Reforma terciárního vzdělávání se zaměřením na finanční spoluúčast studentů při zavedení školného

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Reforma terciárního vzdělávání se zaměřením na finanční spoluúčast studentů při zavedení školného Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Ladislava Grochová

Kateřina Jugová

Brno 2010

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé bakalářské práce paní Ing. Ladislavě Grochové, která mi vždy velmi ochotně věnovala svůj čas a dopomohla mně k napsání mé bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci napsala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 24.5.2010

__________________

Abstract Jugová, K., The reform of tertiary education with a focus on financial participation of students in the introduction of school fees. Bachelor thesis, Brno 2010. This bachelor thesis deals with the reform of tertiary education with a focus on financial participation of students in the introduction of school fees. In the first part there is defined education policy in general,then there is characterized the purpose of the Organization for Economic Cooperation and Development and analyzed the project Reform of tertiary education. Finally, in the last chapter, there is briefly described the financing of education in the Czech Republic. The second part of this work deals with the financial resources in tertiary education in comparison with other countries in the Organization for Economic Cooperation and Development , then there is analyzed the research among university students and academics which is the follow-up to the main ideas concerning the financing mentioned in the White Paper of the Tertiary Education. At the end there is mentioned a theoretical demonstration of the possibility of financial participation of students on school fee and maintenance costs associated with studying. Keywords Education policy, education, reform of the tertiary education, financing. Abstrakt Jugová, K., Reforma terciárního vzdělávání se zaměřením na finanční spoluúčast student při zavedení školného. Bakalářská práce. Brno 2010. Předmětem této bakalářské práce je reforma terciárního vzdělávání se zaměřením na finanční spoluúčast studentů při zavedení školného. V první části je definována vzdělávací politika obecně, je zde charakterizován účel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a rozebrán projekt Reforma terciárního vzdělávání. Na konci této kapitoly je stručně popsáno financování vzdělávání v České republice. Druhá část této práce se zabývá finančními zdroji vloženými do terciárního vzdělávání v komparaci s jinými členskými státy OECD, je zde rozebrán proběhlý výzkum mezi studenty vysokých škol a akademickými pracovníky, na který navazují hlavní myšlenky ohledně financování publikovanými v Bílé knize terciárního vzdělávání. Na závěr je uvedena teoretická ukázka možností finanční spoluúčasti studentů při zavedení školného a na pokrytí životních nákladů spojených se studiem. Klíčová slova Vzdělávací politika, vzdělávání, reforma terciárního vzdělávání, financování.

8

Obsah

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ......................................................................................................... 10

1.2

Cíl práce a metodika ................................................................................ 10

Literární přehled 2.1

12

Vzdělávací politika ................................................................................... 12

2.1.1

Funkce a principy vzdělávací politiky ............................................. 13

2.1.2

Subjekty ........................................................................................... 15

2.2

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ................................. 16

2.2.1

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ......................... 16

2.2.2

Financování a činnosti ..................................................................... 17

2.2.3

Aktivity České republiky v rámci vzdělávání ................................... 18

2.3

Reforma terciárního vzdělávání .............................................................. 19

2.3.1 2.4 3

10

Bílá kniha terciárního vzdělávání ................................................... 20

Financování vzdělávání v České republice ..............................................23

Vlastní práce 3.1

28

Education at a Glance ............................................................................. 28

3.1.1

Finanční a lidské zdroje vložené do vzdělávání ............................. 30

3.1.2

Systém finanční pomoci v jiných státech ........................................32

3.2

Výzkum mezi akademickými pracovníky a studenty ..............................33

3.2.1 3.3

Finanční pomoc studentům podle Bílé knihy ................................ 40

Teoretický příklad ....................................................................................42

4

Diskuse

47

5

Závěr

49

6

Použitá literatura

50

7

Seznam grafů

55

8

Seznam obrázků

56

Obsah 9

Seznam tabulek

10 Příloha

9

57 58

10

Úvod a cíl práce

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Podíváme-li se do historie, vzdělání bylo považováno za výsadu lidí s určitým společenským postavením. Primárně se jednalo o příslušníky šlechtického stavu a samotnou církev, která stála za zrodem nejedné univerzity. Lidstvo se svým vývojem dokázalo od tohoto výhradního práva oprostit a otevřít brány univerzit světským studentům a v pozdější době i ženám. Tyto kroky byly stěžejní pro myšlenku na rovný přístup ke vzdělání pro všechny. Už neměla rozhodovat rasa, pohlaví, společenské postavení, náboženství atd. Nyní jsme ve fázi, kdy se nás ve většině případů tato omezení již netýkají, ale každá doba přináší své. Dnešní média, politická reprezentace a různé týmy expertů se zabývají problémem, který nese název financování vysokoškolského studia. A to jak ze státní pokladny, tak z kapes samotných studentů. Diskuze o nutnosti reformovat terciární vzdělávání je velmi aktuální a Česká republika se k tomuto problému zády rozhodně nestaví. Ba naopak. Již v červnu roku 1999 se v Boloni zavázala spolu s dalšími evropskými ministry školství reformovat oblast vysokoškolského vzdělávání. Na to navázala úzkou spoluprací s experty z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, kteří se na tuto problematiku zaměřují. Dalším krokem byla realizace projektu Reforma terciárního zdělávání, který navazuje na předešlé aktivity a který si klade za cíl navrhnout optimálně fungující systém řízení a financování pro potřeby terciárního vzdělávání v České republice. Reformní tým pod vedením Jakuba Fischera má za úkol připravit paragrafové znění zákona o terciárním vzdělávání a zákona o finanční pomoci studentům v České republice. Rozhodující slovo budou mít však v rukou zákonodárci. Zraky všech studentů se upírají především na teoretickou možnost zavedení školného, na jeho výši, na typy školného a na zajištění finanční pomoci studentům. Pro mnohé z nich by to znamenalo nemalé komplikace, a proto je dobré být připraven a mít povědomí o všech pozitivech a negativech, které by to s sebou přineslo.

