Navštivte výstavu Flora Olomouc 28. 4.–1. 5. j a r n í p ř í lo h a t ý d e n í ku ž ele z n i č á ř | 2 1 . d u b n a 2 0 1 1 | s a mos t a t n ě n e p ro d e j n é
Příběh dívky s klučičíma očima
Úloha vody pro parní vozidla
Výročí nestora našich modelářů
Denisa zahořela láskou k nejzatracovanějším motorákům. STRANA 7
Jak se zásobuje životadárnou tekutinou v provozu na kolejích? STRANy 4–5
Vladimír Zuska by nedávno oslavil sté narozeniny. Jaký odkaz zanechal? STRANA 7
anketa
sloupek
Jaké máte zkušenosti s aprílovými žerty?
Lidskost není jenom pojem
RADKA PISTORIUSOVÁ
Tisková mluvčí Apríla ze zásady nedržím, proto je snadné si ze mě udělat legraci, což v mém okolí dobře vědí. Letos mě ale nakonec doběhla dcera. Lyžařský kurz na konci března zahájila tím, že zlomila běžku půjčenou ze školy. Když jsem s ní potom mluvila 1. dubna, oznámila mi, že ji to opravdu mrzí, ale zlomila další běžeckou lyži. V duchu jsem si už spočítala úhradu škole, abych se vzápětí naštěstí dozvěděla, že je to apríl.
Některá přátelství vznikají za zvláštních okolností, ale přežijí léta. To je i příběh křešických „kluků“.
K
dyž naše redakce asi před devíti lety obdržela pozvánku na Den železničářů od ředitele Domova Na Pustaji, který je ústavem sociální péče pro mentálně postižené muže, neměla tehdejší šéfre-
EVA BALÍKOVÁ Redakce týdeníku Železničář
LUDMILA CRHOVÁ
Osobní pokladní ve stanici BrnoKrálovo Pole Po denní směně jsem musela na apríla panu výpravčímu zazpívat lidovou píseň, jinak by mě byl nepustil na naši nocležnu. Bylo to docela vtipné...
PETR POŠTA
Pracovník tiskového oddělení Kdysi se mi podařilo přesvědčit jednoho známého, že typické pražské tramvaje T3 začnou jezdit po železniční trati do Pardubic. Teprve ve chvíli, kdy jsem se pustil do technických specifikací tohoto nového spojení, pochopil, že jde o aprílový žert.
BLANKA KRCHNIVÁ
Přednostka osobního nádraží Brno Letos jsem aprílovým žertem nachytala manžela, který pracuje ve směnném provozu. Na apríla v pátek ráno jsem se ho nevinně zeptala, zda neměl být náhodou v práci. Velmi jsem ho touto otázkou znejistila, protože to v první chvíli opravdu nevěděl.
ROMAN ŠULC
Tarifér a cestovatel Pamatuji si kupodivu na svůj první apríl, kterým nás vyvedla učitelka v mateřské škole. Seděli jsme jako obvykle u nějakého zdravého blafu, které všechny děti ze srdce nenávidí. Paní učitelka nám řekla, že za odměnu nás všechny v herně čeká dort. Tak jsme se tam hnali jak o život a byli jsme strašně, ale strašně zklamaní, že tam žádný dort není. Od té doby vím, že 1. dubna se nemám těšit na sladkosti. Poněkud morbidní příhodu vážící se k aprílu mám spojenou s autonehodou před 18 lety. Tehdy jsem po čelním nárazu ležel s těžkou zlomeninou v nemocnici a policie přišla oznámit rodičům, že jsem v kritickém stavu a že to zřejmě nepřežiji. Když mě potom rodiče viděli na chodbě nemocnice jen se zafixovanou nohou, raději informaci od policie připsali aprílu. Všec zlé se v dobré obrátilo. (hop, mh) Ptali jsme se zaměstnanců Českých drah.
ČESKÝ KRUMLOV. Jih Čech je oblíbeným místem výletníků, ať už přijedou vlakem nebo lodí. Jarní sezona právě začala.
FOTO michal málek
Rožmberské jižní Čechy Připravili jsme pro vás fotosoutěž, která se tematicky vztahuje k turisticky atraktivní oblasti jižních Čech. Vyzkoušejte si své znalosti v souboji o zajímavé ceny.
I
když některé hrady a zámky mají pro turisty otevřeny své brány i během zimy, hlavní sezona začíná v dubnu. Při této příležitosti jsme pro vás připravili soutěž. Na snímcích z ptačí perspektivy vám představíme patnáct turistických cílů v jižních Čechách. Vaším úkolem je místa na fotografiích (na stranách 2 a 3) identifikovat. Pokud si nebudete jisti, může vám pomoci text se základními údaji o lokalitě a její historii. Soutěž je tak protkána tipy na letní výlety po naší vlasti.
S pětilistou růží v erbu
Tématem naší soutěže jsou místa spojená se životem Rožmberků. Letos v listopadu uplyne čtyři sta let
od úmrtí Petra Voka, posledního člena rodu Rožmberků. V této souvislosti probíhá v jižních Čechách mnoho kulturních akcí, s turistických pasem můžete objíždět objekty a získávat razítka, v Praze se konají velké výstavy v Rožmberském paláci na Pražském hradě a ve Valdštejnské jízdárně. Rožmberkové, kteří významně ovlivňovali život nejen na jihu Čech, ale v celé zemi, dokonce se opakovaně pokusili nastoupit na královský trůn, jsou potomci Vítkovců. Podle legendy Vítek z Prčice rozdělil rozsáhlý majetek mezi své syny, kteří se usadili v různých koutech jižních Čech. Každá z rodových větví měla ve znaku pětilistou růži, erby se však lišily barevnými alternacemi. Nejstarší Vítkův syn získal znak se zlatou růží na modrém poli. Druhý syn Vítek II. měl v erbu zelenou růži na stříbrném poli. Zakladatelem rožmberské větve je Vítek III. s červenou růží na stříbrném poli. Barevně obrácený znak, tedy stříbrnou růži na červeném poli, měl Vítek IV. Levoboček Sezima obdržel erb s černou růží na zlatém poli.
dědictví pánů z růže
A představíme si i pány s erbem modré růže na zlatém poli, kteří bývají někdy spojováni s pány ze Sezimova Ústí a jindy jsou uváděni jako odnož pánů z Hradce.
Jak máte odpovídat
Odpovědi na otázky nám zasílejte výhradně ve formě e-mailu na adresu
[email protected] do 8. května včetně. Nezapomeňte uvést své jméno a adresu. Vyhrát ale může jen ten, kdo správně pozná a napíše názvy všech patnácti míst. Máme pro vás připraveno celkem deset cen. Společnost Pars nova věnovala maketu Regionovy, tedy vozidla, které často potkáte právě na jihočeských lokálkách. Další čtyři vybraní výherci obdrží poutavou fotografickou publikaci Jihočeský kraj z nebe s nádhernými snímky Jiřího Bergera. Titul do soutěže věnovalo vydavatelství a nakladatelství Starý most. A nakonec pro vás máme přichystáno pět kosmetických balíčků od firmy Body Basics. Každý balíček obsahuje tělový krém, sprchový krém a mýdlo. Přejeme vám hodně štěstí. Saskia Bergerová
daktorka koho poslat. Bylo mi to líto, a protože jsem „cíťa“, nabídla jsem, že pojedu já. Zájmová skupina asi deseti chovanců měla slavnostní den. Tato parta „železničářů“ – správných šotoušů – pečlivě sleduje vše o železnici a hlavně dění na trati Litoměřice – Mělník, která leží v bezprostřední blízkosti ústavu. A tak není vlak, který by projel bez povšimnutí, a také všechny probíhající výluky a případná zpoždění vlaků jsou zaznamenávány do dopravního deníku. To se musí. Nahrávky zvuků projíždějících nákladních i osobních vlaků jsou k poslechu večer před spaním. Počáteční rozpaky z dospělých, postižených mužů, kteří si takto „hrají“, byly z mé strany brzy překonány. I kluci se záhy osmělili a navzájem jsme si vyprávěli o své práci a zálibách, vyměnili si dárky a slíbili si, že se zase navštívíme. Bylo to moc krásné odpoledne, i slzičky při loučení ukáply. A tak vzniklo naše přátelství a tradice vzájemných setkávání. Protože kvůli svému postižení nemohou cestovat sami – samozřejmě vlakem, naposledy přijeli s doprovodem, který netušil, že se stane součástí jarních železničních her. Jak jsme prožili příjemný jarní den s železničním nádechem, se dočtete na této stránce.
Hra na stínový management měla úspěch Středisko ČD Pustaj. To není název nové výkonné jednotky, ale říká si tak skupinka obyvatelů Domova Na Pustaji v Křešicích.
