházíme v Uměleckých památkách Čech, viz Poche, Emanuel a kol.. Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia, 1978, s. 220–221, dále v katalogu zahrad a parků viz PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., J. PETRŮ, D. RIEDL a A. M. SVOBODA, Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004, s. 202. ISBN 80-7277-279-1 a nejnověji viz Černá, Renata a Šárka Procházková. Zámek Lemberk. Nymburk: VEGA – L, 2006. s. 12, 13, 17. Tato studie si neklade za cíl shrnout veškeré poznatky o historii zahrady, což jejím rozsahem ani není možné, je tak pouze úvodním vstupem a základním shrnutím široké a zajímavé problematiky celého areálu. 3_Ke šlechtickému rodu Bredů viz například Mašek, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory po současnost. Praha: Argo, 2008, s. 108, ISBN 978-80-257-00027-3. 4_Bürger, Josef. Geschichte von Lämberg und Chronik von Ringelshain. Reichenberg, 1886. s. 30-31. 5_Tamtéž, s. 26. 6_Tamtéž, s. 30; Černá, Renata a Šárka Procházková, cit. v pozn. 2, s. 11. 7_Bürger, Josef, cit. v pozn. 4, s. 31. 8_Tamtéž, s. 31–33; SEDLÁČEK, August. Hrady zámky a tvrze Království českého, 10, Praha, 1932, s. 281; Kryštof Rudolf byl v roce 1674 povýšen císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu, viz Mašek, Petr, cit. v pozn. 3, s. 108. 9_Černá, Renata a Šárka Procházková, cit. v pozn. 2, s. 12. 10_Matyášová, Milada. Zahrada zámecké dependence na Lemberku. 1971. (uloženo ve Sbírce plánové dokumentace k parkům a zahradám na NPÚ ÚOP v Liberci, sign. P119Le) 11_ Kryštof Rudolf měl čtyři syny: Hartvíka Mikuláše, Kryštofa Ferdinanda, Jáchyma Karla
29
| Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
a Františka Jindřicha, posledně jmenovaný umírá v nedospělém věku, viz Macek, P., P. Zahradník a M. Suchomel. Lemberk – okres Česká Lípa. Bredovský letohrádek se zahradou: Stavebně historický průzkum. Praha, 1993, s. 3. (uloženo ve Sbírce stavebně historických průzkumů na NPÚ ÚOP v Liberci, sign. SHP 0116). 12_Bürger, Josef, cit. v pozn. 4, s. 38. 13_Hartvík Mikuláš Breda měl tři syny: Jana Václava, Jana Antonína Baltazara a Karla Josefa, viz Bürger, Josef, cit. v pozn. 4, s. 39. 14_Bürger, Josef, cit. v pozn. 4, s. 39. 15_Filip Josef Gallas koupil lemberské panství za 291 000 zlatých, viz „kupní smlouva a nabytí panství Lemberk“ SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Historická sbírka (Rodinný archiv Clam-Gallasů), inv. č. 1568, kart. 443. 16_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 727. Inventář mimo jiné zmiňuje tři kachlová kamna ve světnicích a 19 oken ve světnicích ze skla – pravděpodobně jde o kamna a okna letohrádku. 17_STIBRAL, Karel. Proč je příroda
Hartvík Mikuláš.12 Hartvík Mikuláš umírá v roce 1723 a veškerý svůj majetek zanechává svým synům.13 Ti si jej ještě v témže roce rozdělili a správa lemberských statků připadla Karlu Josefovi.14 Krátce poté, 19. srpna 1726, je Karel Josef prodává hraběti Filipu Josefu Gallasovi, majiteli libereckého, grabštejnského a frýdlantského panství.15 Gallasové, respektive Clam-Gallasové spravují uvedená panství až do roku 1945. Při příležitosti předání panství Filipu Josefu Gallasovi byl dne 2. září 1726 sepsán „Inventář všech hospodářských věcí a mobiliáře na lemberském panství říšského hraběte Karla Josefa Bredy“, kde je také poprvé zmiňován letohrádek se zahradou.16 V době vzniku Bredovské zahrady se zahradní areály v Čechách orientovaly na francouzské a zvláště italské vzory, kde právě zažíval svůj vrcholný rozkvět pozdní manýrismus, jenž tvořil přechod k baroku. Zahrady této doby jsou svědectvím velkého rozmachu počátků barokního umění, odrážejícího mocenský vzrůst nové pobělohorské šlechtické vrstvy. Utváření kompozice vychází z podmínek přírodního terénu. Dálkové a směrové průhledy se stávaly přirozenou součástí architektonických projektů, kdy byla volná příroda začleňována do urbanistického celku. Přírodu v této době bylo třeba
Kupní smlouva a nabytí panství Lemberk, 19. srpna 1726, výřez (SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Historická sbírka (Rodinný archiv Clam-Gallasů), inv. č. 1568, kart. 443)
30
Studie
podřídit jasným a předem vymezeným geometrickým formám, a proto se také klade důraz na perspektivně založené aleje. „Za krásnou a půvabnou byla v té době všeobecně považována krajina rovná, plochá, obdělaná. Vysoké hory byly pokládány za obludné a nazývány zrůdami, bradavicemi a vředy. Snad to souviselo i s obecným přesvědčením, že země byla před potopou světa hladká jako skořápka a teprve voda tento krásný povrch poškodila. Za opravdu pěknou byla považována krajina pouze tehdy, když z ní zmizelo vše z nespoutané divočiny a byla plná sadů a zahrad. Strach a odpor vedly k nové oblibě rovných a přímých linií, příroda již neměla růst zmateně a neuspořádaně, ale pokud možno ve tvaru jednoduchých geometrických tvarů.