Sylabus. Ochrana kulturního dědictví minorit paměťovými institucemi v ČR (s přihlédnutím k příkladu Židovského muzea v Praze)

Sylabus

Ochrana kulturního dědictví minorit paměťovými institucemi v ČR (s přihlédnutím k příkladu Židovského muzea v Praze).

Dana Veselská

projekty.slu.cz/popularizace popularizacevedy.slu.cz

Sylabus

Ochrana kulturního dědictví minorit paměťovými institucemi v ČR (s přihlédnutím k příkladu Židovského muzea v Praze). Dana Veselská

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace l projekty.slu.cz/popularizace Ústav historických věd l Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Slezská univerzita v Opavě, Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava Tel.: +420 553 684 482 l http://uhv.cz

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace

Ochrana kulturního dědictví minorit paměťovými institucemi v ČR (s přihlédnutím k příkladu Židovského muzea v Praze). Dana Veselská

MINORITA, MARGINALIZOVANÁ SKUPINA, MIGRAČNÍ SKUPINA: Minorita (menšina) je skupina lidí, kteří se nějakým, vzájemně společným markantem (specifickým znakem, zvláštností), odlišují od „většiny“. Základní typy minorit: - Statistická minorita (je spočitatelná, např. lidé se zelenými očima, jednorucí leváci, nemá však společný socio-kulturní znak, nemá vlastní reprezentaci). - Sociálně-psychologická minorita (má společný socio-kulturní znak, má vlastní reprezentaci). Dále dělíme: - etnická, vymezená jazykem a kulturou (národnostní) - náboženská - jazyková Marginalizovaná skupina lidí je skupina s určitým společným znakem (nikoliv kulturním, jazykovým, náboženských, etnickým) vytlačovaná sociálně nebo společensky mimo většinu. - sociálně vyloučené marginalizované skupiny (přistěhovalci, vězni, nezaměstnaní) - společensky marginalizované skupiny (gay/trans komunita, mentálně postižení) Některé národnostní skupiny nebývají obecně považovány přímo za národnostní menšiny, nýbrž za tzv. migrační skupiny, které migrují volně různými územími, a to především na základě aktuálních ekonomických příležitostí (např. Číňani, Vietnamci). MENŠINY V ČR / ČEŠI JAKO MUZEALIZOVANÁ MINORITA: V České republice je aktuálně 14 státem akceptovaných národnostních menšin (statut Rady vlády pro národnostní menšiny, 3. 7. 2013). Tvoří je: běloruská, bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská, srbská, ukrajinská a vietnamská minorita. Do července t. r. bylo dlouhodobě státem uznaných menšin jen 12, v seznamu chyběly běloruská a vietnamská minorita. Akceptování určité skupiny lidí jako národnostní menšiny vládou země, v níž menšina pobývá, je důležité především z hlediska podpory rozvoje vlastního jazyka minority (podpora vzdělávání i školství), vlastní kultury minority (podpora spolků, folklórních souborů, také muzeí a památníků) nebo náboženství. Židé sami sebe nevnímají v ČR jako národnostní menšinu. Národnostně se považují za Čechy, Slováky, Maďary či Ukrajince (nebo Američany či Izraelce, pokud k nám migrovali až v 90. letech 20. století). Svou příslušnost k „židovskému národu“ vnímají v rovině kulturní a náboženské. Nemají společný jazyk, současnou hebrejštinou (ivrit) plynně hovoří jen několik málo % českých a moravských židů. Také Češi (bez rozlišení na Moravany a Slezany) mohou být minoritou. Aktuálně jsou oficiálně uznanou národnostní menšinou v 5 státech EU: Slovensko, Chorvatsko, Rumunsko, Rakousko, Polsko (seřazeno dle početní velikost české menšiny). Významnou menšinou jsou také v USA, Kanadě a Austrálii (zde však často společně se Slováky). Česká minorita je v zahraničí muzealizována (např. Czech Out the Sokol Museum (Ennis, Texas, USA); National Czech & Slovak Museum (Cedar Rapids, Iowa, USA); Muzeum Středisko dokumentace dějin českých bratří (Zelow, Polsko); Múzeum kultúry Čechov na Slovensku (Martin, SR).