T
ihle železniční fanoušci bydlí na kopci u Litoměřic. Vlaky a vše kolem nich jsou pro ně radostí i lékem. Pod okny se jim vine frekventovaná trať, takže z oken pozorují vše, co se jen šustne. Někdy to i nahrávají. A proč jenom sledovat provoz, když je čas všechno dokumentovat do dopravního deníku. A když už je fanoušků železné dráhy z jednoho ústavu tolik, musí se v tom udělat řád. Proto má Středisko ČD Pustaj svého generálního ředitele a náměstky, prostě celý fiktivní management. Dlouholeté přátelství redakce a „dětí“ z domova pro zdravotně postižené každoročně vrcholí návštěvou právě zmiňované sku-
pinky zanícených železničářů. Letošní setkání, které se uskutečnilo 31. března, se neslo ve znamení radosti, smíchu, ale také velmi významné události. Středisko ČD Pustaj si volilo ze svých řad nový management.
Z generálního ředitele ministrem dopravy
Už na samém začátku bylo jasné, že dojde k naprostému perso-
nálnímu zemětřesení. Stávající „generální ředitel“ Pavel Radvan se totiž z domova odstěhoval do chráněného bydlení, a tak už nemohl na své podřízené přímo dohlížet. Proto byl ze své funkce odvolán, ale aby mu to nebylo líto, povýšil na post „ministra dopravy“. Při jmenování se nechal slyšet, že se postará zejména o větší čistotu ve vlacích. Jeho kancléřem se stal Pavel Švihlík, který hned doporučoval ministrovi radikálně
snížit platy zejména „papalášům“. Takže vlastně i sobě, jak jsme ho hbitě upozornili. Novým „generální ředitelem“ se silou jednoho nejsilnějšího hlasu (jeho samotného) stal Rostislav Prekl. Jeho hlavní prioritou je zejména dodržování jízdního řádu. Dalších sedm významných funkcí, například ředitel uniforem, ředitel budov nebo ředitel výpravčích, bylo rozděleno mezi osm mužů a jedinou ženu. Všechny budovy ve Středisku ČD Pustaj od nynějška vrcholově zaštiťuje „ředitelka“ Alena Petrová. Žádné nádraží bourat nebude a naopak chce všechny opravit. Ani doprovod, který „dětem“ zajišťovaly dvě sympatické pracovnice domova, nepřišel zkrátka. Hana Motejlová byla zvolena vlakuškou a Alena Jindrová tiskovou mluvčí, kterou ministr hned instruoval, co může novinářům „pustit“ a co v žádném případě nezveřejňovat. Po rozdělení všech funkcí se nový management nechal tradičně vyfotografovat
na schodech Generálního ředitelství skutečných Českých drah.
Velké děti u malých vláčků
Protože obdiv „kluků“ k železnici je skutečně ohromný, navštívili jsme s novým „vedením“ drah největší modelový svět v České republice – Království železnic. Všichni tady obdivovali do nejmenších podrobností ztvárněnou malou železnici a oči každého v tu chvíli odrážely čirou dětskou radost bez hranic, které si někdy k mentálně postiženým sami zbytečně tvoříme. A právě překonávání těchto hranic je podstatou přátelství s křešickými „dětmi“, kteří milují železnici možná ještě víc než my všichni ostatní. Pro ně je totiž hlavním smyslem života. A naším cílem je přiblížit jim tuto vášeň, jak jen to bude možné. Proto už teď připravujeme další setkání. Pokud ho ovšem „ministr dopravy“ podpoří a nezakáže. VÁCLAV RUBEŠ
2
JARNÍ PŘÍLOHA
17/2011
Poznejte patnáct míst jižních Čech 1
Kolébka Rožmberků První hádanka není náročná. Dnešní oblíbené vodácké centrum se siluetou romantického hradu bylo kolébkou rodu Rožmberků. Nejmenší městečko Jihočeského kraje vzniklo pod hradem se stejnojmenným názvem. Nejstarší částí hradu je mohutná válcová věž s krakorci, která nese jméno Jakobínka. Je to jediný pozůstatek části, která byla později nazvána Horní hrad. Přestože si posléze zvolili Rožmberkové své hlavní sídlo jinde, i tento objekt udržovali a rozšiřovali, ve 14. století začal vznikat tzv. Dolní hrad. Více než tři sta let, v letech 1620 až 1945, vlastnili místo Buquoyové. V 19. století provedli novogotickou přestavbu. Protože začínáme, pomůžeme téměř doslovnou nápovědou. Název hradu vznikl po dle erbu s růží: růžový hrad neboli „rosenberg“. A jeho zakladatel Vok I. si podle něj zvolil přídomek.
2
Severní bašta rožmberského panství Mohutná zřícenina leží na výrazném kopci jihovýchodně od Tábora. Hrad založil po roce 1262 pan Beneš z (přídomek musíme zatajit, neboť se jedná o název hradu). Poté jej vlastnili jeho dva synové, oba si postavili svá hradní centra se společným opevněním a tím vznikla v českém prostředí ojedinělá dispozice dvojhradu. V roce 1322 sídlil v nedalekých Příběnicích Petr z Rožmberka a hrad zakoupil. Rožmberkové tu nesídlili, nicméně objekt nechali důkladně zrekonstruovat, vybudovali další opevnění a působil zde purkrabí. Místo se stalo jakousi předsunutou ochrannou baštou rožmberského dominia směrem do vnitrozemí. Rožmberkové hrad vlastnili do konce 16. století, Petr Vok jej i s okolním panstvím prodal. Počátkem 17. století byl hrad již opuštěný.
3
Tip: V interiérech si můžete prohlédnout obrazovou galerii a bohaté sbírky nábytku, skla a porcelánu. Vlakové spojení: Z Českých Budějovic po trati 196 do stanice Rybník a poté navazující tratí 195 směrem na Lipno nad Vltavou.
Tip: Autobusem dojedete do dvanáct kilometrů vzdáleného Chýnova, kde můžete navštívit dům sochaře Františka Bílka. Vlakové spojení: Vlakem do Tábora nebo do Soběslavi a odtud pokračovat autobusem.
Tip: Město se nachází na úpatí Libína. Na tomto vrchu můžete vystoupat na rozhlednu. Vlakové spojení: Leží na trati 197 mezi Volary a Číčenicemi.
4
5
6
Tip: V budově Hrádku na druhém nádvoří zámeckého areálu je otevřeno nové muzeum. Vlakové spojení: Leží na trati 194 mezi Českými Budějovicemi a Novou Pecí.
Tip: Od kláštera vede stezka k vodopádům svatého Wolfganga a ke kostelíku Maria Rast. Vlakové spojení: Z Českých Budějovic po trati 196 do Rybníka a poté navazující tratí 195 směrem na Lipno nad Vltavou.
Tip: Z centra města dojdete pohodlnou procházkou k rybníku Svět, k Opatovickému rybníku a k neogotické Schwarzenbergské hrobce. Vlakové spojení: Leží na trati 226 mezi Veselím nad Lužnicí a Českými Velenicemi.
7
Zámek se svatebním sálem Petra Voka Dominantou tohoto města je renesanční zámek na ostrohu nad ústím říčky Smutné do Lužnice. Původně místo patřilo pražským biskupům, od nich je zakoupil král Přemysl Otakar II. Z dalších majitelů zmíníme ještě Šternberky, kteří hrad drželi dokonce třikrát. V roce 1569 kupuje panství Petr Vok z Rožmberka a podle plánů architekta Baltazara Maggiho přestavuje gotický hrad na reprezentativní renesanční zámek a žení se zde s Kateřinou z Ludanic. Po roce 1948 využívala zámek Československá akademie věd, nyní je v soukromých rukou a můžete si prohlédnout historické interiéry. Město je známé také díky lázním a keramické škole, která navázala na hrnčířskou tradici. Technickou zajímavostí je most zvaný Duha, z nějž se otevírá jedinečný pohled na zámek. V roce 1903 zde začala fungovat první elektrifikovaná trať na území Rakouska-Uherska vedoucí do Tábora, na jejímž vzniku se výrazně podílel František Křižík.
8
Lovecký zámeček Viléma z Rožmberka Na místě renesanční vily původně stával dvůr Leptač, který patřil Jakubu Krčínovi. Vilému z Rožmberka se však místo natolik zalíbilo, že je od svého regenta odkoupil a v letech 1583–89 tu vyrostl lovecký zámeček. Nejokázalejší místností zámku je velký přijímací zlatý sál. Reliéfní výzdoby patra vily a zámecké kaple provedl v letech 1588–89 italský štukatér Antonio Malana. Autorem malířských prací na zámku z roku 1589 je Georg Widman. Protože se místo nachází v bažinaté krajině, důležitým statickým prvkem stavby se staly olšové piloty, které zpevňují základy. Stavbu realizoval nám již známý architekt Baltazare Maggi z Arogna. Vznikl tu jeden z nejkrásnějších renesančních celků na sever od Alp. Zámeckou vilu obklopuje vodní příkop a symetrická zahrada, zámecký kostel je součástí zdí. V interiérech budete obdivovat skvostnou štukovou a malířskou výzdobu. Dříve tu bývala expozice animovaného filmu.
