Stati
a zprávy
z
výzkumu
HISTORIE POMOCI POTŘEBNÝM Jaroslava Pavelková Anotace: Článek pojednává o péči o chudé a potřebné, jež jim byla poskytována během vývoje lidské společnosti. Kvalita života těchto lidí záleží na konání jich samých, ale závisí i na ostatních a jejich přístupu k této minoritní skupině (přístupy filozofické, kulturní, psychosociální, pedagogické, legislativní apod.). Klíčová slova: Žebráctví, bezdomovectví, znevýhodněné skupiny lidí Úvod Řešení problematiky zdravotně postižených a sociálně znevýhodněných j e d i n c ů i s k u p i n o b y v a t e l s t v a je n e o d dělitelnou součástí procesu humanizace a d e m o k r a t i z a c e s o u č a s n é české s p o l e č n o s t i ( Č e r n á 2002). Jeho realita p r o s t u p u j í c í k a ž d o u s p o l e č n o s t je i p o l e m , n a n ě m ž se řeší n e j e d n o d u c h ý v z t a h t ě c h silnějších, zdravých, nepostižených, kteří se r e p r e z e n t u j í j a k o m a j o r i t a k t ě m s l a b š í m , n e m o c n ý m , p o s t i ž e n ý m . Ti j s o u v postavení m i n o r i t n í m a p o m o c i péči p r o život p o t ř e b u j í . Jak u v á d í B. Titzl ( 2 0 0 0 ) , „ p o s t i ž e n í , n e m o c , slabost v š e h o d r u h u ( k a m m ů ž e m e zařadit také s k u p i n u lidí p o t ř e b n ý c h ) , jsou n e j e n p r o t i p ó l y n e - p o s t i ž e n í , zdraví a síly, ale ve své k o m p l e m e n t a r i t ě j s o u součástí l i d s k é h o ú d ě l u stejně j a k o n a r o zení a smrt". Lidstvo je o d s v é h o v z n i k u p r o v á z e n o n e m o c e m i ať již f y z i c k é h o či p s y c h i c k é h o r á z u a z t o h o vyplývajícími důsledky, které ovlivňují j e h o životní styl ( T h o m a s 1989). Z u v e d e n é n e z a s l o u ž e n é nerovnosti a z různých omezení jsou
nezbytná péče o zdravotně postižené a sociálně
postižení, n e m o c n í a trpící „padlí na poli cti a p ř e d s t a v u j í d a ň , k t e r o u lidstvo platí za p o k r o k " ( T e i l h a r d 1990, 1993). Zdravotní omezení z tohoto vyplývající, která j s m e si zvykli o z n a č o v a t j a k o p o s t i ž e n í (Titzl 2000), p r o v á z e j í lidstvo od s a m é h o začátku, existují a existovat b u d o u i p ř e s velké úsilí vědy. T a t o s k u t e č n o s t je součástí k a ž d é s p o l e č n o s t i a je i p ó l e m , n a n ě m ž se řeší v z t a h m e z i silnějšími, zdravými a nepostiženými, p ř e d s t a v u j í c í m i m a j o r i t u , vedle slabších, nemocných, postižených a potřebných, kteří jsou v p o s t a v e n í m i n o r i t n í m . V m i n o r i t n í s k u p i n ě lidí jsou nejpatrnější právě ti p o s t i ž e n í , c o ž p o c h o p i t e l n ě v y p l ý v á z jejich rozdílnosti o d ostatních z hlediska f y z i c k é h o stavu těla a m e n t á l n í ú r o v n ě . Z t o h o n á s l e d n é vychází i jejich z p ů s o b k o m u n i k a c e , chování, zvyky a z p ů s o b ž i v o t a ve s p o l e č n o s t i . N a p o s t i ž e n ý c h lidech bylo vidět vždy určité o m e z e n í v životních m o ž n o s t e c h , které se v d a n é m sociokulturním prostředí a v dané době p o v a ž o v a l o za n o r m á l n í (Titzl 2000). T i t o lidé však byli stále součástí s p o l e č n o s t i na
určitém společenském stupni a v kterékoliv d o b é , i když byli sebevíce u t l a č o v á n i a n a c h á z e l i se n a o k r a j i s p o l e č n o s t i . Z h l e d i s k a h i s t o r i c k é h o u v a ž o v á n í se t r a d i č n ě uvádí p e r i o d i z a c e vývoje p é č e o d e f e k t n í ( p o t ř e b n é ) osoby, v y p r a c o v a n á na základě s c h é m a t u A n t o i n a C o n d o r c e t a M . S o v á k e m (1972):
člověka v m l a d š í m paleolitu (40 0 0 0 let B.P.) přežívali lidé s v á ž n ý m o n e m o c n ě n í m a rozsáhlými p o r a n ě n í m i , kteří se bez p o m o c i o s t a t n í c h třeba p o celý zbývající život neobešli. Výše u v e d e n ý a u t o r navrhuje v hrubých rysech periodizovat daný vztah n á s l e d o v n ě :
- s t a d i u m represivní: společnost postižené lidi vyvrhovala, respektive se jich zbavovala;
II. S t a d i u m institucionální. 1. Instituce ještě nejsou rozčleněny dle cílových s k u p i n a mají azylový charakter.
