Ú N O R
2 0 0 6 MĚSÍČNÍK
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVII. č. 2
5. února 2006
Cena 7 Kč
Střípky všedních dnů
Čekám na autobus. Je brzy ráno, déšť, sníh, vítr. Tato trojkombinace mi radosti nedodává. Lidé se mračí. Konečně přijíždí autobus. Je příjemně vyhřátý a řidič se širokým úsměvem mě srdečně zdraví, ale vlastně každého. Každý se snaží úsměv opětovat. Usazuji se dopředu. Z řidičova magnetofonu se line příjemná hudba. Má ranní špatná nálada se začíná vytrácet. Přede mnou je 40 minut sladkého podřimování. Najednou zpozorním. K mému sluchu proniká kromě zpěvu zpěváka ještě jeden. Zbystřím. Opravdu. Řidič si zpívá! To snad není pravda! V tomto nečase, v zimě. Vždyť ten člověk musel vstávat už kolem čtvrté hodiny! A on si zpívá! To prostě nepochopím. Písně nás provázejí až do Brna. Je mi fajn. I ostatní cestující vypadají spokojeně. „Královo Pole!“ zahlaholí řidič do mikrofonu: „Přeji všem krásný den!“ Při vystupování se většina lidí usmívá a děkují řidiči za příjemnou cestu. Ani ten nečas venku už mi nemůže náladu pokazit. Nastupuji do tramvaje. Lidé kolem se mračí. Není divu. Takový nečas. Na zastávce přistupuje stařenka. Těžko zdolává vysoké schody. Přispěchám na pomoc a mile se na ni usmívám. Stařenka děkuje. Úsměv na tváři jí zůstává, stejně jako mně. A za to všechno může „zpívající řidič“. Jednoduché a krásné, že? A my čekáme pořád na něco velkého. Kéž bychom také často za něco takového mohli! Za takové maličkosti?! A tak často zpívejme se sv. Františkem: „Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím tvým pokojem…“ P. Ervín
z o bs ah u
Doba vánoční už dávno skončila, i když svátek Uvedení Páně do chrámu nám ji znovu připomněl. Doba postní je takměř měsíc ještě před námi, a my prožíváme takzvané liturgické mezidobí. Někdo by je chápal jako dobu odpočinku a nicnedělání, tedy z toho duchovního hlediska. Ale my jsme přece den co den povoláni k naplňování evangelia a k životu s Kristem pro bližní. Každý den nám dává velké možnosti, které nás mohou překvapit. Jak? Tak se zaposlouchejme a uvidíme.
Střípky všedních dnů P. Ervín Jansa
1
Na lásku není nikdy pozdě příběh, který napsal život
2
Tříkrálová sbírka 2006 a Premiéra díla Dixit Dominus
3
Skautská hlídka a Kolik se vybralo v diecézi?
4-5
Strom splněných přání Domovinka vás zve, Poutě 2006
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Na lásku není nikdy pozdě… Jsem obyčejná žena – matka a ráda bych se s Vámi podělila o velikou radost. Co se v ní skrývá? Vyslyšení letité prosby a hodně a hodně modliteb. Vrátím se ve vzpomínkách o hodně let zpět. Dětství, na které bych nejraději zapomněla, jsem prožívala v rozvedené rodině se starším bratrem, maminkou a jejím přítelem, v ovzduší nedůvěry, bití, alkoholismu a zneužívání. Proto jsem při první příležitosti vyřešila svoji situaci tak, že jsem se v 16 letech vdala za muže o 6 let staršího. Do 21 let jsem přivedla na svět tři zdravé děti. Vychovávali jsme je v lásce, k poctivosti, práci a čestnosti. Ale to nejdůležitější jsme jim nedali – víru. Od dětství jsem věřila, že Bůh existuje, ale neměla jsem vedení. A proto jsem ani svým dětem toto neuměla dát. Škoda! Po 22 letech se manželství rozpadlo a já zůstala s dvěma dospívajícími dětmi sama. Nejstarší dcera už byla vdaná. Neuměla jsem a ani jsem nechtěla žít sama, a tak jsem se znovu vdala. Jeden velký omyl, bohužel. Muž byl agresivní alkoholik, což jsem zjistila pozdě. Porodila jsem čtvrté děťátko, holčičku. Občas jsme zachraňovaly holý život, když jsme musely utéct před rozzuřeným opilcem. Mezitím dvě starší děti dospěly, dcera žila s přítelem a syn byl na vojně, a já se musela rozvést po druhé. Mé nejmladší byl jeden rok, když začalo naše stěhování z podnájmu do podnájmu. Během té doby mě vyhledali Svědkové Jehovovi. Na 6 let mě dostali. Ale i tak jsem jim za mnohé vděčná, hlavně za to, že oni byli první, kdo mi dali do ruky Bibli a seznámili mě s Pánem Ježíšem Kristem. Ale neuznávají Matku Boží Pannu Marii a ta mi chyběla. Ať jsem u nich byla kdekoliv, nikde jsem nepociťovala to, co cítím v našich kostelech nebo kapličkách. A to je Boží přítomnost a síla Ducha Svatého. Vadila mi faleš a neupřímnost, to, jak lidem vymývali mozky. A tak jsem jednou místo k nim šla do kostela na mši. Poprosila jsem o sílu, abych se dokázala od nich odpoutat. Po šesti letech se to povedlo a já měla pocit, jako když se vypustí ptáček z klece a může opět volně mávat křidélky. Během té doby jsem na inzerát poznala svého nynějšího muže, věřícího katolíka, který pochází z veliké a silně věřící rodiny. Nechtěla jsem, aby moje holčička vyrůstala bez táty, a to se povedlo. Známe se od jejích dvou let. S dětmi z prvního manželství jsem se příležitostně vídala. Přišla doba, kdy jsem s malou ztratila střechu nad hlavou, vypověděli nás z podnájmu a já neměla kam jít. Tak jsme se přestěhovaly na Moravu za naším tátou, v té době ještě přítelem. Po celkem osmileté známosti jsme náš svazek zlegalizovali na městském úřadě. Dcerka má opravdu hodného tátu a kamaráda. Hned jsem se začala připravovat na svátost křtu, prvního sv. přijímání a svátosti biřmování. Po roce
✎ ...
