Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Mgr. Jana Řezáčová

Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Natália Beharková, Ph.D.

Brno 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

……………………………………. Brno 16. 6. 2015


Děkuji vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Natálii Beharkové, Ph.D. za velkou míru pochopení a trpělivosti. Dále místopředsedovi katolické asociace nemocniční kaplanů v České republice a koordinátorovi pastorační služby v brněnských nemocnicích P. ThLic. Leo Zerhauovi, Th.D. za zajímavé návrhy při hledání tématu práce a za pomoc se šířením dotazníků v městě Brně. Za umožnění sběru dat během konference „Zdravotník – křesťan v dnešní nemocnici“ děkuji také otci Leovi a současně i Bc. Lucii Rybákové. Brněnským sestrám alžbětinkám S. Bohumile a S. Lucii jsem vděčná za konkrétní příklad práce řeholnic ve zdravotnictví a za životní příběhy. Mé velké díky patří také všem ostatním řeholním bratrům a sestrám, kteří se zapojili do průzkumu. A na závěr bych chtěla svou vděčnost vyjádřit i všem skvělým kolegům z Hospice sv. Alžběty, celé své rodině a všem mým přátelům za významnou psychickou, fyzickou, sociální i spirituální podporu!

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................. 7 1

ŘEHOLNÍCI ....................................................................................................... 8

1.1

Charakteristika .................................................................................................... 8

1.1.1 Zasvěcený život................................................................................................... 8 1.1.2 Kláštery ............................................................................................................... 9 1.1.3 Řeholní oděv ....................................................................................................... 9 2

HISTORICKÝ VÝVOJ ROLE ŘEHOLNÍKŮ V ČESKÉM ZDRAVOTNICTVÍ .......................................................................................... 11

2.1

Počátky špitálnictví ........................................................................................... 11

2.2

17. a 18. století .................................................................................................. 13

2.3

19. a 20. století do roku 1948 ............................................................................ 14

2.4

Období let 1948 – 1989 ..................................................................................... 14

2.4.1 Mužské řády ...................................................................................................... 15 2.4.2 Ženské řády ....................................................................................................... 15 2.5

Po roce 1989...................................................................................................... 17

3

SEZNAM ŘEHOLNÍCH ŘÁDŮ A INSTITUTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ........................................................................ 18

3.1

Mužské řády ...................................................................................................... 18

3.1.1 Řád maltézských rytířů (Řád johanitů, Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě) ......................................................... 18 3.1.2 Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského .................................. 19 3.1.3 Německý řád (Řád Německých rytířů, Řád bratří a sester německého domu Panny Marie v Jeruzalémě) ............................................................................... 19 3.1.4 Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou ................................................... 20

4

3.1.5 Milosrdní bratři (Hospitálský řád sv. Jana z Boha) .......................................... 21 3.2

Ženské řády ....................................................................................................... 22

3.2.1 Řád svaté Alžběty (Alžbětinky) ........................................................................ 22 3.2.2 Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Boromejky) .......... 22 3.2.3 Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (Cyrilky) .......................................... 23 3.2.4 Kongregace Dcer Božské Lásky ....................................................................... 24 3.2.5 Česká kongregace sester dominikánek (Dominikánky) .................................... 24 3.2.6 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Opavě (Opavské františkánky) ..................................................................................................... 25 3.2.7 Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže (Křížové sestry) ............................. 25 3.2.8 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny (Františkánky – Grohova) .................................................................... 26 3.2.9 Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka ............................................. 26 3.2.10 Kongregace sester premonstrátek ..................................................................... 27 3.2.11 Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova .................................... 27 3.2.12 Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul (Vincentky) ................. 28 3.2.13 Misionářky lásky ............................................................................................... 28 3.2.14 Kongregace sester sv. Alžběty .......................................................................... 29 3.2.15 Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul (Vincentky – DKL) . 29 4

PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ....... 31

4.1

Zdravotničtí pracovníci ..................................................................................... 31

4.2

Pracovníci v sociálních službách ...................................................................... 32

4.3

Pracovníci v oblasti duchovní péče ................................................................... 32

5

CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY ............................................................. 33

6

METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU ............................................... 35

7

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA ........................................ 36

5

7.1

Analýza výsledků průzkumu ............................................................................. 36

7.1.1 Základní charakteristika respondentů ............................................................... 36 7.1.2 Analýza jednotlivých položek dotazníku .......................................................... 38 7.1.3 Vypočítaná položka........................................................................................... 52 8

OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ ............................................ 53

9

DISKUZE.......................................................................................................... 56

10

DOPORUČENÍ PRO PRAXI ........................................................................... 60

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 61 ANOTACE ................................................................................................................... 63 ANNOTATION ............................................................................................................ 64 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................... 65 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 70 SEZNAM GRAFŮ ....................................................................................................... 71 SEZNAM TABULEK .................................................................................................. 72 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 73

6

ÚVOD

Pokud pohlédneme do historie zdravotnictví a sociálních služeb, narazíme tam s naprostou jistotou na různé řeholní řády, kongregace a další instituty zasvěceného života, které byly založeny a rozvíjely se proto, aby se jejich členové nezištně a s láskou starali o chudé, nemocné a jinak potřebné lidi. Postupem času se z důvodu různých politických změn a rozvoje civilní zdravotnické a sociální péče, význam řeholních řádů a institutů v této oblasti velmi snížil. I přes snahu představitelů komunistického režimu o úplnou likvidaci řeholních řádů a kongregací, řeholníci ze zdravotnictví a sociálních služeb nikdy úplně neodešli a dodnes se v této oblasti snaží naplňovat křesťanské zásady v péči o potřebné. Téma současné role řeholníků v českém zdravotnictví a sociální péči nebylo zatím obecně zpracováno. Proto se tato práce snaží přiblížit, které instituty a v jaké míře se v současnosti zdravotnické a sociální práci věnují a zjistit, jak sami řeholníci vnímají svou roli v multidisciplinárních týmech zdravotnických a sociálních zařízení. Pro dokreslení tématu se práce dotýká také otázky, kdo jsou to vlastně řeholníci pracující ve zdravotnictví, jaké mají vzdělání, na jaké pracují pozici a zda bylo motivací k jejich vstupu do konkrétního řeholního institutu jeho zdravotnické, respektive sociální zaměření.

7

1

ŘEHOLNÍCI

1.1

Charakteristika Řeholník / řeholnice, řeholní bratr / sestra jsou osoby žijící zasvěceným životem,

členové společenství lidí, kteří se řídí stejným souborem pravidel – řeholí. Podle příslušnosti k určitému církevnímu řádu, používáme také označení řádový bratr / sestra. Označení řeholníků mnich / mniška je významově užší, označuje pouze jednu formu řeholního života. Výraz pochází z latinského monachus, či z řeckého monachos, monos – samotný, jediný. Původně se jednalo o osoby žijící o samotě v tichu, modlitbě a půstu. Postupně se tento název začal používat i k označení řeholníků žijících v komunitě odloučené od okolního světa.1 Pro obecné označení řeholnic je často nepřesně používán výraz „jeptiška“, který vznikl zkomolením latinského abbatissa, či německého eppetisse (česky abatyše). Toto slovo správně označuje pouze představenou řeholní komunity.2

1.1.1 Zasvěcený život Zasvěcený život je život v dokonalé lásce k Bohu podle evangelijních rad3 čistoty, chudoby a poslušnosti. Žije ho věřící člověk, který se rozhodne pro důsledné následování Ježíše Krista, k jeho cti, k rozvoji církve a ke spáse světa a dobrovolně složí veřejné sliby zachovávání evangelijních rad ve stálém životním stavu uznaném církví.4 Slibem čistoty se řeholníci vzdávají života v manželství a rozhodují se pro život v dobrovolném celibátu. Slibem chudoby se zříkají práva rozhodovat o svém majetku (včetně případného platu). Slibují také poslušnost Bohu, řeholi, římskokatolické církvi 1

Břevnovský klášter. Slovníček pojmů, .

2

TÖLGYESI, Tamás. Lexikální germanismy v dnešní češtině. Studie kontaktově lingvistická, s. 11.

3

Evangelium je část Bible, Nového zákona, která pojednává o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Evangelijní rady jsou četné rady, které dával Ježíš svým učedníkům, a jsou popsány v evangeliu. (Katechismus katolické církve, §1986.)

4

Kodex kanonického práva, Kánon 573–575.

8

a řeholním představeným.5 Různá společenství mají konkrétní formu slibu upravenou podle svých potřeb. Sliby se skládají na různě dlouhou dobu, ve většině společenství se po několika letech života v komunitě skládají sliby věčné, tedy doživotní. Existují také civilní (sekulární) formy zasvěceného života. Členové těchto společenství žijí běžným civilním životem, ale snaží se o zachovávání evangelijních rad a dalších doporučení podle zaměření konkrétního institutu.

1.1.2 Kláštery V době středověku byl řeholní život soustředěn do klášterů (z latinského claustrum – ohrazené, uzavřené místo), které byly samostatné, soběstačné a stavěné podle jednotného vzoru. S rozvojem dalších forem řeholního života v průběhu 18. – 20. století, již nebyly takové nároky na plnou hospodářskou samostatnost řeholních komunit, proto je v klášterech z tohoto období věnováno více prostoru pro sociální a vzdělávací činnost.6 Pro veřejnost nepřístupná obytná část řeholního domu se nazývá „klauzura“ (z latinského claudere – zavřít). Můžeme se také setkat s výrazem „konvent“ (z latinského conventus – shromáždění), který primárně neoznačuje budovu, ale komunitu řeholníků žijící společně.7

1.1.3 Řeholní oděv Řeholní oděv (hábit) bývá specifický pro jednotlivé řeholní instituty. Výraz „hábit“ se odvíjí od latinského slova habitus – způsob života. 8 Oděv má odpovídat řeholním ideálům chudoby a pokory. Vyvíjel se z běžného oděvu středních a nižších vrstev obyvatelstva v době vzniku prvních řeholních společenství. V průběhu času se oděv dále vyvíjel a drobně upravoval. Radikální změnu řeholního oděvu umožnil 5

DOHNALOVÁ, Zdeňka. Etické otázky v práci s umírajícími, jejich blízkými a pozůstalými očima řeholních sester,

6

JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých, s. 12–13.

7

Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v

s. 20–21.

České republice, s. 314. 8

tamtéž, s. 313.

9

až v roce 1965 II. vatikánský koncil, který povolil zjednodušení oděvu a jeho přizpůsobení současným společenským i pracovním podmínkám. 9 V současné době některé instituty zasvěceného života nepoužívají hábit vůbec, jiné převážně jen pro účast na modlitbách a bohoslužbách. Většina řeholních společenství, které působí ve zdravotnictví a sociálních službách, používá dva typy hábitu: tmavý pro běžné nošení a bílý či modrý pro práci u nemocných. Někteří řeholníci pracují v civilním oblečení.

9

JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých, s. 17–18.

10

2

HISTORICKÝ VÝVOJ ROLE ŘEHOLNÍKŮ V ČESKÉM ZDRAVOTNICTVÍ

V průběhu středověku se na našem území, stejně jako v ostatních evropských zemích, rozšířila tzv. klášterní medicína. Řeholníci měli významnou úlohu jednak v praktickém ošetřování nemocných i ostatních potřebných lidí (chudých, opuštěných, starých a bezmocných), jednak v uchování, rozvoji a předávání medicínských znalostí. V obou případech hrála roli hlavně jejich organizovanost a především fakt, že byli dlouho jedinou skupinou vzdělanců společnosti té doby. Rozvoj klášterní medicíny na dlouhou dobu ukončil koncil v Tours v roce 1163 zákazem studia medicíny i vykonávání chirurgických výkonů řeholníky. 10 Dále se tedy řeholníci věnovali pouze ošetřovatelské a sociální práci.

2.1

Počátky špitálnictví Slovo „špitál“, či „hospitál“ se vyvinul z latinského výrazu hospes – host, hostitel.

Špitály ve středověku sloužily spíše jako útulky pro poutníky, chudé, staré a nemocné osoby, či opuštěné děti, než jako specializovaná nemocniční zařízení. Zřizovány byly již od 8. století při klášterech a u sídel biskupů. Od 12. století se péči o potřebné ve špitálech věnovaly především křížovnické a rytířské řády. 11 Byly zakládány v době vedení křižáckých válek proti muslimům ve Svaté zemi v letech 1095–1121, jejich cíle byly vojenské i náboženské. Jejich špitály sloužily pro ošetřování raněných vojáků, a také poutníků, kteří onemocněli na cestě do Svaté země. V tomto období má původ

10 SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích, s. 20. 11 SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, .

11

mnoho ošetřovatelských tradic například vizity s lékaři, či uspořádání ošetřovatelských jednotek.12 Později přenesly rytířské řády svou působnost i do Evropy. Prvním historicky doloženým špitálem u nás je tzv. týnský špitál Panny Marie v Praze, založený přibližně v polovině 12. století. Později vznikají špitály johanitské (maltézské), templářské i řádu německých rytířů.13 Nejslavnější a nejdéle existující český špitál založila u kostela sv. Haštala v Praze v roce 1231 dcera českého krále Přemysla Otakara I. – sv. Anežka Česká, která žila v letech 1211–1282. Současně se špitálem založila také klášter Menších bratří – františkánů a sester klarisek, do kterého pak později sama vstoupila. Po dvou letech byl špitál přesunut ke kostelu sv. Petra Na Poříčí. Pro péči o špitál založila původně laické špitální bratrstvo křížovníků s červenou hvězdou, které bylo zanedlouho povýšeno na samostatný rytířský řád, na který převedla veškerý majetek potřebný pro spravování špitálu.14 Do správy křížovníků se postupně dostala i řada dalších špitálů založených panovníkem, městskými radami, bohatými měšťany nebo šlechtici na různých místech dnešní České republiky. Zásluhou další šlechtičny 13. století – sv. Zdislavy z Lemberka (1220–1252) a jejího manžela Havla byly založeny špitály v severních Čechách jako součást dominikánských klášterů.

15

Sama Zdislava často navštěvovala chudé, nemocné

a potřebné lidi, přicházela i k lůžkům umírajících a věnovala jim velkou péči.16 Během husitských válek většina řádových špitálů zanikla, nebo se stala majetkem měst.17

12

STAŇKOVÁ, Marta. Z historie charitativní a řádové ošetřovatelské péče. Sestra. 2003, roč. 13, č. 6., s. 4.

13

SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, .

14

POSPÍŠILOVÁ, Ludmila Jana. Sv. Klára s Assisi a sv. Anežka Česká. Studijní text pro posluchače IFS,

15

SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune,

, s. 42–45.

. 16

STAŇKOVÁ, Marta. Z historie charitativní a řádové ošetřovatelské péče. Sestra. 2003, roč. 13, č. 6., s. 14.

17

SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích, s. 29.

12

2.2

17. a 18. století Počátkem 17. století přišel na naše území řád milosrdných bratří, který začal

budovat první specializované nemocnice (stále ještě nazývané špitály) a nastala velká změna v péči o nemocné v duchu jejich řádového hesla: „Tělem k duši.“. Jejich první nemocnice otevřeli v roce 1605 ve Valticích a v roce 1620 v Praze.

18

Špitály

milosrdných bratří ošetřovaly výhradně muže a měly stále jen malé množství lůžek (kolem dvaceti), ale řád si vychovával své vlastní ošetřovatele a nadané členy řádu vysílal na lékařská studia. Vedle řádových lékařů působili v nemocnicích i lékaři světští. Do poloviny 18. století řád založil nemocnice i v dalších městech na našem území (Novém Městě nad Metují, Těšíně, Prostějově, Brně, Letovicích, Vizovicích a ve Skalici). Od roku 1719 v Praze na Slupi začaly působit sestry alžbětinky, které se specializovaly na ošetřování ženských pacientek. Další nemocnice založily sestry v Kadani, Brně a Těšíně. Během 17. a 18. století vznikaly v mnohých českých a moravských městech lékárny. Byly buď součástí nemocnic, či špitálů, ale existovaly i veřejné městské lékárny. Kromě již zmíněných řádů milosrdných bratří a sester alžbětinek proslul svými lékárnami také řád jezuitů (přesný název řádu: Tovaryšstvo Ježíšovo), který uvedl mimo jiné některá nová léčiva amerického původu (např. chininový prášek).19 Členové Tovaryšstva Ježíšova se také v polovině 17. století při morové epidemii zavázali, že budou bez oddechu sloužit nemocným, dokud epidemie neskončí, nebo nezemřou. A skutečně v této službě mnoho bratří podlehlo nákaze.20 V roce 1773 byl řád na nátlak evropských panovníků na mnoho let zrušen papežem Klimentem XIV.21

18

SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, .