9
Tip: V pěti patrech budovy bývalé sýpky je umístěno Muzeum Vladimíra Preclíka. Vlakové spojení: Koncová stanice tratě 202 z Tábora. To je vlastně nápověda jako hrom.
Tip: Poblíž se nachází Lomec, jedno z nejvýznamnějších jihočeských poutních míst. Vlakové spojení: Vlakem do Českých Budějovic a dále už musíte autobusem.
Tip: Součástí prohlídky je i návštěva věštírny Emy Destinnové se slavným kostlivcem a průchod tajnou únikovou chodbou. Vlakové spojení: Vlakem do Třeboně nebo do Jindřichova Hradce a dále autobusem.
Hlavní sídlo Rožmberků Další hádanka je poměrně jednoduchá, město na této fotografii téměř okamžitě poznáte. Věž Máselnice, Plášťový most, divadlo s otáčivým hledištěm. Původně patřilo místo pánům s erbem zelené růže na stříbrném poli. Jejich nejvýznamnějším představitelem byl Záviš z Falkenštejna. Když tato větev Vítkovců vymřela, získali hrad v roce 1302 Rožmberkové. Historické jádro je tvořeno třemi celky: hradem, podhradím a městem. Areál hradu a zámku je po Pražském hradě druhý největší v ČR, celek čítá na čtyřicet budov soustředěných kolem pěti nádvoří a sedm hektarů zámecké zahrady. Z interiérů zmíníme rokokový Maškarní sál a eggenberský zlatý kočár. Město bylo založeno na pravém břehu Vltavy, řeka jej obtáčí ze tří stran. Návštěva okouzlujícího místa má bohužel jednu nevýhodu: davy a davy turistů.
Významný klášter založený Rožmberky Jeden z nejvýznamnějších českých klášterů založil v roce 1259 Vok I. z Rožmberka. Podle legendy, kterou zachycuje jeden z klášterních obrazů, zázračně unikl utonutí ve Vltavě a jako poděkování za svoji záchranu nechává vybudovat klášter. K velkému rozkvětu došlo v první polovině 14. století za Petra I. z Rožmberka. V této době vznikl vzácný cyklus gotických deskových obrazů. Celý areál představuje kompaktní, uzavřený celek, nejstarší částí je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pod kněžištěm se nachází rožmberská hrobka, Záviš z Falkenštejna je pochován v kapitulní síni. Klášterní knihovna obsahuje více než sedmdesát tisíc svazků. Po roce 1989 se sem vrátili cisterciáci, objekt je však pro turisty přístupný. V interiérech uvidíte mimo jiné nádhernou křížovou chodbu a kapitulní síň.
Město proslulé renesančními sgrafity Období největšího rozkvětu tohoto města je spojeno s Rožmberky, kteří je vlastnili v letech 1501–1601. Za své bohatství vděčilo privilegiu na obchod se solí, která se dovážela po Zlaté stezce z Pasova. Za stavovského povstání se město přidalo na stranu českých pánů a o svá práva přišlo. Hospodářský rozvoj ustal, ovšem díky tomu se zachoval původní renesanční komplex bez pozdějších zásahů. Město je proslulé zejména díky nádherné sgrafitové výzdobě renesančních domů. K nejkrásnějším patří Rumpálův, Knížecí či Bozkovského dům. V Sitrově domě můžete navštívit muzeum. Dominantou místa je kostel svatého Jakuba Většího, kolem historického jádra se dochovaly hradby. Jako závěrečnou nápovědu uvedeme, že zdejší školu navštěvoval Jan Hus.
Místo posledního pobytu Petra Voka Město uprostřed jihočeských rybníků bylo založeno v polovině 13. století. Nejprve jej vlastnili pánové s erbem stříbrné růže na červeném poli, v roce 1366 přicházejí Rožmberkové. Největší rozmach zažilo město za Viléma z Rožmberka. Petr Vok sem z finančních důvodů přesunul hlavní sídlo celého panství a v roce 1611 zde skonal. Ve zdejším zámku se nachází i vzácný rožmberský archiv. Od roku 1660 vlastní panství Schwarzenbergové, je to jejich vůbec první majetek v Čechách. Od roku 1979 se místo díky jedinečně dochovanému historickému jádru honosí titulem městská památková rezervace. Součástí centra jsou i budovy pivovaru Regent. Důležitou nápovědou jistě bude, když zmíníme, že název místa odvozujeme od „tříbení“ lesů.
Sídlo pánů s erbem modré růže na zlatém poli Hrad byl založen při obchodní cestě a brodu přes řeku na konci 13. století. Stal se sídlem pánů se znakem modré růže na zlatém poli. Posléze jej však vlastnili i Rožmberkové a dále páni z Hradce. Původní hrad byl po požáru renesančně upraven a na počátku 18. století přestavěn na barokní zámek. Místo je nejvíce spojováno s pobytem Emy Destinnové, která tu žila v letech 1914–1930 (oficiálně se stala majitelkou až v roce 1920). Po roce 1948 tu působila armáda a byl zde ústav sociální péče. Nyní je objekt v soukromých rukou, v roce 2006 byl zámek poprvé zpřístupněn veřejnosti. Prohlédnout si můžete expozici věnovanou Emě Destinnové. Město leží na řece Nežárce, a to doslova a do písmene. Dnešní zámek je trojkřídlá jednopatrová budova. V barokním průčelí jsou zasazeny dva portály po obou stranách původní věže, jež tvoří osu západního průčelí. K severnímu křídlu vedlo barokní schodiště, které však bylo v 50. letech zbořeno.
JARNÍ PŘÍLOHA
17/2011
3
Velká velikonoční soutěž Železničáře 10
Obranný bod panovníka proti rozpínavosti Rožmberků Tentokrát se nedíváme na místo z rožmberského panství, ale naopak na město, které založil Přemysl Otakar II. v roce 1265 na obranu proti rozpínavosti Vítkovců. Historické centrum leží na poloostrově, který vytvořila řeka Malše a Mlýnská stoka. Zdejší náměstí patří k největším v republice, má tvar čtverce s délkou hrany 133 metrů. Lemují je nádherné měšťanské domy s podloubími. Typickými symboly města jsou Samsonova kašna uprostřed náměstí a Černá věž. Je to samostatná stavba, spodní patra jsou gotická, horní renesanční. Původně sloužila jako strážná věž, hláska, zvonice a byla reprezentativním symbolem bohatství města, dnes je upravená jako turistická vyhlídka. Od roku 1832 fungovala pravidelná koněspřežná železniční doprava do Lince, zkušební provoz byl zahájen již v roce 1827.
11
Perla jihočeské gotiky I druhý klášter, který vám v soutěži představujeme, osídlili cisterciáci. Stejně jako místo na předcházejícím snímku jej založil Přemysl Otakar II. uprostřed rožmberského panství s cílem posílit svoji moc. V době zmatků po husitských válkách jej paradoxně získává Oldřich II. z Rožmberka, pravděpodobně díky padělání listin. Po třicetileté válce proběhly nákladné opravy, dalším obdobím rozkvětu byla druhá polovina 18. století. Z této doby pocházejí rokokové úpravy. V roce 1785 však Josef II. klášter zrušil. Nyní zde sídlí oddělení Jihočeské vědecké knihovny. Pro turisty jsou zpřístupněny objekty bývalého kláštera a literární expozice. Vzácným skvostem je kruhové okno, tzv. rozeta, v příčné lodi monumentálního chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Závěrem opět velká nápověda: původně se místo jmenovalo Svatá nebo Trnová Koruna.
12
Tip: V Mánesově ulici můžete navštívit Muzeum koněspřežky o první železnici na našem území. Vlakové spojení: Nejvýznamnější železniční uzel v jižních Čechách.
Tip: Nedaleko se vypíná nejvyšší vrchol Blanenského lesa, 1 084 metrů vysoká Kleť s kamennou rozhlednou pojmenovanou Josefova věž. Vlakové spojení: Leží na trati 194 mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem.
Tip: Směrem do Nové Bystřice a do Obrataně se můžete svézt unikátní úzkokolejkou. Vlakové spojení: Leží na trati 225 mezi Veselím nad Lužnicí a Horní Cerekví.
