SITUACE OSOB PO PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

SITUACE OSOB PO PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY NA TRHU PRÁCE – RIZIKA PŘI HLEDÁNÍ PRÁCE Mgr. Šárka Veselá, 183880

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Hora Ph.D.

Brno 2011

~1~

Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci napsala samostatně za pouţití citovaných zdrojů

…………………………………………….

Mgr. Šárka Veselá

V Brně 30.5.2011

~2~

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Ondřeji Horovi Ph.D. za vstřícné a podnětné vedení mé diplomové práce a za mnoho cenných rad a připomínek. ~3~

Obsah 1 Úvod .......................................................................................... 5 2 Teoretická část ......................................................................... 7 2.1 Definice pojmů ....................................................................................................... 7 2.2 Charakteristika cílové skupiny ............................................................................. 10 2.3 Charakteristika ţivotní situace ............................................................................. 18 2.4 Charakteristika bariér při vstupu na trh práce ...................................................... 24 2.5 Zmapování situace současných organizací podporujících zaměstnání u osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody ........................................................... 28 2.6 Řešení ................................................................................................................... 30 2.7 Závěr ..................................................................................................................... 32

3 Metodologická část................................................................. 34 3.1 Volba a charakteristika metody výzkumu ............................................................ 34

4 Empirická část........................................................................ 37 4.1 Analýza výzkumu ................................................................................................. 37 4.2 Zhodnocení dat a shrnutí výzkumu ...................................................................... 42

5 Závěr ....................................................................................... 45 6 Použitá literatura ................................................................... 47 7 Anotace, Annotation .............................................................. 50 7.1 Anotace ................................................................................................................. 50 7.2 Annotation ............................................................................................................ 51

8 Jmenný rejstřík ...................................................................... 52 9 Věcný rejstřík ......................................................................... 53

~4~

1 Úvod

Autorka se rozhodla zpracovat bakalářskou práci na téma „Situace osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce – rizika při hledání práce“ z následujících důvodů; dnešní situace na pracovním trhu je velmi komplikovaná, nezaměstnanost je poměrně vysoká, společnosti v reakci na hospodářskou krizi krachují a propouštějí své zaměstnance a pro většinu lidí je velmi těţké najít si nové zaměstnání. Do skupiny osob nejvíce ohroţených nezaměstnaností patří osoby propuštěné po výkonu trestu odnětí svobody. Tato skupina je charakteristická tím, ţe má zápis v rejstříku trestů a tím se pro zaměstnavatele můţe jevit nespolehlivou. V dnešní době ovšem není sloţité jen pro cílovou skupinu najít zaměstnání, v dnešní době to můţe být problém pro kohokoliv. Můţe se jednat o čerstvého absolventa střední školy, dlouholetého pracovníka v oboru, pracovníka s vysokoškolským vzděláním nebo o kteroukoliv rizikovou skupinu. Tato situace je ovlivněna ekonomickou krizí v celém světě, kde klesla poptávka o výrobky a tím pádem klesla i poptávka po pracovní síle. Hlavní výzkumnou otázkou práce je: Jaké jsou nejvýznamnější bariéry osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody při vstupu na pracovní trh z jejich pohledu? Cílem této bakalářské práce je charakterizovat blíţe bariéry cílové skupiny při určité ţivotní situaci a najít moţnosti, které usnadní této cílové skupině vstup na trh práce a odstraní nebo zmírní stigmatizující fakta. Tohoto cíle se bude snaţit autorka práce dosáhnout pomocí charakteristik cílové skupiny, celé ţivotní situace a v neposlední řadě nejdůleţitějších bariér při vstupu na pracovní trh. Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol. Začíná úvodem, následuje teoretická část obsahující charakteristiku cílové skupiny z pohledu teorie sociálních deviací s charakteristikou cílové skupiny z pohledu statistických dat zveřejněných státními i soukromými institucemi, aplikaci teoretického konceptu systémické teorie pro popis ţivotní situace, přehled a shrnutí bariér při hledání zaměstnání a ve finále zmapování institucí poskytující odborné poradenství či pomoc cílové skupině s hledáním práce. Závěrem tohoto oddílu autorka zmíní moţná řešení ţivotní situace. Empirická část práce se potom zaměřuje převáţně na výzkum, zde je charakterizována metoda a tvorba výzkumu, jeho analýza, zhodnocení i shrnutí. ~5~

V předposlední kapitole autorka shrne všechny zjištěné poznatky jak z teoretické, tak z praktické části a zformuluje odpovědi na výzkumné otázky, hlavně pak na hlavní výzkumnou otázku (tyto otázky jsou formulované v empirické části bakalářské práce). Na základě vyzkoumaných dat autorka přednese doporučení pro praxi.

~6~

2 Teoretická část 2.1 Definice pojmů

Autorka na tomto místě definuje pojmy dle odborné literatury uvedené v hlavní výzkumné otázce a pojmy s nimi spojené. Potom autorka na tyto pojmy naváţe a rozpracuje je dále, prováţe poznatky o uvedených pojmech do širšího celku a doplní o další poznatky, které jsou vhodné pro porozumění problému. Na začátku celé ţivotní situace je spáchaný kriminální čin. Osoba spáchá čin, který je soudem odsouzen a potrestán. Kriminalita je charakterizována jako souhrn trestných činů, které jsou spáchány ve společnosti. Tento pojem je stanoven trestním právem a trestné činy jsou stíhány soudem. (Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny, 1991, str. 83) Kriminalitu je moţné definovat jako sociálněpatologický jev a jako taková spadá do předmětu zkoumání kriminologie, kde jsou zahrnuti nejen pachatelé a oběti kriminality, ale i její kontrola. (Novotný, Zapletal, 2001, str. 15 – 20) Trestem se v tomto případě ţivotní situace rozumí nepodmíněný trest odnětí svobody. Jeho výkon probíhá ve věznicích nebo domácích vězeních na různých místech v České republice. Věznice v České republice podléhají rozdělení na tři typy věznic. Podle výsledků kombinace určitých kritérií je pak moţno odsouzeného zařadit do věznice s dohledem (první odsouzení za trestné činy z nedbalosti), věznice s dozorem (trestný čin z nedbalosti a jiţ byli trestaní pro úmyslný trestný čin nebo první odnětí svobody za úmyslný trestný čin nepřevyšující dva roky), věznice s ostrahou (úmyslný trestný čin a zároveň nesplňují podmínky zařazení do předchozích dvou typů věznic nebo čin z nedbalosti, pokud nebyl zařazen do předchozích dvou typů věznic) a věznice se zvýšenou ostrahou (doţivotní tresty odnětí svobody, nebezpeční recidivisté, pachatelé zvlášť závaţných trestných činů, aj.). Kritérii pro zařazení odsouzeného jsou: osoba odsouzeného a jeho minulost; povaha a závaţnost trestného činu, výměra uloţeného trestu odnětí svobody. (Kalvodová, 2002, str. 184 – 185) Cílem výkonu trestu odnětí svobody je takové působení na odsouzeného pachatele trestného činu, které vede k jeho nápravě a převýchově, aby bylo dosaţeno ~7~

ţádoucí změny, která povede k jeho reintegraci do společnosti. Trestem se rozumí takové omezení svobody, které však na odsouzeného nemá škodlivé účinky a respektuje jeho důstojnost. S odsouzeným pachatelem trestného činu je nutné jednat tak, aby nebylo poničeno jeho zdraví a aby se podporovaly jeho postoje a dovednosti vedoucí k úspěšnému návratu do společnosti, nicméně zároveň nesmí být ohroţena potřeba ochrany společnosti. (srov. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících

zákonů,

http://www.vscr.cz/veznice-pankrac-26/vykon-vezenstvi-

652/vykon-trestu-odneti-svobody-5746) Výkon trestu odnětí svobody je vlastně pobytem v totální instituci, protoţe celý ţivot těchto osob je bez přestávky kontrolován a svoboda je zásadně omezena. Cílem výkonu trestu odnětí svobody je nucené vyčlenění člověka z jeho původního sociálního prostředí, které se nahradí jiným uzavřeným sociálním systémem. Kdyţ po odsouzení přijde člověk do výkonu trestu odnětí svobody ve věznici, je několik způsobů, jak se můţe s nastalou situací vyrovnat: a. Stáhne se do sebe b. Brání se spolupráci s personálem věznice c. Chová se disciplinovaně d. Vyrovná se se situací a vybuduje si postavení (Girtler, 2001, str. 53 – 60) Odsouzený můţe být propuštěn, pokud jiţ uplynula doba trestu a vězeň nemusí nastoupit na jiný výkon trestu odnětí svobody, nebo pokud soud vydá písemný příkaz o propuštění na svobodu, nebo pokud státní zástupce nařídí propuštění při výkonu dozoru nad výkonem trestu odnětí svobody, nebo pokud o propuštění rozhodne prezident republiky při udělování milostí. (Zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů) Po propuštění je ve většině případů propuštěná osoba nezaměstnaná. Nezaměstnaného je moţné definovat jako člověka schopného práce, chtějícího zaměstnání, a i přes tuto snahu to zaměstnání stále nemá. Tato definice je zaloţena na definici Mezinárodního úřadu práce v Ţenevě a řídí se jím i český Zákon o zaměstnanosti (srov. Mareš, 2002, str. 16, České vězeňství 3/2010) Pokud se jedná o nezaměstnanou osobu po výkonu trestu odnětí svobody, vstupuje na trh práce nejčastěji při registraci na Úřadu práce. Úřad práce potom plní řadu funkcí, mezi nimiţ jsou tyto základní: ~8~

-

Informační – poskytnutí informací o aktuální nabídce trhu práce a jejím vývoji

-

Poradenská – poskytují právní, ekonomické, sociální, psychologické poradenství

-

Zprostředkovatelská – zprostředkují zaměstnání nebo rekvalifikační kurzy, případně hmotné zabezpečení

-

Podnikatelská – podpora nových pracovních míst včetně finanční spoluúčasti. (Krebs, 1997, str. 285 - 286)

Trh práce je místo, na němţ jedni nabízejí (prodávají) a jiní poptávají (a kupují) práci. Trh práce zajišťuje řešení dvou hlavních problémů. V první řadě rozmisťuje jedince dle určitých činností a procesů na určité pozice a v druhé řadě zaopatřuje pracující peněţními a sociálními prostředky (příjem a sociální status), které potřebuje kaţdý člověk pro svou existenci. Vedle toho zaopatřuje i osoby, které jsou legitimně nezaměstnané. (Mareš, 2002, str. 54) Za ekonomicky aktivní společnost povaţuje ty jedince, kteří jsou zaměstnaní a ty, kteří jsou nezaměstnaní, ale práci si aktivně hledají a jsou připraveni k nástupu do práce. (http://www.portal-inovace.cz/cz/technologicky-profil-lk/trh-prace/ekonomickaaktivita/) Zvýšená péče je dle zákona o zaměstnanosti věnována několika skupinám uchazečům o zaměstnání, mezi něţ se řadí i fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc. Tento bod zahrnuje i osoby po výkonu trestu odnětí svobody, osoby ţijící v mimořádně obtíţných poměrech, osoby společensky nepřizpůsobené a další. (Zákon o zaměstnanosti) Rizik při vstupu na trh práce je podle autorky mnoho. Můţe se jednat nejen o faktory zmíněné v zákonu o zaměstnanosti, ale také o aktuální ekonomickou situaci. Ta je v dnešní době ovlivněna hospodářskou krizí a je moţné říci, ţe rizikovou skupinou jsou vlastně všichni nezaměstnaní, protoţe jen málokomu se podaří najít práci hned, kdyţ se o to poprvé pokusí. Dále se jedná o individuální osobnostní faktory, které jsou u kaţdého člověka jiné, a i kdyţ je zaměstnavatel neodhalí třeba u přijímacího pohovoru, můţe je odhalit ve zkušební lhůtě a ze zaměstnaného se během pár dní můţe stát opět nezaměstnaný. Rizika souvisí nejen s druhem zaměstnání, ale také s regionem, v němţ se práce hledá. Obecně je známo, ţe v okolí velkých měst (Praha, Brno) se práce hledá lépe a je lépe placená neţ v oblastech, kde tolik práce nemůţe být nabídnuto a tím pádem je tam vyšší míra nezaměstnanosti.

~9~

V rámci cílové skupiny (osoby po výkonu trestu odnětí svobody vstupující na trh práce) je moţné identifikovat několik bariér, které brání rychlému vstupu na trh práce. Tyto bariéry budou podrobněji popsány v kapitole 2.4. Závěrem této kapitoly lze říci, ţe všechny výše zmíněné pojmy spolu souvisí a je třeba věnovat pozornost nejen osobnosti propuštěného, ale také ostatním okolnostem. V dnešní době není jednoduché hledat si práci obecně. Pokud je však člověk nějakým způsobem marginalizovaný na pracovním trhu, je to ještě sloţitější. Podle názoru autorky této bakalářské práce je to velmi náročné, zvlášť pokud se jedná o skupinu osob, na kterou nemá většina lidí ve společnosti příliš pozitivní názor.