19

SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích, s. 75–77.

20

PIŤHA, Petr. Zdravotnictví a církev. Časopis lékařů českých. 1990, roč. 129, č. 35, s. 1090.

21

JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých, s. 77.

13

2.3

19. a 20. století do roku 1948 V průběhu 19. a na počátku 20. století vzniklo, nebo se rozšířilo na našem území

velké množství nových ženských řeholních kongregací. Tyto kongregace se začaly věnovat hlavně výchově a výuce dětí a mládeže, nebo ošetřovatelské a charitativní činnosti. Následkem průmyslové revoluce tohoto období se mnohonásobně zvýšil počet sociálně potřebných lidí, o něž se neměl kdo postarat. Církev si vždy všímala chudých a potřebných osob, proto v této době zareagovala na nastalou situaci podporou vzniku těchto společenství, která začala pracovat v sirotčincích, chudobincích a nemocnicích a zakládat i nové ústavy tohoto typu. Po saturaci těch nejzákladnějších potřeb společnosti začaly sestry budovat také ústavy pro další, z hlediska produktivity neužitečné lidi, tedy pro slepce, hluché a němé děti, aby se naučili co možná nejvíce postarat sami o sebe. Pro vysvětlení tak prudkého nárůstu počtu řeholnic může sloužit i to, že oblečení hábitu byla dlouho jediná cesta, jak se dostat k výkonu kvalifikovaného zaměstnání ve zdravotnictví, či školství, což byly dosud typicky mužské profese.22

2.4

Období let 1948 – 1989 Od roku 1948, kdy se dostala k moci Komunistická strana Československa (dále

jen KSČ), byla církev v Česku pronásledována a perzekuována. Kněží, řeholníci i aktivní věřící byli ve vykonstruovaných politických procesech odsuzováni k mnoha letům odnětí svobody. Tato snaha vládnoucí strany měla mít za cíl úplnou likvidaci řeholního i církevního života.

22

PETRÁČEK, Tomáš. Sekularizace a katolicismus v českých zemích: specifické rysy české cesty od lidové církve k nejateističtější zemi světa, s. 43–58.

14

2.4.1 Mužské řády Členové mužských řádů byli během dubna roku 1950 v rámci „Akce K (kláštery)“ vystěhováni z klášterů, které byly zabaveny ve prospěch státu, a pouze s nejnutnějšími věcmi odvezeni do tzv. soustřeďovacích klášterů. Celkově bylo v rámci této akce v českých

zemích

shromážděno

v centralizačních

a

internačních

táborech

1240 řeholníků ze 144 řeholních domů.23 Jediným mužským řádem, který byl ušetřen soustřeďování, byli milosrdní bratři. Tolerance vůči nim byla ale pouze dočasná, bratři, jako kvalifikovaní ošetřovatelé v nemocnicích a domovech pro přestárlé, nebyli snadno nahraditelní. V padesátých letech, ale byli v několika procesech odsouzeni téměř všichni jejich představení, jejich nemocnice zestátněny a činnost bratří ve zdravotnictví velmi omezena.24

2.4.2 Ženské řády Vzhledem k vizi o úplné likvidaci církve komunistickým režimem, byly již v roce 1949 zrušeny církevní školy, vyjma škol pro postižené děti a mládež. Ženské řády, které byly orientovány výhradně na výchovu a výuku dětí, museli přejít k jiným profesím a jejich členky začaly vykonávat zpravidla ošetřovatelskou činnost. V roce 1950 bylo na území České republiky 34 ženských řeholních společenství s celkovým počtem 7728 sester, které obývaly 522 řeholních domů. Podobně jako „Akce K“ pro mužské řády, byla naplánována tzv. „Akce vyklízení ženských klášterů“. Byla ale složitější, rozčleněná do několika fází a jejím ideálním cílem mělo být shromáždění řeholnic do co nejmenšího počtu objektů, ochod mladších sester do civilu a redukce nemocnic a sociálních ústavů s řeholním personálem.25 V první fázi v roce 1950 bylo do centralizačních středisek shromážděno přibližně 2500 sester, které následně začaly pracovat v zemědělských družstvech, státních statcích, či továrnách lehkého průmyslu. Projekt omezení činnosti řeholnic ve zdravotnictví

23

VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, s. 69–75.

24

tamtéž, s. 78–79.

25

TESAŘ, Petr. Ženské řehole v období totality. In: VLČEK, Vojtěch (ED.). Ženské řehole za komunismu (1948– 1989), s. 23–25.

15

musel být odložen vzhledem k nedostatku odborných pracovníků, kteří je měli nahradit. Řeholnicím, které zůstaly ve zdravotnictví, bylo zakázáno jakékoliv náboženské působení mezi pacienty i personálem a byly podrobovány systematické politické výchově. Jako náhrada za ně byly v šestiměsíčních kurzech postupně školeny civilní zdravotnice, což bylo finančně i organizačně velmi náročné, protože stávající počet řeholnic musel být nahrazen větším počtem civilních ošetřovatelek. Tato výměna byla rámcově dokončena až v roce 1962. Práceschopným sestrám, které opouštěly zdravotnictví, byla přidělena práce v domovech důchodců a ústavech sociální péče.26 I v době socialismu fungovala Česká katolická charita (dále jen ČKCH), která byla sice pod stranickým vedením, ale byla stále relativně velkou církevní organizací a nacházeli v ní útočiště bývalí řeholníci, kněží bez státního souhlasu, apod. I když byla sociální činnost ČKCH velmi omezena, provozovala tzv. charitní domovy pro duchovní a řeholnice, do kterých soustřeďovali sestry buď jako klientky, nebo jako pracovnice. Celkově byla svědomitá a obětavá práce řeholnic sociálními zařízeními oceňována, a proto často žádali o jejich přidělení. Od roku 1967 tedy přestaly sestry pracovat v zemědělství a lehkém průmyslu a nadále se měly zaměřovat pouze na práci v ústavech pro nevzdělavatelnou mládež a duševně postižené dospělé, domovech důchodců a charitních domovech ČKCH. Dokonce v době „pražského jara“ v roce 1968 bylo povoleno přijímat nové řeholnice řádům, které se zaměřovaly na zdravotnictví a sociální služby.27 Po čtyřiceti letech komunistické totality v našich zemích se počet řeholnic snížil z přibližně 7800 na 2415 sester, tedy více než o polovinu. Důvodem byla především přirozená úmrtnost starších sester, která nemohla být kompenzována přijímáním nových.28

tamtéž, s. 40. tamtéž, s. 49. 28 tamtéž, s. 58. 26 27

16

2.5

Po roce 1989 Po tzv. „Sametové revoluci“ v roce 1989 se církev i řeholníci mohli znovu vrátit

do veřejného života i do zdravotnických a sociálních služeb. Jak již bylo uvedeno, počet řeholníků se během totality značně snížil, sester a bratří v produktivním věku bylo minimum a klášterní budovy vrácené řádům byly většinou v dezolátním stavu. Z těchto důvodů nezaujali řeholníci ve zdravotnictví své významné role, jako tomu bylo před rokem 1948, ale jejich návrat byl pozvolný a dodnes tvoří jen nepatrnou menšinu ze všech zdravotnických pracovníků. V současnosti v českém zdravotnictví pracuje přibližně 250 tisíc zdravotnických pracovníků29 a celkový počet řeholníků včetně těch, kteří nejsou zaměstnaní, nebo pracují v jiných odvětvích, je pouze kolem dvou tisíc.30

29

ÚZIS ČR, Pracovníci ve zdravotnictví k 31. 12. 2013, .

30

KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k 1. 1. 2014.

17

3

SEZNAM ŘEHOLNÍCH ŘÁDŮ A INSTITUTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH V současnosti eviduje Konference vyšších představených mužských řeholí (dále

jen KVPMŘ) v České republice 29 mužských řeholních institutů s celkovým počtem 697 řeholních bratří. Konference vyšších představených ženských řeholí (dále jen KVPŽŘ) u nás eviduje 69 ženských řádů, kongregací a institutů zasvěceného života s celkovým počtem 1382 řeholních sester.31

3.1

Mužské řády

3.1.1 Řád maltézských rytířů (Řád johanitů, Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě) Řád byl založen roku 1048 v Jeruzalémě pro ošetřování i vojenskou obranu poutníků a nemocných bez ohledu na rasu a vyznání. Do Čech byl uveden ve 12. stol. knížetem Vladislavem II. a prvním působištěm řádu se stal v Praze chrám Matky Boží pod řetězem. Řád se věnoval charitativní i výchovné činnosti, zakládal špitály i školy. Někteří členové řádu jsou řeholníci, kteří složili tři mnišské sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, ti zastávají nejvyšší funkce v organizační struktuře řádu. Dále existují členové, kteří složili pouze slib poslušnosti, a převážná většina rytířů a dam jsou laici. V České republice v současnosti řád zřizuje organizace Maltézská pomoc o.p.s. a Česká maltézská pomoc České Budějovice, Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Praze, Gymnázium ve Skutči a Základní školu v Kladně.32 31

Všechny aktuální počty řeholníků v této kapitole jsou čerpány z: KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k 1. 1. 2014.

32

Řád maltézských rytířů, oficiální stránky řádu, .

18

3.1.2 Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského Řád sv. Lazara vznikl ve 12. století nedaleko Jeruzaléma, kde bratr Gerard vybudoval špitál pro malomocné v souvislosti s křížovými výpravami a šířením nemocí mezi rytíři i poutníky. Do českých zemí se dostal pravděpodobně již v tomto století spolu s ostatními rytířskými řády. První český špitál tohoto řádu vznikl za hradbami města Prahy, na Zderaze a další v Kutné Hoře. Během husitských válek přišel řád o většinu majetku a jeho charitativní činnost byla obnovena až v roce 1937 Karlem VI. knížetem ze Schwarzenberka. Dalšího přerušení činnosti se řád dočkal během komunistické totality a jejího obnovení až po roce 1989.33 V současnosti je řád v Česku evidován Českou biskupskou konferencí jako soukromé sdružení křesťanů a jeho hlavním posláním je ochrana katolické víry a pomoc všem,

kteří si

sami

pomoci nedovedou (nemocným,

vězněným,

pronásledovaným, zajatcům…). V oblasti zdravotnické a sociální péče řád finančně i organizačně podporuje řadu projektů, například nemocnici v Měšicích u Prahy, dětskou psychiatrickou nemocnici v Opařanech, dětský domov v Hoře sv. Kateřiny, či centrum Klokánek v Brně.34

3.1.3 Německý řád (Řád Německých rytířů, Řád bratří a sester německého domu Panny Marie v Jeruzalémě) Řád byl založen jako špitální bratrstvo při křížové výpravě roku 1190 v Palestině. Do Česka přišel na přelomu 12. a 13. století a byl významně podporován králem Václavem I. i dalšími šlechtici. V průběhu středověku řád získal prostřednictvím darů i dědictví velké množství majetku a rytíři německého řádu se účastnili mnoha bitev. V 19. století v řádu opět převládlo jeho charitativní a humanitární zaměření oproti dříve převažujícímu rytířskému podle řádového hesla „Léčit a pomáhat.“. Ve válkách byly

33

ŽUPANIČ, Jan. Řád sv. Lazara Jeruzalémského v českých zemích. .

34

Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského, oficiální stránky řádu, .

19

řádem budovány polní lazarety a byla rozvinuta výchovná, charitativní a sociální činnost sester řádu.35 Řád se skládá ze tří částí. První se nazývá „Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě“, která je mužskou větví řádu. Ženská větev Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské sídlí v Opavě a v současnosti KVPŽŘ eviduje pouze dvě sestry společenství.36 Třetí částí je Institut familiářů Německého řádu, který sdružuje osoby, které žijí civilním životem a snaží se podporovat činnost řádu. V současnosti je řád zřizovatelem Pečovatelské služby v Bruntálu (na které se podílí sesterská větev), Církevní konzervatoře v Opavě, Církevního gymnázia v Olomouci a Domu dětí a mládeže.37

3.1.4 Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou Řád křížovníků je jediný řád českého původu. Vyvinul se z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou u kostela sv. Haštala v Praze. Postupem času získal řád podporou významných šlechticů rozsáhlý majetek na území celé České republiky, založil množství špitálů v různých městech a řádoví kněží začali spravovat také farnosti. Do 18. století měl řád kromě kněží i laické bratry, ale v současné době je řád výhradně kněžský. Vzhledem k tomu, že došlo k postupnému přetvoření špitálního řádu v řád řeholních kanovníků, je v současnosti jeho hlavní činností duchovní správa farností. Finančně řád podporuje různé sociální programy a provoz nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.38 Jeden člen řádu působí jako nemocniční kaplan v Praze.39

35

Německý řád, oficiální stránky řádu, .

36

KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k 1. 1. 2014.

37

Německý řád, oficiální stránky řádu, .

38

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, oficiální stránky řádu, .

39

Katolická asociace nemocničních kaplanů v České republice, oficiální stránky, .

20

3.1.5 Milosrdní bratři (Hospitálský řád sv. Jana z Boha) Počátky řádu sahají do roku 1540, kdy ve španělské Granadě založil nemocnici Jan Ciudad, nazývaný „Jan z Boha“. V nemocnici se stal průkopníkem moderní ošetřovatelské péče. Zavedl princip rozdělování nemocných podle charakteru jejich onemocnění, poskytl každému nemocnému jeho vlastní lůžko a akceptoval tak právo nemocných na soukromí. Staral se, aby jeho nemocní získali tu nejlepší možnou medicínskou péči a dbal na důsledné dodržování hygieny. Zvláštní péči věnoval také duševně nemocným.40 Do Česka byli milosrdní bratři přivedeni knížetem z Liechtensteina roku 1605, kdy byl zřízen konvent a první nemocnice v jihomoravských Valticích. V průběhu 17. a 18. století byly dále zřizovány konventy bratří v různých městech celé České republiky.41 V současnosti řád u nás tvoří šest řeholních bratří v komunitách v Brně a v Letovicích. Řád je zřizovatelem nemocnice ve Vizovicích, lékáren v Brně a v Letovicích a mateřské školy v Brně. Brněnské Nemocnici Milosrdných bratří zřizované městem poskytuje řád prostory a podílí se na její správě prostřednictví členství ve správní radě. Další dříve řádové nemocnice (v Praze na Františku, v Letovicích a ve Valticích) jsou nyní zřizovány jinými subjekty.42

40

Milosrdní bratři, oficiální stránky řádu, .

41

Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s. 44–47.

42

Milosrdní bratři, oficiální stránky řádu, .

21

3.2

Ženské řády

3.2.1 Řád svaté Alžběty (Alžbětinky) Řád byl založen roku 1622 v Německu (Aachen) Apolonií Radermecher, která spolu s dalšími dívkami sloužila nemocným po vzoru sv. Alžběty Durynské. V ČR jsou od roku 1719, kdy byl založen konvent a nemocnice v Praze na Slupi, později vznikla také nemocnice v Kadani, špitál pro ženy a lékárna v Brně, a roku 1851 začaly alžbětinky působit i v Jablunkově.43 V současné době je v Česku 35 sester alžbětinek ve třech samostatných konventech v Praze, Brně a Jablunkově. V pražské budově kláštera se nyní nachází Nemocnice sv. Alžběty, která je zřizována soukromou sférou, sestry se věnují pouze péči o kostel a budovy kláštera, návštěvám nemocných a práci s mládeží.44 V budově brněnského konventu je obecně prospěšnou společností provozován Hospic svaté Alžběty, ve kterém jsou sestry zaměstnány v pracovním poměru. 45 Konvent v Jablunkově je zřizovatelem domova pro seniory nacházejícím se v budově tamního kláštera. O klienty zde pečují sestry společně s civilními zaměstnanci.46

3.2.2 Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Boromejky) Kongregace byla založena roku 1663 ve francouzském městě Nancy, kde bylo po třicetileté válce mnoho chudých lidí, kteří trpěli různými chorobami, hlavně morem. V Česku začaly sestry svou činnost v roce 1837 v ústavu pro slepé v Praze – Na Klárově.

43


44

Alžbětinky Praha, oficiální stránky konventu, .

45

Alžbětinky v Brně, oficiální stránky konventu, .

46

Konvent sester alžbětinek v Jablunkově, oficiální stránky konventu, .