- s t a d i u m z o t r o č o v á n í : p o s t i ž e n í byli využíváni j a k o otroci; - s t a d i u m charitativní: v ý r a z e m i o p o r o u p o s t o j e k p o s t i ž e n ý m byla křesťanská charita; - stadium renesančního humanismu: k p o s t i ž e n ý m se hledal lidský p o m ě r ; - s t a d i u m rehabilitační: p r o společnost se jevilo jako v ý h o d n ě j š í raději p o s t i ž e n ý m najít m o ž n o s t p r a c o v n í h o uplatnění, n e ž je z d a r m a živit; - s t a d i u m socializační: v d u c h u socialist i c k é h o h u m a n i s m u m á být p o s t i ž e n ý člověk p r o s t ř e d n i c t v í m rehabilitace u s c h o p ň o v á n k práci a ke s p o l e č n é m u životu; - stadium prevenční: bude dominovat s n a h a p ř e d c h á z e t defektivitě. Nesouhlas s předloženým schématem u v á d í B. T i t z l ( 2 0 0 5 ) n a z á k l a d ě n o v ě zjištěných ú d a j ů , vycházejících m j . z vědeckých výzkumů zkoumání paleopatologických kosterních nálezů. Existuje d o s t a t e k d ů k a z ů k tvrzení, že např. již o d konvenční hranice nástupu současného
I. S t a d i u m p ř e d i n s t i t u c i o n á l n í .
2.
Instituce již j s o u r o z č l e n ě n y dle cílových skupin a mají výchovný příp. i léčebný charakter.
3.
T e n d e n c e k o d k l o n u o d speciálních institucí k p o d p o ř e života postižených v n e ú s t a v n í m p r o středí.
P ř e d ě l e m mezi I. a II. s t a d i e m je p o d l e Titzla v našich d o m á c í c h p o d m í n k á c h 13. století. Z á m ě r n é u s t a n o v o v á n í institucí p o d l e cílových s k u p i n u n á s začíná v r o c e 1786, k d y v z n i k á p r a ž s k ý ústav p r o hluchoněmé. K o d k l o n u od speciálních institucí k životu v r o d i n ě a v k o m u n i t ě dochází z h r u b a v p o s l e d n í m desetiletí (Titzl 2 0 0 5 ) a j e z a j i š ť o v á n p ř e d e v š í m nevládními organizacemi. I další v ý s l e d k y a r c h e o l o g i c k ý c h v ý zkumů pravěkých populací dokládají péči o p o s t i ž e n é lidi a j e j i c h p ř e ž í v á n í . Z m n o h a nálezů kosterních pozůstatků n a ú z e m í n a š e h o státu je tato p é č e doložen a u j e d i n c ů s t ě ž k ý m p o s t i ž e n í m , kteří se dožili p o m ě r n ě v y s o k é h o věku. N a p ř í k l a d
žena z trojhrobu objeveného u Dolních Věstonic v r o c e 1990, jejíž k o s t r a v y k a z o vala zřetelné patologické změny, k t e r ý m i t r p ě l a celý život, je d ů k a z e m takové p é č e (Klíma 1997). Jako péči o vývojově p o š k o z e n é j e d i n c e lze také uvést p ř í k l a d ženy ze slovanského hrobu, na jejíchž ostatcích byla p r o k a z a t e l n á vývojová v a d a (aplasie dens axis - Pavelková; V y h n á n e k 1992). N a l e z e n ý j e d i n e c se dožil d o s p ě l é h o věku a jeho poškození evidentně n e u m o ž ň o valo b ě ž n ě se o sebe starat z p ů s o b e m , jak to činili příslušníci slovanských p o p u l a c í v k a ž d o d e n n í m životě. Na základě dochovaných písemných p r a m e n ů a m ý t ů lze z o b e c n i t , že ve starověké společnosti právní norma m a j o r i t n í c h s v o b o d n ý c h členů k slabším a z n e v ý h o d n ě n ý m o s o b á m byla u s k u t e č ň o v á n a j e n částečně. Tak jak to u v á d í Titzl (2000), blaho člověka bylo úzce s p o j o v á n o s obcí a p o j e j í m o p u š t ě n í m ě l o v ž d y za n á s l e d e k n o u z i . Ale ž e b r á n í bylo p o v a ž o v á n o za n a d e v š e t r a p n é . J e d i n o u m o ž n o s t í v y h n o u t se t a k o v ý m k o n c ů m bylo stát se v o j á k e m a b r á n i t vlast p ř e d nepřítelem. Z toho ovšem následné p l y n u l y i v ý h o d y spočívající v živení se n a s t á t n í ú t r a t y tehdy, k d y ž byli j e d i n c i z m r z a č e n i v boji a nesli v d a l š í m životě fýzické následky, které je h e n d i k e p o v a l y ( P l ú t a r c h o s 1995). Svým z p ů s o b e m byli podle tohoto autora p o d o b n ě podporováni i sociálně slabí o b č a n é . P r o p ř í c h o z í cizince a z c h u d l é A t h é ň a n y nechávali ve s t a r o v ě k é m Řecku p ř i p r a v o v a t v d o s t a t e č n é m m n o ž s t v í p r o s t é jídlo a ovoce, a ti se
