Režimy jakosti zemědělských produktů a potravin 1. Popis problému (výzvy) Produkce kvalitních a regionálně specifických zemědělských a potravinářských produktů může představovat významný přínos pro hospodářství a sociální stabilitu venkova, a to zlepšením příjmů producentů a vytvářením pracovních příležitostí vyšší kvalifikace. Režimy Evropské Unie nebo členských států týkající se jakosti zemědělských produktů a potravin poskytují spotřebitelům záruky ohledně jakosti a vlastností produktu nebo použitého výrobního procesu. Tato garance zlepšuje tržní příležitosti pro vybrané produkty a následně se projeví ve vyšším odbytu a vyšší ceně. Cesta zvyšování kvality (vstupu do programů garance jakosti a původu) je alternativou k běžné produkci zejména v oblastech a u produktů, kde ekonomika z rozsahu je limitována zdroji (např. půda, voda) nebo regulacemi. Vstup do programů kvality je však spojen s transakčními a transitivními náklady, jež mohou producenty odrazovat od konverze. Významnými transakčními náklady je získávání informací, transfer znalostí (vývoj kvalitního produktu) a zvyšování kvality práce (kvalifikace a disciplína). 2. Příčiny a rozsah problému (příležitosti) Komplexní výzkum tržního potenciálu režimů kvality ani fungování a efektu exitujících režimů a registrací nebyl v ČR dosud proveden. Je tedy možno vycházet pouze z nepřímých indikátorů a teoretických předpokladů. Z teoretického hlediska jde o diferenciaci produktu od běžné produkce a to na základě vlastností produktu, o které má zákazník zájem, ale není je schopen okamžitě při směně posoudit. Režim (značka) kvality provádí garanci těchto vlastností. Podstatou diferenciace je, že není dostupná všem produktům: a) náklady na registraci a dodržení podmínek jsou poměrně vysoké, b) jen malý podíl výrobců je schopen vyrábět diferencovaný produkt (případ zeměpisného původu, kdy je značka limitována jen na nějaký region) a případně c) ochranná značka je exklusivní 1 . Tím že je v režimu garance jakosti a původu nabídka limitována, mohou výrobci získat cenovou prémii (přinejmenším ve střednědobém horizontu). Produkty vhodné pro režimy kvality lze dále kategorizovat na I.
Výrobky nebo vlastnosti výrobků omezeného zájmu spotřebitelů, tedy specifické segmenty trhu - niky (např. krajové speciality, specifické výrobní podmínky, atd.)
II.
Vlastnosti obecného zájmu spotřebitelů, ale momentálně (střednědobě) nenaplněné (hygienické nadstandardy, chuťové parametry, parametry vzhledu, parametry pro vaření, atd.)
III.
Vlastnosti charakteru veřejného zboží (např. vyrobeno při vysokém standardu blahobytu zvířat, ekologická produkce)
V prvním případě se jedná o stabilní (dlouhodobé) režimy kvality, zájem spotřebitelů v tomto ohledu zřejmě roste (i když důvěryhodné studie chybí); ve druhém případě jde nutně o dynamické režimy, většina výrobců postupně naplní standardy kvality (očekávání spotřebitelů) a je třeba se orientovat na nové požadavky spotřebitelů. Tyto systémy kvality jsou spíše součástí budování image firem (zejména pak maloobchodních řetězců) a nelze 1
Případ c) však dále neuvažujeme, výrobce má plnou kontrolu nad nabídkou a není, žádný důvod k podpoře ze strany státu.
1
příliš hovořit o segmentaci trhu. Ve třetím případě nejsou přínosy alokovatelné spotřebitelům, sdílí je celá společnost – proto bude tento trh velmi specifický, bude záležet na oddanosti spotřebitelů produkci veřejného zboží podporovat 2 . 3. Rozsah problému (příležitosti) Nepřímé indikátory rozsahu příležitosti a problémů s konverzí zahrnují i) současnou dynamiku zájmu výrobců o registraci produktů, ii) dílčí průzkumy trhu o akceptaci existujících známek kvality spotřebiteli, iii) kvalitativní informace z případových studií. Co se týká počtu registrací ochranných známek (CHOP 3 . CHZO 4 , ZTS 5 ), ČR se zdaleka neblíží k nejúspěšnějším státům EU-27 tzn. Itálii (241 registrací), Francii (189), ačkoliv je spolu s Polskem výrazně na předním místě mezi zeměmi EU-12 (novými členskými zeměmi) viz graf č.1.