Hrad pánů s erbem zlaté růže na modrém poli Nyní jsme navštívili sídlo nejstaršího syna Vítka z Prčice. Za jednu z nejvzácnějších památek je považovaný minoritský klášter s kostelem svatého Jana Křtitele, nejvýraznější dominantou je však bezesporu areál hradu a zámku na břehu rybníka Vajgar. Rozsáhlá přestavba původního hradu proběhla ve druhé polovině 16. století za Adama II. z Hradce, realizoval ji již několikrát zmíněný architekt Baltazare Maggi. Unikátní ukázkou vlašské renesance je hudební pavilon Rondel, uvnitř skvostně manýristicky vyzdobený. Během prohlídky interiérů hradu a zámku uvidíte například renesanční pokoje s malovanými kazetovými stropy, gotickou kapli či Černou kuchyni, vybrat si můžete ze tří návštěvnických tras. V budově bývalého jezuitského semináře se nachází zdejší muzeum se slavnými Krýzovými jesličkami, největším lidovým mechanickým betlémem na světě.
CO MŮŽETE VYHRÁT v soutěži
1x
Maketa dvouvozové Regionovy od společnosti Pars nova
4x
Publikaci Jihočeský kraj z nebe – letecké snímky od známého fotografa Jiřího Bergera
5x
Kosmetický dárkový balíček od firmy Body Basics s tělovým máslem, sprchovým krémem a mýdlem Pravidla soutěže najdete na straně 1.
Sponzoři
13
Romantická zřícenina rožmberského strážního hradu Na výlet k této rozsáhlé zřícenině nebude stačit jen dopravní prostředek, do malebné krajiny musíte vyrazit pěšky. Můžete si vybrat z různě náročných tras, takže sem lze dojet i s dětským kočárkem. Hrad vybudovali Rožmberkové v polovině 14. století na skalnatém výběžku nad ústím Křemžského potoka do Vltavy na místě pravěkého hradiště. Hrad plnil vojenskou a správní funkci. Krátce tu byl vězněn Václav IV. S výjimkou krátkého období na počátku husitských válek hrad vlastnili během dvou set let jeho existence pouze Rožmberkové. V polovině 16. století je objekt uváděn už jako pustý. Zřícenina byla dříve přístupná. Po roce 2005 se ovšem vstup omezil a začalo se vybírat vstupné, což udělalo přítrž dříve oblíbenému přenocování pod širákem. Napovíme ještě německým názvem, který Rožmberkové užívali: Maidstein.
14
Město s hradem, zámkem i tvrzí První písemná zmínka o tomto místě pochází již z roku 1279. Vlastnili je páni s erbem stříbrné růže na červeném poli, v roce 1359 je získávají majitelé barevně obráceného znaku, tedy Rožmberkové. Původní gotický hrad postihly požáry, byl poničen během husitských válek, Vilém a Petr Vok provedli důkladnou přestavbu. Rožmberkové tu sice nebydleli, ale hrad se stal centrem rozsáhlého panství. Po vymření Rožmberků jej vlastnili Švamberkové. Ti se během stavovského povstání postavili proti císaři, hrad dobyl generál Karel Bonaventura Buquoy a od císaře dostal následně darem celé panství. Ani Buquoyové hrad neobývali, na počátku 19. století si totiž ve městě postavili ještě empírový zámek. Z města vede příjemná naučná stezka Terčiným údolím s romantickými stavbičkami a umělým vodopádem až k tvrzi Cuknštejn.
15
Tip: Příjezd vlakem vám umožní absolvovat příjemný okruh z jedné zastávky do druhé. Vlakové spojení: Z Českých Budějovic po trati 194 do stanice Třísov nebo Holubov a dále pěšky.
Tip: Nedaleko můžete navštívit Žumberk, jednu z mála dochovaných opevněných vesnic. Vlakové spojení: Leží na trati 199 mezi Českými Budějovicemi a Českými Velenicemi.
Tip: Navštívit můžete i blízký areál československého pohraničního opevnění, ke Slavonicím vede naučná stezka. Vlakové spojení: Vlakem do Slavonic nebo do Nové Bystřice a dále autobusem.
Hrad pánů se znakem stříbrné růže na červeném poli Hrad založil panovník Přemysl Otakar I. na strategickém místě, kde se střetávaly hranice tří území: Čech, Moravy a Rakouska. Ve druhé polovině 13. století jej získali Vítkovci a stal se centrem potomků Vítka IV., kteří měli ve znaku stříbrnou růži na červeném poli. V době působení Viléma z (jméno místa) hrad velmi ekonomicky a politicky posílil. V roce 1381 jej kupují Krajířové z Krajku a pobývají zde téměř dvě stě let. V roce 1771 postihla hrad katastrofa: byl zasažen bleskem, vyhořel a následně už zůstal opuštěný. V minulém století proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Z vysoké věže je výborný rozhled do dalekého okolí a též do nitra samotného hradního areálu. Nedaleko hradu se nachází obec Klášter. Bývalý klášter paulánů byl v 50. letech minulého století zbourán, naštěstí se dochoval cenný barokní kostel. Foto Jiří Berger (15x)
4
JARNÍ PŘÍLOHA
příběh Aprílový úlet s obřím ptákem
O
spalé aprílové odpoledne patřilo k těm krásným jarním dnům, kdy se příroda probouzí ze zimního spánku. Probudil se i pelikán v zoo nedaleko nádraží a zachtělo se mu svobody. Do cesty se mu ale postavila železnice. Nebo on jí?
A to vám mám jako věřit?
V železniční stanici na hlavní mezinárodní trati sloužil mladý výpravčí a nepřipouštěl si, že je ten den, kdy uvést někoho v omyl patří takřka ke křesťanské povinnosti. Nedělní služba se vlekla snad i proto, že vlaků jezdila oproti všedním dnům polovina. V poledne si ohřál oběd od drahé polovičky a ve chvíli, kdy pozřel první sousto, se rozezvučel telefon. „Sakra, teď má být pauza, tak co to zase jede,“ říkal si a značně nabroušený zvedl osahané sluchátko. „Pane výpravčí, rychle zastavte vlaky! V kolejišti u tranzita máte vobrovskýho ptáka, tak ať ho nepřejedou,“ naléhala pokladní, kterou výpravčí po hlase okamžitě identifikoval. A protože věděl, že dotčená nejde pro fórek daleko a že je navíc prvního dubna, nenechal se nachytat. „A to vám mám jako věřit, že to hejno vrabčáků, co vyzobává zrní z obilných sypáků, zmutovalo do nějakýho pterodaktyla? Hezkej pokus, ale na apríla já neskočím,“ odpověděl triumfálně výpravčí a nečekaje na odpověď, položil pokladní do vidlice. Stejně už ho volaly služební povinnosti – jel rychlík od Prahy.
Tohle je sabotáž
Postavit pro rychlík vlakovou cestu je dílem okamžiku a už vychází výpravčí ven z dopravní kanceláře očekávat vlak. Jarní
Jak pijí parní lokomotivy
1 400 m3 vody. Čerčanská vodárna sloužící i pro lokomotivy na hlavní trati byla největší, měla dvě nádrže s celkem 112 m3 vody, v Ratboři byla pouze krytá studna s pulsometrem. Lokálky nejen dnes, ale i v době svého vzniku, musely fungovat nanejvýš úsporně. O nějakých elektrických čerpadlech, podobně jako elektrickém osvětlení, nemohlo být řeči. K čerpání vody do vodojemů ve významnějších vodních stanicích tak řadu let sloužily parní stroje. Ty ale musel obsluhovat kvalifikovaný strojník. Anebo si s sebou mašinky vozily zařízení zvané pulsometr, které si parou z lokomotivy umělo načerpat vodu do zásoby. Ostatně nejen na lesních železnicích je romantika v podobě hadice spuštěné do horské bystřiny dosud k vidění. Anebo druhý způsob: pulsometr byl umístěn přímo ve studni a parní mašinka stojící poblíž napojená parním potrubím prostě několik desítek minut poctivě čerpala vodu do nádrží vodárny.
Voda – životodárná tekutina pro vše živé. Ale i pro nejznámější stroj na světě je voda základním předpokladem bytí či nebytí. Tím systémem je legendární vynález průmyslové revoluce – Wattův parní stroj.
Z
ásobování vodou, odborně nazývané zbrojení, je jedním z důležitých předpokladů pro provoz parních lokomotiv. „V době pravidelného provozu parní trakce bylo zabezpečení funkčnosti vodáren a příslušných rozvodů vody v depech a železničních stanicích úkolem prvořadého významu. Zpravidla tato povinnost náležela služebnám odvětví lokomotivního hospodářství, tedy lokomotivním depům,“ vysvětluje František Kaplan z Depa historických vozidel v Lužné u Rakovníka.
