Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu
[© Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, 2005]
[ Česká republika ] [ Armáda České republiky ] [ Výcviková zařízení vojenského újezdu ]
Velký státní znak Malý státní znak Státní vlajka Státní barvy Státní pečeť Vlajka prezidenta republiky
4
Česká Česká republika republika
Česká republika je nezávislý, jednotný a demokratický právní stát. Jako samostatný státní útvar vznikla 1. 1. 1993 rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR), historicky navazuje na Československou republiku. Skládá se z historických zemí Čechy, Morava a jihovýchodní části Slezska. Hlavním městem České republiky je Praha. Oficiální název: Česká republika Státní zřízení: republika v čele s prezidentem, volený dvoukomorový parlament Nezávislost/vznik státu: 28. 10. 1918 – vznik Československa (státní svátek) 1. 1. 1993 – vznik České republiky (státní svátek) Správní rozdělení: územní samospráva Územní samosprávné celky: 14 krajů (vyšší územní samosprávné celky) 6 258 obcí (základní územní jednotky) Rozloha území: 78 866 km2 Geografická poloha: střední Evropa Počet obyvatel: 10,2 milionu Hlavní město: Praha (496 km2, 1,2 milionu obyvatel) – http://www.praha-mesto.cz Úřední jazyk: čeština Měna: česká koruna (Kč, CZK) = 100 haléřů Mezinárodní zkratka: CZE Státní poznávací značka: CZ Podnebí: mírné Časové pásmo: GMT + 1 hodina
Česká republika
[Základní údaje]
5
Celková délka státních hranic: 2 290 km Sousedící země (délka společné státní hranice): Německo (810,3 km) Polsko (761,8 km) Rakousko (466,3 km) Slovensko (251,8 km) Státní symboly: velký státní znak malý státní znak státní vlajka státní barvy státní pečeť vlajka prezidenta republiky státní hymna (Kde domov můj – píseň od Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla ze zpěvohry Fidlovačka z roku 1834) Důležité adresy na Internetu: http://www.czech.cz http://www.vlada.cz http://www.army.cz
[ Zapojení České republiky do mezinárodních organizací (výběr)] Organizace
Členství České republiky
Organizace spojených národů (OSN) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) Evropská unie (EU)
od 19. 1. 1993* od 19. 1. 1995 od 12. 3. 1999 od 1. 5. 2004
* Československo bylo jedním ze zakládajících členských států OSN dne 26. 6. 1945.
Středočeská krajina
6
Česká republika
]
Pražský hrad – národní kulturní památka
Státní zřízení]
Česká republika je unitárním státem v čele s prezidentem. Ústavněprávní vztahy, státní zřízení a práva a povinnosti občanů upravuje Ústava České republiky ze dne 16. 12. 1992. Součástí ústavního pořádku republiky je i Listina základních práv a svobod. Státní moc je v České republice vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
[Orgány státní moci] Moc zákonodárná Parlament České republiky — nejvyšší zákonodárný orgán; tvoří ho dvě komory: Poslanecká sněmovna (200 poslanců, funkční období je čtyřleté) Senát (81 senátorů, funkční období je šestileté; každé dva roky se volí třetina senátorů) Moc výkonná Prezident republiky — hlava státu, funkční období je pětileté — volí ho Parlament ČR na společné schůzi obou komor Vláda — vrcholný orgán moci výkonné — je odpovědná Poslanecké sněmovně — skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů Moc soudní — vykonávají ji jménem republiky nezávislé soudy prostřednictvím nezávislých soudců — působnost a organizace soudů je stanovena zákonem
7
Sídlo vlády České republiky
Pražský hrad – sídlo prezidenta republiky
8
Česká republika
Budova Senátu
Budova Poslanecké sněmovny
]
Systém veřejné správy]
Principy veřejné správy rovněž vycházejí z Ústavy České republiky. Veřejná správa se dělí na státní správu a samosprávu. Státní správa je výkonem státní moci.
[Orgány státní správy] Stát – ústřední orgány státní správy: a) ministerstva
b) další ústřední orgány státní správy Kraje – krajské úřady – vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zákonem
– jsou nadřízeným orgánem pověřených obecních úřadů a obcí s rozšířenou působností na úseku státní správy Obce – obecní úřady – vykonávají státní správu v přenesené působnosti v rozsahu daném zákonem Podle Ústavy České republiky jsou základními územními jednotkami samosprávy obce a vyššími samosprávnými celky kraje. V současnosti existuje v České republice 6 258 obcí a 14 krajů. Kraje se řídí samostatným zákonem o krajích. Jsou veřejnoprávními korporacemi, které mají vlastní majetek a příjmy a hospodaří podle vlastního rozpočtu za podmínek stanovených zákonem. Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje; dalšími orgány jsou rada kraje, hejtman a krajský úřad. Obce jsou z hlediska jejich samosprávné funkce nezávislé a řídí svou činnost příslušnými zákony, mimo jiné i samostatným zákonem o obcích. Státní moc může intervenovat pouze tehdy, porušuje-li obec zákon. Podle Ústavy České republiky jsou obce veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek, s nímž pak hospodaří podle vlastního rozpočtu. Zároveň mají své vlastní finanční prostředky a zdroje a hospodaří s nimi nezávisle při respektování podmínek daných zákonem. Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce; jejími dalšími orgány jsou starosta, rada obce, obecní úřad a zvláštní orgány obce.
9
Město je obec, která jím byla v historickém slova smyslu před schválením zákona o obcích. Statutární města (České Budějovice, Karlovy Vary, Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava a Havířov) mají právo uspořádat si své poměry vlastním statutem, na jehož základě si mohou rozdělit svá území na městské části a čtvrti. Město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dále jsou jeho orgány starosta (v případě statutárního města primátor), rada města, městský úřad (u statutárního města magistrát) a zvláštní orgány města. Městská část má obdobné orgány jako obec. Hlavní město Praha je současně krajem a je spravováno na základě samostatného zákona.
[Kraje – vyšší územně správní celky České republiky – od 1. 1. 2000] Název kraje
Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký
10
Zkratka
PHA STČ JHČ PLK KVK ULK LBK
Název kraje
Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
Zkratka
HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK
Česká republika ]
Obyvatelstvo a charakter osídlení]
Česká republika se vyznačuje relativně rovnoměrnou hustotou osídlení a poměrně hustou sítí malých a středních měst. Pro velikostní strukturu obcí je charakteristický velký podíl malých obcí do 2 000 obyvatel. V některých regionech (zejména v západních a jižních Čechách a na západní Moravě) se však nachází značné množství obcí s 500 a méně obyvateli. Tato roztříštěnost pak přináší určité problémy z hlediska profesionalizace jejich veřejné správy i z hlediska jejich financování.
[Největší města – pořadí podle počtu obyvatel] 1. Praha, hlavní město 1 170 571 obyvatel
2. Brno 3. Ostrava 4. Plzeň 5. Olomouc 6. Liberec 7. České Budějovice
(k 30. 12. 2004)
6
9 14
8. Hradec Králové 9. Ústí nad Labem 10. Pardubice 11. Havířov 12. Zlín 13. Kladno 14. Most 15. Karviná 16. Opava
8 13
1
10 16
4 5
2
3 15 11
12
7
11
Demografický vývoj je v České republice obdobný jako ve vyspělých evropských státech – vyznačuje se stárnutím populace, prodlužováním střední délky života, poklesem porodnosti a záporným přirozeným přírůstkem (tj. úbytkem) obyvatelstva. Počet obyvatel: 10 220 577 (k 30. 12. 2004) Průměrná hustota osídlení: cca 130 obyvatel na km2 Průměrná délka života: muži 72 let, ženy 79 let Národnostní složení: Češi (81 %) Moravané (13 %) Slováci (3 %) Poláci, Němci, Slezané, Romové a ostatní (3 %) Náboženské vyznání obyvatelstva: 44 % věřících – převážně římští katolíci (zhruba 40 %), – evangelíci (příslušníci různých protestantských církví 4 %), – pravoslavní aj. (0,2 %) 40 % bez vyznání 16 % obyvatelstva se nevyjádřilo Nejvýše položené obydlí: meteorologická stanice na Pradědu (Hrubý Jeseník) – 1 491 m nad mořem Nejníže položené sídlo: Hřensko (region Děčín) – 130 m nad mořem Nejvýše položené sídlo: Filipova Huť (Modrava, region Klatovy) – 1 093 m nad mořem Největší obec: Praha (hlavní město – 1,2 milionu obyvatel) Nejmenší obec: Rubakov (region Mladá Boleslav – 17 obyvatel)
12
Česká republika
Kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí je skvělou ukázkou českého baroka
Čertovka – rameno Vltavy vytváří v okolí ostrova Kampa idylická zákoutí
]
Hlavní město České republiky Praha]
Letecký snímek Prahy s pohledem na Pražský hrad, Malou Stranu a Vltavu s Karlovým mostem
13
Staroměstský orloj byl vytvořen kolem roku 1410, zdokonalen mistrem Hanušem okolo roku 1490
Vitráže v katedrále sv. Víta navrhovali přední čeští malíři: Max Švabinský, Karel Svolinský, Alfons Mucha a další
Rudolfinum – novorenesanční stavba dvojice architektů Zítek-Schulz byla zbudována v letech 1874-1885; za první Československé republiky zde zasedal parlament, dnes slouží svému původnímu účelu jako centrum kultury
14
Česká republika
Budova Národního divadla postavená podle projektu architekta Josefa Zítka v letech 1868–1883 a dokončená architektem Josefem Schulzem je skvělou ukázkou novorenesanční české architektury 19. století Královský letohrádek založený v roce 1538 je nejčistším projevem italské renesanční architektury na sever od Alp
15
Staronová synagoga zbudovaná na Starém Městě v druhé polovině 13. století připomíná bohatou a pohnutou historii židovského obyvatelstva na území Prahy
Horní část Václavského náměstí je uzavřena novorenesanční budovou Národního muzea, která byla postavena v letech 1885–1890 podle projektu architekta Josefa Schulze; jezdecká socha sv. Václava se čtyřmi patrony českého národa je dílem sochaře J. V. Myslbeka
Dům U Zvonu na Staroměstském náměstí je gotickou stavbou ze 14. století, která prošla mnoha přestavbami, s ním sousedící palác Golz-Kinských, nejkrásnější architektura pražského rokoka, pochází z let 1755–1766 a je v něm umístěna grafická sbírka Národní galerie
16
Česká republika
]
Geografická charakteristika a přírodní podmínky]
Česká republika je vnitrozemským státem ležícím v západní části euroasijského kontinentu, ve střední Evropě. Nachází se v klimaticky příznivé poloze mírného pásu severní zemské polokoule – mezi 48°33‘ a 53°03‘ severní zeměpisné šířky, východně od 0° poledníku mezi 12°06' a 18°52' východní zeměpisné délky.
[
[Maximální vzdálenosti na ploše České republiky spojnice nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu je 278 km spojnice nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu je 493 km spojnice maximálně odlehlých bodů je 493 km maximální rozměr (délka) ve směru poledníku je 276 km maximální rozměr (délka) ve směru rovnoběžek je 452 km
Povrch České republiky je tvarově i výškově rozmanitý. Z hlediska fyzicko-geografického leží její území na rozhraní dvou různých horských soustav, systému Hercynského a Alpsko-Himalájského, které se od sebe liší stářím i geologickým a geomorfologickým vývojem. Západní a střední část republiky (Čechy) lemuje a pokrývá Česká vysočina, která vznikla v podstatě koncem prvohor a má převážně ráz pahorkatin a středohor. Vnitřní část tohoto území tvoří především vrchoviny a pahorkatiny Českého masivu a nížiny a roviny České tabule. Ohraničují je horské masivy a hraniční pohoří Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Českomoravská vrchovina. Do východní části státu (Morava, Slezsko) zasahují Západní Karpaty (s pohořím Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty), které nabyly své nynější podoby v třetihorách. Rozhraní mezi Českou vysočinou a Západními Karpaty vyplňuje pásmo úvalů a povodí řeky Moravy. Sníženina mezi oběma horskými systémy se nazývá Moravská brána.
17
[Nejvyšší hory v pohořích České republiky] Pohoří
Nejvyšší hora
Výška (v m nad mořem)
Krkonoše Jeseníky
Sněžka Praděd Králický Sněžník Plechý Boubín Lysá hora Klínovec
1 602 m nad mořem 1 492 m 1 422 m 1 378 m 1 362 m 1 324 m 1 244 m
Šumava Moravskoslezské Beskydy Krušné hory
Šumava
Nejvyšší hora České republiky Sněžka
Nejvyšší bod: Sněžka (v pohoří Krkonoše) – 1 602 m nad mořem Nejnižší bod: hladina Labe u Hřenska – 115 m nad mořem Nejrozsáhlejší horopisný celek: Českomoravská vrchovina (nevysoké pohoří na rozhraní Čech a Moravy) – asi 13 500 km2
18
Podnebí České republiky je mírné a vlhké. Odpovídá její poloze v severním mírném pásmu, kde se střetávají a střídají vlivy oceánické od západu (malé sezónní i denní rozdíly teplot vzduchu, hojnost srážek) s vlivy kontinentálními od východu (velké teplotní rozdíly, málo srážek). Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách; na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Kromě toho má velký vliv na podnebí republiky nadmořská výška a reliéf zemského povrchu. Srážky přinášejí především západní větry. Množství srážek ovlivňuje zejména nadmořská výška a v horách i orientace svahů vůči větrům. (Vlivem silných dešťů se na území České republiky vyskytly také rozsáhlé povodně – například v roce 1997 v povodí řeky Moravy a v roce 2002 v povodí řek Vltavy a Labe; povodně na Vltavě v některých místech dokonce překročily tisíciletou vodu.)
Česká republika
Katastrofální povodně v roce 2002
Průměrné roční teploty vzduchu: nejvyšší 9,5 °C / nejnižší 0,1 °C Nejchladnější měsíc roku: leden (průměrné teploty kolem 2 °C) Nejteplejší měsíc roku: červenec (průměrné nejvyšší teploty v horských oblastech 8 až 12 °C, v nížinách 18 až 21 °C) Průměrné roční srážky: v horách od 900 do 1 700 mm, v nízkých polohách od 450 do 650 mm Vodstvo České republiky představují hlavně řeky, jen v malé míře vodní nádrže, rybníky a jezera. Územím České republiky procházejí hlavní evropská rozvodí, která ji rozdělují do tří úmoří – Severního, Černého a Baltského moře. Rozvodním uzlem těchto tří moří je Králický Sněžník (1 423 m nad mořem). Hlavními říčními osami jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě především Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a na severu Moravy a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). V zemi se také nachází množství minerálních pramenů, které jsou často využívány k léčebným účelům (nejvýznamnějšími lázněmi v Čechách jsou Karlovy Vary a Mariánské Lázně, na Moravě Luhačovice). Největší plocha povodí: Labe – 51 104 km2 (jen na území ČR) Nejvodnatější tok: Labe – průměrný průtok u Hřenska 308 m3.s-1 Největší objem vody ve vodní nádrži: Orlická přehrada (na řece Vltavě) – 720 mil m3 vody Nejteplejší minerální pramen: Vřídlo v Karlových Varech – 72 °C Nejkratší vzdálenost od moře: 326 km (Šluknov–Štětínský záliv v Baltském moři)
19
[Nejdelší řeky]
Úmoří *
Délka v km Průtok v m3.s-1
Vltava (ústí do Labe) Labe (státní hranice) Dyje (ústí do Moravy) Ohře (ústí do Labe) Morava (soutok s Dyjí) Berounka (ústí do Vltavy) Sázava (ústí do Vltavy)
433 370 306 291 283 246 225
149 308 44 38 109 36 25
Severní moře Severní moře Černé moře Severní moře Černé moře Severní moře Severní moře
* Do Baltského moře odvádí vody z Hrubého a Nízkého Jeseníku řeka Odra, která má na území České republiky pouze svůj horní tok.
[Největší vodní plochy] Plocha v ha Maximální hloubka v m
Přehradní nádrže (na řekách) Lipno (na Vltavě) Orlík (na Vltavě) Švihov (na Želivce) Nové Mlýny III (na Dyji) Slapy (na Vltavě) Rybníky (v jižních Čechách) Rožmberský (u Třeboně) Horusický (u Veselí nad Lužnicí) Bezdrev (u Hluboké nad Vltavou) Jezera (na Šumavě) Černé Čertovo Plešné
20
4 870 2 732 1 670 1 668 1 392
489 416 394
18,4 10,3 7,5
22 74 56 8 58
6,2 6 5
40 37 18
Přehradní nádrž Orlík a Žďákovský most s největším rozpětím ocelového oblouku v republice
Česká republika Půdy, rostlinstvo a zvířena úzce závisí na různosti jednotlivých složek zeměpisného prostředí (klimatických podmínkách, výškové členitosti povrchu) a jejich vzájemném působení. Půdní pokryv České republiky se vyznačuje značnou variabilitou – a to jak zrnitostním složením půd, tak i rozšířením jednotlivých půdních typů. Nejběžnějším typem půd jsou hnědé půdy. Zemědělská půda nejvyšší bonity se vyskytuje v říčních úvalech zejména v Polabí v Čechách a v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu na Moravě.
