Sbírka básniček o škole vznikla v rámci oslav stého výročí otevření ZŠ v Merklíně
Cesta do školy Andrea Harmáčková , 1.ročník Z Bukové do školy je to kus, proto nás vozí autobus. V šatně se pak převlékáme a do svých tříd pospícháme. Učíme se číst a psát, zpívat, cvičit, počítat. I když jsem jen prvňáček, už mám spoustu jedniček.
Merklínská škola Jakub Vaňáč , 1.ročník V první třídě je to prima, umíme už trochu číst a psát, když je potřeba, tak i něco spočítat. Do školy se moc těšíme, občas s klukama skotačíme. Naučili jsme se spoustu věcí, i ty, které nám byli cizí. Hola,hola, paní učitelka už nás volá, musím chvátat do školy a nesmím zapomenout úkoly.
Škola Matouš Prach , 1.ročník Ve škole je spousta tříd, v každé třídě jistě klid. Svědomitý chlapec, děvče, špatné známky nese těžce. Učíme se nové věci, je to všechno třeba, přeci. Škola nás snad naučí nebo alespoň poučí.
Škola Martin Fryželka , 1.ročník Na kopečku škola stojí, chodíme tam rádi do ní. Učíme se číst a psát, každý do ní chodí rád. Někdy taky kreslíme, do školy se těšíme.
Škola Dominik Hrdonka , 1.ročník Do školy já chodím rád, se školou jsem kamarád. Písmenka a číslice, už umím přečíst mamince. Nejlepší je tělocvik, potom jsem jako fík.
Školička Adéla Kudjáková , 1.ročník Do naší školičky, chodí rády dětičky. Učí se tam kreslit, psát, ale také počítat. Velcí,malí, dospělí, nemaj rádi pondělí. Pátek, to je bezva den, pojďte všichni honem ven. Po neděli je tu zas, školička, co vítá nás. Už je tomu mnoho let, co přišla na tento svět. Všichni, co ji dobře znají, rádi na ni vzpomínají. To, že už je stoletá, oznamujem do světa. Ať to vědí všechny děti, že k nim tato zpráva letí. Přijďte všichni, budem rádi, že k nám přijdou kamarádi.
Naše škola Jaroslav Sušanka, 1.ročník Škola, škola, školička, to je přeci hračička. Učíme se tam matiku, někdy děláme rotiku. Pak tam vstoupí učitel, utne tipec a hned všem zadá příklad z matiky, hned jsme všichni malinký. Poté přijdou jazyky, už jsme trochu veliký. Každý z nás má školu rád, je to velký kamarád. Zvládl to táta, máma , babička, přece škola, to je hračička. A ta naše merklínská, v celé obci, žlutá, jediná.
Škola Lucie Šteflová, 2. ročník
Škola je jak velká kniha otevřená pro děti. A ta naše ta tu byla, už v minulém století. Ráno, když se nasnídáme, utíkáme do školy, vědomosti v hlavě máme, v sešitech zas úkoly. Je nás tu jak v lese stromů, sedneme si do lavic. Když nás pustí zvonek domů, umíme zas trochu víc. Až my jednou vyrosteme a budeme dospělí, svoje děti rádi dáme do Merklína do školy.
Naše škola Jan Kriegelstein, 2. ročník
Jak je stará naše škola? To by nikdo neuhádl. Chodil do ní děda, táta, chodím do ní i já rád. Dozvím se tu spoustu věcí, je to hodně učení, zatím jsem jen malým klukem, jednou to však ocením. Učíme se číst a psát, běhat, skákat, počítat. Je to nejen hodně práce, umíme se také smát. Mám tu hodně kamarádů, proto jsem tu celkem rád. Nikde není přece psáno, že se máme školy bát.
Merklínská škola Vojtěch Naar, 2. ročník
Už je tomu stovka let, co jeden den spatřil svět. Tenkrát začali stavět zdola, když skončili, byla z toho škola. Kdosi zvolal „Tu zde ještě nemáme! Aspoň našim dětem něco předáme.“ Ať ta zpráva celým světem letí, v Merklíně je barák plný dětí. Od těch dob, co bydlí krávy v kravíně, existuje škola u nás v Merklíně. Kdo ji nezná, velmi prohlubuje, škola jenom chytré mozky produkuje. Kdo ve světě slavným chce dnes být, měl by jako základ naší školu mít.
Naše škola Barbora Hrdonková, 3. ročník
Naše škola v Merklíně, je babička stoletá. My co do ní chodíme, pošleme přání do světa. Školní týden má pět dní, každý den se učíme, od pondělí do pátku, na víkend se těšíme. Učíme se matiku, při hudebce zpíváme, češtinu a tělocvik, my se rádi učíme. Rozbalíme svačiny, hurá ať jsou prázdniny!