1.2 Cíl práce a metodika Projekt Reforma terciárního vzdělávání je v současné době velmi aktuálním tématem. Tým expertů pod vedením Jakuba Fischera chystá věcné znění zákona o terciárním vzdělávání a zákona o finanční pomoci studentům. Po schválení tohoto záměru by už nic nebránilo vytvoření paragrafového znění a implementaci do české legislativy. Změny, které s sebou oba zákony přinesou, by měly být zásadní jak pro studenty, tak pro samotné univerzity a akademické pracovníky.

Úvod a cíl práce

11

Cílem této bakalářské práce je analýza financování spoluúčasti ze strany studentů při zavedení školného. Jde o pokrytí životních nákladů, které má student na vysoké škole každý měsíc včetně teoretické výše školného. V této práci je využita v první řadě možnost komparace v rámci statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pro určení pozice, ve které se Česká republika v rámci terciárního vzdělání oproti jiným státům nachází. Na to navazuje analýza výzkumů mezi akademickými pracovníky a samotnými studenty. Porovnáním skutečností jak vypadá terciární vzdělávání České republiky zvenčí a jak jej vnímají aktéři uvnitř systému, umožňuje na závěr vytvořit modelovou situaci pro využití prvků finanční pomoci studentům. Jedná se o model studenta pocházejícího ze „střední“ sociálně-ekonomické třídy. Využita je analogie ke stavebnímu spoření ve formě spoření na vzdělání, nastavena je také teoretická výše nízkoúročených studentských půjček s možností začít je splácet až po ukončení studia nebo možnost přímé platby veškerých nákladů během studia.

12

Literární přehled

2 Literární přehled Většina studentů přicházejících na vysokou školu tam jde s vidinou lepších možností na získání práce. Slibují si od ní i větší finanční ohodnocení. Pokud by tomu tak nebylo, jen málo lidí by šlo touto cestou. To je hlavní důvod, proč je vzdělání chápáno jako investice. Nyní něco obětujeme, abychom na tom v budoucnu vydělali. Navíc nás titul před jménem řadí na určitou sociální úroveň, dosahujeme určité společenské prestiže a získáváme dobrý pocit ze sebe samých. Za jiných okolností by se dalo říct, že každá investice něco stojí. To je pravda. V České republice ona „přímá“ platba za vzdělání v podobě školného však zatím neexistuje. Stát rok co rok platí škole určitou částku za každého studenta. Teď je situace taková, že se o zavedení školného reálně uvažuje. Argumentuje se tím, že jsou problémy s nedostatkem financí pro vysoké školy, ukazuje se na fungující systémy školného v jiných státech a na nutnost zpřístupnit vzdělání i sociálně slabším jedincům. Aby se tedy mohlo zhodnotit, v jakém postavení oproti jiným vyspělým státům se Česká republika, co se týče vzdělání, nachází, kolik plyne do vysokého školství prostředků, jak a proč vůbec probíhá současná reforma terciárního vzdělávání, je nutné se na celé vzdělávání podívat prvně z větší perspektivy. Pojmy jako vzdělávací politika, její funkce, principy atd., budou hrát nemalou roli v pochopení složitosti a provázanosti celé problematiky.

2.1 Vzdělávací politika Proces vzdělávání je velmi složitý a prošel si celou řadou změn a obměn. Od dob prvních univerzit, povolením ženám studovat, až ke snaze „vytvářet a šířit loajalitu jednotlivců vůči společnosti.“1. Už tedy nešlo jen o nabytí vědomostí, ale i o jejich využití pro zvýšení blahobytu celé společnosti. Díky tomu se postupně navyšoval počet vzdělaných lidí, počet samotných žáků a studentů, budovaly se nové školy a vznikaly různě zaměřené instituce. Bylo nutné vytvořit systém, který by celou oblast vzdělávání jasně definoval jak po legislativní stránce, tak po stránce organizace, řízení atd. Tyto nakumulované podněty zastřešila vzdělávací politika. Základním úkolem vzdělávací politiky je podle Krebse2 „zásadní legislativní opatření týkající se vzdělávacího systému společnosti, principů jeho fungování a metod praktického řízení.“ Tyto skutečnosti nejvíce ovlivňují samotné vzdělávací instituce, způsoby jejich financování, zajišťování rovných šancí v přístupu ke vzdělání a v obsahu a cílech vzdělávání. V České republice spadá vzdělávací KELLER, Jan; TVRDÝ, Lubor. Vzdělanostní společnost, 2008, s. 32. 2 KREBS, V. a kol. Sociální politika, 2007, s. 420. 1