Flora a fauna vyskytující se na území České republiky svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. V prehistorické době pokrývaly více než 90 % území České republiky lesy. Šlo převážně o lesy smíšené, v jejichž skladbě se projevovalo uspořádání do výškových stupňů. V současné kulturní krajině je lesní pokryv výsledkem lidské činnosti, původní porosty se zachovaly jen vzácně v odlehlých a nepřístupných místech. Lesy dnes zaujímají pouze zhruba 30 % celkové rozlohy republiky – jedná se hlavně o uměle pěstované lesy jehličnaté s převahou smrku a borovice. Květena České republiky zahrnuje více než 3 000 druhů cévnatých rostlin. Podle polohy státu rozlišujeme tři oblasti květeny: Česká vysočina patří svou polohou do oblasti středoevropské lesní květeny. Nížiny s teplým podnebím jsou oblastí stepní panonské květeny. V karpatských pohořích se setkáváme s karpatskou květenou. Podle výškové členitosti vytváří květena na území České republiky šest výškových vegetačních pásem: pásmo nížinné s teplomilnou květenou, pásmo pahorkatin a vrchovin, pásmo lesostepí s listnatými lesy, pásmo podhorské s převládajícími smrkovými monokulturami, pásmo horské se smrkem a bukem, pásmo subalpinské.
21
Zvířena České republiky patří ke dvěma podoblastem paleoarktické oblasti: zóně hájů, zóně stepní (na jižní Moravě).
Původní složení zvířeny se postupně změnilo vlivem hospodářské činnosti člověka – ať už vyhubením některých druhů, nebo umělým chovem lovné zvěře a domácího zvířectva. V současné době žije na území státu zhruba 40 000 živočichů, z toho 75 % hmyzu. Typickými zástupci zvířectva nejrozšířenějšího ve volné přírodě jsou například: srnec, daněk, muflon, jelen, divoké prase, liška, zajíc, tchoř, veverka, kuna lesní, sysel, křeček, ježek, krtek, holub, datel, žluva, káně lesní, jestřáb, kukačka, koroptev, křepelka, skřivan, sýkorka, stehlík, drozd, tetřev, užovka, zmije, ještěrka...
]
Nerostné bohatství]
Pokud jde o nerostné bohatství, surovinové zdroje České republiky jsou poměrně omezené a s výjimkou uhlí a stavebních surovin i značně vyčerpané. Nejvýznamnější nerostnou surovinou a zároveň i největším energetickým zdrojem republiky je uhlí, ačkoliv jeho těžba za posledních deset let značně poklesla a útlumový program stále pokračuje. Hlavní zásoby černého uhlí se nacházejí na severovýchodě Moravy (v ostravsko-karvinském revíru). Velké zdroje hnědého uhlí (těžitelné povrchově) jsou uloženy v podkrušnohorských hnědouhelných pánvích – především v Mostecké a Sokolovské. Při okraji ostravsko-karvinského revíru a na jižní Moravě při ložiscích ropy (mezi Hodonínem a Břeclaví) se v malém množství těží rovněž zemní plyn. Dále má stát také poměrně značné zásoby keramických, žáruvzdorných a sklářských surovin, stavebního kamene, štěrků, cihlářských hlín a vápence. Ložiska kvalitního kaolínu jsou v západních Čechách na Karlovarsku a Plzeňsku. Kvalitní sklářské písky se nacházejí v severních Čechách na Broumovsku, Turnovsku a Jičínsku. Významná je těžba vápence v Českém krasu a Moravském krasu, žuly v Jeseníkách a na Českomoravské vysočině a říčních štěrkopísků na středních tocích řek Moravy a Labe. V útlumu je dnes kdysi velmi významná těžba uranových rud – v současné době se v České republice již netěží.
]
Úroveň životního prostředí]
V období centrálně řízené ekonomiky bylo životní prostředí značně poškozeno. Hlavním faktorem poškození bylo znečištění ovzduší kysličníkem siřičitým (a to nejen z elektráren v severních Čechách, ale i v důsledku imisí z elektráren ve východním Německu a jižním Polsku). Nejvíce byly postiženy severní Čechy, kde došlo k rozsáhlému poškození jehličnatých lesů. Oblast Severočeské hnědouhelné pánve byla navíc citelně postižena rozsáhlou devastací území v důsledku povrchové těžby. Vysoké bylo také znečištění řek, které vzniklo vypouštěním průmyslových odpadů a nedostatečnou kapacitou (někdy i absencí) čistíren odpadních vod. Týkalo se to zejména řek Labe, Ohře, Vltavy, Odry a Moravy. Od roku 1990 se úroveň životního prostředí ve všech ukazatelích zlepšuje. Je to jednak z důvodu omezování těžby černého i hnědého uhlí, hutnictví a některých odvětví těžkého průmyslu, jednak v důsledku uplatňování aktivní politiky zlepšování životního prostředí, aplikace odsiřovacích zařízení v hnědouhelných elektrárnách a výstavby čistíren odpadních vod na řekách. Rostou ale negativní dopady vyplývající z růstu automobilové dopravy (hluk, exhalace apod.).
22
Česká republika
Kladenská průmyslová oblast – v minulosti hrála významnou roli v hospodářství země
]
Národní hospodářství]
Česká republika je již tradičně průmyslovou zemí – už v období Rakousko-Uherska byly Čechy a Morava hospodářsky nejrozvinutější částí monarchie, která produkovala zhruba 75 % její průmyslové produkce. V letech 1948–1989 byla ekonomika České republiky orientována ve shodě s celkovou politikou zemí východního bloku na rozvoj energetiky, hutnictví a těžkého průmyslu. Důsledkem bylo poškozování životního prostředí a vysoká energetická náročnost výroby. Po roce 1990 dochází k útlumu některých odvětví těžkého průmyslu (hutnictví železa, výroby lokomotiv a zbrojní výroby) a rozvíjí se naopak průmysl lehký (elektrotechnika a dřevozpracující, chemický a potravinářský průmysl). Ekonomika České republiky se stává integrální součástí ekonomiky světové s těsnými vazbami na státy Evropské unie, zejména na Německo. Dalším jevem je rozvoj služeb a s ním související přesun zaměstnanců ze sekundárního do terciérního sektoru. Ten je však doprovázen i strukturálními problémy a růstem nezaměstnanosti. Energetická síť České republiky je zapojena do evropské energetické sítě, energetického systému (výměny energie) sousedních států. Největší podíl vyrobené elektrické energie připadá stále na spalování uhlí v tepelných elektrárnách. Jejich provoz se však omezuje, protože jsou jedním z hlavních znečišťovatelů životního prostředí. Největší tepelné elektrárny se nacházejí v Mostecké pánvi při dolech s povrchovou těžbou málo kvalitního hnědého uhlí (Tušimice, Prunéřov). Značná část tepelné energie se také získává spalováním zemního plynu a ropy, přepravovaných na území republiky plynovody a ropovody z Ruska. V budoucnu budou zřejmě největšími výrobci elektrické energie jaderné elektrárny. První česká jaderná elektrárna byla vybudována v Dukovanech na Třebíčsku, další u Temelína v jižních Čechách. Vodní elektrárny mají význam pouze doplňkový – vzhledem k nedostatku vody jsou využívány jen v době největšího zatížení energetické rozvodné sítě. Nejvýznamnější je kaskáda vodních elektráren na Vltavě, kde byly k jejich výstavbě nejlepší podmínky (Lipno, Orlík, Slapy). V malém množství a spíše výjimečně jsou elektrická energie a teplo získávány i z takzvaně netradičních zdrojů (větrných elektráren, slunečních kolektorů apod.).
23
Průmysl je soustředěn nejvíce v severní části Čech, zatímco jižní Čechy a pomezí s Moravou (kraj Vysočina) jsou především zemědělské oblasti. Morava má své průmyslové regiony jak na severu, tak i na jihu svého území. Hlavními středisky průmyslu jsou samozřejmě velká města a jejich okolí: Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Zlín… K rozhodujícím průmyslovým odvětvím České republiky patří například průmysl strojírenský, a to hlavně výroba vozidel a zařízení pro potravinářský průmysl; dále průmysl kovodělný, chemický, elektrotechnický, textilní, oděvní, kožedělný, obuvnický, polygrafický či potravinářský. Tradiční je výroba skla, porcelánu, keramiky a bižutérie i průmysl dřevozpracující (včetně výroby hudebních nástrojů, tužek a zápalek).
[Nejvýznamnější průmyslové metropolitní (městské) aglomerace a regiony]
24
Pražská středočeská aglomerace (cca 1,5 mil. obyvatel) soustřeďuje hlavně centrální funkce, školství, služby a vyspělý průmysl Ostravská aglomerace (cca 1 mil. obyvatel) ekonomika regionu byla založena zejména na těžbě černého uhlí a hutnictví železa, v současnosti prochází výraznou restrukturalizací Brněnská aglomerace (cca 0,5 mil. obyvatel) soustřeďuje školství, služby a strojírenský průmysl Hradecko-pardubická aglomerace (cca 0,3 mil. obyvatel) soustřeďuje průmysl chemický, elektrotechnický, strojírenský a potravinářský Severočeská aglomerace zahrnuje města Chomutov, Most, Ústí nad Labem a Teplice, ekonomika regionu je založena především na těžbě hnědého uhlí a chemickém průmyslu Liberecko-jablonecká aglomerace soustřeďuje textilní, sklářský a strojírenský průmysl Plzeňská aglomerace převažuje zde strojírenský a potravinářský průmysl Středomoravská aglomerace zahrnuje města Olomouc, Prostějov a Přerov, má průmyslový charakter, ale je také významným centrem školství Zlínská aglomerace soustřeďuje obuvnický, gumárenský a strojírenský průmysl
Česká republika Zemědělství disponuje zhruba 4 280 000 ha zemědělské půdy (zaujímá 55 % rozlohy státu) a je bezprostředně ovlivňováno přírodním prostředím republiky. Rostlinná výroba se zaměřuje na produkci obilovin (zejména pšenice, ječmene a žita), pícnin a krmných plodin (ovsa, kukuřice, řepy), technických kultur (cukrovka, řepka) a brambor nebo na pěstování luštěnin, zeleniny a ovoce. Na jihu Moravy se daří vinné révě, ve středních Čechách se pěstuje chmel. Živočišná výroba mírně převažuje nad rostlinou a jejím rozhodujícím odvětvím je chov skotu, prasat, drůbeže, ovcí a koní. Dlouholetou tradici má také chov ryb. Vedle přímé spotřeby je rostlinná a živočišná výroba důležitým dodavatelem surovin pro potravinářský průmysl, kde má významnou roli pivovarnictví.
]
Dovoz a vývoz]
Vzhledem k omezené surovinové základně má pro hospodářství České republiky velký význam dovoz surovin – především ropy a zemního plynu (z Ruska), železné a manganové rudy (z Ruska, Brazílie a Indie), soli a síry (z Polska). Dále se dovážejí hlavně krmiva, vlna a bavlna, kaučuk, surové kůže, léky, různé průmyslové a potravinářské výrobky či tropické ovoce. Ve vývozu republiky zaujímá rozhodující postavení průmyslové a potravinářské zboží: stroje a strojní zařízení, automobily, traktory, válcovaný materiál, železo, ocel, chemikálie, bižutérie, keramika, sklo, textil, pivo, maso, chmel, sladovnický ječmen a pšenice...
25
]
Dopravní systém]
Díky své poloze je Česká republika křižovatkou důležitých dopravních cest. Hustota jak silniční, tak železniční sítě je v České republice poměrně vysoká, je však nutné zlepšit jejich technické parametry. Ve srovnání s vyspělou Evropou jsou totiž obě dopravní sítě zastaralé, s nedostatkem moderních kapacitních komunikací. Nejdelší tunel: silniční – 2 002 m Praha-Strahov železniční – 1 747 m na železniční trati Klatovy–Železná Ruda Nejvýše položená železniční stanice: Kubova Huť na Šumavě – 995 m nad mořem Nejdelší most: Žďákovský most (541 m) První delší železniční trať (v Čechách i Evropě): vedla z Českých Budějovic do Lince, postavil ji v letech 1824–1832 inženýr František Antonín Gerstner pro koněspřežní železnici, byla dlouhá zhruba 129 km a měla rozchod 112 cm První elektrická úzkorozchodná železnice: byla vybudována z Tábora do Bechyně, projektoval ji inženýr František Křižík v roce 1902 a je dosud v provozu Železniční doprava České republiky je prostřednictvím sousedních států zapojena do evropského železničního systému. Mezistátní rychlíkové spoje vedou z České republiky přes Slovensko na Ukrajinu a do Ruska; mezistátní expresy (eurocity a intercity) napojují české území prostřednictvím německých a rakouských železnic na západoevropský železniční systém. Do budoucna se počítá s dalším rozšířením průjezdních (tranzitních) spojů rychlovlaků přes české území a modernizací tranzitních železničních koridorů (vysokorychlostní železnice). Cílem je zajistit kvalitní mezinárodní spojení České republiky s Berlínem, Vídní, Bratislavou, Varšavou, Norimberkem a Lincem i mezi jednotlivými regiony ČR. Silniční doprava České republiky má poměrně hustou síť, která se v současné době modernizuje – staví se silniční obchvaty, objezdy a dálnice, hlavní silnice se „napřimují“ a rozšiřují. Dálniční síť ČR by se měla v budoucnu stát součástí evropského dálničního dopravního systému. Zcela dokončena je však zatím pouze dálnice D2 z Brna na Slovensko, na níž navazuje hlavní česká silniční magistrála – dálnice D1. Ta směřuje napříč republikou z Prahy do Brna a pak do Lipníku nad Bečvou. Zde by na ni měla navazovat dálnice D47, která odtud povede na hranici s Polskem. Další významná dopravní osa, plánovaná trasa dálnice D3 by měla vést z Prahy přes jižní Čechy do Rakouska. Směrem na západ je již kromě obchvatu Plzně téměř dokončena dálnice D5 z Prahy přes Plzeň do Německa. Dokončení dálnice D8, vedoucí z Prahy do Německa přes severní Čechy, zase naráží na problémy ochrany přírody spojené s průchodem chráněnou krajinnou oblastí Českého středohoří. Do prostoru hradecko-pardubické aglomerace a do Polska směřuje pak z Prahy dálnice D11.
26
Česká republika
Mezinárodní letiště Praha-Ruzyně
Železniční most u Horního Tanvaldu
[
[Dálnice České republiky Dálnice Trasa (včetně hraničních přechodů – českého/sousední země)
D1 D2 D3 D5 D8 D11 D47
Návaznost, další směr
Praha–Brno–Vyškov–Hulín–Přerov–Lipník nad Bečvou D47 – Ostrava, Polsko Brno–Břeclav/Brodské–Slovensko Bratislava, Maďarsko Praha–Tábor–České Budějovice–Dolní Dvořiště/Wullowitz–Rakousko Linec Praha–Plzeň–Rozvadov/Waidhaus–Německo Norimberk Praha–Lovosice–Ústí nad Labem–Petrovice/Breitenau–Německo Drážďany Praha–Poděbrady–Hradec Králové–Trutnov–Královec/Lubawka–Polsko Štětín Lipník nad Bečvou–Ostrava–Polsko Katovice, Varšava
Letecká doprava České republiky má mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni a české i zahraniční aerolinie spojují republiku s významnými městy Evropy i ostatních světadílů. Letiště pravidelných linek a aerotaxi vnitrostátní letecké dopravy jsou také například v Ostravě, Brně a Karlových Varech. Říční doprava je provozována hlavně na dolním toku Vltavy (nákladní po Prahu a osobní po Slapskou přehradu) a na splavné části Labe (do Chvaletic). Potrubní doprava slouží zejména k dovozu ropy a zemního plynu z Ruska a rozvádí plyn do jednotlivých měst. Mimořádný význam mají v současné době spoje (instituce provozující a zajišťující spojové služby), které se starají o přenos televize a rozhlasu, o propojení telefonní a faxové sítě nebo o přenos různých druhů informací po celosvětových datových sítích (Internet).