jsem zažila nevýslovnou radost, když jsem se na Bílou sobotu stala Božím dítkem a mohla jsem poprvé přijmout Tělo Páně. Na Seslání Ducha Svatého mi mezi mnoha mladými lidmi pan arcibiskup Graubner udělil svátost biřmování. Aby to tak mohlo být i nadále, zařídili jsme se podle rady jednoho hodného kněze: „Pokud spolu dokážete žít jako bratr a sestra, nic vám nebude bránit v přijímání Těla Páně i nadále.“ Manželství nám dobře funguje a vychází. Svému muži jsem moc vděčná, že i on to tak cítí. Náš důstojný pán jednou v pěkném kázání říkal, že sex ještě dobré manželství nedělá. A my jsme toho důkazem. Na Modlitby matek chodím od samého začátku, a nikdy jsem se nezapomněla modlit za všechny své děti a jejich děti, moje vnoučátka, která ani neznám. A za to, aby si aspoň jednoho z nich přitáhl náš Pán na svou stranu. Díky své poslední dcerce, 14-leté slečně, jsem se naučila ovládat počítač. A to mě podnítili pokusit se vyhledat kontakt na děti. Každé bydlí jinde a já nevěděla, kde. Po dlouhé době se mi to podařilo. Ale jaké bylo moje zklamání, když mi přišel první e-mail od té mladší dcery. Jednoduše mě nepotřebují, ani ona ani syn. Ale ani to mě neodradilo od toho, abych napsala e-mail do obce, kde žije dcera nejstarší. Z místního úřadu ten mail poslali dceři a ona mi ještě ten večer telefonovala. Ani se mi to nechtělo věřit, obě jsme plakaly radostí. A za týden už byla tady u mě a my se mohly po mnoha letech konečně obejmout. Jak to byl krásný pocit držet své první dítě opět v náručí a líbat její vlasy, jako když byla ještě malá holčičky. A sestřičky, které se ještě neviděly, si hned náramně padly do oka. Jedné je 14 let a druhé 35. O co větší byla moje radost, když dcera vytáhla zlatý křížek a řekla, že bude chodit na přípravu ke křtu. A tak se i ona na příští Bílou sobotu stane Božím dítkem. Přijela právě v den, kdy se scházíme na faře na Modlitby matek. Projevila zájem se zúčastnit, tak jsme šly. Modlily jsme se spolu. Zanechalo to na ni hluboký dojem, moc se jí to líbilo. V předvečer jejího odjezdu jsme jí s mladší dcerkou navrhly, jestli by se nechtěla s námi pomodlit růženec. „Ale, mamko, když já ho neumím.“ Povzbudila jsem ji, že to nevadí, a prožila jsem nejkrásnější modlitbu růžence v životě. Nikdy nepřestanu děkovat Bohu a Panně Marii, že mi ukázali tu pravou cestu, že mám vždy a všude po ruce pomyslný telefon, kterým mohu být ve spojení s Pánem Bohem. Pevně věřím, že se setkám i s ostatními dětmi a i je budu moci sevřít do svého, pro ně vždy otevřeného náručí. A pak ta láska, o které jsem psala v úvodu, opravdu zvítězí nade vším zlem. S. Z. – ze zpravodaje Modlitby matek č. 37
STRANA 3
Tříkrálová sbírka 2006 Tříkrálová sbírka probíhala na okrese Třebíč od 1.1. – 8.1.2006, bylo vybráno 1 177 201 Kč, což je více než v loňském roce. Oficiální zahájení proběhlo v Třebíči na Karlově náměstí 2. 1. 2006 v 10.00 hod. Ředitel Mgr. Petr Jašek společně se dvěmi členy Oblastní charity Třebíč v kostýmech tří králů navštívili na radnici zástupce města. Na území města Třebíče poté během týdne obcházeli skupiny, které vznikly díky pomoci Katolického gymnázia, DDM Hrádek, skautských oddílů a dalších dobrovolníků. Tříkrálovou sbírku provádělo 282 skupinek
-
Příspěvek na zajištění pitné vody pro děti v Libérii - Mikulášská nadílka pro děti z uprchlického tábora ve Zbýšově - Příspěvek na el. poháněný invalidní vozík pro těžce zdravotně postiženou osobu Vybrané finanční prostředky v roce 2006 budou použity jako příspěvek na stacionář Úsměv a Domovinka, na přístavbu azylového domu v Třebíči, na zakoupení osobního automobilu pro pečovatelskou službu, na projekty farních charit. Všem dárcům i koledníkům děkuje ředitel Oblastní charity Třebíč Mgr. Petr Jašek.