Kondenzace, akumulace a jiné vychytávky
Tendr versus tendrovka
Bylo to zdánlivě jednoduché. Takzvané vodní stanice tvořené zdrojem vody – studnou, vodojemem a vodními jeřáby s příslušným potrubím – se zřizovaly ve vzdálenosti zhruba 20 km. Tam, kde byly sklonové poměry obtížnější a tudíž i spotřeba vody vyšší, se zřizovaly blíž u sebe. Také byly zpravidla ve všech větších uzlech a všech výtopnách, tedy jakýchsi „domovech“ mašinek.
nejvýkonnější parní vozidla u nás uvezla až 35 kubíků vody. Na konci 19. století si lokomotivy tehdy s sebou, ve speciálním voze těsně spřaženém a nazývaném tendr, vozily zásobu nějakých 10 kubíků vody. Druhý základní typ parních mašinek, tzv. tendrovek, sice vyjma některých případů zlepšováků z dob válek anebo epochy východního bloku tendr nevozí, ale zato mají poměrně velké vodní vany na vodu po obou stranách kotle a některé i další ukrytou v rámu. Ty nejvýkonnější „páry“ vyráběné u nás do konce 50. let uvezly s sebou 35 kubíků vody. Její spotřeba především na těžkých vlacích na stoupáních byla docela závratná. Třeba taková původem německá nákladní lokomotiva 555.1 za pouhou sekundu odpařila 3 kila vody.
Nasunout hadici do horské bystřiny slunce má sílu, a tak výpravčího ze služebního slunění vyruší vysílačka: „Sedum sedum čtyři, volám Sever, příjem,“ nesou se rádiové vlny éterem. „Tady Sever, co se děje?“ „Zastavil jsem ve druhé staniční koleji, protože jsem něco zahlédl v kolejišti. Před mašinou mi stojí nějakej pták s velkým zobákem, asi pelikán. Heleď, zavolej sem někoho, ať si ho odvede, na houkačku nereaguje a přejet ho by byla škoda.“ Tak žádný apríl, ale ptačí sabotáž! Výpravčí bere vysílačku, mobilní telefon a jde zjistit, kdo mu z rajonu dělá holubník, tedy pelikánovník. Když se přiblíží ke stojícímu rychlíku, málem ho omývají. Více než metr vysoký pelikán kulí jedno oko nepřátelsky na výpravčího a druhé na tu plechovou potvoru, co ho chtěla zajet. Velký zobák a mohutné nohy vylučují jakoukoli osobní intervenci. Pokračování na str. 5
17/2011
Na bezmála devadesáti kilometrech lokálky Kolín – Čerčany – Kácov podle inspekční zprávy z počátku 20. století sloužilo 8 vodních stanic s 19 jeřáby, které za 24 hodin mohly dát přes
ROMANTIKA. Zbrojení parní lokomotivy 310.0134 v Liberci z místního zdroje vody.
ZAJÍMAVOSTI
ZAJÍMAVOSTI
1
4
V Albeři, na Jindřichohradeckých místních drahách, je umístěn vodní jeřáb přímo na viaduktu. Lokomotivy tu dříve čerpaly vodu přímo z říčky pod mostem. Dráhy pro své četné parní vlaky dokonce zcela nově vybudovaly vodní jeřáb a věžovou vodárnu ve stanici Kunžak.
2
Před Dobříší na hrázi rybníka jsou zbytky vodního jeřábu. Lokomotivy sem jezdily z koncové stanice v Dobříši zbrojit vodu, která se čerpala pulsometrem. Podobně v Černíči u Telče, kam na hráz rybníka zajížděly mašinky „nasávat“ vodu od roku 1903 až do roku 1976.
3
V Jílovém u Prahy sice stávaly dva vodní jeřáby, ale nebyla tu vodní věž. Voda se sbírala do tzv. polního vodojemu mimo nádraží, odkud samospádem mířila do jeřábů.
KLASIKA. Z vodního jeřábu ve slovenském depu Zvolen zbrojí stroj 331.037 během lokomotivních závodů Grand Prix.
Foto autor (10x)
Vodárny s čerpadly a studnou se nacházely co nejblíže vodě a tedy často i poměrně daleko od nádraží. Třeba dodnes zachovaná vodárna výtopny Jaroměř se nachází skoro kilometr od nádraží u mostu josefovské silnice přes Labe.
5
V Chocni dodnes existuje čerpací stanice u řeky Orlice. Voda ve směru do stanice se přiváděla potrubím přes hřeben nad bývalým Choceňským tunelem zbouraným v 50. letech 20. století do vodojemu, který mezi domky najdeme dodnes.
6
Například u stanice Opava východ jsou vodní jeřáby německého původu, které sem byly dosazeny v rámci investic do tratí v Sudetech za války.
7
V Olbramovicích jsou dosud vodní jeřáby používané společností KFJB, vzhledově odlišné od těch běžných.
A jak to bylo jinde? Na kontinentech, kde byla o vodu větší nouze, se přirozeně hledaly cesty, jak parní lokomotivy vybavit co největší zásobou vody. Příkladem budiž americké stroje s obrovskými tendry. Pro Afriku charakteristické lokomotivy Garratky měly obří nádrže na voze za i před lokomotivou. Za druhé světové války doznaly rozšíření tzv. kondenzační lokomotivy hospodařící s vodou podobně jako tepelné elektrárny. Některé stroje nejpočetnější německé válečné řady 52 získaly speciální tendr, v němž sice byly menší zásoby vody, ale zato rozměrné chladicí zařízení, které výfukovou páru umělo znovu zkondenzovat na vodu. Udává se, že na 1 000 km spotřebovaly pouhých 16 kubíků vody.
Někdy to jde i bez uhlí a vody
A věděli jste, že některé parní lokomotivy nepotřebují ani uhlí, ani vodu? Jedná se o tzv. akumulační lokomotivy, které se čas od času „nabijí“ – jejich tlaková nádoba se z pevného zdroje naplní přehřátou parou
pro čerpání vody z řek či studní slouží pulsometry. a nějaký čas, podobně jako akumulátorová vozidla po nabití elektřinou, vydrží jezdit. Tyto lokomotivy byly určeny většinou pro provoz ve výbušných prostředích, kde by i jediná jiskra byla počátkem apokalyptického scénáře, například v chemičkách. Na vlečce ústeckého podniku Setuza jedna tato takzvaná „bezohňová“ lokomotiva ještě nedávno posunovala. Pokračování na str. 5
NEJMODERNĚJŠÍ. Zařízení pro zbrojení vodou na Jindřichohradeckých místních drahách vyrostlo v posledních letech pro potřeby historických vlaků.
JARNÍ PŘÍLOHA
17/2011
5
Pokračování ze str. 4
příběh
Hasiči místo vodních jeřábů
Pokračování ze str. 4 A tak se stojí. Stojí rychlík od Prahy, k vjezdovému návěstidlu se blíží EuroCity a blíží se i skupina odpoledních osobáků… Co se teď dá dělat?
Romantická doba báječných ocelových ořů a skutečných chlapů v jejich budkách je už ale nenávratně pryč. Po skončení provozu parních lokomotiv se většina vodních zařízení přestala udržovat, případně zcela zrušila. Pro provoz nových trakcí byla přizpůsobena jen část zařízení, především těch nacházejících se v lokomotivních depech. Kde dnes vodu pro nostalgické vlaky brát? Tím asi nejsnadnějším způsobem řešení je využití prostředků hasičské záchranné služby. Buď hasičů Správy železniční dopravní cesty, státní organice, nebo obecních či dobrovolných. V nácestných stanicích během delších přeprav anebo ve vratných stanicích bývá k doplnění
Létat je tak... těžké
pro nostalgické jízdy se někdy využívají hasičské cisterny. vody využito požárních autocisteren. Od tohoto systému se ale postupně upouští pro nemalé náklady. Nabízejí se další způsoby. Jedním z jich je provoz speciálních hasičských vlaků. Cisterna s vodou poslouží k „ostrým“ výjezdům k požárům zaviněným parními mašinami, ale většinou však bývá využita právě k doplňování vody při provozu lokomotiv. Výhodou je, že požární vlak je odeslán do určené stanice jako vozová zásilka a tam použit, až když obsluhující personál přijede nostalgickým vlakem. Další možností jsou hydranty. Jejich nevýhodou je ale poměrně malý průřez potrubí a tedy dlouhá doba čerpání. Vždyť napojit tendr žíznivého rychlíku za pomoci vodních jeřábů se dříve muselo stihnout během několikaminutové zastávky tak, aby cestující nic nepoznali a jízdní řád byl dodržen.
ZA STARÝCH DOB. Týden parního provozu v Králíkách (1985).
POMOC. Dnes parní lokomotivy nejčastěji vyzbrojují hasiči SŽDC.
Was ist das pelikan?
HAŠENÍ. Vodní vůz lze využít i k likvidaci požárů.
Foto archiv – Lužná
PUMPA. Aby neměli žízeň strojvedoucí ani topič...