“17 Typickými znaky těchto pozdně manýristických a raně barokních, Itálií ovlivněných zahrad, byly: Jedinečnost místa, které bylo vždy předem pečlivě zvažováno tak, aby bylo pohodlně dostupné, chráněné před větrem a otevřené k jihu nebo jihozápadu, a odkud bylo možné přehlédnout krajinu. „Jednotná koncepce obytného vnitřního a venkovního prostoru, jež vedla k rozvoji vilového bydlení. Vila tehdy představovala dům se zahradou mimo město sloužící k občasnému pobytu. Byla budována v konceptu kompozičního vztahu, tedy vila a od ní se odvíjející zahrada oddělená od vnějšího světa zdí.“18 Koncepce založená na symetriích a osách odvíjejících se od vily do přilehlé krajiny. Vila byla situována uprostřed svahu a osy se odvíjely nahoru i dolů nebo tak, jako je tomu u Bredovského letohrádku nahoře a osa se potom odvíjela dolů. Intimní část zahrady, někdy také nazývaná giardino segreto, se nacházela v její severní části. Jednotné architektonické tvarosloví, kde stavební materiál a vegetace utvářejí prostor. V zahradách se často vyskytovaly treláže, tj. konstrukce na stěně nebo v prostoru k podpoře popínavých rostlin, které vytvářely kryté chodby. Stromy buď nebyly v zahradě vůbec, nebo jen v rozích, případně byl připojen samostatný ovocný sad. „Integrazione scenica, neboli propojení kompozice zahrady do okolní krajiny.“19 „Jednotný rytmus daný geometrií čtverce a kruhu s rytmickým členěním balustrád a teras s dominantními akcenty schodišť, bazénů, soch a se sloupovitými kultivary okrasných dřevin.“20 Fontes Nissae | Prameny Nisy
Lvová, Bredovská zahrada, neúplný plán areálu, 1789 (SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, inv. č. 3394)
„Kontrast, ale harmonického vztahu, zejména materiálů jako například pískovcového kamene s tmavou zelení, dále kontrast okázalosti a intimity.“21 Terasy, překonávající terén, italská zahrada je zahradou teras, schodišť, ramp. Tekoucí voda, kterou nemusíme jen vidět, ale především ji slyšíme, je osvěžujícím prvkem zahrady. Spolupráce mnoha profesí je pro tvorbu zahrady velmi důležitá. Italská zahrada je realizována jako souhrnné umělecké dílo, vzniklé spoluprací mnoha profesí se stejným cílem. Uvedené prvky jsou charakteristické i pro Bredovskou zahradu. Raně barokní areál je rozčleněn do tří parterových ploch,22 propojených kamennými schody, které doplňují hodnotná sochařská díla a kašny, jejichž nádrže s vodou představovaly v teplé zahradě jižní expozice chladivý a třpytivý moment. Areál téměř obdélné zahrady o velikosti tři hektary vymezuje kamenná ohradní zeď, původně omítnutá s cihlovou korunou. V západní části severní strany zdi byl postaven letohrádek a v jeho blízkosti hospodářské stavení. Vstupní prostor do zahrady ohraničuje na jihu balustráda, na něj navazuje hlavní prostor zahrady – terasa. Její podélnou osu, kolmou k ose hlavního vstupu, určuje trojice kruhových fontán, z nichž prostřední je situovaná do osového křížení. Terasu tvaru písmene L XIII 2012 1
člení sedm schodišť o šesti až osmi stupních se sochařskou výzdobou po stranách. Ve východní části nejnižšího parteru zahrady je do země zapuštěna polygonální nádrž na vodu. Pravděpodobně v druhé polovině sedmdesátých let 17. století byl postaven již zmiňovaný letohrádek. Jméno stavitele není známo, avšak v matrikách římskokatolické farnosti Jablonné v Podještědí se k roku 1676 objevuje v souvislosti s křtem dítěte kameníka a políra Jiřího Staynera, narozeného na Lemberku, jméno lemberského stavitele Caesara Biota.23 Stavitelem letohrádku tak mohl být tedy on a polírem potom kameník Jiří Stayner. Patrový objekt, postavený na obdélném půdorysu, je zasazen do západní části severní strany ohradní zdi. Vstupní pětiosé průčelí s pískovcovým pravoúhlým portálem je obráceno k severu. Portál s nadsvětlíkem doplňuje segmentový fronton zakončený ve vrcholu piniovou šiškou. Po jeho stranách jsou osazeny kamenné koule. Kratší boční průčelí s lichoběžníkovými štíty jsou dvouosá, jižní zahradní je pak nepravidelné, v zásadě tříosé. Objekt kryje polovalbová šindelová střecha. Východně od vily je v ohradní zdi situován hlavní vstup do zahrady, jehož pravoúhlý pískovcový portál s hladkým zalamovaným vlysem vrcholí rozeklaným nástavcem, kde je v akantové kartuši umístěn bredovský erb. Jeho oválný štít je rozdělen na čtyři pole. V prvním a čtvrtém se na-
krásná? Estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005, s. 58-59. ISBN 80-7363-008-7. 18_DAMEC, J. Teorie a vývoj zahradní architektury I. (přednáška), Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004. 19_Tamtéž. 20_Tamtéž. 21_Tamtéž. 22_V užším slova smyslu plochá rovinná část zahrady, rozdělená cestami v pravidelném geometrickém uspořádání na pravoúhlé záhony viz PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., J. PETRŮ, D. RIEDL a A. M. SVOBODA, cit. v pozn. 2, s. 469. 23_Viz Macek, P., P. Zahradník a M. Suchomel, cit. v pozn. 11, s. 3, včetně odkazů na matriky.