22

Postupem času se činnost sester rozšiřovala a začaly působit na mnoha místech celé České republiky převážně v nemocnicích, školách a různých sociálních ústavech.47 V současnosti je v Česku 11 řeholních komunit s celkovým počtem 142 sester boromejek. Kongregace je zřizovatelem Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, ve které je řada sester zaměstnána. V Praze se také nachází kongregací zřizovaný Domov sv. Karla Boromejského, který spojuje péči o seniory s příležitostí smysluplného trávení času pro odsouzené ženy ve výkonu trestu. O seniory sestry pečují také v Moravských Budějovicích, kde se nachází Dům sv. Antonína. Sestry boromejky, které už jsou v důchodovém věku, žijí v Charitním domově v Městě Albrechticích, kde se o ně starají mladší sestry kongregace. Některé sestry boromejky pracují jako zdravotní sestry v mobilní hospicové jednotce při Charitě Ostrava, a také jako zdravotní sestry a nemocniční kaplani v Hospici sv. Jana N. Neumanna a v Domově matky Vojtěchy v Prachaticích.48

3.2.3 Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (Cyrilky) Kongregace byla založena roku 1928 na Velehradě a hlavní body její činnosti měly být charita a ekumenismus (snaha o sjednocování křesťanských církví). Sestry působily jako katechetky na státních školách, zřizovaly mateřské školky, domovy důchodců a pracovaly v oblasti pečovatelské služby. Za působení první generální přestavené bylo vybudováno také gymnázium s internátem pro dívky v Brně. V současnosti působí sestry na Velehradě, v Brně a Tetíně v počtu 58 členek. Sestry pracují mimo jiné jako učitelky, vychovatelky, ekonomky, zdravotní sestry, starají se o nemocné s mentálním postižením a jedna působí jako nemocniční kaplan v psychiatrické nemocnici v Brně. Na Velehradě zřizuje kongregace chráněné bydlení na pro osoby s mentálním nebo kombinovaným postižením. Sestry, které již dosáhly důchodového věku (30 sester z celkového počtu), žijí společně s několika mladšími v Charitním domově na Velehradě.49

47


48

Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, oficiální stránky, .

49

Česká provincie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, oficiální stránky kongregace, .

23

3.2.4 Kongregace Dcer Božské Lásky Kongregace byla založena ve Vídni roku 1868 Františkou Lechnerovou a jejím prvním posláním byla péče o chudé dívky, které přicházely z venkova do města hledat službu. Postupem času byla činnost sester rozšířena také na péči o děti, staré a nemocné lidi. Do Česka přišly Dcery Božské Lásky již roku 1870 a jejich první dům byl založen v Opavě, později se rozšířily i do Brna a na další místa na našem území.50 V současnosti žije v ČR 15 sester v Opavě, Praze a Jiřetíně pod Jedlovou. Kongregace je zřizovatelem Střední odborné školy sociální sv. Zdislavy v Praze na ulici Ječná a Domova pro seniory sv. Zdislavy v Opavě.51

3.2.5 Česká kongregace sester dominikánek (Dominikánky) Kontemplativní (klauzurované) dominikánky působily na našem území od 13. do 18. století, kdy byly při josefínských reformách zrušeny stejně jako mnoho jiných řádů. Česká kongregace blahoslavené Zdislavy vznikla v Olomouci-Řepčíně v roce 1889. Sestry vedly školy všech stupňů, učitelský ústav a pořádaly kuchařskohospodářské kurzy. Dále se ujaly i činnosti s mentálně a tělesně postiženými dětmi a mládeží, sloužily v sirotčincích, domovech důchodců i u slepých.52 V současnosti žije v ČR 62 sester dominikánek v sedmi komunitách nacházejících se v Bojkovicích, Brně, Jablonném v Podještědí, Olomouci, Plzni, Praze a Střelicích. Kongregace je zřizovatelem Domova sv. Zdislavy v Brně a Katolického domova studujících v Praze, kde jsou ubytováváni studenti a Církevní střední odborné školy v Bojkovicích, kde jsou vyučovány obory: ošetřovatel, sociální činnost a předškolní a mimoškolní pedagogika. Ve Střelicích sestry spolupracují s blízkým Domovem pro osoby se zdravotním postižením „Zámeček“. Sestry působí buď v oblasti školství jako učitelky a vychovatelky, nebo v oblasti sociálních služeb, jedna sestra pracuje jako nemocniční kaplan v Plzni.53 50


51

Česká provincie Kongregace Dcer Božské Lásky, oficiální stránky, .

52


České republice, s. 166–169.

České republice, s. 147–150. 53

Česká kongregace sester dominikánek, oficiální stránky, .

24

3.2.6 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Opavě (Opavské františkánky) Kongregace vznikla roku 1844 v Opavě, kde se tři sestry sekulárního františkánského řádu rozhodly žít společně a věnovat své síly nemocným, starým a opuštěným lidem. Společenství se poměrně rychle rozrostlo a sestry se věnovaly jednak ošetřovatelské činnosti v nemocnicích a domácnostech, a také pedagogickovýchovné činnosti v sirotčincích a školách. V současnosti žije 46 sester v komunitách v Opavě, Olomouci, Uherském Hradišti a Jihlavě. Pracují podle svých kvalifikací ve zdravotnictví, školství, nebo jako pastorační asistentky.54

3.2.7 Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže (Křížové sestry) Společenství Milosrdných sester sv. Kříže vzniklo v polovině 19. století ve Švýcarsku, sestry zakládaly nemocnice, staraly se o tovární dělníky a všechny chudé a potřebné lidi. Do Česka přišly roku 1860 a své působení začaly nezdařeným projektem továrny na sukno v Horním Litvínově. Přes prvotní nezdar sestry na našem území zůstaly. Kongregace se rychle početně rozrůstala a rozšířila se do mnoha měst, ve kterých sestry zakládaly školy, školky, dětské domovy, nemocnice, sirotčince, apod. V dnešní době žije 107 sester sv. Kříže na různých místech naší země. Sestry pracují v různých oblastech, mezi nejčastější patří zdravotnictví a sociální péče, nebo správa poutních míst a další činnost v rámci církve. Nejvíce sester (kolem 70 z celkového počtu) žije v Kroměříži. O sestry důchodového věku je pečováno v charitním domově sv. Kříže, mladší jsou zde zaměstnány na různých pracovních pozicích.55

54

Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka v Opavě, oficiální stránky kongregace, .

55

Milosrdné sestry sv. Kříže, oficiální stránky kongregace, .

25

3.2.8 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny (Františkánky – Grohova) Kongregace byla založena v Brně 15. března 1886, podle původního záměru se sestry měly stát ošetřovatelkami pro případ války. Od počátku se kongregace věnovala službě nemocným v rodinách a nemocnicích. V době první světové války sloužily sestry ve vojenských lazaretech i přímo na bojišti, jak bylo určeno zakladateli kongregace. Později se působnost kongregace rozšířila ještě o práci ve dvou mateřských školkách, službu ve vlastním domově sociálně-zdravotním ve Velkém Újezdě, a výuku ve dvou vlastních ošetřovatelských školách v Brně a Jihlavě. V současnosti žije v kongregaci 76 sester ve společenstvích v Brně, Velkém Újezdu, Žernůvce a Předbořicích. Kongregace zřizuje Církevní střední zdravotnickou školu Grohova, Církevní domov mládeže Svaté Rodiny a Domovy pro seniory sv. Alžběty a sv. Anežky.56

3.2.9 Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka Kongregace Šedých sester byla založena v Praze v lednu roku 1856. Její hlavní činností se mělo stát vyhledávání a ošetřování všech opuštěných a zanedbaných nemocných bez rozdílu náboženství a národnosti. Sestry také vyhledávaly opuštěné umírající lidi a posléze se staraly o jejich pohřbení. Mimo některých menších ústavů působily sestry v nemocnicích v Plzni, Klatovech, Praze, Sušici, Kolíně, Humpolci, Havlíčkově Brodě, Benešově a Hradci Králové, kde měly i svou soukromou ošetřovatelskou školu. Po odsunutí z nemocnic za doby komunismu, přešly sestry do služeb sociální péče v domovech důchodců, léčeben pro dlouhodobě nemocné a k mentálně postiženým dětem. Oproti rozsáhlému působení kongregace v minulosti, čítá tato v současné době pouze 20 sester, které žijí ve dvou společenstvích v Praze a na poutním místě Lomec v jižních Čechách. Sestry se věnují zvláště péči o starší a nemocné spolusestry. Kromě toho také některé z nich pracují v nemocnici Pod Petřínem v Praze, nebo v Hospici sv. Jana Neumana v Prachaticích.57

56

Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny, oficiální stránky kongregace, .

57

Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, oficiální stránky kongregace, .

26

3.2.10 Kongregace sester premonstrátek Kongregace byla založena roku 1902 na Svatém Kopečku u Olomouce. V dřívější době (od roku 1144) žily na našem území v klášterech v Doksanech a Chotěšově kontemplativní sestry premonstrátky s přísnou klauzurou, které byly zrušeny za reformy císaře Josefa II koncem 18. století. Sestry nově založené kongregace žily podle hesla: „Připraveny ke každému dobrému dílu“ a začaly se věnovat péči o nemocné, sirotky, postižené a další potřebné lidi.58 V současnosti žije ve dvou komunitách 22 sester premonstrátek. Kongregace je zřizovatelem dvou zařízení pro péči o seniory: Domova sv. Norberta na Svatém Kopečku u Olomouce a Domova blahoslavené Bronislavy v Humpolci. Starší a nemocné sestry premonstrátky žijí v charitním domově pro řeholnice na Svatém Kopečku.59

3.2.11 Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova Sestry těšitelky byly založeny roku 1915 v Brně. Od počátku bylo jejich činností ošetřování chudých nemocných v jejich domácnostech. Kongregace se rychle rozrůstala a postupně vzniklo celkem 16 řeholních domů na území Čech a Moravy. V současné době žije na území České republiky 18 sester ve společenstvích v Rajhradě, Brně a Praze. Nejvíce z nich žije v klášteře v Rajhradě, kde sestry provozují domov pro seniory: Dům Matky Rosy. V areálu kláštera se také nachází Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa a Mobilní hospic sv. Jana, ve kterých jsou některé mladší sestry zaměstnány.60

58


59

Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek, oficiální stránky, .

60

Kongregace Sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova, oficiální stránky, .

27

3.2.12 Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul (Vincentky) První společenství sester sv. Vincence de Paul bylo založeno pod názvem „Dcery křesťanské lásky“ v 17. století, více v kapitole 3.2.15. Česká provincie kongregace sester vincentek má svůj původ ve Vídni, kde sestry začaly působit roku 1835 za epidemie cholery. Na území ČR, do Kroměříže, přišly roku 1845. Na darovaném pozemku si zde postavily klášter a nemocnici, v níž zadarmo ošetřovaly nejchudší nemocné a staré lidi. Kromě charitativní činnosti se sestry věnovaly také výchově a výuce dětí a výpomoci na farách.61 V současnosti žije v naší republice 15 sester vincentek. Kongregace je zřizovatelem Nemocnice Milosrdných sester v Kroměříži, která se zaměřuje na péči o dlouhodobě nemocné pacienty. Kromě služby v této nemocnici, sestry pracují také v Domově pokojného stáří ve Frýdku-Místku, vyučují náboženství a navštěvují nemocné.62

3.2.13 Misionářky lásky Kongregace byla založena roku 1950 v indické Kalkatě původem albánskou řeholnicí, která je po celém světě známá jako Matka Tereza. Sestry začaly žít velmi chudě a staraly se o chudé a nemocné lidi bez rozdílu náboženství, kteří mnohdy umírali hladem na ulicích. Postupem času začaly získávat prostředky z darů různých lidí, za které budovaly sirotčince, nemocnice, školy a útulky pro chudé. Matka Tereza, i přesto, že žila nenápadný a velmi prostý život v péči o nejchudší tohoto světa, získala mnoho prestižních ocenění, včetně Nobelovy ceny míru v roce 1979. Dům Misionářek lásky v Praze založila Matka Tereza při své druhé návštěvě v Česku v roce 1990. V současnosti žije v ČR 10 misionářek lásky, které kromě Prahy63

61


62

Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul, oficiální stránky, .

63

KOTRMANOVÁ, Ludmila. Malé věci s velkou láskou. Naše rodina. 2007, č. 38, s. 12–13.

28

působí také v Ostravě 64 a starají se o lidi na okraji společnosti, bezdomovce, děti ze sociálně slabších rodin, děti z romských rodin a navštěvují další potřebné a opuštěné lidi.

3.2.14 Kongregace sester sv. Alžběty Kongregace vznikla roku 1842 ve Slezské Nyse, sesterské společenství si za patronku zvolilo sv. Alžbětu Uherskou. Sestry navštěvovaly nemocné a chudé v jejich domovech, ze svého jmění a z darů dobrodinců jim obstarávaly jídlo a léky, pečovaly o ně slovem, modlitbou a zprostředkováním přijetí svátostí. Roku 1872 přišly sestry do Krnova, kde se věnovaly nejdříve ambulantnímu ošetřování nemocných, později jim byl svěřen městský sirotčinec a byly také pověřeny ošetřovatelskou péčí v krnovské nemocnici.65 V současnosti žijí v Krnově čtyři sestry sv. Alžběty, které podle svých možností pečují o nemocné a jiné potřebné lidi.66

3.2.15 Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul (Vincentky – DKL) Společenství bylo založeno v Paříži 29. 11. 1633 Vincencem de Paul pro pomoc lidem trpícím duchovní a tělesnou bídou. Na rozdíl od ostatních řeholnic té doby, které byly většinou v klášterech s přísnou klauzurou a nemohly vycházet, sestry této společnosti žily a pracovaly přímo mezi potřebnými lidmi. Do naší země přišly na konci 19. století a do konce I. světové války působily v Brně, Boskovicích a Valašském Meziříčí, především v péči o děti v sirotčincích a o odsouzené vězně. Později se k této činnosti přidala ještě výuka ve školách a péče o nemocné a staré lidi v různých zdravotnických a sociálních zařízeních.

64

Charita

Jablunkov.

Činnost

Misionářek

Lásky

–

sestry

Matky

Terezy

v Ostravě,

. 65


66

Sestry sv. Alžběty, oficiální stránky kongregace, .

29

Sestry se nepočítají mezi ostatní výše uvedené instituty zasvěceného života, ale jsou speciálním typem „společnosti apoštolského života“. Hlavním rozdílem je skutečnost, že sestry neskládají věčné sliby, ale své rozhodnutí sloužit Bohu a chudým lidem obnovují každý rok, po celý život.67 V současnosti žije na území naší republiky 59 sester na čtyřech různých místech a všechna společenství patří do Slovenské provincie DKL. Ve Staré Boleslavi slouží nemocným v Charitním domově a starají se o lidi bez domova v nízkoprahovém centru68, v Brně pracují jako nemocniční kaplanky a v domácí péči, V Hradci Králové jako zdravotní sestry ve Fakultní nemocnici a na Mendryce u Litomyšle pečují v Charitním domově o starší sestry společnosti, které se už o sebe nedokáží samy postarat.69

67


68

Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul, .

69

Spoločnosť Dcér Kresťanskej Lásky, oficiální stránky slovenské provincie, .

30

4

PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH

Všichni pracovníci zaměstnaní v ČR ve zdravotnictví a sociálních službách musí mít potřebnou kvalifikaci podle platných zákonných norem. Tato podmínka platí samozřejmě i pro členy řádů a institutů zasvěceného života, kteří jsou stejně jako civilní pracovníci zaměstnáni ve zdravotnických a sociálních zařízeních.

4.1

Zdravotničtí pracovníci Kompletní seznam veškeré legislativy, týkající se získávání kvalifikace

ve zdravotnictví, lze nalézt na oficiálních internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky.70 Úroveň vzdělání pro kvalifikaci lékaře, zubního lékaře a farmaceuta specifikuje zákon číslo 95/2004 Sb.71 Zároveň podle zákona číslo 220/1991 Sb. musí být každý lékař, který vykonává lékařské povolání na území České republiky, členem České lékařské komory, každý lékař, který vykonává povolání stomatologa, členem České stomatologické komory a absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v zařízení poskytujícím lékárenskou péči, členem České lékárnické komory.72

70

Ministerstvo zdravotnictví ČR. Pracovníci ve zdravotnictví, .

71

Zákon číslo 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

72

Zákon číslo 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

31

Nelékařští

zdravotničtí

pracovníci

získávají

kvalifikaci

podle

zákona

číslo 96/2004 Sb. Zákon zahrnuje informace o získávání kvalifikace pro celkem 42 různých pracovních zařazení ze všech oblastí zdravotnické péče.73

Pracovníci v sociálních službách

4.2

Pro vykonávání činnosti v sociálních službách upravuje zákon číslo 108/2006 Sb. kvalifikační požadavky pro pozice sociální pracovník a pracovník v sociálních službách. Podle paragrafu 115 výše uvedeného zákona mohou odbornou činnost v sociálních službách vykonávat také zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci, manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci.74

Pracovníci v oblasti duchovní péče

4.3

Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana a dobrovolníka v oblasti duchovní péče ve zdravotnictví stanoví Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice 75 a její Dodatek č. 1.