4



MUZEALIZACE MENŠIN V ČR DO ROKU 1945 REALIZOVANÁ MINORITAMI: - V německy hovořících oblastech (Sudety, Vyškovsko, Hřebečsko) byla řada současných okresních a městských muzeí založena v době boomu zakládání muzeí ve 2. polovině 19. století Němci. Ve 30. letech 20. století existoval v ČSR Svaz německých muzeí - Obdobné muzejní aktivity byly rozvíjeny v polsky hovořících oblastech Slezska. - Ukrajinská emigrace založila v Praze v roce 1925 ukrajinské spolkové muzeum (podobnou aktivitu vyvíjela ruská emigrace). - Židovská komunita založila v letech 1890-1939 čtyři židovská muzea (Mladá Boleslav 1898-99, Praha 1906, Prešov 1928, Mikulov 1936). MUZEALIZACE MENŠIN V ČR PO ROCE 1945 (RESP. 1948): - Sbírky německých muzeí po poválečném odsunu Němců slučovány, převáděny do větších vnitrostátních muzeí, přebírány místními, do té doby minoritními českými muzei, případně na sbírkách německých muzeí dále budována místní muzea. - Sbírky ruského muzea předány Z. Nejedlým do SSSR. - Ukrajinský muzejní spolek v roce 1948 rozpuštěn, sbírky zčásti předány do SSSR, zčásti přešly pod Slovanskou knihovnu, dnes součást NK ČR. - Sbírky Židovského muzea v Praze usnesením vlády v dubnu 1950 tzv. postátněny, jejich součástí se nuceně stává i další restituovaný majetek židovských obcí ČR. AKTIVITY SOUVISEJÍCÍ S MUZEALIZACÍ MINORIT V ČSSR (1950-1989): Odlišná situace v České republice a ve Slovenské republice. - Kromě Státního židovského muzea v Praze nebyla v České republice funkční žádná paměťová instituce komplexně se zabývající ochranou kulturního dědictví minorit. - V letech 1969-1973 existuje v České republice Svaz Cikánů – Romů, který cíleně buduje sbírku dokumentující kulturu a život romského etnika. Po likvidaci svazu jsou sbírky rozchváceny, část je uložena v brněnských muzeích. - Jen výjimečně dochází k muzealizaci rozsáhlých etnických a migračních změn odehrávajících se v oblasti Sudet (přesídlování obyvatelstva, reemigrace). - Na Slovensku naopak v tomto období muzea dokumentující minority vznikají. - V roce 1956 bylo založeno Múzeum ukrajinskej kultúry v Prešove, které od roku 1964 sídlí ve Svidníku. V letech 1968 a 1981 byly podniknuty kroky k založení muzea dokumentujícího kulturu Maďarů, ty byly úspěšně završeny k 1. 10. 1991, kdy bylo založeno Oddelenie pre výskum a dokumentáciu maďarskej národnostnej kultúry na Slovensku Podunajského múzea v Komárne. MUZEALIZACE MINORIT PO ROCE 1989: Zcela odlišný přístup Slovenska k muzealizaci menšin byl završen v 90. letech 20. století, kdy jako organizační složky státního Slovenského národního muzea v Bratislave vznikly nejprve dokumentační centra a následně muzea většiny velkých minorit. Aktuálně na Slovensku (pod hlavičkou SNM) existují: Múzeum kultúry karpatských Nemcov; Múzeum ukrajinskej