2.2 Charakteristika cílové skupiny

Cílovou skupinu tvoří osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody vstupující na trh práce, uţší charakteristický znak je spolupráce s organizací pomáhající právě při vstupu na pracovní trh, případně při reintegraci do společnosti. Autorka bakalářské práce bude cílovou skupinu charakterizovat pomocí etiketizační teorie sociálních deviací, teorie Ervinga Goffmana a pomocí statistických tabulek zveřejněných vězeňskou sluţbou České republiky. Autoři etiketizační teorie říkají, ţe zločinnost jako taková neexistuje. Podle nich je kriminalita pouze dohodnutá forma chování určená státem a tímto stát označil určité osoby jako pachatele trestných činů. Takto označený jedinec se ztotoţní se svou rolí a začne páchat kriminální činy. Nevýhodou této teorie je odmítání objektivní existence kriminality. (Holcr, 2008, str. 45) Dle etiketizační teorie sociálních deviací je moţné osobnost pachatele (sociálního devianta) popsat pomocí struktury osobnosti (psychické charakteristiky), dynamiky osobnosti (vysvětlení chování a jednání), vývoje osobnosti (jak vznikají jednotlivé vlastnosti jedince), poznávání osobnosti aj. Osobnostmi ve výkonu trestu odnětí svobody se zabývá psychologie kriminálního jednání. V rámci procesuálního

~ 10 ~

přístupu existují různé koncepce kriminálního jednání, které se ovšem shodují v obecných rysech: a. Kriminální jednání je bezprostřední a bezodkladné uspokojení potřeby (potřeb) b. Pachatelé subjektivizují a relativizují morální a právní normy c. Motivační pochody jsou pozměněné Strukturální přístup se zabývá spíše typologickými koncepcemi, kde je známá především Lombrosova etiketizační teorie (labelling). V rámci obecné typologie je moţné rozdělit 5 typů osobnosti pachatele: a. Socializovaný typ – na tento typ osobnosti se vztahují obecné poznatky o chování, jednání a proţívání. V tomto případě se sociálně deviantní chování vyskytuje pouze epizodicky, jedinec si uvědomuje následky svého jednání a jeho motivace k činu je průhledná. Tito pachatelé většinou spáchají jediný trestný čin a jednání s nimi je z pohledu vyšetřovatele velmi jednoduché. b. Neurotický typ – u tohoto typu jsem obvyklé neurotické poruchy, které se promítnou do motivu i způsobu spáchání trestného činu. Motivace činů bývá většinou odhalena jako nevyřešené emocionální spory a provedené činu je amatérské se zřetelnými stopami vedoucími k odhalení pachatele. c. Psychopatický typ – většinou se jedná o osoby s trvalou poruchou osobnosti se zvláštními projevy chování a proţívání. Tomuto typu deviantů se říká „sociopati“. Jedinci tohoto typu většinou vyrůstají v deviantním prostředí a v rámci kriminální populace má tento typ osobnosti největší početní zastoupení. d. Mentálně nedostačivý typ – zde se nacházejí osoby s nízkým inteligenčním kvocientem (nízké rozumové schopnosti). Deviantní jednání nebývá promyšlené, často se jedná o násilné nebo sexuální napadání. Při odhalování trestné činnosti hrozí moţnost ovlivnění spolupachateli a jedinec se můţe doznat k činům, které vůbec nespáchal. e. Psychotický typ – jedná se o jedince, trpící v době spáchání trestného činu duševním onemocněním – psychózou. Většinou se jedná o extrémní násilné činy. Tyto činy nejsou z pohledu společnosti pochopitelné a po prozkoumání osobnosti psychiatrem můţe být prokázána nepříčetnost. ~ 11 ~

(Čírtková, 2004, str. 149 – 163) K úplné charakteristice cílové skupiny je třeba ještě teorie Ervinga Goffmana o totálních institucích a institucionalizmu obecně. Totální instituci je moţné definovat částečně jako obytnou oblast a částečně jako formální organizaci, je to tzv. sociální míšenec. Totální instituci Goffman pojal jako místo, kde se sdruţují podobně zaloţení lidé, odříznuti bariérou od okolního světa. Ve svém světě si tito lidé řídí vlastní samosprávu a vedou v podstatě uzavřený ţivot. Na totální instituci je moţné dívat se ze dvou perspektiv; svět chovance a svět zaměstnance. Chovanci přicházejí do instituce s nějakou svojí kulturou, kterou si vzali ze svého domovského světa. Totální instituce nenahrazuje tuto jejich jedinečnou kulturu, nýbrţ se zde jedná o něco víc neţ je např. proces asimilace, tedy přizpůsobení původní kultury chovance kultuře totální instituce. Pokud chovanec v totální instituci stráví delší dobu, dochází k tzv. odkulturnění, jedná se o zbavení původní kultury. Chovanci bývají obvykle vyloučení z procesu rozhodnutí o jejich osudech. Lidé vstupující do totální organizace jsou zbaveni podpory poskytnuté sociálním systémem svého domovského světa. Chovanci jsou potom poníţeni fyzickým i psychickým týráním. Aplikovat tuto situaci by autorka mohla na vstupu do vězení. Člověk odsouzený k výkonu trestu odnětí svobody musí změnit svou kulturu, své návyky a zájmy podle místa, do kterého je umístěn. Na tomto místě (věznice) tráví veškerý čas bez ohledu na svá přání. Vykonává tam práci, bydlí tam i na tom stejném místě tráví volný čas. (Goffman, 1991) Na druhé straně svět zaměstnanců je vytvořen proto, aby změnil osobnosti chovanců. Do tohoto světa by bylo moţné zařadit nejen zaměstnance věznice, ale také sociální pracovníky, pracovníky Úřadu práce a jiné. Zaměstnanci jsou zodpovědní za to, aby chovance změnili v lepší osobnosti, a to přichází právě s výše zmíněným odkulturněním. Goffman rozlišuje celkem pět typů totálních institucí, z nichţ na ústav věznice nejlépe pasuje instituce zařízená kvůli ochraně společnosti před nebezpečnými osobami. Do této instituce lidé nechodí dobrovolně a tento typ instituce není zřízen pro dobro nebo blaho chovanců, ale kvůli ochraně společnosti před nimi. Cílem není léčba, ale demoralizace ve smyslu změny pohledu na ţivot a svět. Goffman pracuje i s pojmem stigma, coţ by bylo moţné definovat jako negativní hodnocení člověka na základě jeho jedné záporné vlastnosti. Při aplikaci na cílovou skupinu by mohlo platit, ţe osoba propuštěná z výkonu trestu odnětí svobody je špatná a špatná zůstane proto, ţe uţ

~ 12 ~

jednou udělala určitý prohřešek. Na druhou stranu jsou to právě totální instituce, které by měly osobnost odsouzeného změnit. (Goffman, 1991) Poslední charakteristika zahrnuje statistické údaje o počtech a informacích o lidech vykonávající trest odnětí svobody. V roce 2010 bylo průměrně ve věznicích v České republice 21 914 vězněných osob. Přesný stav k 31.12.2010 byl 21 900 osob. Nejvyšší počet vězňů byl v roce 2010 ve věznici Plzeň (průměr 1 416), naopak nejniţší počty vězňů hlásily Karviná a Teplice. Ve stejném roce bylo podmíněně propuštěno celkem 4 375 osob, z čehoţ bylo 3967 muţů a 327 ţen a 81 mladistvých. Zaměstnávání odsouzených je dle Výroční zprávy Věznice v Hradci Králové součástí programů zacházení, které mají za cíl vybudování ţivotních cílů a hodnot, dovednosti řešení problémů, nalezení odpovídajícího pracovního zařazení po návratu do společnosti a další. To je důvodem, proč většina věznic zaměstnává nebo shání zaměstnání pro odsouzené. Dříve tato otázka nebyla tak řešená, v dnešní době je zaznamenán úpadek zájmu o zaměstnávání odsouzených z důvodu hospodářské krize. (Výroční zpráva o činnosti vazební věznice Hradec Králové za rok 2009)

Tabulka 1.2.1 Počty vězňů (stav k 31. 12. 2010) Pramen: Generální ředitelství Vězeňské sluţby ČR, statistická ročenka 2010 Ukazatel

Měřicí jednotka

2000

2005

2008

2010

osoby

16 292

16 122

17 712

19 449

zahrnuto v evidenci zaměstnávání

osoby

14 226

13 302

13 701

15 103

zaměstnaných

osoby

5 825

5 995

8 233

9 417

%

40,9

45,0

60,1

62,35

odsouzených

Kč/hod

27

30

31

30

Průměrná hrubá měsíční mzda odsouzených

Kč

3 938

4 200

3 902

osvědčení o zaškolení nebo kvalif. průkazy

osoby

749

995

771

609

výuční listy

osoby

92

104

96

104

Průměrný roční počet odsouzených z toho:

Zaměstnanost odsouzených Průměrný hodinový výdělek pracujících

Odsouzení, kteří získali:

~ 13 ~

Z tabulky 1.2.1 je zřejmé, kolik vězňů se v rámci výkonu trestu odnětí svobody účastnilo zaměstnání a kolik z nich ve výkonu trestu dosáhlo vzdělání. Procentuální počet osob ve výkonu trestu odnětí svobody vykonávající ve vězení zaměstnání se procentuálně kaţdý rok zvyšuje, stejně jako počet vězňů. Naopak počet osob, které se ve výkonu trestu odnětí svobody vzdělávají, je poměrně kolísavý. Nejvyšší počet zaměstnaných vzhledem k počtu vězněných se objevuje v brněnské, olomoucké, českobudějovické a teplické věznici, kde poměr zaměstnaných k celkovému počtu vězňů převyšuje 90 %. Ačkoliv jsou výdělky minimální, pro vězněné osoby je to dostatečná motivace k práci, velmi často část vydělaných peněz pouţívají na splácení dluhů ještě z výkonu trestu odnětí svobody, případně tyto peníze posílají svým rodinám a něco si nechají na osobní potřeby (nejčastěji cigarety a přilepšení v jídelně). Zaměstnanost se ve sledovaných letech stále zvyšuje, coţ můţe vypovídat o nárůstu poptávky po práci odsouzených, ale také to můţe značit jejich dobrou prezentaci pro potencionální zaměstnavatele. Největší podíl by tady mohla být reklama dobře odvedenou prací a znovuzaměstnávání odsouzených stejnými zaměstnavateli. Oproti tomu výdělek nestoupá, coţ je zase logický důsledek při stále se zvyšujícím počtu zaměstnaných vězňů. Z následující tabulky je vidět věkové rozloţení odsouzených osob od roku 2000 do roku 2010. Nejčastější je věk mezi 30 a 40 lety. V porovnání s roky 2000, 2005 a 2006 je rok 2008 mnohonásobným zhoršením ve skupině mladistvých delikventů do 18 let. Na druhou stranu poslední rok (2010) byl v ohledu kriminality mladistvých příznivější a odsouzených mladistvým opět ubylo. Naopak zajímavé je, ţe v těchto skupinách jsou odsouzení pouze muţi a ţádné ţeny. Průměrný věk odsouzených osob je tedy mezi 32 a 36 lety. Zajímavé je srovnání mezi rokem 2008 a 2010. V roce 2008 byl odsouzen určitý počet osob mladého věku (714 osob do 21 let) a 1692 osob starších 50 let. Pokud tento počet osob srovnáme s rokem 2010, zjistíme, ţe v tomto roce bylo odsouzeno 678 osob mladších 21 let a 1986 osob starších 50 let. Díky těmto číslům je moţné konstatovat, ţe lidé páchají kriminální činy, ze které jsou odsouzeni ve stále pozdějším věku. Bohuţel se statistika celkového počtu odsouzených osob kaţdým rokem zvyšuje a v roce 2010 jiţ několikrát atakovala magické číslo 22 000 vězněných osob (duben, květen, červen, říjen a listopad). (Statistická ročenka vězeňské sluţby 2010)

~ 14 ~

Tabulka 1.2.2 Odsouzení podle věkových skupin (stav k 31. 12. 2010) Pramen: www.czso.cz, statistická ročenka vězeňské sluţby 2010 Věková skupina

2000

%

2005

%

2008

%

2010

%

Celkem

15 571

100

16 077

100

17 862

100

19 449

100

z toho muži

14 966

96,11

15 336

95,39

16 988

95,11

18 320

94,20

–18

53

0,34

50

0,31

102

0,57

52

0,27

z toho muži

53

0,34

49

0,30

101

0,57

49

0,25

18–30

7 462

47,92

6 594

41,02

6 453

36,13

6 398

32,90

z toho muži

7 238

46,48

6 356

39,53

6 130

34,32

6 038

31,05

30–60

7 982

51,26

9 290

59,68

11 282

63,16

12 635

64,96

z toho muži

7 606

48,85

8 799

54,73

10 734

60,09

11 982

61,61

60+

74

0,48

143

0,89

253

1,42

364

1,87

z toho muži

69

0,44

132

0,82

234

1,31

341

1,75

Průměrný věk

32,7

34,3

36,0

Tabulka 1.2.3 Sloţení odsouzených podle délky uloţeného trestu vţdy k 31. 12. v letech 2007 aţ 2010 Pramen: Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2009, Statistická ročenka vězeňské sluţby 2010 Délka trestu

2007

2008

2009

2010

počet

%

počet

%

počet

%

počet

%

Do 3 měsíců

569

3,42

482

2,66

437

2,26

351

1,80

3 – 6 měsíců

1 912

11,49

1 301

7,19

2 155

11,13

1 881

9,67

6 - 9 měsíců

1 130

6,79

1 248

6,90

1 797

9,28

1 673

8,60

9 – 12 měsíců

2 358

14,16

1 707

9,43

2 985

15,42

3 149

16,19

1 – 2 roky

3 499

21,02

3 737

20,55

4 121

21,28

4 279

22,00

2 – 3 roky

1 984

11,92

2 633

14,55

2 354

12,16

2 480

12,75

3 – 5 let

1 782

10,70

2 745

15,17

1 895

9,79

2 056

10,57

5 – 7 let

1 004

6,03

1 433

7,92

1 090

5,63

1 057

5,43

7 – 10 let

1 183

7,11

1 274

7,04

1 238

6,39

1 246

6,41

10 – 15 let

984

5,91

1 191

6,58

1 034

5,34

1 014

5,21

Nad 15 let

210

1,26

316

1,75

218

1,13

226

1,16

Doživotí

32

0,19

33

0,18

38

0,20

37

0,19

celkem

16647

100

15 ~ 100 18 ~ 100

19 374

100

19 449

100

nad 15 let

složení odsouzených podle délky uloženého trestu 263

2010

2260

2 - 7 let

5593

9101

2232 256

2009

2272

5339

8903

2592 349

2008

2465

2007

2167

4770

2481

0

2000

6 měsíců až 2 roky do 6 měsíců

6811 6692

1783 242

7 - 15 let

4000

6000

6987

8000

10000

Graf 1.2.1 Sloţení odsouzených podle délky uloţeného trestu vţdy k 31. 12. v letech 2007 aţ 2010 Pramen: Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2009, Statistická ročenka vězeňské sluţby 2010