27
Pražský hrad
Zlatá ulička v Praze na Hradčanech
]
Cestovní ruch, rekreace a lázeňství]
Díky většinou půvabné krajině, proslulým léčivým a minerálním pramenům (léčebné lázně), bohatství lesů a přírodně chráněných území i množství historických a kulturních památek je Česká republika stále více vyhledávanou rekreační a kulturní oblastí, atraktivní pro zahraniční návštěvníky.
[Nejvyhledávanější oblasti cestovního ruchu] Přírodní oblasti s národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a přírodními rezervacemi Krkonoše, Šumava, Beskydy, Jeseníky, Orlické hory Oblasti s přírodními zajímavostmi a zvláštnostmi krasové jevy: Moravský kras, Český kras–Berounsko skalní města: Český ráj–Turnovsko, České Švýcarsko–Děčínsko, Adršpašsko-teplické skály–Broumovsko Krajiny s vodními plochami jižní Čechy s rybníky (Třeboňsko) a velkými vodními nádržemi na Vltavě (Lipno, Orlík, Slapy) Máchovo jezero u Doks jižní Morava s vodními nádržemi na Dyji (Nové Mlýny, Vranov) Velká města a městské památkové rezervace s kulturněhistorickými památkami Praha, Brno, Plzeň, České Budějovice, Cheb, Olomouc, Ostrava, Tábor, Hradec Králové, Jindřichův Hradec, Liberec, Pardubice (zvláštní postavení z mezinárodních hledisek mají městské památkové rezervace vybrané mezinárodní organizací UNESCO jako světové kulturní památky – Praha, Český Krumlov, Telč a Kutná Hora)
28
Lázně s léčivými a minerálními prameny nejznámější je západočeská lázeňská oblast – Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Jáchymov, Františkovy Lázně
Česká republika
Šumavské hřebeny v okolí Srní
Lázeňská kolonáda v Karlových Varech
]
Nejnavštěvovanější lázeňská města]
Západní Čechy Karlovy Vary
– největší a nejvyhledávanější lázně České republiky – s termálními prameny (72 °C teplé Vřídlo) – léčí se zde nemoci trávicího ústrojí, cukrovka aj. Františkovy Lázně – se studenými minerálními prameny a slatinami – léčí se zde nemoci oběhového ústrojí, srdeční a ženské choroby Mariánské Lázně – se studenými minerálními prameny v krásné lesnaté krajině – léčí se zde nemoci trávicího a pohybového ústrojí, výměny látkové aj. Jáchymov – s termálními radioaktivními prameny – léčí se zde zejména nemoci pohybového ústrojí Teplice – léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí
Severní Čechy Janské Lázně
– nacházejí se v lesnaté krajině Krkonoš – napravují se zde stavy po obrně
Střední Čechy Poděbrady
– léčí se zde srdeční choroby
Jižní Čechy Třeboň
– léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí
Morava Luhačovice
– největší moravské lázně – léčí se zde především nemoci dýchacích cest 29
]
Ochrana přírody a kulturněhistorických památek]
Ochrana přírody má v České republice dávnou tradici a patří k nejvyspělejším na světě. Původní přírodní prostředí je chráněno v přírodních rezervacích a národních parcích. Ochrana kulturněhistorických památek zahrnuje nejvýznamnější objekty a výtvory lidské činnosti spjaté s historií území a jeho obyvatelstva. Jedná se tedy například o hrady, zámky, kostely a další architektonické a stavební památky, části měst chráněné jako městské památkové rezervace, umělecké (výtvarné, literární, hudební) i technické výtvory. Mezi místa, kde jsou soustředěny zvláště lidové stavební památky, patří muzea v přírodě – skanzeny. Další doklady o přírodě a historii lidské společnosti jsou uchovávány a opatrovány v muzeích, galeriích i knihovnách.
[Národní parky České republiky] Národní park Šumava Krkonošský národní park České Švýcarsko Národní park Podyjí
Rozloha v km2
Rok vyhlášení
683 359 78 61
1991 1963 2000 1978
Národní park Šumava
[Největší chráněné krajinné oblasti] Beskydy České středohoří Šumava Jeseníky Bílé Karpaty
30
Rozloha v km2
Rok zřízení
1 197 1 065 999 745 745
1973 1976 1963 1969 1980
Nejstarší přírodní rezervace, chráněná území: pralesní rezervace Žofínský prales a Hojná voda (v Novohradských horách), Boubínský prales (na Šumavě) Nejdelší jeskynní systém: Amatérská jeskyně – Punkevní jeskyně v Moravském krasu v délce 34 900 m Nejhlubší propast: Hranická propast – Hranice na Moravě, okres Přerov (hloubka 244,5 m) Nejznámější nejrozlehlejší propast: Macocha (hloubka 168 m)
Česká republika [Památky na území České republiky zapsané do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)] 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Praha Český Krumlov Telč Žďár nad Sázavou Kutná Hora Lednice, Valtice Holašovice (obec Jankov) Kroměříž Litomyšl Olomouc Brno Třebíč
historické jádro historické jádro historické jádro kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře historické jádro s chrámem sv. Barbory a katedrála Panny Marie v Sedlci kulturní krajina (Lednicko-valtický areál) barokní náves arcibiskupský zámek a zahrady zámecký areál sousoší Nejsvětější Trojice vila Tugendhat bazilika sv. Prokopa, židovská čtvť a hřbitov
1992 1992 1992 1994 1995 1996 1998 1998 1999 2000 2001 2003
[Muzea lidové architektury v přírodě – skanzeny (výběr)] Muzeum vesnice v Kouřimi Muzeum lidové architektury v Kadově na Českomoravské vrchovině Polabské národopisné muzeum pro okruh dřevěného domu lidového středních Čech v Přerově
nad Labem Muzeum lidové architektury v Třebízi Expozice zemědělských staveb jihovýchodní Moravy ve Strážnici na Moravě Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
Valašské muzeum v přírodě – vystoupení souboru Ondráš
Historické centrum Českého Krumlova
31
Pražský hrad
Národní divadlo
[Nejznámější městské památkové rezervace a národní kulturní památky] Památkové rezervace
Praha Hlavní město Praha (historické jádro města)
Střední Čechy Kutná Hora
Jižní Čechy Tábor České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Třeboň
32
Západní Čechy Domažlice Horšovský Týn Františkovy Lázně Cheb
Národní kulturní památky
Pražský hrad Vyšehrad Karlův most Karolinum Národní divadlo Národní muzeum Staroměstské náměstí Anežský areál Bílá hora (bojiště s letohrádkem Hvězda a oborou) Památník protifašistického odboje v Kobylisích
Vlašský dvůr v Kutné Hoře hrad Karlštejn slovanské hradiště Budeč Lidice Sázavský klášter
Tábor (historické jádro města) Kozí hrádek u Tábora hrad Zvíkov
hrad Přimda hrad Rabí slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci
Česká republika Severní Čechy Terezín Kadaň Litoměřice Žatec Východní Čechy Pardubice Litomyšl Hradec Králové Jičín Josefov Kuks a Betlém Jižní Morava Znojmo Mikulov Jihlava Telč Kroměříž
Malá pevnost se hřbitovem v Terezíně hora Říp s rotundou sv. Jiří hrad Bezděz
pietní území „Zámeček“ v Pardubicích zámek v Litomyšli Babiččino údolí v Ratibořicích
znojemská hradní rotunda hrad a pevnost Špilberk v Brně slovanské hradiště v Mikulčicích velkomoravské archeologické památky ve Starém Městě a okolí Průčelí katedrály sv. Víta na Pražském hradě
Severní Morava Olomouc Nový Jičín Štramberk
Přemyslovský palác v Olomouci Bratrský sbor ve Fulneku (Památník Jana Ámose Komenského)
Hrad Rabí
Karlštejn – hrad českých králů
33
]
Historický přehled]
Doklady o nejstarším osídlení území České republiky jsou datovány do starší doby kamenné. Prvním historicky doloženým etnikem byly od 4. století před naším letopočtem keltské kmeny (např. Bójové). Na přelomu letopočtu Kelty vytlačily a zemi ovládly kmeny germánské (Markomané, Hermundurové, Kvádové aj.). Od 6. století pronikají na území Čech a Moravy z východu Slované a Avaři. V první polovině 7. století se na obranu proti rozpínavosti Avarů spojili západní Slované v kmenový svaz známý jako Sámova říše. Nejstarší doložený státní útvar, Velkomoravská říše, vznikl na Moravě v první polovině 9. století. Ve stejné době se na naše území také šíří z východofranské říše křesťanství. Po zániku Velkomoravské říše se centrum vytváření státnosti přesunulo do Čech, kde do té doby (8.–10. století) existovalo jen několik kmenových uskupení. Sjednocení těchto kmenových společenství a vytvoření českého státu (knížectví) se podařilo až koncem 10. století rodu Přemyslovců z kmene Čechů, když vyvraždili většinu členů dalšího významného a jim politicky konkurujícího rodu Slavníkovců. V kontaktech se sousedy, zejména pak německou říší, se český přemyslovský stát postupně stává významným mocenským faktorem ve střední Evropě.
Detail opevnění Vyšehradu Románská rotunda sv. Martina na Vyšehradě v Praze
[Český stát ve 14. století ]
34
Česká republika
Od 12. do 14. století – tedy jak za vlády Přemyslovců (především Vladislava II., Přemysla Otakara I. a jeho vnuka Přemysla Otakara II.), tak i později v době panování Lucemburků (zejména českého krále a římského císaře Karla IV.) – zažívají České a Moravské země značný politický, hospodářský a kulturní rozmach. Český stát se vnitřně upevnil, hospodářsky zesílil a zaujal přední místo mezi středoevropskými zeměmi, zároveň pak i dosáhl největšího územního rozsahu v celé své historii. V rámci kolonizace v té době přichází také velké množství Němců. První třetina 15. století byla obdobím husitských válek, které vypukly po upálení náboženského reformátora Jana Husa († 1415). Jejich příčinou byla především již delší dobu trvající hluboká společenská krize. Toto masové hnutí však s sebou přineslo značný hospodářský úpadek.
Středověký hrad Velhartice
35
Obležení Prahy Švédy roku 1648
Roku 1526 získali českou korunu Habsburkové a země Koruny české se staly součástí habsburské říše (jejich státoprávní statut se fakticky nezměnil až do 17. století a formálně ještě ani o století později, od roku 1867 se však staly součástí Předlitavska). Již na začátku roku 1547 vypukl první stavovský odboj proti nastupující habsburské centralizaci a absolutismu. Skončil však porážkou a oslabením moci nekatolické šlechty a měst. Po dalším neúspěšném povstání českých stavů v letech 1618 až 1620 (impulzem k němu byla pražská defenestrace 23. 5. 1618 a skončilo roku 1620 bitvou na Bílé hoře) a následné třicetileté válce (1618–1648) nastalo období upevňování habsburské moci. Oslabení české státnosti v rámci habsburské říše provázel proces rekatolizace (bylo povoleno pouze katolické vyznání) a postupné poněmčování českých zemí, prosadil se absolutismus na úkor stavovského uspořádání státu. Koncem 18. století přichází spolu s nástupem kapitalismu a dalšími změnami obrození českého jazyka a kultury, začíná se formovat novodobé národní cítění, české národní uvědomění a v první polovině 19. století i moderní nacionalismus. Hlavní loď katedrály sv. Víta na Pražském hradě Památník národního písemnictví v Praze
36
Česká republika Na začátku 20. století, zejména pak během 1. světové války (1914–1918), se objevily i první koncepce na rakouské monarchii nezávislého českého (později československého) státu. Oficiálním orgánem tehdejšího zahraničního protirakouského odboje se stala Česká (později Československá) národní rada v Paříži v čele s T. G. Masarykem. Po porážce a rozpadu rakousko-uherské monarchie došlo roku 1918 ke spojení historických českých zemí s částmi Uherského království (Slovenskem a Podkarpatskou Rusí) a k vytvoření samostatné Československé republiky, jednoho z následnických států Rakousko-Uherska.
[Československo v roce 1920] Převrat roku 1918 v Brně
První prezident Československé republiky T. G. Masaryk Nejmladší obránci vlasti
37
[Československo v roce 1939] Vývoj samostatného Československa násilně přerušily mnichovská dohoda a následná okupace fašistickým Německem. Separatistické tendence německé menšiny v českém pohraničí, podporované z nacistického Německa, vedly roku 1938 k přijetí mnichovské dohody a okleštění československého území Německem. V březnu 1939 Hitler obsadil i zbytek českých zemí a vznikl Protektorát Čechy a Morava (1939–1945). Na Slovensku byl v té době vyhlášen samostatný stát (za 2. světové války satelit Německa). K aktivní spolupráci získali okupanti jen malou část českého národa, naopak velmi brzy začala pracovat řada odbojových organizací. V roce 1940 byla vytvořena i exilová vláda v Londýně v čele s Edvardem Benešem. Po ukončení 2. světové války v roce 1945 došlo k obnovení Československa, ale bez Podkarpatské Rusi (podle smlouvy se SSSR z 29. 6. 1945 byla pod názvem Zakarpatská Ukrajina připojena k Ukrajinské SSR a přeměněna na Zakarpatskou oblast). Zároveň byly v letech 1945–1946 na základě takzvaných Benešových dekretů vysídleny ze země zhruba tři miliony etnických Němců.
Pražské povstání v květnu 1945
38
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
Česká republika
Poválečný demokratický vývoj Československa byl však zmařen komunistickým převratem v únoru 1948. Republika se stala součástí sovětského bloku a komunistická strana zde zavedla totalitní režim. V politických procesech probíhajících zhruba od roku 1949 do roku 1957 bylo popraveno nebo odsouzeno k dlouholetým trestům vězení mnoho představitelů opozice a církevních hodnostářů. V letech 1960–1990 nesla země název Československá socialistická republika (ČSSR). Samotná 60. léta pak přinesla i určité reformy a liberalizaci kulturního a společenského života. Tento demokratizační proces vyvrcholil takzvaným Pražským jarem 1968, které ukončila v srpnu téhož roku vojenská intervence států Varšavské smlouvy a následná sovětská okupace. Dne 27. 10. 1968 přijalo Národní shromáždění zákon o federaci, který zakotvil rovnoprávné postavení českých zemí a Slovenska. V platnost však tento zákon vstoupil až na začátku roku 1969, tedy již ve zcela jiné politické situaci. V 70. a 80. letech probíhající normalizace znamenala stagnaci politického, hospodářského i sociálního života.
39
Česká republika
Panoráma Prahy
Procesy ve východní Evropě spojené s rozpadem sovětského bloku a „sametová revoluce“ (masové demonstrace po brutálním zásahu proti studentské demonstraci v Praze) v listopadu 1989 vedly ke svržení komunistického režimu a následné demokratizaci politického života. V roce 1990 se uskutečnily pluralitní volby a stát byl přejmenován na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR). Další návrhy slovenské reprezentace na volnou konfederaci však vyústily v roce 1992 v rozdělení Československa na dva samostatné státy. Dne 1. 1. 1993 se tedy Česká republika a Slovenská republika vydaly již jako suverénní státy na cestu návratu k demokratickému systému a tržní ekonomice.
Reprezentační prostory Pražského hradu
40
Obrana České republiky je souhrn opatření k zajištění státní svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Zahrnuje výstavbu systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Obrana republiky je záležitostí celé společnosti, každého jejího občana. Na jejím zajištění se společně, v součinnosti se státními orgány, orgány územních samosprávných celků a dalšími právnickými a fyzickými osobami podílejí ozbrojené síly i ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Za plánování a řízení obrany České republiky je odpovědná vláda a podílejí se na něm i ostatní ústavní orgány, činitelé a instituce, které k tomu mají příslušnými zákony vymezeny své úkoly. Vojenská obrana České republiky je založena na použití vlastních sil a prostředků a na bezpečnostních zárukách vyplývajících z členství v Severoatlantické alianci (NATO) a Evropské unii (EU). Působnost Ministerstva obrany České republiky (MO ČR) definuje § 16 zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je Ministerstvo obrany ČR ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se MO ČR podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření
Armáda České republiky
Armáda České republiky
41
k zajištění obrany státu vládě, Radě obrany a prezidentovi České republiky a koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů i orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně. Řídí vojenskou zpravodajskou službu a vojenské obranné zpravodajství. Zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky a koordinaci vojenského letového provozu s civilním letovým provozem. Organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády České republiky, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády České republiky. Kromě výše uvedených povinností také povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti, v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států a vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech. Ozbrojené síly mají za úkol připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení – tj. co nejefektivněji a nejlépe zabezpečit obranu jejího území s využitím zásad kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské úmluvy. Hlavní složkou ozbrojených sil je Armáda České republiky (AČR). Od 12. 3. 1999, kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance, je její armáda zapojena do integrované vojenské struktury NATO, do systému obranného, operačního a civilního nouzového plánování, do procedurálních a organizačních aspektů jaderných konzultací i do společných cvičení a operací. Jednotlivé druhy vojsk české armády jsou budovány v souladu s jejími závazky vyplývajícími z členství v NATO a ze zapojení do obranné a bezpečnostní politiky Evropské unie. V posledních letech bylo pak kromě mnoha změn vyplývajících z rozsáhlé reorganizace a modernizace ozbrojených sil významným mezníkem v životě Armády České republiky zejména ukončení základní vojenské služby (k 22. 12. 2004) a den, kdy se stala plně profesionální armádou (1. 1. 2005).