Poděkování od otce biskupa Milé sestry, milí bratři, milé děti, Děkuji vám všem, kteří jste se vydali na cestu nejen do našich domovů, ale především na cestu k lidským srdcím. Děkuji vám za ochotu pomoci potřebným, děkuji i za to, že jste se nenechali odradit mrazem, nevlídným počasím ani nevlídným přijetím. Vám organizátorům děkuji za čas věnovaný přípravě této akce i jejímu vyhodnocení. A mé upřímné poděkování patří také vám všem, kteří jste do sbírky přispěli. V naší diecézi výtěžek sbírky podpoří více než sedm desítek záměrů charitní činnosti na jižní Moravě. V modlitbě vás provází váš biskup Vojtěch koledníků, z nichž jeden byl starší 15 let. Ten měl u sebe průkaz vystavený Oblastní charitou Třebíč – pověření k provádění sbírky s číslem svého občanského průkazu a na starosti zapečetěnou pokladničku s logem Charity. Koledníci chodili podle přiděleného území dům od domu. Každá rodina od nich obdržela malé balení cukru a letáček s informací, na co byl výtěžek sbírky v loňském roce použit. Na domovní dveře koledníci psali spolu s letopočtem tři písmena K+M+B (C+M+B), jsou to jména tří mudrců a znamenají Kašpar (latinsky Casparus) = strážce pokladů, Melichar (lat. Melchior) = král je světlo, Baltazar = ochránce života. Jsou to jednatk počáteční písmena jejich jmen, ale také přání: Kristus žehnej tomuto domu (lat. Christus Mansionem Benedicat). Královské dary : zlato – bylo dříve znamením moci a bohatství, myrha – je vzácná mast, která se používala k balzámování králů, kadidlo – zrníčka pryskyřice, která se v chrámech obětovala jen bohům. Oblastní charita Třebíč použila prostředky vybrané při Tříkrálové sbírce v loňském roce na tyto účely: - Podpora postiženým tsunami na Srí Lance - Rekonstrukce budovy v Třebíči pro mentálně a zdravotně postižené a seniory - Podpora pečovatelské služby v Kněžicích a Hrotovicích - Podpora projektů farních charit
Premiéra Händelova díla
DIXIT DOMINUS První provedení dalšího díla klasické duchovní hudby v podání souboru MUSICA ANIMATA Společnost chrámových hudebníků Milana Diviše Římskokatolická farnost Stařeč, hudební soubor Musica animata, Malý smyčcový orchestr ZUŠ Třebíč a chrámový sbor ROSA z Rokytnice nad Rokytnou si Vás dovolují srdečně pozvat k poslechu koncertů duchovní hudby: - veřejná generální zkouška se uskuteční v sobotu 4. 2. 2006 ve 14 hodin v kostele sv. Martina v Třebíči - PREMIÉRA v neděli 5. 2. 2006 v 16 hodin v kostele sv. Jakuba Staršího ve Starči - v sobotu 18. 2. 2006 v 17:30 hodin v kostele sv. Jana Křtitele v Rokytnici nad Rokytnou, v první části koncertu vyslechneme duchovní skladby a písně v podání chrámového pěveckého sboru ROSA z Rokytnice nad Rokytnou. Vstupné dobrovolné, informace 604 213 248, www.animata.cz
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Nemá chodit pozdě do školy? Poškození chladem – omrzliny I. stupně Felix jednoho rána zahlédl na Palackého mostě mladou ženu. Upoutala jeho pozornost. Držela se křečovitě zábradlí, pak se najednou přes zábradlí přehoupla – v šatech, s kloboukem na hlavě a s kabelkou v ruce – a padala do vody. Felix se rozeběhl k půjčovně pramiček. Přivolal nájemce. Každá vteřina byla drahá. Odvázali pramici a vyjeli na vodu. Doveslovali k topící se ženě a vytáhli ji do loďky. Ještě se ani její kabelka nestačila potopit. Felix za ní skočil a pak s kabelkou v zubech plaval za pramicí. Nájemce loděk uvařil dívce čaj s rumem. Vyslechl její litanii na zlý osud. Byla z venkova. Nenašla v Praze práci. Nevěděla, kde a jak ji hledat. Nikoho v Praze neznala. Bála se vrátit domů. Z peněz, které si našetřila, jí