13

politika primárně pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy („MŠMT“), které je za tento nelehký úkol zodpovědné. Jeho pozice je o to složitější, že nestačí tyto věci zajistit pouze pro krátký časový úsek, ale musí počítat i s vyhlídkami a plány do budoucna. Nastavení těchto parametrů není určitě jednoduché. Je však dobré si uvědomit, že čím lepší půda se pro kantory připraví, tím lépe budou vykonávat svou práci. Přeci pedagog, který svou profesi bere zároveň jako své poslání, je zlatý důl. Jsou to právě tito lidé, kteří působí na studenty v lavicích. Ať už je to základní škola, střední nebo učiliště. To oni jim svým přístupem, zapálením a kreativitou ukazují možnosti, které před nimi jsou a které neznají, protože jsou mladí. Vzbuzují v nich potenciální zájem se o určitou problematiku zabývat více, třeba i ve svém volném čase. Není tedy divu, že vzdělávání je spojováno také s výchovou. Nejužší vazbu mezi těmito pojmy je možné vidět již ve zmíněné školní docházce. Díky vzdělávání „jedinec získává a osvojuje si soustavu poznatků a dovedností i metodu jejich nabývání.“3 Samotná výchova, díky níž „jsou záměrným působením utvářeny osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální a charakterové vlastnosti a v němž si současně sám jedinec osvojuje určité způsoby a normy chování ve společnosti“4, je ukázkou toho, že díky správnému vyvážení výchovy a vzdělání můžeme ovlivnit jedince na tolik, že si bude nejen uvědomovat svou zodpovědnost vůči společnosti, ale také důležitost určitého vědomostního základu pro snadnější fungování v dnešní době. 2.1.1 Funkce a principy vzdělávací politiky Vzdělávací politika není součástí sociální politiky jako celku bezdůvodně. Toto spojení je patrné v základních funkcích vzdělávací politiky, které se podle Krebse5 dělí na:  preventivní – získané vzdělání je důležité pro uplatnění na trhu práce a možnosti zajistit si tak určitý životní standard, který skýtá i prostor pro seberealizaci,  nápravná – možnosti vzdělávání či pouhého doplnění znalostí je využíváno až při zjištění určitého problému,  ekonomická – vzdělání umožňuje zlepšení postoje člověka k práci a tím pádem i zdokonalení samotných schopností a dovedností při plnění pracovních povinností,  sociálně-kulturní – vzdělání není pouhé vzdělávání, ale i výše zmíněná výchova a to umožňuje této funkci zaměření spíše na morální hodnoty jedinců, jejich osobní rozvoj, atd.

3 KREBS, V. a kol. Sociální politika, 2007, s. 414. 4 KREBS, V. a kol. Sociální politika, 2007, s. 414. 5 KREBS, V. a kol. Sociální politika, 2007, s. 416-419.

14


Není žádným překvapením, že vzdělání a samotná vzdělanost každého člověka je důležitá pro celou společnost jako celek. „Vzdělanost populace a vědecká úroveň budou rozhodovat o budoucnosti každé země.“6 To je také jedním z hlavních důvodů, proč je hodnota vzdělávání tak ceněná, jak po stránce finanční, tak po stránce sociální prestiže. Každá politika má kromě svých funkcí i určité myšlenky, ze kterých vychází, které ji utvářejí. U vzdělávací politiky podle Krebse7 to jsou tyto čtyři základní principy:  princip celoživotního vzdělávání – teze, že po ukončení docházky do školy, končí i samotné učení a celý profesní život lze žít z naučené podstaty, je již vskutku zastaralá. Velký vliv na tom má rozvoj vědy a techniky. Ten sebou přináší vyšší nároky na znalosti, dovednosti, na jejich pravidelné doplňování, na rychlost adaptace novým poměrům v práci, na možnosti doplnění si vzdělání apod. Důležité je si uvědomit, že člověk se stále učí, od chvíle kdy se narodil, do chvíle než zemře. Čas strávený ve školních lavicích, každodenní pracovní náplň, volnočasové aktivity, všude tam se něco učíme, něco nového poznáváme. Vše je o přístupu. Uvědomí-li si člověk nezbytnost držet krok s dobou, jeho obzor poznání bude mnohem širší, než u člověka, který bude mít odpor se zabývat čímkoliv novým.  Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání – princip rovnosti má ve své legislativě zakotven každý demokratický stát. Jde o poskytnutí šance získat vzdělání. To, jak s ní lidé naloží, je závislé na jejich zázemí, na jejich píli, intelektu atd.  Princip individualizace a diferenciace ve vzdělání – ne každý má vlohy na všechny činnosti, se kterými se v průběhu vzdělávání setká. Na něco má větší talent, na něco zase menší. Každý člověk je svým způsobem unikát. Tento princip řeší právě samotný přístup, který by měl být více individuální. Účelem je zamezení plýtvání talentů či jejich neobjevení. Je důležité mít širokou základnu různých oborů s různým zaměřením. Každý si pak podle svých dispozic bude schopen vybrat variantu, o které bude přesvědčen, že je pro něj ta pravá.  Princip internacionalizace ve vzdělávání – soužití mezi různými kulturami může být v některých případech problematické. Samotné vzdělání nám nabízí cestu, jak těmto problémům předejít. Jde o klasické spojení výchovy a vzdělání. Důraz je kladen na chápání správného významu slov jako je rovnoprávnost, porozumění, tolerance lidí, kteří mají jinou rasu, vyznávají jiné náboženství atd. Trendem dnešní doby, který napomáhá mezikulturnímu soužití, jsou výměnné programy, různé studijní cesty jak českých studentů do zahraničí, tak zahraničních studentů do České republiky.

6 SAK, Petr, et al. Člověk a vzdělání v informační společnosti, 2007, 125 s. 7 KREBS, V. a kol. Sociální politika, 2007, s. 422.