31
| Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
Lvová, Bredovská zahrada, fontána s Nereidou, rok 1982 Foto archiv NPÚ ÚOP v Liberci 24_K bredovskému erbu viz Mysliveček, Milan. Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české, 1, Plzeň: Fraus, 2005, s. 125. ISBN 80-7238520-8. 25_Do této doby měl erb podobu válečného žebříku se zlatými příčkami na stříbrném poli, viz Mysliveček, Milan, cit. v pozn. 24, s. 125. 26_Černá, Renata a Šárka Procházková, cit. v pozn. 2, s. 13; Černá, Renata. Gallasové a Clam-Gallasové na Lemberku, část první [online]. [cit. 201202-27]. Dostupné z: http://www. zamek-lemberk.cz/zajimavosti/ 1gallasove-a-clam-gallasove-na-lemberku/. 27_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, inv. č. 3394. 28_K symbolice želvy viz Royt, Jan a Hana Šedinová. Slovník symbolů. Kosmos, příroda člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 161. ISBN 80-204-0740-5. 29_Skutečného orla si jako heraldické znamení a pro duchovní
32
chází válečný žebřík, ve druhém a třetím stojí na cimbuří korunovaný kozel. Uprostřed erbu je situován štítek s iniciálami C+M a císařskou korunou na podušce.24 Kartuš vrcholí hraběcí korunou. Protože jde o erb polepšený, který Bredové používali od roku 1674,25 kdy byli povýšeni do hraběcího stavu, lze portál datovat do doby po roce 1674, pravděpodobně mezi léta 1674–1680, kdy panství spravoval Kryštof Rudolf Breda. Jeho nástupci Hartvík Mikuláš a Karel Josef se o zahradu příliš nezajímali a nové období jejího rozkvětu nastává až po roce 1726, kdy panství koupili Gallasové, konkrétně Filip Josef Gallas († 1757). V této době byla v blízkosti zámku a zahrady postavena vodárenská věž a přímo v zahradě se pracovalo na vodovodu.26 Velkou pozornost věnoval zahradě Kristián Filip Clam-Gallas (1748–1805). Její podobu z této doby ukazuje plán z roku 1789. Zachycuje detailní rozvrh včetně vstupního parteru, hlavní velké plochy se třemi bazény s vodotrysky, kamenné terasní zdi se schodišti, nejnižší parter mezi terasou a ohradní zdí a čtyř budov (letohrádku, hospodářské budovy, ovčína a střelnice). Najdeme v něm i rozvržení ovocného sadu a pravidelných záhonů, doplněných trelážemi.27
Studie
Hlavní prostor zahrady tvoří rozlehlá terasa, v jejíž západovýchodní ose byly pravděpodobně ve druhé čtvrtině 18. století zapuštěny tři kamenné fontány se sochařskou výzdobou. Nádrže všech tří fontán jsou shodně kruhového půdorysu o průměru lehce přes čtyři metry a hloubce cca 80 centimetrů. Okraje bazénů jsou jednoduše profilovány a v současné době jen lehce vystupují nad okolní druhotně navýšený terén. Uprostřed nádrží jsou umístěny podstavce pro sochařskou výzdobu v podobě stylizovaného skalnatého útvaru, oživeného vodními živočichy a plazy. Uprostřed západní fontány se vyjímá dětská postava na mořském tvoru, jenž chrlil vodu, situovaná na podstavci dekorovaném želvou a žábou.28 Na průsečíku západovýchodní a severojižní osy zahrady je umístěna druhá fontána, v jejímž středu se na skalisku nachází socha Nereidy nesoucí sloup s kompozitní hlavicí a olověným orlem,29 který sloužil jako chrlič vodotrysku.30 Podstavec dekorují drobní živočichové: žába, ještěrka, had.31 Třetí fontána, situovaná ve východní části parteru, zcela postrádá figurální výzdobu. Zachován je pouze stylizovaný podstavec s živočichy v podobě žáby, želvy a hada.32 Mořská postava dekorující fontánu byla pravděpodobně sejmuta před rokem 1898. Dochované záznamy v inventáři z let 1898–1904 informují jen o dvou mořských postavách na fontánách a jedné sejmuté.33 Starší zápisy z let 1793–1879 uvádějí tři postavy,34 mezi léty 1879–1898 nejsou inventáře dochované, a tak asi v tomto mezidobí byla postava sejmuta. O místě jejího uložení prameny mlčí. S největší pravděpodobností se ale na fontánu nikdy nevrátila a do dnešní doby zůstal pouze samotný podstavec. Prostřední fontána s Nereidou je literaturou datována do konce 17. století, fontána s dětskou postavou na mořském živočichovi pak do 18. století.35 Detailněji se sochařskou výzdobou zabýval Miloš Suchomel, jenž se domnívá, že všechny tři fontány patří k nejstarší výzdobě zahrady a jejich vznik lze situovat do doby před rokem 1700.36 Západní fontánu s dětskou postavou na mořském živočichovi datuje do druhého nebo spíše čtvrtého desetiletí 18. století.37 S odkazem na písemné prameny nelze s největší pravděpodobností datovat fontány dříve než k roku 1726, respektive 1727, neboť hosFontes Nissae | Prameny Nisy
