Eradikace PRRS. Conc. in Pig Sci., 5/2001
Možnosti eradikace PRRS − −
Reprodukční a respirační syndrom prasat „Porcine Reproductive and Respiratory Syndrome“
Ze všech známých onemocnění prasat působí vůbec největší hospodářské ztráty především tím, že u prasnic v plemenných chovech vyvolává poruchy reprodukce (charakterizované u prasnic aborty v pozdním stadiu březosti). U novorozenců, sajících selat a mladých prasat napadá zejména respirační aparát. Finanční ztráta u jedné prasnice za rok byla vyčíslena v závislosti na závažnosti onemocnění na částku od 20 – 200 EUR.
Etiologie: Původce onemocnění je RNA virus s nukleokapsidou patřící do: o rodu Arterivirus o čeledi Atreriviridae o řádu Nidovirales Díky RNA podobě genomu je virus značně variabilní a vyskytuje se v celé řadě kmenů s rozdílnými antigenními vlstnostmi, různou virulencí a také tropsinem k reprodukčnímu nebo respiratornímu aparátu prasat. Je rozšířen v chovech prasat téměř na celém světě v podobě dvou záklaních genotypově rozdílných subtypů: o severoamerický (tzv. US-kmeny)-časté modré zbarvení uší, struků, rypáku, krku, břicha a okolí vulvy, vir izolován jen v plicích. o evropský (tzv. EU-kmen)- méně výrazné změny, vir izolován v plicích a ledvině.
Epizootologie: Vylučuje se: o semenem kanců, o mlékem prasnic, o slinami, výtoky, o močí a výkaly. Jeho přenos realizován na krátkou vzdálenost, především vzájemným kontaktem zvířat. Z hlediska šíření viru v populaci prasat je důležité, že virus dlouhodobě perzistuje v orofaryngu a takto perzistentně infikovaná prasat jsou infekční pro další jedince v chovu. Dlouhodobé vylučování viru je uskutečňováno také semenem a to po dobu až 7 týdnů. V extrémních případech se určitý kmen může udržet v chovu až 210 dnů, případně až 3,5 roku. Nejvýznamnější transplacentární přenos s následným úhynem plodů se zjišťuje po infekci 95 den březosti. Virus PRRS napadá především prasata. Pokud je obsažen ve vodě, infikuje i slepice a divoké kachny. Uvedené druhy ptáků pak vylučují virus výkaly.
Na přenosu mezi chovy se podílí aerogenní infekce, ale i mechanický přenos prostřednictvím mouchy domácí, v jejímž trávícím traktu přežívá virus PRRS 12 hodin. Méně často přenáší infekci komáři, u nichž přežívá PRRSV- 6 hodin. V přenosu infekce se uplatňují i lidé.
Patogeneze: Infikovat je možno prasata veškerých věkových kategorií. Brzy po infekci dochází k virémii. Virus je možno detekovat v krvi již za 12-24 hodin po infekci. U selat a mladých prasat trvá virémie 8 týdnů, u dospělých zvířat je kratší (1-2 týdny). Virus PRRS se množí v buňkách monocytárně makrofágové linie. K primárnímu pomnožení dochází v makrofázích plic, odkud proniká do endoteliálních buněk kapilár. Množí se i v makrofázích vývojových buněk spermií, v bulbouretrálních žlázkách a v děloze březích prasnic, kde vznikají endometritidy, myometritidy i záněty placenty. U infikovaných prasat v důsledku těchto procesů dochází k vyšší vnímavosti k sekundárním patogenům.