m o h l i n á s l e d n ě věnovat v e ř e j n é činnosti. I v Ř í m ě představitelé státu prokazovali svoji štědrost (např. při r ů z n ý c h státních příležitostech rozdávali p e n í z e a obilí, či byl zřízen f o n d na p o d p o r u o p u š t ě n ý c h d ě t í a ty byly n á s l e d n é z t ě c h t o p e n ě z živeny). Lze t e d y k o n s t a t o v a t , že p ř e d křesťanské o b d o b í přiznává „ u t r p e n í jistou k l a d n o u h o d n o t u " (Titzl 2000), a je na člověku s a m o t n é m , aby se pokusil v y m a n i t ze starostí, chudoby, n e m o c i a postižení. M o ž n o s t o p u s t i t n e j n í ž e ve s p o l e č n o s t i s t o j í c í s o c i á l n í s k u p i n u a d o s t a t se n a ú r o v e ň m a j o r i t n í s p o l e č n o s t i byla z p o č á t k u m ý t e m . Tento p r o b l é m zaměstnával a n t i c k é vědce r ů z n ý c h o b o r ů i v e ř e j n é činitele. Přestože chtěli žít v ř á d u , v s o u l a d u s p ř í r o d o u , museli se n a u č i t p ř i j í m a t fakt, že také člověk chudý, n e m o c n ý a postižený spoluvytváří o b r a z lidského r o d u (stává se součástí m ě r všech věcí). P o d p o r a t ě c h t o lidí se stává s p o l e č e n s k y ž á d o u c í a m á i v ý z n a m p r o toho, k d o ji p o s k y t u j e . Poté, co se institucionálně prosadilo křesťanství, p ř e v z a l o t u t o roli o n o , a řešení p r o b l é m u se p ř e n e s l o na n á b o ž e n s k o u p ů d u . Péče o c h u d é a b e z p r i z o r n í byla tedy p o s k y t o v á n a již p ř e d p ř í c h o d e m křesťanství. O n ě k t e r ý c h z t ě c h t o akcí a s k u t k ů se d o v í d á m e ze z a z n a m e n a n ý c h t e x t ů či k r o n i k , které vznikly z p o d n ě t u krále a císaře Karla IV., či z d o c h o v a n ý c h p r a m e n ů o historii č e s k é h o n á r o d a . Z k r o n i k Karlovy d o b y mizí fráze o o c h r a n ě sirotků a v d o v a o péči o c h u d é . S o d v o l á n í m na e v a n g e l i u m L u k á š e (L14) „vyjdi r y c h l e n a n á m ě s t í a d o ulic m ě s t a a přived' s e m
c h u d é , z m r z a č e n é a c h r o m é " je v š a k 0 potrebné pečováno (Kronika doby Karla IV. 1987 in Titzl 2000). V textech jsou uváděny m i m o jiné faktografické ú d a j e o sociálních o p a t ř e n í c h p r o c h u d é v širším pojetí společnosti oné doby. O b e c n é lze konstatovat, že ve s t ř e d o v ě k u je p o č á t e k v z n i k u c h a r i t a t i v n í h o j e d n á n í a t í m i vznik c h a r i t a t i v n í c h institucí na bázi d o b r o v o l n o s t i o r g a n i z a č n í i finanční. Pokud někdo odkázal majetek chudým, z n a m e n a l o to, že jej p ř e d a l c í r k e v n í m u c h u d i n s k é m u f o n d u , k d e si církevní o b c e v y t v á ř e l y s e z n a m y tzv. m a t r i k u l á r n í c h c h u d ý c h (sirotci, vdovy, b e z m o c n í , c h u d í , ale i lidé, kteří přišli o m a j e t e k neštěstím či p r o n á s l e d o v á n í m ) a tito dostávali p o d p o r u (Kadlec 1974). N ě k t e ř í c h u d í žili v tzv. k l á š t e r n í c h špitálech trvale a byli živeni z v ý n o s ů o s a d n e b o o d k a z ů d á r c ů . Byli p o d ě l o v á n i c h l e b e m , zbylými p o t r a v i n a mi o d k a ž d é h o stolu, šaty, penězi; n ě k d y k t o m u patřila i b e z p l a t n á lázeň v určitých d n e c h (Balbín 1923). Po p ř í c h o d u křesťanství n a n a š e ú z e m í se začaly zakládat při klášterech a kostelech c h u d o b i n c e , s i r o t č i n c e a n a l e z i n c e . Ale 1 přes tato o p a t ř e n í m ů ž e m e péči o c h u d é ve středověku p o p s a t j a k o z n a č n ě n a h o d i lou, spíše jen s d o b r o č i n n ý m c h a r a k t e r e m . Teprve na s k l o n k u s t ř e d o v ě k u (15. století) lze z a z n a m e n a t i aktivní účast obcí, a t o o r g a n i z o v a n o u f o r m o u církevních sbírek. Z d e je m o ž n é ocitovat n ě k t e r é p ř í k l a d y katolických c h u d o b i n c ů diecése královéhradecké, jež F e r d i n a n d Beneš publikoval v roce 1899 časopis „Katolické d u c h o v e n -