76

Konkrétní činnost nemocničních kaplanů, či dobrovolníků

vyslaných církvemi, je v jednotlivých zařízeních upravována vlastními dohodami.77

73

Zákon číslo 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

74

Zákon číslo 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

75

Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice, .

76

Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice uzavřené dne 26. 11. 2006, .

77

tamtéž.

32

5

CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY

V realizovaném průzkumu byly stanoveny tři cíle a ke dvěma z nich očekávané výsledky, které slouží k interpretaci získaných informací. Cíl 1: Zmapovat, které řeholní řády a instituty zasvěceného života se v ČR věnovaly, nebo věnují službě ve zdravotnictví, či sociálních službách a sepsat jejich seznam se základním popisem jejich činnosti. Cíl 2: Zjistit, kdo jsou řeholníci pracující ve zdravotnictví a sociálních službách. Očekávaný výsledek 1: Více než 75 % respondentů budou ženy. Očekávaný výsledek 2: Více než 50 % respondentů bude starších 40 let. Očekávaný výsledek 3: Více než 75 % respondentů uvede, že složili věčné řeholní sliby. Očekávaný výsledek 4: Více než 75 % respondentů uvede, že od složení jejich prvních slibů uplynulo méně než 25 let. Očekávaný výsledek 5: Mezi respondenty uváděnými pracovními kvalifikacemi budou na prvních dvou místech pozice: všeobecná sestra a pracovník v sociálních službách. Očekávaný výsledek 6: Více než 50 % respondentů uvede, že má ještě alespoň jednu další pracovní kvalifikaci (kromě zdravotnictví). Očekávaný výsledek 7: Více než 50 % respondentů uvede, že jejich rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví nesouviselo s jejich rozhodnutím vstoupit do některého řeholního řádu / institutu. Očekávaný výsledek 8: Více než 50 % respondentů uvede, že pro jejich rozhodování o vstupu do řeholního řádu / institutu bylo důležité, že se tento věnuje zdravotnické, či sociální práci. Očekávaný výsledek 9: Více než 50 % respondentů uvede, že neměli zdravotnické vzdělání před vstupem do řeholního řádu / institutu. Očekávaný výsledek 10: Více než 75 % respondentů, kteří odpověděli, že používají při práci řeholní oděv, uvede, že jejich pacienti / klienti na řeholní oděv reagují nejčastěji pozitivně.

33

Cíl 3: Zjistit jak řeholníci vnímají svoji roli v multidisciplinárním týmu zdravotnických a sociálních zařízení, ve kterých pracují. Očekávaný výsledek 11: Více než 50% respondentů bude vnímat svoji roli stejnou jako u civilních pracovníků na stejné pozici, pouze s drobnými rozdíly.

34

6

METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU

Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila kvantitativní sběr dat pomocí anonymního dotazníkového šetření. Výhodou této metody je získání informací od poměrně velkého vzorku zkoumaných osob a možnost snadného počítačového zpracování dat. Respondent má na písemné zodpovídání otázek čas a není nucen reagovat bez přemýšlení. Nevýhodou je, že při případném neporozumění otázce obvykle nelze položku opravit nebo zpřesnit, dotazníková šetření mají zpravidla nízkou návratnost a existuje riziko, že respondenti odpovědí neúplně nebo nepravdivě. Dotazník byl určen členům řeholních řádů a institutů zasvěceného života, kteří pracují ve zdravotnictví, či sociálních službách, na libovolné pracovní pozici, a obsahoval 16 položek – 7 otevřených otázek, 7 uzavřených otázek, jednu polouzavřenou otázku a jednu uzavřenou otázku s možností uvést konkrétní příklad. Dotazník se sestával ze tří oddílů. Prvním byl úvod seznamující s tématem průzkumu a obsahující instrukce k vyplnění. Následoval soubor jednotlivých otázek, z nichž otázky 1–9 se týkaly charakteristiky respondenta, jeho vzdělání a praxe, otázky 10–12 souvislostí mezi řeholním a zdravotnickým povoláním, otázky 13–14 používání řeholního oděvu a otázky 15–16 posouzení vlastní role v multidisciplinárním týmu. V závěru dotazníku byl prostor pro připomínky, či vyjádření respondentů. Před distribucí dotazníku byl proveden pilotážní průzkum mezi osmi brněnskými řeholníky pro ověření srozumitelnosti položek. Všichni oslovení respondenti dotazník vyplnili správně a považovali jednotlivé položky dotazníku za srozumitelné. Časový horizont realizace průzkumu zahrnuje období od začátku února 2015 do konce března 2015. Dotazníky byly šířeny přímým i nepřímým kontaktem mezi členy řeholních řádů a institutů zasvěceného života, celkově bylo osloveno 18 různých řádů / institutů. Celkem 55 dotazníků bylo zasláno poštou a přibližně 20 e-mailem, 20 dotazníků bylo s dovolením hlavních organizátorů rozdáno účastníkům konference „Zdravotník – křesťan v dnešní nemocnici“, 10 dotazníků bylo rozdáno brněnským řeholníkům osobně, nebo prostřednictvím koordinátora brněnských nemocničních kaplanů. 35

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH

7

ANALÝZA

Z celkového počtu přibližně 105 rozdaných a e-mailem rozšířených dotazníků bylo navráceno 70 vyplněných (tj. 66,7 %), z čehož 69 dotazníků bylo použito pro zpracování prostřednictvím programu Excel 2013. Jeden dotazník nesplňoval kritérium položky č. 7 – pracovat v současnosti ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení. Pro analýzu jednotlivých položek dotazníku bylo použito 69 dotazníků od respondentů průzkumu, což dále považujeme za 100 %.

Analýza výsledků průzkumu

7.1

7.1.1 Základní charakteristika respondentů Tabulka 1: Pohlaví respondentů Pohlaví

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Muž

2

2,90

Žena

67

97,10

Celkem

69

100,00

Položka č. 1 (tabulka č. 1) zjišťovala pohlaví respondentů. Z celkového počtu 69 respondentů bylo 67 (tj. 97,10 %) žen a 2 (tj. 2,90 %) muži.

36

Tabulka 2: Věk respondentů Věk

Absolutní četnost


méně než 30 let

1

1,45

30–40 let

25

36,23

41–50 let

26

37,68

51–60 let

10

14,49

více než 60 let

7

10,14

Celkem

69

100,00

Průměrný věk respondentů byl 46 let.

Graf 1: Věk respondentů Položka č. 2 (tabulka č. 2, graf č. 1) se dotazovala na věk respondentů, otázku zodpovědělo 69 z nich. Respondenti uváděli reálný věk v letech, proto bylo možné vypočítat průměrný věk, který činil 46 let, nejmladšímu bylo 21 let a nejstaršímu 68 let. Dále byly odpovědi roztříděny do pěti kategorií, podle uvedeného věku. Věku nižšího než 30 let byl 1 (tj. 1,45 %) respondent, ve věku 30–40 let bylo 25 (tj. 36,23 %) respondentů, ve věku 41–50 let bylo 26 (tj. 37,68 %) respondentů, ve věku 51–60 let bylo 10 (tj. 14,49 %) respondentů a ve věku vyšším než 60 let bylo 7 (tj. 10,14 %) respondentů.

37

7.1.2 Analýza jednotlivých položek dotazníku V následující části se budeme zabývat analýzou položek dotazníku č. 3–17 stanovených dle vymezených cílů bakalářské práce. Položka 3:

Řadíte se k některému řeholnímu řádu / institutu zasvěceného života

v České republice? Tabulka 3: Příslušnost respondentů k řeholnímu řádu / institutu Řeholní řád / institut

Absolutní četnost


Milosrdní bratři

2

2,90

Alžbětinky

17

24,64

Boromejky

23

33,33

Cyrilky

4

5,80

Františkánky – Grohova

4

5,80

Křížové sestry

3

4,35

Těšitelky

3

4,35

Vincentky – DKL

5

7,25

Ostatní

8

11,59

Celkem

69

100,00

V odpovědi na položku č. 3 měli respondenti vypsat název řeholního řádu / institutu, ke kterému se řadí (tabulka č. 3, graf č. 2). Celkem se do průzkumu zapojili členové šestnácti různých společenství. Z celkového počtu 69 odpovídajících bylo 23 (tj. 33,33 %) z Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, 17 (tj. 24,64 %) z Řádu sv. Alžběty, 5 (tj. 7,25 %) ze Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul, 4 (tj. 5,80 %) z Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, 4 (tj. 5,80 %) z Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny, 3 (tj. 4,35 %) z Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, 3 (tj. 4,35 %) z Kongregace Sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova a 2 (tj. 2,90 %) z Hospitálského řádu sv. Jana z Boha. Zbývajících 11,59 % respondentů byli jednotlivci z těchto společenství: Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul, Kongregace Sester Neposkvrněného Početí Panny Marie, Kongregace sester sv. Alžběty, Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka v Opavě, Sekulární institut Servi della sofferenza, Šedé sestry III. řádu sv. Františka, Školské sestry sv. Františka, Františkánky (bez bližšího určení). 38

Graf 2: Příslušnost respondentů k řeholnímu řádu / institutu Položka 4: Složil/a jste řeholní sliby (časné nebo věčné) v řeholním řádu / institutu, který jste uvedl/a? Tabulka 4: Řeholní sliby respondentů Odpověď

Absolutní četnost


Ano, časné

5

7,25

Ano, věčné

59

85,51

Ano, roční obnovované

5

7,25

Nesložil/a

0

0

Celkem

69

100,00

Položka č. 4 (tabulka č. 4) zjišťovala, zda a jaké řeholní sliby respondenti složili. Z celkového počtu 69 respondentů 59 (tj. 85,51 %) složilo věčné sliby a 5 (tj. 7,25 %) časné sliby. Speciální případ byly členky Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul. Tato společnost má pouze roční, pravidelně obnovované sliby, tento typ slibů složilo 5 (tj. 7,25 %) respondentů.

39

Položka 5: Kolik let uplynulo od složení vašich prvních slibů? Tabulka 5: Doba uplynulá od složení prvních slibů Odpověď

Absolutní četnost


méně než 5 let

5

7,25

5–15 let

16

23,19

16–25 let

32

46,38

více než 25 let

16

23,19

Celkem

69

100,00

Průměrná doba uplynulá od složení prvních slibů byla 21 let.

Graf 3: Doba uplynulá od složení prvních slibů V rámci odpovědi na tuto položku měli respondenti uvést, jaká doba v letech uplynula od složení jejich prvních slibů (tabulka č. 5, graf č. 3). Otázku zodpovědělo 69 respondentů. Vzhledem ke skutečnosti, že byla uváděna reálná doba v letech, bylo z ní možné vypočítat průměr, který činil 21 let, nejkratší doba byla 4 měsíce a nejdelší 56 let. Dále byly odpovědi roztříděny do čtyř kategorií, podle délky uvedené uplynulé doby. Dobu od složení prvních slibů uvedlo 5 (tj. 7,25 %) respondentů kratší než 5 let, 16 (tj. 23,19 %) respondentů mezi 5–15 lety, 32 (tj. 46,38 %) respondentů mezi 16– 25 lety a 16 (tj. 23,19 %) respondentů delší než 25 let. Rozdělení do kategorií bylo přizpůsobeno skutečnosti, že přibližně před 25 lety proběhla tzv. sametová revoluce a bylo řádům umožněno opět veřejně přijímat nové členy. 40

Položka 6: Máte kvalifikaci (absolvované studium, kurz) k některému z těchto pracovních zařazení: lékař, klinický psycholog, všeobecná sestra, fyzioterapeut, ošetřovatel, sanitář, pracovník v sociálních službách, nemocniční kaplan,…? (Kvalifikace podle zákona č. 95/2004 Sb., 96/2004 Sb., č. 108/2006 Sb., nebo podle Dohody o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC.) Tabulka 6: Pracovní kvalifikace respondentů Odpověď

Absolutní četnost


Všeobecná sestra

36

52,17

Pracovník v sociálních službách

13

18,84

Sociální pracovník

4

5,80

Nemocniční kaplan

8

11,59

Sanitář

4

5,80

Lékař

2

2,90

Ošetřovatel

1

1,45

Farmaceut

1

1,45

Celkem

69

100,00

Graf 4: Pracovní kvalifikace respondentů

41

Tabulka 7: Respondenti mající druhou zdravotnickou kvalifikaci Odpověď

Absolutní četnost

Všeobecná sestra

3

Pracovník v sociálních službách

1

Sociální pracovník

2

Nemocniční kaplan

2

Sanitář

1

Ošetřovatel

2

Celkem

11


15,94

Položka č. 6 zjišťovala pracovní kvalifikaci respondentů k pracovnímu zařazení ve zdravotnictví, či sociálních službách (tabulka č. 6, graf č. 4). Otázku zodpovědělo 69 respondentů, z nichž 11 (tj. 15,94 %) uvedlo, že mají ještě druhou zdravotnickou / sociální pracovní kvalifikaci (tabulka č. 7). Konkrétně na pozici všeobecná sestra pracuje 36 respondentů (tj. 52,17 %), na pozici pracovník v sociálních službách 13 respondentů (tj. 18,84 %), na pozici nemocniční kaplan 8 respondentů (tj. 11,59 %), na pozici sociální pracovník 4 respondenti (tj. 5,80 %), na pozici sanitář 4 respondenti (tj. 5,80 %), na pozici lékař 2 respondenti (tj. 2,90 %), na pozici ošetřovatel 1 respondent (tj. 1,45 %) a na pozici farmaceut rovněž 1 respondent (tj. 1,45 %). Jako druhá zdravotnická / sociální kvalifikace byly uváděny tyto: všeobecná sestra (3 respondenti), pracovník v sociálních službách (1 respondent), sociální pracovník (2 respondenti), nemocniční kaplan (2 respondenti), sanitář (1 respondent) a ošetřovatel (2 respondenti). Z odpovědí většinou nebylo jednoznačné, jestli respondenti mající dvě různé pracovní kvalifikace, využívají obě v zaměstnání. Jedna respondentka uvedla, že pracuje na poloviční úvazek jako všeobecná sestra a na poloviční úvazek jako nemocniční kaplan.

42

Položka 7: Pracujete v současnosti ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení? Tabulka 8: Pracoviště respondentů Odpověď

Absolutní četnost


Zdravotnické zařízení

26

37,68

Sociální zařízení

43

62,32

Nepracuje

0

0

Celkem

69

100,00

Tabulka 9: Konkrétní rozdělení pracovišť respondentů Odpověď

Absolutní četnost


Nemocnice

21

30,43

Hospic

5

7,25

Domov pro seniory

25

36,23

Charita ČR

18

26,09

Celkem

69

100,00

Graf 5: Konkrétní rozdělení pracovišť respondentů Na položku č. 7 odpovědělo celkem 69 respondentů (tabulka č. 8) a všichni také konkrétně specifikovali typ pracoviště (tabulka č. 9, graf č. 5). Ve zdravotnickém zařízení pracuje 26 (tj. 37,68 %) respondentů a v sociálním zařízení 43 (tj. 62,32 %). 43

Při rozdělení na konkrétní pracoviště bylo zjištěno, že 25 (tj. 36,23 %) respondentů pracuje v domovech pro seniory, 21 (tj. 30,43 %) v nemocnicích, 18 (tj. 26,09 %) je zaměstnávaných Charitou České republiky (převážně v charitních domovech pro řeholníky) a 5 (tj. 7,25 %) pracuje v hospicích.

Položka 8: Kolik let praxe máte na vaší pracovní pozici? Tabulka 10: Délka praxe respondentů Odpověď

Absolutní četnost


méně než 10 let

20

28,99

10–20 let

27

39,13

21–30 let

14

20,29

více než 30 let

8

11,59

Celkem

69

100,00

Průměrná délka praxe respondentů byla 16 let. V rámci položky č. 8 uváděli respondenti délku praxe ve zdravotnictví (tabulka č. 10). Na otázku odpovědělo celkem 69 respondentů, z uvedených údajů byla vypočítána průměrná délka praxe 16 let. Dále byly údaje rozděleny do čtyř kategorií, každé po deseti letech. Celkem 20 (tj. 28,99 %) respondentů uvedlo, že má praxi kratší než 10 let, 27 (tj. 39,13 %) respondentů mělo praxi dlouhou 10–20 let, 14 (tj. 20,29 %) mělo praxi 21–30 let a 8 (tj. 11,59 %) respondentů uvedlo praxi delší než 30 let.