Jana Studie Šubrtová - Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
Lvová, Bredovská zahrada, fontána s dětskou postavou na mořském živočichu, podzim 2010 Foto M. Čtveráček
podářský inventář z 2. září 1726 sochařskou výzdobu, respektive fontány vůbec neeviduje.38 První dochovanou informaci o nich máme až z roku 1793.39 Inventář z tohoto roku nese záznam o umělecko-řemeslné výzdobě v podobě mořské figury na každé z nich a olověného orla na prostřední fontáně.40 Všechny fontány jsou zaneseny v plánu zámecké zahrady z roku 1789.41 Z období mezi léty 1726–(1789)–1793 se nedochoval žádný hospodářský inventář a první dochované stavební knihy z let 1792 a 1793 práce na fontánách neuvádějí.42 S velkou pravděpodobností tak lze vznik a osazení fontán datovat do první poloviny, respektive druhé čtvrtiny 18. století,43 konkrétně do doby po roce 1726, kdy lemberské panství kupují Gallasové. Terasu o půdorysu písmene L pročleňuje osm schodištních útvarů o šesti až osmi stupních, z nichž šesté schodiště je ve směru od západu k východu situováno do pravoúhlého nároží. Po stranách schodišť jsou umístěny raně barokní hranolové sokly, jejichž stěny jsou zdobeny diamantováním. Běžná schodiště mají po stranách dvojici soklů, pouze v jihozápadním koutě zahrady, kde mělo být podle plánu z roku 1789 také schodiště dotýkající se ohradní zdi,44 je umístěn samostatný podstaXIII 2012 1
princip člověka stoupat k nebi oblíbila mytologie, viz SKALICKÝ, Alexandr, Zahrady a vily manýrismu v souvislostech, Praha: Jalna, 2009. s. 42. ISBN 978-80-86396-47-7. 30_Jak hlavice, tak olověný orel dnes chybí. Podle P. Macka byl olověný orel v zahradě použit druhotně. Domnívá se tak zejména na základě jeho ztvárnění, pozice a neopracované zádové části, kdy by jeho původní funkce spíše odpovídala chrliči jako takovému, viz Macek, P., P. Zahradník a M. Suchomel, cit. v pozn. 11, s. 62. Orla jako součást fontány však uvádí hospodářský inventář z roku 1793 (SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 727), který zmiňuje sochařskou výzdobu všech fontán, a tak lze předpokládat, že i kdyby byl použit druhotně, byl do sochařské výzdoby zahrady zakomponován již od počátku. 31_K významu žáby, ještěrky a hada viz Royt, Jan a Hana Šedinová, cit. v pozn. 28, s. 120, 142–143, 137–138; Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha – Litomyšl: Paseka, 2008. s. 196, 149-150. ISBN 978-80-7185-902-4. 32_K významu uvedených živočichů viz Royt, Jan a Hana Šedinová, cit. v pozn. 28, s. 120, 161, 137–138; Hall, James, cit. v pozn. 31, s. 149–150. 33_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 970. 34_Tamtéž, kart. 727, 728, 729, 966, 967. Všechny inventáře shodně uvádějí tři mořské kamenné figury na fontánách. 35_Viz Poche, Emanuel et kol., cit. v pozn. 2, s. 220-221; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ , B., J. PETRŮ, D. RIEDL a A. M. SVOBODA, cit. v pozn. 2, s. 202. 36_Viz Suchomel, Miloš. Sochy v zahradě letohrádku hrabat Bredů na Lemberku. In: Macek, P., P. Zahradník a M. Suchomel. Bredovský letohrádek se zahradou. Stavebně historický průzkum. Praha, 1993. s. 2. (uloženo ve Sbírce stavebně historických průzkumů na NPÚ ÚOP v Liberci, sign. SHP 0116). 37_Tamtéž, s. 3. 38_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 727. 39_Tamtéž. 40_Tamtéž. 41_Tamtéž, inv. č. 3394. 42_Tamtéž, kart. 857. 43_S osazením fontán pravděpodobně také souvisely práce na vodovodu, probíhající ve druhé čtvrtině 18. století, viz výše pozn. 26.