stvo". Již v roce 1324 založil Štěpán P i r k n a r z Pirkenšteina měšťanský chudobinec v K u t n é H o ř e . „Špitál" poskytoval zaopatření z c h u d l ý m m ě š ť a n ů m a jejich v d o v á m . Také založení c h u d o b i n c e v N ě m e c k é m B r o d ě bylo p o v o l e n o p r a ž s k o u konsistoří již v r o c e 1397. L i d e m se zde d o s t á v a l o c e l o d e n n í h o z a o p a t ř e n í a o š a c e n í . Jan S e z i m a z R o u c h o v a z a l o ž i l r o k u 1447 p r o c h u d é p o d d a n é z panství p o l e n s k é h o špitál p r o 12 osob, j e n ž byl rozšířen v 17. století o dalších 6 míst F e r d i a n d e m D i e t r i c h s t e i n e m . Týž k n í ž e založil ještě v Přibyslavi c h u d o b i n e c p r o 12 starých, již k práci n e s c h o p n ý c h žen. V C h o c n i vznikl c h u d o b i n e c již v roce 1486. D o s t á v a l o se z d e celého z a o p a t ř e n í 5 o s o b á m , jejichž j e d i n o u p o v i n n o s t í bylo u d r ž o v a t čistotu v kostele. Špitál p r o ošetření c h u d ý c h založil v roce 1682 v Kyšperku ( d n e s L e t o h r a d ) Ignác Wittanovský, b a r o n z Vlčkovic ( p r o 5 m u ž ů a 5 žen). O v š e m p r v n í m í s t o mezi chudobinci diecéze zaujímal hospital v Kuksu u Jaroměře, k t e r ý založil a b o h a t é dotoval František A n t o n í n Špork. V zakládací listině z r o k u 1711 u r č u j e pravidla p r o přijetí d o t o h o t o zařízení. Podle ní m a j í být d o špitálu p ř i j í m á n i staří a neduživí lidé, zvláště staří vysloužilí v o j á c i z p a n s t v í , a t e p r v e k d y b y tito nebyli, i c h u d í z okolí, tak, a b y j i c h stále 100 dostávalo zaopatření. Poukázal peníze i pro řeholní personál. V H o ř i c í c h se n a c h á z e l y dva c h u d o b i n c e (1714). V Kostelci n a d Orlicí (1730) založil k a n o v n í k Jiří P r ů š a ú t u l e k p r o c h u d é ze s v é h o rodiště k zajištění života tří starců a tří stařen. Z dalších m ů ž e m e zmínit
c h u d o b i n e c v Ž a m b e r k u , který vznikl v roce 1756 ( p r o 6 c h u d ý c h ) . Také f a r á ř Václav Lichtenberg (1853) daroval v závěti s v ů j d o m e k j a k o ú t u l e k p r o c h u d é staré dělníky a služebníky b i s k u p s k é h o panství c h r a s t e c k é h o . V K y š p e r k u se n a c h á z e l c h u d o b i n e c , k t e r ý založil a r c i k n ě z A n t o n í n Buchtele (1874). V n ě m d o s t á v a l o byt, o t o p a p e n ě ž i t o u p o d p o r u p r o život 20 c h u d ý c h lidí. Pro rakousko-uherské p o m ě r y uvádí Š i l h á n o v á ( 1 9 9 2 ) : „Vývoj v e ř e j n é c h u d i n s k é péče byl o d svých p o č á t k ů s p o j e n s d o m o v s k ý m právem, které stanovilo obci p o v i n n o s t pečovat o své chudé. Tato zásada byla již o b s a ž e n a v ř í š s k é m p o l i c e j n í m ř á d u F e r d i n a n d a I. z r o k u 1552, k d y stát p o p r v é zasáhl d o ú p r a v y c h u d i n s k é péče, a zůstala z á k l a d e m c h u d i n s k é h o z á k o n o d á r s t v í p o dalších 400 let. V d o b ě , k d y v o l n é stěhování bylo právě o m e z e n o , tvořila obec v p o d s t a t ě uzavřený h o s p o d á ř s k ý celek úzce spjatý se svým obyvatelstvem a byla z á r o v e ň i p ř i r o z e n ý m z á z e m í m p r o osoby, které se z r ů z n ý c h d ů v o d ů ocitly v nouzi." Z á k o n n é n o r m y o d o m o v s k é m p r á v u prošly r ů z n ý m i ú p r a v a m i a vývoj o v ý m i fázemi, ale j e h o h l a v n í m o b s a h e m zůstávalo „právo na n e r u š e n ý p o b y t a c h u d i n s k é opatření". P r á v n í m i základy veřejné c h u d i n s k é péče byly z e j m é n a říšský obecní zákon z roku 1862, d o m o v s k ý zákon z roku 1863 a novela d o m o v s k é h o z á k o n a z r o k u 1868. V j e d n o t l i v ý c h z e m í c h byly d á l e v y d á n y z á k o n y o o b e c n í c h zřízeních ( p r o Č e c h y i p r o M o r a v u z roku 1864 a p r o Slezsko již r o k u 1863). Pouze v Č e c h á c h byl
