Rukopisy a prvotisky českokrumlovských minoritů ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze *

STUDIE O RUKOPISECH XL, 2010

Rukopisy a prvotisky českokrumlovských minoritů ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze * Marta Hradilová This article deals with the manuscripts and incunabula which come from the Minorite Monastery in Český Krumlov and are nowadays part of the collections of the Museum of Decorative Arts in Prague. It relates to 8 manuscripts, 6 incunabula and one paleotype, which were acquired by the Museum by purchase in the years 1894–1896, and 2 manuscripts acquired from an estate in 1961. Key words: Minorites of Český Krumlov • manuscripts • incunabula • Museum of Decorative Arts in Prague

Uměleckoprůmyslová muzea, vznikající od poloviny 19. století po celé Evropě, si kladla za cíl nejenom shromažďovat doklady umělecké tvorby v minulosti, ale svou činností přímo podněcovat kvalitní uměleckoprůmyslovou výrobu a čelit tak narůstajícímu tlaku sériové průmyslové výroby. V Praze se myšlenka na založení samostatného uměleckoprůmyslového muzea objevila již v šedesátých letech 19. století v okruhu Obchodní a průmyslové komory, mezi jejímiž členy byli vedle průmyslníků a obchodníků také sběratelé umění. Od sedmdesátých let byly postupně shromažďovány předměty, které se měly stát budoucím základem sbírek. Když v roce 1884 poskytla Česká spořitelna budoucímu muzeu výstavní plochy v budově nově postaveného Rudolfina, nic už nebránilo v roce 1885 statutárnímu založení Uměleckoprůmyslového muzea (UPM).1 Dosavadní sbírky muzea začaly být systematicky rozšiřovány cílenými nákupy, dary a odkazy členů muzejního kuratoria i dalších příznivců muzea. Na prvním místě je třeba

*

1

Studie byla zpracována v rámci výzkumného záměru AV0Z80770509 – Výzkum a ochrana pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích, moderní způsoby zpracování a zpřístupňování jejich informační hodnoty, výhledová strategie práce s elektronickými dokumenty, jehož nositelem je Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. v Praze. Daniela Karasová, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Jeho vznik, sbírky a expozice. In: 53. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno 1997, s. 32–38.

91

Marta Hradilová

jmenovat Vojtěcha Lannu, prvního předsedu muzejního kuratoria, který muzeu daroval část svých rozsáhlých sbírek.2 Zařazení knižní vazby do sbírkového programu muzea odpovídalo poslání uměleckoprůmyslových muzeí, usilujících o spojení umělecké tvorby s výrobou užitkových předmětů. Sbírka rukopisů, tisků i samostatných knižních vazeb tak byla od počátku zaměřena na uměleckořemeslný aspekt knihvazačství. Sběratelský program, sledující výtvarnou podobu knihy od středověku do současnosti, odlišuje tuto sbírku od podobných sbírek a knihovních fondů u nás. První knižní vazby byly do sbírek získány díky darům mecenášů již v roce 1879, tedy ještě před samotným založením muzea, systematický nákup pak započal po roce 1885.3 Knižní vazbě a grafickému umění byl od roku 1900 věnován i samostatný sál ve stálé expozici v nově postavené budově muzea,4 v roce 1903 pak muzeum uspořádalo výstavu knižních vazeb a předsádkových papírů.5 Důležité bylo i osobní zaujetí prvního ředitele muzea Karla Chytila, historika umění a autora Dějin českého knihařství,6 a Františka Borovského, působícího v muzeu od roku 1887 ve funkci správce muzejní knihovny.7 Zejména zásluhou Františka Borovské-

2

3

4 5

6 7

92

Karel Chytil, Vojtěch svobodný pán Lanna a jeho sbírky. Přednáška ředitele Dr. Karla Chytila v Umělecko-průmyslovém museu večer dne 6. února 1910. In: Slavnost čtvrtstoletého trvání Umělecko-průmyslového musea Obchodní a živnostenské komory v Praze dne 6. února 1910. Praha 1911, s. 12–20; týž, Seznam předmětů zakoupených pro Umělecko-průmyslové museum ze sbírky Lannovy. Praha 1910; Vojtěch svobodný pán Lanna: sběratel, mecenáš a podnikatel. Ed. Hana Aulická. Katalog výstavy. Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum 21. 6.–15. 9. 1996. K Lannově sbírce knižních vazeb a iluminací zejména Radim Vondráček, Knižní umění a užitá grafika ve sbírkách Vojtěcha Lanny. In: Vojtěch svobodný pán Lanna, s. 124–125. R. Vondráček, Sbírka knižních vazeb Uměleckoprůmyslového muzea. In: Knižní vazba 15. – 20.století. Praha, Mezinárodní asociace bibliofilů 1995, s. 3–5; Jan Rous, Knihy a práce z kůže. In: Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Ed. Dagmar Hejdová. Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum, 1986, s. 40–41. K. Chytil, Průvodce sbírkami musejními. Praha 1909, s. 74–81. R. Vondráček, K jubileu sbírky užité grafiky v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Typografia 113, 2010, č. 12, s. 13–16; K. Chytil, F. A. Borovský, Vazby knižní od století XVIII. do nejnovější doby. Výběr z výstavy vazeb knižních v Umělecko-průmyslovém museu od 13. dubna do 10. května 1903 uspořádané. V Praze 1904. F. A. Borovský, Katalog výstavy vazeb knižních a předsádkových papírů (13. dubna –10. května 1903). Praha 1903. K. Chytil, Dějiny českého knihařství po stránce umělecké a technické. Praha 1899. Dr. Karel Chytil, historik umění, od roku 1885 kustod musea, ředitel v letech 1895–1911. Dr. František Adolf Borovský, od roku 1887 správce musejní knihovny, ředitel v letech 1911–1914. Srv. 110 let UPM : více prostoru sbírkám. Ed. Daniela Karasová. Praha

Rukopisy a prvotisky českokrumlovských minoritů ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze

ho, který byl pověřen pořádáním sbírek a akvizicemi, se muzeu podařilo získat v letech 1894 až 1896 středověké rukopisy a prvotisky, většinou s cennými a umělecky zajímavými vazbami, pocházejícími z knihovny minoritského konventu v Českém Krumlově.8 Českokrumlovský konvent minoritů založila v roce 1350 Kateřina, vdova po Petru I. z Rožmberka, spolu se svými syny Petrem II., Joštem, Oldřichem a Janem z Rožmberka.9 Knihovna konventu vznikla patrně krátce po příchodu prvních bratří v roce 1357 a základní výbavu tvořila vedle bible, řehole, liturgických knih i základní kazatelská literatura.10 Část knih získal konvent díky přízni rožmberského rodu, přičemž hlavní úlohu sehrál ne-