zbylo padesát haléřů. Musela slíbit, že už nikdy nebude skákat do vody jinak, než v plavkách. Nájemce jí pomůže najít práci. To už však nebyl Felixův příběh. Rozeběhl se po navigaci, kde měl jeho tatínek truhlářskou dílnu, oblékl si tam suché šaty a letěl do školy. Přišel však stejně pozdě. Musel za trest napsat 20x: Nemám chodit pozdě do školy. „A dej to tatínkovi podepsat,“ rozhodla slečna učitelka. Dal. Tatínek četl těch dvacet řádek zbytečně dlouho, než je podepsal. Věděl, proč přišel Felix pozdě do školy, ale nevěděl, proč o tom neřekl slečně učitelce. Uvědomil si, že jeho Felix je zvláštní kluk. „Ta holka se už topit nebude,“ sdělil jen. „Dostala práci, káča pitomá,“ dodal. Felix byl v Praze členem Šestnáctého skautského oddílu. Skauti té doby brali všechno moc vážně. Třeba každý den museli vykonat aspoň jeden dobrý skutek. Třeba poradit nějaké holce z venkova – káče pitomý, jak by o ní řekl tatínek – kudy se jde na nádraží. Zachránit ji ale, kdyby se topila, to byl dobrý čin docela neobvyklý a velkolepý. Nejlepší na tom bylo, že se u skautů na dobré činy nikdo neptal, že o nich museli vědět jen oni sami a to v těch starodávných dobách stačilo a to také Felixovi docela vyhovovalo. S paní Annou, jak se ta zachráněná holka jmenovala, se pak Felix setkával ne příliš často, ale věděli jeden o druhém. Felix měl zvláštní pocit, že je za její život dál trochu odpovědný. Bydlela nepříliš daleko od jeho bydliště. Jste na světě spokojená, paní Aničko? Opravdu? Tak to jsem rád. To je bezvadný. Ne, nikdy jí takovou otázku nepoložil a nikdy spolu nemluvili o tom, jak skočila z mostu a jak to bylo dál, ale Felix to věděl. Dostala práci. Pak se vdala. Měla dva bezvadné kluk. Jednoho ještě vozila v kočárku, ale její druhý syn už začal chodit do školy. V té době už byl Felix dávno členem Třetího oddílu vodních skautů na Střeleckém ostrově, který vedli dva závodníci. Duha a Vladěk se jmenovali a vyhrávali jeden kanoistický závod za druhým. Také Felix už začal závodit. Třeba by se mohl kluk paní Aničky přihlásit do jeho skautského oddílu, učil by ho pádlovat. Otto Janka
Při návratu družiny z výpravy na běžkách na chatu si jeden z členů stěžuje na silné prochlazení. Rukavice, rukávy bundy a nohavice kalhot má mokré, třese se zimou, je velmi unavený a malátně se pohybuje. Pokožka na obličeji, rukách a nohách je fialově bílá. Postiženého umístíme do teplého prostoru se zamezením další ztráty tělesné teploty. Svlékneme mu mokrý promrzlý oděv. Zabalíme ho do mírně nahřátých pokrývek. Provádíme aktivní i pasivní pohyby končetinami. Je-li to možné, alespoň ruce a nohy na 30 minut ponoříme do vody 37 – 40 stupňů teplé. Na obličej přikládáme mírně nahřátý ručník nebo šálu. Není-li možnost koupele, obložíme končetiny polními láhvemi naplněnými teplou vodou, která však nepřekračuje 40 stupňů. Není-li vážný důvod, jako je vnitřní zranění, zvracení, bolest břicha, podáváme teplý čaj s citronem. V případě obnovení prokrvení není u tohoto stupně omrzlin ošetření u lékaře nutné. Nepřipusťme opakované prochlazení postiženého.
Můj duchovní deník Veďte si poznámky o tom, jak vám ten který den Bůh pomohl. Jak jste nalezli ztracené klíče. Jak jste zvládli těžkou písemku. Jak jste přemohli pokušení. Jaký dobrý čin jste udělali. Když vám někdo ublížil a vy jste dokázali mu odpustit, svěřit to Bohu. A dokázali jste Bohu za vše poděkovat. A až vám bude jednou zle a vaše víra bude potřebovat povzbuzení, vezměte deník a přečtěte si některou stránku. Připomene vám to, jak vám Bůh pomohl v minulosti, a dodá vám to více víry v budoucnost.