15

Všechny tyto principy zní dokonale. Bohužel se často stává, že od principu ke skutečnosti je ještě dlouhá cesta. Musí tedy existovat subjekty, které zastřeší jednotlivé myšlenky tak, aby minimalizovaly překážky, které brání jejich naplnění. 2.1.2 Subjekty Jedna z nejdůležitějších rolí ve vzdělávací politice patří neodmyslitelně státu. V podmínkách České republiky je to Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které vytváří základní legislativu, strategie, standardy, zajišťuje z větší části financování a dohlíží na funkčnost celého systému. Dalším subjektem jsou krajské úřady. Do jejich kompetence podle školského zákona8 spadají střední školy, učiliště, vyšší odborné školy, speciální školy, jazykové školy, základní umělecké školy a dětské domovy. Z rozpočtu kraje jsou vymezeny prostředky určené těmto zařízením. Nepočítají se do toho mzdy pedagogů, ty jsou financovány ze státního rozpočtu. Neméně důležitou roli hrají také obce. Ty jsou podle školského zákona9 zřizovatelem základních a mateřských škol. Finančně se podílí na veškerých výdajích spojených se zajištěním funkčnosti, kromě mzdových nákladů a učebních pomůcek. O ty se stará samotné ministerstvo školství ze svého rozpočtu. Kapitolou samou o sobě jsou vysoké školy. Jejich zřizovatelem je parlament a správu nad vysokými školami drží podle zákona o vysokých školách10 v rukou ministerstvo školství. To se stará především o financování, kontrolu hospodaření, vydává souhlas se založením nové školy, rozhoduje o akreditacích, vypracovává výroční zprávu a dlouhodobý záměr pro rozvoj vysokých škol. V České republice existují 3 typy vysokých škol:  veřejné – definovány zákonem o vysokých školách11 v České republice existuje 26 veřejných vysokých škol. Ty se mohou dále dělit na typy univerzitní (poskytuje jak bakalářské, magisterské tak doktorské programy) a neuniverzitní (pouze bakalářský stupeň a magisterský, bez existence fakult),  soukromé – pro provoz musí mít souhlas ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v České republice působí 46 soukromých vysokých škol, z toho 2 jsou univerzitního typu, Školský zákon č. 561/2004 Sb., [online]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakony/Uplne_zneni_SZ_317_08.pdf 9 Školský zákon č. 561/2004 Sb., [online]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakony/Uplne_zneni_SZ_317_08.pdf 10 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. [online]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/uplne-zneni-zakona-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-textse-zapracovanymi-novelami 11 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. [online]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/uplne-zneni-zakona-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-textse-zapracovanymi-novelami 8

16


 státní – jedná se o univerzitu obrany v Brně spravovanou ministerstvem obrany a o policejní akademii v Praze spravovanou ministerstvem vnitra. Ani jedna z těchto škol nečerpá finanční prostředky z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Správu nad univerzitou obrany v Brně drží ministerstvo obrany a nad policejní akademií v Praze ministerstvo vnitra. Česká republika je stále velmi mladou zemí, která se snaží najít optimální polohu správy nad vysokými školami. Naštěstí se nesnaží vymýšlet převratné systémy, ale ve spolupráci s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se snaží inspirovat již zaběhlými a léty prověřenými systémy v jiných státech a najít optimální řešení, které bude vyhovovat podmínkám v naší zemi.

2.2 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 2.2.1 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development - dále „OECD“) nesla původně název Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (dále „OEEC“). Byla vytvořena v roce 1947 jako podpora Marshallova plánu na pomoc válkou zdevastované Evropě. V roce 1961 se OEEC mění na OECD, jejíž sídlo zůstává i nadále v Paříži. Členství v této organizaci je podmíněno demokratickým systémem v zemi a tržní ekonomikou. V současnosti se tento stav podle webu OECD12 ustálil na 30 členských státech. Spolupráce však probíhá také s nečlenskými zeměmi, mezinárodními organizacemi, se soukromým sektorem, ale i s odbory. Hlavním posláním OECD je velmi zjednodušeně pomoc. Jedná se o pomoc zaměřenou na zvýšení ekonomického růstu dané země, na zlepšování životní úrovně, na snižování nezaměstnanosti, atd. Postup jaký při tom uplatňuje je velmi efektivní. Základem je shromáždění potřebných dat, která se zanalyzují. Výstup je předkládán k široké diskuzi napříč členskou základnou, kdy se získá více pohledů na daný problém z více úhlů. Navíc je to ta část procesu, kdy dochází mezi subjekty k předávání vlastních zkušeností, ze kterých se dá nejen poučit, ale i inspirovat. Závěrem se přijímá rozhodnutí, které se posléze implementuje. Je to velmi jednoduché a účinné. Jako každá organizace i OECD disponuje určitými normami, kterými se snaží působit na své členy. Patří sem zmíněné rozhodnutí, které je závazné pro všechny členské země, následuje doporučení a nakonec prohlášení, které co se týče závaznosti je nejvíce benevolentní. Díky tvorbě řady databází, od ekonomických ukazatelů, zaměstnanosti, přes vzdělání, energie, zdravotnictví až po životní prostředí si OECD zajistila pozici mezi světovou špičkou při poskytování statistických, ekonomických a sociálních dat. 12 Organisation for economic co-operation and development: About [online]. Dostupné z: http://www.oecd.org/pages/0,3417,en_36734052_36734103_1_1_1_1_1,00.html