Dana Veselská

5


kultúry; Múzeum židovskej kultúry (včetně objektů 4 synagog); Múzeum kultúry Chorvátov na Slovensku, Múzeum kultúry Maďarov na Slovensku; Múzeum kultúry Čechov na Slovensku; Múzeum kultúry Romov na Slovensku a Múzeum rusínskej kultúry. Vlastní muzea na Slovensku nemají pouze moravská, polská, bulharská, ruská a srbská minorita. V České republice byl podíl státu na muzealizaci menšin minimální. Aktuálně u nás existují: - Židovské muzeum v Praze (založeno v roce 1994 na základě restituce sbírkových předmětů Federací židovských obcí ČR a Českou republikou, zájmové sdružení právnických osob, objekty si pronajímá od Židovské obce v Praze). - Muzeum romské kultury (založeno v roce 1991 jako občanské sdružení, od roku 2005 je příspěvkovou organizací státu v gesci Ministerstva kultury ČR). Sídlí v Brně. - Collegium Bohemicum (založeno v roce 2006 jako o.p.s., v roce 2008 mezi zakladatele přistoupilo Ministerstvo kultury ČR). Věnuje se dokumentaci a prezentaci kulturního dědictví německy hovořících obyvatel českých zemí. Působí v Ústí nad Labem. ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE: Muzeum působí v Praze. V rámci prohlídkového okruhu zpřístupňuje 8 objektů umístěných v tzv. páté pražské čtvrti – Josefov. Muzeum bylo založeno v roce 1906 Spolkem k založení a vydržování židovského muzea v Praze v reakci na asanaci Josefova. Základem sbírek se staly předměty ze synagog asanovaného ghetta. Od roku 1926 sídlily sbírky muzea v bývalé budově pražského Pohřebního bratrstva. Sbírky muzea, čítající přes 1.000 předmětů, byly veřejnosti přístupné až přibližně do poloviny roku 1941. Na počátku roku 1942 nacisté vyjadřují souhlas se vznikem Ústředního židovského muzea v Praze. Do konce roku 1944 je na základě příkazu nacistické správy do Prahy svezeno přes 100.000 archiválií, knih a liturgických předmětů z majetku židovských obcí nacházejících se na území protektorátu Čechy a Morava. Shodou příznivých okolností se součástí tzv. válečných svozů stávají i sbírky dvou předválečných mimopražských židovských muzeí: v Mladé Boleslavi a Mikulově. Především v případě Mikulova jde skutečně o „šťastné řízení osudu“, historicky nejvýznamnější moravská židovská obec se nacházela v Sudetech a podléhala záboru v roce 1938. Sbírky jsou však těsně před tím přestěhovány do Brna. Plošný sběr sbírek, zapříčiněný v letech 1942-1945 nacistickými opatřeními, a skutečnost, že potencionální restituenti ve většině nepřežili řádění šoa, jsou důvody, proč se na území České reubliky nachází největší sbírka judaik na světě. Při její odborné správě je však třeba pečlivě zvažovat obvyklá sbírkotvorná opatření, protože dokumentační a vědecký význam má sbírka pouze jako celek. Sbírky a fondy Židovského muzea v Praze (ŽMP) jsou rozděleny mezi tři odborná pracoviště: - Archiválie a dokumenty tvoří fond Archivu ŽMP. - Sbírka ŽMP zapsaná v CES je tvořena podsbírkou judaika ve správě Odboru sbírek ŽMP a podsbírkou knihy ve správě Knihovny ŽMP. - Knihy (s výjimkou podsbírky CES) tvoří fond Knihovny ŽMP. Podsbírka judaika má 39.336 ev. čísel (CES), tvoří je 45.401 sbírkových předmětů. Početně nejrozsáhlejší soubor představuje vizuální umění (malba, kresba – včetně souboru kreseb dětí a dospělých z Terezína, grafika a fotografie), následují textilie, 3D předměty z kovů a příbuzných materiálů a početně nejmenší soubor rukopisů a nálezů z geniz na papíře. Fyzickou správu podsbírky judaika zajišťuje 5 pracovníků Úseku dokumentace a evidence sbírek, odbornou správu 3,6 přepočtených úvazků kurátorů. ŽMP má tři vlastní restaurátorské dílny: pro papír, textil a kovy; v každé dílně pracují 2 kvalifikovaní restaurátoři. Předměty z ostatních materiálů jsou zadávány k zásahům externě. ŽMP je dlouhodobě nejnavštěvovanějším muzeem ČR, o tuto příčku se přetahuje s Národním muzeem v Praze, ročně jej navštíví 500–600.000 návštěvníků. Podíl ŽMP na celkovém návštěvnickém provozu všech muzeí a galerií v ČR se pohybuje dlouhodobě kolem 6% (v ČR je přes 400 muzeí, památníků a galerií). V roce 2012 mělo ŽMP přibližně 129 přepočtených celých zaměstnaneckých úvazků (v roce 2007, před nástupem ekonomické krize, to bylo 143