42
Armáda České republiky
Budova Generálního štábu AČR
Budova Ministerstva obrany ČR
[Organizační struktura ozbrojených sil České republiky] Ministerstvo obrany České republiky Generální štáb Armády České republiky Společné síly Velitelství společných sil pozemní síly vzdušné síly podpůrný komplet Přímo podřízené vojenské útvary a zařízení Síly podpory a výcviku Velitelství sil podpory a výcviku Ředitelství logistické a zdravotnické podpory Ředitelství výcviku a doktrín Ředitelství personální podpory Přímo podřízené vojenské útvary a zařízení Jednotlivé prvky struktury AČR jsou zařazeny z hlediska připravenosti k operačnímu použití do tří stupňů pohotovosti ve vazbě na jejich předurčení pro operace v rámci České republiky, NATO, EU, případně jiných koaličních nebo účelových uskupení. Jejich členění dále respektuje princip stupňované pohotovosti a bere do úvahy jejich dislokaci a schopnost mobility.
[Základní členění sil AČR podle stupňů pohotovosti] Síly vysoké připravenosti (budou připraveny do 90 dnů) – jejich součástí jsou jednotky
vyčleněné do sil rychlé reakce nebo sil rychlé reakce EU (ty budou připraveny do 5 až 30 dnů). Síly nižší připravenosti (budou připraveny do 365 dnů) – mimo jiné budou využívány i pro
rotaci sil s vyšší pohotovostí (ty budou v tomto případě připraveny do 6 měsíců). Síly dlouhodobě budované (budou vytvářeny mobilizačně a připraveny k použití nejdříve
za 365 dnů).
43
]
Společné síly]
Vznikly dne 1. 12. 2003 sloučením pozemních, vzdušných a specializovaných sil. Jsou určeny k zajištění vytváření, přípravy, rotace a rozpouštění úkolových uskupení určených pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů na území České republiky i mimo ně a k plnění dalších, zákony stanovených úkolů na teritoriu České republiky. Společné síly tvoří Velitelství společných sil, svazky a útvary pozemních sil, svazky, útvary a zařízení vzdušných sil a svazky a útvary podpůrného kompletu zabezpečujícího všechny druhy sil.
[Velitelství společných sil] Je určeno k zabezpečení plánování a řízení výstavby, přípravy, výcviku a vyčleňování podřízených sil a prostředků do úkolových uskupení k zajištění politicko-vojenských ambicí ČR a plnění z toho vyplývajících úkolů. Velitelství společných sil je členěno jako společné velitelství se stacionárním umístěním, jednotlivé sekce a odbory jsou společnými prvky pro všechny podřízené síly.
44
Armáda České republiky
Bitevní letoun L-159 ALCA
Protiletadlový raketový prostředek KUB
Bojové vozidlo pěchoty (BVP-2)
45
[Pozemní síly]
46
V současné době představují nejpočetnější součást Armády České republiky. V součinnosti s ostatními druhy vojsk jsou určeny k obraně územní celistvosti a suverenity České republiky, k vedení obranné i útočné bojové činnosti, k ochraně komunikací, objektů a prostorů mimo oblast přímé bojové činnosti, k monitorování situace v přiděleném prostoru, k udržování klidu a pořádku a ochraně civilního obyvatelstva při mírových nebo jiných nestandardních operacích na území České republiky i jiných států, k posílení ochrany státní hranice, ke střežení důležitých objektů a k plnění úkolů ve prospěch Policie ČR. Dále jsou také předurčeny k plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Jejich organizace umožňuje vytváření potřebných úkolových uskupení pro řešení taktických úkolů a operací částí nebo všemi silami pozemních sil, a to jak samostatně, tak v sestavě aliančního uskupení na území České republiky i mimo ně. Za krizové situace a ve válečném stavu tvoří základ operačního uskupení, stávají se součástí spojeneckého uskupení a jsou doplňovány mobilizovanými jednotkami a útvary. Kromě toho se příslušníci pozemních sil podílejí na významných projektech a akcích určených široké veřejnosti, spolupracují s orgány státní správy i místní samosprávy, s představiteli hospodářských subjektů, školami, organizacemi, sdruženími a různými dalšími institucemi. Například při povodních, které v červenci 1997 a v srpnu 2002 zasáhly značnou část území České republiky, se významnou měrou podíleli na záchraně lidských životů i majetku a na následné likvidaci škod způsobených záplavami. K největším prezentacím pozemních sil pak patří od roku 1990 Den pozemního vojska „Bahna“, který je každoročně pořádán v prostoru vojenského cvičiště u Strašic. Jeho cílem je předvést civilní veřejnosti a zahraničním zájemcům současnou vojenskou techniku a praktickými ukázkami demonstrovat profesní připravenost příslušníků pozemních sil. Příslušníci pozemních sil také tvořili základ jednotek působících v letech 1992 až 2004 v zahraničních mírových operacích – zejména UNPROFOR, UNCRO, IFOR, SFOR, SFOR II a KFOR na území bývalé Jugoslávie a ESSENTIAL HARVEST na území Makedonie – a rovněž se podíleli na výstavbě kontingentů Vojenské policie v misi IZ SFOR na území Iráku v letech 2003 a 2004. V současné době plní úkoly v misích KFOR na území Kosova, ISAF na území Afghánistánu, EUFOR na území Bosny a Hercegoviny a v kontingentu Vojenské policie na území Iráku. V dalších letech se pak počítá s postupným zapojením všech útvarů pozemních sil do mírových operací NATO a EU na Balkáně i v Afghánistánu – tj. do operace KFOR (JOINT GUARDIAN) na území Kosova, operace EUFOR (ALTHEA) na území Bosny a Hercegoviny a operace ISAF (EOD, METEO, provinční rekonstrukční tým) na území Afghánistánu.
Armáda České republiky [Organizační struktura pozemních sil ] Velitelství společných sil – pozemní síly 4. brigáda rychlého nasazení 41. mechanizovaný prapor 42. mechanizovaný prapor 43. výsadkový mechanizovaný prapor 7. mechanizovaná brigáda 71. mechanizovaný prapor 72. mechanizovaný prapor 73. tankový prapor 13. dělostřelecká brigáda 131. smíšený dělostřelecký oddíl 132. smíšený dělostřelecký oddíl 102. průzkumný prapor
47
Stíhací letoun JAS-39 Gripen
[Vzdušné síly]
48
Společně s pozemními silami jsou hlavní bojovou složkou AČR. Jejich prvořadým úkolem je zabezpečit suverenitu vzdušného prostoru České republiky. Tento úkol zajišťují v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance (NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System) a v případě potřeby i prostředky národního posilového systému protivzdušné obrany. V mírových podmínkách se vzdušné síly podílejí na plnění úkolů vyplývajících z přijatých zákonů a meziresortních dohod. Zabezpečují a provádějí letecký výcvik, řídí letový provoz vojenského letectva a koordinují ho s ostatním letovým provozem ve vzdušném prostoru České republiky. Plní součinnostní úkoly ve prospěch pozemních sil, zajišťují leteckou přepravu (přepravní lety) materiálu a osob, včetně ústavních činitelů. V případě živelních katastrof nebo havárií jsou připraveny plnit úkoly pro civilní ochranu. Zabezpečují leteckou záchrannou službu, leteckou pátrací a záchrannou službu SAR (Search and Rescue – Pátrání a záchrana) a letecké měřické snímkování a dálkový průzkum území republiky pro potřeby armády.
Armáda České republiky [Organizační struktura vzdušných sil] Velitelství společných sil – vzdušné síly Operační základny 21. základna taktického letectva 22. základna letectva 23. základna vrtulníkového letectva 24. základna dopravního letectva 25. protiletadlová raketová brigáda 251. protiletadlová raketová skupina KUB 252. protiletadlová raketová skupina SHORAD 253. prapor zabezpečení 26. brigáda velení, řízení a průzkumu Středisko řízení a uvědomování (CRC) Řízení letového provozu (MACC) Národní středisko řízení a velení (ANCE) Letecké základny Správa letiště Opravárenská základna letectva
49
[Podpůrný komplet společných sil ] Je určen k podpoře a zabezpečení činnosti zejména pozemních a vzdušných sil v operacích, ve kterých budou působit.
[Organizační struktura podpůrného kompletu]
50
Velitelství společných sil – podpůrný komplet 14. brigáda logistické podpory velitelství a štáb 141. zásobovací prapor 142. prapor oprav 15. ženijní záchranná brigáda velitelství a štáb 151. ženijní prapor 152. záchranný prapor 153. záchranný prapor 154. záchranný prapor 155. záchranný prapor 156. záchranný prapor 157. záchranný prapor 31. brigáda chemické a biologické ochrany 101. spojovací prapor 103. středisko civilně-vojenských operací a psychologických operací (CIMIC/PSYOPS) 104. zabezpečovací prapor 53. centrum pasivních systémů a elektronického boje Vojenský technický ústav ochrany 52. ústřední vojenský zdravotní ústav
Armáda České republiky [Hlavní úkoly podpůrného kompletu] 14. brigáda logistické podpory – zajišťuje plnění dopravních úkolů, údržbu, opravy, metrologii
a technický dozor ve prospěch útvarů společných sil a další. 15. ženijní záchranná brigáda – plní úkoly ženijního zabezpečení úkolových uskupení, v rámci
podpory hostitelskou zemí zajišťuje pyrotechnickou asanaci území České republiky a provádí záchranné práce. 31. brigáda chemické a biologické ochrany – shromažďuje, zpracovává, distribuuje a zevšeobecňuje informace o použití zbraní hromadného ničení. 101. spojovací prapor – zabezpečuje rozvinutí spojovací soustavy a provoz operačně-taktického systému velení a řízení mobilních prvků Velitelství společných sil a Společného operačního centra Ministerstva obrany. 103. středisko civilně-vojenské spolupráce a psychologických operací – zajišťuje spolupráci s místními orgány státní správy, místními obyvateli a vládními i nevládními organizacemi v prostoru nasazení úkolového uskupení v zahraničí. 104. prapor zabezpečení – je zabezpečovacím útvarem Velitelství společných sil. 53. centrum pasivních systémů a elektronického boje – vede nepřetržitý skrytý rádiový a radiotechnický průzkum. Vojenský technický ústav ochrany – provádí a koordinuje výzkum, vývoj, zkoušky a školení v oborech vojenské chemie a pasivních sledovacích systémů. 52. ústřední vojenský zdravotní ústav – provádí detekci a identifikaci biologických látek, jejich identifikaci a verifikaci.
51
]
Síly podpory a výcviku]
Jsou určeny především k poskytování personální, finanční, logistické, zdravotnické, veterinární, komunikační a informační podpory všem součástem resortu Ministerstva obrany ČR a v rámci plnění úkolů zabezpečení ozbrojených sil hostitelskou zemí (HNS) i spojeneckým silám NATO nacházejícím se dočasně na českém území. Síly podpory a výcviku zabezpečují také spolupráci s civilními územními správními úřady i právnickými a fyzickými osobami na teritoriu České republiky, případně i mimo ně. Dále jsou rovněž zodpovědné za rozvoj doktrinální soustavy Armády České republiky a výcvik a odbornou přípravu profesionálů i záloh ozbrojených sil. Výše uvedené úkoly plní jak v době míru, tak i za válečného stavu nebo ohrožení státu.
52
Armáda České republiky
53
[Organizační struktura sil podpory a výcviku] Velitelství sil podpory a výcviku Ředitelství logistické a zdravotnické podpory – přímo podřízené útvary a zařízení Ředitelství výcviku a doktrín – přímo podřízené útvary a zařízení Ředitelství personální podpory – přímo podřízené útvary a zařízení Přímo podřízené útvary a zařízení Krajská vojenská velitelství (KVV; celkem 14)* KVV hlavní město Praha (pro hlavní město) KVV Praha (pro Středočeský kraj) KVV Hradec Králové (pro Královéhradecký kraj) KVV Liberec (pro Liberecký kraj) KVV Ústí nad Labem (pro Ústecký kraj) KVV Karlovy Vary (pro Karlovarský kraj) KVV Plzeň (pro Plzeňský kraj) KVV České Budějovice (pro Jihočeský kraj) KVV Jihlava (pro kraj Vysočina) KVV Pardubice (pro Pardubický kraj) KVV Ostrava (pro Moravskoslezský kraj) KVV Olomouc (pro Olomoucký kraj) KVV Zlín (pro Zlínský kraj) KVV Brno (pro Jihomoravský kraj) 34. základna komunikačních a informačních systémů Středisko bezpečnosti informací Regionální finanční odbory (9) Prapor zabezpečení Posádkové hudby (3) Posádková hudba Praha Posádková hudba Olomouc Posádková hudba Hradec Králové Ústřední hudba AČR Vojenský umělecký soubor Ondráš
*Krajské vojenské velitelství (KVV) je vojenským územním správním úřadem l. stupně, který vykonává ve stanoveném
54
územním obvodu státní správu v rozsahu vymezeném branným zákonem a zvláštními zákony. Současně je i orgánem pro zabezpečení obrany stanoveného teritoria a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném obvodu působnosti. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a provádění mobilizace ve stanoveném rozsahu a projednává je s územními orgány státní správy a samosprávy, plánuje doplňování ozbrojených sil ČR mobilizačními zálohami, zabezpečuje péči o vojenské veterány, vojenské důchodce a rehabilitované, včetně podpory činnosti vojenských zájmových sdružení na krajské úrovni. Dále krajská vojenská velitelství vedou evidenci aktivních záloh, provádějí jejich výběr a zařazení do jednotek aktivních záloh na volná systemizovaná místa, vedou přehled o uzavřených dohodách. Přijímají a řeší žádosti o dobrovolném převzetí výkonu branné povinnosti a prodloužení branné povinnosti občanů, konají-li mimořádnou službu po dobu ohrožení státu nebo válečného stavu.
Armáda České republiky [Velitelství sil podpory a výcviku] Je určeno k zabezpečení plánování a řízení výstavby a přípravy jednotlivých podřízených ředitelství a samostatných útvarů. Ve spolupráci s nimi pak organizuje a zajišťuje všestrannou podporu všem součástem resortu Ministerstva obrany a podílí se i na úkolech zabezpečení ozbrojených sil hostitelskou zemí (HNS). Velitelství sil podpory a výcviku tedy není klasickým prvkem určeným k velení taktickým operacím; velitel, štáb a ředitelé jednotlivých ředitelství jsou spíše manažery lidských, věcných a finančních zdrojů a služeb pro potřeby resortu. Prostřednictvím podřízených regionálních finančních orgánů velitelství také spravuje komplexní problematiku finančních toků v resortu, vedení účetnictví a výkaznictví a zajištění plnění daňových povinností.
[Hlavní úkoly Velitelství sil podpory a výcviku] Plánuje a řídí výstavbu a přípravu sil podpory a výcviku. Plánuje a řídí poskytování personální, finanční, logistické, zdravotnické, veterinární, komunikační
a informační podpory součástem resortu Ministerstva obrany ČR a při zabezpečení ozbrojených sil hostitelskou zemí. Plánuje a řídí poskytování podpory součástem resortu Ministerstva obrany ČR v oblasti výcviku. Řídí spolupráci s civilními orgány prostřednictvím krajských vojenských velitelství. Prostřednictvím regionálních finančních orgánů zabezpečuje financování součástí resortu Ministerstva obrany ČR formou bezhotovostního, popřípadě hotovostního platebního styku, spravuje zřízené bankovní účty a vede podvojné účetnictví a výkaznictví, zajišťuje zpracování platů, výpočty, výběry a odvody záloh na daň, pojistného na sociální zabezpečení a všeobecného zdravotního pojištění a zabezpečuje výkon finanční, respektive řídící kontroly z pozice hlavních účetních.