17

Je také velmi aktivní, co se týče publikační činnosti. Ročně vydá kolem 250 publikací. Jsou dostupné ve dvou jazycích, a to buď v angličtině či ve francouzštině. Získat je může jak odborná veřejnost, tak i laikové. K dostání je kromě papírové verze, také elektronická, která je poskytovaná volně ke stažení. Každá organizace má určitou strukturu, která zajišťuje hladký průběh různý činností a aktivit jak uvnitř samotné organizace, tak i vně. V tomto případě nad fungováním OECD a jeho řízením dlí Rada. Každá z členských zemí v ní má svého reprezentanta, a to ve dvou pomyslných rovinách. Na úrovni ministrů, kteří se scházejí jednou do roka a na úrovni stálého představitele (velvyslance), kteří se scházejí 2x měsíčně. Hlavní náplní Rady je schvalování veškerých aktů OECD a přijetí programového dokumentu, který určuje priority na další rok. Velmi důležité je zajištění administrativního zázemí a poradenský útvarů, které má na starost Sekretariát OECD sídlící v Paříži, v jehož čele stojí generální tajemník. Na této úrovni probíhá sběr údajů a analýza, které slouží jako podklad pro výstup, který má podobu návrhu. Posledním článkem jsou Výbory. Lze je členit na řídící a odborné. Pod řídící výbor spadá především Výkonný výbor, Rozpočtový výbor, Výbor pro vztahy s veřejností atd. V těchto orgánech členský stát zastupuje stálý představitel. Oproti tomu odborné výbory kopírují zaměření jednotlivých ministerstev - Výbor pro zaměstnanost, práci a sociální věci, Výbor pro politiku životního prostředí, Výboru pro vzdělávací politiku atd. 2.2.2 Financování a činnosti OECD zaměstnává podle webu OECD13 na sekretariátu v Paříži okolo 2.500 lidí. Je obrovská organizace, která si žádá patřičné prostředky na svůj provoz. Největším zdrojem příjmů na financování plyne z příspěvků členských států. Různé státy platí různě vysoké příspěvky. Vše se odvíjí od hospodářské síly dané země. Nejvíce přispívá podle webu OECD14 USA se skoro 25% podílem na celém rozpočtu, za ní následuje Japonsko. Pro zajímavost byl rozpočet na rok 2009 podle webu OECD15 celých 320 mil EUR, v roce předcházejícím to bylo okolo 342 mil EUR. Dalším zdrojem jsou tzv. dobrovolné příspěvky jednotlivých států, které slouží na financování konkrétních projektů. Hlavními oblastmi, kterými se OECD zabývá lze podle webu OECD 16 rozdělit na 7 skupin zabývající se:

13 Organisation for economic co-operation and development: About [online]. z: http://www.oecd.org/pages/0,3417,en_36734052_36734103_1_1_1_1_1,00.html 14 Organisation for economic co-operation and development: Budget [online]. z: http://www.oecd.org/pages/0,3417,en_36734052_36761854_1_1_1_1_1,00.html 15 Organisation for economic co-operation and development: Budget [online]. z: http://www.oecd.org/pages/0,3417,en_36734052_36761854_1_1_1_1_1,00.html 16 Organisation for economic co-operation and development: Topics [online]. z: http://www.oecd.org/maintopic/0,3348,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html

Dostupné Dostupné Dostupné Dostupné

18


 ekonomikou – tvorba předpovědí, srovnávání jednotlivých ekonomických ukazatelů, prosazení otevřených trhů, regionální charakteristiky, atd.,  společností – snaží se o rovné příležitosti ke vzdělávání, zvyšování zaměstnanosti, efektivní zdravotní systém, atd.,  rozvojem – zabývá se rozvojovými oblastmi,  financemi – práce na reformách investiční politiky, vyhodnocování národních daňových systémů, atd.,  vládami – podpora efektivní veřejné správy, snižování korupce, prosazování etických norem, atd.,  inovacemi – zlepšení chápání a využití komunikačních a informačních technologií, rozvoj biotechnologií, atd.,  udržitelností - snižování znečišťování a dopadů rozvoje hospodářství na životní prostředí, otázky energetiky, atd. 2.2.3 Aktivity České republiky v rámci vzdělávání Česká republika je členem OECD od 21. 12. 1995. V oblasti vzdělávání se podle webu MŠMT17 aktivně účastní různých projektů a programů OECD a Mezinárodní organizace pro hodnocení výsledků vzdělávání. Má také své zástupce ve Výboru pro vzdělávací politiku, v Řídící radě Centra pro inovace ve vzdělávání a v Řídící radě programu Institucionální řízení vysokých škol. Klíčovým se pro ni stal projekt z roku 2004 Thematic Review of Tertiary Education (Tematický přehled terciárního vzdělávání). Vznikl na základě jednání ministrů školství zemí OECD, při kterém došlo ke shodě názorů na terciární vzdělávání jako na oblast s velkým potenciálem na rozvoj. Jeho hlavním cílem byla pomoc při analýze současného stavu terciárního vzdělávání v jednotlivých státech. Celý projekt se podle webu MŠMT18 zaměřil především na definování těchto hlavních problémů:  jaké jsou ekonomické a sociální cíle terciárního vzdělávání,  jak mohou jednotlivé země zajistit ekonomicky udržitelný systém terciárního vzdělávání s vhodnou strukturou, s efektivně propojenými součástmi a s příslušnými mechanismy pro zajištění jeho kvality,  jak mohou jednotlivé země mobilizovat příslušné zdroje pro systém terciárního vzdělávání,