Naše škola Dominik Lucák, 3.ročník
Naše škola letos slaví, přejeme jí štěstí, zdraví. Aby nám ji opravili, a my tam dál chodili. Učíme se číst a psát, taky trochu počítat. Baví nás to velice, chodíme tam učit se.
Škola Hana Hajšmanová, 3. ročník
Do základní školy chodím, na Přešticku v Merklíně. Od první třídy se tu učím, teď ve třetí třídě jsem. Škola hodně pamatuje, stojí už tu dlouho, letos sto let oslavuje a to je přece kouzlo. Kolik asi učitelů, tady dříve učilo? Kolik lavic obsazených dětmi tady sedělo? My jí za to zazpíváme, a na závěr zamáváme!
Naše škola Taťána Suchá, 4. ročník
Všechny děti píšou rýmy, na tu naší školu, aby mohly oslaviti jejích 100 let spolu. Chodili tam máma, táta, kdysi taky děda, získávali informace, neb znalostí je třeba! U taťky si nejsem jistá, proč tam vlastně chodil, snad jen, aby tam zlobil! Naší školu stařičkou, oslavíme básničkou.
Škola Václav Hettler, 5. ročník
Naše škola stoletá, chodila tam i prateta. Je to velký domeček, chodil tam i dědeček. Také máma, strejda, tety, chodily sem před pár lety. Nyní se tu já vzdělávám, vědomosti zde nabírám. Do školy se vždycky těším, protože se moc rád učím.
Škola Kateřina Szewczyková, 5. ročník
Do školy už chodíme, všichni se tu učíme. Kluci, holky počítají o přestávce sváču mají. Zase zvoní další hoďka, budeme číst Karla Čapka. Čtení, psaní, počítání, ve škole je všechno k mání. Jedničky mám nejraději, doma se pak všichni smějí. Sem tam pětka vloudí se, pak jen doma učit se. Jsme ve škole všichni rádi, protože jsme kamarádi.
Merklínská škola Radka Mičková, 5. ročník
Navštívíme dneska spolu, tu Merklínskou školu. Kde žáci s učiteli směle, vyzkouší, co kdo svede. Nauč se i násobilku, vždyť to trvá jenom chvilku. Nezapomeň na básničky, ty se hodí taky vždycky. Je lepší být dobrým žákem, než na hanbě poškolákem. Všechno dobré snažení. se ti brzy odmění.
Naše škola Petr Červený, 5. ročník
Když se škola postavila, to vám bylo slávy. Za sto let tu vychovala mnohé české hlavy. Sto let školy oslavíme, vystoupení připravíme. Přednesení básničky, zazpíváme písničky. My do školy v Merklíně všichni rádi chodíme. Ve třídě se učíme, v tělocvičně cvičíme. O přestávce na chodbě také trochu zlobíme.
Naše škola David Mečl, 6. ročník
Do školy já chodím rád, je tam i můj kamarád. Ve škole se učíme, proto my tam chodíme. Naučit se počítat a psát, všechny země poznávat, i ten cizí jazyk znát, prostě vědomosti nasbírat. Všechno se nám bude hodit, až sem nebudeme chodit, budeme už pracovat a na školu vzpomínat.
Naše škola Michal Hájek, 6. ročník
My chodíme do školy a píšeme úkoly. Ve škole se učíme, počítáme, cvičíme. Naše škola má 100 let, stále krásná na pohled. Je to stará babička a přece je tak mladičká.
Oslavenkyně Vladěna Kroupová, 6. ročník
Naše škola v Merklíně ta nás láká, jémine! Sjíždíme se zblízka, zdáli, abychom se učili češtinu a matiku, dějepis i fyziku. Ale také cvičíme a kantory zlobíme… A když skončí školní rok, těšíme se napřesrok. Letos všichni slavíme 100 let školy v Merklíně.
Škola stoletá Ivana Stulíková, 7. ročník
Když na školu se dívám, různé myšlenky mívám. Už tu stojí tak sto let, je zajímavá jak celý svět. Je tu dobrá nálada, za školou je zahrada, kde vysázené kedlubny, zaléváme ze studny. Škola žlutou barvu má, je to holka nádherná. Dva velké duby před školou, přestávku zapíjíme kolou. Všichni se hodně učíme, i na výlety jezdíme: na zámky a na hrady, k rybníku, na přehrady. Škola má tři východy, jedno patro a schody. Ve škole je tříd pět, stačí na to jen pár vět.
Naše stoletá dáma Libor Černý, 7. ročník
Naše škola je už dáma stoletá, nikoho z nás zatím neleká. Naučí nás číst, psát a počítat, musíme však chodit včas. Má ráda děti hodné i ty nezbedné, občas se však těší na tiché poledne. Měli bychom si jí vážit, můžeme zde mnohé zažít.