8

9

10

1995, s. 19. F. A. Borovský byl sám také vášnivým sběratelem umění, UPM daroval například v roce 1893 šest knižních vazeb z konce 15. století (5335 C , 5336 C, 5337 C, 5338 C, 5339 C, 5340 B) či v roce 1898 rukopis františkánského brevíře ze 13. století (7681 C). V otázce, kdy byly získány českokrumlovské rukopisy do UPM, se dodnes objevují v literatuře četné dohady a omyly. Podle Bohumíra Lifky získalo UPM v roce 1894 pouze rukopis 5818 B, kodexy 5887 A a 5600 B až za první republiky (Bohumír Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900. Praha 1980, s. 59, pozn. 76); Josef Hejnic se domnívá, že dva rukopisy (5818 B a 5600 B) byly zařazeny do sbírek UPM až po roce 1945 (Josef Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, Listy filologické 118, 1995, s. 87). K dějinám konventu zejména Pavel Vlček – Petr Sommer – Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 206–208; Milan M. Buben, Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády – Díl III./ I. sv. Praha 2006, s. 215–217; Věra Mašková, Počátky minoritského a klariského kláštera v Českém Krumlově. In: Českokrumlovsko v době prvních Lucemburků 1310–1380, Český Krumlov 1996, s. 48–55; táž, Církevní instituce v českém Krumlově v první polovině 15. století. In: Českokrumlovsko 1400–1460. Český Krumlov 1997, s. 54–63; Helena Soukupová, Klášter minoritů a klarisek v Českém Krumlově. Průzkumy památek II/ 1999, s. 69–86; táž, Klášter minoritů a klarisek v Českém Krumlově. In: Pocta Václavovi Menclovi. Zborník štúdií k otázkam interpretácie stredoeurópskeho umenia, Bratislava, Filozofická fakulta Univerzity Komenského 2000, s. 113–136; Jan Müller, Český Krumlov v uměleckohistorické literatuře. Průzkumy památek II/ 1999, s. 1–20. Zatím nejpodrobnější prací k dějinám knihovny, shrnující i prameny a starší literaturu, je práce J. Hejnice, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 60–90. Dále Jindřich Špinar, Bechyně, Český Krumlov, Jindřichův Hradec. Charakteristika knihoven řádu sv. Františka. In: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Opera romanica 1, České Budějovice 2000, s. 215–221; H. Soukupová, Klášter minoritů a klarisek v Českém Krumlově, s. 78–80; Matyáš Franciszek Bajger, Česká františkánská knižní kultura: knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu století. (rigorózní práce) v online verzi dostupné na http://bajger.wz.cz/frk [ cit. 10. 4. 2011]), týž, Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století. Knihy a dějiny 16–17, 2009–2010, s. 76–112.

93

Marta Hradilová

pochybně zbožný a vzdělaný Petr II. z Rožmberka, probošt pražské kapituly Všech svatých.11 Na rozdíl od řady církevních knihoven, pro které představovalo husitství zánik nebo období úpadku, znamenalo husitství pro knihovnu období zvýšených knižních zisků, což souviselo s postavením Krumlova jako útočiště katolicky orientovaného duchovenstva ze širokého okolí. V 15. století se Krumlov stal jedním z center, v němž splynul raný humanismus doby Karlovy s novými podněty, které kromě italských studií jihočeských studentů posílila i návštěva Aeneáše Sylvia. Z roku 1502 pochází nejstarší dochovaný inventář knihovny.12 Na jeho základě s přihlédnutím k dochovaným svazkům je možné odhadnout, že na počátku 16. století obsahovala knihovna přibližně 190 svazků, z nichž přibližně pětinu tvořily prvotisky. Převahu měla teologická (kázání, postily a legendy) a nauková literatura.13 Šestnácté století znamenalo pro knihovnu i samotný konvent období úpadku. Nový rozmach nastal až v polovině 17. století, kdy minorité sehráli spolu s jezuity důležitou roli v provedení katolické reformace na krumlovském panství.14 V 18. století se knihovna dočkala nového uspořádání, jehož výsledkem je rukopisný, dnes neúplně dochovaný katalog, uložený v pobočce Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích na Zlaté Koruně.15 Katalog zachycuje celkem circa 1500 položek, ve skutečnosti byl však počet knih vzhledem k chybějící částí vyšší. Odhadem mohlo být v té době v knihovně asi o 200 svazků více, tedy přibližně 1700 knih. Státní zásahy do církevního života ve druhé polovině 18. století podlomily hospodářské a společenské

11 12

13

14 15

94

J. Kadlec, Petr II. z Rožmberka, Strahovská knihovna 70–71, 1970–1971, s. 89–98. Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka Český Krumlov, fond VS Český Krumlov – I 3Kβ 50. Inventář poprvé vydal a určil jeho vztah k minoritskému klášteru Josef Tříška, Středověký literární Krumlov. Listy filologické 84, 1961, s. 94–99. Ivan Hlaváček naopak mylně přiřkl inventář českokrumlovským klariskám (I. Hlaváček, Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. Praha 1965, č. 12, s. 25–26). Kritický a podrobný rozbor inventáře spolu s edicí podal J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih z roku 1502, Listy filologické 99, 1976, s. 172–180. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 79–80. Dochované prvotisky jsou dnes uloženy v Oddělení rukopisů a starých tisků Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích (dále JVK ČB). Katalog: Mirko Riedl, Katalog prvotisků jihočeských knihoven, Praha 1974. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 69–76. JVK ČB – odd. rukopisů a starých tisků Zlatá Koruna, sign. 1 CK 4. K dochovaným katalogům knihovny Marta Hradilová, Výpovědní hodnota katalogů knihovny českokrumlovského konventu minoritů. In: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Jazyk a řeč knihy. Opera romanica 11. České Budějovice 2009, s. 395–403.


postavení konventu, který nakonec snad jen díky přímluvě schwarzenberské vrchnosti unikl zrušení. O tom, že se o zrušení konventu minoritů vážně uvažovalo, svědčí dochovaný soupis veškerého majetku z roku 1787, uložený ve fondu Česká státní účtárna v Národním archivu v Praze. Jeho součástí je i katalog konventní knihovny, který sepsal 20. listopadu 1787 knihovník Ignác Beniš.16 Stagnace konventu i samotné knihovny pokračovala i v 19. století, a třebaže se její rozsah neustále zvyšoval, nebyla jí již věnována soustavná péče.17 Podle vzpomínek historika Jana Peiskra byla knihovna v sedmdesátých letech dokonce uložena ve dřevníku!18 Situace se zlepšila až s příchodem knihovníka Karla Štěpána Vodičky, který byl sám bibliofil a sběratel knih.19 Vodička knihovnu znovu utřídil a vypracoval k ní lístkový katalog, podle kterého obsahovala 3530 svazků, 81 rukopisů a 195 tisků do konce 16. století.20 Vodičkovou velkou zásluhou byla i snaha o co největší zpřístupnění knihovny badatelům, díky nimž se knihovna dostala do širšího povědomí. Zdá se, že František Borovský navštívil knihovnu v minoritském konventu v létě roku 1893.21 V dopise Karlu Chytilovi z 11. září mluví o třech gobelínech v krumlovském kostele, které se bude snažit pro UPM získat, a pochvaluje si, že v minoritské knihovně už vyjednává o co nejpříznivější 16 17