55
[Ředitelství logistické a zdravotnické podpory] Je výkonným prvkem sil podpory a výcviku určeným k zabezpečení všestranné logistické a zdravotnické podpory ozbrojených sil České republiky v době míru i krize. Jeho úkolem je zajistit efektivní a účinné naplnění logistických koncepcí, plánování a řízení výkonné logistiky s cílem poskytovat logistickou podporu, zdravotnické a veterinární zabezpečení podle požadavků útvarů a zařízení ozbrojených sil na území ČR i mimo ně. Síly a prostředky ředitelství musí být rovněž schopny zajistit poskytnutí logistické, zdravotnické a veterinární podpory aliančním silám na území České republiky v rámci plnění úkolů HNS (podpora hostitelskou zemí).
[Útvary a zařízení podřízené Ředitelství logistické a zdravotnické podpory]
Základna opravovaného materiálu Základna neopravovaného materiálu Základna munice Základna oprav Distribuční centrum Regionální úřady Centra vojenské dopravy (3) Ústřední vojenský zdravotní ústav Ústřední zdravotnická základna Nemocniční základna Centrum letecké záchranné služby Oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu Posádkové ošetřovny (32) Veterinární základna Ústřední vojenský veterinární ústav
56
Armáda České republiky [Hlavní úkoly Ředitelství logistické a zdravotnické podpory] Zabezpečuje logistickou, zdravotnickou i veterinární podporu jednotek AČR na území České
republiky i v zahraničí. Zabývá se pořizováním majetku a služeb. Spravuje jednotlivá majetková uskupení a provádí kontrolní a revizní činnost. Plánuje, koordinuje, řídí a zabezpečuje vojenské přepravy a přesuny. Řídí ochranu životního prostředí, požární prevenci a bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Prostřednictvím podřízených prvků poskytuje příslušníkům ozbrojených sil ČR a armád členských států NATO při činnosti na území České republiky primární i specializovanou lékařskou péči. Vyhodnocuje a klasifikuje zdravotní stav příslušníků AČR z hlediska jejich způsobilosti pro výkon služby. Organizuje a řídí akce v oblasti preventivní medicíny. Vykonává státní správu v oblasti veterinárního zabezpečení ve vojenských výcvikových zařízeních a u útvarů Armády České republiky. Organizuje a řídí vojenskou kynologii a výcvik kynologických odborností. Odborně řídí leteckou záchrannou službu.
57
[Ředitelství výcviku a doktrín] Je jedním ze tří ředitelství sil podpory a výcviku, které se dále vnitřně člení na Odbor výcviku, Odbor zabezpečení výcviku a učebně-výcvikové základny a Správu doktrín.
[Útvary a zařízení podřízené Ředitelství výcviku a doktrín] Vojenská akademie
Centrum odborné přípravy chemického vojska Zabezpečovací základna Výcviková základna Centrum simulačních a trenažérových technologií (řídí 2 střediska) Ústav jazykové přípravy Středisko pro samostudium anglického jazyka Výcvikové středisko Výcvikové středisko logistiky (bude reorganizováno k 1. 1. 2006) Střediska obsluhy výcvikových zařízení (SOVZ, celkem 5) SOVZ Boletice SOVZ Brdy SOVZ Březina SOVZ Hradiště SOVZ Libavá
[Hlavní úkoly Ředitelství výcviku a doktrín] Odbor výcviku Zodpovídá za zajištění základního a specializovaného výcviku vojenských profesionálů a jejich další odborné a kariérové vzdělávání. Je řídícím a koncepčním orgánem v oblasti základní, odborné i speciální přípravy vojenských profesionálů, jejich odborného a kariérového vzdělávání a základní přípravy záloh v rámci celé AČR. Připravuje a realizuje koncepci rozvoje výcviku a vzdělávání ve výcvikovém středisku, výcvikové základně a resortní škole. Odborně a metodicky řídí Vojenskou akademii (resortní vzdělávací zařízení AČR), výcvikovou základnu a výcviková střediska podřízená Ředitelství výcviku a doktrín. Odbor zabezpečení výcviku a učebně-výcvikové základny Koncepčně i exekutivně řídí zabezpečení učebně-výcvikové základny pro vojska společných sil. Koordinuje výcvik ve vojenských újezdech, výcvikových zařízeních a Centru simulačních
a trenažérových technologií pro jednotky a útvary ozbrojených sil České republiky i armád NATO. Koncepčně řídí rozvoj, modernizaci, distribuci a rušení simulační a trenažérové techniky.
Správa doktrín Je odborně-teoretickým prvkem Ředitelství výcviku a doktrín s operačně-taktickým významem. Řídí tvorbu doktrín, předpisů a pomůcek pro armádu s využitím analýz vývoje vojenského umění
a použití nových vojenských technologií. Zároveň je i výkonným prvkem Armády České republiky, jehož úkolem je rozvoj vojenské teorie,
58
zpracování, revize a novelizace doktrín, předpisů a pomůcek v oblasti operačního a bojového použití vojsk i v oblasti výcviku.
Armáda České republiky [Ředitelství personální podpory] Je dalším ze tří ředitelství sil podpory a výcviku, prvkem určeným k poskytování všestranné personální podpory součástem resortu Ministerstva obrany se zaměřením především na praktické každodenní úkoly spojené s činností vojsk. Ředitelství je mimo jiné podřízena i Agentura pro nábor a profesionalizaci ozbrojených sil a Vojenský historický ústav.
[Organizační struktura Ředitelství personální podpory] Ředitel Ředitelství personální podpory Zástupce ředitele Náčelník štábu Oddělení vnitřní správy Odbor řízení kariér Odbor personálních informací Odbor vzdělávání Odbor podpory kvality života Agentura pro nábor a profesionalizaci ozbrojených sil Vojenský historický ústav
[Hlavní úkoly Ředitelství personální podpory] Zabezpečuje nábor a profesionalizaci ozbrojených sil, získává a vybírá vojenský personál
a zajišťuje jeho povolávání do služebního poměru. Řídí personální práci a služební kariéry vojáků AČR i občanských zaměstnanců resortu
Ministerstva obrany. Zpracovává statistiky a personální agendy zaměstnanců resortu MO, plní funkci centrálního
personálního orgánu při vedení personální evidence, provádí personální analýzy, zpracovává statistické výstupy a podobně. Zabezpečuje realizaci vzdělávacích aktivit v České republice i v zahraničí, připravuje standardy pro vzdělávací programy, organizaci a administrativu potřebnou k vysílání vojáků ke studiu i rekvalifikace pro vojáky na konci jejich kariéry. Realizuje program prevence sociálně nežádoucích jevů. Pečuje o veterány a vojenské důchodce. Vytváří podmínky pro realizaci sportovních a kulturních programů a stimulaci jejich tvorby, organizuje zájmovou a klubovou činnost. Zabezpečuje uchování kulturně-historických hodnot ozbrojených sil ČR, včetně odborného výkladu a zpracování historických informací, muzejní a expertní činnosti, udržování knihovních fondů a podobně.
59
]
Aktivní záloha ozbrojených sil ČR]
Je součástí zálohy ozbrojených sil České republiky. Vytváří se na základě zákona číslo 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Využívá se především pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu, za válečného stavu nebo při vzniku nevojenských krizových situací – zejména k pomoci při živelních a ekologických pohromách. Oficiálně aktivní záloha vznikla na základě potřeb Armády České republiky a zájmu vojáků v záloze o zařazení do jejích jednotek k 1. 1. 2004; jejímu zrodu však předcházel už od roku 1999 výcvik záloh na tzv. dobrovolných vojenských cvičeních. V souladu s novelizací branného zákona se příslušníkem aktivní zálohy může stát občan České republiky (muž, žena, voják v povinné záloze), který již dosáhl 18 let, ale ještě nepřesáhl věk 60 let a písemně požádal příslušné krajské vojenské velitelství podle místa svého trvalého pobytu o dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti a o zařazení do aktivní zálohy. Další podmínky pro zařazení občana do aktivní zálohy jsou jeho zdravotní způsobilost, trestní bezúhonnost, potřeba ozbrojených sil a uzavření dohody o zařazení do aktivní zálohy. Dohodu o zařazení do aktivní zálohy s občanem uzavírá krajské vojenské velitelství na dobu tří let. V dohodě se rovněž uvádí vojenský útvar, pro který je voják připravován, jeho služební zařazení, rozsah vojenských cvičení a předběžný souhlas s povoláním do služebního poměru vojáka z povolání na dobu dvou let.
60
Armáda České republiky
]
Vojenská kancelář prezidenta republiky]
Je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky, který plní úkoly související s výkonem pravomocí prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil a úkoly související s řízením Hradní stráže (HS). Ve své činnosti se Vojenská kancelář prezidenta republiky (VKPR) řídí jednak Ústavou a zákony České republiky, rozkazy a nařízeními prezidenta republiky a vlastním organizačním řádem schváleným prezidentem, jednak vojenskými řády a předpisy, rozkazy a nařízeními ministra obrany České republiky, které obecně stanovují (upravují) činnost a povinnosti vojenských institucí a vojenských osob z povolání v ozbrojených silách České republiky.
[Hlavní úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky] Zabezpečuje úkoly související s funkcí a činností prezidenta republiky jako vrchního velitele
ozbrojených sil. Zpracovává návrhy rozkazů prezidenta republiky a v součinnosti s Ministerstvem obrany ČR
i návrhy dopisů, které prezident republiky odesílá z titulu funkce vrchního velitele ozbrojených sil. Vyřizuje žádosti, oznámení, stížnosti a podněty příslušníků ozbrojených sil i ostatních občanů a organizací České republiky, případně i cizích státních příslušníků, s nimiž se obracejí na prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil nebo na VKPR. Zabezpečuje úkoly související s ústavními pravomocemi prezidenta republiky: – při udělování amnestie, promíjení či zmírnění trestů ve vztahu k příslušníkům ozbrojených sil České republiky, – při jmenování nových generálů, rektorů a profesorů vysokých vojenských škol, – při propůjčování a udělování státních vyznamenání. V součinnosti s příslušnými odbory Kanceláře prezidenta republiky organizačně připravuje přijetí vojenských představitelů prezidentem republiky a návštěvy prezidenta republiky u útvarů a zařízení Armády České republiky. Zabezpečuje úkoly související s řízením Hradní stráže.
61
]
Hradní stráž]
Podobně jako Vojenská kancelář prezidenta republiky zabezpečuje úkoly související s výkonem ústavních pravomocí prezidenta republiky a jeho pravomocemi jako vrchního velitele ozbrojených sil České republiky. Hradní stráž je plně profesionální složkou ozbrojených sil České republiky, vojenský útvar brigádní struktury. Služba jejích příslušníků podléhá standardnímu kariérnímu řádu vojáků z povolání.
[Hlavní úkoly Hradní stráže] Provádí a zabezpečuje vnější i vnitřní ostrahu a obranu sídel prezidenta republiky: Pražského
hradu a zámku Lány, který prezident využívá pro regeneraci a odpočinek, i dalších objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta republiky a jeho hostů. Organizuje a zajišťuje vojenské pocty, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států nebo při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta republiky, a plní úkoly k reprezentaci jeho úřadu na veřejnosti.
[Organizační struktura Hradní stráže]
62
Velitelství HS – štáb HS – osobní štáb – logistika 1. prapor – velitelství praporu – strážní roty (3) 2. prapor – velitelství praporu – strážní roty (3) Hudba Hradní stráže Rota zabezpečení – motocyklová četa – četa psovodů – dopravní četa – četa skladů
Strážní roty 1. a 2. praporu jsou předurčeny k provádění vnější ostrahy areálu Pražského hradu, areálu zámku Lány a dalších objektů, které jsou dočasnými sídly prezidenta republiky a jeho hostů, a k zabezpečování jejich obrany při krizových situacích. Dále zabezpečují reprezentační a protokolární akce. Hudba Hradní stráže doprovází vojenské pocty při protokolárních a reprezentačních akcích a pietních aktech i slavnostní střídání stráží na prvním nádvoří Pražského hradu. Hudební produkcí také zahajuje každodenní otevírání zahrad Pražského hradu. Rota zabezpečení je speciální jednotkou, která plní úkoly jak ve prospěch prezidenta republiky a jeho hostů, tak ve prospěch Hradní stráže: – Četa psovodů provádí bezpečnostní prohlídky a vnější ostrahu areálu Pražského hradu, zámku Lány a dalších objektů. – Motocyklová četa ve spolupráci s Ochrannou službou Policie ČR zajišťuje čestný doprovod prezidenta republiky a nejvyšších státních představitelů cizích států, kteří jsou přijati prezidentem republiky nebo předsedou vlády. – Dopravní četa a četa skladů zajišťují logistickou podporu Hradní stráže.
Armáda České republiky
]
Vojenská policie]
V rozsahu vymezeném zákonem plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky. Byla zřízena 21. 1. 1991 a je plně profesionální složkou ozbrojených sil. Její činnost upravuje zákon číslo 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů. Kromě tohoto se její činnost řídí i dalšími právními předpisy branného zákonodárství České republiky, a to zejména trestním zákonem, trestním řádem a zákonem o přestupcích. Vztahy Vojenské policie k velitelským orgánům a příslušníkům ozbrojených sil jsou konkretizovány interními normativními akty Ministerstva obrany České republiky. V čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenská policie, který je přímo podřízen ministru obrany České republiky. Expozitury (pobočky) Vojenské policie jsou rozmístěny u většiny útvarů Armády České republiky a vojenští policisté působí také u kontingentů AČR v zahraničních mírových misích.
[Organizační struktura a teritoriální působnost Vojenské policie] Hlavní velitelství Vojenské policie Praha Útvar speciálních operací Vojenské policie Praha Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav Velitelství Vojenské policie Tábor Velitelství Vojenské policie Olomouc Odborná škola Vojenské policie Skupiny Vojenské policie v zahraničních misích
(jednotky Vojenské policie vyslané do zahraničí s jednotkami ozbrojených sil České republiky nebo vyslané k výkonu služby v mnohonárodních ozbrojených silách)
63
[Hlavní úkoly Vojenské policie] Podílí se na zabezpečování kázně a pořádku ve vojenských objektech i mezi vojáky
na veřejnosti. Odhaluje trestné činy, zjišťuje jejich pachatele a činí opatření k předcházení trestné činnosti. Působí v řízení o trestných činech jako policejní orgán a šetří přestupky vojáků. Pátrá po vojácích a vojenském materiálu nebo dalších věcech v majetku státu, s nímž hospodaří
Ministerstvo obrany ČR. Podílí se na ochraně vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří
Ministerstvo obrany ČR. Podílí se na ochraně utajovaných skutečností. Dohlíží na bezpečnost provozu vozidel ozbrojených sil a na bezpečnost provozu ostatních
dopravních prostředků ve vojenských objektech. Řídí provoz vozidel ozbrojených sil na pozemních komunikacích. Vykonává dohled nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů vozidel
ozbrojených sil. Vede evidenci vozidel ozbrojených sil a schvaluje jejich technickou způsobilost. Vede evidenci a statistiky potřebné k plnění svých úkolů. Zajišťuje ochranu důležitých vojenských objektů. Plní úkoly policejní ochrany a doprovodu určených osob, vojenského materiálu a vojenských dopravních letadel vyčleněných pro přepravu ústavních činitelů nebo určených osob. Plní další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
64
Armáda České republiky Profesionální přípravu vojenských policistů pro výkon základních rotmistrovských, praporčických a důstojnických funkcí zajišťuje Odborná škola Vojenské policie Vojenské akademie ve Vyškově. Škola se také aktivně podílí na přípravě vojenských policistů před jejich vysláním do jednotek mírových misí v zahraničí.
Vnitřně se Vojenská policie člení na dvě hlavní odborné složky: službu odhalování a dokumentace trestné činnosti a dopravní, pořádkovou a ochrannou službu. Služba odhalování a dokumentace trestné činnosti odhaluje a šetří trestné činy a závažné případy protiprávního jednání vojáků; zjišťuje jejich pachatele a činí opatření k předcházení trestné činnosti v resortu obrany; pátrá po vojácích a vojenském materiálu; určení příslušníci bezpečnostní služby působí v řízení o trestných činech jako policejní orgány. Dopravní, pořádková a ochranná služba řídí provoz vojenských vozidel na pozemních komunikacích, dohlíží na bezpečnost provozu vozidel ozbrojených sil i ostatních dopravních prostředků ve vojenských objektech, dohlíží na výcvik a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, řídí vojenské zkušební komisaře, zabezpečuje dopravně správní činnosti, vydává vojenské řidičské a technické průkazy, vede evidenci řidičů a vozidel ozbrojených sil, evidenci spáchaných přestupků v dopravě a evidenci dopravních nehod; podílí se na zabezpečování kázně a pořádku ve vojenských objektech i mezi vojáky na veřejnosti; realizuje doprovody a ochranu vojenského materiálu, určených osob a peněžních hotovostí; zajišťuje ochranu vojenských letadel důležitých vojenských objektů a střežení vybraných muničních základen; podílí se na zabezpečení významných akcí celoarmádního i celostátního charakteru a mezinárodních vojenských cvičení ve vojenských výcvikových prostorech na území České republiky. Součástí Vojenské policie jsou také specializovaná pracoviště, která odpovídají za odborné úseky činnosti – například pracoviště kriminalistické techniky a expertiz; analyticko-informační pracoviště; automatizace řízení; pracoviště pro výběr, výchovu a vzdělávání vojenských policistů; logistické zabezpečení. Neustále se také prohlubuje součinnost Vojenské policie se specializovanými službami Policie ČR, spolupracuje s vojenskými policiemi zahraničních armád a útvary Policie České republiky.