V posledním roce je nejčastější délka trestu odnětí svobody na 1 – 2 roky, ale velmi početné jsou skupiny od 3 měsíců aţ do 5 let. Nad 15 let a na doţivotí je dle tabulky odsouzeno jen velmi málo osob. Délka trestu odnětí svobody je jeden z faktorů rizika nalezení zaměstnání. Pokud bychom srovnali výsledky jednotlivých let, můţeme vidět, ţe přibývá nejen vězňů celkově, ale také můţeme vidět rostoucí trend delších trestů odnětí svobody. Počet trestů do 3 měsíců a od tří do šesti měsíců se ve srovnání let 2007 a 2010 sníţil i přes fakt, ţe odsouzených přibylo, naopak největší nárůst je moţné pozorovat u trestů od devíti do dvanácti měsíců, a potom u trestů odnětí svobody aţ na pět let. Velmi zajímavá situace nastává u trestu doţivotí, kdy za poslední čtyři roky jsou stavy velmi vyrovnané. Nejedná se v tomto případě o konkrétní počty, ale procentuální poměr k celkovému počtu vězňů. V roce 2008 se poměr krátkodobých trestů vůči střednědobým a dlouhodobým velmi liší od posledního roku (2010). V roce 2008 byl velký počet odsouzených na dobu přesahující dva roky, na rozdíl od roku 2010, kdy bylo trestů delších neţ dva roky uděleno mnohem méně (opět se jedná o procentuální poměr, ne konkrétní čísla). ~ 16 ~

Tabulka 1.2.4 Sloţení vězněných osob podle dosaţeného stupně vzdělání k 31.12.2009 a 31.12.2010 Pramen: Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2009, Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2010 Vzdělání Nedokončená

Stav k 31.12.2009 ZŠ,

Stav k 31.12.2010

zvláštní 2251

10,35%

1283

5,82%

Základní škola

8489

39,06%

8860

40,47%

Střední školy bez maturity

8555

39,37%

8937

40,83%

Střední škola s maturitou

2067

9,51%

2208

10,09%

Vyšší odborná škola

23

0,11%

13

0,06%

Vysoká škola

349

1,60%

364

1,66%

celkem

21734

100%

21665

98,93%

škola

Dosaţené vzdělání patří k nejvýznamnějším indikátorům při hledání práce i u takto znevýhodněné cílové skupiny. Mezi další indikátory by autorka zařadila neochotu pracovat či jakkoliv jinak se zařadit do majoritní společnosti, zvláště v případech osob odsouzených na dobu delší neţ jeden rok. Jejich moţnost resocializace je niţší, jejich adaptace je sloţitější, protoţe si zvykli na určitý reţim a někdy můţe mít negativní vliv i dosaţená svoboda jako taková, kdyţ osoba neví, jak vyplnit volný čas a jak vyuţít nově nabytou svobodu. Pracovní zkušenosti jsou u déle odsouzených většinou menší, většinou se nejedná o kvalifikované pracovníky, coţ jim samozřejmě opět sniţuje moţnost najít si zaměstnání. Celkový počet vězněných osob během posledního roku stoupl a nejvyšší nárůst mezi jednotlivými skupinami rozdělenými podle nejvyššího dosaţeného vzdělání je ve skupině osob s vyučením bez maturity (o 431). Naopak největší pokles můţeme zaznamenat ve skupině osob bez základního vzdělání (o 906). (srov. Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2009, Statistická ročenka Vězeňské sluţby 2010) Závěrem této kapitoly by autorka shrnula zjištěné informace. Charakteristickými znaky cílové skupiny jsou odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a ~ 17 ~

následné propuštění, po propuštění kontakt a spolupráce s neziskovou organizací zabývající se pomocí osobám po výkonu trestu odnětí svobody. V České republice bylo v posledním roce průměrně přibliţně 19 500 odsouzených osob, z nichţ přibliţně 62 % bylo nebo je zaměstnáváno ve věznici. Nejvíce vězňů má základní vzdělání anebo jsou vyučeni bez maturity. V roce 2010 bylo nejčastější odsouzení v délce 1 – 2 roky. Zdaleka nejvyšší početní zastoupení mají odsouzení ve věku mezi 30 a 40 lety, výrazně starších nebo mladších vězňů je minimální počet. Autorka nebyla schopná najít přesné informace o počtu propuštěných vězňů, nicméně si troufá odhadovat toto číslo na 8 000 – 9 000 propuštěných ročně. Toto číslo zahrnuje osoby propuštěné po vykonání trestu. Podmínečně propuštěných vězňů autorka práce předpokládá méně, cca. polovinu (tj. 4 500). Počet nastupujících k výkonu trestu odnětí svobody je zhruba stejný jako počet propuštěných, občas kolísá směrem nahoru, občas je propuštěných více.

2.3 Charakteristika životní situace

Koncept ţivotní situace, který uvádí Harriet Bartlett, je souborem všech vlastností, které zapříčiňují buď zvládání, nebo nezvládání určité ţivotní situace. Bartlett formulovala ţivotní situaci jako interakci osobnosti klienta a prostředí. Interakce spočívá v tom, ţe prostředí klade poţadavky a osobnost člověka je nucena na ně nějakým způsobem reagovat. Pokud nastane situace, ţe člověk tyto poţadavky nezvládá, je moţné poţádat o pomoc sociálního pracovníka. (Bartlett, 1970, str. 100) Aplikace na ţivotní situaci osob propuštěných po výkonu trestu odnětí svobody hledajících by byla následující. Osoba z cílové populace se ocitla v nové ţivotní situaci, kdy od něj prostředí očekává jistý sousled aktivit nebo akcí a osobnost člověka z cílové skupiny se snaţí toto očekávání naplnit. Nejde jen o pohnutku způsobenou tímto prostředím, ale i vnitřním pocitem, ţe tak to má být, protoţe to tak dělá většinová společnost. S konceptem ţivotní situace úzce souvisí i koncept sociálního fungování, které Longres (1995:546) charakterizuje jako zvládání rolových očekávání vztahujících se ~ 18 ~

k určité roli nebo statusu a z něho vyplývající pohoda (sociální). (Longres in Navrátil, 2001, str. 13) Na koncept sociálního fungování je moţné se podívat ještě z jiného hlediska, z pohledu Carltona, který jeho podstatu vidí v schopnosti a dovednosti lidí dělat všechny kaţdodenní aktivity a být účastníkem vztahů ku spokojenosti všech zúčastněných. (Carlton in Navrátil, 2001, str. 13) Po charakteristice cílové skupiny je nutné charakterizovat ţivotní situaci této cílové skupiny v daném okamţiku při vstupu na trh práce. V rámci teoretické části bakalářské práce autorka uvede základní charakteristické znaky ţivotní situace z pohledu odborné literatury. Holland říká, ţe je důleţité odlišit dvě strategie posouzení ţivotní situace. Kvantitativní je zaměřena na tvorbu nástrojů určených k posouzení (měření), kvalitativní se naopak soustředí na zhodnocení jednotlivých podmínek ţivota. V tom spočívá i obecný rozdíl mezi kvalitativní (hloubkovou) a kvantitativní (objektivní) strategií výzkumu. (Holland in Navrátil, 2007) Ţivotní situace cílové skupiny je poměrně náročná, protoţe osoba opouštějící výkon trestu odnětí svobody prakticky stojí na prahu nového ţivota a záleţí jen na něm a okolnostech, kudy se bude jeho cesta dále ubírat. Je velmi důleţité, aby si tuto situaci uvědomil, měl dostatek vůle a nepodcenil překáţky, které se vyskytnou nebo mohou vyskytnout. Důleţité aspekty této nové ţivotní situace jsou rodina a její zázemí, bydlení a zaměstnání. Samozřejmě existují osoby, které tyto aspekty nepostrádají, ale i takoví jedinci, jejichţ ţivotní situace je touto absencí ztěţována. Prvním aspektem situace je bydlení. Člověk uţ nemá střechu nad hlavou a je velmi nutné okamţitě sehnat bydlení. Aby mohl člověk bydlet, potřebuje peníze a tím pádem stálé zaměstnání. Peníze jsou vlastně potřeba úplně ke všemu, ať uţ se jedná o plnění základních lidských potřeb, tak o plnění ekonomických povinností jako jsou dluhy, vyţivovací povinnost, případně zdravotní pojištění. Při hledání bydlení je vhodné spolupracovat se sociálním pracovníkem ještě ve věznici s tím, ţe on můţe kontaktovat nebo vyhledat kontakty poskytující ubytování právě pro tyto situace. Pokud se tento způsob nepodařilo provést, je moţné kontaktovat sociálního kurátora, který je na svém místě od toho, aby pomohl při hledání bydlení, stejně jako poskytl jednorázovou dávku k zabezpečení základních ţivotních potřeb na základě splnění podmínky sociální potřebnosti (jsou zde i další podmínky, jako platný doklad totoţnosti a doklad o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody). Můţe se stát, ţe po propuštění nebude mít člověk ani doklady, které si můţe znovu zajistit ještě před propuštěním ve spolupráci se sociálním pracovníkem ve věznici ~ 19 ~

nebo zajít na příslušný úřad a vyplnit všechny potřebné ţádosti. (Informativní materiál českého helsinského výboru pro osoby připravující se na propuštění a osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, 2005) Co se týče zaměstnání, je velmi vhodné kontaktovat úřad práce ještě před propuštěním na svobodu a je téměř nutné zajít tam osobně po propuštění. Zde člověk vyplní Ţádost o zprostředkování zaměstnání, ve které musí uvést věk, nejvyšší dosaţené vzdělání, potvrzení o zaměstnání, atd. U některých zaměstnavatelů je při výběrovém řízení nutné doloţit i výpis z Rejstříku trestů. Ten je moţné získat osobní návštěvou v Praze, poštou nebo v zastoupení jinou osobou. Protoţe v dnešní době je odsouzení v trestním rejstříku velkým handicapem při ţádosti o zaměstnání, je vhodné uvést informaci o moţnosti zahlazení odsouzení právě v tomto rejstříku. Trestní zákon uvádí, ţe soud zahladí odsouzení v případě, ţe vykoná trest obecně prospěšných prací, zákaz činnosti, peněţitý trest, propadnutí věci, a jiné. „Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně a) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let, b) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu jeden rok, c) tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok, k trestu propadnutí majetku, k trestu vyhoštění nebo k trestu zákazu pobytu, nebo k peněžitému trestu za úmyslný trestný čin.“ (Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon). Zahlazení odsouzení můţe být provedeno po splnění zákonem daných podmínek a s podáním ţádosti k soudu. Po zahlazení lze mluvit o trestní bezúhonnosti člověka (pro většinu povolání). K tomuto výkonu však u této cílové skupiny nedochází příliš často, záleţí na povaze trestného činu, kterého se osoba dopustila (a za nějţ byla odsouzena) a na nastavení podmínek pro zahlazení. (Informativní materiál českého helsinského výboru pro osoby připravující se na propuštění a osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, 2005) Dalším faktorem ovlivňujícím ţivotní situaci je interakce s prostředím, v tomto případě úzce specifikovanými skupinami jako jsou rodina, přátelé, lidé z blízkého okolí, ale i společnost jako celek. Záleţí na interakci s těmito skupinami a na osobnosti člověka, jak se do společnosti socializuje, v případě osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody resocializuje. Pojem interakce pak znamená, ţe se mezi lidmi utvářejí určité vztahy a ţe na sebe navzájem působí a tím se i ovlivňují. Přijetí člověka z cílové skupiny má velký vliv na další vývoj jeho ţivotní situace. Prostředí klade určité ~ 20 ~

poţadavky a člověk na ně musí nějakým způsobem reagovat, podle této reakce a následné zpětné reakce od prostředí je moţné utvoření těchto určitých vztahů a působení. (Řezáč, 1998, str. 78 – 83) Na ţivotní situaci je moţno nahlíţet i z pohledu systemického přístupu, jehoţ způsob posouzení ţivotní situace je zde nabídnut ke srovnání s pohledem Bartlettové. Systemický přístup je dle Milner zaloţen na mapě světa, coţ znamená obecnou systémovou teorii, v níţ mohou sociální pracovníci posoudit ţivotní situaci na základě přiřazení do jednoho ze systémů. Tyto systémy zmínili Pincus a Minahan, kteří jsou toho názoru, ţe problémy individuí jsou spojeny s interakcemi mezi osobami a zdroji systémů. Zdroje systémů dále rozdělili na tři hlavní typy, které prezentují čtyři interaktivní systémy mapující činnosti sociálních pracovníků. Pokud člověk čelí problémům, nejdříve se obrátí na zdroje systémů, coţ jsou: 1. Neformální (přirozený) systém – Podporují emocionálně, mohou poradit, podat informace a prakticky pomoci např. s hlídáním dětí nebo poskytnutím menší půjčky. Tento systém zahrnuje rodinu, přátele, sousedy, spolupracovníky, atd. 2. Systém formálních vztahů – Organizace, které mohou poskytnout odbornější pomoc neţ je dostupná z neformálního systému. 3. Veřejný (společenský) systém – Zahrnuje profesionály, kteří mají podrobné informace. V tomto systému jsou například nemocnice, soudy, školy a další místa výkonu zaměstnání. (Milner, 1998, str. 79 – 85) Pokud se autorka bude snaţit aplikovat teoretické základy systemického přístupu na problém řešený v této bakalářské práci, mohlo by to vypadat následovně: 1. Neformální systém – Klient (osoba propuštěná z výkonu trestu odnětí svobody vstupující na trh práce) se obrací na svoje přátele, rodinu, atd. při hledání práce. Ptá se na svoje kvality, kde by se mohl uplatnit, zda někdo z jeho blízkých nenabízí nebo nezná někoho, kdo nabízí nějakou práci, atd. Celkově se radí v rámci neformálního systému, coţ je systém neformálních vztahů. 2. Systém formálních vztahů – V tomto případě si autorka myslí, ţe klient jde za pracovnicí na úřadu práce a ptá se na svoje moţnosti, povinnosti při registraci a co obnáší status nezaměstnaného. Na úřadě práce jsou odborníci, kteří mu poradí, ale v klientově situaci (propuštěný z výkonu trestu odnětí svobody) často nemají přesné a směrodatné informace o pomoci. 3. Veřejný systém – Tento systém potom zahrnuje všechny organizace a agentury zaměřující se přímo na zaměstnávání osob z cílové skupiny, tedy osob ~ 21 ~

propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, kteří vstupují na pracovní trh. Místní odborníci vědí, kteří zaměstnavatelé se osvědčili, co všechno potřebuje průměrný ţadatel o práci (vzdělání, typ a délka praxe, zaměření, ...), aby byl schopen si ve své situaci najít zaměstnání. Mnoho problémů vzniká při neuspokojivé spolupráci s těmito systémy, coţ můţe zahrnovat jak neschopnost klienta vyuţít sluţeb, tak předsudky, nedorozumění nebo konflikty. Pincus a Minahan proto vytvořili mapu čtyř systémů, podle níţ mohou sociální pracovníci postupovat. Následující mapa čtyř systémů pomáhá sociálnímu pracovníkovi nejen určit, ve kterém systému se kdo nachází, ale také zda je třeba ho přesunout do jiného systému. Tab. 1.3.1 Mapa systémů dle Pincuse a Minahana Pramen: Milner, 1998 Systém agenta změny