Graf. č. 1 - Celkem zaregistrováno CHOP, CHZO, ZTS státy EU12 (k 7. 3. 2012) Malta
0
Lotyšsko
0
Estonsko
0 1
Rumunsko 0
stát
Bulharsko Litva
2
Kypr
2
Maďarsko
10
Slovinsko
10 13
Slovensko
31
Česká rep.
33
Polsko 0
5
10
15
20
25
30
35
počet Pramen: EK Zpracoval: M. Plášil (ÚZEI)
Mnohem rozšířenější značkou kvality je KLASA, kterou uděluje Ministr zemědělství. Na začátku roku 2012 bylo nositeli značky KLASA celkem 1 278 výrobků od 220 výrobců. Tato značka má také významný odraz v povědomí spotřebitelů; podle průzkumu veřejného mínění společností STEM/MARK zveřejněného v červenci 2011 z osmi značek, na které byli 2
Ekologické zemědělství je řešeno v rámci PRV separátně a nebude tudíž podporováno jako režim
3
Chráněné označení původu
4
Chráněné zeměpisné označení
5
Zaručená tradiční specialita
jakosti.
2
čeští spotřebitelé dotázáni, je nejznámější a v jejich očích nejdůvěryhodnější značka Klasa; zná ji 80 % respondentů, 42 % se touto značkou také řídí při nákupu a téměř polovina (47 %) ji považuje za nejdůvěryhodnější spotřebitelskou značku. Ve znalosti spotřebitelů se na dalších místech umístily značky Czech Made (29 %), Bio - produkt ekologického zemědělství (27 %) a Český výrobek (26 %). Nově registrovanou značku Český výrobek - garantováno Potravinářskou komorou ČR, zná pětina populace. Zbývající 3 značky (Regionální potravina, Fairtrade a Ekologické zemědělství) zná méně než desetina dotazovaných a 12 % české populace nezná ani jednu ze značek. Značka KLASA zahrnuje jak první tak druhou kategorií výrobků. Je to systém dynamický a neprovádí skutečnou segmentaci trhu. Diferenciace výrobku prostřednictvím značky KLASA je dočasná a omezená. Tento režim jakosti je spíše cestou k podpoře vlastní značky výrobce, která povede k diferenciaci produktu a zacílení specifického segmentu trhu. Typickými schématy pro produkty druhé kategorie jsou FSSC 22000, BRC Global Food, IFS (viz příloha pro detailnější popis) u prvovýrobců např. GLOBAL G.A.P. Jsou to systémy, které certifikují provozy, nikoliv jednotlivé produkty – diferencují tedy výrobce, výrobky až druhotně. IFS je nejrozšířenější mezi producenty (260), následuje BRC (90) a FSSC 22000 (pouhých 9 producentů). Prvovýrobců vlastnících certifikát GLOBAL G.A.P. je cca 90. Vzhledem k tomu, že za zdravotní nezávadnost, bezpečnost a kvalitu zodpovídají společně výrobci i distributoři, chtějí po zkušenostech s nedávnými skandály velcí odběratelé (maloobchodní řetězce) další záruky jakosti. Tudíž vlastnit některý ze shora uvedených certifikátů je často jedna z podmínek, kterou je třeba naplnit, pokud se chce potravinářský výrobce dostat na pulty těchto distributorů. Ze společného šetření ÚZEI a MZE z dubna tohoto roku vyplývá, že 19 % zemědělců má právo užívat značku KLASA a shodné procento má v užívání značku Regionální potravina Podobná část zemědělců také uvedla, že má práva k jiným označením. Podíl zemědělců vlastnících certifikáty jakosti (nadstandardní bezpečnosti produkce) je nízký (IFS 9,5%, Global G.A.P. 6,3% a BRC 6,3%). Nejvíce z respondentů neúčastnících se v nějakém režimu kvality uvedlo, že nevěří, že získání značky by mělo mí vliv na zvýšení jejich konkurenceschopnosti na trhu (30,3 %). Vysoká administrativní náročnost je překážkou pro 6,1 % dotazovaných. Další možností zvyšování kvality je zapojení se do projektů/sítí vznikajících