44

Položka 9: Máte kvalifikaci (absolvované vzdělání) ještě v nějakém jiném oboru než pracujete (např. kuchař, ekonom, apod.)? Tabulka 11: Kvalifikace respondentů v dalším (nezdravotnickém) oboru Odpověď

Absolutní četnost


Ano, má

42

60,87

Nemá

27

39,13

Celkem

69

100,00

Tabulka 12: Konkrétní obory další kvalifikace Odpověď

Absolutní četnost


VŠ – teologie

8

19,05

Učitelství

7

16,67

Ekonomie

6

14,29

Řemesla (SOU, SŠ, VŠ)

21

50,00

Celkem

42

100,00

Respondenti v položce č. 9 odpovídali na otázku ohledně jejich další (nezdravotnické) pracovní kvalifikace (tabulka č. 11). Na otázku odpovědělo 69 respondentů, z nichž 42 (tj. 60,87 %) uvedlo, že mají další kvalifikaci a 27 (tj. 39,13 %) uvedlo, že nemají. Mezi konkrétními obory (tabulka č. 12) převládala z 50,00 % (tj. 21 respondentů) řemesla, vzdělání respondenti uváděli na úrovních jak učňovských, středoškolských i vysokoškolských, v oblastech: gastronomie, zpracování textilu, obchod, zahradnictví, stavebnictví, strojírenství. Dále mělo 8 (tj. 19,05 %) respondentů vysokoškolské vzdělání teologie, 7 (tj. 16,67 %) respondentů byli kvalifikovaní učitelé, a 6 (tj. 14,29 %) respondentů uvedlo jako druhou kvalifikaci ekonomii.

45

Položka 10: Souviselo vaše rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví / sociálních službách s rozhodnutím stát se členem řeholního řádu / institutu? Tabulka 13: Souvislost mezi rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví / sociálních službách a rozhodnutím stát se členem řeholního řádu / institutu Odpověď

Absolutní četnost


Ano

24

34,78

Ne

44

63,77

Nevím

1

1,45

Celkem

69

100,00

Položka č. 10 (tabulka č. 13) zjišťovala, zda respondenti vnímali souvislost mezi svým rozhodnutím pracovat ve zdravotnictví a rozhodnutím stát se členem některého řeholního řádu / institutu zasvěceného života. Na otázku odpovědělo 69 respondentů, z nichž 24 (tj. 34,8 %) uvedlo, že vnímají nějakou souvislost, 44 (tj. 63,8 %) uvedlo, že tato jejich rozhodování spolu nesouvisela a 1 (tj. 1,4 %) respondent odpověděl, že neví, zda existovala souvislost. Položka 11: Bylo ve vašem rozhodování o vstupu do řeholního řádu / institutu důležité, že se tento věnuje zdravotnické, či sociální práci? Tabulka 14: Důležitost zdravotnického / sociálního zaměření řádu / institutu při rozhodování o vstupu do něj Odpověď

Absolutní četnost


Ano

25

36,23

Ne

40

57,97

Nevím

4

5,80

Celkem

69

100,00

Položka č. 11 (tabulka č. 14) se dotazovala respondentů, zda bylo v jejich rozhodování o vstupu do řeholního řádu / institutu důležité, že se vybraný věnuje zdravotnické, či sociální práci. Na položku odpovědělo 69 respondentů. Za důležité považovalo zdravotnické / sociální zaměření řádu / institutu 25 (tj. 36,23 %) respondentů, naopak za nedůležité 40 (tj. 57,97 %) respondentů. Celkem 4 (tj. 5,80 %) respondenti odpověděli, že nevědí. 46

Položka 12: Měl/a jste zdravotnické / sociální vzdělání ještě před vstupem do řeholního řádu / institutu? Tabulka 15: Zdravotnické / sociální vzdělání před vstupem do řeholního řádu / institutu Odpověď

Absolutní četnost


17

24,64

40

57,97

12

17,39

Ano, vybíral/a jsem si řád / institut podle svého zaměření Ne, zdravotnické / sociální vzdělání jsem absolvoval/a až po výběru konkrétního řádu / institutu Jiné Ano, ale bez ohledu na výběr řádu / institutu Do řádu / institutu jsem vstoupil/a během studia

Celkem

69

10

14,49

2

2,90

100,00

V položce č. 12 bylo zjišťováno, zda měli respondenti zdravotnické / sociální vzdělání již před vstupem do řeholního řádu / institutu (tabulka č. 15). Otázku zodpovědělo 69 respondentů, 17 (tj. 24,64 %) z nich mělo zdravotnické vzdělání a vybíralo si řád / institut podle svého zaměření, 40 (tj. 57,97 %) absolvovalo zdravotnické vzdělání až po výběru konkrétního řádu / institutu. V položce jiné, která byla k dispozici, se objevily dvě různé odpovědi: 10 respondentů (tj. 14,49 % z celkového počtu) uvedlo, že sice měli zdravotnické vzdělání, ale na výběr řádu / institutu to nemělo vliv a 2 respondenti (tj. 2,90 % z celkového počtu) uvedli, že do řádu / institutu vstoupili během studia.

47

Položka 13: Používáte při práci ve zdravotnickém či sociálním zařízení řeholní oděv (hábit)? Tabulka 16: Používání řeholního oděvu (hábitu) při práci Odpověď

Absolutní četnost


Ano

63

91,30

Ne

6

8,70

Celkem

69

100,00

V rámci položky č. 13 bylo zjišťováno, jestli respondenti při práci ve zdravotnických a sociálních zařízeních používají řeholní oděv (tabulka č. 16). Celkový počet odpovědí na tuto položku byl 69. Kladnou odpověď vyjádřilo 63 (tj. 91,30 %) respondentů a zápornou 6 (tj. 8,70 %) respondentů. Respondenti z řad Milosrdných bratří uvedli, že je v jejich případě používání hábitu v českých zdravotnických zařízeních neoficiálně zakázáno.

Položka 14: Pokud používáte při práci řeholní oděv, jak na něj nejčastěji reagují vaši pacienti / klienti? Tabulka 17: Reakce pacientů / klientů na řeholní oděv Odpověď

Absolutní četnost


Pozitivně

57

90,48

Negativně

1

1,59

Nereagují

5

7,94

Celkem

63

100,00

V této položce byla zjišťována nejčastější reakce pacientů / klientů na řeholní oděv respondentů (tabulka č. 17), celkem odpovědělo 63 respondentů, kteří v předchozí položce uvedli, že používají řeholní oděv. Převážná většina, tedy 57 respondentů (tj. 90,48 %) uvedla, že jsou reakce nejčastěji pozitivní, jeden respondent (tj. 1,59 %) uváděl reakce negativní a 5 respondentů (tj. 7,94 %) nepozorovalo žádné reakce pacientů / klientů na hábit.

48

Položka 15: Jak byste posoudil/a svoji roli v multidisciplinárním týmu v zařízení, ve kterém pracujete? Tabulka 18: Posouzení vlastní role v multidisciplinárním týmu Odpověď

Absolutní četnost


15

21,74

42

60,87

12

17,39

69

100,00

Je stejná jako u civilních pracovníků na stejné pozici, nevidím, žádný rozdíl Je stejná jako u civilních pracovníků na stejné pozici, ale jsou drobné rozdíly Je velmi odlišná od role civilních pracovníků na stejné pozici Celkem

Položka č. 15 vyzývala respondenty k posouzení jejich vlastní role v multidisciplinárním týmu (tabulka č. 18), odpověď poskytlo 69 respondentů. Roli bez jakéhokoliv rozdílu oproti civilním pracovníkům vnímalo 15 (tj. 21,74 %) respondentů, drobné rozdíly vidělo 42 (tj. 60,87 %) respondentů a velmi odlišnou roli popisovalo 12 (tj. 17,39 %) respondentů.

Položka 16 a: Pokud vidíte nějaké rozdíly ve své roli oproti civilním pracovníkům, ve které oblasti péče se tyto rozdíly vyskytují? Tabulka 19: Oblasti péče, ve kterých se vyskytují rozdíly oproti roli civilních pracovníků Odpověď

Absolutní četnost


Oblast biologická

5

5,15

Oblast sociální

16

16,49

Oblast psychická

24

24,74

Oblast spirituální

52

53,61

Celkem

97

100,00

49

Graf 6: Oblasti péče, ve kterých se vyskytují rozdíly oproti roli civilních pracovníků V položce č. 16 respondenti odpovídali, v jaké oblasti péče pozorují rozdíly ve své roli oproti civilním pracovníkům (tabulka č. 19, graf č. 6), bylo možno označit více možností. Z celkového množství 97 odpovědí byly rozdíly vnímány nejčastěji ve spirituální oblasti u 52 (tj. 53,61 %) odpovědí, v oblasti psychické u 24 (tj. 24,74 %) odpovědí, v oblasti sociální u 16 (tj. 16,49 %) odpovědí a nejméně v oblasti biologické u 5 (tj. 5,15 %) odpovědí.

50

Položka 16 b: Konkrétní příklady rozdílů v roli řeholníků oproti civilním pracovníkům. Možnosti uvést konkrétní příklad rozdílů své role oproti roli civilních pracovníků využilo celkem 34 respondentů, doslovnou citaci jejich vyjádření uvádím v příloze č. 2. Řeholníci nejčastěji viděli rozdíly ve větší důvěře pacientů / klientů při řešení jejich spirituálních potřeb. Pokud pracuje řeholník v hábitu, pacient / klient má jistotu, že bude pochopen s žádostí o modlitbu, nebo o služby kněze. Také pokud je v týmu na pracovišti řeholník, nechávají často civilní pracovníci péči v oblasti spirituální výlučně na něm. Respondenti uváděli také skutečnost, že civilní pracovníci často vynechávají otázky na spirituální potřeby pacienta / klienta v anamnéze i další péči. Druhým nejčastějším uváděným rozdílem byla pozornost věnovaná umírajícím a jejich příbuzným. Jedna respondentka tuto odpověď rozvinula ještě o názor, že civilní pracovníci se často umírání bojí, nebo je pro ně doprovázení umírajícího ztrátou času. Dále respondenti zmiňovali, že díky tomu, že nemají rodinu, mohou více energie a času, někdy i mimo pracovní dobu, věnovat pacientům / klientům. Někdy jim ale není úplně příjemné, že jsou na ně kladeny vyšší nároky, a také se od nich očekává, že budou vždy dobře naladěni a budou své povinnosti plnit lépe než civilní pracovníci. Několik řeholníků uvedlo, že se na ně obrací s otázkami ohledně víry a smyslu života i jejich kolegové na pracovišti. Jedna respondentka vnímala rozdíly také v úctě k lidskému tělu – řeholnice více dbají na stud pacientů / klientů.

51

7.1.3 Vypočítaná položka Díky přesným věkovým údajům uvedeným v položce č. 2 a údajům o době uplynulé od doby prvních slibů v položce č. 5, bylo možné vypočítat, kolik bylo let respondentům v době složení prvních slibů (tabulka č. 20, graf č. 7). Údaj byl vypočítán u 69 respondentů, průměrný věk respondenta při skládání slibů byl 24 let. Vypočítané údaje byly dále roztříděny do tří kategorií. Ve věku mladším než 20 let skládalo sliby 6 (tj. 8,7 %) respondentů, nejvíce respondentů 53 (tj. 76,8 %) skládalo sliby v rozmezí věku 20–30 let, a ve věku starším než 30 let složilo sliby 10 (tj. 14,5 %) respondentů. Tabulka 20: Věk respondentů v době složení prvních slibů Odpověď

Absolutní četnost


méně než 20 let

6

8,70

20–30 let

53

76,81

více než 30 let

10

14,49

celkem

69

100,00

Průměrný věk respondentů v době složení prvních slibů byl 24 let.

Graf 7: Věk respondentů v době složení prvních slibů

52

8

OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ

Bakalářská práce byla zaměřena na otázku současné činnosti řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách v České republice. Ke zpracování práce byly stanoveny tři cíle, které byly ověřeny pomocí jedenácti očekávaných výsledků. Ověření bylo provedeno na základě výsledků průzkumu a jejich zpracování.

Cíl 1: Zmapovat, které řeholní řády a instituty zasvěceného života se v ČR věnovaly, nebo věnují službě ve zdravotnictví, či sociálních službách a sepsat jejich seznam se základním popisem jejich činnosti. Seznam řeholních řádů věnujících se službě ve zdravotnictví, či sociálních službách včetně stručného popisu jejich činnosti, byl zpracován. Pro lepší logickou návaznost byl implementován do teoretické části, kapitoly 3. Cíl byl splněn.

Cíl 2: Zjistit, kdo jsou řeholníci pracující ve zdravotnictví a sociálních službách. Očekávaný výsledek č. 1, ve kterém jsem předpokládala, že více než 75 % respondentů budou ženy, byl ověřován prostřednictvím položky č. 1 (viz tabulka č. 1). Po zhodnocení výsledků jsem zjistila, že z celkového množství 69 (100 %) respondentů bylo 67 (97,10 %) žen. Očekávaný výsledek č. 1 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 2, v němž jsem předpokládala, že více než 50 % respondentů bude starších 40 let, byl ověřován pomocí položky č. 2 (viz tabulka č. 2, graf č. 1). Ve věku 41 a více let bylo 43 (tj. 62,31 %) respondentů. Očekávaný výsledek č. 2 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 3, který předpokládal, že více než 75 % respondentů uvede, že složili věčné řeholní sliby, byl ověřován prostřednictvím položky č. 4 (viz tabulka č. 4). Z analýzy výsledků vyplynulo, že 59 (tj. 85,51 %) respondentů má věčné řeholní sliby. Očekávaný výsledek č. 3 byl potvrzen. 53

Očekávaný výsledek č. 4, ve kterém jsem předpokládala, že více než 75 % respondentů uvede, že od složení jejich prvních slibů uplynulo méně než 25 let, byl ověřován pomocí položky č. 5 (viz tabulka č. 5, graf č. 3). Hranice 25 let byla zvolena s ohledem na skutečnost, že přibližně před touto dobou skončilo v naší zemi období komunistické totality, ve kterém bylo přijímání nových členů do řeholních řádů / institutů zakázáno, nebo alespoň velmi omezeno. Po vyhodnocení výsledků bylo zjištěno, že sliby před 25 a méně lety složilo 53 (tj. 76,81 %) respondentů. Očekávaný výsledek č. 4 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 5, který předpokládal, že mezi respondenty uváděnými pracovními kvalifikacemi budou na prvních dvou místech pozice: všeobecná sestra a pracovník v sociálních službách, jsem ověřovala prostřednictvím položky č. 6 (viz tabulka č. 6, graf č. 4). Respondenti ve 36 případech (tj. 52,17 %) uvedli pracovní kvalifikaci všeobecná sestra a ve 13 případech (tj. 18,84 %) pracovní kvalifikaci pracovník v sociálních službách. Ostatní pracovní kvalifikace (nemocniční kaplan, sociální pracovník, lékař, sanitář, ošetřovatel, farmaceut) se mezi respondenty vyskytovaly pouze v řádu jednotek. Očekávaný výsledek č. 5 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 6, ve kterém jsem předpokládala, že více než 50 % respondentů uvede, že má ještě alespoň jednu další pracovní kvalifikaci (kromě zdravotnictví), byl ověřován položkou č. 9 (viz tabulka č. 11). Z analýzy výsledků vyplynulo, že další pracovní kvalifikaci má 42 (tj. 60,87 %) respondentů. Očekávaný výsledek č. 6 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 7, který předpokládal, že více než 50 % respondentů uvede, že jejich rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví nesouviselo s jejich rozhodnutím vstoupit do některého řeholního řádu / institutu, byl ověřován pomocí položky č. 10 (viz tabulka č. 13). Souvislost mezi rozhodnutím pracovat ve zdravotnictví a stát se členem některého řeholního řádu / institutu popřelo 44 (tj. 63,77 %) respondentů. Očekáváný výsledek č. 7 byl potvrzen.