17 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/organizace-proekonomickou-spolupraci-a-rozvoj-oecd 18 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: OECD - projekt [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/oecd


19

 jaké mechanismy a jaká politika na národní úrovni mohou zajistit efektivní řízení systému jako celku. Každá země, která se tohoto projektu účastní, musí vypracovat tzv. podkladovou zprávu. V České republice to byla Národní podkladová studie, která byla v únoru 2006 předána k analýze expertů z OECD. Dalším krokem bylo přijetí delegace z OECD, která vedla sérii rozhovorů se zodpovědnými zástupci. Výstupem bylo Tematické hodnocení terciárního vzdělávání v České republice, taktéž nazýváno jako Zpráva hodnotitelů, z listopadu 2006, která má v podobě komentáře k podkladové zprávě funkci doporučení. V něm bylo nejvíce pozornosti, podle zprávy hodnotitelů dostupné z webu MŠMT19, věnováno především struktuře a řízení systému terciárního vzdělávání a jeho institucionální prostředí, samotnému financování terciárního systému, přístupu ke vzdělávání a sociální spravedlnosti, propojení oblasti terciárního vzdělávání s trhem práce, výzkumu, vývoji a inovacím, kvalitě v oblasti terciárního vzdělávání a jejího zabezpečení a internacionalizace terciárního vzdělávání. Díky této zpětné vazbě od hodnotitelů z OECD, mohla Česká republika zahájit další potřebné aktivity k vytvoření uceleného konceptu reformy vysokých škol. Významným krokem, kterým se k tomu přiblížila, bylo vytvoření reformního týmu, který se ujal projektu s názvem Reforma terciárního vzdělávání. Tento expertní tým vystupuje sám za sebe a nevydává stanoviska za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho hlavním úkolem je vytvořit ucelenou koncepci financování a řízení terciárního vzdělávání a připravit věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání a věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům.

2.3 Reforma terciárního vzdělávání Reforma terciárního vzdělávání je realizována jako tzv. Individuální projekt národní (IPN) v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Skládá se ze dvou dílčích projektů, a to Reforma terciárního vzdělávání a Reforma finanční pomoci studentům. Projekt navazuje na dřívější aktivity a diskuze, zejména na zpětnou vazbu od expertů z OECD a jejich Tematickému hodnocení terciárního vzdělávání v České republice z roku 2006. Oficiální spuštění projektu proběhlo v lednu 2009. Předpokládaná doba trvání je podle webu MŠMT20 36 měsíců a bude hospodařit s navrženým rozpočtem 92,9 mil. Kč. Smyslem celého projektu je podle webu MŠMT21 navrhnout fungující systém financování a řízení terciárního vzdělávání. Reformní tým bude brát ohled 19 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: OECD - projekt [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/oecd 20 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Projekt Reforma terciárního vzdělávání [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/ipn-pro-oblast-terciarnihovzdelavani-vyzkumu-a-vyvoje/projekt-reforma-terciarniho-vzdelavani

20


na doporučení OECD, celosvětové trendy, poptávku na trhu práce a požadavky společnosti. Aby byl zajištěn úspěch celého projektu, bude nutná nejen diskuze s širokou veřejností, ale i provedení řady analýz, výzkumů a komparativních studií se státy, jejichž systém by mohl být vzorový pro reformu v České republice. Tyto a další aktivity povedou k tvorbě systému finanční pomoci studentům a následného nastavení financování terciárního vzdělávání. Na to se naváže návrhy dvou věcných záměrů zákonů, a to o terciárním vzdělávání a o finanční pomoci studentů. V případě úspěchu, předloží zákony také v paragrafovém znění. Oba dva zákony musím být tvořeny souběžně, jeden bez druhého by ztrácely na významu. Posledním pilířem celého projektu je dokončení návrhu na zřízení Centra správy financování terciárního vzdělávání (právní forma, financování, funkční vazby, atd.). Do Rady projektu, jakožto výkonného orgánu celého projektu, který se zabývá reformou terciárního vzdělávání a reformou finanční pomoci studentům patří 6 klíčových osob. Každá z nich má na starost konkrétní aktivitu, kterou se zabývá. V čele této skupiny stojí Jakub Fischer v pozici hlavního odborného garanta zaměřeného na reformu jako celek, dále Petr Matějů v roli experta projektu garantujícího témata ohledně zákona o finanční pomoci a všech výzkumů, Daniel Münich se zapojuje také jako expert a řeší otázky spojené s financováním institucí terciárního vzdělávání, František Ježek se kromě jiných věcí specializuje především na řízení institucí terciárního vzdělávání, Jan Slovák má na starost spolupráci veřejného a soukromého sektoru v otázkách výzkumu a celoživotního vzdělávání a na závěr Simona Weidnerová, která se zaměřuje na nerovnosti v přístupu ke studiu. Hlavním výstupem práce těchto odborníků kromě již zmíněných podkladů k věcným záměrům zákonů o terciárním vzdělávání a o finanční pomoci studentů, paragrafovém znění obou zákonů, návrhu na zřízení Centra správy financování terciárního vzdělávání, pracovních seminářů, atd., je v konečné fázi i finální verze Bílé knihy terciárního vzdělávání. 2.3.1 Bílá kniha terciárního vzdělávání Vláda v roce 2007 pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby vytvořila dokument, který bude svou náplní odpovídat představě o uceleném konceptu reformy terciárního vzdělávání. Pod vedením Petra Matějů začala práce na první verzi tzv. Bílé knize terciárního vzdělávání. V průběhu roku 2008 prošla celospolečenskou diskuzí, odkud byly věcné připomínky a návrhy zapra-