Systém klienta

Systém cíle

Systém akce

Systém agenta změny zahrnuje ty osoby, které podněcují změnu v situaci a jsou zodpovědní za celou práci na případě. Jedná se většinou o sociálního pracovníka. Systém cíle jsou ti lidé, kteří potřebují být ovlivnění nebo změnění, konkrétně je to ve většině případů klient, ale můţe to být i osoba, jeţ má na klienta vliv. Systém klienta obsahuje všechny osoby nebo skupiny osob, které zaţádají, podílejí se nebo schvalují sluţbu pracovníka, očekávají z kontaktu prospěch a mají se sociálním pracovníkem dohodu. Systém akce zahrnuje osoby, které v daném případě vykonají nějakou akci. Jedná se o sociálního pracovníka, případně o osoby, které s ním na případě aktivně spolupracují (klient, rodina klienta, přátelé, …). (Milner, 1998, str. 79 – 85) Aplikace systémů dle Pincuse a Minahana na cílovou skupinu a řešený problém by pak vypadala tak, ţe systém agenta změny by zahrnoval sociálního pracovníka specializované organizace, která se zabývá pomocí se zaměstnáváním nebo hledáním zaměstnání pro osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody. Cílový systém obsahuje lidi, kteří by měli být změněni, v tomto případě by se jednalo o klienty nebo osoby v jejich blízkém okolí, které mají na klienty největší vliv (mohlo by se jednat o rodinné příslušníky, blízké přátele). Systém klienta zahrnuje nejen osobu klienta samotného, protoţe spolupracuje se sociálním pracovníkem (má na to smlouvu), ale ~ 22 ~

mohlo by se jednat třeba i o určité zaměstnavatele, kteří spolupracují s některými organizacemi poskytujícími odbornou pomoc a poradenství cílové skupině klientů. Systém akce potom zahrnuje nejen sociálního pracovníka, klienta, ale právě i zaměstnavatele a třeba rodinu, jinými slovy všechny, kteří se nějakým způsobem aktivně spolupodílejí na spolupráci. Nejen cílové skupiny, ale hlavně samotné ţivotní situace (vstup na trh práce po výkonu trestu odnětí svobody) se týkají jiţ výše zmíněné bariéry. Výzkum ve Velké Británii prokázal, ţe v rámci jejich státu se pachatelé odsouzení na méně neţ dvanáct měsíců odnětí svobody dříve či později do vězení vrátí, protoţe mají po první propuštění problémy s ubytováním, zaměstnaností a závislostmi všech druhů. Proto výkonná agentura ministerstva spravedlnosti (National Offender Management Service) na základě výzkumů stanovila sedm cest k nápravě, které vedou ke sníţení recidivy trestné činnosti. Na prvním místě stojí ubytování, bez kterého se neobejde ţádný člověk, je to základní materiální potřeba. Druhým bodem je vzdělání a zaměstnanost, které jsou důleţité z toho důvodu, ţe díky vyššímu vzdělání bude mít propuštěný větší šanci a moţnost najít si zaměstnání. Zaměstnání je potřebné nejen kvůli finančnímu zabezpečení, ale pro propuštěné také z časových důvodů. Kdyţ opouští brány věznice, dostávají volnost nejen pohybu, ale také činností, a proto je pro ně nutné neodvykat si na určitý reţim, který budou opět potřebovat. Třetí cestou je zdraví, které je jedním z nejdůleţitějších bodů v lidském ţivotě vůbec. Pokud není člověk fyzicky schopen pracovat (různé typy postiţení), můţe pro něj být snazší zabezpečovat svoje potřeby jinou cestou. Drogy a alkohol jsou čtvrtým bodem ze sedmi cest k nápravě. Pokud je člověk závislý, má velmi malou šanci získat zaměstnání, protoţe pro zaměstnavatele je ve většině případů nespolehlivý. Pomoci mohou specializovaná střediska pro léčbu závislostí, které je vhodné navštěvovat. Pátou cestou jsou finance a dluhy, kdy se nanejvýš doporučuje nejpozději při výstupu z vězení zjistit aktuální situaci s dluhy a začít ji řešit. I kdyţ propuštěný nemá finanční prostředky, je nutné minimálně kontaktovat všechny věřitele a domluvit si s nimi splátkový kalendář. Šestou, neméně významnou cestou jsou děti a celkově rodinné zázemí. Rodina poskytuje psychické zázemí stejně jako fyzické. Pokud se propuštěný „má kam vrátit“ a je svou rodinou přijat a podporován, je pro něj mnohem snazší motivovat se k hledání zaměstnání i dalším činnostem. Posledním bodem sedmi cest k nápravě jsou postoje, myšlení a chování. I tento bod je jednou ze základních podmínek pro úspěšnou reintegraci do společnosti stejně jako pro získání zaměstnání. (Nekovářová, Heggs, 2010, str. 26)

~ 23 ~

Celkově lze říci, ţe ţivotní situace je poměrně komplikovaná a člověk se musí vypořádat nejen s nástrahami této ţivotní situace, ale také si na ni musí zvyknout. V rámci této ţivotní situace existuje mnoho bariér, které je třeba překonat nebo alespoň zmírnit jejich působení. Jako důsledek nezaměstnanosti se pak můţe objevit nejen sociální izolace, ztráta sociálního statusu, ale i třeba rozklad rodinných vztahů (zejména při dlouhodobé nezaměstnanosti), demotivace člověka hledat dál zaměstnání, můţe i způsobit krizi identity člověka. V následující kapitole autorka prezentuje moţné bariéry, které se mohou, ale také nemusejí při vstupu na trh práce u cílové skupiny objevit.

2.4 Charakteristika bariér při vstupu na trh práce

Po propuštění je nutné se nahlásit na Úřadě práce (pokud nemá člověk zajištěné zaměstnání uţ ve výkonu trestu odnětí svobody). Toto místo je potom prvním kontaktem s trhem práce. Na tomto trhu propuštění nezaměstnaní nabízejí svoji práci zaměstnavatelům, kteří práci zase poptávají. Pokud se nabídka a poptávka kryjí, je moţné podepsat pracovní smlouvu. Cílová skupina však se však ředí do skupiny osob se zvýšenou péčí. Znamená to, ţe je pro ně obvykle těţší najít si práci kvůli určitým bariérám, které si nesou ze své minulosti. Jedná se nejen o změnu ţivotní situace, ale celkové vypořádání se s ní. Při vstupu na trh práce musí osoby po výkonu trestu odnětí svobody překonat několik bariér, které jim ztěţují moţnost zisku zaměstnání. Některé bariéry je moţné ještě ve výkonu trestu odnětí svobody odstranit nebo zmírnit, ale většinou se jedná o neovlivnitelná fakta (věk, situace na lokálním trhu práce, atd.) Warr (1985 in Mareš, 2002) uvádí, ţe nezaměstnanost můţe negativně ovlivnit psychiku člověka z důvodů -

Finančních problémů

-

Změny společenského chování a statusu

-

Nepřítomnosti příleţitostí pro seberozvoj

-

Strach z budoucnosti ~ 24 ~

-

Poníţení při stálém odmítání zaměstnání

Mezi identifikované bariéry můţeme zařadit motivaci. Existují motivační programy, které se snaţí řešit tento problém pomocí posilování dovedností pro získání a udrţení zaměstnání, řešení ţivotní situace, změnou zaţitých vzorců chování aj. Cílem všech motivačních programů je změna náhledu na ţivotní situace a její řešení a tím se integrovat do společnosti. Připravují cílovou skupinu nejen na výstup, ale také na proces hledání práce, vypořádání se s dluhy, začlenění do společnosti nebo např. na kontakt s rodinou. (Kalauzová, 2011, str. 18 – 19) Neméně významnou bariérou je nedostatek zkušeností s prací, nezvyk pracovat. Proto je nanejvýše doporučené začít pracovat ještě ve věznici při výkonu trestu odnětí svobody, aby byl odsouzený lépe připraven na vstup na pracovní trh po výstupu z vězení. Po výstupu je vhodné zaregistrovat se na Úřadě práce, jak bylo řečeno výše a shánět si práci vlastní silou. Není nutné hned hledat práci na plný úvazek, je dobré spokojit se s čímkoliv, co se v danou chvíli nabízí (krátkodobé brigády, jednorázové akce). Pokud jsou přítomny i další bariéry zmíněné na následujících řádcích, je moţné hledat zaměstnání v rámci podporovaného zaměstnání. (Bürgerová, 2010, str. 23) Dalším významným prvkem v mnoţině bariér při vstupu na pracovní trh je špatná ekonomická situace. Drtivá většiny propuštěných má více či méně vysoké dluhy nejčastěji u více věřitelů, proto je jejich prioritou je splatit. Nejčastějšími příčinami dluhů jsou nezaplacená zdravotní pojištění, pokuty městské hromadné dopravy a neplacení nájmu. (Bürgerová, 2010, str. 23) Za bariéru při vstupu na pracovní trh je moţno povaţovat i záznam v trestním rejstříku, neboli důkaz provinění se trestným činem hodným odsouzení. Existují zaměstnavatelé, kteří právě z tohoto důvodu odmítají propuštěné zaměstnat. Mezi nejobvyklejší práce, které jsou pro propuštěné nepřístupné patří pozice vyţadující kontakt se zákazníkem, manipulaci s penězi nebo komunikaci s dětmi. (Bushway, 2007, str. 117 – 119) Dle tabulky č. 4 (výše) jsou nejvyšší počty osob ve výkonu trestu odnětí svobody buď pouze se základním vzděláním, nebo s vyučením bez maturity. V dnešní době je velmi těţké najít si zaměstnání pro kohokoliv, proto je pro zaměstnavatele vzdělání jedním z velmi důleţitých faktorů, které mohou zjistit hned. Dosaţené vzdělání velmi často odráţí i osobnost uchazeče o zaměstnání (rysy jako je motivace, sociální kompetence, kreativita, ...), a tím zaměstnavatel odhalí tzv. úroveň lidského ~ 25 ~

kapitálu. S niţší kvalifikací se pojí i niţší míra flexibility, dynamiky a celkové uplatnitelnosti. (Horáková in Winkler, 2005, str. 122 – 138) Jednou z hlavních bariér je také situace na lokálním trhu práce a místní míra nezaměstnanosti. Je velmi důleţité najít práci co nejdříve, avšak více neţ jedna třetina propuštěných uchazečů je na pracovním trhu poprvé od propuštění úspěšná aţ po dvou letech od propuštění. Celková šance na zaměstnání se odvíjí a je velmi závislá na počtu nezaměstnaných na místním trhu práce. (Bushway, 2007, str. 257 – 259) V České republice má nezaměstnanost většinou strukturální charakter, coţ znamená, ţe určitá profese je v určitém regionu dlouhodobě ţádaná, zatímco v jiném regionu je ve stejnou dobu její přebytek. I hospodářská situace jednotlivých regionů je velmi důleţitým faktorem. Pokud došlo v určitých krajích, kde probíhala těţba uhlí, k restrukturalizaci, je zde významně vyšší nezaměstnanost. Konkrétně se jedná o oblasti severní Moravy a severních Čech. Na druhou stranu nejniţší míry nezaměstnanosti jsou v okolí velkých měst (Praha, Brno), protoţe tato města nabízí dostatek pracovních příleţitostí. Otazníkem však zůstává, jestli v těchto městech není poptávka po kvalifikovanější pracovní síle a celkové nároky na zaměstnance nejsou vyšší. Problémy regionální nezaměstnanosti tedy jsou zejména nízká mobilita a nízká (nebo odlišná) kvalifikace. (Operační program lidské zdroje a zaměstnanost 2007 – 2013, str. 23 – 24) Kritérium věku je pro přijetí do pracovního poměru velmi důleţité, protoţe nyní je trend stárnutí pracovní síly v České republice. Starší osoby by bylo moţné definovat jako „osoby starší 50 let věku“ (§ 33 odst. 1 Zákona o zaměstnanosti). V roce 2004 bylo 23,5 % osob ekonomicky aktivních starších 50 let. Převáţně se jedná o ţeny. Vyšší je bývá většinou brán jako jeden z rizikových faktorů při hledání práce a této skupině osob je věnovány větší pozornost včetně programů aktivní politiky zaměstnanosti. V roce 2004 bylo více neţ 6 % osob starších 50 let nezaměstnaných, coţ odpovídá 72 378 osobám bez pracovního uplatnění. (Vyhlídal, 2006, str. 12 – 19) Ve většině případů je sociální vyloučení zapříčiněno mnoha různými událostmi a jejich kombinacemi. Jedná se nejen o fakt, ţe osoby opouštějí výkon trestu odnětí svobody, ale také o jejich přijetí rodinou, zázemí, zdravotní stav a další. Pokud nemá osoba kde bydlet, přispívá to také k sociální exkluzi. Tu by bylo moţné charakterizovat jako nemoţnost fungování ve společnosti nebo nemoţnost realizovat svoje vlastní plány ţivota. Exkluze na trhu práce je spojena se schopnostmi jedince. Pokud tyto schopnosti nejsou realizovatelné, je moţné chápat tuto osobu jako sociálně vyloučenou na trhu práce. (Sirovátka, 2003, str. 222)