54

Očekávaný výsledek č. 8 předpokládající, že více než 50 % respondentů uvede, že pro jejich rozhodování o vstupu do řeholního řádu / institutu bylo důležité, že se tento věnuje zdravotnické, či sociální práci, byl ověřován prostřednictvím položky č. 11 (viz tabulka č. 14). Zdravotnické / sociální zaměření řádu / institutu považovalo za důležité pouze 25 (tj. 36,23 %) respondentů. Očekávaný výsledek č. 8 nebyl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 9, ve kterém jsem předpokládala, že více než 50 % respondentů uvede, že neměli zdravotnické vzdělání před vstupem do řeholního řádu / institutu, jsem ověřovala pomocí položky č. 12 (viz tabulka č. 15). Až po výběru konkrétního

řeholního

řádu

/

institutu

absolvovalo

zdravotnické

vzdělání

40 (tj. 57,97 %) respondentů. Očekávaný výsledek č. 9 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 10 předpokládal, že více než 75 % respondentů, kteří odpověděli, že používají při práci řeholní oděv, uvede, že jejich pacienti / klienti na řeholní oděv reagují nejčastěji pozitivně. Tento předpoklad byl ověřován prostřednictvím položky č. 14 (viz tabulka č. 17). Otázku zodpovědělo 63 (tj. 100 %) respondentů, kteří při práci ve zdravotnických / sociálních zařízeních používají řeholní oděv. Celkem 57 (tj. 90,48 %) z nich uvedlo převážně pozitivní reakce pacientů / klientů na hábit. Očekávaný výsledek č. 10 byl potvrzen.

Cíl 3: Zjistit jak řeholníci vnímají svoji roli v multidisciplinárním týmu zdravotnických a sociálních zařízení, ve kterých pracují. Očekávaný výsledek č. 11 předpokládal, že více než 50% respondentů bude vnímat svoji roli stejnou jako u civilních pracovníků na stejné pozici, pouze s drobnými rozdíly. Předpoklad byl ověřován položkou č. 15 (viz tabulka č. 18). Celkem 42 (tj. 60,87 %) respondentů vnímalo pouze drobné rozdíly ve své roli v multidisciplinárním týmu oproti civilním pracovníkům. Očekávaný výsledek č. 11 byl potvrzen.

55

9

DISKUZE

Svoji bakalářskou práci jsem zaměřila na řeholní řády, kongregace a instituty zasvěceného života, které mají v současnosti těžiště své činnosti ve zdravotnické nebo sociální práci. Mezi českou literaturou jsem nenalezla žádnou publikaci, která by se tímto konkrétním tématem zabývala. Existuje několik monografií, které se zabývají historií řeholních řádů, ale většinou bez nějakého výraznějšího propojení se současností. Nejaktuálnější knihou k tématu je pravděpodobně publikace vydaná v roce 1997: „Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice.“ Bohužel nemůžeme všechny informace aktuální před osmnácti lety považovat za aktuální v současnosti. Ze závěrečných prací studentů jsem nalezla jednu práci obhájenou na Univerzitě Karlově v roce 2003 s tématem: „Sociální působení církví v České republice v současné době.“, která přináší mimo jiné i přehled sociální činnosti řeholních institutů. 78 Se svojí prací jsem se tedy vydala do oblastí jen velmi málo prozkoumaných. Z důvodu neexistence nějakého souvislého seznamu řeholních řádů a institutů, které se podílejí na zdravotnické a sociální činnosti, bylo jeho zpracování jedním z cílů mé bakalářské práce. Tento seznam rozšířený o stručný popis činnosti konkrétních řádů a institutů v minulosti a současnosti, je z důvodu logické návaznosti zařazen do kapitoly č. 3 v teoretické části. Dále mě také zajímalo, kdo jsou řeholníci, kteří jsou součástí těchto řádů, jaké mají vzdělání, kde a na jakých pozicích pracují a zda nějak souviselo v jejich životních rozhodováních řeholní a zdravotnické, či sociální povolání. Proto jsem si pro tyto otázky zvolila druhý cíl práce a k němu očekávané výsledky. Jako formu průzkumu jsem zvolila kvantitativní dotazník, který jsem se snažila rozšířit mezi co největší množství řeholníků bez ohledu na příslušnost k řádu, kongregaci, nebo jiné formě zasvěceného života. Celkem se do průzkumu zapojilo 70 řeholníků z 16 různých řeholních řádů a institutů, do zpracování bylo použito 69 vyplněných dotazníků.

78

srov. MICHLÍČKOVÁ, Markéta. Sociální působení církví v České republice v současné době.

56

Podle mého očekávání byla většina (97,10 %) respondentů ženského pohlaví, protože většina mužských řádů se zaměřuje na jiné oblasti činnosti, než jsou zdravotnické a sociální služby. Pravděpodobně jediným mužským řádem na území ČR, jehož členové se i v současnosti věnují zdravotnické činnosti, je Řád Milosrdných bratří. Vzhledem k informacím z médií, že postupem času klesá zájem mladých lidí o vstup do řeholních společenství, jsem předpokládala, že více než polovina respondentů bude starších čtyřiceti let, tedy v druhé polovině produktivního věku. Tento předpoklad se naplnil, ve věku 41 a více let bylo 62,31 % respondentů. Dále jsem předpokládala, že většina (více než 75 %) respondentů vstoupila do řádu / řeholního institutu až v období po roce 1989, ve kterém mohly řády opět veřejně přijímat nové členy. Správnost tohoto předpokladu byla také potvrzena – před 25 a méně lety skládalo své první sliby 76,81 % respondentů. Vzhledem k přesným údajům o věku respondentů a době uplynulé do složení slibů bylo možné vypočítat, v jakém věku obvykle vstupovali do kláštera (viz kapitola 7.1.3.). Z výsledků je patrno, že 76,81 % respondentů skládalo své první řeholní sliby mezi dvacátým a třicátým rokem věku, což bychom mohli přirovnat k obvyklému věkovému rozmezí i pro uzavírání sňatků. Nedokázala jsem dopředu předpokládat, jakým způsobem jsou pracovníci z řad řeholníků rozděleni mezi zdravotnickými a sociálními zařízeními. Z výsledků průzkumu vyplývá, že vyšší počet je jich zastoupen v sociálních zařízeních (62,32 %) a nižší ve zdravotnických (37,68 %). Dalo by se spekulovat, zda je to způsobeno skutečností, že v období komunismu byly některé sestry cíleně přesunovány do sociálních zařízení (viz kapitola 2.4). Každopádně počet sociálních zařízení zřizovaných řeholními společenstvími minimálně dvojnásobně převyšuje počet řádových zdravotnických zařízení. Mezi čtyři zdravotnická zařízení zřizovaná řeholními instituty patří Nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem, Nemocnice milosrdných sester v Kroměříži, Nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích a Léčebna dlouhodobě nemocných v rámci Domova sv. Karla Boromejského v Praze. V oblasti sociálních služeb zřizují řeholní řády a kongregace mimo například nízkoprahových zařízení, i osm domovů pro seniory na různých místech naší republiky (viz kapitola 3). Z výsledků provedeného průzkumu vyplynulo také, že jsou řeholníci zaměstnáváni i v jiných státních i nestátních zdravotnických a sociálních zařízeních a přibližně čtvrtina

57

respondentů (26,09 %) pracuje v rámci služeb Charity ČR především v charitních domovech pro duchovní a řeholnice. V návaznosti na některé mé dřívější soukromé rozhovory s několika řeholníky jsem ve své bakalářské práci předpokládala, že nadpoloviční většina respondentů uvede, že získali vzdělání a pracovní kvalifikaci i k jinému – nezdravotnickému – oboru (viz položka č. 6) a že si zdravotnické vzdělání doplnili až po vstupu do řeholního společenství (viz položka č. 9). Oba tyto předpoklady se naplnily. Další obor uvedlo 60,87 % respondentů a jejich nejčastější kvalifikací byly různé řemeslné obory. Zdravotnické vzdělání si až po vstupu do řádu doplňovalo celkem 57,97 % respondentů. V další dvojici otázek jsem předpokládala, že u více než poloviny respondentů nesouviselo rozhodování o vstupu do řeholního společenství s rozhodnutím pro zdravotnické povolání, ale že pro ně bylo důležité, že se institut věnuje zdravotnické, či sociální práci. Z výsledků průzkumu vyplývá, že skutečně 63,77 % respondentů nevidí souvislost mezi svým rozhodnutím pro řeholní život a rozhodnutím pro zdravotnické povolání, ale oproti předpokladu nebylo pro 57,97 % respondentů důležité ani to, že se řeholní společenství, do kterého se rozhodli vstoupit, věnuje zdravotnické, či sociální práci. Jaké tedy byly konkrétní motivy pro rozhodování řeholníků o vstupu do kláštera, by mohlo být předmětem dalšího zkoumání. Několik konkrétních případů sester boromejek je zpracováno v bakalářské práci z roku 2014: „Ale především láska! Ze života členek Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.“79 Okrajově jsem se ve svém průzkumu dotkla také používání řeholního oděvu při ošetřování pacientů, či klientů. Většina (91,30 %) respondentů uvedla, že hábit používá a pacienti / klienti na něj ve většině případů (90,48 %) reagují pozitivně. Otázku ohledně používání oděvů vyjadřujících náboženské vyznání při práci ve zdravotnictví rozproudila v minulém roce diskuze o zákazu používání hidžábů muslimskými studentkami na zdravotnické škole.80 Na různé aspekty používání řeholního oděvu by mohl být v budoucnosti orientován další průzkum.

79

PEJŘIMOVSKÁ, Hana. Ale především láska! Ze života členek Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.

80

VÁLKOVÁ, Hana. Zákaz hidžábu není diskriminace, míní boromejka. V rouchu nesmí na sál. .

58

Třetí cíl mé bakalářské práce byl zaměřen na roli řeholníků v multidisciplinárních týmech zařízení, ve kterých pracují. Konkrétně byly otázky průzkumu mířeny na vnímání rozdílů samotnými řeholníky oproti roli civilních pracovníků na stejné pracovní pozici. Podle očekávání označila více než polovina respondentů (60,87 %) svoji roli za téměř stejnou ve srovnání s civilními pracovníky, pouze s drobnými rozdíly. Podobný průzkum by v budoucnosti mohl zjišťovat, jak vnímají roli řeholníků jejich civilní spolupracovníci, nebo pacienti / klienti ošetřovaní řeholníky. Na závěr měli respondenti možnost specifikovat, ve které oblasti péče pozorují rozdíly ve své roli oproti roli civilních pracovníků. V dotazníku bylo možno označit jednu nebo více z oblastí: biologická, sociální, psychická, spirituální. Rozdíly se podle respondentů vyskytují v určité míře ve všech oblastech, nejméně v oblasti biologické (5,15 %) a nejvíce v oblasti spirituální (53,61 %) – z celkového počtu 97 odpovědí (100 %). Zhruba polovina respondentů využila i možnost rozdíly specifikovat konkrétním příkladem (viz položka č. 16 b, příloha č. 2). Nejvíce respondenti zmiňovali, že díky používání řeholního oděvu k nim mají pacienti / klienti větší důvěru pokud se jedná o otázku uspokojování spirituálních potřeb. Řeholníky ale bohužel nenalezneme na všech odděleních a řadou civilních zdravotníků nejsou spirituální potřeby pacientů ani zjišťovány. Potvrzují to výsledky bakalářské práce z roku 2014: „Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici.“ Práce uvádí, že 65,5 % všeobecných sester pacienty vůbec neinformuje o duchovní službě.81 Na druhém místě byl uváděn rozdíl v přístupu k umírajícím a jejich rodinám. Toto téma je podrobně rozpracováno formou kvalitativního výzkumu v disertační práci z roku 2011: „Etické otázky v práci s umírajícími, jejich blízkými a pozůstalými očima řeholních sester.“ Práce uvádí postoje řeholnic, které ke službě umírajícím přistupují jako ke svému poslání a vnímají smrt ve významu přechodu k věčnému životu.82

81

srov. GREBÍKOVÁ, Magdalena. Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici.

82

srov. DOHNALOVÁ, Zdeňka. Etické otázky v práci s umírajícími, jejich blízkými a pozůstalými očima řeholních sester.

59

10 DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Přesto, že oproti situaci v historii, je počet řeholníků mezi pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách téměř zanedbatelný, jejich role v multidisciplinárních týmech zdravotnických a sociálních zařízeních zanedbatelná není. Průzkum ukázal, že především díky používání řeholního oděvu mají pacienti k řeholním zdravotníkům větší důvěru, pokud jde o jejich spirituální potřeby, a že řeholníci více než civilní pracovníci také spirituální potřeby zjišťují. Členové řádů ale zmiňovali, že často zaměstnavatelům řeholní oděv překáží a přijetí do pracovního poměru podmiňují prací v civilu. Proto bychom chtěli potenciálním zaměstnavatelům doporučit vyřešení této otázky a zvážení přínosu pracovníků v řeholním oděvu pro zlepšení komplexnosti péče. Řeholníci jsou v týmu také podporou pro ostatní pracovníky i pro příbuzné pacientů v otázkách smyslu života i vyrovnávání se s umíráním. Pokud bychom se na celou věc dívali pouze jednostranně, mohli bychom doporučit zdravotnickým a sociálním zařízením zaměstnávat ve vyšší míře řeholníky v hábitu, aby se zlepšila saturace spirituálních potřeb pacientů / klientů i zaměstnanců. Ale již na první pohled je zřejmé, že tímto směrem nelze dosáhnout jednoznačného úspěchu. Jak ukazují průzkumy saturace spirituálních potřeb ve zdravotnických zařízeních,83 větší důraz by měl být dán spíše celkovému nastavení odhalování a uspokojování spirituálních potřeb pacientů / klientů. Mohli bychom doporučit zavést do úvodní anamnézy i do ošetřovatelské dokumentace kolonku na sledování spirituálních potřeb, zvýšit počet nemocničních kaplanů a pastoračních asistentů ve zdravotnických a sociálních zařízeních, inkorporovat je přímo do multidisciplinárních týmů zařízení, zvýšit jejich odpovědnost a pravomoci a zlepšit spolupráci s nimi. Zdravotnickým pracovníkům doporučujeme zvyšovat si znalosti o roli a kompetencích pastoračních asistentů a o způsobech saturace spirituálních potřeb pacientů a klientů účastí na různých vzdělávacích akcích věnovaných tomuto tématu. Týmům, které mají jako svou součást řeholníky, bychom mohli doporučit respektovat jejich životní rozhodnutí i řeholní oděv, plně využít jejich potenciál při službě, či doprovázení umírajících, a také se od nich učit a inspirovat v péči o spirituální oblast. 83

např. GREBÍKOVÁ, Magdalena. Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici.

60

ZÁVĚR

Bakalářská práce „Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách“ přináší nástin současné činnosti řeholních řádů a institutů zasvěceného života v českých zdravotnických a sociálních zařízeních. V úvodní části jsou vysvětleny pojmy týkající se tématu a je stručně charakterizován řeholní způsob života. Práce pokračuje popisem historického vývoje činnosti řeholníků v českém zdravotnictví. Kapitola si všímá období špitálnictví a vzniku prvních specializovaných nemocnic, rozkvětu řeholních kongregací na přelomu 19. a 20. století a pronásledování členů řeholních společenství v období vlády KSČ. Ve třetí kapitole je zařazen seznam řeholních řádů, kongregací a institutů, které se v Česku věnovaly nebo věnují zdravotnické, či sociální činnosti. U každého řeholního společenství je zmíněna doba jeho vzniku, začátek působení na území ČR a stručný popis činnosti v minulosti a současnosti. V poslední kapitole teoretické části jsou popsány zákonné předpisy pro získávání odborné způsobilosti pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, které platí pro řeholníky stejně jako pro ostatní zdravotnické a sociální pracovníky. Dále práce pokračuje empirickou částí popisující zrealizovaný průzkum provedený mezi řeholníky z řady řeholních společenství, kteří pracují v různých typech zdravotnických a sociálních zařízení. Vzhledem k tomu, že z hlediska práce ve zdravotnictví a sociálních službách ještě nebyli řeholníci kvantitativně zkoumáni, přináší tato práce informace o jejich vzdělání a pracovním zařazení. Na rozdíly v roli řeholníků oproti civilním pracovníkům na stejné pozici bylo pohlíženo zatím pouze ze strany řeholníků samotných. Pro zobjektivizování průzkumu by v budoucnosti mohli být do zkoumání zařazeni také civilní spolupracovníci řeholníků, či pacienti / klienti řeholníky ošetřovaní. Řeholníci vidí rozdíly ve své roli zvláště v péči o spirituální potřeby pacientů / klientů, což otevírá jiné, v poslední době stále častěji diskutované téma spirituální péče ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Řeholníci nemohou vzhledem k svému počtu pokrýt veškerou péči o spirituální potřeby pacientů / klientů ve všech různých

61

zařízeních, ale jejich potenciál by mohl být využíván vedením těchto zařízení k pomoci s nastavením péče tak, aby pacienti / klienti, ale ani zaměstnanci, nestrádali v jedné ze čtyř základních složek osobnosti. Bakalářská práce přináší nový pohled na řeholníky jako na důležité a plnohodnotné pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách. Chtěla by také přispět k jejich lepšímu pochopení a větší toleranci z hlediska zaměstnavatelů, spolupracovníků i pacientů a klientů.