navíc v roce 1868 v y d á n zvláštní z e m s k ý chudinský zákon. V Rakousku-Uhersku byla v létech p ř e d p r v n í světovou válkou p ř i j í m á n a a p r o v á d ě n a opatření, která ve svém celku v ý z n a m n ě zlepšovala pracovní a sociální p o d m í n k y lidí. Byla v ě n o v á n a p o z o r n o s t i b y t o v ý m p r o b l é m ů m (např. o c h r a n a n á j e m n é h o apod.). Po v z n i k u ČSR byly z á k o n e m č. 11 / 1 9 1 8 Sb., o zřízení s a m o s t a t n é h o státu československého, převzaty zákonné n o r m y o chudobincích bývalého Rakouska pro historické z e m ě české a z á k o n n á ustan o v e n í o c h u d i n s t v í bývalých U h e r p r o Slovensko a P o d k a r p a t s k o u Rus. Z p o v á lečných z á k o n ů měl velký v ý z n a m z á k o n č. 126/1920 Sb., o zřízení ž u p n í c h a okresních úřadů v republice Československé, který u m o ž ň o v a l přesun veřejné chudinské péče na vyšší v e ř e j n ě p r á v n í svazky. Jako další m ů ž e m e uvést z á k o n č. 125/1927 Sb., 0 organisaci politické správy. Ten měl za úkol o d s t r a n i t n e s t e j n o s t z á k o n o d á r s t v í z c e l o s t á t n í h o hlediska a n e r o v n o m ě r n é zatížení obcí c h u d i n s k ý m b ř e m e n e m (Krajčová 2001). „ D o m o v s k ý zákon" z rok u 1863 a j e h o novela z r o k u 1869 uváděly okolnosti, za kterých osoba získávala n á r o k na d o m o v s k o u příslušnost k určité obci. P ř e d p o k l a d e m d o m o v s k é h o práva v obci bylo státní občanství, p ř i č e m ž každý o b č a n m u s e l m í t v n ě k t e r é obci své d o m o v s k é právo (§ 2 zákona). Veřejná chudinská péče se vztahovala nejen na příslušníky obce, ale 1 na b e z d o m o v c e , přespolní a cizince. Bezd o m o v c i byli v ý r o k e m s p r á v n í h o ú ř a d u p ř i k á z á n i n ě k t e r é obci, ve které p a k měli
stejné o p r á v n ě n í n a c h u d i n s k o u p o m o c j a k o její příslušníci. Přikázání b e z d o m o v c e
způsobivých, v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h s n a d i mentálně retardovaných.
bylo j e n p r o v i z o r n í m řešením, které trvalo tak d l o u h o , d o k u d b e z d o m o v e c n e n a b y l n ě k d e d o m o v s k é h o práva. V p ř í p a d ě náhlé potřeby nesměla obec odepřít potřebnou p o m o c ani p ř e s p o l n í m u c h u d é m u . M o h l a p a k na p ř í s l u š n é d o m o v s k é obci p o ž a d o vat r e f u n d a c i n á k l a d ů . U r č i t o u p ř í m o u povinnost zaopatřovat chudé, především b e z d o m o v c e , kteří se narodili ve veřejných p o r o d n i c í c h , m ě l y i z e m ě vlastní.
Z m ě n a politického r e ž i m u a j e h o p r i n cipů - o d t o t a l i t n í h o k d e m o k r a t i c k é m u - přinesla řadu t r a n s f o r m a č n í c h problémů. J e d n í m z nich je zviditelnění o s o b žebrajících a lidí bez přístřeší. D o této s k u p i n y lze právě zařadit jedince, kteří v d ů s l e d k u státní politiky byli systematicky umísťováni d o r ů z n ý c h státních zaopatřovacích zařízení n e b o podnikových a jiných p o d o b n ý c h ubytoven. Jsou to občané, kteří nebyli s c h o p n i z v l á d n o u t probíhající e k o n o m i c kou, politickou a s p o l e č e n s k o u t r a n s f o r maci k t r e n d ů m západní tržní demokratické společnosti ( h t t p : / / m c s s p . c z / d e f a u l t . aspx?uc=uc0528cArtifactId=257).