18

19

20

21

Národní archiv Praha, fond Česká státní účtárna, karton 311, inv.č. 2039. M. Hradilová, Výpovědní hodnota katalogů, s. 400–401. Z 19. století se dochoval katalog knihovny z roku 1829, dnes uložený v oddělení rukopisů a starých tisků na Zlaté Koruně JVK ČB , sign. I CK 20. M. Hradilová, Výpovědní hodnota katalogů, s. 401. „ … aby dříví líp hořelo, a poněvač knihovny podle svědectví nejstarších lidí nikdo nikdy neužíval, učiněn před 15. roky z knihovny dřevník a ze dřevníku knihovna.“ srv. Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1957, č. 2–3, s. 15. Karel Štěpán Vodička (1862–1905), teolog a český spisovatel, v roce 1885 vysvěcen na kněze, člen řádu minoritů. Působil nejprve v klášterech v Krnově a Opavě, později v Českém Krumlově. Ottův slovník naučný 26, Praha 1907, s. 860. K osobě Karla Š. Vodičky srv. Za mnichem bibliophilem. In: Budivoj 41, 1905, č. 27 (ze 4. dubna), s. 2; J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 64 a 85, M. Fr. Bajger, Česká františkánská knižní kultura, týž, Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století, s. 92, 96, 100. K literární činnosti Karla Vodičky: Libor Martinek, K vydavatelské činnosti krnovského minority P. Karla Štěpána Vodičky. Sborník bruntálského muzea 2010, s. 85–89. Lístkový katalog se nedochoval, údaje pocházejí z práce Johann Bohatta-Michael Holzmann, Adressbuch der Bibliotheken der österreich-ungarischen Monarchie. Wien 1900, s. 107–108. Je pravděpodobné, že údaje uveřejněné v katalogu pocházejí od samotného Vodičky. Vyúčtování služební cesty Františka Borovského ze srpna a září 1893. Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, karton 13.

95

Marta Hradilová

ceně vybraných svazků – „také jsem zahájil jednání o krásné gotické vazby, dvě z nich jsou z polovice XIV. století a doufám, že je lacino dostaneme.“22 Na dokončení celé transakce si však podle dopisu kvardiána Mansueta Adámka musel František Borovský počkat až do června roku 1894, kdy minorité hodlali získat pro celou záležitost souhlas od provinciála řádu.23 Jisté je, že veškerá jednání dopadla pro UPM úspěšně, protože v roce 1894 skutečně ke slibovanému prodeji knih došlo.24 Podle inventární knihy UPM byl za 50 zlatých jako první zakoupen rukopis obsahující výklad na knihu Jobovu, známý pod latinským názvem Moralia sive expositio in librum Job (5600 B).25 Ve 14. století byl tento spis, který pro středověk představoval jakýsi souhrn náboženské morálky, téměř nezbytnou součástí klášterních knihoven. Latinský rukopis ze druhé poloviny 14. století o 324 pergamenových foliích obsahuje pouze posledních třináct kapitol a byl původně podle zápisu v inventáři knihovny z roku 1502 součástí dnes nedochovaného třídílného celku – „libri moralium, tria volumina in pargameno.“26 Rukopis daroval minoritům Petr II. z Rožmberka, o čemž svědčí dedikační zápis na poslední foliu: „Liber monasterii sacrosancte genitricis dei perpetueque virginis Marie de Chrumpnaw comparatus per honorabilem dominum Petrum de Rosenberch prepositum Capelle Regie

22 23 24

25

26

96

Dopis Františka Borovského Karlu Chytilovi z 11. září 1893. Praha, UPM, Centrum dokumentace, Pozůstalost Františka Borovského. Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, karton 13. K nákupu rukopisů se nedochovala žádná kupní smlouva. Jediným zdrojem informací proto zůstávají inventární knihy vedené v UPM od roku 1885. Pro nejstarší období obsahují zápisy v inventárních knihách u darovaných či nakupovaných předmětů i poměrně podrobný popis. Ke každému předmětu byla navíc vedená inventární karta s jeho popisem, v případě knih je většinou stručně charakterizován obsah knihy spolu s popisem vazby. U nákupu knih od českokrumlovských minoritů v roce 1894 je však zajímavé, že v inventární knize není jako prodávající uveden přímo minoritský klášter, ale pouze získáno „prostřednictvím Františka Borovského“ a místo původu „Krumlov.“ Je tedy možné, že minorité nakonec prodávali knihy „tajně“ bez souhlasu provincie. Srv. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha V. (léta 1894–1895), např. č. 5600, 5818. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha V. (léta 1894–1895), č. 5600. Literatura k tomuto kodexu: J. Tříška, Středověký literární Krumlov, s. 94; Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 367, s. 42; B. Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích, s. 44 (chybně uvádí, že se jedná o žaltář); J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 76; týž, Českokrumlovský soupis knih, s. 174. J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih, č. 3, s. 174.


in castro Pragensi.“27 V katalogu z roku 1787 je rukopis zapsán pod signaturou B 1. Iniciálky rukopisu jsou zdobené perem kresleným rostlinným ornamentem, tzv. fleuronée, stejný florátor pak ozdobil i dvoudílný lekcionář, který Petr pořídil pro krumlovské klarisky.28 Pozornost Františka Borovského však rukopis vzbudil především svojí vazbou, kterou zdobí železné prolamované kování upravené heraldicky ve tvaru pětilisté růže. 29 V témž roce byl za 40 zlatých zakoupen další rukopis, v literatuře známý jako „lekcionář o životě sv. Františka“ (5818 B).30 Rukopis, sepsaný ve 2. polovině 14. století, přináší na 232 pergamenových foliích latinsky psané legendy o životě zakladatele řádu minoritů sv. Františka z Assisi z pera sv. Bonaventury, legendu o životě sv. Antonína Paduánského a legendu o sv. Kláře, patronce řádu klarisek, od Tomáše z Celana. Na konci rukopisu (fol. 232v) je zapsán pamětní zápis o založení konventu Kateřinou, vdovou po Petru z Rožmberka, a jejími syny 1. května 1350, který patrně pokračoval i na dalším foliu, dnes chybějícím.31 Domnívám se, že na chybějícím foliu byl i dedikační zápis o daru Petra II. z Rožmberka, stejný jako v rukopise 5 600 B. V inventáři knihovny z roku 1502 je rukopis zapsán patrně jako „legenda beati Francisci“32, na fol. 1r je označen vlastnickou poznámkou kon-