62

ANOTACE

Jméno a příjmení autora: Mgr. Jana Řezáčová Název instituce:

Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách

Vedoucí práce:

PhDr. Natália Beharková, Ph.D.

Počet stran:

85

Počet příloh:

2

Rok obhajoby:

2015

Klíčová slova:

řeholníci, řeholní řády, instituty zasvěceného života, zdravotnictví, sociální služby

Bakalářská práce se věnuje roli řeholníků v současném českém zdravotnictví a sociálních službách. Přináší seznam řeholních řádů a institutů zasvěceného života, které se věnovaly nebo věnují práci ve zdravotnických, či sociálních zařízeních, nebo taková zařízení zřizují. Součástí práce je i dotazníkové šetření, které proběhlo mezi řeholníky různých řádů a institutů zasvěceného života, kteří pracují v různých typech zdravotnických a sociálních zařízení.

63

ANNOTATION

Name of the author:


Institution:

Masaryk University Faculty of Medicine Department of Nursing Care

Name of the thesis:

The role of monks and nuns in health and social care.

Academic advisor:

PhDr. Natália Beharková, Ph.D.

Number of pages:

85

Number of supplements:

2

Year of defense:

2015

Keywords:

monks, nuns, holy orders, consecrated life institutes, health, social care

The thesis describes the role of nuns and monks in nowadays Czech health and social care facilities. It presents a list of holy orders and other consecrated life institutes that work or worked in these facilities or that are their founders. The thesis also contains questionnaire construction that was submitted to nuns and monks in various holy orders or consecrated life institutes currently working in different types of health and social care facilities.

64

POUŽITÁ LITERATURA

Břevnovský klášter. Slovníček pojmů [on-line]. Praha, [cit. 2015-03-12], dostupné na WWW: . Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice uzavřené dne 26. 11. 2006 [on-line]. Praha, 2011. [cit. 2015-04-23], dostupné na WWW: . DOHNALOVÁ, Zdeňka. Etické otázky v práci s umírajícími, jejich blízkými a pozůstalými očima řeholních sester. Brno, 2011. 170 s. Disertační práce. Masarykova

univerzita,

Fakulta

sociálních

studií.

Vedoucí

práce

prof. PhDr. Libor Musil, CSc. Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice [on-line]. Praha, 2006. [cit. 201504-23], dostupné na WWW:

?seek=1>. GREBÍKOVÁ, Magdalena. Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici. Brno, 2014. 87 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí práce PhDr. Natália Beharková, Ph.D. Charita Jablunkov. Činnost Misionářek Lásky – sestry Matky Terezy v Ostravě [on-line]. [cit. 2015-05-12], dostupné na WWW: . IVANOVÁ, Kateřina, a JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 96 s. ISBN 8024409925. JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha: Klášter premonstrátů na Strahově, 1991, 173 s. ISBN 8085245116 Katechismus katolické církve. Vyd. 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, 793 s. ISBN 8071924881. Katolická asociace nemocničních kaplanů v České republice, oficiální stránky [on-line]. [cit. 2015-03-26], dostupné na WWW: .

65

Kodex kanonického práva. Praha: Zvon, 1994, 812 s. ISBN 8071130826. KOTRMANOVÁ, Ludmila. Malé věci s velkou láskou. Naše rodina. Praha: Fortuna. ISSN 0323-2743. 2007, roč. 39, č. 38, s. 12-13. KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k 1. 1. 2014. Praha: Konference vyšších přestavených mužských a ženských řeholí v ČR (pro vnitřní potřeby), 2014, 56 s. MICHLÍČKOVÁ, Markéta. Sociální působení církví v České republice v současné době. Praha, 2003. 100 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Evangelická teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Libor. Ovečka, Th.D. Ministerstvo zdravotnictví ČR. Pracovníci ve zdravotnictví [on-line]. [cit. 2015-04-23], dostupné

na

WWW:

zdravotnictvi_1792_11.html>. PEJŘIMOVSKÁ, Hana. Ale především láska! Ze života členek Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Praha, 2014. 101 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Mgr. Radka Dudová, Ph.D. PETRÁČEK, Tomáš. Sekularizace a katolicismus v českých zemích: specifické rysy české cesty od lidové církve k nejateističtější zemi světa. 1. vyd. Ostrava: Moravapress, 2013, 132 s. ISBN 9788087853054. PIŤHA, Petr. Zdravotnictví a církev. Časopis lékařů českých. ISSN 0008-7335. 1990, roč. 129, č. 35, s. 1089-1091. POSPÍŠILOVÁ, Ludmila Jana. Sv. Klára s Assisi a sv. Anežka Česká. Studijní text pro posluchače IFS [on-line]. Praha: Institut františkánských studií, 2013 [cit. 2015-03-14], dostupné na WWW: . Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, 319 s. ISBN 8071922226. Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul [on-line]. Vranov nad Dyjí: FATYM. [cit. 2015-05-18], dostupné na WWW: .

66

STAŇKOVÁ, Marta. Z historie charitativní a řádové ošetřovatelské péče. Sestra. Praha: Strategie. ISSN 1210-0404. 2003, roč. 13, č. 6, (mimořádná příloha časopisu). SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004, 247 s. ISBN 8072544241. SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune

[on-line].

11/2009

[cit.

2015-03-14],

dostupné

na

WWW:

. TÖLGYESI, Tamás. Lexikální germanismy v dnešní češtině. Studie kontaktově lingvistická. Budapest, 2009. 378 s. Disertační práce. Pázmány Péter Katolikus Egyetem. Vedoucí práce prof. PhDr. Antonín Vašek, CSc. ISBN 9789639206908. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR, v. v. i. Internetová jazyková příručka [on-line]. [cit. 2015-06-01], dostupné na WWW: . ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČESKÉ REPUBLIKY. Pracovníci ve zdravotnictví k 31. 12. 2013: Tematické řady (Ekonomika a finanční analýzy). [on-line]. Praha: ÚZIS ČR, 2014, č. 23 [cit. 2015-03-23], dostupné na WWW:

analyzy/pracovnici-ve-zdravotnictvi>. VÁLKOVÁ, Hana. Zákaz hidžábu není diskriminace, míní boromejka. V rouchu nesmí na sál [on-line]. iDNES.cz, Zprávy, článek ze dne 7. 10. 2014. [cit. 2015-06-03], dostupné na WWW: . VLČEK, Vojtěch (ED.). Ženské řehole za komunismu (1948-1989). 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005, 447 s. ISBN 8072991957. VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004, 597 s. ISBN 8072661795. Zákon číslo 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: Portál veřejné

správy

[on-line].

[cit.

2015-04-23],

dostupné

na

WWW:

. Zákon číslo 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. In: Portál veřejné správy [on-line]. [cit. 2015-04-23], dostupné na WWW: .

67

Zákon číslo 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. In: Portál veřejné správy [on-line]. [cit. 2015-04-23], dostupné na WWW: . Zákon číslo 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In: Portál veřejné správy [on-line]. [cit. 2015-04-23], dostupné na WWW: . ŽUPANIČ, Jan. Řád sv. Lazara Jeruzalémského v českých zemích [on-line]. [cit. 201503-26], dostupné na WWW: . OFICIÁLNÍ INTERNETOVÉ STRÁNKY ŘEHOLNÍCH ŘÁDŮ A INSTITUTŮ Alžbětinky Praha, oficiální stránky konventu [on-line]. [cit. 2015-03-27], dostupné na WWW: . Alžbětinky v Brně, oficiální stránky konventu [on-line]. [cit. 2015-03-27], dostupné na WWW: . Česká kongregace sester dominikánek, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-04-28], dostupné na WWW: . Česká provincie Kongregace Dcer Božské Lásky, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-04-28], dostupné na WWW: . Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul, oficiální stránky kongregace

[on-line].

[cit. 2015-05-12],

dostupné

na

WWW:

. Česká provincie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-05-06], dostupné na WWW: . Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek, oficiální stránky kongregace

[on-line].

[cit. 2015-05-09],

dostupné

na

WWW:

. Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-05-06], dostupné na WWW: . 68

Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-04-28], dostupné na WWW: . Kongregace Sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova, oficiální stránky kongregace [on-line].

dostupné

[cit. 2015-05-09],

na

WWW:

. Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-05-08], dostupné na WWW: . Konvent sester alžbětinek v Jablunkově, oficiální stránky konventu [on-line]. [cit. 201503-27], dostupné na WWW: . Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka v Opavě, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-04-28], dostupné na WWW: . Milosrdné sestry sv. Kříže, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-05-08], dostupné na WWW: . Milosrdní bratři, oficiální stránky řádu [on-line]. [cit. 2015-03-27], dostupné na WWW: . Německý řád, oficiální stránky řádu [on-line]. [cit. 2015-03-26], dostupné na WWW: . Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, oficiální stránky řádu [on-line]. [cit. 201503-26], dostupné na WWW: . Řád maltézských rytířů, oficiální stránky řádu [on-line]. [cit. 2015-03-26], dostupné na WWW: . Sestry sv. Alžběty, oficiální stránky kongregace [on-line]. [cit. 2015-05-18], dostupné na WWW: . Spoločnosť Dcér Kresťanskej Lásky, oficiální stránky slovenské provincie [on-line]. [cit. 2015-05-18], dostupné na WWW: . Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského, oficiální stránky řádu [on-line]. [cit. 2015-03-26], dostupné na WWW: .

69

SEZNAM ZKRATEK

Cit.

Citováno

Č.

Číslo

ČKCH

Česká katolická charita

ČR

Česká republika

DKL

Dcery křesťanské lásky

KSČ

Komunistická strana Československa

KVPMŘ

Konference vyšších představených mužských řeholí

KVPŽŘ

Konference vyšších představených ženských řeholí

O. p. s.

Obecně prospěšná společnost

Sb.

Sbírka zákonů

Stol.

Století

Sv.

Svatý / svatá

Tj.

To je

Tzn.

To znamená

ÚZIS ČR

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

70

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Věk respondentů ............................................................................................... 37 Graf 2: Příslušnost respondentů k řeholnímu řádu / institutu ....................................... 39 Graf 3: Doba uplynulá od složení prvních slibů ........................................................... 40 Graf 4: Pracovní kvalifikace respondentů .................................................................... 41 Graf 5: Konkrétní rozdělení pracovišť respondentů ..................................................... 43 Graf 6: Oblasti péče, ve kterých se vyskytují rozdíly oproti roli civilních pracovníků 50 Graf 7: Věk respondentů v době složení prvních slibů ................................................. 52

71

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Pohlaví respondentů ................................................................................... 36 Tabulka 2: Věk respondentů ......................................................................................... 37 Tabulka 3: Příslušnost respondentů k řeholnímu řádu / institutu ................................. 38 Tabulka 4: Řeholní sliby respondentů .......................................................................... 39 Tabulka 5: Doba uplynulá od složení prvních slibů ..................................................... 40 Tabulka 6: Pracovní kvalifikace respondentů ............................................................... 41 Tabulka 7: Respondenti mající druhou zdravotnickou kvalifikaci ............................... 42 Tabulka 8: Pracoviště respondentů ............................................................................... 43 Tabulka 9: Konkrétní rozdělení pracovišť respondentů ............................................... 43 Tabulka 10: Délka praxe respondentů .......................................................................... 44 Tabulka 11: Kvalifikace respondentů v dalším (nezdravotnickém) oboru ................... 45 Tabulka 12: Konkrétní obory další kvalifikace ............................................................ 45 Tabulka 13: Souvislost mezi rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví a rozhodnutím stát se členem řeholního řádu / institutu .............................................................................. 46 Tabulka 14: Důležitost zdravotnického / sociálního zaměření řádu / institutu při rozhodování o vstupu do něj ......................................................................................... 46 Tabulka 15: Zdravotnické / sociální vzdělání před vstupem do řeholního řádu / institutu ............................................................................................................... 47 Tabulka 16: Používání řeholního oděvu (hábitu) při práci ........................................... 48 Tabulka 17: Reakce pacientů / klientů na řeholní oděv ................................................ 48 Tabulka 18: Posouzení vlastní role v multidisciplinárním týmu .................................. 49 Tabulka 19: Oblasti péče, ve kterých se vyskytují rozdíly oproti roli civilních pracovníků .................................................................................................................... 49 Tabulka 20: Věk respondentů v době složení prvních slibů ......................................... 52

72

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Dotazník pro respondenty průzkumu. .......................................................... 74 Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků. ......................................................... 78

73

Příloha 1: Dotazník pro respondenty průzkumu. Dobrý den, jmenuji se Jana Řezáčová a jsem studentkou 3. ročníku oboru Všeobecná sestra na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění dotazníku, jehož výsledky budou sloužit ke zpracování bakalářské práce na téma: „Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách.“ Dotazník je sestaven z 16 otázek, na které je možné odpovídat jednou odpovědí (v případě více možných odpovědí je tak uvedeno u otázky). Zároveň Vás prosím o vyplnění rámečků u některých otázek, pro upřesnění Vaší odpovědi. Dotazník je zcela anonymní, výsledná data budou určena výhradně ke zpracování mé bakalářské práce. Mnohokrát Vám děkuji za Vaši ochotu a čas. Jana Řezáčová 1) Jaké je Vaše pohlaví? a) muž b) žena 2) Jaký je Váš věk?

3) Řadíte se k některému řeholnímu řádu / institutu zasvěceného života v České republice? a) ano, uveďte prosím, ke kterému

b) ne – dále nemusíte odpovídat 4) Složil/a jste řeholní sliby (časné nebo věčné) v řeholním řádu / institutu, který jste uvedl/a? a) ano, časné b) ano, věčné c) nesložil/a 5) Kolik let uplynulo od složení Vašich prvních slibů?

74

Příloha 1: Dotazník pro respondenty průzkumu (pokračování). 6) Máte kvalifikaci (absolvované studium, kurz) k některému z těchto pracovních zařazení: lékař, klinický psycholog, všeobecná sestra, fyzioterapeut, ošetřovatel, sanitář, pracovník v sociálních službách, nemocniční kaplan, …? (Kvalifikace podle zákona č. 95/2004 Sb., 96/2004 Sb., č. 108/2006 Sb., nebo podle Dohody o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC.) a) ano, uveďte ke kterému:

b) nemám c) jiné, uveďte:

7) Pracujete v současnosti ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení? a) ano, ve zdravotnickém Uveďte název zařízení a pracovní pozici: b) ano, v sociálním Uveďte název zařízení a pracovní pozici: c) jiné, uveďte:

d) nepracuji 8) Kolik let praxe máte na Vaší pracovní pozici?

9) Máte kvalifikaci (absolvované vzdělání) ještě v nějakém jiném oboru než pracujete (např. kuchař, ekonom, apod.)? a) ano, v oboru: b) nemám

75

Příloha 1: Dotazník pro respondenty průzkumu (pokračování). 10) Souviselo Vaše rozhodnutí pracovat ve zdravotnictví / sociálních službách s rozhodnutím stát se členem řeholního řádu / institutu? a) ano b) ne c) nevím 11) Bylo ve Vašem rozhodování o vstupu do řeholního řádu / institutu důležité, že se tento věnuje zdravotnické, či sociální práci? a) ano b) ne c) nevím 12) Měl/a jste zdravotnické / sociální vzdělání ještě před vstupem do řeholního řádu / institutu? a) ano, vybíral/a jsem si řád / institut podle svého zaměření b) ne, zdravotnické / sociální vzdělání jsem absolvoval/a až po výběru konkrétního institutu c) jiné, uveďte:

13) Používáte při práci ve zdravotnickém, či sociálním zařízení řeholní oděv (hábit)? a) ano b) ne 14) Pokud používáte při práci řeholní oděv, jak na něj nejčastěji reagují vaši pacienti/klienti? a) pozitivně b) negativně c) nereagují 15) Jak byste posoudil/a svoji roli v multidisciplinárním týmu v zařízení, ve kterém pracujete? a) je stejná jako u civilních pracovníků na stejné pozici, nevidím žádný rozdíl b) je stejná jako u civilních pracovníků na stejné pozici, ale jsou drobné rozdíly c) je velmi odlišná od role civilních pracovníků na stejné pozici

76

Příloha 1: Dotazník pro respondenty průzkumu (pokračování). 16) Pokud vidíte nějaké rozdíly ve své roli oproti civilním pracovníkům, ve které oblasti péče o pacienta se tyto rozdíly vyskytují? (více možností) a) oblast biologická b) oblast sociální c) oblast psychická d) oblast spirituální Můžete prosím uvést konkrétní případ?