Klinické příznaky: AKUTNÍ FÁZE - Trvá 2-3 měsíce. Nejintenzivnější příznaky se zjišťují v průběhu prvního měsíce – jsou charakterizovány: o Počáteční příznaky po propuknutí choroby: mírná anorexie, zvýšená teplota o předčasnými porody (ve 25% případů), o výskytem mumifikovaných plodů (21%), o zvýšeným počtem abortů (5-10%), o rozením mrtvých mláďat (až 14%), o a rozením slabých, málo života schopných mláďat, která za několik dní po porodu uhynou. o sníženou plodností v důsledku zkrácení březosti, poruchami v zabřezávání a opožděný nástup říje, o v postižení plicních alveolárních makrofágů Mortalita v prvních 10 dnech života může dosáhnout až 80 %. Zvýšená mortalita se prokazuje rovněž i za celé období sání, tzn. od narození do odstavu (37-70%). V chovech, která jsou virem infikována dlouhodobě, onemocnění probíhá v enzootické formě. Virus je v těchto chovech udržován díky dlouhodobému vylučování viru u prasat, která již onemocnění překonala a klinická podoba onemocnění se objevuje pouze u vnímavých prasniček a nových kanečků. PO DOSAŽENÍ VRCHOLU EPIZOOTIE (ZA 6-12 TÝDNŮ) Onemocnění se v chovu stabilizuje. Počet mumifikovaných plodů i mrtvě narozených selat se snižuje. Přetrvává však snížení plodnosti v důsledku zvýšeného počtu neproduktivních dnů, včetně poruch zabřezávání charakterizovaných nepravidelnými reprodukčními cykly a opožděným nástupem říje.
MÉNĚ TYPICKÉ KLINICKÉ PŘÍZNAKY: Cyanóza kůže na spodině břicha, na vulvě, na končetinách a na uších. U KANCŮ - Většinou probíhá PRRS infekce subklinicky. Jindy se zjišťuje mírná horečka, apatie, anorexie, případně ztráty libida. Kanci vylučují virus semenem, v němž se prokáže snížená motilita spermií i morfologické poruchy akrozómu.
Patoanatomické a patohistologické změny: U klasicky probíhajících PRRS infekce se zjišťuje konjuktivititis a intersiciální pneumonie, se zřetelným ztluštěním intraalveolárních sept makrofágy. V alveolách se hromadí nekrotické buňky a jejich zbytky. Příčinou abortů a předčasných porodů jsou zánětlivé a degenerativní změny placenty. Slezina bývá zvětšená. Patohistologicky se zjišťuje nekróza cilií a mikroklků epitelu bronchů a bronchiol, ztluštění alveolárních sept doprovázené infiltrací mononukleárními buňkami s následnou akulací nekrotické tkáně.
Diagnostika: Je založena na kombinaci: o anamnézy chovu, o analýze záznamu produkčních ukazatelů, o analýze klinických příznaků, o patoanatomického, patohistologického i sérologického vyšetření o a průkazu viru. Vzhledem k tomu, že choroba často probíhá subklinicky, nepřítomnost klinických příznaků PRRS infekci nevylučuje. Pro potvrzení aktuální infekce v chovu je třeba odebrat vzorky krve jak z akutních případů, tak i od rekonvalescentů. Diagnostika onemocnění je prováděna především sérologicky, ELISA nebo IPMA testem, doplňující možností je přímá detekce viru například metodou RT- PCR. Přímá diagnostika viru je však velmi závislá na správném odběru vzorku a především jeho uchovávání (v chladu) až do samotného vyšetření.
Léčba: Účinná léčba onemocnění není zatím známa.
Prevence: Probíhá vakcinací, ale jen s 40% úspěšností, ( šíření kančím semenem,schopnosti mutací a transplacentární infekci a netvorou protilátek po aplikaci vakcíny). Komerčně jsou k dispozici: Atenuované živé vakcíny, vyrobené z US i EU – kmenů. Omezují klinické příznaky onemocnění, ale nezabrání infekci. Čím více se liší vakcinační kmen od terénního kmene, který persistuje v chovu prasat, tím je vakcinace méně učinná. Inaktivované vakcíny – jsou bezpečnější. Po jejich aplikaci prasatům nedochází k pomnožení vakcinačního kmene v organismu prasete ani k jeho vylučování. Tyto vakcíny jsou však obecně méně účinné, než předcházející. Vhodné je před zahájením vakcinace (která je vždy finančně značně nákladná) zjistit, zda infekce v daném chovu patří ke stejné genotypové skupině jako kmen obsažený ve vakcíně.