Chytré maskování
Nápaditou možností je vhodná úprava kolejových vozidel. „Lokomotivy se doplní pomocným plnicím potrubím vyústěným v zadní dolní části parní lokomotivy tak, aby to co nejméně narušovalo její vzhled. Tímto potrubím je možno doplnit zásobní vodní prostory nejen ze silničních vozidel, ale i z vozů zařazených ve vlaku za lokomotivou,“ říká František Kaplan. Tím může být třeba běžný kotlový vůz (cisterna). V Železničním muzeu v Lužné byl před několika lety pro lokomotivu 477.043 Papoušek adaptován služební vůz řady Da. Umístilo se do něj deset plastových nádrží po 1 000 litrech a potrubí bylo vyvedeno na oba konce vozu. Tak byla zásoba vody Papouška 15 m3 zvýšena o 10 metrů krychlových. Pro menší tendrovku 354.195 (se zásobou vody 10,5 m3) byl upraven krytý nákladní vůz řady Ztr, do něhož byla při sponzorské opravě v Lostru Louny instalována hranatá kovová nádrž o objemu rovněž 10 metrů krychlových. Nechybí v ní přepad a peřejníky snižující vliv přelévání vody působením brzdných či odstředivých sil. Velkou výhodou je, že takto upravené vozy nijak nenarušují vzhled historických souprav, neboť i nákladní vůz představuje spěšninový vůz, v minulosti do osobních vlaků běžně zařazovaný.
Voda v moderní době
Dnes jezdí lokomotivy na elektřinu nebo naftu. Jejich mozkem je mikroprocesorový řídicí systém a srdcem trakční či spalovací motor. A vodu potřebují maximálně na jejich chlazení. Čím je doba technokratičtější a systémy sofistikovanější, tím větší problém je zabezpečit životadárnou tekutinu pro stroje našich dědů a otců. O to víc si zaslouží poklonu všichni ti, kteří se o provoz „páry“ starají a třeba ani nejsou vidět. Děkujeme vám. Martin Navrátil
„Zavolej policajty, když chytaj psy, tak si odvezou i tuhle obludu,“ radí strojvedoucí rychlíku. Ale výpravčí ví, že policie mu v tuhle chvíli nepomůže. A tak volá do zoo v sousedství. „Máte tady asi jednoho z vašich chovanců, tak si pro něj rychle přijeďte, zastavil nám vlaky na oba směry,“ popisuje situaci výpravčí a dostává se mu slibu, že pracovníci odchytu jsou na nádraží cobydup. Pelikán, který zatím apaticky postával před rychlíkem, jako kdyby vyslechl rozhovor se svými vězniteli také. Rozmáchl křídla, mohutně zamával, vznesl se a… po dvou metrech hned zase přistál. Po dlouhé době lenošení v zoo byla tato přirozenost pro něj už asi namáhavá. Moc daleko sice nedoletěl, ale cesta pro rychlík byla volná. A tak se začalo opatrně jezdit. Rychlík odjel krokem a na řadu přišlo écéčko, stojící už asi 15 minut u vjezdového návěstidla.
MNOHO VARIANT. Každá drážní společnost měla svoje typy vodáren. Druhá zleva je poměrně moderní konstrukce.
ZAJÍMAVOSTI
ZAJÍMAVOSTI
8
11
Vodárnu na krušnohorské úzkokolejce Steinbach možná znáte z fotografií. Přímo na budově je otočné rameno vodního jeřábu, z něhož mašinky „pijí“. Podobné, i když na první pohled ne tak malebné vodárny s jeřábem, bychom mohli najít i v České republice.
Tendr plný tekutin. Zásobníky tzv. mazutových nebo olejových lokomotiv měly ve své spodní části tradičně vodu, horní část, kde je běžně uhlí, byla přestavěna na nádrž na topný olej.
12
V Rakousku se tendry válečných lokomotiv řady 52 po válce modernizovaly tak, že se v nich pomocí přepážek zřídila nevelká budka pro vlakvedoucího. Nebylo to nejpohodlnější. O tom, zda to pracovníkům za jízdy nešplouchalo v uších, není nic známo.
9
Mezi tendry jsou na první pohled zvláštní ty u kořistních lokomotiv 555.0 přezdívaných Němka, vyráběných v Evropě za druhé světové války pro Německo jako řada 52 (nebo 42). Tzv. Vanderbildtův tendr vycházel původně z konstrukce cisternového vozu, byl bezrámový a celosvařovaný a tedy i výrobně levný. Uvezl 30 m3 vody a 10 tun uhlí. Lokomotiv 52 se vyrobilo skoro 8 tisíc, tendrů ještě více. Řada se jich u nás a v SSSR po válce přestavěla na mazutové vytápění.
13
Kromě tendrovek, které mají zásoby vody a uhlí přímo na sobě, existují i tzv. polotendrové lokomotivy. Zásobník je připevněn za lokomotivou pomocí zvláštních čepů. Dvě takové úzkokolejné mašinky spatříte dosud v provozu na muzejní dráze v Mladějově na Moravě.
10
Kolik se do tendru vejde vody, lze vyčíst poměrně snadno z jeho označení. To, stejně jako systém označování lokomotiv, vymyslel konstruktér Vojtěch Kryšpín. Když se k první velké číslici v označení přičte trojka, zjistíte, kolik se dá do tendru naložit uhlí (v m3). Poslední dvě velká čísla udávají objem vodní nádrže v krychlových metrech. Největší český Tendr řady 935.2 může vézt 9 + 3 = 12 tun uhlí a 35 m3 vody.
14
Tam, kde byl vody momentálně nedostatek, třeba z důvodu opravy vodárny, se voda dříve dovážela tzv. vodními vozy, což mohly být buď cisterny, anebo vyřazené tendry.
15 ČEKÁNÍ. Zbrojení Zeleného Antona v Martinicích v Krkonoších.
Na 88 km lokálky Ko- lín – Čerčany – Kácov na počátku 20. století sloužilo 8 vodních stanic s 19 jeřáby, které za 24 hodin mohly dát přes 1 400 m3 vody.
Bezprostřední nebezpečí bylo sice zažehnáno, ale co když si opeřenec zase usmyslí sabotovat železniční dopravu? Rozhodnutí přijde rychle. Vlak vyšší kvality dostane rozkaz, kde se mu nařídí pomalá jízda kolem místa, kde se uprchlý pelikán vyskytuje. A tak výpravčí v rychlosti napíše rozkaz a už už bouchá na dveře mašiny. Vykoukne hlava a říká: „Halo, kolége.“ „No těbůh, to je Helmut jak poleno, jak já mu vysvětlím, co po něm vlastně chci,“ říká si výpravčí a strká německému strojvedoucímu do ruky všeobecný rozkaz. A Němec čte: „F kilometru fymf hundrt neun und cvancyk je neosnašena pomala jísda cén kilometr kolem peli, peli… was ist das pelikan?“ ptá se výpravčího se zoufalstvím v očích, protože tohle slovíčko ho v kurzu určitě neučili. „Das ist der gróse veise fógl myt gróse zobákem, no…,“ vysvětluje se stejným jazykovým zoufalstvím výpravčí. „Ja sice fůbec nerosumět, ale tady já pomalu pojedu,“ odvětí s nedůvěrou německý kolega a podepíše se na nejbizarnější rozkaz, který kdy výpravčí ve své kariéře sepsal. Écéčko se doslova odplazí, ale pelikán přežije jeho jízdu bez újmy. Dobrá věc se podařila.
Lovci Pampalini a zvířecí anton
Zhruba v době, kdy výpravčí vysvětloval, kdo nebo co je pelikán, vykoukly za rohem staničního tranzita dvě hlavy. Plíživá chůze a podivné „bazmeky“ v rukou prozrazovaly, že tentokrát nejde o dopravní kontrolory. Dva lovci Pampalini si přišli pro uprchlíka. Za necelou minutku bylo po všem. Pelikán nekladl odpor a snad byl i rád, že je jeho jarní dobrodružství za ním. Nádraží opouštěl neslavně oděn do sítě v útrobách zvířecího antonu. Těžko říci, komu tenkrát spadl větší kámen ze srdce. Jestli řediteli zoo, mladému výpravčímu nebo samotnému pelikánovi. Tomu se sice jeho úlet zdařil jen částečně, ale výpravčí díky tomu pochopil, že není apríl jako apríl a úlet jako úlet.