~ 26 ~

Osoby, které vyjdou z výkonu trestu odnětí svobody, většinou nejsou schopné se samy o sebe postarat a to z důvodů převáţně ekonomických, ale i celkově kvůli nově vzniklé sociální situaci. Můţe nastat situace, ţe se musejí vypořádat s tím, ţe většinou nemají zajištěnou práci, bydlení, ošacení, jídlo. Proto musejí hned v prvních dnech po opuštění výkonu trestu odnětí svobody obejít všechny úřady potřebné k přiznání sociálních dávek. Tím se stávají závislými na těchto dávkách. Pokud mají tito lidé rodiny, u kterých mohou bydlet, jsou závislými na svých rodinách. (Hora, 2008, str. 36 – 39) Dalším z negativních faktorů (bariér) při hledání práce po výkonu trestu odnětí svobody je přítomnost drogové závislosti. Drogová závislost je faktorem, který má dopady nejen na zdravotní stav, ale také na psychiku a chování jedince. Je velmi těţké jej dlouhodobě motivovat k práci, stává se, ţe nerespektuje dané normy, má problémy při jednání s ostatními lidmi nejen v práci, ale v celém svém okolí. (Hodaňová, 2003, str. 42) Pro zaměstnavatele se stává zajímavější investicí nakoupit stroj neţ platit lidský kapitál. Neplatí to jen pro dělnické profese, ale pro jakoukoliv automatizovanou činnost. Počítače a celkově technika je méně nákladná na provoz a hlavně není tak náročná na čas (lidé chodí do práce zpravidla na 8 hodin, firma platí pojištění, atd.). Tento problém je o to viditelnější u cílové skupiny, protoţe je navíc znevýhodněná o zápis v trestném rejstříku. (Blaţek, 2003, str. 11 – 19) Bariér je v lidském ţivotě mnoho a kaţdá ţivotní situace je jiná a s kaţdou ţivotní situací se pro určité skupiny lidí objevují nové a nové bariéry. V rámci této cílové skupiny (osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody) a této ţivotní situace (hledání práce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody) se vyskytuje mnoho bariér, které je moţno nějakým způsobem ovlivnit (vzdělání, motivace), ale většinu z nich člověk svými silami ovlivnit nemůţe (věk, aktuální situace na místním trhu práce, zájem zaměstnavatelů). Nezbývá, neţ se s těmito bariérami sţít a snaţit se i přes ně najít si práci.

~ 27 ~

2.5 Zmapování situace současných organizací podporujících zaměstnání u osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody

Účelem organizace pracující s osobou po výkonu trestu odnětí svobody je zejména její resocializace a usnadnění vstupu do společnosti. Některé organizace jsou zaměřeny přímo na pomoc s nalezením a udržením si zaměstnání pro tuto cílovou skupinu. Právě funkce a cíle těchto organizací zde bude autorka bakalářské práce prezentovat. Hlavní cíl organizací byl jiţ zmíněn, tohoto cíle se dosahuje pomocí vedlejších cílů, jako jsou: -

Tvorba programů podporujících motivaci

-

Zvýšení kvalifikace

-

Doplnění vzdělání

-

Změna strategie zaměstnavatelů

-

Vytváření pracovního programu pro cílovou skupinu

-

Vyplnění volného času

-

Zlepšení celkové ţivotní situace cílové skupiny

-

Zlepšení spolupráce se státní správou

Cílů všech organizací je více, toto je jen výtah těch nejzákladnějších, které jsou společné pro všechny. Na dalších řádcích autorka informuje o jednotlivých organizacích věnujících se právě práci s osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody. Všechny níţe zmíněné organizace pracují s cílovou skupinou propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Drogové sluţby ve vězení a Za Branou pracuje s klienty jiţ během průběhu trestu odnětí svobody. Práce probíhá jak v individuálních sezeních, tak prostřednictvím skupinových diskuzí a aktivit. Všechny organizace poskytují i základní právní poradenství a sociální pomoc. V rámci spolupráce s těmito organizacemi je moţné účastnit se nejen sezení, ale také různých volnočasových aktivit, které mají za cíl smysluplné vyuţití volného času. Nyní autorka představí organizace jejich vlastními slovy.

~ 28 ~

Podané ruce a.s. Drogové služby ve vězení a následná péče „Hlavním cílem projektu je kontaktovat uţivatele drog ve vazbě a ve výkonu trestu, reagovat na jejich aktuální drogovou a kriminální situaci, vytvářet kontinuální návaznosti v následné péči, a tak předcházet recidivám kriminálního chování těchto klientů nabídkou řešení jejich drogového problému, který je často příčinou jejich kriminálního chování.“ www.povystupu.cz

Centrum sociálních služeb Děčín, p.o. Dům na půli cesty

„Cílem DPC je v širším smyslu pomáhat a podporovat. Konkrétně je pomoc a podpora realizována v následujících oblastech: Resocializace – vhodné znovuzapojení jedince do společnosti Podpora a pomoc zapojit se bezproblémově do společnosti – osobám propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „VTOS“) pomoci navázat na ţivot před VTOS, osobám opouštějícím školská zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy, dětské domovy maximálně přiblíţit ţivot bez tohoto zařízení Poskytnout osobám základní a sociální poradenství (informace o Děčíně, o úřadech, o moţnostech trávení volného času (dále jen „VČ“), o důleţitých zákonech – zákoník práce, trestní zákon atd.) Podpora v kontaktu s rodinou, s blízkými osobami“ http://www.cssdecin.cz/dum-na-pul-cesty

Občanské sdružení Za Branou „Cílem občanského sdruţení Za branou je sdruţovat občany, které spojuje zájem pomáhat osobám nacházejícím se ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody (dále VTOS), zejména pak osobám vracejícím se z VTOS s jejich zapojením do společnosti. Toho chceme dosáhnout: ~ 29 ~

·

Realizací osvětových a vzdělávacích akcí z oblasti vězeňství a postpenitenciární

péče pro širokou i odbornou veřejnost. ·

Získáváním a vzájemnou výměnou poznatků z oblasti zahraniční i domácí dobré

praxe. ·

Nabídkou pastoračního doprovázení klientů a pastorační práce s celou jejich

rodinou. ·

Realizací projektů zaměřených na sociální, humanitární, lidsko-právní a jinou

pomoc pro cílovou skupinu.“ http://zabra.webnode.cz/o-nas/

2.6 Řešení

Návrh řešení autorka staví na základě systémického přístupu, kde se otevírají tři moţné cesty. První moţností, kdo by mohl situaci ovlivnit je samotná osoba z cílové skupiny (klient). Tato osoba spadá do neformálního systému a pro svoje dobro můţe kontaktovat svoje příbuzné, známé nebo přátele s otázkou po pomoci s hledáním práce. Neformální systém tedy zahrnuje všechny osoby, které spadají do sítě neformálních vztahů bez ohledu na profesionální orientaci. Druhým systémem je systém formálních vztahů, kde by bylo moţné zařadit pracovníky úřadu práce, vzdělávacích center obecně a další odborníci na určitou oblast. Klient se zde tedy můţe obrátit na pracovníky, kteří jsou kvalifikovaní v určité oblasti, avšak nemohou mu dostatečně pomoci právě v jeho celé ţivotní situaci (jen v části). Proto autorka představuje hypotézu zaloţenou na osobní zkušenosti: Pracovnice úřadu práce nemají detailní informace o zaměstnávání a potřebách osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, stejně jako pracovníci vzdělávacích center pro doplnění vzdělání. Tento problém můţe vyřešit třetí systém – veřejný systém. V tomto systému jsou zahrnuty specializované instituce a organizace zabývající se ţivotní situací osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody a jejich zaměstnáváním, tedy cílovou skupinou ve vymezené ţivotní situaci. Odborníci v tomto systému nejen znají ~ 30 ~

nejnovější legislativu zabývající se cílovou skupinou v této ţivotní situaci, ale mají také kontakty na potencionální zaměstnavatele, ověřené pracovní pozice a mohou pomoci i v dalších oblastech i mimo zaměstnávání. Nevýhodou můţe být, ţe ve většině případů se jedná o časově omezenou sluţbu, která po určité době pro klienta skončí. Avšak většinou spolupráce končí aţ v okamţiku, kdy klient pomoc této specializované organizace nepotřebuje. Pomocí veřejného systému lze realizovat různé podpůrné aktivity podporující všechny moţné stránky osobnosti klienta, zvyšování kvalifikace nebo jen zaškolení v určitých oblastech. Na

druhou

stranu

Mareš

(2002)

uvádí

tři

typy

ţivotních strategií

nezaměstnaných. Na jedné straně stojí strategie spojená s hledáním práce, potom strategie související s přeţitím v daných podmínkách a nakonec strategie zaměřená na překonání stigmatu nezaměstnanosti. Pokud první strategie (spojená s hledání zaměstnání) selţe, snaţí se dotčená osoba naučit ţít v daných podmínkách a zajistit si příjem, který by byl alternativou k příjmu ze zaměstnání. Tím jsou myšleny jak státní prostředky, tak vlastní aktivita nebo pomoc jiných subjektů (příspěvek rodiny, atp.). Kaţdá situace má svoje řešení, které se dříve nebo později ukáţe jako dobré. Ţivotní situace osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody má velmi mnoho negativ, nicméně dosavadní zkušenosti jim mohou pomoci překonat tyto bariéry a s pomocí profesionálů zaměřujících se na tuto problematiku pro ně bude vstup na pracovní trh, stejně jako obecná reintegrace do společnosti jednodušší a rychlejší. Otázkami při řešení této obtíţné ţivotní situace by potom mohly být: -

Je pro osobu propuštěnou z výkonu trestu odnětí svobody důleţitá spolupráce všech tří systémů dle Milner?

-

Který z těchto systémů je pro osobu z cílové populace nejdůleţitější?

-

Věnuje systém formálních vztahů (státní správa) dostatečnou pozornost cílové skupině a jejich ţivotní situaci?

-

Co dále by bylo moţné pro tuto skupinu osob udělat?

-

V České republice existuje mnoho nestátních organizací věnujících se této otázce. Jaká je jejich úspěšnost?

-

Jak lze vůbec jejich úspěšnost sledovat a hodnotit?

~ 31 ~

2.7 Závěr

Teoretická část této bakalářské práce pojednává o problematice příchodu na pracovní trh u skupiny osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Tato bakalářská práce vysvětluje s pojmy, jako jsou kriminalita, výkon trestu odnětí svobody a jeho cíle a po propuštění moţná rizika při hledání zaměstnání. Charakteristiku cílové skupiny, tedy skupiny osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody vstupující na trh práce autorka pojala ze tří hledisek. Prvním popisným prostředkem je etiketizační teorie, pomocí které je moţné vysvětlit a popsat osobnost pachatelé trestných činů. Doplněním charakteristiky skupiny je Goffmanova teorie totálních institucí, která popisuje změnu osobnosti pachtale při výkonu trestu odnětí svobody. Poslední částí popisující cílovou skupinu je charakteristika statistická, která charakterizuje osoby ve výkonu trestu odnětí svobody z různých hledisek, které je moţné kategorizovat statisticky. Následující charakteristikou je ţivotní situace. Tato situace je sloţitá uţ jen kvůli tomu, ţe se s ní člověk ve většině případů nikdy nesetkal a je nutné ji co nejrychleji řešit, ale je těţká i kvůli tomu, ţe podle řešení této situace bude osoba z cílové skupiny pravděpodobně řešit celý svůj zbytek ţivota. Autorka charakterizuje ţivotní situaci pomocí konceptu ţivotní situace Bartlettové, Longresova konceptu sociálního fungování a popisuje moţné faktory ovlivňující ţivotní situaci. Charakteristiku ţivotní situace uzavírá koncepce systemického přístupu včetně aplikace na konkrétní ţivotní situaci. Poslední charakteristika se týká bariér, které se nejčastěji vyskytují právě při zmíněné ţivotní situaci u konkrétní cílové skupiny. Tyto bariéry jsou podmíněny právě ţivotní situací a cílovou skupinu na pracovním trhu znevýhodňují. Při správné identifikaci bariér je moţné situaci řešit a ovlivňovat. V kapitole teoretické části je další kapitolou zmapování současných organizací zabývající se pomocí cílové skupině při této ţivotní situaci. Autorka záměrně vybrala tři organizace, protoţe jedním z kritérií pro jejich výběr byla účast jednoho klienta na výzkumu. Tyto organizace mají za cíl zvýšení zaměstnanosti, vyplnění volného času, zvýšení vzdělání nebo kvalifikace a další. Těchto cílů dosahují pomocí nástrojů, jako jsou motivační programy, rekvalifikační kurzy, kurzy k doplnění vzdělání, volnočasové aktivity a další.

~ 32 ~

Poslední částí v teorii je nástin moţného řešení celé situace a sledovaného problému. Aplikací systemického přístupu na danou problematiku je moţné zjistit několik hypotéz, které mohou dopomoci k řešení situace. Autorka ke kapitole o řešení situace přidala i Marešovy ţivotní strategie nezaměstnaných, coţ je v dnešní době velmi aktuálním tématem nejen pro cílovou skupinu.