27 28 29 30

31

32

J. Kadlec, Petr II. z Rožmberka, s. 94. Srv. Milada Studničková, Knižní malba. In: Rožnberkové. Katalog výstavy (v tisku). Praha, Národní knihovna XIII A 1a,b. B. Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích, s. 44 Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha V. (léta 1894–1895), č. 5818. Literatura k tomuto kodexu: Ladislav Klicmann, Zpráva o cestě po knihovnách Rakousku a Německu … Věstník České akademie 2, 1893, s. 75; Karel Herain, Rožmberské supralibros českokrumlovského kodexu ze 14. století (Jaromír Malý, Výtah z přednášky Karla Heraina konané 23. listopadu 1933). Samostatnost 29, 1934, č. 2 z 11. ledna; Jaromír Malý, „Supralibros“ Ottův slovník naučný. Dodatky 6/1, 1940, s. 504; Pavlína Hamanová, Z dějin knižní vazby. Praha 1959, s. 54; J. Tříška, Středověký literární Krumlov, s. 94, Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 366, s. 42; Knižní vazba 15. – 20.století, č. 1, s. 7; B. Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900, s. 44 a 59 (pozn.76); J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 87; J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih, s. 174. Stejný pamětní zápis je pak zapsán i v dochovaných nekrologiích českokrumlovských minoritů a klarisek. Srv. Praha, Národní knihovna, VI B 9 a XIV B 15. Edice: Josef Emler, Dvě nekrologia krumlovská. Věstník Královské české společnosti nauk 1887, s. 198; Johann M. Klimesch, Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen KlarissinnenKlosters in Krummau. Prag 1904, s. 1, 10–11. J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih, č. 9, s. 174.

97

Marta Hradilová

ventu „Conventus Crumloviensis Ord(nis) Min(orum) Conv(entualium)“ ze 17. století. V katalogu z roku 1787 byl rukopis zapsán pod signaturou R 4, dodnes dochovanou na hřbetě knihy. Dřevěné desky rukopisu, potažené světlou vepřovicí, jsou ozdobené železnými puklami ve tvaru pětilistých rožmberských růží přibitými vždy třemi hřebíčky uprostřed a ve čtyřech rozích desky. S velkou pravděpodobností jde o nejstarší známé české znakové supralibros, tzn. erb majitele umístěný na vazbě knihy.33 Třetím zakoupeným rukopisem je rukopis Bible, obsahující část Starého zákona od knihy Paralipomenon až po knihy Makabejské (5887 A).34 V iniciálách na foliích 68v a 97r připomíná rožmberský rod pětilistá růže. Část folií byla z rukopisu vyřezána, mimo jiné i část poslední složky s případným dedikačním zápisem Petra z Rožmberka. Rukopis byl podle inventáře knihovny z roku 1502 patrně druhou částí původně čtyřdílné Bible „volumina biblie quatuor in pargameno.“35 Na fol. 1r je vlastnická poznámka konventu ze 17. století – „Conventus B(eatae) V(irginis) M(ariae) Ann(untiatae).“ Heraldicky upravené železné kování na vazbě rukopisu z hnědé teletiny připomíná vazbu Řehořových Moralií s tím rozdílem, že plamen svíček, které vykrajují lístek, směřuje na obvod obrazce.36 Kromě výše popsaných rukopisů byly v roce 1894 z českokrumlovské minoritské knihovny získány ještě další tři svazky, dva rukopisy a jeden prvotisk, za celkovou sumu 50 zlatých.37

33

34

35

36

37

98

Reprodukce vazby: B. Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900, obr. příl. č. 4; Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, obr. příl. č. 366. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha V. (léta 1894–1895), č. 5887 (rukopis byl zakoupen za 70 zlatých). Literatura k tomuto kodexu: Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, s. 42, B. Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900, s. 44. J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih, s. 174. V mladších katalozích knihovny nelze vhledem k chybějící původní signatuře rukopis s určitostí identifikovat (vazba rukopisu byla restaurována, hřbet vazby je úplně nový). B. Lifka, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900, s. 44. Reprodukce vazby: K. Herain, Knižní vazba. In: Československá vlastivěda VII, Praha 1933, s. 555. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha V. (léta 1894–1895), č. 5888 až 5890.


Písařem papírového rukopisu kázání (5888 D)38 byl podle poznámky na prvním foliu Michal z Krnova – „Scriptor istius libri fuit frater Michael de Carnovia, sed non iluminator,“ který si v sedmdesátých a osmdesátých letech opsal řadu dodnes dochovaných rukopisů.39 Náš rukopis si podle kolofonu na fol. 166r Michal, který působil v krumlovském konventu jako kazatel, opsal v březnu roku 1486. Rukopisy, vzniklé Michalovou písařskou činností, mají slepotiskové vazby, které jsou podle použitých kolků dílem stejného knihvazače. Rámovou borduru vazby našeho rukopisu tvoří pás s tlačeným zoomorfním motivem v kosodélných polích, mosazné nárožnice a pukla jsou bohatě prorážené do liliových okrajů a rytých vypuklých listů.40 Na předním přídeští je nalepen papírový štítek „Sermones de tempore,“ rukopis byl tedy svázán před rokem 1502, protože se tyto zkrácené názvy většinou doslovně opakují v inventáři knihovny z roku 1502.41 Vzhledem k všeobecnosti názvu nelze rukopis v inventáři přesně identifikovat, svazků se stejným titulem je v inventáři podchyceno pět.42 Druhý rukopis pochází z 2. poloviny 14. století (5889 C) a obsahuje latinská sváteční kázání. Jsou zde zastoupeni řádoví světci spojeni s řádem minoritů – sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský, sv. Klára či Alžběta Durynská, naopak chybí čeští světci, což svědčí o cizím původu rukopisu. Rukopis má slepotiskovou vazbu z konce 15. století. Rámová bordura je tvořena pletencem, mřížované zrcadlo zdobí tlačené akanty a rozety.43 Vazba byla v UPM restaurována a nejsou na ní dochovány žádné původní signatury, na předním přídeští je patrná vyškrábaná vlastnická poznámka. Třetím svazkem je prvotisk, obsahující dílo italského teologa a filozofa Petra Lombarda „Liber sententiarium,“ vytištěný ve Štrasburku u Jindřicha

38

39

40 41 42 43

Literatura k tomuto kodexu: J. Tříška, Středověký literární Krumlov, s. 92; Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 377, s. 43 (chybně uveden původ rukopisu ze sbírky Waldes); Knižní vazba 15. – 20.století, č. 10, s. 10; J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 77–78. Praha, Národní knihovna, Minorité Český Krumlov – rukopisy 141, 142 , 144, 145 a části rukopisů 185 a 191. Srv. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 77–78. Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 377, s. 43 (i s reprodukcí vazby). J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 77–78. J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih, položky č. 17, 35, 93, 96, 97. Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 364, s. 41.