6



úvazků). Příjmy Židovského muzea v Praze jsou dlouhodobě tvořeny především příjmy ze vstupného ze stálých expozic. Např. v roce 2012 tvořilo vstupné 85,6% příjmů, následovaly 5,4% darů a grantových dotací a 4,2% z nájemného prostor. Výdaje Židovského muzea v Praze od roku 1994 představují především mzdy a nájemné (dohromady přibližně 65-70%), muzeum si všechny své objekty (včetně expozic a depozitářů) pronajímá. Byť je Židovské muzeum v Praze muzejním subjektem nepodporovaným pravidelnými ročními dotacemi z veřejných zdrojů a jeho provoz leží plně na bedrech minority, jejíž kulturní dědictví spravuje a prezentuje, přesto zajišťuje řadu muzejních i nemuzejních činností, které z něj činí jednu z nejvýznamnějších kulturních institucí svého druhu nejen v ČR, ale i v Evropě. Židovské muzeum v Praze poskytuje: - Prezentační aktivity: (prohlídka 6 tematických stálých expozic (Maiselova synagoga, Španělská synagoga, Klausová synagoga a budova Pohřebního bratrstva, Pinkasova synagoga, Zimní modlitebna – prohlídku Starého židovského hřbitova – pravidelně obměňovaný krátkodobý výstavní program v Galerii Roberta Guttmanna). - Vzdělávací a strukturální aktivity (dvě pracoviště Vzdělávacího a kulturního centra s vlastním programem v Praze a v Brně – vědecká badatelna a studovna Knihovny ŽMP – výpůjční služba Knihovny ŽMP – služby Multimediálního centra – badatelské služby Archivu ŽMP). - Výzkumné aktivity: ŽMP je vědecko-výzkumnou organizací oprávněnou přijímat státní účelovou finanční podporu v oblasti výzkumu a vývoje, je vedeno v seznamu RVVI (tzv. fáze 1). Od roku 1965 vydává impaktovaný vědecký časopis Judaica Bohemiae. - Administrativně-správní aktivity: ŽMP je jedinou organizací oprávněnou povolovat vývoz předmětů kulturní hodnoty – judaik, dle zákona 71/1994 Sb. (Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty). ŽMP je Znaleckým ústavem v oblasti kultura a školství – judaika, rukopisy, staré tisky dle § 21 zákona 36/1967 Sb. (Zákon o znalcích a tlumočnících). OKRUHY PROBLÉMŮ SOUVISEJÍCÍCH S MUZEALIZACÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ MINORIT: Sbírkový předmět ≠ předmět náboženského kultu Při tezauraci kulturního dědictví minorit je třeba reflektovat skutečnost, že se naše chápání primární potřeby „muzealizace“ jako formy zachování kulturního dědictví pro potřeby budoucích generací může snadno dostat do fatálního rozporu s postoji příslušníků minority, kteří potencionální sbírkový předmět primárně vnímají jako předmět kultový, který jejich očima muzealizovat nelze. Koloniální přístup k tvorbě sbírky ≠ menšinově korektní přístup k tvorbě sbírky Řada velkých muzeí západních, tzv. koloniálních velmocí přijímala v minulosti ve velkém a bez souhlasu menšinových společenství do svých sbírek předměty, včetně kultových, které byly jejich původními držiteli vnímány jako prokazatelné kmenové či skupinové vlastnictví. Takto „odebrané“, resp. ukradené předměty byly mnohdy převáženy na druhý konec světa, kde sloužily k rozhojnění „kulturního bohatství“ ve sbírkách nových držitelů, často s odůvodněním, že se jedná o pouhou dokumentaci nebo, že jde o „záchranu“ kulturního dědictví. Tezaurace ≠ restituce a repatriace Následkem výše popsaných, z hlediska standardního postupu při tvorbě sbírky neodůvodnitelných, přístupů jsou v současnosti poměrně četné repatriace či restituce sbírkových předmětů ze světových muzeí zpět k jejich původním držitelům v Africe, Melanésii či Severní Americe.

Dana Veselská

7


LITERATURA - MUZEALIZACE MENŠIN (OBECNĚ, ČI NA KONKRÉTNÍCH PŘÍKLADECH): Laura Lynn Peers - Alison Kay Brown, Museums and Source Communities: A Routledge Reader. London: Routledge, 2003. ISBN 978-04-152-8052-5. Amiria Henare, Museums, Anthropology and Imperials Exchange. Cambridge: University Press, 2005. ISBN 978-05-218-3591-6. Dana Veselská (ed.), Tezaurace a prezentace kulturního dědictví minorit ve sbírkových a výstavních programech muzeí a galerií. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2006. ISBN 80868-8924. LITERATURA - ŽIDOVSKĚ MUZEUM V PRAZE: Magda Veselská (ed.), Bestii navzdory. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2006. ISBN 80868-8937-8. Magda Veselská, Archa paměti. Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím. Praha: Academia/Židovské muzeum v Praze, 2012. ISBN 978-80-200-2200-4.

8



Obrázek 1: Muzealizace kulturního dědictví menšin v minulosti často souvisela se zájmem podníceným cestováním, v případě židovské kultury s cestami křesťanů do Svaté země. Pohled do expozice Muzea biblických starožitností, které v Praze založil ThDr. Jaroslav Sedláček (1860-1923). Kromě judaik obsahovalo muzeum dle popisů i předměty dokládající kulturu křesťanů, Arabů a beduínů. Sbírky muzea se bohužel nezachovaly. Převzato z: J. V. Sedláček, Muzeum biblických starožitností. Praha, 1906. © Dílo je autorsko-právně volné.

Obrázky 2 a 3: Vlevo: Budova pražského Pohřebního bratrstva, v níž byly od roku 1926 prezentovány sbírka pražského Židovského muzea. Vpravo: Pohled do předválečné expozice pražského Židovského muzea. © Židovské muzeum v Praze.

Dana Veselská

9

Sylabus. Ochrana kulturního dědictví minorit paměťovými institucemi v ČR (s přihlédnutím k příkladu Židovského muzea v Praze)

Recommend Documents