~ 33 ~

3 Metodologická část 3.1 Volba a charakteristika metody výzkumu

Výzkum je moţno provést kvalitativní nebo kvantitativní. Kvalitativní výzkum je moţné definovat jako výzkum, jehoţ výsledky se nezískávají pomocí statistických dat. Někteří výzkumníci pouţívají data získaná z kvalitativního výzkumu k statistické prezentaci, ale metoda získávání údajů je kvalitativní. Mezi nejčastěji pouţívané metody kvalitativního výzkumu patří rozhovor, pozorování, analýzy dokumentů, knih, nahrávek aj. Nejdůleţitějším bodem při samotném výzkumu je kritické a hlavně objektivní zhodnocení celé zkoumané situace, jakýsi odstup a nadhled. Při samotném výzkumu je moţné částečně kombinovat kvalitativní a kvantitativní metody, avšak ve většině případů se badatelé přiklánějí spíše k jedné či druhé metodě. Podstata výzkumu je rozhodující faktorem pro výběr metody. Pokud chce badatel vyzkoumat detailní rozbor, vysvětlení a porozumění určitému jevu nebo situaci, hodí se lépe kvalitativní výzkum a jeho metody, naopak při zjišťování dat a čísel je lepší pouţít kvantitativní metody výzkumu. (Strauss, Corbin, 1999, str. 10 – 11) Výzkum prováděný v rámci této bakalářské práce je proveden metodou kvalitativního dotazování. Tato metoda je charakteristická tím, ţe tazatel se ptá na otázky a poslouchá odpovědi dotazovaného (klienta). Cílem této metody není získat fakta nebo zákonitosti, ale interpretace vlastního problému. Z této metody výzkumu vycházejí poznatky klienta o světě a jeho chápání významů a zkušeností. Kvalitativní dotazování bere v potaz různorodost perspektiv, z kterých se můţe dotazovaný na danou problematiku dívat. Aplikovaně na tuto práci, klient můţe při dotazech upřednostnit svůj pohled (a) osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody hledající zaměstnání, (b) člověka s nízkým stupněm vzdělání, (c) otce (matky) rodiny, které musí zabezpečit materiální zázemí, (d) člověka, který vyuţívá příspěvků sociálního zabezpečení v České republice, atd. Sloučení všech těchto různých perspektiv formuje celý rozhovor a je brán v potaz tazatelem, který tento rozhovor provádí. (Warren in Gubrium, Holstein, 2002, str. 83 – 85) ~ 34 ~

Při tvorbě kvalitativního rozhovoru je nutné se zamyslet nejen nad obsahem otázek, ale i nad jejich formulací a dokonce pořadím. Všechna tato fakta se odvíjejí od samotného rozhovoru, jeho průběhu. Neméně důleţité je věnovat pozornost zahájení a ukončení rozhovoru. Na začátku by mělo proběhnout opatření k prolomení bariér a ke konci by se měl tazatel pečlivě soustředit, protoţe při loučení je moţné získat velmi důleţité informace, které dotazovaný nezmínil dříve. Stejně důleţité je při tvorbě rozhovoru dbát na správnou formulaci otázek, aby samotné otázky nenaváděly jakýmkoliv způsobem k odpovědi určitého typu. Otázky nesmí vnucovat dotazovanému odpověď.(Hendl, 2005, str. 166 – 172) Účelem tohoto výzkumu je zjistit, jaké jsou bariéry při hledání zaměstnání pro osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody. Autorka s pomocí odborné literatury identifikovala několik nejčastějších bariér, které se ovšem nemusí (minimálně u některých případů) vůbec objevit. Pro tuto práci je důleţitý postoj a pocity osob, které si touto situací prošly nebo procházejí, protoţe jsou to právě ony, které mohou tyto bariéry nejlépe identifikovat. Nástrojem pro zjišťování dat je polostrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, cílem je vlastní popis celé ţivotní situace, z níţ vyplynou právě bariéry touto situací dané. (Hendl, 2005, str. 173) Rozhovor probíhá s osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody, které mají zkušenost s hledáním zaměstnání a zároveň spolupracují (spolupracovaly) v této otázce s některou z nestátních organizací zmíněných v kapitole 2.5. Při tvorbě rozhovoru autorka bere v potaz všechny charakteristiky jak cílové populace, tak jejich ţivotní situace a moţnost přítomnosti určitých bariér. Po analýze výzkumu a hodnocení získaných dat autorka vyvodí závěry srovnáním s informacemi získanými z odborné literatury.

~ 35 ~

Scénář otázek do rozhovoru: 1. Jak byste se představil? 2. Jak Vám pomohla organizace, se kterou jste spolupracoval? 3. Jak jste se cítil, kdyţ jste vyšel z vězení a měl se setkat s rodinou? 4. Jak jste to měl s bydlením, kdyţ jste vystupoval z vězení? 5. Máte práci? Jak dlouho jste ji hledal? 6. Po výstupu je nutné vyřizovat hodně věcí, jako je úřad práce, pojišťovna, kurátor, pracovník organizace, nebo PMS. Kam jste šel jako první a s jakou ochotou jste se setkal na úřadech? Dal byste svým následovníkům nějaké rady při vyřizování všech důleţitých věcí po skončení výkonu trestu odnětí svobody? 7. Měl jste někdy problém s hledáním zaměstnání z nějakého důvodu? 8. Myslíte si, ţe existují nějaké překáţky, které brání najít si propuštěným zaměstnání? 9. Jakou pomoc byste ocenil při hledání práce?

~ 36 ~

4 Empirická část 4.1 Analýza výzkumu

Celkem se kvalitativního výzkumu zúčastnili 3 muţi propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Výběr zkoumané populace byl záměrný. Autorka vybrala jedince odpovídajícího cílové skupině, který byl ochoten spolupracovat a který v minulosti spolupracoval s jednou z výše zmíněných organizací. Rozhovory byly nahrány a přepsány s cílem zjistit odpovědi na hlavní výzkumnou otázku (Jaké jsou nejvýznamnější bariéry osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody při vstupu na pracovní trh z jejich pohledu?) a nahlédnout na ţivotní situaci dotazovaných. Na začátku výzkumného rozhovoru se autorka této bakalářské práce snaţila dotazovat na jiné, neutrální téma, které nemělo se zkoumaným problémem nic společného. Všichni dotazovaní souhlasili se zveřejněním rozhovoru pod podmínkou změny jména a zajištění anonymity. Nyní autorka představí vlastní informace obdrţené v rozhovorech se zástupci cílové skupiny. Prvním respondentem byl Petr. Tento muţ je klientem Drogových sluţeb ve vězení spadajících pod Podané ruce. Tato organizace se zabývá prací s drogově závislými nebo léčenými z drogové závislosti a zároveň vyskytující se ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu vazby. Tato organizace kontaktuje vězně s nabídkou pomoci, sezení, individuálních programů, nebo třeba jen dopisování. I Petr začal komunikovat s Drogovými sluţbami pomocí dopisů. Petr je vysoký, asi 35 letý muţ příjemného, avšak drsného vzhledu. Jeho vzdělání skončilo na úrovni základní školy a ve vězení strávil pět let svého ţivota. Od propuštění v tuto chvíli uplynuly více neţ dva roky a on jiţ má ve svém ţivotě jasno. Petr je svobodný bezdětný a v této době i bez přítelkyně. Jiří je klientem organizace Za Branou. Tato organizace poskytuje odborné poradenství a pomoc osobám vystupujícím z výkonu trestu odnětí svobody. Jiřímu je něco málo přes padesát let, je ţenatý a má dnes šestnáctiletého syna. Od jeho výstupu uplynuly dva roky, práci se našel poměrně brzy (asi po dvou měsících). Jiří se dostal do vězení kvůli podnikatelským problémům spojených s alkoholismem. Jiří je niţšího vzrůstu, avšak na svůj věk je stále poměrně pohyblivý a aktivní. Nyní si chce začít ~ 37 ~

uţívat ţivot se svou rodinou, kterou v době před výkonem trestu odnětí svobody zanedbával. Posledním respondentem výzkumu spojeného s vypracováním této bakalářské práce je Jan. Vykonával trest odnětí svobody v délce tří let. Do vězení šel jiţ v osmnácti letech, coţ je mnohem niţší věk neţ u dvou zbývajících respondentů. Důvodem byly menší krádeţe zakončené krádeţí auta. Jan pochází z úplné rodiny, avšak byl vychováván svou babičkou. Rodiče v jeho dětství hodně cestovali a neměli na syna čas. To se změnilo, aţ byl syn v pubertě, protoţe jeho matka otěhotněla a rodina očekávala nový přírůstek. Nyní je Jan dva roky po výstupu. Protoţe jeho rodiče mají doma malé dítě, měli moţná oprávněný strach přijmout svého syna a ubytovat jej doma, kdyţ mu nedůvěřovali. Proto se Jan ocitl v situaci, ţe po vykonání trestu odnětí svobody neměl kde bydlet, neměl kam jít. S řešením této situace mu pomohli v Centru sociálních sluţeb Děčín, které zaštiťuje provoz Domu na půl cesty. Ubytování tam stojí 70,- Kč denně, které Jan zaplatit z příspěvku od sociálního kurátora. Kontakt si Jan víceméně vyţádal od sociálního pracovníka právě z toho důvodu, ţe měl obavy o svoji budoucnost po výstupu z vězení. Je pozitivní, ţe u mladíka v tak nízkém věku po vykonání trestu odnětí svobody došlo k myšlenkovému procesu a nyní hodlá (podle svých slov) ţít spořádaný ţivot, aby se za něj nemusela rodina stydět a aby se na něj mohli spolehnout. Janovi je nyní 24 let, coţ znamená, ţe spadá do věkové kategorie, kterou je moţno ubytovat v domě na půl cesty. Tato ubytovna je určená pro mladistvé, případně rodiče s dětmi. Cílová skupina nesmí přesáhnout 26 let věku. Jan si našel práci necelý rok a půl od výstupu, nyní pracuje jako řidič. Tuto práci mu sehnal kamarád z dětství, který věděl o jeho minulosti, ale důvěřoval mu. Jednou z prvních otázek bylo, zda je respondent v této chvíli zaměstnaní. Všichni tři respondenti jsou touto dobou zaměstnaní, klient Podaných rukou byl oficiálně nezaměstnaný jeden a půl roku, klient Za Branou dva měsíce a klient Domu na půli cesty necelý jeden a půl roku. Samotné hledání práce hodnotil klient Podaných rukou (Petr) jako ne moc sloţité, neregistroval ţádné velké problémy při shánění zaměstnání. Nejprve pracoval brigádně a nyní se mu podařilo najít místo hrobníka s velice slušnými pracovními podmínkami. „S prací to bylo horší, tu jsem našel tak nějak nelegálně po dvou až třech měsících a sháněl jsem dál. ... Našel jsem si časem druhou brigádu a potom mi kamarád řekl, že u něj v práci je výběrové řízení. Napsali jsme spolu životopis a příští den jsem tam přišel. Bylo tam asi 200 lidí a já jsem vyhrál ten konkurz. To mě strašně nadchlo a už tam jsem zaměstnán skoro měsíc.“

~ 38 ~

Klient Za Branou (Jiří) pracuje jako zedník. Práci si našel na inzerát. „Pracuju jako zedník. Hledal jsem celkem krátce práci, hodně mi pomohli s hledáním pracovníci Za Branou. Hledali jsme společně v inzerátech, obcházeli jsme zaměstnavatele.“ Podle svých slov většina dříve zamítnutých ţádostí o místo byla kvůli jeho alkoholové minulosti spojené s výkonem trestu odnětí svobody. Posledním respondentem je Jan, který spolupracoval s Domem na půli cesty. Nyní pracuje jako řidič a k této práci se dostal přes kamaráda z mládí, který věděl o jeho minulosti, ale byl přesvědčen o tom, ţe Janovo jednání jiţ bude správné. „Teď pracuju jako řidič. Rozvážím tulipány do květinářství. Je to klidná a hlavně voňavá práce, řízení mě baví. Řidičák jsem si dělal hned jak mi bylo osmnáct, takže nejdůležitější podmínku jsem splnil. Je fakt, že práci mi dohodil kamarád, jinak bych k tomu asi hned tak nepřišel. Je to moje první pořádná práce od propuštění, než jsem k tomu přišel, byl jsem venku skoro rok a půl. Mezitím jsem dělal někde načerno nebo pár brigád, ale nic stálýho.“ Jan podal několik ţádostí o zaměstnání a zúčastnil se několika výběrových řízení, avšak ani v jednom neuspěl. Vinu dává svému nízkému vzdělání, které si plánuje zvýšit. Co se týká ţivotní situace, Petr měl po výstupu domluvené bydlení u babičky, coţ mu velmi usnadnilo další potřeby. „První co bylo, tak jsem přišel domů, bydlím u babičky, zavolal jsem mámě (byla zrovna sobota nebo neděle), vykoupal jsem se, převlíkl a šel jsem se projít do města.“ Měl nejen zázemí fyzické, ale také psychické, neboť rodina a její podpora je pro kaţdého velmi důleţitá. Jak říká, u své rodiny si získává důvěru stále, ale nyní mohou vidět, ţe se opravdu snaţí ţít správně. „S rodinou si získávám důvěru pořád, ale teď vidí, že se opravdu snažím a že sekám latinu. Velice nerad poslouchám výčitky a rady. I když vím, že něco dělám špatně, tak to stejně dělám, protože to tak v ten okamžik chci. Každý ví, co je dobré co špatné. Já jsem si chtěl žít ten svůj život po svém.“ Jan bydlel nějakou dobu na ubytovně a asi po měsíci šel bydlet ke svým rodičům, kde bydlí dodnes. Rodiče mu přestali důvěřovat a měli strach jej vzít zpět k sobě domů, protoţe si mysleli, ţe se nezměnil a ţe zanedlouho půjde zpět do vězení. Po necelém měsíci viděli, ţe se Jan snaţí, přivydělával si příleţitostně, stálou práci neměl. „Když mě pustili, nešel jsem hned domů. Bál jsem se, že mě nepustí ani mezi dveře, tak jsem nějakou dobu počkal. Asi po týdnu jsem mluvil se segrou a pak i s našima. Potom jsme si všichni spolu sedli, probrali ty věci na rovinu a nakonec z toho vyplynulo že pokud uvidí, že sekám latinu, můžu se zkusit nastěhovat domů, ale jen na zkoušku. No a ze zkoušky už jsem tam zůstal do dneška.“ U Jiřího byla situace odlišná. Rodina (manţelka se synem) jej podporovali jiţ ve vězení a po výstupu měl hned kam ~ 39 ~