Motto: „Buďme Bohu vděčni za dar smíchu, za radost, za humor.“ Z říše pohádek: Sudička Plaváčka dobře schovala, aby ho její muž děd Vševěd, až přijde domů, nenašel. Ale sotva Vševěd vstoupí do světnice, už říká: „Čichám, čichám člověčinu. Někoho tu, matko, máš.“ Sudička se rozčílí: „To sis, Plaváčku, alespoň jednou za rok nemohl umýt nohy?“ „Ne, my tě neunesem,“ ujišťovaly chlapce jeskyňky, „to sis ještě nevšiml, kolik jsi za tuhle zimu přibral?“ Princ rozvázal princezně, přivázané ke skále, pouta a ona se rozčílila: „Ty nekňubo, kdybych tady vydržela ještě jeden den, tak jsem se dostala do Guinessovy knihy rekordů.“ Karkulka se ptá babičky, „Babičko, proč máš tak velký nos?“ – „Protože jsem si spletla šňupavý tabák s kypřícím práškem.“ Šel dědeček s babičkou po silnici, po které jel parní válec. „Dej pozor, dědečku, ať tě to nepřejede!“
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Dědeček pozor nedal a parniválec ho přejel. Babička ho srolovala, donesla domů a položila ho na postel. Ale po přikrytí čouhaly dědečkovi ven nohy a dědeček nachladl a umřel… Povídají si dva trpaslíci: „Koukám, že jsme nějak prořídli. Už jsme jenom dva.“ – „Taky si lámu hlavu… koupila si Sněhurka ten gril opravdu na kuřata?“ Dva skautíci jdou kolem rybníka. Najednou se vrhnou do vody a vytáhnou chlapíka celého zeleného. Hned ho začnou oživovat. Zachraňovaný se třepe, prská, naříká, najednou se zachráncům vytrhne, rychle skočí do vody, uplave několik metrů, zahrozí a zlostně vykřikne: „Zatrolení čundráci. Vodníka by klidně nechali leknout!“ „Budulínku,“ povídá sladce liška, „dej mi hrášku, povozím tě na ocásku.“ – „Povoz se na něm sama,“ odpoví lišce Budulínek, „já mám horské kolo.“ Přijde čert v pekle za knížetem Luciperem a povídá mu: „Máme strašný malér, knížecí jasnosti.“ – „Brrrrllé…, jak to, co se stalo?“ rozčilil se pekelný kníže. „Ale, nějaký Trapifaksl, zapomenutý čert v Dalskabátech, přihlásil svého syna do náboženství…!“
Zprávy Lednový karneval vlčat a světlušek vynikal vskutku krásnými maskami. Nejlépe se líbily: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Výpravčí vlaků, Tančící pár, Zima, Podzim, Pierot. Ale i ostatní si zasloužily odměnu. Masky pak předvedly, co umějí, zadováděly si v tanečním reji a pak se s vervou vrhly do soutěží, her a závodů. Br. Zdeněk Poříz-Medvěd s přehledem vše moderoval za vydatné pomoci br. Jirky. Hudbu obstaral obětavě jako vždy br. Petr Žamberský-Džek. XVI. vzdělávací a výchovný seminář brněnské diecéze se uskuteční dne 18. února 2006 v 8 hodin v Brně na Petrově. Skautská mše sv. ke Dni sesterství za zemřelé a živé skautky se koná 19. 2. 2006 v 8 h v chrámě sv. Martina. Vzpomínka na oběti komunismu bude 24. února 2006 v 17.30 hodin u pomníčku na Václavském náměstí v Domcích. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Kolik se vybralo v diecézi? Výnos Tříkrálové sbírky 2006 na území brněnské diecéze překročil 11,8 milionů korun. V městě Brně připadla na jednoho obyvatele vybraná částka kolem 3,32 Kč. V roce 2005 Tři králové vykoledovali v brněnské diecézi 12 115 238,00 milionu, letošní sbírka dosáhla k dnešnímu dni výše 11 865 376,50 Kč. V brněnské diecézi se do Tříkrálové sbírky zapojilo 2717 skupinek (v roce 2005 to bylo 2563). Konečný výtěžek doplní ještě výnos ze složenek a bankovních převodů, který bude znám přibližně za dva týdny. „Největší nárůst výnosu oproti loňskému roku byl na Blanensku v obci Černá Hora, kde výnos stoupl o 800%“, sděluje pracovnice Oblastní charity Blansko Anna Baláková“. Nejštědřejším regionem byla opět oblast Brno - venkov, kde výtěžek výrazně překročil 2,2 mil. hranici a kde koledovalo také nejvíce kolednických skupinek. „Rekordu se dařilo dosáhnout v Ivančicích - městě, kde loňský dvacetitisícový výtěžek vzrostl na částku 83 tisíc korun“, říká koordinátorka Dagmar Jelínková. Na Brněnsku se podařilo jako jednomu z mála regionů navýšit také celkový výtěžek. Další zajímavostí je, že v Brně - městě letos v průměru připadlo na obyvatele 3,32 Kč. Koordinátorka znojemské charity Jana Částková dodává, že v obci Žerotice při počtu 288 obyvatel vybrali 18 061,50 Kč. Město Třebíč se může pochlubit 28 tisícovým nárůstem. Společně s Oblastní charitou Žďár nad Sázavou právě třebíčská charita dosáhla nárůstu celkového výtěžku v regionu. V ostatních zaznamenali mírný pokles. Na Břeclavsku se rekordní částky podařilo vysbírat v Hustopečích a Lanžhotu. V obou případech totiž přesáhl výtěžek sumu 70 tis. korun. „Tato charitativní akce umožňuje veřejnosti podílet se spolu s Charitou na pomoci sociálně slabým či trpícím a stává se jedním z pravidelných zdrojů pro podporu charitní činnosti“, vysvětluje ředitel DCHB Oldřich Haičman. Klíč k rozdělení výtěžku na území brněnské diecéze: 65% - místní charitní sociální a zdravotnické projekty (oblastní a farní charity), 15% - činnost DCHB a celodiecézní projekty, 10% - humanitární pomoc, 5% - činnost Sdružení Česká katolická charita a celorepublikové projekty, 5% -zákonem povolená režie sbírky. Z jednotlivých oblastních charit brněnské diecézebylo komisi předloženo více kolem sedmi dokončení na str. 8
STRANA 6
Strom splněných přání
Milé sestry, milí bratři,
V supermarketu Hypernova v Třebíči byla 6. prosince 2005 zahájena akce Strom splněných přání, která trvala do 31.12.2005. Jednalo se o vánočně nazdobený strom se 473 lístky s přáními určenými k vybavení a pro práci s psychicky nemocnými, s mentálně či jinak zdravotně postiženými, s ohroženou mládeží, pro maminky s dětmi v tísni a pro další, jimž pomáhá Oblastní charita Třebíč.