99

Marta Hradilová

Ariminenského (5890 B).44 Na fol. 1r je vlastnická poznámka konventu ze 17. století „Con(ven)t(us) B(eatae) V(irginis) Annunt (iatae) Boëmo …, Fr(atr)um Conventual(ium).“ V inventáři knihovny z roku 1502 prvotisk zapsán není, v katalozích z 18. století je pod signaturou C 1, kterou je označen i na hřbetě. Kožená vazba je na rámové borduře zdobená tlačenými palmetami a liliemi v kosočtverečných polích.45 V roce 1895 zakoupilo UPM od českokrumlovských minoritů pouze jediný svazek (6043 B) – postinkunábuly pražského misálu za 25 zlatých, v inventární knize označenou tentokrát přímo jako nákup „ z kláštera minoritů v Krumlově.“46 „Missale Pragense“ vydal v roce 1503 Georg Stuchs v Norimberku47 a podle pamětního zápisu na přídeští věnovala původně tento misál roku 1510 k oltáři Panny Marie v Horažďovicích Bohunka z Lomnice a Meziříčí, manželka Půty Švihovského z Rýzmberka.48 V 17. století byl misál již v minoritské knihovně v Českém Krumlově, jak o tom svědčí vlastnická poznámka na předsádce. V roce následujícím, tedy v roce 1896, přibylo do fondu UPM z českokrumlovské minoritské knihovny dalších šest svazků. Nejprve muzeum zakoupilo za 40 zlatých celkem tři knihy – rukopis kázání (6945 D) a dva prvotisky (6944 D, 6946 E).49 Rukopis o 384 papírových foliích (6945 D) pochází z 2. poloviny 15. století a obsahuje sváteční kázání ze sbírky Hortulus reginae od míšeňského kazatele Petra Meffordise, známého pod jménem Meffreth.50 Vazba rukopisu ze světlé kůže je zdobená kolky s rosetami v kosočtverečných polích

44

45 46 47

48 49 50

100

Gesamtkatalog der Wiegendrucke (dále GW). On-line verze dostupná na http://www. gesamtkatalogderwiegendrucke.de/. Incunabula Short-Title Catalogue (dále ISTC). On-line verze dostupná na http://www.bl.uk/catalogues/istc/ . GW M32472; ISTC ip00479100. Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 371, s. 42 (i s reprodukcí vazby). Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha V. (léta 1894–1895), č. 6043. Hermann Strehler, Das Missale Pragense des Georg Stuchs von 1503. Gutenberg – Jahrbuch 1966, s. 140–146; Kamil Boldan, Bamberské vydání olomouckého a pražského misálu (1488 a 1489). In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999, s. 13–20. Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl II, N–Ž, s. 346. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha VI. (léta 1896–1898), č. 6944 až 6946. Johannes Baptist Schneyer, Winke für die Sichtung und Zuordnung spätmittelalterlicher lateinischer Predigtreihen. Scriptorium 32, 1978, s. 239.


s nalepeným papírovým štítkem „Sermones de sanctis“ na přední desce.51 V inventáři knihovny z roku 1502 nelze s přesností rukopis identifikovat, vzhledem k absenci jakékoliv další signatury to není možné ani v mladších katalozích.52 Svazek (6944 D) obsahoval prvotisk s dílem pařížského teologa Jana Gersona „De mendicitate spirituali“ s rukopisným přívažkem „Contemplationes beati Anselmi.“53 V katalogu minoritské knihovny z poloviny 18. století je prvotisk zařazen pod signaturou P 12, v katalogu z roku 1787 pod signaturou P 9. Třetím svazkem je prvotisk s dílem františkánského kazatele Roberta Caracciola „Sermones quadragesimales de peccais“, vytištěný ve Štrasburku u Johanna Prüsse v roce 1490 (6946 E).54 Rámová bordura slepotiskové vazby je zdobena pásem mohutných ostrví s listy, zrcadlo je vyplněno hustě tlačenými květy se stonky a listy.55 Kniha je označena vlastnickou poznámkou konventu ze 17. století a signaturou L 35 na hřbetě, podle které je možné ji nalézt v katalogu z roku z poloviny 18. století.56 I dalšími zakoupenými svazky byly tři prvotisky ve slepotiskových vazbách.57 První z prvotisků obsahuje známou Legendu aureu Jacoba de Voragine (6958 C).58 Z původní vazby je zachována pouze přední deska. Podle vlastnické poznámky konventu byl svazek v knihovně nejpozději v 17. století, v 19. století byl zařazen pod signaturou R e/16. Druhý prvotisk obsahuje „Vita Jesu Christi“ od kartuziána Ludolfa Saského, jedno z nejrozšířenějších děl duchovní četby pozdního středověku, vytištěné u Antona Kobergera v Norimberku v roce 1483 (6959 B).59 Kompozici slepotiskové vazby tvoří rámová bordura a zrcadlo vyplněné tlače51 52

53 54 55 56 57 58 59

Reprodukce vazby: K. Herain, Knižní vazba, s. 560. V inventáři knihovny z roku 1502 jsou stejným titulem „Sermones de sanctis“ označeny dvě položky. Podle ústního sdělení Dr. Josefa Tříšky byl rukopis na hřbetě označen signaturou Z 8 dnes nečitelnou. Údaje o knize jsou čerpány pouze z inventární knihy a karty, protože v současné době není kniha dostupná. Patrně se jedná o prvotisk GW 10 838; ISTC ig00232000. GW 6084; ISTC ic00163000 Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 384, s. 43 (i s reprodukcí vazby). V katalogu z roku 1829 je zařazeno pod signaturou L 43. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha VI. (léta 1896–1898), č. 6958 až 6960 (za celkovou částku 30 zlatých). Prvotisk je defektní, část chybí (končí kapitolou 169) GW M19218; ISTC il00342000

101

Marta Hradilová

ným motivem granátového jablka. Nárožnice odpovídají poslední čtvrtině 15. století.60 V obou katalozích z 18. století je prvotisk zařazen patrně pod signaturou P 1.61 Třetím prvotiskem (6960 B), vytištěným jako předchozí svazek u Antona Kobergera v roce 1481, je „Speculum aureum decem praeceptorum Dei“ od františkána Jindřicha Herpfa.62 Hnědá kožená vazba je zdobena rámovou bordurou a pásem palmet s tlačeným nápisem „PRECEPTORIUM“ v horní části desky, zrcadlo je členěno motivem granátového jablka s tlačenou květinou uprostřed.63 Prvotisk je zapsán již v inventáři z roku 1502 jako „preceptorium aureum.“ 64 Na prvním foliu je i vlastnická poznámka konventu ze 17. století, v katalozích z 18. století i z roku 1829 byl zařazen pod signaturu H 1. Otázkou zůstává, jakou roli sehrál při prodeji knih z českokrumlovského konventu tamní knihovník Karel Vodička, který je v inventární knize UPM označen při prodeji těchto šesti svazků jako prodávající. M. Bajger ho považuje přímo za iniciátora prodeje a domnívá se, že ho k tomu vedla snaha o lepší zpřístupnění vzácných knih a finanční problémy konventu.65 Navíc je Karel Vodička v inventární knize označen jako prodávající u dalších 28 svazků, prvotisků a paleotypů, prodaných spolu s částí dalmatiky a ozdobným rámem za 400 zlatých ve stejném roce muzeu.66 Tato skutečnost spolu s tím, že sám Vodička byl majitelem rozsáhlé knihovny,67 vedla