65
]
Vojenské zdravotnictví]
Vojenská zdravotnická služba Armády České republiky je určena ke komplexnímu zdravotnickému zabezpečení příslušníků ozbrojených sil. Jejím hlavním úkolem je na základě nejnovějších vědeckých poznatků zajišťovat kvalitní léčebnou i preventivní zdravotní péči a tak dosáhnout maximální ochrany zdraví vojáků. Dále vychovává a všestranně připravuje vojenský zdravotnický personál pro plnění úkolů v míru i za války. Odpovídá za vyškolení vojsk k poskytování zdravotnické pomoci. Zajišťuje připravenost vojenského zdravotnictví k plnění úkolů při řešení krizových situací. Účastní se mezinárodních mírových a humanitárních misí. Řídí a organizuje hygienicko-protiepidemické a veterinární zabezpečení v Armádě České republiky. V případě potřeby posiluje i zdravotnickou infrastrukturu státu.
66
Armáda České republiky
[Hlavní vojenská zdravotnická zařízení ] V podřízenosti sekce podpory Ministerstva obrany ČR: Ústřední vojenská nemocnice Praha Vojenská nemocnice Brno Vojenská nemocnice Olomouc Ústav leteckého zdravotnictví V podřízenosti Ředitelství logistické a zdravotnické podpory: Ústřední zdravotnická základna Nemocniční základna Oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu Centrum letecké záchranné služby Posádkové ošetřovny (32)
67
]
Vojenské akreditované školství]
Vojenské školy vždy měly a budou mít nezastupitelné místo v systému českých škol. Svým studentům poskytují kvalitní všeobecné a odborné vzdělání plně srovnatelné se vzděláním, které lze získat na ostatních, civilních středních a vysokých školách v České republice nebo na stejných školách v zahraničí. Budova Univerzity obrany v Brně
[Organizační struktura vojenských škol] Vojenské střední školy Střední technická škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové Typy studia
Získané vzdělání
čtyřleté denní studium – pro absolventy základních škol tříleté dálkové nástavbové studium – pro vyučené vojáky z povolání a občanské zaměstnance jazykové kurzy kurzy výpočetní techniky
– pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance
maturitní zkouška maturitní zkouška
zkouška STANAG 6001 zkouška EDDO
Vojenské vysoké školy Univerzita obrany v Brně Fakulta ekonomiky a managementu Fakulta vojenských technologií Fakulta vojenského zdravotnictví Ústav strategických studií Ústav operačně-taktických studií Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení Typy studia
Akademický titul (zkratka)
bakalářské navazující magisterské magisterské
bakalář (Bc. – uváděno před jménem) 3 a 4 roky inženýr (Ing. – uváděno před jménem) 2 roky magistr (Mgr. – uváděno před jménem) 5 a 6 let doktor medicíny (MUDr. – uváděno před jménem) doktor (Ph.D. – uváděno za jménem) 3 roky
doktorské
Doba studia
Vojenský obor Univerzity Karlovy Fakulty tělesné výchovy a sportu Praha
68
Armáda České republiky [Střední technická škola Ministerstva obrany] Byla zřízena v Moravské Třebové v roce 1996 a od roku 1997 nese čestný název „Škola Československé obce legionářské“. Historie školy však sahá až do roku 1935, kdy bylo v Moravské Třebové rozhodnutím vlády Československé republiky zřízeno Státní vojenské reformní reálné gymnázium. V jeho tradici zde po skončení druhé světové války pokračovala Vojenská škola a později (až do roku 1996) i Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova. Hlavním posláním školy je příprava studentů (absolventů 9. třídy základních škol, vojáků z povolání i občanských zaměstnanců) na povolání profesionálního vojáka Armády České republiky. Absolventi čtyřletého denního studia nebo tříletého dálkového nástavbového studia získávají úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou, vysvědčení o složení jazykové zkoušky podle normy STANAG 6001, doklad o počítačové gramotnosti (certifikát ECDL) a řidičské oprávnění skupiny „B“. Pak mají možnost studovat na Univerzitě obrany, nebo jsou po absolvování tříměsíční základní přípravy ustanoveni do funkce pro vojenského profesionála v praporčické hodnosti. Dále škola připravuje příslušníky útvarů a složek AČR v kurzech anglického a německého jazyka na jazykové zkoušky podle normy STANAG 6001 a v kurzech výpočetní techniky na vykonání zkoušek ECDL (European Computer Driving Licence).
69
[Univerzita obrany]
70
Vznikla dnem 1. 9. 2004 sloučením tří původně samostatně působících vzdělávacích zařízení – Vojenské akademie v Brně, Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově a Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové. Na Univerzitu obrany přešla veškerá práva a povinnosti těchto bývalých vojenských vysokých škol a akreditované vysokoškolské studium uskutečňuje v souladu se zákonem číslo 111/98 Sb., o vysokých školách. Univerzita připravuje vojenské profesionály a další odborníky působící ve sféře bezpečnosti a obrany státu na základě potřeb Armády České republiky, státní správy a smluvních závazků s ostatními demokratickými státy. Vedle vojenských profesionálů na ní mohou tedy studovat i civilisté, nevojáci a zahraniční studenti, kteří jsou školeni na základě smluv uzavřených příslušnými státními orgány. Příprava probíhá na bázi nejnovějších poznatků z vojenství, výzkumu a vývoje v národním i mezinárodním měřítku a vlastního vědeckého bádání. Vzdělávání je směrováno k širšímu zaměření odborného profilu absolventů, což umožňuje jejich lepší uplatnitelnost a kariérní růst v měnících se armádních podmínkách. Jednotlivé bakalářské a na ně navazující magisterské a doktorské studijní programy tří fakult Univerzity obrany mají vojenské, vojensko-manažerské, ekonomické, technické nebo zdravotnické zaměření. Důraz je kladen zejména na přípravu v oborech, které česká armáda deklarovala Severoatlantické alianci jako oblasti své specializace – tedy na vojenské zdravotnictví, chemii, biologii a pasivní sledovací systémy. Tímto směrem se ubírá také vědecká činnost fakult a ústavů univerzity. Kromě toho je Univerzita obrany centrem celoživotního vzdělávání resortu Ministerstva obrany ČR a v neakreditovaných studijních programech, formou kvalifikačních kurzů realizuje nejvyšší resortní vzdělávání pro vyšší důstojníky a občanské zaměstnance ve vedoucích funkcích. Dále samozřejmě rovněž provádí expertní a zpracovatelskou činnost ve prospěch Ministerstva obrany ČR, Generálního štábu AČR i dalších institucí.
Armáda České republiky [Součásti Univerzity obrany] Fakulta ekonomiky a managementu (FEM)
Připravuje vojenské profesionály – kariérní důstojníky Armády České republiky v rámci akreditovaného studijního programu „Ekonomika a management“. Vzdělávací a vědecká činnost tohoto programu zahrnuje zejména takové disciplíny, jako je například management, ekonomie, právo, matematika, statistika nebo informatika – tedy obory, které vytvářejí předpoklady ke zvládnutí manažerských procesů na poznatkové platformě. Studijní program odpovídá nejen platným zákonům a zvyklostem České republiky, ale i doporučením Evropské unie, OECD a dalších mezinárodních organizací. Jeho absolventovi proto zaručuje získání vzdělání, které je srovnatelné se vzděláním na vojenských nebo civilních školách v zahraničí, a tím i uplatnění jak v rámci ČR, tak Evropské unie. Fakulta vojenských technologií (FVT)
Připravuje vojenské profesionály i civilní odborníky pro ozbrojené síly a obranný průmysl České republiky i ze zahraničí v rámci akreditovaného studijního programu „Vojenské technologie“. Vzdělávací a vědecká činnost tohoto programu zahrnuje zejména inženýrské a vojensko-technické oblasti strojní, elektrotechnické, stavební, geodetické, kartografické a oblast informatiky. Po ukončení studia absolventi nacházejí uplatnění na nejrůznějších velitelských, technických i technicko-manažerských funkcích. Fakulta vojenského zdravotnictví (FVZ)
Působí jako vzdělávací a vědecké centrum zdravotnictví Armády České republiky. Zabezpečuje výuku a přípravu studentů v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech. Zajišťuje celoživotní vzdělávání lékařů, farmaceutů a dalších pracovníků vojenské zdravotnické služby, včetně nástavbových atestací ve vymezených oborech. Je také jediným školicím centrem AČR v oblasti neodkladné péče v polních podmínkách (BATLS/BARTS – Battlefield Advanced Trauma Life Support/Battlefield Advanced Resuscitations Techniques and Skills). Ústav operačně taktických studií (ÚOTS)
Má za úkol rozvíjet teorii vojenské vědy a podílet se na řešení problémů výstavby a použití vojsk na vojensko-strategické a operačně-taktické úrovni. Ústav strategických studií (ÚSS)
Svou působnost naplňuje v oblastech základního a aplikovaného výzkumu, pedagogické činnosti, vědecko-informační činnosti, koordinace výzkumů, poradenských a expertizních aktivit. Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení (ÚOPZHN)
Je samostatnou součástí Univerzity obrany s působností v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, pedagogické činnosti a vědecko-výzkumných služeb.
71
]
Armádní vrcholový sport]
Je reprezentován Armádním sportovním centrem DUKLA, které je odborným, servisním a výkonným pracovištěm pro zabezpečení a realizaci úkolů ke státní a resortní sportovní reprezentaci a závazků vyplývajících z členství Armády České republiky v Mezinárodní radě vojenského sportu (CISM). Jeho hlavním úkolem je vytvářet podmínky pro sportovní přípravu na vrcholné světové soutěže – olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy a další významné mezinárodní akce, a to v oblasti organizační, metodické, materiální, finanční i personální.
[Přehled sportovních oddílů DUKLA] Místo
Sportovní odvětví
Praha
atletika stíhací cyklistika veslování rychlostní kanoistika moderní pětiboj
Liberec
běžecké lyžování skoky severská kombinace alpské disciplíny akrobatické lyžování snowboarding
Plzeň
sportovní střelba kulová
Hradec Králové
sportovní střelba broková
Prostějov
parašutismus
Brno
cyklistika – sprint
Brandýs nad Labem vodní slalom
72
Armáda České republiky
73
[ Stejnokroje AČR užívané při služební činnosti a v polních podmínkách (výběr)] [Stejnokroj vzor 95]
74
Armáda České republiky
75
[Stejnokroj vzor 95 – do extrémních klimatických podmínek]
76
Armáda České republiky
77
Vojenské újezdy a výcviková zařízení ]
]
Vojenský újezd (VÚ) je vymezená část území státu, územní správní jednotka, určená k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. V současné době Armáda České republiky využívá pět vojenských újezdů (viz přehled). Státní správu na území vojenského újezdu vykonává újezdní úřad vojenského újezdu (ÚÚřVÚ). V jeho čele stojí přednosta újezdního úřadu, který je podřízen řediteli sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany ČR a odpovídá za vojenskohospodářské využití na území vojenského újezdu. Státní podnik Vojenské lesy a statky České republiky se stará o krajinu vojenských újezdů a svou hospodářskou činností podstatně přispívá k udržování ekologické a biologické rovnováhy na území vojenského újezdu v souladu s potřebami výcviku vojsk. Výcviková zařízení (VZ) jsou zřizována na území vojenského újezdu pro zabezpečení polního výcviku AČR, Policie ČR, složek Integrovaného záchranného systému apod., případně i ozbrojených sil států Severoatlantické aliance. Výcviková zařízení vojenských újezdů mají důležitou funkci v rámci taktické a operační přípravy vojsk, proto zaujímají větší souvislá území téměř nepřístupná veřejnosti. Pro krajinu všech vojenských újezdů je charakteristický rozsáhlý lesní porost a speciální výcvikové plochy (tankové, pěchotní a dělostřelecké střelnice, cvičiště řízení bojových vozidel, vodní a ženijní cvičiště aj.). Lesy mají nejen funkci ochrannou, aby při výcviku nedošlo k ohrožení veřejnosti, ale slouží i k výcviku vojsk v polních podmínkách a jako kryt vojenským objektům podléhajícím určitému stupni utajení.
Vrch Chlum – jedna z dominant vojenského újezdu Boletice
78
Armáda České republiky [Přehled vojenských újezdů a středisek obsluhy vojenských zařízení]
4 2
5 3
1 Vojenský újezd Středisko obsluhy výcvikových zařízení
Region
1
Boletice Český Krumlov (kraj Jihočeský) cvičiště pro výcvik tankových, mechanizovaných a speciálních jednotek v těžkém hornatém a zalesněném terénu, výcvik na vodním a ženijním cvičišti a výcvik jednotek pro zahraniční mise
2
Brdy Příbram (kraj Středočeský) cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí, je zde i zařízení pro výcvik řidičů, pistolová a pěchotní střelnice
3
Březina Vyškov (kraj Jihomoravský) cvičiště se zařízením pro výcvik žáků a posluchačů vojenských škol
4
Hradiště Karlovy Vary (kraj Karlovarský) vševojskové cvičiště s největším taktickým prostorem, je vhodné i k výcviku protivzdušné obrany
5
Libavá Olomouc (kraj Olomoucký) vševojskové cvičiště s leteckou, tankovou, dělostřeleckou, ženijní a pěší střelnicí, vodním cvičištěm, cvičištěm pro řízení bojových vozidel a cvičištěm s ostrou municí 79
Armáda České republiky [Adresář újezdních úřadů vojenských újezdů ] Újezdní úřad vojenského újezdu Boletice
úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 973 326 893, 973 326 793 fax: 380 739 290, 973 326 888 e-mail:
[email protected] adresa: Boletice 3, 382 29 Boletice u Českého Krumlova Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy
úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 973 225 870, 973 225 871 fax: 973 225 877 e-mail:
[email protected] adresa: Brdy 1, 262 23 Jince Újezdní úřad vojenského újezdu Březina
úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 517 348 404, 973 453 162 fax: 973 453 160 e-mail:
[email protected] adresa: Dědická 29A, 682 03 Vyškov Újezdní úřad vojenského újezdu Hradiště
úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 353 563 366, 973 349 105, 973 349 115, 973 349 125 fax: 973 349 108 e-mail:
[email protected] adresa: 1. máje 3, 360 06 Karlovy Vary-Dvory Újezdní úřad vojenského újezdu Libavá
úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 585 043 013, 973 423 151, 973 423 171 fax: 973 423 156 e-mail:
[email protected] adresa: Náměstí 2, 783 07 Město Libavá
80
I v prostorech zatížených vojenskou činností lze spatřit zajímavé přírodní scenérie
Vojenský újezd Hradiště]
]
Vojenský újezd Hradiště se nachází v nejzápadnější části České republiky, v Karlovarském kraji – asi 20 km severovýchodně od jeho metropole Karlových Varů. Rozloha vojenského újezdu je 33 161 ha (331,61 km2) a je největším v České Republice. Pro vnitřní potřebu vojsk Armády České republiky a k zabezpečení hospodářských úkolů státního podniku Vojenské lesy a statky je půdní fond vojenského újezdu zařazen do dvou kategorií: I. kategorie – plochy určené pro vojenské využití (17 015 ha), II. kategorie – plochy určené pro hospodářské využití (16 146 ha). Výcviková zařízení se nacházejí ve výškách 500–700 m nad mořem, nejvyšším vrcholem je Hradiště – 933,8 m nad mořem.