Zde je prostor pro jakékoliv Vaše postřehy, připomínky, vyjádření:

77

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků. Žena, 50 let, nemocniční kaplan: „Mnozí ze zdravotníků, protože neví, co pacientům říci, při vstupní anamnéze na otázku v dotazníku, zda si přejí duchovního, buď jen rychle přečtou otázku a nedají prostor k odpovědi, anebo si sami na ni odpoví, že dotyčný pacient asi nic podobného nechce. Několikrát jsem toho byla svědkem. Jsou však i takoví, kteří jim poradí, aby si nás zavolali, anebo nás volají i přímo oni. Tato situace se časem zlepšuje. V brněnských nemocnicích je duchovní služba už celkem známá, myslím si, že za 10 let se vytvořily i dobré vztahy a už jsme vnímáni jako spolupracovníci. Osobně si nemám na co stěžovat, zdravotníci i pacienti mě přijali jako součást péče a myslím, že už pominuly i předsudky. Ale nemohu vědět, co si lidé myslí, když to neřeknou.“ Žena, 62 let, nemocniční kaplan: „Moje role – pracovní povinnosti ve kterékoliv oblasti péče – jsou naprosto stejné, jen většina lidí očekává, že je budu plnit důkladněji a lépe, než moji civilní kolegové. Nemusí to tak být vždy. Každý člověk je jiný, kolik lidí, tolik očekávání i názorů atd.“ Žena, 50 let, nemocniční kaplan: „Nabízím svátosti (zprostředkování kněze), modlitbu,…“ Muž, 42 let, všeobecná sestra: „Zde, já osobně, vidím, že i přes to, když pracuji na akutním oddělení chirurgie, tak důležité je zvlášť, pokud už se stane a člověk umírá, najít si alespoň chvíli čas a pokud tam není rodina, tak se u něho v duchu pomodlit, podržet ruku.“ Žena, 50 let, všeobecná sestra: „Někteří pacienti jsou výrazně pozitivně nakloněni, očekávají citlivý a upřímný zájem o jejich osobu a stav…“ Žena, 37 let, sociální pracovník: „Vůči klientovi je role stejná – neprezentuji svou víru ani příslušnost k církvi, v týmu mám roli zasvěcené osoby, protože se to o mně v zaměstnání ví a jsou k mé příslušnosti k církvi otevření – diskuze o víře a smyslu života.“

78

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků (pokračování). Žena, 39 let, všeobecná sestra: „Snažím se vnímat duchovní potřeby pacientů a reagovat na ně (modlitba, rozhovor, zprostředkování kněze, zprostředkování poslechu četby knih ve formátu MP3, doprovázení v umírání – pacienta i příbuzných). Řeholní oděv alarmuje na 1. pohled – lidé vnímají setkání s nadpřirozenem, ale po delší době je důležité kým člověk opravdu je, lidé si na hábit zvyknou a buď mají k dotyčnému důvěru, anebo nemají.“ Žena, 41 let, hlavní – vrchní sestra: „Je od nás očekáváno více. Spirituální složka se předpokládá. Pracujeme v soukromé církevní nemocnici. Mnoho našich spolupracovníků jsou věřící lidé, včetně top managementu. Křesťanské hodnoty udávají směr v našem konání. Klademe důraz na výběr nových pracovníků, aby s námi tyto hodnoty sdíleli.“ Žena, 35 let, sociální pracovnice: „Klienti se na mě častěji obracejí se svými spirituálními, psychickými potřebami / obtížemi, než na civilní zaměstnance. Mají ke mně větší důvěru.“ Žena, 35 let, nemocniční kaplan: „Respektují moji volbu, ctí její statut ve společnosti, církvi, obracejí se na mě podle toho (hlavně v oblasti duchovní). Tzn. v týmu mám „na starosti“ tuhle oblast – vyplývá to i z mé profese kaplana. Žena, 51 let, sanitářka: „Například na různé duchovní otázky známe odpovědi, na rozdíl od civilních nevěřících pracovníků.“ Žena, 45 let, všeobecná sestra: „Myslím, že rozdíl vzniká celkovým nasměrováním života. Pak hodně záleží na osobních hodnotách – a to mých a těch „civilních“ pracovníků. Záleží na tom, jaký má kdo pojem o své práci (službě) s lidmi a jaké místo jí dává ve svém životě. Myslím, že důležité je také, jak kdo vnímá a jak si cení druhého člověka a je-li ve svém životě i službě spojen s Kristem. A tak závěrem chci shrnout: rozdíly mohou být velké, ale také nepatrné – to je moje zkušenost. Přístup „civilních“ zaměstnanců – kolegů a kolegyň mě mnohdy zahanbil.“ žena, 40 let, ošetřovatelka: „Doprovázení nemocných při umírání i v noci.“

79

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků (pokračování). Žena, 39 let, všeobecná sestra: „Na našem pracovišti pracuji s ošetřovatelským týmem, který se snaží u pacientů naplňovat komplexní péči o bio – socio – psycho – spirituální potřeby, u každého jednotlivce originálním způsobem.“ Žena, 32 let, všeobecná sestra: „Ze své zkušenosti vidím rozdíly např. v úctě k lidskému tělu (řeholnice dbají více o stud nemocných). Dále v motivaci ve službě: řeholnice berou nemocné víc jako rodinu, pracují víc s „nezištnou láskou.“ Řeholnice oproti civilním pracovníkům mají větší pochopení pro nemocné, zejména v oblasti spirituální.“ Žena, 62 let, nemocniční kaplan: „Mám zkušenost, že civilní personál hodně dá na výpovědi a pocity klienta při příjmu, kdy je nemocný zmatený, bojí se, neví, co ho čeká. Po pár dnech si ale rychle zvykne na milé prostředí a změní své názory např. na nás, nebo na víru a stávají se otevřenější i pro Boha. Kontakty s nimi jsou obohacující. Velmi respektujeme rozhodnutí nemocného, nebo příbuzných.“ Žena, 42 let, nemocniční kaplan: „Zdravotní personál často nechápe, proč nabízím pokřtěnému pacientovi svátost nemocných, nebo jiné svátosti, proč řeším mnohé potíže u pacienta modlitbou s ním.“ Žena, 38 let, všeobecná sestra: „Klienti vědí, koho mají před sebou. Takže když chtějí např. jít ke svátostem, nebo se na něco zeptat, ptají se nás, řeholníků. Vnímám, že k nám mají větší důvěru a u některých neskrývanou větší úctu, někteří také větší respekt – před námi se chovají a mluví jinak (slušněji), než v naší nepřítomnosti. :) Zvlášť významnou roli vidím u péče o umírající a zvláště o jejich příbuzné a blízké. Konkrétní příklad by byl na dlouhé vyprávění, ale ve zkratce alespoň toto: jedna klientka, když mě vidí, že jsem v práci, se rozzáří a říká: „Jéé, sestřička!“ A pak je klidná, když ví, že tam poblíž jsem… Reakce jsou samozřejmě i negativní, ale je to obvykle mimo zdravotnické a sociální zařízení. Od různých posmívání, pokřiků, až k tomu, že se na mě „přilepí“ a nedá se jich zbavit – zvláště bezdomovci, opilci a psychicky nemocní. V mnohých zdravotnických zařízeních, co vím, by nás nepřijali do pracovního poměru – jen s podmínkou, že budeme v civilu (ale neřeknou to do očí!). Ale – i negativní reakce je reakce. :)“

80

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků (pokračování). Žena, 38 let, pracovník v sociálních službách: „Nemám svou rodinu, mohu být nemocným blízko, např. i mimo práci.“ Žena, 60 let, všeobecná sestra: „U některých pacientů se setkávám, že mají důvěru a chtějí hovořit o svých psychických problémech: co je tíží, trápí, osamocení, deprese…, nebo hledají spirituální pomoc. Někteří nevěřící pacienti, kteří se nikdy nesetkali s řádovými sestrami, toho využívají a ptají se na Boha, na náš život… Urovnávají si mylné představy, které mají z filmu, z četby ze středověku, že sestra šla do kláštera z nešťastné lásky. Starší lidé se dnes více pozastavují nad dnešní dobou, které mladým nedává žádné morální hodnoty – přítel na zkoušku, sex na školách,… Žádná zodpovědnost, vzájemné soužití, umět se dělit, odpouštět, malá snaha vycházet v pracovním kolektivu – mění často práci, a nechuť pracovat…“ Žena, 36 let, zubní lékařka: „Snažím se s pacienty vše poctivě vykomunikovat (v souvislosti

s jejich

zdravotním

stavem

a

plánovaným

ošetřením),

během ošetřování je průběžně informuji o situaci. Ošetřuji často celé rodiny, při návštěvě 1 člena se ptám na ostatní, zajímám se i o jiné stránky života pacienta, než jsou jeho zuby. Pokud má pacient otázku z „náboženského, či řeholního soudku“ poctivě se mu snažím odpovědět. Za pacienty, své spolupracovníky a svou práci se modlím. Myslím si, že všem našim sestrám jde na prvním místě o dobro lidí, kteří nám byli svěřeni. Děláme chyby, jako kdokoli jiný, ale práce je pro nás služba, ne nutné zlo pro peníze. Většinu z nás trápí stále nové předpisy a kontrolní mechanismy, které zdravotnický personál vyčerpávají a vzdalují od pacientů. Je to ale bolest naší civilizace. Kdo nechce posloužit trpícímu člověku, ten neposlouží, i kdyby k tomu měl bezpočet předpisů. A má-li dojít k chybě, tak mechanicky konané kontroly ji neodhalí.“ Žena, 51 let, všeobecná sestra: „Péče o umírající.“ Žena, 50 let, všeobecná sestra: „Klienti mají zájem o spirituální potřeby – rozhovor, společná modlitba.“ Žena, 41 let, pracovník v sociálních službách: „Péče o umírající.“ Žena, 47 let, všeobecná sestra: „Péče o umírající, doprovázení.“

81

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků (pokračování). Žena, 49 let, pracovník v sociálních službách: „Když klient umírá, být s ním až do konce. Modlit se u něho, přechod na věčnost – kněz, vyzpovídat, svátost pomazání nemocných; smířit se s rodinou, odpustit, vnitřní uzdravení – v klidu a smířen odejít na věčnost. Civilní zaměstnanci se bojí smrti, umírání, být u umírajícího je pro ně ztráta času. V neděli klientům pustit mši sv. v televizi. Máme každý týden mši sv. pro klienty. Bydlí zde řádové sestry, které každý den podávají klientům svaté přijímání. Máme u nás i kněze jako klienty, kteří jsou zde ubytováni.“ Žena, 40 let, všeobecná sestra: „Práce v hospici je zvláštní a takových příkladů je spousta. Zvlášť v oblasti spirituální. Otázky, které si lidé kladou na konci života, řešení své minulosti. Hodně se mi svěřují, ptají se na život po smrti.“ Žena, 21 let, pracovník v sociálních službách: „Naše civilní pracovnice, i když většina jsou také věřící, přesto ty duchovní rozhovory, či modlitby, ponechávají na nás. Je to také proto, že my jako řeholnice i svůj mimopracovní čas můžeme a věnujeme našim klientům. Jak už pořádání náboženských akcí, ale také různé zábavy, výlety a jiné společenské akce, ve kterých se snažíme klienty sbližovat s okolím a společenstvím.“ Žena, 34 let, sociální pracovnice: „Modlitba s / nad klientem; návštěva našich klientů v nemocnicích; příprava a vedení volnočasových aktivit; noční služby (civilní pracovníci je u nás nemají); doprovázení při umírání; trávení volného času s klienty po práci.“ Žena, 40 let, pracovník v sociálních službách: „Máme věřící personál, ale řeholní osoba je vždy lidem blíž svou modlitbou a vztahem k Bohu. Jsem velice vděčná za povolání a nikdy bych neměnila. :-) Zdejší lidé nás velice dobře přijímají.“ Žena, 50 let, všeobecná sestra: „Otázky smrti našich klientů; větší otevřenost klientů k osobě v řeholním šatu; možnost společné modlitby; porozumět trápení „duše“ klienta; příprava ke svátostem…“

82

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků (pokračování). Žena, 49 let, všeobecná sestra: „Pracuji v Domově důchodců, kam naši obyvatelé přicházejí proto, aby v pokoji a štěstí dožili své stáří a šťastně umřeli. Má služba je zaměřena tímto směrem. Lidem, které doprovázím, pomáhám k usmíření se s Bohem a lidmi. Je to krásná služba a jsem Pánu za ni velmi vděčná.“ Žena, 36 let, všeobecná sestra a nemocniční kaplan: „Nemocní se na mě obracejí se svými starostmi ve všech čtyřech zmíněných oblastech mnohem častěji, s větší důvěrou, s větším očekáváním; jíní mě zase odmítnou mnohem zřetelněji, než by odmítli civilního zaměstnance. Personál mě nezapojuje do svých mnoho tematických diskusí, ale pokud mají vážnější problém, obrátí se na mě a hledají pochopení a podporu. Vedení nemocnice hodnotí spojení mých rolí (řeholnice + všeobecná sestra + kaplan) jako pozitivní, ale také má na mě větší nároky. Mnohem méně jsou u mě tolerovány nedostatky (např. únava), potřeba někdy také nebýt v práci a žít svůj soukromý nebo duchovní život; jsem vnímána jako že mým posláním je neúnavně sloužit – což po civilních zaměstnancích nikdo tak extrémně nevyžaduje.“ Žena, 63 let, všeobecná sestra: „V klientovi, kterému sloužím, chci kromě člověka vidět i Boha, kterému v něm sloužím. Moje služba není tedy jen zaměstnáním a člověk přede mnou je ten, kdo potřebuje pomoc, zájem, lásku – vidím v něm Krista trpícího nebo potřebného. Takto se snažíme sloužit i jako tým, společně s paní doktorkou i vedoucí Charitního domova. Jistě je rozdíl ve službě v kolektivu, kde jsou jen řádové sestry – to je můj případ – a v kolektivu smíšeném. Tam se musí člověk přizpůsobovat zvyklostem, podmínkám a přinášet víc lásky a péče než mu dávají ti druzí, je to někdy velmi obtížné, nerado viděné. Jistě se liší různá pracoviště a velmi si vážím těch oddělení např. v nemocnicích, kde pacient není číslem, ale člověkem, kterému je zachovávána jeho lidská důstojnost i kdy je již ve velmi špatném zdravotním i psychickém stavu.“

83

Příloha 2: Konkrétní (doslovné) vyjádření řeholníků, příklady rozdílů v jejich rolích oproti rolím civilních pracovníků (pokračování). Na závěr bych chtěla uvést slova řeholní sestry, jejíž dotazník jsem sice byla nucena vyřadit z průzkumu kvůli nesplnění podmínek, ale moc si vážím toho, že ho vyplnila. Sestřička má požehnaný věk 87 let, od jejích prvních slibů uběhlo 65 let a píše: „Absolvovala jsem ošetřovatelskou školu – mám diplom. 5 roků jsem pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra. Z nemocnice nás v r. 1952 totalitní režim vyvezl do továrny (texlenky) na 3 ½ roku. Po službě v továrně mi dovolil režim pracovat, jak uvádím: 24 roků jako zdravotní sestra v domově důchodců, 10 roků jako zdravotní sestra v ústavu sociální péče. Od r. 1990 jsem v důchodu. Do kongregace jsem vstoupila proto, že jsem od jisté doby byla přesvědčena o tom, že to Pán Bůh po mě chce, ale byla jsem ráda, že kongregace se věnuje nemocným. Toužila jsem dělat dobro. Nošení řeholního oděvu nikomu nevadilo, ani v nemocnici – nemocným. Záleží na dobré obsluze a pochopení ze strany personálu. Většinou jsem pracovala spolu s civilním personálem, rozuměli jsme si a hleděli jsme dělat pacientům dobře. Rozdíl bych viděla v tom, že my řádové sestry jsme bydlely v nemocnici, nebo v ústavu a neměly jsme rodiny, takže jsme se mohly v případě nutnosti věnovat více pacientům. Pro pacienty je nejhorší, když mají ošetřujícího člověka, který svou profesi nedělá z lásky a nemá k tomu povolání žádný vztah. Nebo má špatnou povahu a je neukázněný.“

84

Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách

Recommend Documents