Mateřské protilátky poskytují jen částečnou ochranu. Úspěšná vakcinace dospělých prasnic nemusí zabránit transplacentární infekci a následnému vertikálnímu přenosu virulentních kmenů virů. Ve vakcinovaných chovech se množí případy, kdy prasata vůbec nevytvářejí protilátky po aplikaci očkovací látky. Zejména u prasat opakovaně očkovaných se často vytváří stav totální neodpovídavosti na vakcinační antigen.
Eradikační programy: Snížení rizika proniknutí PRRSV infekce se osvědčuje: Zajistit dostatečnou vzdálenost mezi farmami. Použití dezinfekčních rohoží pro dezinfekci a očištění obuvi. Řádně provedené očištění a dezinfekce dopravních prostředků a manipulačních zařízení. Ve vnějším prostředí je virus PRRS málo rezistentní a standardní metody mechanické očisty a desinfekce jej spolehlivě inaktivují. Od sousedních farem se dodržuje vzdálenost 1000m. Zajistit nakupování prasat ze známých a prověřených zdrojů. Používat semene ze zdravých chovů. Pasivní přenašeči virů PRRS jsou hmyz, ptáci a hlodavci. Proto je nutné provádět opatření k maximálnímu odstranění těchto vektorů ze stájí a farmy. Zabránění rozšíření infekce PRRS uvnitř chovu: Minimalizovat nebo vyloučit přemísťování selat mezi jednotlivými vrhy. Nepoužívat injekční jehly a další pomůcky na více než jeden vrh. Zamezit přemísťování jednotlivých prasat a formování nových skupin v odchovnách. Provádět hromadná sérologická vyšetřování. Při enzootickém průběhu PRRS se nejvýraznější klinické příznaky zjišťují v dochovnách a v předvýkrmu. ODCHOV PRASNIČEK: Přímé zařazení plně vnímavých prasniček (tzn. bez specifických protilátek) do základního stáda vede ke zvýšení intenzity vylučování viru a následně k novému vzplanutí onemocnění. Proto se plemenné prasničky nakupují jako odstavená nebo 25 kg selata. Před zařazením do základního stáda se vakcinují živou vakcínou. Depopulace odchovny selat zabrání horizontálnímu přenosu onemocnění ze starších běhounů na odstavená selata. Dochovna se vyprázdní, mechanicky očistí a desinfikuje. Potom zůstane 2 dny prázdná. Eradikace v plemenném stádě se provádí na základě průkazu protilátek ELISA testem adetekce virového antigenu řetězovou polymerázovou reakcí (PCR) ÚPLNÁ nebo ČÁSTEČNÁ DEPOPULACE: - týká se buď celého stáda nebo jen části chovu. Je nejspolehlivější, ale také nejnákladnější. - Spočívá v odstranění prasat všech kategorií a nebo jen části chovu, často v kombinaci s dalšími ozdravovacími postupy. - Potom následuje mechanická očista a desinfekce SÉROLOGICKÝ MONITORING - Spočívá ve vyšetření zvířat ze všech kategorií chovu.
DOPLŇOVÁNÍ PLEMENNÉHO STÁDA - Je důležité, aby všechny prasničky i mladí kanci byli před zařazením do základního stáda imunní.
Závěrem: Úspěšnost tlumení PRRS je do značné míry ovlivněn systémem a organizací provozů a možnostmi chovatelů realizovat podmínky vnější i vnitřní ochrany jednotlivých farem před zavlečením infekce. Největší účinnost ochranných opatření je zajištěna na farmách s uzavřeným obratem stáda, kde je chov prasat v momentech důležitých pro šíření viru PRRS, jako jsou porody, odstav a odchov selat a odchov prasniček a kanečků, organizován turnusovým způsobem, při dodržení dostatečné doby pro důkladnou očistu a dezinfekci chovných jednotek mezi jednotlivými turnusy.