se vrátit. „Jak jsem již řekl, manželka a syn mě podporovali už ve výkonu trestu. Ostatní členové rodiny se za mnou přišli párkrát podívat, ale asi neměli moc zájem mě vidět nebo se mnou mluvit. Řekl bych, že se za mě styděli.“ Pokud se ještě jednou vrátíme k bariérám, jeden z respondentů uvedl, ţe po svém delším trestu pro něj bylo znatelným problémem nízké vzdělání (ZŠ), ale také zmínil málo zkušeností s prací vzhledem ke svému nízkému věku (24 let), na prvním místě však zmínil záznam v rejstříku trestů. „Určitě na prvním místě je záznam v rejstříku. Pak když někdo jako já je hloupej a nemá ani školu, taky mu to nepřidá. Já ale plánuju si nějakou školu dodělat, protože i když mě řízení baví, asi to nebudu dělat do konce života. Zatím nemám ujasněný, co bych chtěl dělat, ale vím, že do života budu potřebovat aspoň výučňák nebo maturitu. Posledním problémem je asi praxe, kterou jsem taky neměl. I když by se někdo chtěl snažit mě přijmout, neměl jsem žádnou výhodu... ani školu, ani praxi, k tomu ještě zápis v rejstříku. To, že chci dělat, mi nestačilo.“ Všichni tři dotazovaní se ihned po návratu z výkonu trestu odnětí svobody registrovali na Úřadě práce, coţ znamená, ţe neměli ţádné zaměstnání. Jeden z respondentů (Petr) byla zaměstnán i ve výkonu trestu odnětí svobody, coţ je podle jeho vlastních slov velké plus. „Něco jsem si našetřil ve vězení, sice málo, ale aspoň něco. Výplata tam bývala asi 300 – 350,- Kč měsíčně a z toho jsem si našetřil 4000,Kč.“ Výhoda spočívá v tom, ţe člověk nejen něco vydělá, ale smysluplně stráví čas, který díky práci rychleji ubíhá. Jiří registroval jako největší bariéru svůj věk (cca. 50 let) a málo práce společně se svým niţším vzděláním. „Práci jsem moc dlouze nehledal, to je pravda. Ale když jsem někam šel a odmítli mě, bylo to buď, že věděli, že jsem byl alkoholik, nebo kvůli mému vyššímu věku nebo protože nemám maturitu. Jazyky také neumím, ale stejně jsem nechtěl na nějakou vyšší pozici, šlo mi jen o to zabezpečit rodinu a žít si klidný a spokojený život.“ Jiří je vyučen, ale nyní pracuje v jiném oboru. „Jsem vyučený stolař, tak možná se časem k této profesi vrátím.“ Při otázce na pomoc, kterou by ocenili při výstupu se Jan zmínil o tom, ţe ho měl někdo upozornit, ţe všechno bude poměrně dlouho trvat (neţ najde práci, neţ najde bydlení, neţ přijde první výplata, ...) a moţnost zaručení se věrohodné osoby za něj. „Možná by mi pomohlo, kdyby se za mě někdo zaručil když jsem hledal práci. ... No docela dlouho se mi nedařilo najít práci. Doufal jsem, že když mi v organizaci pomáhají, že to půjde samo a rychle, ale skoro všude mi řekli, že když nemám školu, že mě nemůžou vzít. Navíc nemám prakticky žádnou praxi. Hodně jsem se poflakoval, školu jsem nedodělal, takže vlastně teď není nic, co by mi pomohlo. K tomu

~ 40 ~

ještě záznam v rejstříku, takže situace není moc dobrá. Naštěstí jsem pak potkal kamaráda, který mě doporučil svýmu známýmu a teď pro něj vozím kvítka.“ Petr konstatoval, ţe pomoc (mimo finanční) nepotřeboval, ţe tak nějak všechno přišlo samo. „Ocenil bych, kdyby nebylo nutné ukazovat výpis z rejstříku, ale stejně si Vás kdokoliv kdykoliv může najít a uvidí, že teda máte záznam. Pomoc byla podle mě dostačující, jsou věci, který stejně musí člověk dělat sám, např. držet se od drog dál, snažit si najít práci, atd.“ Jiřímu chybí vzdělání, jak sám říká, ale do školy uţ nepůjde. Obecně hodnotí jako největší bariéry stigmatizaci, věk a zdravotní stav. „Pokud jdou někam s tím, že se o nich ví, co jsou zač, nemají šanci kdekoliv uspět. Pocházím, z menšího města a tam se ví všechno o všech. Největším mým problémem asi bylo, že jsem na některé práce již starý. Cítím, že ani zedničina, kterou teď dělám a baví mě, nemůžu dělat už moc dlouho. Bolí mě záda a na lešení už se taky necítím úplně jistě. ... Možná kdybych měl maturitu nebo aspoň uměl nějaký jazyk, dostal bych lepší místo, ale to je stejně jenom odhad.“ Nyní se dostáváme k otázkám o nepřijetí zaměstnavatelem. Všichni respondenti byli párkrát odmítnuti při ţádosti o práci. Jiří našel práci poměrně brzo, coţ se málokdy stane i člověku, který na pracovní trh nejde po výkonu trestu odnětí svobody. „Hledal jsem celkem krátce práci, hodně mi pomohli s hledáním pracovníci Za Branou.“ Petr byl zaměstnán nejdříve nelegálně a potom se mu podařilo narazit na místo hrobníka. „Předtím mě dvakrát nebo třikrát odmítli, hlavně říkali, že je to kvůli tomu, že nemám vzdělání. ... Teď dělám hrobaře. ... Je to dobře placená práce a někdo to musí dělat. Ta práce mě baví. Dělám ještě brigádu, instalatérskou, kde jsem se zdokonalil.“ Jan popsal jednu zkušenost se zaměstnavatelem, kdy chodil do zaměstnání asi dva týdny, potom se však zjistilo, ţe byl ve výkonu trestu odnětí svobody a na to jej ještě ve zkušební lhůtě propustili. Jako důvod udali vysoký počet zaměstnanců, coţ je vzhledem k trvání pracovní smlouvy přinejmenším podezřelé. „Jednou se mi stalo, že jsem nastoupil do zkušebky, všechno vypadalo dobře, práce mi šla, lidi byli dobří, prostě všechno klapalo. Po dvou týdnech mě ale vyhodili s tím, že už pro mě nemají místo. To je ale divný, protože když mě mohli přijmout před dvouma týdnama, není normální, že mě hned zase vyhodí. Takže si myslím, že mě buď někdo prásknul, nebo si projeli můj rejstřík a to se jim nelíbilo.“

~ 41 ~

4.2 Zhodnocení dat a shrnutí výzkumu

Při hodnocení dat je velmi důleţité správně interpretovat získané informace. Respondenti udali, ţe pro ně byly největšími bariérami při vstupu na trh práce věk, záznam v trestním rejstříku, zkušenosti a vzdělání. Tato odpověď je zároveň odpovědí na hlavní výzkumnou otázku. Jeden z respondentů si našel práci hned dva měsíce po tom, co opustil brány věznice, ostatní dva si našli legální pracovní uplatnění na plný úvazek do dvou let od propuštění. Ze tří respondentů dva neměli problematické zázemí, od rodiny dostali novou šanci včetně okamţitého bydlení. Jeden z dotazovaných měl šanci bydlet u rodiny aţ měsíc po svém propuštěný, kdyţ dokázal, ţe má zájem na tom, aby vedl spořádaný ţivot bez protizákonných činností. Všichni respondenti se ihned po výstupu nahlásili na úřad práce, coţ autorka odhaduje na doporučení organizací, se kterými respondenti spolupracovali. „První věc je zajít na úřad práce. Já jsem nejdříve odmítal jít k sociálnímu kurátorovi, ale nakonec jsem tam šel.“ Přece jen tyto organizace jsou zkušené v jednání a v postupech, které nadcházejí po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a vědí, co je pro jejich klienty nejlepší. Největší pomoc poskytnutou organizacemi klienti viděli v tom, ţe na celou situaci nebyli sami. Byl s nimi někdo, kdo se v této situaci vyzná, kdo jim můţe poradit nebo pomoci. Všichni tři respondenti se v mnoha věcech od sebe velmi lišili, proto je velmi těţké říct, co pro ně bylo nejdůleţitější. Petr zmínil podporované zaměstnávání a sportovní aktivity, z nichţ si nejvíce cení lyţařského soustředění. „V průběhu těch týdenních až čtrnáctidenních sezení, kdy jsem s terapeutem mluvil nahlas a poslouchal se při tom (kladly se tam otázky jako co chci dál od života), jsem si začal uvědomovat, co bych chtěl dělat po propuštění. V té době jsem si uvědomil, že bych si v budoucnu chtěl najít práci, splácet dluhy, žít pro mě do té doby nepoznaný života po propuštění jsem pro to začal hodně dělat. ... Nejdříve jsem po výstupu chodil nějakou dobu na Eikony, potom jsem docházel na Pasáž. Chodil jsem i k paní Olze. Přitom jsem si sháněl práci. Sehnal jsem trochu líp placenou brigádu a tak to šlo dál. Chodil jsem do Drogových služeb na internet, kde mi pomáhali s hledáním zaměstnání. Využívám sportovních aktivit, které nabízejí, chodím jednou týdně do tělocvičny s dalšími klienty a jezdím nově na kolečkových bruslích. Pomocí Drogových služeb ve vězení jsem si splnil ~ 42 ~

sen, a to že jsem jel na hory i s dalšími klienty a s pracovníky Drogových služeb. Instruktora nám dělal Aleš, se kterým chodíme i do tělocvičny. Aleš mě naučil lyžovat, říká, že se někteří učí třeba tři roky a já že jsem to zvládl za víkend. To mě moc potěšilo.“ Na druhou stranu Jiří by rád za fyzickou přítomnost a psychickou pomoc pracovníků sdruţení při vyřizování všech věcí. Jan byl spokojen se vším, co organizace nabízí. Jedná se především o bydlení, podporované zaměstnávání a psychická podpora. Výzkum proběhl se třemi respondenty, kteří byli ochotní se na výzkumu podílet. Tito respondenti museli odpovídat daným kritériím, jeţ byla výkon trestu odnětí svobody, hledání si práce po jeho skončení a spolupráce s organizací zaměřující se na vystupující osoby z výkonu trestu odnětí svobody. Výzkum byl proveden technikou kvalitativního rozhovoru, jeţ byl nahrán a dále přepsán a zpracován. Otázky v rozhovoru byly tvořeny za účelem zjištění ţivotní situace a procesu hledání zaměstnání, případně identifikace bariér při tomto hledání. Hlavní výzkumná otázka byla pomocí tohoto výzkumu zodpovězena, proto je moţné výzkum zhodnotit jako úspěšný. Je však nutné brát v úvahu, ţe zkoumaný vzorek je velmi malý a různých ţivotních situací a s nimi spojených osudů je mnohem širší, coţ se však na stránky této bakalářské práce uţ bohuţel nevejde. Přínos všech tří organizací je nezanedbatelný. Je těţké objektivně zhodnotit jejich důleţitost a pomoc. Do určité míry by se to stejné povedlo klientům i bez záštity jedné z organizací, ale zcela určitě klientům pomohlo nejen vedení, ale hlavně podpora někoho, kdo ač zná celou pravdu a skutečnosti o svých klientech, přesto jim důvěřuje a za kaţdých okolností se snaţí jim pomáhat. Pomoc organizací zastupujících veřejný systém odpovídá pomoci odborníků na profesionální úrovni, odborníků věnujících se dané problematice. Výzkum dále prokázal jistou důleţitost spolupráce při aplikaci všech tří systémů podle Milner. Jde tedy o spolupráci neformálního systému, kde jsou hlavními zástupci členové rodiny a přátelé nemající odborné znalosti o problému, systému formálních vztahů zastoupených úřady práce. Tyto úřady mají za povinnost poskytnout informační servis nezaměstnaným, a pokud splňují podmínky, jsou vedeni v evidenci nezaměstnaných a dostávají po zákonem stanovenou dobu dávky v nezaměstnanosti. Úřady práce mají kvalifikované pracovníky zaměřené na problematiku nezaměstnanosti a hledání zaměstnání, avšak tito pracovníci nejsou školení a dostatečně informovaní pro ţivotní situaci osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Mají základní informace týkající se obvykle agendy, ale neznají detailní potřeby této skupiny osob. Poslední systém, systém formální, byl popsán výše.

~ 43 ~

Klienti si velice pochvalovali moţnost vyuţití volnočasových aktivit. Ne kaţdý má příleţitost navrátit se ke své rodině, proto kdyţ je propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, dostává se mu volnost a svobody a leckdy klient neví, jak s tímto volným časem a moţnostmi naloţit. Cílem těchto organizací není chovat se ke klientům jako k nesvéprávným dětem a organizovat veškerý jejich čas a aktivity, nýbrţ podnítit aktivitu u klientů, aby byli schopni si sami zorganizovat čas. Organizace poskytují sluţby, jako jsou motivační programy, programy zapojující a informující rodinné příslušníky o problematice psychického stavu a celkového vypořádání se s nastalou ţivotní situací. Celkový přínos organizací pracujících s osobami po výkonu trestu odnětí svobody by autorka zhodnotila jako velice významná psychická podpora, odborné poradenství co se týká trhu práce, vyřizování dluhů a jiných důleţitých věcí jako ubytování, pomoc při navazování kontaktu s rodinou, pomoc s vyplněním volného času, moţnost zajištění doplnění základního vzdělání, moţnost zajištění účasti v motivačních programech a celková socializace do společnosti pomocí integračních programů.