srdečně Vás zveme na další EFFATHU, která se koná 11.2.2006 v kostele sv. Martina v 8:45 hod. Téma promluvy: ŽIVOT S BOHEM. Naše pozvání přijali manželé Kalčíkovi z Komunity Emmanuel v Brně. Tato komunita vznikla na půdě charismatické obnovy ve Francii a je i v České republice. Začínáme desátkem sv. růžence, následuje mše svatá, po ní chvály, díky, vzývání Ducha svatého, promluva se svědectvím, adorace a přímluvné skupinky. Celý program je doprovázen hudbou a písněmi. Dopoledne zakončíme společným agapé. Kdo můžete, přineste prosíme něco na společný stůl. Hlídání dětí je zajištěno v klubovně Spomal. Těšíme se na Vás. Sdružení Ageus Manželé Hana a Pavel Kalčíkovi se představují: V roce 2006 oslavíme 20-té výročí svatby, máme 3 dcery – 18, 17, 12 let. V civilním životě: dětská lékařka a informatik. Naše duchovní cesta: jsme katolíci „ od mala“, v roce 1981 jsme potkali sebe a současně Obnovu, nejprve v protestantském prostředí, brzy i v katolické církvi a to velmi ovlivnilo a nasměrovalo náš život.Takže jsem se snažili žít podle toho, co jsme v Obnově poznali, měli jsme také zázemí ve společenství v Brně. Od roku 1995 jsme členy Komunity Emmanuel, která vznikla na půdě charismatické obnovy ve Francii a je i v České republice. Jak se podílíme na životě církve? Asi nejvíc se snažíme žít s Bohem ve své rodině jako manželé a rodiče, potom ve svém zaměstnání. Pokud jsme požádáni, pak společně s naší komunitou nebo i sami svědčíme o našem životě s Bohem- mladým, manželům, tam, kde je potřeba.
Na kolotočích Lidé, kteří chtěli v tomto vánočním čase udělat radost někomu, kdo je v těžké životní situaci, si mohli na prezentační tabuli vybrat ze soupisu potřebných věcí. Z vánočního stromu si vzali lístek s názvem zboží, které chtěli darovat. Zakoupili je a po zaplacení předali na informacích pověřené pracovnici Hypernovy, která jej zapsala a uložila. V pátek 16. 12. 2005 v 15.00 hodin došlo k prvnímu oficiálnímu předání zakoupených dárků zástupkyní manažerky Hypernovy paní Vrzalovou řediteli Oblastní charity Mgr. Petru Jaškovi. Spolu s ním přišla poděkovat i Mgr. Jarmila Bergerová – vedoucí zařízení Paprsek naděje, které se věnuje lidem psychicky nemocným. Vystoupil také pan Miroslav Langer, pravidelně navštěvující toto zařízení a zahrál na akordeon vánoční koledy. Druhé oficiální předání proběhlo 30. 12. 2005, zařízení Ambrela – pracující s děti a mládeží představila vedoucí Lucie Vetchá. Děvčata, která do tohoto zařízení pravidelně docházejí, zazpívala několik písní. Celkem bylo zakoupeno a předáno 220 věcí, které budou sloužit lidem navštěvujícím jednotlivá charitní zařízení. Ředitel Oblastní charity Třebíč Mgr. Petr Jašek velmi děkuje všem dárcům a také supermarketu Hypernova, že umožnil uskutečnit tuto dárkovou akci.