60 61 62 63 64 65

66 67

102

Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 376, s. 43 (i s reprodukcí vazby); Knižní vazba 15. – 20.století, č. 6, s. 8–9. Kniha je v současné době umístěna v muzejní expozici a nebylo možné si ověřit případné rukopisné vlastnické poznámky ani původní signatury. GW12227; ISTC ih00040000 Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, č. 372, s. 42 (i s reprodukcí vazby); Knižní vazba 15. – 20.století, č. 3, s. 8. Stejný titul je zapsán i na papírovém štítku na vazbě. Srv. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, č. 72, s. 176. M. Fr. Bajger, Česká františkánská knižní kultura/kapitola Český Krumlov, klášter Menších bratří, týž, Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století, s. 100. Praha, UPM, Centrum dokumentace, inventární kniha VI. (léta 1896–1898), č. 6961 až 6990. Knihovna Karla Vodičky se po jeho smrti stala součástí minoritské knihovny v Českém Krumlově, část knih se dostala i do knihovny u sv. Jakuba v Praze. K Vodičkově knihovně srv. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 64, 85; J. Špinar, Bechyně, Český Krumlov, Jindřichův Hradec. Charakteristika knihoven řádu sv. Františka,


některé autory k tvrzení, že se jedná o prodej tzv. „Vodičkovy sbírky.“68 Ve skutečnosti pocházejí tyto knihy z kaplanské knihovny u kostela sv. Víta v Českém Krumlově,69 jak o tom svědčí dochovaná korespondence mezi Františkem Borovským a českokrumlovským kaplanem Janem Cabalem z léta roku 1896. V dopise ze 4. července 1896 nabízí František Borovský za červený samet, pocházející patrně z dalmatiky, 70 zlatých, za rám 30 zlatých a za vybrané knihy 300 zlatých a lituje „že četné z knih, jež jsem si vybral, jsou defektní, chybí jim buď přední nebo zadní listy a to právě u knih zajímavějších.“70 Jan Cabal ve své odpovědi s povděkem přijímá Borovského nabídku, zároveň je však z dopisu zřejmé, že se prodej uskutečňuje bez vědomí českokrumlovského preláta Jana Bakuly.71 Prodané knihy slibuje Jan Cabal zaslat do Prahy „v menších bedničkách, aby to nebylo tak nápadné“ a 27. července pak stvr-

68 69

70

71

s. 217; M. Bajger, Česká františkánská knižní kultura/kapitola Český Krumlov, klášter Menších bratří. J. Rous, Středověké umělecké řemeslo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, s. 40. R. Vondráček, Knižní vazba 15. – 20. století, s. 8. Počátky kaplanské knihovny sahají do roku 1380, kdy Anežka z Walsee, vdova po Joštovi z Rožmberka, spolu se svojí švagrovou Alžbětou z Halsu, manželkou Jana z Rožmberka, založila fundaci pro českého kazatele při kostele sv. Víta. Pro jeho potřeby založily i knihovnu, později nazývanou kaplanská, a zakládací listinou ustanovily její knihovní řád. V roce 1521 věnoval rožmberský kancléř Václav z Rovného do kaplanské knihovny větší část své proslulé knihovny. Pro potřeby knihovny navíc se značným nákladem vybudoval kaplanský dům. V 19. století se knihovna stala předmětem zájmu sběratelů, jako například prvního budějovického biskupa Jana Prokopa, hraběte Schaffgotsche, který odtud získal některé rukopisy a prvotisky pro svou soukromou knihovnu, kterou později odkázal biskupské knihovně v Českých Budějovicích. Z větší části přispěli k rozptýlení kaplanské knihovny vlastenecky smýšlející českokrumlovští kaplané, zvláště Jůsko a Cabal, kteří věnovali řadu rukopisů do pražského Národního muzea. K dějinám knihovny: Josef Volf, Založení tzv. kaplanské knihovny v Českém Krumlově. Marginalie 9, 1935, s. 3–8; Jaroslav Weber – Josef Tříška – Pavel Spunar, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově, Praha 1958, s. 7–11; J. Tříška, Středověký literární Krumlov, s. 86–87; M. Riedl, Katalog prvotisků jihočeských knihoven, s. 7–8, J. Hejnic, O knihovně Václava z Rovného. Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – Historie, 22, 1968, 271–275. Dopis Františka Borovského Janu Cabalovi ze 4. července 1896. Srv. Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, karton 15. Dva z prodaných svazků mají přímo vlastnickou poznámku kaplanské knihovny ze 17. století „Capellaniae Crumloviensis ad S. Vitum“ (6970 C, 6969 C), další svazky pocházejí z proslulé knihovny rožmberského kancléře Václava z Rovného – srv. J. Hejnic, O knihovně Václava z Rovného, s. 286 (6980 C), s. 312 (6968 C), s. 313 (6961 D), s. 325 (6979 C), s. 331 (6988 D), s. 336 (6987 D), s. 513 (6986 D); vazba prvotisku 6976 B, pochází z dílny známého českokrumlovského knihvazače Bartoloměje Trnky. „ Kdybych byl administrátorem, šlo by vše snáze – ale takto – víte, že se starými pány je těžko jednati – a kdyby se nemocný p. prelát o věci té dověděl, bylo by těžko mu vše náležitě

103

Marta Hradilová

zuje svým podpisem přijetí 400 zlatých za prodané předměty.72 Nebyl Karel Vodička tedy spíše prostředníkem, který zajišťoval odvoz knih z kaplanské knihovny spolu s knihami z minoritského konventu do Prahy? 73 Do osudů českokrumlovské minoritské knihovny zasáhl výrazným způsobem i další z ředitelů Uměleckoprůmyslového muzea Dr. Karel Herain,74 který si v roce 1937 prohlédl knihovnu při své návštěvě Krumlova. Knihovna byla po smrti knihovníka Karla Vodičky (†1905) opět ve velice neutěšeném stavu, docházelo zde k četným krádežím,75 jejichž důsledkem bylo i ministerské a posléze soudní jednání, které vyústilo na jaře roku 1924 v požadavek, aby knihovna byla umístěna jako deponát v českokrumlovském zámku. Kvůli odporu české minoritské provincie však nakonec knihovna zůstala na svém původním místě. Po návštěvě K. Heraina byly z jeho popudu alespoň rukopisy uloženy do dvou skříní v místnosti vedle bytu kvardiána.76 V létě roku 1938 přijíždí Karel Herain opět do Krumlova, tentokrát studovat, a to jak do kaplanské, tak do minoritské knihovny.77 A právě tehdy, v neklidném období před podepsáním Mnichovské dohody, se patrně zrodila myšlenka na odvoz nejcennějších památek z obou knihoven do Pra-