33
Studie
| Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
Lvová, Bredovská zahrada, Alegorie zimy (vlevo) a Alegorie jara, léto 2011 Foto J. Šubrtová
44_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, inv. č. 3394. 45_Tamtéž, kart. 727. 46_Tamtéž, kart. 728. 47_V roce 1786 byla například vysázena jako lem křížové cesty směrem ke kapli i dvouřadá alej dnešních starých lip. 170 kusů mladých sazenic bylo tehdy opatřeno v Bílém Kostele a Andělské Hoře. Ve stejném roce také došlo k planýrování zahrady Bredovského letohrádku od dřevitých kořenů a kamenů a vyložení a rozprostření 151 fůr písku, viz SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 794. Později v letech 1795 a 1799 byla přeložena nakloněná část terasní zdi, v roce 1796 vyčištěn hraběcí znak nad hlavním vstupem do zahrady a následně v roce 1797 remodelován vstupní parter, průběžně také probíhala obnova letohrádku, viz SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 859. 48_Tamtéž, kart. 857, 859, 860. 49_M. Matyášová hovoří o jedenácti sochách: Juno, Jupiter a Múzy viz Matyášová, Milada, cit. v pozn. 10; Umělecké památky Čech uvádějí pouze deset soch: Dianu, Jupitera a Junonu a sedm
34
vec. U nárožního jihovýchodního schodiště se uplatňuje trojice soklů. Podle uvedeného plánu mělo uzavírat terasu na severovýchodě další nárožní schodiště. Z původních osmnácti soklů se jich dochovalo sedmnáct, z nichž dvanáct nese figurální sochařskou výzdobu, na jednom je druhotně osazena kamenná váza. Sochařská výzdoba schodišť je poprvé zmiňovaná k roku 1799, kdy hospodářský inventář lemberského panství eviduje osmnáct kamenných mytologických figur na podstavcích.45 Shodný počet soch je průběžně v inventářích uváděn až do roku 1818, kdy je zmiňováno již jen dvanáct postav.46 Vzhledem k tomu, že sochy nejsou typickými předměty hospodářského zařízení, nelze zcela vyloučit domněnku, že byly osazeny před rokem 1799 a nebyly pouze zapisovány do inventářů. Protože však v osmdesátých a devadesátých letech 18. století docházelo v areálu zahrady a v jejím okolí k rozsáhlým úpravám,47 je pravděpodobné, že sochy byly na Lemberk dopraveny v této době. K jejich osazení mohlo dojít v roce 1798, z něhož není dochována stavební kniha, která by zaznamenala práce spojené s osazováním soch. Stavební knihy z let 1792–1797 nic podobného nezachytily a stavební kniha z roku 1799 také ne.48 Jednotlivé sochy představují od západu k východu Dianu, Junonu,
Jupitera a devět dalších obtížně identifikovatelných postav, o nichž literatura a dosavadní bádání hovoří jako o Múzách.49 Všechny figury jsou zachycené v kontrapostu, v mírně nadživotní velikosti, oděné v bohatě řasený převážně antikizující šat a bosé.50 Nejzápadnější socha představuje Dianu, bohyni lovu a měsíce, ochránkyni žen, v tradičním pojetí s lukem a toulcem se šípy, neseným šikmo přes prsa. Dianu doprovází pes uchycený na vodítku. Oděv bohyně je složen ze zřaseného spodního šatu s rukávy a ze živůtku se šněrovačkou. Na levém boku nese zavěšený malý lesní roh. Východně od Diany stojí Juno, královna bohů, ochránkyně manželství, oděná v pase přepásaném a podkasaném chitónu s jedním odhaleným ňadrem.51 Přes záda a levou ruku má přehozený dlouhý, bohatě zřasený plášť – himation.52 U levé nohy stojí páv, jenž jí byl v antice zasvěcen. Následuje socha jejího manžela, vládce bohů Jupitera, jenž je oděn v bohatě zřasený himation, ovinutý kolem spodní poloviny těla. Hlavu s ušlechtilými rysy rámují bujné kadeře vlasů a vousů. Na hlavě má korunu a u jeho levé nohy stojí hlavní atribut – orel. Následují neidentifikované ženské postavy, pracovně označené jako žena I – žena IX. Ženy I – IV a VI jsou oděny v dlouhém, v pase zpravidla podkasaném a podFontes Nissae | Prameny Nisy
Studie
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Lvová, Bredovská zahrada, váza s putti, léto 2011 Foto J. Šubrtová
vázaném spodním šatu, chitónu, přes který mají kolem těla ovinutý plášť, himation. Způsoby ovinutí himationu jsou rozmanité, od volného přehození přes rameno,53 a ovinutí kolem dolní poloviny těla54 až po volné zahalení55 a případně vzadu přetažení přes hlavu.56 Ženy VII a IX mají spodní šat podvázaný na bocích stužkou. Tím dochází ke zvýraznění jejich štíhlé siluety a mírně vypouklého bříška. Spodní šat ženy VIII je podvázaný pod ňadry, čímž byla také zvýrazněna její silueta. Plášť této sochy je z rubové strany podšitý kožešinou a aranžovaný do svinutého pruhu ovinutého kolem pasu a boků. Zcela odlišně je oděna žena V. Její oděv tvoří spodní, k patám spadající jemně zřasený šat a vrchní, krátký, podkasaný, bohatě zřasený šat. Bohatě zkadeřené vlasy všech žen jsou upravené do dvou druhů účesů. Vlasy jsou v týle svázané zčásti do uzlu, uprostřed hlavy rozdělené pěšinkou a volné prameny visí hluboko na záda.57 Druhou variantou je komplikovaný účes s volným uzlem na temeni, uzlem v týle a s volnými prameny visícími na záda.58 S výjimkou ženy V a VI, které mají do účesů zakomponovaný vavřínový věnec a diadém, nejsou účesy nijak zdobené. Čtyři z devíti soch zcela postrádají atributy, zbylé postavy IV, V a IX, drží knihu, destičku a květinový věnec. V případě ženy III je dochováno torzo XIII 2012 1
