samostatně neprodejné

Režisér s příšernou pověstí

Jiří Pokorný

21. 10. 2011 / č. 42 / samostatně neprodejné

Pátek

OBSAH

4 dobré zprávy

Spásný vzkaz v lahvi

6 rozhovor

Vášnivý bojovník za starou Prahu Richard Biegel

12 téma

Země, kde vládne ministerstvo štěstí

18 Manželky premiérů

Marie Beranová

24 portrét

Prokletý režisér Jiří Pokorný

30 AUTO

Mercedes-Benz C 250

31 gurmán

Kari není jen koření

32 PÍSNIČKA

Marie Rottrová: Lásko, voníš deštěm

35 Komerční příloha Vitalita a zdraví

+ Program TV na celý týden

se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová

editorial

POZOR! Příští magazín Pátek vychází už ve čtvrtek 27. 10. Tenhle královský polibek znamenal v Bhútánu, v zemi, kde je nejmocnějším úřadem ministerstvo štěstí, úplnou revoluci. Více na str. 12.

Být tolerantní

C

o mám Facebook, mám o  svých přátelích mnohem přesnější informace než o  stavu svého běžného účtu. Sociální síť je něco mezi nástěnkou a  excelovou tabulkou osobností s  přiřazenými osobními hodnotami, které se v  ní občas poskládají do překvapivých vzorců. Mám třeba mezi dobrými přáteli mladou pražskou studentku, která chodí s mladým arabským studentem – a ti dva vedle své lásky veřejně sdílejí i  svou nenávist k Izraeli, podle nich nejzločinnějšímu státu světa. Taky tam mám mladou dámu, co naopak do toho Izraele jezdí hledat své kořeny. Když tam je, skoro nemine den, aby z  Gazy nepřilétla nějaká ta raketa. A tak je opravdu ráda, když občas pro změnu do té Gazy vlétne izraelské letectvo. Dále se přátelím s několika dobrými lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že když jedenáctého září vlétla letadla do Světového obchodního centra, nebyl v mrakodrapech ani jeden Žid. Další kamarádka, laskavá katolička, si zase občas pověsí na zeď pečlivě vybraný homofobní citát z Písma – tak jako si jiní dají do okna karafiát. Nedávno jsem vyhodil z přátel dva, co se netajili názorem, že Rom je jen oby-

čejný cikán, tmavá nádoba, do které se dají dle potřeby ukládat všechny naše české představy o  lidských špatnostech. Byl to sice virtuální vyhazov, ale oba se urazili, takže jsme se přestali přátelit i  ve skutečném světě. Občas toho lituju. Znám je oba dobře, něco jsem s nimi zažil a nejsou to špatní lidé. A kdybych byl důsledný, musel bych – alespoň symbolicky, protože už dávno nežije – vyhodit z přátel svého dědečka, který mi v dětství hrozil, že budu-li zlobit, prodá mě cikánům. Nestydím se za něj. Ostatně Barack Obama se taky nestyděl za svoji bílou babičku, která přecházela před černochy na druhý chodník. Myslím si, možná neskromně, že všechny ty osobní hodnoty svých netolerantních přátel svým způsobem chápu, že s nimi sice musím nesouhlasit, ale nemůžu je odsoudit. Myslím si o  sobě neskromně, že jsem tolerantní člověk. Jen nemám vůbec jasno v  tom, kolik netolerance si může takový tolerantní člověk dovolit tolerovat.  

Ondřej Formánek redaktor Pátku

4 dobré zprávy Spásný vzkaz v lahvi 6 rozhovor Vášnivý bojovník za starou Prahu Richard Biegel

12 téma Země, kde vládne ministerstvo štěstí

18 Manželky premiérů Marie Beranová

24 portrét Prokletý režisér Jiří Pokorný

30 AUTO Mercedes-Benz C 250 31 gurmán Kari není jen koření

32 PÍSNIČKA Marie Rottrová: Lásko, voníš deštěm 35 Komerční příloha Vitalita a zdraví

Foto na titulu: Jan Zatorsky

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

3

té m a

Nadšený student s portrétem milovaného krále a jeho nastávající v Thimphu, hlavním městě Bhútánu.

Co na to ministerstvo

Foto ČTK/AP

štěstí?

12

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

Podle posledního průzkumu místního ministerstva štěstí je v Bhútánu šťastných 97 procent lidí. Jak probíhá svatba krále tak šťastné země? A vůbec, proč jsou tu všichni, ksakru, tak ukrutně šťastní? Iva Skochová PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

13

B

ylo nebylo, časně ráno, 13. října 2011, roku železné zaječice. Himálajské vrchy se blýskaly v pozadí, modlitební praporky lemovaly horizont a  reportérky thajské televize pištěly radostí, když se doslechly, že král Džigme Khesar Namgjal Wangčhug už je téměř v  dohledu. V  Thajsku – stejně jako v Bhútánu – je král Džigme sexsymbolem největšího kalibru a  každý jeho předsvatební krok je už měsíce pečlivě monitorován. Pomalu se začínali scházet i  svatební hosté. Rodina, mniši, přátelé, mniši, místní politici, mniši, vybraní velvyslanci s  rodinami a – jestli jsem to náhodou zapomněla zmínit – mniši. Žádní jiní královští hosté z jiných zemí se svatby nezúčastnili. Bhútán totiž není jen tak obyčejné království. Bhútán si dělá věci po svém. V Bhútánu člověk často neví, jestli je stále ještě v opravdovém legitimním státě, nebo v  pohádkové říši, která se rozhodla, že si zkusí zahrát si na parlamentní demokracii.