ve spolupráci podnikatelské sféra – výzkumné a poradenské instituce a to i mimo ČR. Jako příklad lze uvést projekt Q-PorkChains, jehož cílem je vyjít vstříc náročnějším požadavkům spotřebitelů vepřového masa na jeho kvalitu. Institucionálně jde o síť spolupracujících organizací, jako jsou university, vědecká a výzkumná pracoviště, zpracovatelské podniky, šlechtitelé a producenti prasat a jejich sdružení. Jde tak o inovační systém postihující celý výrobní řetězec, včetně mechanismu kontroly kvality. Být zapojen v tomto projektu znamená i lepší umístitelnost své produkce na společném trhu EU za vyšší ceny. Čeští výrobci vepřového masa a příslušná výzkumná základna zatím stojí mimo Q-Pork chain, 4. Závažnost problému (výzvy) I přes „regionální (EU12)“ úspěch, údaje shora ukazují, že potenciál režimů kvality je využíván nedostatečně u výrobků prvního druhu. Naproti tomu, účast v režimech zvyšování bezpečnosti potravin (druhý typ) je vynucována maloobchodem a je tudíž významná. Náklady spojené se vstupem do režimů jakosti a účastí v těchto režimech (náklady na certifikaci nebo na potřebné analýzy nutné ke vstupu a účasti v konkrétních režimech jakosti) 3
jsou nezanedbatelné (viz níže). Pro malé podniky mohou být zásadním problémem, který je odrazuje od účasti, a tudíž limituje jejich tržní příležitosti. Cena certifikace akreditovaným orgánem se pohybuje odhadem mezi 40 – 80 tis. Kč např. u BRC a IFS (viz příloha) na 1 rok. Certifikační cyklus FSSC 22000 je na 3 roky, odhadovaná cena 100 – 160 tis. Kč. Konečná výše ceny závisí na velikosti certifikované firmy, počtu výrobních závodů, produktů, zaměstnanců apod. Na druhé straně vyplývají z účasti prvovýrobců a zpracovatelů v certifikovaných režimech jakosti zřejmé společenské přínosy ve formě ochrany spotřebitele, zvyšování důvěry spotřebitelů a uspokojování „kvalitativních“ požadavků spotřebitelů. Podpora účasti v nich je příležitostí k posílení důvěry v celý zemědělsko potravinářský trh. Součástí většiny režimů kvality je kontinuální vzdělávání, jež přispívá k budování lidského kapitálu. Režimy jakosti podporují inovace produktů a ve výrobě, a to především tím, že jsou zaměřeny na dynamicky se vyvíjející kvalitativní požadavky spotřebitelů. 5. Nakolik jsou jmenované problémy efektivně řešitelné v rámci PRV Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) článek 17 umožňuje poskytnout jako roční pobídkovou platbu v úrovni fixních nákladů vyplývajících z účasti v podporovaných režimech, a to nejvýše po dobu pěti let. Fixními náklady se rozumí náklady na vstup do podporovaných režimů jakosti a roční příspěvek na účast v tomto režimu, případně včetně výdajů na kontroly (analýzy), které jsou nezbytné k ověření dodržování specifikací daného režimu. V témže článku jsou stanoveny 3 druhy režimů jakosti zemědělských produktů a potravin: 1. Režimy jakosti zemědělských produktů, bavlny nebo potravin, které byly zřízeny právními předpisy Unie. 2. Režimy jakosti zemědělských produktů, bavlny nebo potravin, jež byly členskými státy uznány jako programy, které splňují jmenovaná kritéria. 3. Dobrovolné systémy certifikace zemědělských produktů, které byly členskými státy uznány jako systémy, které splňují obecné zásady osvědčených postupů Unie. Účast v režimech jakosti by dále mohla (a měla) být podporována ve vzdělávacích programech.