trojúhelníku a pro ženu VIII je snad charakteristický její oděv – plášť podšitý kožešinou, v němž má zcela zahalenou i levou ruku. Pro bližší identifikaci sochařské výzdoby zahrady bude nutné nalézt vhodný inspirační pramen, ať již konkrétní, s největší pravděpodobností italskou pozdně manýristickou či raně barokní zahradu, nebo například grafické předlohy v podobě obrazových alb, z nichž by byla převzata podoba soch. Bez předlohy téměř není možná identifikace postav, a to zejména těch, které mají mechanicky poškozené ruce, v nichž pravděpodobně nesly charakteristické atributy. Pokusy o určení však stále existují, a tak například M. Suchomel nevylučuje ani možnost zobrazení personifikací Gramatiky, Dialektiky, Rétoriky, Astrologie, Aritmetiky, Hudby a Geometrie, tedy sedmera svobodných umění. Další dvě dochované sochy by dle badatele mohly představovat buď Zimu a Jaro, nebo Čich a Hmat za souboru čtvera ročních období nebo pěti smyslů.59 Na základě dochovaných, ať již celých, či torzálních atributů lze s hypotézou personifikací sedmera svobodných umění i čtvera ročních období souhlasit.60 Žena III s dochovaným torzem trojúhelníku bude s největší pravděpodobností Geometrie, žena IV s knihou Rétorika a žena V s tabulkou Aritmetika. Žena
Múz, viz Poche, Emanuel a kol., cit. v pozn. 2, s. 220–221 a nejnověji se sochařskou výzdobou v Bredovské zahradě zabýval M. Suchomel, který uvádí Dianu, Junonu, Jupitera, sedm Múz a dvě alegorie, viz Suchomel, Miloš, cit. v pozn. 36, s. 4. Z výše uvedeného je zřejmé, že dosavadní bádání se neshoduje ani v počtu soch, natož potom v jejich určení. S jistotou lze určit pouze tři západní sochy, kde jsou dochované hlavní atributy, viz Diana, Juno, Jupiter. 50_K oděvu viz Kybalová, Ludmila. Dějiny odívání. Starověk. Praha: Lidové noviny, 1998, s. 78153. ISBN 80-7106-142-5. 51_K chitónu viz Tamtéž, s. 81-85. 52_K himationu viz Tamtéž, s. 89-91. 53_Viz žena I. 54_Viz žena II. 55_Viz žena VII, IX. 56_Viz žena III, IV, VI. 57_Viz žena I, II, V, VI. 58_Viz žena VII, VIII, IX. Více k uvedeným účesům viz Kybalová, Ludmila, cit. v pozn. 50, s. 103-105. 59_Viz Suchomel, Miloš, cit. v pozn. 36, s. 4.
35
Studie
| Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
Lvová, Bredovská zahrada, celkový pohled směrem na západ, v popředí fontána s Nereidou, vpravo torzo balustrády, jaro 2012 Foto P. Šternová
60_V době, kdy se sochařskou výzdobou zabýval M. Suchomel (1993), bylo pět soch zcela skryto v mohutně rozrostlém tisu, a tak badatel nemohl vidět některé z výše uvedených atributů. Na podzim roku 2011 však došlo k jeho zakrácení, následně proběhl nový průzkum, kdy byl pracovníky NPÚ ÚOP v Liberci zdokumentován aktuální stav soch a objeveny některé dochované či torzální určující atributy. K ikonografickému významu sedmera svobodných umění a čtvera ročních období viz například KIRSCHBAUM, Engelbert. Lexikon der christlichen Ikonographie, 2, Freiburg im Breisgau: Herder, 1974, col. 703–713, 364–370. ISBN 3-451-21806-2 nebo Hall, James, cit. v pozn. 31, s. 400–402, 103–104. 61_Viz Suchomel, Miloš, cit. v pozn. 36, s. 4–6. 62_Takto usuzuje na základě hospodářských inventářů, které v roce 1806 evidují osmnáct figur a v roce 1818 jen dvanáct, viz SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 728. 63_Jediné podobné práce zachycuje stavební kniha z roku 1801, kdy byly strhávány a znovu
36
VIII oděná do pláště podšitého kožešinou by mohla být personifikací Zimy a žena IX s květinovým věnečkem potom Jaro. Současná sochařská výzdoba je podle M. Suchomela výsledkem historických zásahů do její původní podoby, z níž zůstala do dnešní doby zachována socha Junony, Jupitera a snad i Diany, které badatel datuje do konce 17. století (Jupiter a Juno) a do první čtvrtiny 18. století (Diana).61 O zbývajících sochách pak soudí, že jsou „nepůvodními sochařskými dodatky“, pocházejícími z doby mezi roky 1806–1818.62 Stavební knihy z této doby však nezaznamenávají práce spojené s přesazováním či novým osazováním soch,63 a tak lze předpokládat, že k jejich osazení došlo pravděpodobně před rokem 1799, snad, jak již bylo dříve uvedeno, v roce 1798. Tento názor sdílí P. Macek, podle něhož mohlo dojít v letech 1798–1799 k výměně patnácti narušených či zmizelých kamenosochařských děl. Vzhledem k dochovaným písemným pramenům se nabízí otázka, zdali nebyly všechny dochované sochy v zahradě osazeny naráz v rámci jedné koncepce v roce 1798.64 Od devadesátých let 19. století se zahrada více využívala jako užitková, přesto však byla její reprezentační část stále udržována. Svědčí o tom mimo jiné odlitky váz