kává, jsou na tom hůř. Podle indexu Happy Planet se třeba Česká republika v roce 2009 umístila – za Kazachstánem – na 92. místě. Spojené státy – které mají dokonce „hledání štěstí“ v Deklaraci nezávislosti jako základní právo každého Američana – na 114. místě, těsně nad Nigérií. ◆◆◆

Foto ČTK/AP a Zoltan Akos Bukovszky

◆◆◆ Kolem Paláce velkého štěstí v Punakce, bývalém hlavním městě, postávaly už v  šest ráno zástupy natěšených místních, kteří před svými domky, co vypadají jako perníkové chaloupky, čekali, že o  několik hodin později spatří královský pár. I  zbloudilí psi se usmívali. Mladí, staří i  děti, všichni byli celý den na nohou a šťastní, že mohou být součástí tak výjimečného dne. Mimochodem, jak je možné, že bhútánské pětileté dítě vydrží celý den čekat na kraji silnice na něco, čemu stejně nerozumí, a neopakuje každých deset minut, „já se nudím“, až do té doby, kdy konečně rodiče zlomí a vezmou ho domů? Jak je možné naučit malé dítě takové trpělivosti? A  proč to u nás nejde? Čering Denkar, devětadvacetiletá matka dvou malých dětí, říká, že jako buddhistka vede děti od malička k tomu, že život je utrpení a odříkání a že štěstí není samozřejmost. „Když budou vědět, že život je těžký, budou šťastné z každé radosti. Když budou očekávat, že život má být šťastný, budou pořád jen zklamaní,“ říká. „Děti taky musí vědět, že jediná cesta ke štěstí je ta, že budou víc dávat než přijímat.“ A dávání se prý musí naučit už jako malé. Tím, že trpělivě stojí u silnice – po vzoru rodičů –, odříkají si a  dávají. Nejsou tu kvůli sobě a svému štěstí. Jsou tu kvůli králi a jeho štěstí. Čím víc dávají, tím víc jim bude přáno. To by možná vysvětlovalo, proč se Bhútán pravidelně umisťuje na předních místech výzkumů nejspokojenějších národů světa, kdežto národy, kde se štěstí dopředu oče14

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

Bhútánská ochranka zkoumala, zda se někdo nechystá narušit všeobecné štěstí bombou.

„Byl bys tak laskav a přivedl Štěstí?“ říká těsně před obřadem jeden z  kancléřů svému asistentovi a ten vmžiku přivádí usměvavého muže v tradičním národním kroji s bílou šerpou. „Tohle je náš ministr štěstí. Říkáme mu Štěstí,“ představuje kancléř zahraničním svatebním hostům Karmu Četrima, šéfa Komise hrubého národního štěstí, takzvaného ministerstva štěstí. Pravděpodobně jen v  Bhútánu je možné prosadit vládní útvar s názvem Komise hrubého národního štěstí a zřejmě jen v Bhútánu se může stát, že jeho šéf se bude jmenovat Karma. „Štěstí. Těší mě,“ představuje se Četrim, který má na starosti nejdůležitější resort státu: národní štěstí. V  roce 2008 vyhrála v  Bhútánu na celé čáře vůbec první volby Strana štěstí a prosperity, a to na platformě

prosazení zvýšení hrubého národního štěstí. To se stalo těsně po tom, co předchozí bhútánský král doslova přinutil své poddané, aby dali demokracii šanci a zvolili si svoji vládu. „Ne, my nechceme demokracii. My chceme jen svého krále,“ volal zpátky národ, ale Král Otec – jako moudrý král Miroslav – trval na svém a poslal své poddané k volbám. A tak si místní před pár lety zvolili vládu, a to takovou, která neměří úspěchy svého vladaření pochybnými metodami materialistů, jako je hrubý národní produkt, ale tím, co je pro buddhisty opravdu důležité: hrubým národním štěstím (GNH). Od té doby každý vládní návrh musí projít testem 26 různých indikátorů štěstí a  schválí se na základě toho, kolik bodů získá. Je-li například nová silnice – která by sice byla pro zemi ekonomicky výhodná a krátkodobě možná dělala lidem i  radost – v  přímém rozporu s  dlouhodobým štěstím občanů, návrh neprojde parlamentem. Ze stejného důvodu se v Bhútánu reguluje turistika. Cizinci musí platit 250 dolarů za každý den, který v jejich zemi stráví. Kvůli politice štěstí také v  Bhútánu neuvidíte žádný obchodní řetězec, žádný řetězec rychlého občerstvení, cigarety nebo semafory. Místo cigaret se doporučuje každodenní meditace. Místo semaforů na kři-

Veřejný polibek na rty způsobil v království „naprostou emocionální anarchii“.

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

15

Chcete si to dočíst?

ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