Až d o r o k u 1948 m ě l a velký v ý z n a m v péči o b e z d o m o v c e a c h u d é i církev (kláštery). Z m ě n a režimu z n a m e n a l a násiln é p ř e v e d e n í veškeré sociální a z d r a v o t n í p é č e d o m o n o p o l u s p r á v y státu. C í r k e v p o s t u p n ě přicházela o v š e c h n y své ústavy a zařízení. O d r o k u 1963 n e m ě l a již ani jediný d ů m pro poskytování pomoci pot ř e b n ý m . Její služby byly v Československu p a r a d o x n ě o b r á c e n y s m ě r e m d o v n i t ř církve (péče o přestárlé členy ř e h o l n í c h ř á d ů a kongregací). V letech 1 9 4 8 - 1 9 8 9 p r o b l e m a t i k a péče o b e z d o m o v c e u s t o u p i l a d o p o z a d í . Byli řazeni mezi sociálně n e p ř i z p ů s o b i v é , a ti spadali d o péče sociálních k u r á t o r ů . Vztah b e z d o m o v c ů k práci byl v t é t o d o b ě velmi problémový. Byli s t í h á n i spíše p r o příživnictví, p r o t o ž e v té d o b ě měl k a ž d ý o b č a n povinnost pracovat. Část bezdomovců u n i k a l a p o z o r n o s t i , a t o p ř e d e v š í m ve velkých městech. Ale v z á j m u t e h d e j š í h o r e ž i m u b y l o , a b y e x i s t e n c e t ě c h t o lidí nebyla příliš z d ů r a z ň o v á n a , a p o k u d byli, rekrutovali se ze s k u p i n y lidi spíše n e p ř i -
R e v o l u c e v r o c e 1989 z n a m e n a l a o d s t r a n ě n í m o n o p o l u státu v oblasti sociální péče. Již v roce 1989 požádala československá vláda velitelství A r m á d y spásy v L o n d ý n ě , aby jí u k á z a l a , j a k řešit vznikající sociální problémy. Rozvoj zaznamenala o p ě t i c í r k e v n í sociální péče, k t e r á byla p o ř a d u let zastavena. V té d o b ě v Česk o s l o v e n s k u vznikají nezávislá o b č a n s k á s d r u ž e n í na p o m o c sociálně p o t ř e b n ý m . R ů z n é reorganizace v oblasti státní sociální péče probíhají i v současné d o b ě (rozšiřování d o m ů p r o p ř e b ý v á n í , z ř i z o v á n í u b y t o v e n atd.). V l e t o š n í m r o c e (2007) d o c h á z í v soc i á l n í síti k m n o h a z m ě n á m ( n a p ř . j d e o systém sociálních dávek, z á k o n o sociálních službách aj. - h t t p : / / w w w . p e n í z e . cz/zprávy/4879/). Např. z á k o n č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve z n ě n í z á k o n a
č. 29/2007 Sb. uvádí, že u p r a v u j e p o d m í n k y poskytování p o m o c i a p o d p o r y fyzickým o s o b á m v nepříznivé sociální situaci (dále j e n „osoba") p r o s t ř e d n i c t v í m sociálních služeb a příspěvku na péči, p o d m í n k y p r o vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, v ý k o n v e ř e j n é s p r á v y v o b l a s t i s o c i á l n í c h služeb, i n s p e k c i p o s k y t o v á n í sociálních služeb a p ř e d p o k l a d y p r o výkon č i n n o s t i v sociálních službách. Dále t e n t o zákon upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách n e b o p o d l e zvláštních p r á v n í c h p ř e d p i s ů při p o m o c i v h m o t n é n o u z i , v sociálnéprávní o c h r a n ě dětí, ve školách a školských zařízeních, ve z d r a v o t n i c k ý c h zařízeních, ve v ě z n i c í c h , v z a ř í z e n í c h p r o z a j i š t ě n í cizinců a v azylových zařízeních. N a vládách záleží, aby využívaly n á s t r o jů p r o t i s p o l e č e n s k é m u v y l o u č e n í , j a k o j s o u legislativní p r á v o n a b y d l e n í a j e h o d ů s l e d n é u p l a t ň o v á n í , p o d p o r a solidarity v boji proti s o c i á l n í m u vyloučení, vytváření a u d r ž o v á n í p r a c o v n í c h m í s t (největší p r i o r i t a ) , i n v e s t i c e d o p r a c o v n í c h sil, r o v n á příležitost p r o všechny, úsilí proti xenofobii a rasismu, p r o g r a m y sociální integrace a reintegrace, p e r m a n e n t n í u d r žování sociálního dialogu, ú č i n n á aplikace práva a p ř i z p ů s o b o v á n í legislativy společ e n s k ý m z m ě n á m , p é č e o v e ř e j n é zdraví, posilování vzdělanosti, udržování mezin á r o d n í c h v z t a h ů při s t a v b ě n á r o d n í h o i e v r o p s k é h o t r h u práce, zvyšování p é č e o b e z p e č n o s t p r á c e ( U m l a u f o v á 1994). O s o u č a s n ý c h o p a t ř e n í c h z h l e d i s k a státu