72 73

74 75

76

77

104

vymluviti.“ – odpověď Jana Cabala Františku Borovskému ze 6. července 1896. Srv. Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, karton 14. Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, karton 15. Inventární čísla knih z kaplanské knihovny navazují na čísla knih z minoritské knihovny, patrně tedy přišly do UPM ve stejně době. Je zajímavé, že ve stejné době (5. 8. 1896) daroval Jan Cabal Knihovně Národního muzea rukopis Starého zákona z 15. století. Dr. Karel Herain, historik umění, ředitel UPM v letech 1934–1948, srv. 110 let UPM : více prostoru sbírkám, s. 19–20. Koncem třicátých let získala tehdejší Universitní knihovna v Praze koupí z Neubertova antikvariátu šest rukopisů pocházejících nepochybně z krádeže v minoritské knihovně. Srv. Emma Urbánková, Přírůstky rukopisného oddělení Universitní knihovny od vydání tištěných katalogů. In: Vědecko-teoretický sborník Knihovna. Praha 1957, s. 44; J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 86–87 (pozn.85). Třeboň, Státní oblastní archiv, fond Minorité Český Krumlov, rkp. 53 – Liber magistralis V., s. 161. K dějinám knihovny v 1. polovině 20. století zejména: J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 64–65, 85–87; M. Bajger, Česká františkánská knižní kultura / kapitola Český Krumlov, klášter Menších bratří, týž, Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století, s. 87, 97, 100–101. Srv. žádost Karla Heraina o studium rukopisu č. 117 v kaplanské knihovně z 8. června 1938; žádost o studium středověkých rukopisů v klášterní knihovně z 27. července 1938; souhlas kvardiána Stanislava Vítka se studiem z 29. července 1938; koncept vyúčtování služební cesty K. Heraina do Českého Krumlova – Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A (rok 1938), karton 93.


hy. Zatímco minoritský kvardián Stanislav Vítek s převozem bez problémů souhlasil, prelát Václav Přibek se netajil s obavami o svůj život, pokud by celá věc s odvozem památek do Prahy vyšla najevo.78 Nakonec odvezl K. Herain 21. září 193879 do Prahy 65 středověkých rukopisů z minoritského konventu spolu s listinami a soškou gotické Madony, z kaplanské knihovny však pouze dva svazky knih.80 Po dobu války zůstaly českokrumlovské rukopisy uloženy společně se sbírkami Uměleckoprůmyslového muzea, které pokračovalo až do konce roku 1941 celkem nerušeně v práci ve vlastní budově, kde probíhala i výstavní a přednášková činnost.81 Od počátku roku 1942 však začaly být sbírky muzea postupně odváženy do osmi mimopražských krytů a do trezoru pražské Živnobanky, po zabrání muzejní budovy nalezl zbytek sbírek útočiště na pražském Žofíně.82 Po válce se listiny společně se soškou Madony vrátily nazpět do Krumlova, rukopisy však zůstaly v Praze a byly uloženy jako deponát v tehdejší

78

79

80

81

82

„… stran Vaší žádosti musím sděliti, že by mne ukřižovali jsem sám – zatajit se to nedá a dovedete si jistě představit, co by z toho zvlášť dnes udělali. Šlo by to jen na rozkaz nejvyšších míst.“ Srv. dopis českokrumlovského Václava Přibka K. Herainovi ze 17. září 1938 (Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A (rok 1938), karton 93. Kopie telegramů z 20. září 1938, ve kterých oznamuje prelátu Václavu Přibkovi a správě minoritského kláštera svůj příjezd do Krumlova 21. září (Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, (rok 1938), karton 93). Záznam o převozu rukopisů, zapsaný dodatečně v roce 1945, do Liber magistralis V., s. 165. Srv. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 65 a 87. Společně s minoritskými rukopisy byly odvezeny i dva svazky z kaplanské knihovny – srv. dopis K. Heraina prelátu Václavu Přibkovi z 3. listopadu 1938 – „Oba svazky jsou uloženy bezpečně v musejním tresoru …“ (Praha, UPM, Centrum dokumentace, fond A, (rok 1938), karton 93). Prvním z odvezených svazků byl patrně rukopis č. 117 (misál z 2. poloviny 14. století, který má na předním přídeští nalepen dřevořez Ukřižování), který K. Herain studoval v kaplanské knihovně v létě 1938. Rukopis je dnes uložen společně s rukopisy minoritů v Národní knihovně v Praze. Druhým svazkem byl prvotisk Gratiánova Dekretu z roku 1493 (G 2456 B), jehož původním majitelem byl podle vlastnické poznámky krumlovský knihvazač Bartoloměj Trnka. Prvotisk má nalepený štítek s vlastnickou poznámkou kaplanské knihovny – „č. 16. Knihovna kaplanů v Č. Krumlově“ a do fondu UPM byl zařazen v roce 1961 z pozůstalosti po Ludmile Herainové – srv. pozn. 85. V době, kdy byly rukopisy uloženy v UPM, k nim pořídil profesor Vojtěch Sokol rukopisný soupis, dnes uložený v Oddělení pro soupis a studium rukopisů Masarykova ústavu a Archivu AV ČR v Praze. Z dochovaných seznamů nelze bohužel přesně zjistit, kde konkrétně byly českokrumlovské rukopisy za války uloženy. K dějinám UPM v době války blíže Srv. 110 let UPM : více prostoru sbírkám, s. 14–15.

105

Marta Hradilová

Univerzitní, dnešní Národní knihovně, kde jsou uloženy dodnes.83 Protože Národní knihovna převzala pouze 63 rukopisů, domníval se Josef Hejnic, že chybějícími rukopisy jsou dva známé rukopisy (5 600 B a 5 818 B), které si tehdy UPM zařadilo do svých sbírek. Ve skutečnosti však oba rukopisy byly získány legálně koupí už v roce 1894.84 V roce 1961 však získalo muzeum z pozůstalosti po Ludmile Herainové, vdově po Karlu Herainovi, dva středověké rukopisy,85 o nichž se domnívám, že jde o ony dva chybějící svazky, původně pocházejí z českokrumlovské minoritské knihovny. Prvním rukopisem (G 2418 C) je františkánský breviář českého původu, o čemž svědčí officia k sv. Václavu, Vojtěchu a Ludmile. Pergamenový rukopis o 585 foliích vznikl ve druhé polovině 14. století snad přímo pro českokrumlovský konvent.86 Rukopis je opatřen pozdně gotickou slepotiskovou vazbou z konce 15. století s částečně dochovaným kováním.87 Na hřbetě knihy je bílou barvou nakreslena signatura X 1, v katalogu z roku 1787 nalezneme pod touto signaturou „Breviarium in membrana scriptum“, což odpovídá popisovanému rukopisu.88 Na předním přídeští je zapsaná modrou tužkou arabská jednička – tímto způsobem byly českokrumlovské