Víte o tom, že si se svým šestiletým Péťou čtu z dětské bible a před spaním se s ním modlím. Jeden můj spolubratr mi řekl, že se se svým synkem nemodlí a nečte, ani mu nevypráví biblické příběhy. Proč? Prý aby jeho syn nebyl “křesťanským papouškem”. Svým způsobem mu rozumím. Učit děti “andělíčku můj strážníčku” anebo Otčenáš bez rozhovoru a vysvětlení z nich skutečně může udělat “papoušky”, opakující to, co chtějí dospělí. Ještě že má ten chlapec také věřící babičku, co to vnímá jinak. Já jsem se vždycky snažil Péťovi převyprávět ty naše jednoduché základní biblické pravdy dětskou řečí. Nakolik se mi to dařilo, čas ukáže.Vzpomínám, jak jsme mívali v ilegálním letničním sboru nedělní školku na dvorku rodinného domu a jak jeden starší sboru říkával, když se tam nevešli, nechte je ve shromáždění, oni tomu nerozumí, ale Duch svatý je zvláštním způsobem oslovuje... Nedávno jsme šli s Péťou na kolotoče. Byla tam nádherná vikingská loď, přímo nás lákala, a tak jsme si šli na ni sednout. Byli jsme na ni sami. Najednou ji kolotočář rozhoupal, ale tak silně a děsivě, naráz, drželi jsme se, držel jsem Petříka pevně kolem ramen, bylo to horší než na rychlodráze. Mne ihned rozbolela hlava a Péťa se dal do smíchu. Smál se, potom přestal, zbledl a začal volat: “Pane Ježíši, ať se to zastaví!” - Víra v praxi. Péťa ví, kdo je Ježíš. Ví, že je potřebí zavolat. Petr Mečkovský CČSH Třebíč (z e-mailové pošty o. Jiřího Dobeše)
STRANA 7
Z P R ÁV Y Z T Ř E B Í Č S K Ý C H F A R N O S T Í Kam na pouť v roce 2006? Jejkov, Sv. Martin, 13. 5. (sobota) farní pouť do Bílé vody u JaBazilika vorníka (hostiárna), Zlatých hor a Králíků. Tentokrát zprávy hledejte v Informacích - vycházejí zároveň s Naším společenstvím.
Domovinka pro seniory a osoby se zdravotním handicapem Vás v únoru srdečně zve k účasti na těchto akcích: Kuchtění dle prababiččina receptáře – zábavné vaření a ochutnávání zapomenutých pokrmů z pohanky, jáhel a jiných pochoutek připravených dle receptů ze starých kuchařských knih, abychom nezapomněli na poklady, které jsou ukryty v nich… 9. 2. 2006 v 10.00 hod. Je Váš domov bezpečný? – přednáška pro seniory o tom, jak vytvořit bezpečný domov. Žijete-li osaměle, dovíte se, jak v případě nouze zajistit přivolání pomoci… 20. 2. 2006 v 10.00 hod. Masopustní rej – zpěv, tanec, hlahol, veselí a soutěž o nejoriginálnější masku budou provázet návštěvníky Domovinky 28. 2. 2006 v 10.00 hod. Příspěvek za pobyt na akci v Domovince činí 20,- Kč. Budeme se na Vás těšit v nových prostorách v budově bývalé MŠ na ul. Gen. Sochora 705 v Třebíči. Po předchozí domluvě na tel. 568 851 146 Vám můžeme zajistit dovoz a odvoz osobním automobilem a oběd. Také upozorňujeme, že se přestěhováním do nových prostor navýšila denní kapacita zařízení. Rádi v naší domovinkové rodině uvítáme nové lidičky. Zvláště zveme seniory a lidi se zdravotním handicapem, kteří již nemohou či nechtějí zůstávat celý den sami doma, ale také ty, kteří se cítí osamělí a chtějí zpestřit své dny. Poplatek za den pobytu činí 20,- Kč. Dále nabízíme službu svozu do zařízení, možnost odběru oběda, hygienickou péči, pedikúru aj. Srdečně Vás zveme na návštěvu, kafíčko, prohlídku, obhlídku či průzkum terénu v pracovní dny mezi 8.00 a 16.00 hodinou. Kontakt: Domovinka, Gen. Sochora 705, Třebíč, tel. 568 851 146 PS: Prosíme o darování klubíček vln, zbytků látek a knih (časopisů) s náměty na rukodělné a zábavné činnosti. Děkujeme.
Už jste se dneska zasmáli? ☺ Jeden inženýr vyprávěl: “Jednou jsem přijel na služební cestu do města N. Večer jsem tam šel do kostela. Dobře na mne zapůsobilo, když jsem viděl, že lidé nejsou roztroušeni po celém kostele, v každé lavici jeden, ale že sedí pěkně pohromadě v prvních lavicích. Po mši sv. jsem se dal do hovoru s místním duchovním správcem a řekl jsem mu, že se mi to líbí. Odpověděl mi: Vaše pochvala mne těší. Po pravdě však musím dodat, že ve všední den máme puštěno topení pouze v prvních třech lavicích...”
Hodina odjezdu a cena budou upřesněny později.