21 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Projekt Reforma terciárního vzdělávání [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/ipn-pro-oblast-terciarnihovzdelavani-vyzkumu-a-vyvoje/projekt-reforma-terciarniho-vzdelavani


21

covány do druhé verze Bílé knihy terciárního vzdělávání, která byla v lednu 2009 schválena vládou. Bílá kniha terciárního vzdělávání je tedy unikátní dokument. Určuje směr, kterým by se mělo podle Bílé knihy terciárního vzdělávání22 terciární vzdělávání v České republice ubírat v horizontu 10 – 20 let. Není to návod, jak krok za krokem provést celou reformu. Poskytuje spíše pevný základ a hrubou kostru pro stavbu jménem Reforma terciárního vzdělávání. Bílá kniha terciárního vzdělávání se snaží popsat současnou situaci v České republice, identifikovat problémy a nedostatky se kterými se potýká a dát určitá doporučení. Především jde o oblasti samotného terciárního vzdělávání, o strukturu systému, o výzkum a vývoj, o spolupráci s aplikační sférou, o řízení a samosprávu, o financování a o rovnost šancí. Samotný stav českého terciárního vzdělávání lze pro přehlednost nejlépe charakterizovat pomocí silný a slabých stránek a určením největších příležitostí a hrozeb.

22 MATĚJŮ, Petr, et al. Bílá kniha terciárního vzdělávání. 2009.

22


Tabulka 1 Přehled stavu českého systému terciárního vzdělávání podle Bílé knihy terciárního vzdělávání

        

    

Silné stránky: pokračující propojování vzdělávací a výzkumné a vývojové činnosti, rozvíjející se spolupráce vzdělávacích institucí s aplikační sférou, standardizovaný akreditační proces, příznivé pokrytí České republiky institucemi terciárního vzdělávání, vysoká společenská prestiž akademických pracovníků, vysoká ekonomická návratnost vysokoškolského vzdělání, přehledný systém normativního financování, velký význam přikládaný vysokoškolskému vzdělání pro životní úspěch. Slabé stránky: výrazné podfinancování a minimální garance objemu finančních prostředků poskytovaných státem, nesoulad mezi volbou uchazečů o studium a poptávkou po absolventech na trhu práce, přílišná závislost veřejných vysokých škol na veřejných zdrojích, malá angažovanost soukromých finančních subjektů na investičních projektech, těžkopádný a neefektivní systém řízení s nevyváženými pravomocemi a odpovědnostmi a nevyhovující legislativa postihující všechny části terciárního vzdělávání.

   

     



Příležitosti: shoda hlavních aktérů a politické reprezentace, že systém terciárního vzdělávání vyžaduje reformu, posílení autonomie vysokých škol v jejich rozhodování, a to zejména ve finanční oblasti, zvětšení institucionální diverzifikace a uspokojení různorodé poptávky po vysokoškolském vzdělání, snížení nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání a větší příliv talentů do systému terciárního vzdělávání, možnost transformace některých vyšších odborných škol do systému vysokoškolského vzdělávání, větší příliv soukromých zdrojů jak ze spoluúčasti studentů, tak od firem. Hrozby: nedostatek veřejných prostředků jako důsledek fiskálních omezení a jiných politických priorit, absence finančních prostředků na založení průběžně financovaného systému půjček a odloženého školného, velká nerovnost v šancích na získání vysokoškolského vzdělání a nízká mobilita a s nimi spojená hrozba sociálního napětí, neochota podstatné části vysokých škol akceptovat nutnost větší diverzifikace systému (pokračující přesvědčení, že všechny veřejné vysoké školy mohou mít charakter univerzit), ztráta konkurenceschopnosti terciárního vzdělávání s dopady na konkurenceschopnost ekonomiky.

Zdroj: MATĚJŮ, Petr, et al. Bílá kniha terciárního vzdělávání. 2009. Upraveno autorkou.

Velmi jednoduchý a přitom přehledný způsob, jak ukázat současnou situaci v českém terciárním vzdělávání. Reformátoři se budou snažit zachovat co možná


23

nejvíce silných stránek, využít většinu příležitostí, snížit možné slabé stránky a eliminovat hrozby. Při pečlivějším zaměření na tabulku, ve všech čtyřech částech je patrný společný prvek. Tím je financování. V silných stránkách se objevuje v podobě přehledného systému normativního financování a ve slabých stránkách zase jako podfinancování či přílišná závislost na veřejných zdrojích. Jako příležitost se jeví získání více peněz ze soukromých zdrojů, ale nejen od firem, ale také ze spoluúčasti studentů. V poslední části, hrozbách, lze narazit na problém v podobě potencionálního nedostatku veřejných zdrojů nebo také na nedostatku financí, které by zajistily fungování systému studentských půjček a odloženého školného.