a ziskových i neziskových organizací se b u d e dále diskutovat. Sociální pracovník Pénkava z Městského c e n t r a sociálních služeb a prevence hlavn í h o mésta P r a h y c h a r a k t e r i z u j e žebráka j a k o člověka, k t e r ý se r o z h o d l zvolit si žebráctví jako zdroj obživy. Podle jeho zkušenosti se j e d n á většinou o lidi, kteří jsou z d r a v o t n ě h a n d i c a p o v á n i , ne však natolik, aby získali invalidní d ů c h o d , n e b o o takové, kteří n e m a j í o d p r a c o v a n é d o s t a t e č n é m n o ž s t v í let k získání s t a r o b n í h o n e b o i n v a l i d n í h o d ů c h o d u . Mezi další d ů v o d y uvádí z m í n ě n ý autor rezignaci na m o m e n tálně o b t í ž n ě řešitelnou životní situaci atd. Z p ů s o b jejich žebrání je rozmanitý. Prosící o s o b a se v ě t š i n o u snaží svým c h o v á n í m vyvolat u k o l e m j d o u c í c h p o t e n c i o n á l n í c h d á r c ů lítost, soucit, p o c h o p e n í a o c h o t u obdarovat převážně f i n a n č n í m i prostředky. P o p s a n ý z p ů s o b žebrání rozděluje na dvě formy: Aktivní žebrák obchází kolemjdoucí a s nataženou rukou, kelímkem n e b o k l o b o u k e m se snaží sugestivně vym á h a t a l m u ž n u . Pasivní žebrající o s o b a se n a c h á z í zpravidla v r ů z n ý c h , v ě t š i n o u nehybných polohách, v některých případ e c h o b k l o p e n a psy. D e m o n s t r u j e svoji přítomnost a nechává na dobrovolném uvážení k o l e m j d o u c í c h , zda se r o z h o d n o u ji o b d a r o v a t či nikoliv. Dále rozděluje tyto lidi na několik p o d s k u p i n (http://mcssp.cz/ default.aspx?uc=uc052&ArtifactId=257). C h a r a k t e r i z u j e žebráka - s o m r á k a - většin o u j a k o m l a d é h o j e d i n c e d o 30 let, k t e r ý používá m e t o d u o b c h á z e n í a zastavování lidí na ulici s p ř i p r a v e n ý m n e p r a v d i v ý m
p ř í b ě h e m (např. potřebují n u t n ě na vlak, byl jsem okraden apod.) nebo s u p ř í m n ý m d o z n á n í m . Získané finanční p r o s t ř e d k y nejsou vždy hlavním p ř í j m e m těchto osob. Tento způsob považuje veřejnost za nejvíce obtěžující. Další kategorii p o p i s u j e j a k o žebráka - umělce. To je člověk, který za p o m o c i h u d e b n í h o nástroje, svého hlasu n e b o jiných uměleckých činností žádá o o d m ě n u za svou č i n n o s t . I přesto, že se ve většině p ř í p a d ů n e j e d n á o lidi, kteří jsou závislí p o u z e na p ř í j m u z této činnosti, lze tuto činnost klasifikovat jako žebrání. Ž e b r á k y - uprchlíky - h o d n o t í v drtivé většině p ř í p a d ů jako cizí statní příslušníky převážně z východní Evropy a postsovětských zemí, kteří se pohybují na území naší republiky nezřídka nelegálně, bez platného povolení k pobytu. Tato skupina žebráků je často organizovaná. Tzv. „činnost" v ní je s t r u k t u r o v a n á tím, že je r o z d ě l o v á n a v e d e n í m k l a n u (záleží n a n á r o d n o s t i a k u l t u ř e , ale p ř e d e v š í m j s o u t o starší m u ž i ) na i n f o r m á t o r y , strážce ( m o n i t o rující p ř í p a d n ý výskyt policejních hlídek) a konečné články skupiny, což jsou aktivně žebrající členové (např. ženy o b k l o p e n é d ě t m i n e b o děti samotné). Jako poslední příklad uvádí žebráka - experimentátora. V t o m t o případě se jedná o jedince, kteří se oblékají a upravují tak, aby vzbuzovali v lidech soucit. Výše výdělku prostřednictvím žebrání n e n í p r o ně důležitá, protože t u t o činnost provozují p o u z e jako určitý d r u h dobrodružství. Zároveň však nespadají d o o k r u h u osob na hranici chudoby. Tento typ žebráctví se vyskytuje výjimečně.