16. 5. (úterý) malá pouť u Kostelíčka ke sv. Janu Nepomuckému. 26. 8. (sobota) tradiční pouť Třebíče do Mariazell. Odjezd bude v 5.00 hodin od Úřadu práce a z autobusového nádraží, pravděpodobná cena 300,Kč. Návrat ve večerních hodinách. 2. 9. (sobota) pouť s dětmi do Žďáru n. Sáz. Pravděpodobný odjezd v 7.00 hodin od Úřadu práce, návrat kolem 18. hodiny, cena 100,- Kč. 9. 9. (sobota) pěší pouť do Přibyslavic. Odchod bude tradičně ve 14.00 hodin od baziliky. 19. 9. (neděle) velká pouť u Kostelíčka ke svátku Povýšení sv. Kříže. Bohatý program pro dospělé i děti. Pravděpodobný začátek v 15.00 hodin (bude upřesněno). Přihlášky bude opět brát každý den po ranní mši sv. Libuše Bublanová v sakristii u sv. Martina. Přespolní se mohou přihlásit na tel. 723 624 363.
Bílá samota Svůdná a bílá zimní samota zas si mě roztomile omotá kolem prstu. Přináší teplo. Jako když obléknu hřejivou vestu, aby mi netáhlo na záda. Potkávám v ní tichého kamaráda, co toulá se se mnou přírodou. Kam starosti, smutek za námi nemohou a duše pije léčivý čaj z vůně lesa, slunce, sněhu. Čas ustane na chvíli v života běhu a jak čerstvě padlý sníh se zatřpytí radost… Z. Kotrbová
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
NE
7.30, 9.00
8.00, 10.30, 18.00
7.00, 10.00
PO
---
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15, 16.00 pro děti
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00 pro děti
7.15
16.30
SO
7.00
18.00
8.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv. modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
pokračování ze str. 5
desítek návrhů k využití získaných prostředků. Komise Tříkrálové sbírky zasedne několikrát v průběhu letošního roku a rozhodne o schválení nebo zamítnutí záměrů a výši přidělené finanční částky. Mezi záměry patří například rozšíření střediska Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby v Tišnově, integrace zdravotně postižených dětí do kolektivu prostřednictvím činnosti Oblastní charity Blansko, nákup potravin a hygienických potřeb pro klienty Denního centra pro lidi bez domova a krátkodobého azylového ubytování v Brně, dokončení rekonstrukce prostor břeclavského protidrogového K-centra, vytvoření a proškolení týmů OCH Hodonín pro psychosociální pomoc v případech živelných katastrof nebo hromadných nehod, nákup vybavení a terapeutického materiálu pro aktivizaci seniorů v Domově pokojné staří v Telči, zabezpečení provozu stacionáře Úsměv pro lidi mentálním postižením v Třebíči, zakoupení automobilu pro terénní sociální pracovníky projektu Magdala Znojmo na pomoc ženám pracujícím v prostituci při návratu do běžného života, rozšíření kulinářské dílny pro lidi s duševním onemocněním v Klubu v 9 ve Žďáře nad Sázavou, ap. Diecézní charita Brno děkuje všem dárcům a koledníkům, bez jejichž štědrosti a pomoci by Charita nemohla uskutečňovat svou službu.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
CHODÍME SPOLU a co dál? Pro ty, kteří spolu chodí a uvažují o manželství, pořádá komunita Emmanuel v Brně na jaře a na podzim víkendová setkání s názvem uvedeným v titulku. Setkání zahrnuje společné chvály, přednášky, adoraci, sdílení ve skupinkách, mši sv., případně individuální rozhovory. Přednášet budou manželské páry z Komunity. Poplatek 250 Kč zahrnuje ubytování, stravu a režii. Víkend je určen pouze pro páry. Nejbližší termín je 25.-26.2. 2006 na Lidické 24, v Brně. Začátek v 9.00 h, prezentace od 8.30 h. Přihlášky na adrese:
[email protected] nebo na tel. 516 463 881. Další informace jsou k dispozici také na webové adrese www.emmanuel.cz Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 5. března, příspěvky prosíme do pondělí 27. února 2006. E-mailová adresa:
[email protected]
Jak provádět návštěvníky po kostele je název odborného semináře, který od 18.2. do 8.4.2006 pořádá Pastorační středisko brněnské diecéze ve spolupráci s Diecézním konzervátorským centrem. Informace o kurzu: Poplatek uchazeče 1000 Kč zahrnuje náklady na pracovní texty a na exkurzi po kostelech brněnské diecéze. Rozsah kurzu: 8 sobot od 8.00 do 13.00 hodin (18. 2., 25. 2., 4. 3., 11. 3., 18. 3., 25. 3., 1. 4. a 8. 4.), z toho jedna celodenní exkurze. Přihlášku, která je k dispozici na http:// pastorace. biskupstvi.cz, je možné zaslat do 10. 2. 2006 na adresu: Biskupství brněnské, Mgr. Jan Press, Petrov 5, 602 00 Brno nebo e-mailem:
[email protected] Další informace: tel. 543 235 030 kl. 248 NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FiBox s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].