~ 44 ~

5 Závěr

Autorka pracovala na bakalářské práci s názvem Situace osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce – rizika při hledání práce. Nejprve pomocí odborné literatury definovala pojmy, které čtenáře uvedly do problematiky celé bakalářské práce. V charakteristice cílové skupiny, tedy skupiny osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se autorka soustředila na charakteristiku pomocí etiketizační teorie spojené s Gofmannovou teorií totálních institucí a k dokreslení charakteristiky cílové skupiny pouţila statistické údaje vydané především vězeňskou sluţbou. Druhou neméně významnou charakteristikou byl popis ţivotní situace cílové skupiny, v níţ se autorka pokusila tuto situaci nastínit z pohledu konceptu sociálního fungování od Harriet Bartlett. K podrobnější charakteristice i s aplikacemi v reálném ţivotě autorka vyuţila koncepci systemické teorie, která odděluje okolí cílové skupiny na tři systémy. Nejdůleţitější částí teoretického oddílu této bakalářské práce je identifikace nejvýznamnějších bariér a překáţek při hledání zaměstnání po výkonu trestu odnětí svobody. Tyto bariéry se autorka snaţila identifikovat opět pomocí odborné literatury, jejíţ úplný výčet je v následující kapitole této bakalářské práce. Hlavní výzkumná otázka se ptala: Jaké jsou nejvýznamnější bariéry osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody při vstupu na pracovní trh z jejich pohledu? Odpovědí na tuto otázku tedy podle výsledků výzkumu je nízké vzdělání, zápis v rejstříku trestů, vysoký věk spojený se zdravotním stavem, stigmatizace kvůli minulosti. Tyto důvody byly zmíněny i v teoretické části této bakalářské práce a předpoklad jejich výskytu se výzkumem potvrdil. Důvodem tedy je vlastní zkušenost dotazovaných s největšími riziky. Rizik je však jistě více, nicméně tento výzkum potvrdil přítomnost pouze některých z nich. Výzkum byl zaloţen na odpovědích tří respondentů, kteří souhlasili se zveřejněním rozhovorů pod podmínkou setrvání v anonymitě. Proto byla respondentům v prezentaci výsledků výzkumu přidělena náhodně vybraná jména. Pro cílovou skupinu je potom dle výsledků výzkumu velmi důleţitá jak rodina (neformální systém), tak specializovaná organizace spadající pod veřejný systém, se kterou klient můţe sdílet veškeré své obavy a dostane se mu kvalifikované odborné pomoci a podpory.

~ 45 ~

Součástí teoretické části této bakalářské práce byl nástin moţného řešení celé situace opět pomocí modelu systemického přístupu. Podle definice Milner a aplikace autorky je řešením právě spolupráce s organizacemi typů Za Branou, Drogových sluţeb ve vězení a jiných, které jsou přímo zaměření na cílovou skupinu, vědí, kde klient potřebuje pomoci, podpořit, avšak dokáţí se vypořádat i s negativními stránkami některých svých klientů (nezájem, závislosti, nízká motivace, atd.). Řešením by dle autorky mohly být nejen kurzy pro doplnění nebo zvýšení vzdělání, ale také moţnost podporovaného zaměstnání. Nicméně největší přínos autorka práce vidí ve spolupráci s organizacemi, ale proto, ţe s těmito organizacemi nespolupracuje mnoho klientů (vězňů nebo vystupujících vězňů), je třeba zaměřit se na tuto okolnost. Kdyby bylo více organizací a poskytovaly sluţby více klientům, byla by pro tuto cílovou skupinu celá ţivotní situace jednodušší. Úplným závěrem této bakalářské práce by autorka zmínila důleţitost nestátních organizací pomáhajících cílové skupině nejen s umístěním na pracovním trhu, ale také s reintegrací do společnosti pomocí nejrůznějších programů a aktivit. Neméně významná je sloţka psychické podpory a motivace vést spořádaný ţivot. Individuální konzultace zajišťují klientům moţnost vyslovit svá přání, obavy nebo nejistoty, které je provází novou ţivotní situací. Není lehké se s takovou situací vypořádat a proto je dobré, ţe existují organizace, které mohou svým klientům s tímto pomoci. I přesto však největší část práce musí udělat klient sám svým odhodláním, pevnou vůlí a vytrvalostí. Podle výzkumu není největší klientovým problémem při výstupu ani bydlení (většinou mají nějaké bydlení - rodina, přátelé, ubytovna) zajištěné jiţ z výkonu trestu odnětí svobody, ani finanční stránka (základ mají buď ze zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody nebo od sociálního kurátora), ale jistota nebo nejistota zaměstnání. Finanční obnos obdrţený od státu po výstupu nevydrţí dlouho, zvlášť pokud nemá osoba z cílové skupiny bydlení zdarma a něco na obţivu. Jedním z nejdůleţitějším faktů v celé ţivotní situaci je podle autorky zázemí a psychická podpora. Jedná se nejen o podporu ze strany rodiny, ale také podporu organizace, se kterou klient spolupracuje.

~ 46 ~

6 Použitá literatura BARTLETT, H. M.; SAUNDERS, B. N. , 1970. The common base of social work practice. New York : National Association of Social Workers. BLAŢEK, L., 2003. Vývojové tendence podniků. Brno : Masarykova univerzita. BURGEROVÁ, Z. 2010. Jak najít práci po propuštění z vězení. České vězeňství, č.v. 3, BUSHWAY, S.; STOLL, M. A.; WEIMAN, D. F., 2007. Barriers to reentry? The Labor Market for Released Prisoners in Post-industrial America. New York: Russell Sage Foundation. ČÍRTKOVÁ, L., 2004. Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk. GIRTLER, R., 2001. Okrajové sociální kultury. Brno: Masarykova univerzita. GOFFMAN, E., 1991. Asylums : essays on the social situation of mental patients and other inmates. London : Penguin Books. GUBRIUM, Jaber. F.; HOLSTEIN, James, 2002. A Handbook of interview research: context & method. Thousand Oaks: Sage publications. HENDL, J., 2005. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Praha: Portál. HODAŇOVÁ, J., HOŘÁNKOVÁ, V., VALOUCHOVÁ, E. 2003. Poradenské techniky a aktivity při práci s uchazečem. Metodická příručka pro poradce pro zprostředkování. Praha: MPSV. HOLCR, K., 2008. Kriminológia. Bratislava: Iura Edition. HORA, O., 2008. Strategie dlouhodobě nezaměstnaných: (souhrnná zpráva z výzkumu). Praha : VÚPSV. Informativní materiál českého helsinského výboru pro osoby připravující se na propuštění a osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody. 2005. Praha: Český helsinský výbor KALAUZOVÁ, I., 2011. Motivace odsouzených ke změně chování. České vězeňství, č.v. 1, str. 18 – 19 KALVODOVÁ, V., 2002. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita. KREBS, V., 1997. Sociální politika. Praha : CODEX BOHEMIA. MAREŠ, P., 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Sociologické nakladatelství. MILNER, J.; O'BYRNE, P., 1998; CAMPLING, J. Assessment in social work. Houndmills : Palgrave. ~ 47 ~

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Operační program lidské zdroje a zaměstnanost 2007 – 2013. NAVRÁTIL, P., 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno : Marek Zeman. NAVRÁTIL, P., 2007. Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce/ Sociálna práca, Brno, ASVSP. ISSN 1213 -6204, vol. 2007, no. 1, s. 72-86 NEKOVÁŘOVÁ, I., HEGGS, D., 2010. Motivace vězňů získat zaměstnání v Anglii a Walesu. České vězeňství, č. v. 3, str. 26 NOVOTNÝ, O.; ZAPLETAL, J., 2001. Kriminologie. Praha : Eurolex Bohemia. ŘEZÁČ, J., 1998. Sociální psychologie. Brno : Paido. SIROVÁTKA, T.; MAREŠ, P., 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno: Masarykova univerzita. Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny, 1991. Praha: Sociologické nakladatelství. Statistická ročenka vězeňské sluţby 2009, Statistická ročenka vězeňské sluţby 2010, STRAUSS, A. L.; CORBIN, J.M. , 1999, Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. VYHLÍDAL, J.; MAREŠ, P., 2006. Měnící se rizika a šance na trhu práce : analýza postavení a šancí vybraných rizikových skupin na trhu práce. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Výroční zpráva o činnosti vazební věznice Hradec Králové za rok 2009, Hradec Králové, 2010. WINKLER, J.; KLIMPLOVÁ, L.; ŢIŢLAVSKÝ, M., 2005. Účelové programy na lokálních trzích práce : jejich význam, potřebnost a realizace. Brno: Masarykova univerzita. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Vězeňská sluţba ČR. Výkon trestu odnětí svobody. Dostupné na World Wide Web citace [27.5.2011]

~ 48 ~

Český statistický úřad. Dostupné na World Wide Web citace [27.5.2011] Ekonomická aktivita. Dostupné na World Wide Web citace [27.5.2011] Informační web o vězení. Dostupné na World Wide Web citace [27.5.2011] Centrum sociálních sluţeb Děčín – Dům na půl cesty. Dostupné na World Wide Web citace [27.5.2011] Za Branou, o. s. Pomoc propuštěným vězňům. Dostupné na World Wide Web citace [27.5.2011]

~ 49 ~

7 Anotace, Annotation 7.1 Anotace

Bakalářská práce nese název Situace osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce – rizika při hledání práce. Autorka nejprve pomocí odborné literatury definovala pojmy, které čtenáře uvedly do problematiky celé bakalářské práce. V charakteristice cílové skupiny, se autorka soustředila na charakteristiku pomocí etiketizační teorie spojené s Gofmannovou teorií totálních institucí a k dokreslení charakteristiky cílové skupiny pouţila statistické údaje vydané především vězeňskou sluţbou. Druhou neméně významnou charakteristikou byl popis ţivotní situace cílové skupiny, v níţ se autorka pokusila tuto situaci nastínit z pohledu konceptu sociálního fungování od Harriet Bartlett. K podrobnější charakteristice i s aplikacemi v reálném ţivotě autorka vyuţila koncepci systemické teorie, která odděluje okolí cílové skupiny na tři systémy. Následuje identifikace nejvýznamnějších bariér a překáţek při hledání zaměstnání po výkonu trestu odnětí svobody. Hlavní výzkumná otázka se ptala: Jaké jsou nejvýznamnější bariéry osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody při vstupu na pracovní trh z jejich pohledu? Odpovědí na tuto otázku tedy podle výsledků výzkumu je nízké vzdělání, zápis v rejstříku trestů, vysoký věk spojený se zdravotním stavem, stigmatizace kvůli minulosti. Výzkum byl zaloţen na odpovědích tří respondentů. Existují však organizace, které mohou cílové skupině usnadnit nejen vstup na pracovní trh, ale také reintegraci do společnosti obecně. Klíčová slova: výkon trestu odnětí svobody, trh práce, bariéry, systemický přístup, etiketizační teorie, totální instituce, výzkum Počet slov bez příloh: 15 052

~ 50 ~

7.2 Annotation

The bachelor thesis is called Situation of people coming from imrpisonment to labour market – risks when finding a job. The author starts with the scientific literature to define terms that readers bring to the problem of the whole thesis. The author focused on the characteristics of the target group associated with labeling theory Gofmann‘s theory of total institutions and to illustrate the rest of the characteristics of the target group, she used statistical data issued by the Prison Service. Another equally important feature was the life situation of target group, in which the author tried to outline the situation from the perspective of the concept of social functioning by Harriet Bartlett. For the detailed characteristics with applications in real life the author used the concept of systemic theory, which separates the surrounding of the target group to the three systems. It is followed by an identification of the most significant barriers and obstacles in finding employment after prison. The main research question asked: What are the major barriers to people released from prison for entering the labor market from their own perspective? The answer to that question, therefore, according to research results is poor education, criminal record, old age connected with state of health, the stigma of the past. The research was based on the responses of three respondents. However, there are organizations that can facilitate the target group not only to enter the labor market, but also reintegrate into society in general.

Key words: imprisonment, labor market barriers, systemic approach, labeling theory, total institutions, research Number of words without appendices: 15 052

~ 51 ~

8 Jmenný rejstřík

Bartlett – 15

Klimplová - 23

Blaţek - 24

Krebs - 6

Bürgerová - 22

Mareš – 5, 6, 21, 23, 28, 30

Bushway – 22, 23

Milner – 18, 19, 28

Campling – 18, 19, 28

Navrátil - 16

Corbin - 31

Nekovářová - 20

Čírtková - 8

Novotný - 4

Girtler - 5

O'Byrne – 18, 19, 28

Goffman – 7, 9, 29

Řezáč - 18

Gubrium - 31

Saunders - 15

Heggs - 20

Sirovátka - 23

Hendl - 32

Stoll - 22, 23

Hodaňová - 24

Strauss - 31

Holcr – 7

Valouchová - 24

Holstein - 31

Vyhlídal - 23

Hora - 24

Weiman -22, 23

Hořánková - 24

Winkler - 23

Kalauzová - 22

Zapletal - 4

Kalvodová - 4

Ţiţlavský - 23

~ 52 ~

9 Věcný rejstřík A

R

aplikace - 15, 18, 19, 39,

rejstřík trestů - 16, 22, 36

B

respondent - 33, 38, 39

bariéry - 6, 20, 21, 22, 23, 24, 29, 31,

rizika při hledání práce - 6

36, 37, 39,

S

C

sedm cest k nápravě - 20

cílová skupina - 7, 29

sociální vyloučení - 23

D

strukturální přístup - 8

délka trestu - 12, 13

systemický přístup - 18, 19, 27, 28

drogová závislost - 20, 24

T

Drogové sluţby ve vězení - 25, 33, 34,

totální instituce - 9

38

trh práce - 5, 6,

Dům na půli cesty - 26, 34, 35

U

E

úřad práce - 17, 36, 38, 39

ekonomická aktivita - 6

V

ekonomická situace - 22

věk - 23, 36

etiketizační teorie - 7

věznice - 4, 9, 38

I

vstup na trh práce - 5, 16

interakce s prostředím - 15, 17

výkon trestu odnětí svobody - 4, 5, 10,

K

16, 25, 26, 31, 33,

kriminalita - 4

vzdělání - 10, 11, 14, 22, 36, 40

kvalitativní dotazování - 30, 31

Z

kvalitativní výzkum - 30

Za Branou - 26, 33, 34, 37

N

zaměstnávání - 9, 10, 17, 31, 34

nezaměstnanost - 23, 39

zaměstnavatel - 19, 37

O

zahlazení odsouzení - 17

odsouzení - 11

znevýhodnění - 14

organizace - 25, 29, 38, 39, 40

Ţ

P

ţivotní situace - 15, 16, 28, 29, 35

podpora - 36

ţivotní strategie - 28

propuštění - 5, 31, 33

~ 53 ~