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
81
82
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
[Mapa vojenského újezdu Hradiště]
83
Vojenský výcvikový prostor Hradiště vznikl v roce 1953 na území Vojenského újezdu Hradiště, zřízeného na základě vládního zákona číslo 169/1949 Sb. Jeho hranice byly vytýčeny po dohodě s tehdejším Krajským národním výborem Karlovy Vary na základě rozhodnutí vlády Československé republiky ze dne 4. 3. 1953. Současné platné hranice jsou stanoveny zákonem číslo 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
Pro zabezpečení výcviku vojsk je na území újezdu zřízeno Středisko obsluh výcvikových zařízení Hradiště (dále jen SOVZ). Středisko je v přímé podřízenosti ředitele Ředitelství výcviku a doktrín, který plánuje a řídí rozvoj tohoto území. Využívání prostoru pro výcvik vojsk a jeho údržba jsou prováděny na základě Plánu přidělení učebně výcvikové základny na příslušný rok. Činnost na výcvikových zařízeních (VZ) ve vojenském újezdu řídí náčelník SOVZ v souladu s ročním plánem činnosti a v souladu s rozkazem ministra obrany číslo 24/2002. Náčelník SOVZ zpracovává plán využití výcvikových zařízení na daný rok a v souladu s plány nadřízeného ředitelství uskutečňuje koordinační porady se zástupci cvičících vojsk k upřesnění plánu využití VZ na následující měsíc s důrazem na sladění výcviku. Dále náčelník SOVZ řídí jemu podřízené jednotky výcvikových zařízení, které provádějí přípravu jednotlivých VZ pro zabezpečení výcviku cvičících vojsk. V čele jednotlivých VZ stojí náčelníci zařízení, kteří řídí činnost jednotky výcvikového zařízení. SOVZ Hradiště tvoří komplex učebně-výcvikových zařízení, taktických směrů, komunikační a spojovací sítě, ubytovací objekty a tábořiště. Výcviková zařízení jsou udržována v provozuschopném stavu, v posledních letech proběhla jejich rekonstrukce. K ubytování cvičících vojsk lze využívat ubytovny v areálech Tureč a Mětikalov, ubytovací zařízení Dlouhá a Obrovice. Techniku je možné nakládat a vykládat na vojenské vlečce Podbořany, odkud je vybudovaná přímá komunikace do vojenského výcvikového prostoru. Pro leteckou přepravu lze využít letiště v Praze nebo Karlových Varech.
[Specifikace vojenského využívání] 84
Potřebná šířka a hloubka (velikost) vojenského újezdu je předpokladem pro kvalitní výcvik ozbrojených sil, včetně provádění bojových (ostrých) střeleb. Velikost vojenského újezdu není však dána jen účinným dostřelem zbraní, ale i velikostí prostorů ohrožených střelbou, v nichž nelze vyloučit dopad muničních elementů.
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
[Význačné orientační body ve vojenském újezdu Hradiště] Na základě analýzy potřeb výcviku Armády České republiky v cílovém stavu je vojenský újezd Hradiště podle svých specifik využíván takto: polní výcvik jednotek a útvarů AČR, účelová vyvedení k plnění taktických cvičení, taktických cvičení s bojovou střelbou, společných a součinnostních cvičení; výcvik protiletadlových jednotek krátkého dosahu AČR i NATO, včetně střeleb; výcvik jednotek pasivních sledovacích systémů a elektronického boje; výcvik jednotek připravujících se do mírových misí; výcvik aktivních záloh; výcvik záchranných praporů; plnění úkolů bojového stmelení rozvinovaných a vytvářených útvarů; výcvik složek integrovaného záchranného systému; výcvik speciálních jednotek Policie ČR; komerční využití jednotkami zahraničních ozbrojených sil; taktické směry s úseky pro nácvik boje v obraně a v útoku. Jedinečností vojenského újezdu Hradiště jsou možnosti provádění součinnostních cvičení za účasti všech druhů vojsk na součinnostní střelnici Žďár a protiletadlová střelnice Březina, která jako jediná umožňuje střelbu protiletadlových raketových kompletů s účinným dostřelem do 5,5 km, včetně systémů zavedených v armádách NATO.
85
]
Charakteristika a možnosti výcvikových a logistických zařízení]
[Přehled výcvikových zařízení] 1. Součinnostní střelnice Žďár 2. Střelnice bojových vozidel Mětikalov 3. Protiletadlová střelnice a střelnice bojových vozidel Březina 4. Pěchotní střelnice Plešivec 5. Cvičiště řízení bojových a kolových vozidel Tureč 6. Ženijní cvičiště Brodce
Brodce
86
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
[Součinnostní střelnice (SST) Žďár ] Určení
– Na součinnostní střelnici Žďár je možné provádět současně na třech směrech bojové střelby mechanizovaných a tankových čet, na dvou směrech taktická cvičení s bojovou střelbou mechanizovaných a tankových rot a na jednom směru taktická cvičení s bojovou střelbou mechanizovaného nebo tankového praporu, a to v součinnosti se všemi druhy pozemních zbraní i letectva, buď v útočné, nebo obranné činnosti. Charakteristika
– Součinnostní střelnice Žďár se nachází ve východní části vojenského újezdu Hradiště. – Maximální hloubka střelnice je 10 až 12 km, šířka 3 km. – Na střelnici je vybudováno 7 terčových kolejových drah, 34 automatických terčových zařízení a 20 elektrických kiosků pro připojení větví zvedáků pěchotních cílů, 5 krytů bylo upraveno pro elektrické ovládání větví zvedáků pro pěchotní cíle. Terčový manévr je ovládán z řídící věže SST. U věže se také nacházejí dvě odstavné plochy pro automobilní techniku. – Kapacita střelnice na jeden den: bojové střelby (BS) čet – 6 čet ve dne, 3 čety v noci, taktická cvičení s bojovou střelbou rot – 2 roty ve dne a rota v noci, taktická cvičení s bojovou střelbou praporů – prapor ve dne i v noci. – Hlavní ustanovení pro provádění střeleb • Hlavní směr střelby pro všechny druhy zbraní: Pila–Žďár–Kozlov–Heřmanov–Špičák (kóta 627,7); Pila–Žďár–Kozlov–Heřmanov–Pustý zámek (trigonometr 927,6). • Pravá hranice střelby: Humnický vrch (trigonometr 705,9)–Velká Jehličná (trigonometr 827,8)–Petrovský vrch (trigonometr 613,4). • Levá hranice střelby: Žebletín–Janský vrch (trigonometr 715)–Ovčí vrch (trigonometr 739,2)–Zakšov (pro bojové střelby mechanizovaných a tankových čet a rot v útoku a obranné činnosti); Žebletín–Dubina (trigonometr 730)–Za Tonkou (trigonometr 843,6)–Mlýnská (pro bojové střelby mechanizovaných a tankových praporů v útoku a obranné činnosti). • Čára zahájení palby: Žebletín–Maleš–Dvoračky. • Čára ukončení palby: Kupa (kóta 735)–Heřmanov–Ovčí vrch (trigonometr 739,1).
87
Hlavní směry střeleb, pravé a levé hranice včetně cílových ploch pro součinnostní zbraně a dělostřelectvo se upřesní podle umístění palebných postavení při dohovoru řídícího střelby s velitelem SST, pro letectvo podle způsobu provedení náletu na cíl při dohovoru o využití střelnice. – SST Žďár slouží také k provádění střeleb dělostřeleckých jednotek a útvarů: • ze zakrytých palebných postavení (nepřímé střelby) – zápočtové střelby (jednotlivce), odborně-taktická cvičení s bojovou střelbou (OTC s BS) baterií a oddílů, plnění individuálních palebných úkolů; • z odkrytých palebných postavení (přímé střelby) na směrech, které pro každý případ zvlášť upřesní velitel SST při dohovoru s řídícím střelby; • v rámci součinnosti při taktických cvičeních s bojovou střelbou mechanizovaných a tankových rot a praporů s palebnými postaveními – směry střeleb, pravá a levá hranice, čáry zahájení a ukončení palby jsou upřesněny pro každý případ zvlášť při dohovoru velitele SST a řídícího střelby. – Dále je součástí SST Žďár také taktický směr Martinov. V tomto úseku součinnostní střelnice lze provádět bojové střelby mechanizovaných družstev a mechanizovaných, tankových a průzkumných čet (na jednom směru se dvěma změnami terčového manévru). – Hlavní ustanovení pro provádění střeleb • Hlavní směr střelby k provádění bojových střeleb (Martinov): řídící věž–Tunkov–Velká Jehličná (trigonometr 827,8). • Pravá hranice: trigonometr 720,4 Tok–trigonometr 705,9 Humnický vrch–trigonometr 815,5 Hora–trigonometr 827,8 Velká Jehličná. • Levá hranice: trigonometr 587,8 Malešský kopec–kóta 532,2–kóta 652,4–Třídomí–kóta 607,5 Na zabitém. • Čára zahájení palby: kóta 633,3 Slunečná–trigonometr 766,8. • Čára ukončení palby: Martinov–Litoltov.
88
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
89
[ Střelnice bojových vozidel (SBV) Mětikalov ] Určení
– SBV Mětikalov je výcvikové zařízení k provádění střeleb jednotkami AČR a zahraničními ozbrojenými silami: • z tanků − průpravná cvičení na všech pojezdových drahách (vložná zbraň /VZ/ 14,5 mm, vložná hlaveň /VH/ 20 mm a 7,62 mm, protiletadlový kulomet /PLK/ 12,7 mm), − cvičení střeleb číslo 1, 2a, 2b, 3, 4 (VZ, VH, plná ráž /PR/) na všech pojezdových drahách; • z bojových vozidel pěchoty (BVP-2) − cvičení číslo 1, 2 (krátká zastávka kanon /KZK/ a plná ráž) na třech pojezdových drahách a průpravná cvičení; • z ručních zbraní − střelby z pistole cvičení číslo 1, 2, ze samopalu vzor 58 cvičení Z a číslo 1 a házení cvičných ručních granátů. – Střelby lze cvičit na třech variantách cílů. Terčový manévr je ovládán na dálku podle programů z řídící věže. Dále je na střelnici možné provádět rektifikaci a nastřelování zbraní.
90
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště Charakteristika
– SBV Mětikalov se nachází v jihovýchodní části vojenského újezdu Hradiště a je v provozu od roku 1972. – Šířka střelnice je 1 000 m, maximální hloubka 2 200 m. – Střelnice má šest 700 m dlouhých pojezdových drah pro tanky a bojová vozidla, z nichž je možné střílet z místa, ze zastávek a za pohybu. – V terčovém poli jsou: 4 boční terčové dráhy, 4 čelní terčové dráhy, 40 těžkých mechanických zvedáků (TMZ), 30 zvedáků pěchotních cílů. – Zařízení střelnice je ovládáno podle programů z řídící věže. – Kapacita střelnice: 12 střílejících za hodinu, 100 střílejících za den a noc. – Hlavní ustanovení pro provádění střeleb • Hlavní směr střelby: řídící věž–Prachometský kopec–Pustý zámek. • Pravá hranice bezpečnostního pásma: Jedlová–Dubina–Doupovské strážiště. • Levá hranice bezpečnostního pásma: Větrník–Za Tonkou. • Palebná čára: řídící věž–spojovací pojezdová dráha. • Čára ukončení palby: kóta 751,8–kóta 710,2. – Dále jsou na SBV Mětikalov pro cvičící vojska k dispozici dvě učebny, strážní domek, odstavná parkovací plocha s přístřeškem ESO a sociální zařízení. – V týlové části střelnice se nacházejí sklady pro terčový materiál a ubytovací prostor pro její obsluhu a řídící orgány.
91
92
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
[Protiletadlová střelnice a střelnice bojových vozidel (PLS a SBV) Březina] Určení
– PLS a SBV Březina je výcvikové zařízení k provádění střeleb jednotkami a útvary AČR a zahraničními ozbrojenými silami v souladu s předpisem Vševojsk-4-2 – Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel: • z tanků − průpravná cvičení ve vyhledávání a udávání cílů, zjišťování dálek, − průpravná cvičení střeleb (VH 20 mm, VZ 14,5 mm) na pojezdových drahách číslo 1 až 4, − cvičení střeleb číslo 1 (VH 20 mm, VZ 14,5 mm) na pojezdových drahách číslo 3 a 4; • z obrněných transportérů (OT) s velkorážním kulometem (Vkul) 14,5 mm − průpravná cvičení střeleb na pojezdových drahách číslo 3, 4, 5 (čára ukončení palby 300 m od palebné čáry), − cvičení střeleb číslo 1 až 4 na pojezdových drahách číslo 3, 4, 5 (čára ukončení palby 300 m od palebné čáry); • z BVP 1, OT-65 a OT-70 − průpravná cvičení střeleb na pojezdových drahách číslo 3, 4, 5, − cvičení střeleb číslo 1 až 4 na pojezdových drahách číslo 3, 4, 5; • z BVP-2 − průpravná cvičení střeleb, 1, 3, 4 CS na pojezdových drahách číslo 3, 4, 5. – Dále je střelnice určena k provádění střeleb jednotkami a útvary vyzbrojenými protiletadlovými děly a protiletadlovými raketovými komplety blízkého dosahu na pojezdových dráhách 3, 4, 5 v souladu s předpisem PVOV-51-19 – Osnovy střeleb jednotek protiletadlového vojska: – průpravné a zápočtové střelby; • z 30 mm protiletadlového dvojkanonu (Pldvk) • z protiletadlového raketového kompletu (PLRK) S-2 M – zápočtové bojové střelby; • z protiletadlového raketového kompletu (PLRK) S-10 M – zápočtové bojové střelby.
93
Charakteristika
– PLS a SBV Březina se nachází v jižní části vojenského újezdu Hradiště a je rozdělena na dva úseky: pravý (dvě pojezdové dráhy – číslo 1 a 2, které jsou dlouhé 400 m) a levý (tři pojezdové dráhy – číslo 3, 4 a 5, které jsou dlouhé 500 m). – Maximální hloubka střelnice je 2 500 m, šířka 1 000 m. – Zařízení střelnice je ovládáno centrálně z řídící věže. – Hlavní ustanovení pro provádění střeleb A/ z tanků, OT 65, OT 70, BVP-1, BVP-2 • Hlavní směr střelby: řídící věž–kóta 810,3. • Pravá hranice bezpečnostního pásma: Merklovna–Hřeblo–Za pajerem. • Levá hranice bezpečnostního pásma: Březina–kóta 826,3–Svěrák–Na Hradě. • Palebná čára: řídící věž–kóta 739,6–kóta 789,6. • Čára ukončení palby: kóta 817,6–Klobouk (trigonometr 788,8). Kapacita střelnice: pravý úsek – dvě pojezdové dráhy – 50 střílejících den a noc, levý úsek – tři pojezdové dráhy – 100 střílejících den a noc, na všech pojezdových drahách najednou – 20 střílejících za hodinu. Stanovená denní a noční kapacita střelnice umožňuje postavení tří variant terčové situace. Na palebné čáře u první pojezdové dráhy je vybudována rektifikační plocha pro tři tanky (nebo OT) pro nástřel spřažených kulometů. Současně lze využít plochy pro nácvik osádky. B/1 ze zbraní 30 mm PldvK, PLRK S-2 M a imitátoru vzdušného cíle (IVC-94) • Hlavní směr střelby: řídící věž–trigonometr 857,1–Tmavý vrch. • Pravá hranice sektoru palby: řídící věž–Těš–trigonometr 933,8 Hradiště. • Levá hranice sektoru palby: řídící věž–trigonometr 825,4–Znělec–kóta 734,8. • Pravá hranice ohroženého prostoru: řídící věž–trigonometr 843,6–Za Tonkou–trigonometr 603,8–Obrovická hora. • Levá hranice ohroženého prostoru: řídící věž–trigonometr 911,7–Lipoltov–kóta 465. • Palebná čára: kóta 739,6–řídící věž–kóta 798,6–palebné stanoviště–točna na palebné čáře–tři pojezdové dráhy. • Zadní hranice ohroženého prostoru: Žďár–Složiště (trigonometr 778)–kóta 465. B/2 z PLRK S-10M • Hlavní směr střelby: řídící věž–trigonometr 699,3–Kozlovský kopec. • Pravá hranice sektoru palby: řídící věž–Těš–Hradiště (trigonometr 933,8)–Prachometský kopec (kóta 793,6). • Levá hranice sektoru palby: řídící věž–Ovčí vrch (trigonometr 739,2). • Pravá hranice ohroženého prostoru: řídící věž–Za Tonkou (trigonometr 843,6)–Nad zunou (trigonometr 748,2)–Kožený vrch (trigonometr 548,5). • Levá hranice ohroženého prostoru: řídící věž–trigonometr 911,7–Kamenný vrch (kóta 716,3). • Palebná čára: kóta 739,6–řídící věž– kóta 798,6–palebné stanoviště–točna na palebné čáře–tři pojezdové dráhy. • Zadní hranice ohroženého prostoru: trigonometr 698,9–Plešivec (kóta 660,6)–Telcov –kóta 482,1. Kapacita střelnice: při střelbě z protiletadlových děl – dvě pojezdové dráhy – 40 střílejících za den a noc, při střelbě z PLRK – jedna pojezdová dráha – 20 střílejících za den a noc. 94
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
95
[ Pěchotní střelnice (PS) Plešivec ] Určení
– PS Plešivec je výcvikové zařízení využívané útvary AČR k provádění průpravných a školních cvičení z ručních zbraní, střeleb z lafetovaných zbraní na kolových obrněných transportérech a k házení ručních granátů. – Po rekonstrukci střelnice, která se uskutečnila v roce 1973, je zde možné provádět všechna cvičení střeleb z ručních zbraní podle předpisu Vševojsk-4-2 – Osnovy střeleb.