Václav Rubeš
6
JARNÍ PŘÍLOHA
sport Tenisová klání na Moravě
R
egionální sportovní komise při OSŽ v Olomouci pořádá dne 13. května pro všechny zaměstnance a důchodce ČD, ČD Cargo, SŽDC a členy OSŽ odčleněných organizací obvodní kola MČR železničářů v tenise. Soutěže se konají na dvorcích: TK SEREZA Ostrava-Poruba (dříve VOKD Poruba), organizační pracovník Vítězslav Toman (mobil 731 184 419, Vitezslav-toman@seznam. cz); TK MILO Olomouc, organizační pracovník Ivo Šimek (mobil 603 822 514, mail –
[email protected]); Slovácký TK Břeclav, organizační pracovník Ing. Zdeněk Průša (mobil 602 550 768, ČD 972 623 300, mail –
[email protected]. cd.cz). Přihlášky zasílejte na výše uvedené e-mailové adresy či volejte na telefonní čísla do 6. května. Mimořádně je možné se přihlásit také přímo při prezentaci na jednotlivých turnajích (prezentace končí v 8.30 hodin). Nejlepší účastníci všech tří turnajů postoupí do oblastního kola Morava, které se uskuteční v Břeclavi dne 27. května. (pol)
PENZION RELAX Chřibská nádraží školení, semináře, rekreace, učebna, sauna, dětské hřiště, příznivé ceny. www.penzionrelax.cz tel.: 728 778 380
17/2011
CK Kysuca Tour, spol. s r.o. ponúka letné dovolenky so ZĽAVOU 250Kč na deti od 4 r. do 12 r. z ceny ubytovanie v sezónnych pobytoch a deti do 4 r. majú pobyt zdarma bez naroku. 10dňové zájazdy do BULHARSKA – Pomorie v ležadlovom vozni do Burgasu POMORIE červen + září červenec + srpen od 5 200 Kč 5 980 Kč 2lôžková izba od 7 200 Kč 8 580 Kč 3lôžková izba 4lôžková izba od 10 140 Kč 10 920 Kč V cene je zahrnuté 7x ubytovanie: v penziónoch pri mori, izby s vlast. príslušenstvom a balkónom. Pre náročnejších záujemcov ponúkame hotelové ubytovanie v Pomorí v hoteli Diana. 10dňové zájazdy do ČIERNEJ HORY – Sutomore v ležadlovom vozni do Sutomore/Bar SUTOMORE červen + září červenec + srpen 5 400 Kč 6 500 Kč 2lôžková izba 8 600 Kč 9 440 Kč 3lôžková izba 4lôžková izba 10 400 Kč 12 380 Kč V cene je zahrnuté 7x ubytovanie: v penziónoch pri mori, izby s vlast. príslušenstvom a balkónom. Všetky ceny sú bez ceny za dopravu. Pobyt je možné predĺžiť na 14 nocí. Bližšie informácie na web. stránke: www.ck–kysucatour.sk alebo osobne v kancelárii na ŽST Kys. N. Mesto alebo na telefónoch 00421/41/421 1620, alebo želez. telefón 900/421/930/831/57, mobil: 00421/908 219 442 alebo e–mailom:
[email protected].
ALBÁNIE NA KOLECH 16.–27. 9., 2x apartmá, 7x hotel se snídaní – Vlore, trasy jižní Albánie Info: 602 118 492
KUŘÁCI
ODVYKNETE. 90% úspěch! Tel.: 224 214 617, 604 207 771
Ck H–Tour
Nabízí zájezdy – děti slevy! • Černá Hora – Sutomore, vlakem od 3 070 Kč za 7 nocí červen + září, 10 nocí červenec + srpen 4 990 Kč, výběr penzionů, jízdné 3 450 Kč/os., pouze lehátka + transfer + 700 Kč/os. • Bulharsko – Sozopol, penzion Ruska, vlakem, 7 nocí/pokoje a apartmány 2 590–3 590 Kč, jen leh. + trans. 1 500, jízdné, lehátka + transfer 4 290 Kč • Řecko Chalkidiki – Stavros, penzion, 12den. zájezdy auto-
nabízíme CELOROČNÁ PONUKA 2011 Kežmarok – Vysoké Tatry Priváty: 9 EUR osoba/noc REDER – Slavkovská 24, 060 01 Kežmarok mobil: 00421 905 344 493, e-mail:
[email protected] bus (9 noclehů) 6 300–6 900 Kč/os., polop. 300 Kč/os. • Sýrie + Jordánsko 29 990 Kč/ /letenka. Taxy + příplatky z Prahy, transfery, 9 noclehů + snídaně, průvodce aj. • 17.–29. 8. 2011 Murmansk, Solovki, Petrohrad vlakem, s FIP + OSŽD 16 990 Kč, včetně jízdného 22 880 Kč tel./fax: 581 614 552, 607 611 998, 9–20 hod., www.2–dovolena.cz e–mail:
[email protected]
OSŽ žst. Bylnice www.oszvalassko.ic.cz
multižánrový hudební festival
Brumovský semafor
7.5. 2011 areál hradu BRUMOV
15:00
MillEniUM | rock | Brumov inSECt | rock | Valašské Klobouky
16:00
P&W GAME | rock | Veselí nad Moravou
17:30
CiMEnt | rock | Valašské Meziříčí
19:00
intOlERAnCE | rock | Valašsko
20:30
FlEREt | folkrock | Vizovice
22:00
EyESORE | pop-alternative | Brumov
14:00
CiMEnt
P&W GAME
intOlERAnCE
Křest nového CD – Anděl
Vstup: do 20 let 50 Kč, ostatní 150 Kč
Za nepříznivého počasí se akce uskuteční v Kulturním domě Brumov - Bylnice. info: www.brumovsky-semafor.wz.cz
FlEREt
EyESORE
JARNÍ PŘÍLOHA
17/2011
7
Rozmarínka a Orchestrion
výročí Získal srdce lidí pro železnici Dne 8. února jsme si připomněli nedožité 100. narozeniny nestora železničních modelářů Vladimíra Zusky.
P
VÁŠEŇ. Denisa věnuje každou volnou chvíli osmsetdesítkám. Její studentský pokoj zdobí i 120krát zmenšený model oblíbeného motoráčku.
Sladkých šestnáct. V tomto věku mnohý z nás prožil svou první lásku. Stejně tak i hrdinka příběhu, který vám chci vyprávět. Nebylo by na něm nic tak zvláštního, kdyby jejím vyvoleným nebyl motorový vůz řady 810.
N
a začátku byla mladá pohledná studentka fotografující starý nepohledný motorák a jeden dobrácký strojvedoucí. Zaujalo ho, co si může děvče ve věku, kdy by mělo spíš randit, najít zajímavého na jeho motoráčku se třemi křížky na hřbetě. Zvědavost mu nedala, a tak se zkrátka zeptal. Dostalo se mu šokující odpovědi. Nejenže je dívka studentkou děčínské dopravní průmyslovky a její vědomosti o našich donedávna nejrozšířenějších motorových vozech přezdívaných Orchestriony předčí i leckterého letitého nádražáka, ale chce na nich po absolutoriu jezdit jako strojvedoucí!
Koleje místo zubních protéz
Chomutovská rodačka Denisa Rozmarínová nemá v žilách modrou krev. Nepochází z železničářské rodiny a její zájem o vlaky v ní probudil kamarád Ondra, její dnešní spolužák oboru Železniční doprava a přeprava na Střední průmyslové škole strojní a dopravní v Děčíně. „Vlaky se mi líbily už od dětství, ale asi od jedenácti let k nim mám blízko. A neptejte se mě proč, sama
JMENOVKYNě. Nejoblíbenější motorák Denisy nese její jméno.
Jezdí skoro všude.
nevím,“ říká Denisa. Při volbě střední školy si Denisa prosadila svou a místo zubní laborantky se z ní stal elév železničářské profese. Tak jsou kostky vrženy. A proč si ze širokého spektra řad vybrala ten nejzatracovanější motorák? „Vím, že ho lidé nemají moc rádi, protože drncá, je hlučný a jezdí docela pomalu, ale je přece tak romantický,“ vysvětluje něžně Denisa. Jako studentka prvního ročníku má Denisa před sebou ještě dlouhou a složitou cestu, ale její odhodlání je obdivuhodné. „Překvapilo mě, kolik toho Denisa o Orchestrionech ví. Zajímaly ji i technické parametry. A její cíl, stát se strojvedoucí, se u žen obecně jen tak nevidí, proto by měla mít naši podporu,“ říká Miroslav Holek z DKV Praha, strojvedoucí, jehož motorák si Denisa zvěčnila do své sbírky.
Premiantka v ĆéDésu
810 JAKO Z NOUZE CTNOST
O
rchestrion, Televize, Kriplkára nebo Šukafón. Expresivnější přezdívky pro železniční vozidlo u nás asi nenajdete. Nejzatracovanější motorák našich dějin byl i nejpočetnějším hnacím vozidlem ČSD a později ČD (téměř 700 kusů). Vznikl jako nouzové řešení pro nedostatek jak čtyřnápravových, tak dvounápravových motorových vozů na konci 70. let a suploval jejich funkci často i na výkonech pro něj naprosto nevhodných. V posledních letech podstupují tyto vozy „převýchovu“ na Regionovy. Tyto „nechtěné děti“ ale odvedly velký kus práce, a proto jim patří čestné místo v naší železniční historii.