83

84 85

86 87

88

106

V Národní knihovně je dnes na základě deponátní smlouvy uloženo 63 českokrumlovských rukopisů (+ misál pocházející z kaplanské knihovny – srv. pozn. 80), jejichž majitelem je Provincie řádu minoritů sv. Cyrila a Metoděje v České republice. Srv. Emma Urbánková, Přírůstky rukopisného oddělení Universitní knihovny od vydání tištěných katalogů. In: Vědecko-teoretický sborník Knihovna. Praha 1957, s. 63–64; táž, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957, s. 65. Marie Tošnerová a kol., Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl IV. Rukopisné fondy centrálních a církevních knihoven v České republice. Praha 2004, s. 161–169. Srv. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 87. Oba rukopisy se spolu s dalšími předměty patrně nacházely v době úmrtí Karla Heraina v jeho domácí pracovně, a protože nebyly opatřeny žádnou signaturou, byly automaticky považovány za jeho osobní majetek. Do UPM byly převedeny výměrem Finančního referátu ONV Praha 6, č.j. 38 667/61 ze dne 16. 11. 1961 jako pozůstalost po Ludmile Herainové. Bude třeba provést srovnání kalendária rukopisu kalendárii dochovaných nekrologií srv. Praha, Národní knihovna, sign. VI B 9 a XIV B 15. Samotná vazba rukopisu je značně poškozená. Chybí polovina přední desky, zbylá část desky je odtržená ze hřbetu. Hnědá kůže, kterou jsou desky potaženy, je zvláště na zadní desce potrhaná, ražba je značně setřelá. Na hřbetě knihy se pod štítkem se signaturou UPM nachází ještě starší lepenkový štítek „Braeviarium 6.“ V katalogu z roku 1829 je pod touto signaturou zapsán rukopis „Festa sanctos gottice scripta“.


rukopisy označeny kolem roku 1930, což potvrzuje, že v té době byl rukopis ještě uložen v knihovně.89 Druhým svazkem je papírový rukopis z konce 14. a počátku 15. století (G 2393 C), který vznikl svázáním latinských, převážně teologických textů. Jde například o Summu vitiorum z pera francouzského dominikána Guillelma Peralda, jejímž písařem byl Václav z Bechyně, Liber de miseria humanae condicionis od Lothara ze Sieny, pozdějšího papeže Innocence III., či Lumen animae od Berengaria z Landory, které si písař opsal v roce 1406. Rukopis má sice původní vazbu, jsou však dochovány pouze dřevěné desky bez jakéhokoliv pokryvu.90 Z opisu vyznání krumlovského minority z 18. století na foliu 218v je zřejmá souvislost s minoritským konventem. Navíc je možné rukopis identifikovat i v inventáři knihovny z roku 1502 jako „pugna contra vitia et lumen anime.“91 Dnes se tedy ve fondu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nachází osm rukopisů, šest prvotisků a jedna postinkunábule, které původně pocházejí z knihovny českokrumlovských minoritů. Třináct svazků získalo muzeum koupí v letech 1894–1896 přímo od českokrumlovských minoritů, zbylé dva svazky pak v roce 1961 z pozůstalosti po Ludmile Herainové.92

PhDr. Marta HRADILOVÁ, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., Na Florenci 3, 110 00 Praha 1; [email protected]

89

90 91 92

Tímto způsobem jsou očíslovány téměř všechny rukopisy uložené jako deponát v Národní knihovně. Srv. J. Hejnic, O minoritské knihovně v Českém Krumlově, s. 87. Jako záložky jsou v knize použité nastříhané lístky s razítkem „Okresní volební komise v Českém Krumlově.“ Je zajímavé, že popis na inventární kartě mluví ještě o „ jelenicovém potahu, který buď zcela chybí, nebo je značně otřelý.“ J. Hejnic, Českokrumlovský soupis knih, č. 90, s. 176. Název rukopisu odpovídá titulu uvedenému na fol. 1r u prvního traktátu „Pugna contra vicia.“ Na závěr bych chtěla poděkovat pracovníkům Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. Janě Croy, PhDr. Radimu Vondráčkovi, PhDr. Lucii Zadražilové a zejména pak paní Anně Oplatkové za cenné rady i vstřícnost a ochotu při zpřístupňování studovaného materiálu.

107

Handschriften und Wiegendrucke der Minoriten von Český Krumlov (Krummau) in den Sammlungen des Kunstgewerbemuseums in Prag Zusammenfassung Die Sammlung der Handschriften, Drucke und selbständigen Bucheinbände des Kunstgewerbemuseums in Prag orientierte sich von Anfang an auf den kunstgewerblichen Aspekt der Buchbindung. Vor allem dank František Borovský, der mit dem Ordnen der Sammlungen und Neuerwerben beauftragt zu werden pflegte, ist es dem Museum gelungen, in den Jahren 1894–1896 mittelalterliche, meistens mit wertvollen und kunsthistorisch interessanten Einbänden versorgte Handschriften und Inkunabeln zu gewinnen, die aus der Bibliothek des Minoritenklosters in Český Krumlov stammen. Im Jahre 1894 gewann das Museum zuerst 3 Handschriften, die aus der zweiten Hälfte des 14. Jh. stammen und dem Kloster wohl von einem seiner Gründer Petr II. von Rožmberk (Rosenberg), Probsten des Allerheiligenkapitels auf der Prager Burg, geschenkt wurden. Die Initialen der Handschrift der Moralien des Papstes Gregor II. (5600 B) sind mit einem sorgfältig mit Feder gezeichneten vegetativen Ornament, der sog. fleuronée, verziert. Der Einband der Handschrift ist mit einem durchbrochenen eisernen als fünfblättrige Rose heraldisch gestalteten Beschlag verziert, der dem Beschlag der erhaltenen Bibelhandschrift (5887 A) ähnlich ist. Die Holzdeckel der dritten Handschrift, die die Legenden über das Leben des hl. Franziscus, Antoninus und Klara beinhaltet (5818 B), sind mit eisernen Buckeln in Gestalt der fünfblättrigen Rosenberger Rose verziert. Höchstwahrscheinlich handelt es sich um das älteste bekannte böhmische Wappensupralibros. Ausser diesen Handschriften wurden 1894 noch drei weitere Bände gekauft, zwei Handschriften der Predigten (588 D, 5889 C) und ein Wiegendruck, der Lombardus´ Liber sententiarum enthält. Im Jahre 1895 kaufte das Museum ein Missal aus dem Jahre 1503, im Jahre 1896 kamen sechs weitere Bände hinzu – eine Handschrift der Festpredigten Hortulus reginae (6945 D) und fünf Wiegendrucke (6944 D, 6946 E, 6958 C, 6959 B, 6960 B) in Blinddruckeinbänden. Im Jahre 1961 gewann das Museum für seine Sammlungen zwei weitere Handschriften, die wohl auch aus dem Kloster in Krumlov stammen – ein Franziskanerbrevier aus der zweiten Hälfte des 14. Jhs. (G 2418 C) und ein Konvolut von theologischen Texten aus dem Anfang des 15. Jh. (G 2393 C). Übersetzung von Irena Zachová 108

Rukopisy a prvotisky českokrumlovských minoritů ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze *

Recommend Documents