6. Je tento problém řešený ve stávajícím PRV Účasti v režimech jakosti je v současném PRV (2007-2013) věnována malá pozornost. Nařízení 1698/2005 umožňuje v čl. 32 sice zavedení opatření na podporu účasti zemědělců v režimech jakosti, ale do českého PRV nebylo implementováno. V rámci stávajícího Podopatření I.1.3.1 Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům lze také poskytnout dotaci na investice ke zlepšování a monitorování kvality zemědělských a potravinářských produktů (včetně provozních laboratoří 4
a výdajů na související hardware a software) max. do výše 1 mil. Kč. Pravidelné roční příspěvky však vyplácet nelze. Okrajově je význam kvalitativní diferenciace produktů součástí vzdělávacích programů pro zemědělce a zpracovatele a to jak v rámci Osy 1 tak Celostátní sítě pro venkov. 7. Řešitelnost problému ve spojitosti s jinými politikami Momentálně neexistují významnější opatření na podporu účasti v režimech kvality. Velmi okrajově je význam kvalitativní diferenciace produktů součástí vzdělávacích programů pro zemědělce (mimo PRV). Především následná podpora propagace CHOP, CHZO, ZTS a Klasy by mohla být provázána s podporou turismu a propagací regionů, což je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj regionů (např. regionální operační programy). 8. Hnací síly Významnou hnací silou vytváření a účasti v režimech jakosti je potřeba zvyšovat důvěru spotřebitele v kvalitu potravin. Spotřebitel při nákupu nerozhoduje jen o množství ale stejně o kvalitě (zahrnující chuťové, zdravotní a vzhledové aspekty stejně jako trvanlivost, vlastnosti při vaření, ale i aspekty jako je možnost a nezávadnost likvidace odpadů). Mnohé kvalitativní aspekty. Mnohdy je kvalita spojována s geografickým původem a lokálním kulturním kontextem. „Vysoká kvalita“ stojí v rozhodování spotřebitele proti „nejnižší cena“. S růstem příjmů hraje kvalita vyšší roli při rozhodování než cena. Přes dočasnou ekonomickou krizi, růst příjmů je dlouhodobým trendem v EU a tudíž se dá předpokládat dlouhodobý trend příklonu spotřebitelů ke kvalitě potravin. Obdobně, maloobchodní řetězce se snaží reagovat na tento trend a vytvářet image prodejců kvalitního zboží (na rozdíl od 90tých let, kdy dominoval image diskontu – levného nákupu). Dá se předpokládat, že tato proměna bude posilovat a přeleje se i do sítí menších obchodů a tudíž bude maloobchod tlačit jak na zvyšování základního standardu (i nejlevnější produkt je vysoké kvality) tak na inovaci produktů ve smyslu zvyšování jejich kvality a diferenciace. 9. SWOT Silné stránky Pozitivní zkušenosti jak prvovýrobců, tak zpracovatelů z účasti v režimech jakosti Slabé stránky Malá důvěra zemědělských podnikatelů, že režimy kvality přinesou ekonomický efekt. Relativně vysoké náklady spojené se vstupem do režimů jakosti a účastí v těchto režimech a certifikacích pro malé podniky. Nedostatečné propojení s výzkumem – absence inovací ve smyslu kvality (jakostní výlučnosti). Příležitosti Rostoucí zájem spotřebitelů o původ a kvalitu potravin. 5
Rostoucí zájem maloobchodu prezentovat se jako distributor kvalitních produktů. Poměrně vysoký zájem potravinářských podniků o režimy jakosti a systémy certifikace vytváří příznivé prostředí, které může stimulovat zemědělce účastnit se také. Hrozby Že se systém jakosti stane obecnou podmínkou pro vstup do maloobchodního prodeje – tudíž nedojde k diferenciaci produktů. Že bude systém jakosti spojen (po nějakém skandálu) s nekvalitou – nebezpečí diskreditace i dalších režimů kvality. 10. Návrhy opatření Strategie v této oblasti spočívá ve využití zájmu o kvalitní potraviny. Přičemž půjde o dvě cesty: i)
Podpora účasti v existujících režimech jakosti
ii)
Spolupráce na vývoji kvalitních (diferencovaných) produktů