Foto J. HelmicH
Že má Denisa dráhu opravdu pod kůží, dokazují i její aktivity, kterým věnuje volný čas. Jezdí jako průvodčí v Klubu přátel Krušnohorské železnice při nostalgických jízdách, vytváří webové stránky o svých nejoblíbenějších motorových vozech i o železnici jako celku. Ač z neželezničářské rodiny, podařilo se jí posbírat od kamarádů a známých celou uniformu včetně červené čepice. „Jen ta výpravka mi schází,“ směje se Denisa s tím, že to prý tolik nevadí, protože jako strojvedoucí ji přece potřebovat nebude. Na náročnou strojvůdcovskou profesi se pečlivě připravuje. Je premiantkou ročníku a její zapálení jí přineslo i první ovoce. Je zapojena do Stipendijního programu Českých drah ČéDés. Oceňuje na něm zejména volnou jízdenku po celé republice i jistotu zaměstnání hned po ukončení studia.
Foto AUTOR (2x)
Za řídicí pult osmsetdesítky však bude moci usednout až po dovršení jedenadvaceti let. Taková jsou pravidla. Při tempu obnovy vozidlového parku by se ale mohlo stát, že za pět let už žádný Orchestrion nebude brázdit koleje. Má Denisa i nějakou jinou oblíbenou řadu? „Mám ráda Hurvínka (M 131.1), Kredenc (M 262.0), Singrovku (M 240.0) nebo Krokodýla (M 286.0),“ vyjmenuje Denisa bezchybně legendární motorové vozy a dodává: „Ale ty už samozřejmě v provozu určitě nebudou. Když nebude zbytí, tak Desiro, ale nejlepší je stejně osmsetdesítka.“ Ve výčtu ale chybí Regionova. Proč? „Nemám je ráda. Chápu, že je modernější, ale když vzniká další Regionova, musí jeden starý Orchestrion umřít,“ říká smutně. Elektrická trakce Denise neučarovala. Z „tramvají“ má nejraději Eso řady 363, ale ctí názor, že velké mašiny jsou pro velké kluky a motoráček má přece skoro dívčí proporce.
Sny se mají plnit
Náročné a zodpovědné, přesto romantické a návykové – tak by se dalo popsat zaměstnání strojvedoucích. Denisa dnes říká, že je připravena na noční nástupy i složitý rodinný život. Ať už je tato první láska jen poblouzněním smyslů nebo celoživotním vztahem, nadšení, které má tato mladá dáma pro stroje, oslovující takřka výhradně mužské pokolení, je ohromující. Dokonce natolik, že odzbrojuje i „mašinfírovské“ mazáky, kteří jí pomáhají na cestě k vysněnému cíli. A protože nejlepší reklamou pro železnici je železnice sama, patří jim za to velký dík. Držme tedy Denise palce i my. VÁCLAV RUBEŠ
Velikonoční fejeton: Moje žena mi věří M oje žena mi věří. Bezvýhradně. Každé mé slovo je pro ni zákonem. Pravda, sama toho moc nenamluví, ale zato se pořád usmívá. Takovým zvláštním úsměvem. Třeba tuhle. Přišel jsem domů k ránu, nohy se mi trošku pletly, sem tam jsem únavou upadl a jazyk mě, prevít, už vůbec nechtěl poslouchat. Žena nic. Stojí a kouká, jak porážím stojací lampu, ve tváři ten věčný chápající úsměv. Považuji za slušné jí svou situaci osvětlit, protože v pokoji je následkem rozbité lampy tma jako v pytli. „Bětuško,“ povídám, „zábava, ehm, porada se, škyt, natáhla, a pak mi ještě ten, no, vedoucí navrhnul: Hochu, musíme se dorazit! Teda ne my, ale ty emblémy, vlastně problémy,
kde jsem to, tak jsme…“ A znovu jsem sebou praštil. Ale i vleže vidím, že žena mi věří doslova, kolik máme práce po nocích. Moje žena mi zkrátka věří všechno.
Humorná scénka pro firemní večírek
Onehdy jsem si pozval domů kolegyni. Slušné, milé děvče. Občas jí koupím nějaký ten hadřík a ona je na mě hodná a říká mi: Ty můj staroušku! V bytě přetopeno, moc jsme toho na sobě neměli, lze dokonce říct, že vůbec nic. A vtom se nečekaně vrátila žena. (Pracuje na dráze v turnusu a nějak jsem si popletl její služby…) „Nazdar, Bětuško, už jsem se tě nemohl dočkat!“ hlaholím a házím přes Janičku ubrus,
který se mi podařilo jedním tahem strhnout ze stolu. Bohužel i s čínskou vázou. „Jdeš jako na zavolanou. Zkoušíme totiž tady s kolegyní humornou scénku pro firemní večírek. Manželka načapá starého s milenkou – vtipné, ne?“ Žena se zdvořile usmívá a nic neříká. Ale já vím i beze slov, že mi jako vždycky stoprocentně věří.
To se přepočítala
Potom mě v yhodili z práce. Prý pro nespolehlivost zapříčiněnou alkoholismem a nevázaným sexuálním životem. Ale pravý důvod spočívá samozřejmě v něčem jiném. Hned jsem ho ženě patřičně naservíroval. „Báli se mě, Bětuško, báli se mých schopností! Brzo bych
všechny ty panáky od vedoucího výš úplně zastínil. Tomu se chtěli vyhnout, protože až bych vyšoupnul z křesla i ředitele, zavedl bych ve firmě vojnu jako řemen. Vlastně ty chudáky docela chápu…“ Žena se usměje. Nepromluví, ale mně je stejně jasné, že mi naprosto věří. Přirozeně, zná moje přednosti. Včera mi žena utekla. (Hm… pár dní před Velikonocemi. To abych se celé svátky protloukal po hospodách…) Narychlo si sbalila pár svršků a nechala mi dojemný vzkaz: Vzala jsem si těch našich dvě stě tisíc, polovinu časem vrátím… Zřejmě si ty peníze ani nepřepočítala, dobračka, jinak by musela vědět, že ve skrýši v knihovně už dávno dvě stě tisíc nebylo. Ale divíte se? Moje žena mi přece věří. TOMÁŠ CACH
ovoláním byl učitel v Jesenici u Rakovníka. Jako neúnavný popularizátor železnice napsal desítky a stovky článků a knih. Mezi jeho nejznámější tituly patří například Modely osobních vozů ČSD, Modely železnice v terénu, Návěstidla na modelovém kolejišti, Historie provozu železnic na Rakovnicku, 100 let místní dráhy Rakovník – Mladotice nebo Lokomotivní depa a jejich modely. Vladimír Zuska se narodil sedm let před pádem rakouské monarchie. O dráhu se zajímal od dětství a také si ji zvolil jako své povolání. Při každodenním dojíždění vlakem v době studií si povídal s topiči a strojvedoucími, do notýsků si zapisoval čísla mašinek a vozů a pořídil později naprosto nedocenitelnou databázi provozu ve 20.–40. letech. Významným momentem jeho mládí bylo studium u malíře Václava Rabase, který v mladém studentovi rozvinul výtvarný talent. Odtud jeho dokonalé skici vozů a lokomotiv.
Jeho zájmu o železnici si pochopitelně všimli a oceňovali jej mnozí železničáři, a tak i přes přísné drážní předpisy mu někteří strojvedoucí umožnili pohlédnout na trať i ze strojvůdcovského stanoviště. Prožil naplno motorizaci našich železnic, „zlaté časy“ Československých státních drah v období mezi světovými válkami nebo rozbití sítě v období protektorátu. Aktivně provozoval hudbu, hrál ochotnické divadlo, pomáhal vytvořit loutkové divadlo a podílel se na organizaci vlastivědného muzea v Jesenici. Řada žáků jej poznala i jako vedoucího zájmových kroužků. Tím nejvýznamnějším se stal kroužek železničních modelářů, založený roku 1964. Zatímco většina modelářských klubů sdružovala především dospělé, jesenický klub byl od prvopočátku zaměřen na mládež.
Věčně přestavované kolejiště nebylo nijak překomplikované (v rámci možností tehdejšího trhu RVHP), díky Zuskově citlivému pedagogickému přístupu tu ale vyrostla celá řada úspěšných modelářů či budoucích mužů okřídleného kola. Přibližně devadesátiletého Vladimíra Zusku jsem měl ještě tu čest poznat, dělat s ním rozhovor, naslouchat vyprávění o provozu rakovnických mašinek před mnoha desetiletími. Nechal jsem si také předvést jesenické školní kolejiště. Byl to zážitek, na který se nezapomíná. Dne 15. července 2004 mu bylo zastupitelstvem obce Jesenice uděleno čestné občanství. Zemřel 16. října 2006 ve věku 95 let. Klub železničních modelářů pokračuje v jeho díle.
Martin Navrátil
JARNÍ PŘÍLOHA
17/2011 autor petr hajniš
8