s putti osazené na balustrádě nástupního parteru. Vázy s putti a mytologickými reliéfy jsou zhotovené z umělého kamene, pravděpodobně z románského cementu. Jedná se o kopie váz zdobících průčelí Clam-Gallasova paláce v Praze, jehož sochařská výzdoba průčelí pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) a vznikla kolem roku 1715 (1713–1718).65 Sochařská výzdoba paláce, zhotovená z měkkého pískovce, byla od devadesátých let 19. století průběžně restaurována nebo nahrazována kopiemi66 a v této souvislosti mohlo dojít k zaformování váz a vydusání z umělého kamene a k jejich osazení v areálu Bredovské zahrady. Pravděpodobně také na konci 19. století byla umístěna na prázdný podstavec při nárožním schodišti váza klasicistních tvarů.67 Obdobná váza se nachází na východním zlomu balustrády nástupního parteru. K další změně v zahradě, patrné z pramenů, dochází na začátku 20. století.68 V tomto období zahrada sloužila výhradně zámeckému zahradnictví, přičemž zůstala zachována její velikost a ohraničení, terasy, sochy. V zahradě se nadále pěstují ovocné stromy, především jabloně, hrušně a švestky, a to jak samostatně, tak ve formě tvarovaných špalírů.69 Některé starší špalíry byly později nahrazeny okrasnou školkou, kde se pěstují okrasné Fontes Nissae | Prameny Nisy
Studie
dřeviny zastoupené pyramidálními a zakrslými druhy dřevin. Archivní dokumenty uvádějí nákupy semen lípy srdčité, javoru klenu, javoru mléče, javoru jasanolistého, červeného dubu a různých druhů borovic. Okrasná školka byla doplněna bobulovitými ovocnými rostlinami, například stromkovitými kultivary angreštu a výsadbou 3000 kusů sazenic jahodníku, které byly pro svou velikost a chuť vyhlášené po celém regionu.70 V blízkosti sochařské výzdoby schodišť byly v roce 1911 vysázeny tisy.71 V západní části hlavního parteru byly zřízeny skleníky. K předpěstování rostlin byl zřízen zvláštní skleník, dále se zde nacházel prostorný skleník pro ranou zeleninu.72 Vila tehdy hostila správu zámeckého zahradnictví a byt zahradníka. Některé ovocné stromy se dochovaly a zbytky základů skleníků jsou ještě dnes v zahradě patrné. Po ukončení provozu zahradnictví, pravděpodobně v roce 1945, když předala poslední majitelka Gabriela Auerspergová Lemberk a tím i Bredovskou zahradu československému státu, upadla zahrada do téměř „stoletého spánku“. Postupně docházelo k narušení zahrady náletovými dřevinami, skleníky se zhroutily, kamenná schodiště a fontány zarostly travinami a dřevinami, ohradní zeď se na některých místech začala bortit, terasní zdi sesouvat a vychylovat a sochařská výzdoba zvětrávat a zarůstat přerostlými tisy. XIII 2012 1
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
osazovány schody a v této souvislosti také podezdívány sochy, viz SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 860. 64_Bližší identifikace soch a případné zásadní zásahy do sochařské výzdoby zahrady budou předmětem dalšího bádání. 65_Neumann, Jaromír. Český barok. Praha: Odeon, 1969, s. 43–44; Blažíček, Oldřich J.. Sochařství vrcholného baroka v Čechách. In: Dějiny českého výtvarného umění II/2. Praha: Academia, 1989, s. 491. ISBN 80-200-0069-0. Nejnověji ke Clam-gallasovskému paláci a jeho sochařské výzdobě viz Krummholz, Martin. Pražský palác. In: Krummholz, M., M. Svoboda a M. Kabelková. Clam-Gallasův palác. Johann Bernard Fischer von Erlach. Architektura – výzdoba – rezidence. Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2007, s. 97–98. ISBN 978-80-86852-19-5. 66_Viz Tamtéž, s. 97. 67_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Vs. Lemberk, kart. 967. 68_Tamtéž, ÚS Clam-Gallas, kart. 328. 69_Špalírem se rozumí zelená stěna (tj. živý plot), upravená z tvarované vegetační hmoty, vytvořené pravidelnou kompaktní výsadbou při cestách a v jiných částech zahradní kompozice a dále ovocný strom (resp. dřevina), která je pravidelným řezem a vyvazováním zapěstována do formálního v podstatě geometrického tvaru, k tomu je využíváno opěrné konstrukce (např. treláží, drátěnek apod.) viz PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B., J. PETRŮ, D. RIEDL a A. M. SVOBODA, cit. v pozn. 2, s. 474. 70_SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Ústřední správa clam-gallasovských statků Frýdlant, kart. 328. 71_Dokládá to účet za nákup 24 ks tisů a buxusů. SOA Litoměřice – pobočka Děčín, Ústřední správa clam-gallasovských statků Frýdlant, kart. 328. 72_Tamtéž.