V prvním případě (i) půjde o využití článku 17 současného návrhu PRV (viz odstavec 5.). Podpora by se měla zaměřit především na překonání nákladů spojených se vstupem a účastí v režimech jakosti a z tohoto pohledu by měla být zaměřena na menší podniky, pro které jsou náklady příliš vysoké vzhledem k pomaleji se dostavujícím ekonomickým efektů (zpoždění odpovědi spotřebitelů, kteří musí nejprve výrobek rozpoznat). Ve druhém případě se pozornost soustřeďuje na opatření spolupráce (článek 36) a hlavně na příležitosti vyplývající z opatření Evropského inovačního partnerství (Titul IV). Bude však záležet na zemědělcích a zpracovatelích, zda tuto příležitost využijí. Investiční náklady spojené s inovací produktů mohou být podpořeny v rámci článku 18. Příloha Příklady režimů kvality, jež by připadaly v úvahu pro opatření v rámci nového PRV (čl. 17 Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Pozn.: V příkladech zatím není zohledněno víno – bude doplněno následně. Na základě Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) článek 17 - 1.a, jde o režimy jakosti zemědělských produktů, bavlny nebo potravin, které byly zřízeny právními předpisy. Jde tedy především o následující: Chráněné označení původu (CHOP) K 7. 3. 2012 má v ČR přiznanou ochranu 6 zemědělských produktů a potravin: Všestarská cibule, Chamomilla bohemica, Český kmín, Nošovické kysané zelí, Pohořelický kapr, Žatecký chmel.
6
Chráněné zeměpisné označení (CHZO) K 7. 3. 2012 má v ČR přiznanou ochranu 21 produktů: Olomoucké tvarůžky, Jihočeská Zlatá Niva, Jihočeská Niva, Černá Hora, Březnický ležák, Brněnské pivo; Starobrněnské pivo, Mariánskolázeňské oplatky, Znojemské pivo, České pivo, Chodské pivo, Hořické trubičky, Pardubický perník, Třeboňský kapr, Lomnické suchary, Karlovarský suchar, Štramberské uši, Budějovické pivo, Budějovický měšťanský var, Českobudějovické pivo, Karlovarské oplatky, Karlovarské trojhránky. O získání ochrany zeměpisné označení usilují tyto produkty: Valašský frgál a Chelčicko – Lhenické ovoce. Zaručená tradiční specialita (ZTS) Ochrana ZTS byla ve spolupráci se Slovenskou republikou získána pro tyto tradiční speciality: Spišské párky, Lovecký salám, Špekáčky a Liptovský salám. Dalšími tradičními specialitami usilujícími o ochranu jsou k 7. 3. 2012: Pomazánkové máslo, Pražská šunka a Marmeláda meruňková, jahodová, linecká. Na základě Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) článek 17 - 1.b, jde o režimy jakosti zemědělských produktů, bavlny nebo potravin, jež byly členskými státy uznány jako programy, které splňují jmenovaná kritéria. V ČR je to např.: Značka KLASA Od roku 2003 uděluje ministr zemědělství kvalitním domácím potravinářským a zemědělským výrobkům národní značku kvality KLASA. Tuto prestižní značku spravuje od počátku roku 2004 Oddělení marketingu Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). V roce 2007 došlo díky nutnosti dodržet podmínky konkurenčního prostředí ke změně metodiky udělování značky, a to především v tom, že tuto značku již může získat i jiný, než český potravinářský výrobek. Značka je propůjčována na tři roky a její vlastnictví může být po této lhůtě prodlouženo na dobu dalších tří let, bude-li výrobek i nadále splňovat všechny podmínky pro její udělení. Zřejmě limitace na tříleté propůjčení bude omezovat vhodnost této značky pro podporu účasti. Na základě Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) článek 17 - 1.c, jde o dobrovolné systémy certifikace zemědělských produktů, které byly členskými státy uznány jako systémy, které splňují obecné zásady osvědčených postupů Unie. Jako příklad lze uvést: mezinárodní standardy GFSI (Global Food Safety Initiative) apod. Pro ilustraci uvádíme ve větším detailu čtyři certifikační schémata: FSSC 22000 je novým certifikačním schématem, které se začalo celosvětově uplatňovat v roce 2011. FSSC 22000 je ucelené certifikační schéma určené pro systém managementu bezpečnosti potravin. Schéma je založeno na globálním standardu ISO 22000 (systému managementu bezpečnosti potravin) a specifikaci PAS 220, který byl vytvořen, aby se zaměřil 7