Popletená básnička o škole Jan Bláha, 7. ročník Je to škola stoletá, všechno se mi zatím motá, mám já se dát na jazyky, nebo radši do fyziky??? Hrábě, vidle, motyka, mám jasno, jdu na zedníka!! Dveře, okna, obklady, to je hračka za chvíli. Do jídelny na svačinku a teď hurá pod peřinku. Je to báseň popletená, budiž ale ráda čtená.
Báseň o škole Michal Klička, 7. ročník
Co je škola? To já ptám se. Škola jsou lavice plné dětí, které když zazvoní, ven ze třídy letí. O přestávce dovádějí, paní učitelky se zlostí chvějí. Začne - li hodina chemie, výbuch se třídou rozlije. Žáci spěchají k tabuli, aby zahnali neduhy. Škola se v základech třese, když běh se tělocvičnou nese.
100 let Daniel Tesárek, 7. ročník
Seniorka stoletá pouští děti do světa. Naučí nás matiku, češtinu i fyziku Já ve škole sedím, jen nevěřícně hledím. Pokouším se vstřebat informace, ale jde to ztěžka… Mám asi inteligenci ježka.
Běhy, skoky, lehy! Pěkně bolí nohy. Laťka byla nejvýše, pan učitel to zapíše.
Škola a naši žáci poškoláci Michaela Mičková, 8. ročník Merklínské školičce bude 100 let, tak si básničku poslechněte hned!!! Marně o tom, marně sníš, školy se hned nezbavíš. Tak jaképak cavyky a zapomeň na triky. Je lepší znát abecedu a být vždycky trochu vpředu. Správná věc je zdvořilost, není jí však nikdy dost. Nauč se i násobilku, vždyť to trvá jenom chvilku. Je lepší být hodným žákem, než na hanbě poškolákem. Všechno dobré snažení, se ti brzy odmění.
Školo, školo … Kristina Szewczyková, 8. ročník
Školo, školo, školičko, k svačině mám jablíčko. Pojďte děti do školy, budete psát úkoly. Psaní, čtení, počítání, ve škole je všechno k mání. Až se trochu rozkoukáte, potom zapravdu všem dáte, že je tady učení, ale žádné mučení. Zeměpis mně nesedí, snad mi někdo poradí. Školo, školo, školičko, ty jsi naše zlatíčko. Naše škola 100 let stojí a všichni jí gratulují.
Naše škola David Marek, 8. ročník
Před sto lety tahle škola nebyla tak starobylá. Byla nová, celá v záři, teď se jenom nově tváří. Chodil do ní jak můj děda, tak i máma, teta, ba i strejda. Neumím si představit, jak tu děda dostal kuli, když neuměl na tabuli vypočítat násobilku. Měl prostě slabou chvilku… No, jak děda, tak i já do lavice usedám. Možná jednou i můj kluk bude tady potit chlup.
Merklínská škola Miroslav Bezděk, 9. ročník Kantoři ve škole nás učí, nám se zdá, že nás mučí. Na testy se chystáme, jedničky z nich nosíme.
O přestávkách nezlobíme, radši pěkně posvačíme. Dřep, vztyk a pak klik, to je náš známý tělocvik.
Figuru si velmi hlídáme, a tak na oběd spěcháme. Tahle škola už vše zná, protože celých sto let má.
Já a škola Štěpánka Valečková, 9. ročník Každé ráno vstávám hbitě, obléknu se okamžitě. Umyji se, posnídám, pak do školy pospíchám. Už při cestě autobusem, rozklepu se lehce strachem: určitě zas něco píšem. Ano, je to tak! Dneska testík z němčiny, zítra zkouška z češtiny. S fyzikou je těžká práce, z chemie se začnu kácet. Budova tu sto let stojí, každý rok se něco změní. Vymalujme každou třídu, na bílo jako školní křídu.
Naše škola slaví Michaela Tykalová, 9. ročník Naše škola sto let stojí, lidé se už o ni bojí. Že když přijde vichřice, uletí jí čepice. Nový kabát by jí slušel, avšak dotacím čas ušel. Nezbývá jí než se modlit, nebo na něj začít skrblit. Děti to moc nezajímá, poněvadž v ní švanda bývá. Více nežli finance, zajímaj je lívance. Z počítačů máme radost, ale jinde samá starost. Tělocvičnu malou máme, tak si radši zazpíváme. A tak přejme škole naší, ať sem přijdou žáci další. Učitelům kytičku, nebo hezkou písničku.
Škola Jana Hájková, 9. ročník
Naše škola školička, žlutá je jak růžička. Už je tu sto let, krásná stále na pohled. Denně spolkne mnoho žáků, chytráků i poškoláků. Před vchodem dva strážci stojí, staré časy v sobě tají. Ve dne zpívá, raduje se, v noci spí a strachuje se. Aby ráno přišly znovu, děti, co milují svoji školu.