V 80. letech byla Bredovská zahrada krátce v rukou soukromého vlastníka Ing. Jana Urbana z Prahy. O něco později v roce 1992 uzavřela s českým státem Nadace Lemberk nájemní smlouvu na letohrádek a v roce 1993 37
| Jana Šubrtová | Vladimíra Králová | K historii, současnosti a budoucnosti Bredovské zahrady
73_Nadace Lemberk využívala zahradu k pořádání sympózií ještě před uzavřením nájemní smlouvy, viz například Judlová, Marie. Lemberk ’90: mezinárodní sochařské symposium: Miroslav Maler, Pascal Simonet, Yvon Proulx, Bill Vazan, Denis Pellerin, Keith John Rand, Adam Steiner, Gilles Lariviere, Jiří Sopko, Karel Nepraš, Robert Lee Adzema, Francesco Lopez „Ochoa“, Olaf Hanel. Praha: Nadace Lemberk, 1991. Hlavním organizátorem byl Jakub Kaše. 74_Kronika města Jablonného v Podještědí z let 1994–2002, uložena na Městském úřadě v Jablonném v Podještědí. 75_V současné době probíhá přesné geodetické zaměření areálu zahrady, které poslouží jako podklad pro stavebněhistorický a uměleckohistorický průzkum a také jako podklad pro budoucí projektovou dokumentaci na celkovou obnovu prostoru.
38
na celou zahradu. Základním smyslem a myšlenkou Nadace Lemberk byla snaha vybudovat z Bredovského letohrádku a jeho zahrady společenské středisko i s programem sociálním a ekologickým. Pod její záštitou se zde konala umělecká sympózia a zahrada byla využívána jako výstavní prostor pro moderní plastiky a sochy.73 Nadace také přistoupila k zabezpečení některých prvků, což dávalo naději na záchranu cenné památky. Bohužel se z referátu kultury tehdejšího Okresního úřadu v České Lípě nepodařilo získat kladné rozhodnutí k zahájení statického zajištění havarijního stavu letohrádku a u zahrady se kvůli jejímu havarijnímu stavu nepodařilo splnit vytyčený cíl, tj. zpřístupnit ji veřejnosti.74 V roce 1995 vypověděl referát kultury Nadaci Lemberk nájemní smlouvu a později zahradu a vilu využívalo Vlastivědné muzeum v České Lípě k pořádání environmentálních akcí pro děti i dospělé. Od roku 2008 je Bredovský letohrádek se zahradou a okolními pozemky pod správou Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. V současné době probíhají přípravné práce pro budoucí celkovou obnovu areálu.75 Prioritním požadavkem je obnova ohradní zdi. Následně po dokončení archeologického průzkumu bude nutné přistoupit ke stabilizaci terasní zdi a schodišť. Terasní zeď je vystavěná z mohutných kamenných bloků, které se na četných místech vychylují. Kamenná schodiště se rozpadají, nejnižší stupně jsou zcela zakryty zeminou. Nedílnou součástí obnovy bude dále konzervace sochařské výzdoby, která je dnes pouhým fragmentem původního záměru. Do dnešní doby se nedochovalo 6 soch, z toho jedna chybí i s podstavcem. Zcela také chybí figurální výzdoba východní fontány. Západní fontána s dětskou postavou na mořském živočichovi je v torzálním stavu. Ulomená je pravá a levá ruka, část trupu, hlava dítěte a hlava mořského živočicha. U prostřední fontá-
Studie
ny s Nereidou se nedochoval olověný orel, kompozitní hlavice, mechanicky je poškozen ocas Nereidy. Nádrže všech fontán jsou zčásti zarostlé travinami a napadeny mikroorganismy, mechy a lišejníky, shodně také jejich sochařská výzdoba. Pět z dvanácti soch stojících při schodištích je částečně skryto v rozrostlém tisu. Sochy jsou vážně mechanicky poškozeny, chybí ruce a atributy, dvěma chybí hlavy. Balustráda ohraničující nástupní parter je silně narušená a nestabilní. Mnohé kuželky byly v minulosti deponovány do sklepních prostor letohrádku. Vázy s putti jsou vážně hloubkově narušeny korozí vnitřní armatury, materiál není soudržný, odpadává v plochách, výrazně se projevuje eroze a celek je pokryt silnou vrstvou mechů a lišejníků. Na základě výsledků archeologického průzkumu bude možné rozhodnout o případném snížení terénu středního a nejnižšího parteru zahrady, který byl v dobách zahradnictví značně navýšen, a poté může dojít k obnově systému cest, záhonů a sadů. Tato studie je pouze úvodním vstupem do celkové, zatím zcela opomíjené rozsáhlé problematiky areálu Bredovské zahrady, která otevírá řadu zajímavých témat. Předmětem dalšího bádání bude mimo jiné vlastní objekt letohrádku, zejména jeho interiér, funkční uspořádání, vybavení a způsoby využívání majiteli. Pozornost bude také věnovaná jeho vztahu k zahradě. Opomenuta nezůstane ani sochařská výzdoba zahrady, kde bude učiněn pokus o dohledání vhodného inspiračního pramene, nebo grafických předloh (obrazových alb), z nichž mohla být převzata podoba soch. Zcela otevřené je dále například téma přeměny zahrady na přelomu 18. a 19. století a vývoj zahrady v průběhu 19. století. Jiným tématem pro další studium jsou například umělecká sympózia, která byla v 90. letech v areálu zahrady pořádána.
Fontes Nissae | Prameny Nisy
Lvová, Bredovská zahrada, torzo sochy Diany, podzim 2010 Foto M. Čtveráček
XIII 2012 1
39