Závěr Nezávisle na t o m , č e m u ve svém n i t r u věříme, by se měl člověk chovat jako kult u r n í bytost a snažit se d o d r ž o v a t lidská práva. Přizpůsobovat svoje chování a následné k o n á n í ke svému o k o l n í m u světu. Měl by být z o d p o v ě d n ý za své činy, za vztahy k d r u h ý m , které souvisejí s úsilím a s n a h a m i p o m o c i zlepšit život lidí v n o u zi a c h u d o b ě a p o d p o r u j í lidská práva. Kultivací lidských vztahů v současné společnosti je n u t n é prohlubovat její d e m o kratizaci a h u m a n i z a c i a prosazovat práva na o b č a n s k o u spravedlnost u společensky vyloučených m i n o r i t n í c h s k u p i n našich spoluobčanů. Demokratická společnost by měla uznávat a respektovat skutečnost, že všichni lidé mají mít stejná práva. Zajišťovat jim co nejlepší p o d m í n k y p r o život a veškeré n u t n é sociální zabezpečení, které si nejsou sami s c h o p n i získat z r ů z n ý c h objektivních či subjektivních d ů v o d ů , je p o v i n n o s t í k a ž d é h o z nás. Literatura: BALBÍN, B. Obrana jazyka slovanského, zvláště českého. P r a h a : Družstvo přátel studia - L. Kuncíř, 1923, 135 s. BENEŠ, F. Některé katolické c h u d o b i n c e diecése královéhradecké. Časopis katolického duchovenstva, 1899, roč. 40, s. 529-537. C O N D O R C E T , A. In SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha : SPN, 1972, 208 s. Č E R N Á , M. Z d r a v o t n ě postižení a multik u l t u r n í tolerance. In Kapitoly z mul-
tikulturní tolerance. P r a h a : SVLP EIS; P e d F U K , 2002, sv. 17, s. 58-64. ISBN 80-902345-5-9. K A D L E C , J. Církevní dějiny. P r a h a : Česká katolická C h a r i t a , 1974. 336 s. K L Í M A , B. Lovci mamutů z Předmostí. P r a h a : A c a d e m i a , 1997, 157 s. ISBN 80-200-0041-0. K R A J Č O V Á , J. Problematika žebráků a bezdomovců v Praze. Postoj společnosti k této otázce. D i p l o m o v á práce. P r a h a , 2001. Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta. 78 s. K R O U P O V Á , A. M u l t i k u l t u r n í a interkult u r n í d i m e n z e vzdělávání. In Kapitoly z multikulturní tolerance. P r a h a : SVLP EIS; P e d F U K , 2002, sv. 17, s. 11-13. ISBN 8 0 - 9 0 2 3 4 5 - 5 - 9 . K R O U P O V Á , A. V ý c h o v a k l i d s k ý m p r á v ů m ve škole - p ř í k l a d m u l t i k u l turní tolerance a interkulturní k o m u n i k a c e . In Kapitoly z multikulturní tolerance. P r a h a : S V L P EIS; P e d F U K , 2002, sv. 17, s. 15-33. ISBN 80902345-5-9. PAVELKOVA, J.; V Y H N Á N E K , L. H y p o p l a s i e des D e n s Axis : Ein Seltener p a l a e o p a t h o l o g i s c h e r B e f u n d . Antropologie, 1992, vol. 30, no. 2, s. 169-171. ISSN 0323-1119. P L U T A R C H O S . O delfském E. P r a h a : H e r r m a n n a synové, 1 9 9 5 , 2 1 9 s. SOVÁK, M. Nárys speciální P r a h a : S P N , 1972. 208 s.
pedagogiky.
ŠILHÁNOVÁ, H. D o m o v s k é právo a věřejná chudinská péče. Sociální politika, 1992, roč. XVIII, č. 9, s. 10.
T E I L H A R D D E C H A R D I N , P. Místo člověka v přírodě. P r a h a : S v o b o d a Libertas, 1993, 163 s. ISBN 8 0 - 2 0 5 0309-9. T E I L H A R D D E C H A R D I N , P. Vesmír a lidstvo. P r a h a : V y š e h r a d , 1990, 265 s. T H O M A S , L. Myšlenky pozdě v noci. P r a h a : M l a d á f r o n t a , 1989, 287 s. T I T Z L , B. Postižený člověk ve společnosti. P r a h a : P e d F U K , 2000, 250 s. ISBN 80-86039-90-0. TITZL, B. Skutečně platí Sovákova periodizace v z t a h u společnosti k p o s t i ž e n ý m ? In Postižený člověk v dějinách I. H r a d e c Králové : G a u d e a m u s , 2005, s. 5-11. ISBN 80-7041-017-5. U M L A U F O V Á , A. Bezdomovci. Písemná práce k postupové zkoušce. Praha, 1994. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Katedra sociální práce. Z á k o n č. 11/1918 Sb., o zřízení s a m o s t a t n é h o státu č e s k o s l o v e n s k é h o Z á k o n č. 126/1920 Sb., o zřízení ž u p n í c h a o k r e s n í c h ú ř a d ů v republice Č e s k o slovenské Z á k o n č. 125/1927 Sb., o organisaci politické správy Z á k o n č. 108/2006 Sb., o sociálních služb á c h , ve z n ě n í z á k o n a č. 2 9 / 2 0 0 7 Sb. Internetové strany: WWW:
[cit. 2005-02-10]. W W W : [cit. 2007-07-11].