96
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště Charakteristika
– Střelnice se nachází v jihozápadní části vojenského újezdu Hradiště a podle předpisu Vševojsk-4-2 umožňuje plnit cvičení střeleb z ručních zbraní při průměrné kapacitě 50 až 100 střílejících za den a noc. – Šířka střelnice je 700 m, hloubka 1 000 m. – Střelba z pistole a samopalu je prováděna ze tří stanovišť, házení ručních granátů z jednoho stanoviště. – Na střelnici jsou vybudovány: • dvě terčové dráhy – jedna čelní, jedna boční, • elektrický rozvod pro napojení zvedáků pěchotních cílů – v pravé části střelnice 100–700 m a v levé části 100–900 m (pro ESTZ, AZT), • rozvody pro AZT – v pravé části 4 rozvody 100–600 m a v levé části 300–600 m (zakonzervovány). – Střelnice je ovládána centrálně z řídící věže. V levé části střelnice za palebnou čárou se nachází házeliště ručních granátů, na němž je možné plnit cvičení v házení ručních granátů číslo 1, 2 a 3. Pistolová střelnice je ovládána v levé části střelnice – má samostatné ovládací centrum. – Hlavní ustanovení pro provádění střeleb • Hlavní směr střelby: řídící věž–kóta 860,4. • Pravá hranice bezpečnostního pásma: kóta 788,3–kóta 807,6. • Levá hranice bezpečnostního pásma: kóta 801,7–773,5. • Palebná čára: řídící věž–kóta 792,8. • Čára ukončení palby: kóta 773,5–792,8. – Hlavní směr střelby je označen bílým trojúhelníkem, pravá a levá hranice kruhovými červenými značkami. V noci je hlavní směr značen zeleným světlem a levá a pravá hranice červeným světlem. Čára ukončení palby je značena dvěma červenými trojúhelníky. Palebná čára je označena okopy a stromky a vyznačena cedulkami. – V týlové části střelnice je vybudována jednopatrová budova, ve které je ubytována provozní jednotka. Dále se zde nacházejí řídící věž a dílny sloužící pro opravy a údržbu výcvikových zařízení. V dalších dvou budovách jsou umístěny sklady materiálu. V levé části horní budovy je učebna pro 40 osob.
97
[ Cvičiště řízení bojových a kolových vozidel (CŘBV) Tureč ] Určení
– CŘBV Tureč je výcvikové zařízení využívané jednotkami a útvary AČR a zahraničními ozbrojenými silami k provádění výcviku tanků, bojových vozidel pěchoty, pásových a kolových obrněných transportérů a jiných vozidel podle požadavků osnov řízení bojových a kolových vozidel. Charakteristika – Cvičiště se nachází ve východní části vojenského újezdu Hradiště. – Zařízení cvičiště obsahuje: • velitelské stanoviště – řídící věž s učebnou, domek řízení, výchozí čáru a parkoviště, • úseky drah s překážkami – číslo I (velký okruh), číslo II (malý okruh) a číslo III (okruh pro obrněné transportéry a kolová vozidla), • tři pomocná pracoviště, • prostředky signalizace, automatizace a spojení. – Kapacita výchozí čáry: pro úsek číslo I – 5 tanků nebo BVP, pro úsek číslo II – 5 tanků nebo BVP, pro úsek číslo III – 3 obrněné transportéry nebo kolová vozidla. – Velitelské stanoviště s řídící věží je vybaveno spojovacím prostředkem R-113 pro spojení s výchozí čárou, signálním světlem pro noc, prapory (bílý a červený), schématem jednotlivých drah a popisem jednotlivých cvičení, včetně jejich hodnocení, pro úseky číslo I, II a III. – Dále se v objektu velitelského stanoviště nachází jídelna pro řídící orgány a obsluhu vojenského zařízení, rozvodna a sklady materiálu a nářadí. – Úseky číslo I a II jsou určeny pro výcvik v řízení tanků, pásových bojových vozidel pěchoty (BVP) a obrněných transportérů (OT) a jsou vybaveny různými překážkami, včetně brodu. Každý z nich umožňuje najednou výcvik posádek 5 bojových vozidel. – Úsek číslo III umožňuje výcvik v řízení tříkolových vozidel nebo transportérů a je vybaven 13 překážkami. – Výchozí čáry pro úseky číslo I a II jsou vybaveny semafory, rozhlasem a měřicí technikou. 98
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
99
[ Ženijní cvičiště (ŽC) Brodce ] Určení
– ŽC Brodce je určeno pro výcvik v minování a trhání ostrým materiálem za účelem odborného výcviku ženijních jednotek AČR a zahraničních ozbrojených sil. Charakteristika
100
– Cvičiště se nachází v severovýchodní části vojenského újezdu Hradiště (1 km severozápadně od rozvaliny osady Radnice, 1 km na severovýchod od rozvaliny osady Hůrka a kóty 664) a je rozděleno na technickou a výcvikovou část. – Technická část ženijního cvičiště zahrnuje bojovou výdejnu ostré ženijní munice a pracoviště pro kontrolu a výdej ostré ženijní munice. A/ Bojová výdejna ostré ženijní munice je oplocená plocha s upravenými místy pro skládky protitankových min, ženijního náloživa a rozněcovadel – dále se tedy dělí na sklad protitankových min a ženijního náloživa a sklad rozněcovadel. − Sklad protitankových min a ženijního náloživa tvoří skládka (plocha) pro krátkodobé uložení nepoužitých protitankových min a ženijního náloživa a skládka (plocha) pro krátkodobé uložení použitých protitankových min určených ke zničení. − Sklad rozněcovadel tvoří skládka (plocha) pro krátkodobé uložení nepoužitých rozněcovačů a rozbušek a skládka (plocha) pro krátkodobé uložení použitých rozněcovadel určených ke zničení. Ukládání protitankových min, ženijního náloživa a rozněcovadel musí být zabezpečeno v souladu s ustanoveními hlavy 5 předpisu Žen-23-11 a hlavy 7 předpisu Vševojsk-5-6. B/ Pracoviště pro kontrolu a výdej ostré ženijní munice slouží ke kontrole technického stavu protitankových min PT Mi-Ba III a rozněcovačů Ro-2 před jejich výdejem cvičící jednotce. Pracoviště pro kontrolu a výdej ostré ženijní munice zahrnuje: − skládku nezkontrolovaných protitankových min a rozněcovačů o maximální obložnosti 50 ks PT Mi-Ba III s rozněcovači, − pracoviště kontroly technického stavu protitankových min a rozněcovačů o obložnosti 4 ks PT Mi-Ba III s rozněcovači, − skládku zkontrolovaných protitankových min a rozněcovačů připravených k výdeji o maximální obložnosti 50 ks PT Mi-Ba III s rozněcovači, která slouží zároveň pro jejich výdej.
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště – Výcviková část ženijního cvičiště zahrnuje místo pro adjustaci protitankových min a prostor pro kladení jednotlivých protitankových min a zřizování protitankových minových polí. A/ Místo pro adjustaci protitankových min slouží k organizovanému a bezpečnému zpohotovení protitankových min před jejich kladením. Místo tvoří jedno až dvě pracoviště pro adjustaci protitankových min, které má obložnost 2 ks protitankových min PT Mi-Ba III. Jedná se o obložený zákop s náspem na jedné straně, který je dlouhý 3 m, hluboký 90 cm a má z obou stran schůdky, které umožňují vstup a výstup ze zákopu. Strana zákopu, na níž není násep, je upravena k podložení protitankových min a rozněcovadel při jejich adjustaci. B/ Prostor pro kladení jednotlivých protitankových min a zřizování protitankových minových polí je určen k výcviku: − v kladení jednotlivých protitankových min PT Mi-Ba III s rozněcovači Ro-2 a kombinovanými rozbuškami Žk, − ve zřizování protitankových minových polí z protitankových min PT Mi-Ba III s rozněcovači Ro-2 a kombinovanými rozbuškami Žk rojnicovým způsobem, − ve zřizování protitankových minových polí z protitankových min PT Mi-Ba III s rozněcovači Ro-2 a kombinovanými rozbuškami Žk pomocí minového provazce, − ve zřizování průchodů v protitankových minových polích ručním způsobem. – Na ŽC Brodce lze ničit: • při použití protitankových min 3 ks v jedné jámě, • při trhacích pracích v jedné jámě jedním výbuchem 25 kg trhaviny nebo 100 ks ženijních rozbušek nebo 50 m bleskovice nebo jedno balení munice, které nelze vyjmout. – Ohrožený prostor na ŽC Brodce je kruhový o poloměru 1 km od místa trhání. – Prostory pro výcvik jsou vyznačeny dřevěnými kůly a ostnatým drátem. Jednotlivá pracoviště jsou označena tabulemi s názvy. Z jižní části je cvičiště ohraničeno hranou srázu, kde je neprostupný porost ze šípkového trní a jehličnatého náletu. Z východní, severní a západní strany je ženijní cvičiště ohraničeno krajem lesa a náletovým porostem. – K ženijnímu cvičišti vede pouze jedna přístupová cesta z osady Hůrka, která dále pokračuje do osady Brodce. Tato cesta je po celou dobu výcviku střežena stráží. – Mimo prostor cvičiště se zřizuje: • trhací jáma pro ničení použité a vadné ostré ženijní munice, • místo pro ukázku účinků výbuchů protitankových min, • prostor pro soustředění vojsk před zahájením výcviku (polní učebna, místo pro parkování techniky, výdejna stravy), • místo pro hotovostní (zdravotnické) vozidlo, • skládka pomocného materiálu, • místo pro kouření.
101
[ Přehled stálých ubytovacích zařízení k ubytování vyvedených vojsk ] 1. Ubytovací zařízení Tureč 2. Ubytovací zařízení Dlouhá 3. Ubytovací zařízení Mětikalov 4. Ubytovací zařízení Obrovice
102
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
[ Ubytovací zařízení Tureč ] Určení
– Jedná se o ubytovací areál využívaný jednotkami a útvary AČR a zahraničními ozbrojenými silami, který se skládá ze dvou zděných budov (ubytoven „Štáb“ a „Škola“), dvou dřevěných srubů, kuchyňského bloku a místa pro parkování techniky s ESO přístřešky. – V bezprostřední blízkosti budov se také nachází upravený terén, kde je možné postavit stanový tábor, a tak rozšířit ubytovací kapacitu zařízení. Charakteristika
– Budova „Štáb“ má ubytovací kapacitu 20 osob a je zde rovněž umístěno provozní družstvo CŘBV, MZ, ŽC a ubytovny Tureč. – Budova „Škola“ má ubytovací kapacitu 90 osob. – Dřevěné sruby mají každý ubytovací kapacitu 40 osob. – Současná technologie varny v kuchyňském bloku umožňuje denně přípravu až 150 hotových jídel. – Budova „Štáb“ je vytápěna elektrickými přímotopy; „Škola“, dřevěné sruby a kuchyňský blok jsou vytápěny tepelnými zdroji na tuhá paliva. – V blízkosti budovy „Škola“ se nachází vyasfaltované oplocené místo s ESO přístřešky pro parkování kolové techniky, které má kapacitu 60 až 80 vozidel. – Pro parkování pásové techniky je určena panelová odstavná plocha u mycího zařízení Tureč s kapacitou 80 až 100 kusů techniky. – Mycí zařízení Tureč, jehož součástí je i umývárna vozidel, slouží k celoročnímu mytí kolových a pásových vozidel. Před vjezdem do umývárny musí projít vozidlo očistou na zařízení pro mytí podvozku. – Dále jsou součástí areálu Tureč speciální stání pro vrtulníky, která slouží k doplňování paliva a nabíjení zbraní.
103
104
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
105
[ Ubytovací zařízení Dlouhá] Určení
– Jedná se o ubytovací zařízení využívané jednotkami a útvary AČR a zahraničními ozbrojenými silami. V jeho areálu se nachází třípodlažní zděná hlavní budova, která je určena k ubytování jednotek. – V hlavní budově je také umístěno provozní družstvo ubytovny a vojenská hasičská jednotka. Charakteristika
– Objekt má ubytovací kapacitu 120 až 150 osob a je vytápěn ústředním topením. – Současná technologie varny umožňuje denně přípravu až 120 hotových jídel. – Areál ubytovny se nachází v ochranném pásmu, a proto je zde zakázáno parkování těžké terénní pásové a kolové techniky. Na parkovištích v areálu mohou parkovat maximálně dvě vozidla pro logistické zabezpečení ubytovaných jednotek, která musí být zabezpečena vaničkami na úkapy pohonných hmot. Odvodnění srážkových vod z parkovišť je svedeno žlabovkami do vodoteče přes čističku odpadních vod.
106
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
107
[ Ubytovací zařízení Mětikalov ] Určení
– Jedná se o ubytovací zařízení využívané jednotkami a útvary AČR a zahraničními ozbrojenými silami, které se skládá ze dvou samostatných objektů: ubytovny Jeseň a ubytovny Hájenka. Objekty jsou vhodné pro ubytování vojsk vyvedených do prostoru SBV Mětikalov – ubytovna Jeseň pro cvičící vojska a ubytovna Hájenka pro ubytování řídící skupiny. Charakteristika
– Ubytovna Jeseň je jednopodlažní zděná budova s ubytovací kapacitou 70 lůžek. Objekt má osm pokojů, samostatnou jídelnu pro výdej stravy, veškeré sociální zařízení, včetně čtyř sprchových koutů, a zbrojní sklad. – Ubytovna Hájenka je dvoupodlažní dřevěný objekt s celkovou ubytovací kapacitou 26 lůžek (má osm pokojů s kapacitou 24 lůžek a samostatný apartmán s pracovnou, ložnicí se dvěma lůžky a veškerým sociálním zabezpečením). Dále se zde nachází samostatná kuchyně, jídelna pro výdej stravy a veškeré sociální zařízení, včetně pěti sprchových koutů. – Obě ubytovny jsou vybaveny kotlem na tuhá paliva a vytápěny ústředním topením. – U objektů lze v omezeném počtu parkovat osobní i nákladní vozidla.
108
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
109
[ Ubytovací zařízení Obrovice ] Určení
– Jedná se o samostatný zděný dvoupodlažní objekt využívaný k ubytování jednotek a útvarů AČR a zahraničních ozbrojených sil. Vhodný je zejména pro ubytování řídící skupiny pro taktická cvičení na SST Žďár. Charakteristika
– V ubytovacím zařízení se nacházejí tři vícelůžkové pokoje a jeden pokoj pro řidiče. Celková kapacita ubytování je 18 osob. – Objekt je vybaven kotlem na tuhá paliva a vytápěn ústředním topením, má samostatný zdroj pitné vody, vlastní kuchyni a veškeré sociální zařízení, včetně dvou sprchových koutů. – U objektu je možné zaparkovat osobní vozidla.
110
Výcviková zařízení vojenského újezdu Hradiště
111
Za první Československé republiky (1918–1939) byl na území dnešního vojenského újezdu Hradiště rozlehlý zemědělský kraj s mnoha obcemi a usedlostmi se správním centrem městem Doupov.
Vydalo Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 http://www.army.cz Redakce účelové tvorby Řízením redakce pověřen: Jaroslav Roušar Odpovědná redaktorka: Jiřina Švarcová Grafická úprava: Jan Brádka Fotografie: archivy AVIS a OZVUVZ/ŘeVD, Jiří Hokův, Radko Janata, Marie Křížová, Jan Procházka, Stanislav Stebila a Jan, Lukáš a Ondřej Brádkovi Zdroj mapového díla: Geografický a hydrometeorologický úřad Praha Dáno do tisku: únor 2006 Tisk: AVIS, zakázka číslo 252/06 Kopírovat, překládat a rozmnožovat publikaci bez souhlasu vydavatele je zakázáno NEPRODEJNÉ
ISBN 80-7278-301-7 ISBN 80-7278-302-5 (angl. vyd.)