na programy nezbytných předpokladů (PPR – Prerequisite Programme Requirements) pro výrobce potravin a potravinářských ingrediencí. FSSC 22000 je plně uznáváno Global Food Safety Initiative (GFSI) a je podporováno Confederation of Food and Drink Industries EU (CIAA). Systém FSSC 22000 je určen pro certifikace systémů bezpečnosti potravin výrobců potravin, kteří vyrábějí (zpracovávají): živočišné produkty podléhajících rychlé zkáze rostlinné produkty podléhajících rychlé zkáze výrobky s delší/dlouhou trvanlivostí suroviny a složky potravin jako např. přídatné látky, vitamíny a bio-kultury V ČR je podle dostupných údajů k 31. 12. 2011 pouze 6 certifikovaných organizací podle FSSC 22000. BRC Global Food je norma vysokého hygienického standardu a správné provozní praxe určená pro potravinářské podniky a také pro poskytovatele cateringových služeb.Vzhledem k tomu, že mezinárodní norma BRC Global Food je plně harmonizována v rámci standardu GFSI, certifikovaná organizace tak získává doklad o splnění požadavků tohoto standardu, jenž ve světovém měřítku pokládají obchodní řetězce za základní předpoklad pro zajištění bezpečnosti potravin. Požadavky normy 10 požadavků definovaných jako fundamentální (zásadní) 1. Závazek vrcholového vedení a neustálé zlepšování 2. Plán bezpečnosti potravin – HACCP 3. Interní audity 4. Opatření k nápravě a preventivní opatření 5. Sledovatelnost 6. Uspořádání, tok výrobku a oddělení 7. Úklid a hygiena 8. Požadavek na zacházení se specifickými materiály (alergeny) 9. Řízení výrobních činností 10. Školení V ČR je podle dostupných údajů cca 90 certifikovaných organizací podle BRC. IFS Food IFS Food je norma pro auditování bezpečnosti a kvality procesů a výrobků potravinářských společností. Norma je uznaná GFSI (Global Food Safety Initiative). Je aplikovatelná na výrobce potravin nebo společnosti, které potraviny balí. Je tedy použitelná na výrobky, které jsou „zpracovávány“ nebo tam, kde je nebezpečí kontaminace výrobku během balení do prvního obalu. IFS norma je důležitá pro všechny výrobce potravin, zejména 8
pro ty, kteří vyrábí pod privátní značkou svého zákazníka, protože normy obsahuje řadu požadavků týkajících se shody se specifikací. 10 zásadních požadavků definovaných jako KO (Knock out) požadavky 1. Odpovědnost vrcholového vedení 2. Systém monitoringu každého CCP 3. Osobní hygiena 4. Specifikace surovin 5. Specifikace (receptury) hotových produktů 6. Řízení cizích těles 7. Systém sledovatelnosti 8. Interní audity 9. Postup v případě stažení výrobku z trhu 10. Nápravná opatření V ČR je podle dostupných údajů cca 260 certifikovaných organizací podle IFS Food. GLOBAL G.A.P. Cílem je vytvořit jeden standard pro správnou zemědělskou praxi (Good Agriculture Practice – GAP). GLOBALGAP je standard uplatňovaný v primárním sektoru (pre-farmgate). Certifikát zahrnuje procesy týkající se certifikovaného produktu od vstupů na farmu (např. krmivo nebo sazenice) a všechny hospodářské aktivity do doby, kdy produkt opustí farmu. Standard se tedy nezaměřuje pouze na správnou zemědělskou praxi, ale také na otázky životního prostředí, pracovních podmínek zaměstnanců nebo welfare (blahobytu) zvířat. Značka GLOBALGAP je používána v obchodním styku, není tedy viditelná konečnému zákazníkovi. GLOBALGAP zahrnuje ročně se opakující inspekce producentů a další tzv. neohlášené (kontrolní) inspekce.
9