2.4 Financování vzdělávání v České republice Financování a hospodaření veřejných vysokých škol má v podmínkách České republiky na starost z rozpočtu kapitoly 333 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Řídí se především zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. V tomto zákoně, v §1823 se říká, že: „Veřejná vysoká škola sestavuje rozpočet na kalendářní rok a hospodaří podle něj. Rozpočet veřejné vysoké školy nesmí být sestavován jako deficitní.“ Což znamená nutnost každoroční rovnosti mezi příjmy a výdaji vysoké školy. Česká republika, stejně jako jiné postkomunistické státy, se musely v mnohem kratším čase přizpůsobit požadavkům terciárního vzdělávání oproti jiným demokratickým státům. Začaly vznikat nové instituce, navyšoval se počet studentů, školy se začaly zapojovat do mezinárodní spolupráce, byly ustanoveny principy řízení vysokých škol, atd. Po uplynutí dvaceti let od pádu železné opony je Česká republika podle Bílé knihy terciárního vzdělávání24 v rámci OECD hodnocena jako země s podprůměrnými výdaji na terciární vzdělávání. Na druhou stranu se však řadí na přední příčky mezi státy, kde soukromé výdělky vysokoškolsky vzdělaného jedince, jsou značně vysoké. Tento trend však nebude trvat dlouho. Díky růstu počtu studentů se bude poptávka po absolventech mírně snižovat. Důležité je slovo mírně, protože ještě nějaký čas potrvá, než se překlene propast z minulosti, kdy byl nedostatek akademických pracovníků a než Česká republika dosáhne průměru vysokoškolsky vzdělané populace v rámci OECD. Zdroje, které se využívají na financování vysokých škol, lze rozdělit do tří základních skupin: 23 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. [online]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/uplne-zneni-zakona-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-textse-zapracovanymi-novelami 24 MATĚJŮ, Petr, et al. Bílá kniha terciárního vzdělávání. 2009.

24


 veřejné zdroje - státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí,  soukromé zdroje - výdaje domácností (žáci, studenti, rodina), soukromých subjektů (ziskových i neziskových),  zdroje z evropských fondů a jiných zahraničních zdrojů. V následujícím grafu jsou zachyceny celkové roční výdaje na vzdělání v letech 2000 – 2005 v procentním vyjádření k velikosti HDP. Nejlepším rokem byl rok 2004, kdy celkové výdaje dosáhly 4,85 % HDP. Oproti tomu nejhorším rokem byl rok 2002, kdy to bylo pouhých 4,43 % HDP. Stále se však České republice nedaří ani zdaleka dosáhnout k průměru zemí OECD. Ty je převyšují mnohdy o více jak 1,5 % HDP. Graf 1 Roční výdaje na vzdělávání vzhledem k HDP v České republice a v zemích OECD v letech 2000 - 2005

Zdroj: Ekonomické indikátory – metodická příručka

Co se týče podílu veřejných a soukromých výdajů na celkovém vzdělávání ve sledovaných letech, tak tam jasně dominují výdaje veřejné. Jak je vidět na následujícím grafu, pohybují se v rozpětí od 81,2 % z celkových výdajů až po 85,5 %. Je zde patrná klesající tendence ohledně veřejných výdajů a jistý nárůst zdrojů soukromých.


25

Graf 2 Podíl veřejných a soukromých výdajů na terciárním vzdělávání v České republice v letech 2000 - 2005


Uvnitř samotné vzdělávací instituce se ještě podle Ekonomických indikátorů25 setkáme s členěním výdajů na dva typy:  běžné – mají neinvestiční charakter a jsou určeny na nákupy zboží a služeb, které se obvykle pravidelně opakují, jsou zde zahrnuty i platy zaměstnanců aj.,  kapitálové – tyto výdaje mají dlouhodobý charakter, používají se více než jeden rok a jsou to především výdaje na rekonstrukci, renovaci, výstavbu, atd. Podíváme-li se na následující graf, vidíme srovnání poměru výdajů běžný a kapitálových v letech 2000 – 2005. Je z něj patrná nadvláda běžných výdajů, které jsou většinou přes 90 % a jsou využívány převážně na nákup takový statků a služeb, které nemají dlouhodobý charakter a jsou využity okamžitě ke spotřebě. Z těchto peněz se také platí mzdy zaměstnancům, pedagogům aj.

Ústav pro informace ve vzdělávání: Indikátory OECD – metodická příručka [online]. Dostupné z: http://www.uiv.cz/clanek/613/1468 25

26


Graf 3 Struktura výdajů na vzdělávání ve členění na běžné a kapitálové v České republice v letech 2000 - 2005


Podíváme-li se více zblízka na strukturu běžných výdajů, tak jak nám to ukazuje následující graf, zjistíme, že na samotné platy pedagogů jde z celkového objemu běžných výdajů bezmála polovina. Na ostatní výdaje v podobě jednoduchých nákupů jde jen 35 % - 40 %. Graf 4 Struktura běžných výdajů na vzdělávání v České republice v letech 2000 – 2005



27

Na výše uvedených grafech jsou rozebrány výdaje na vzdělávání obecně. Z těchto peněz jsou financovány jak vysoké školy, tak střední školy, stejně jako učiliště, základní školy, atd. Avšak v rámci reformy vysokých škol je důležité se podívat hlouběji do těchto statistik a zaměřit svou pozornost více na terciární vzdělávání jako takové. Zjistit kolik % HDP tvoří soukromé a kolik veřejné výdaje, nakolik využívají studenti půjčky na studia, porovnat tyto skutečnosti s jinými členskými státy OECD a vytvořit si tak komplexnější obrázek o stavu terciárního vzdělávání v České republice.

28

Vlastní práce

3 Vlastní práce Tato kapitola se v první řadě zaměřuje na velmi důležitý dokument Education at a Glance, který každoročně vydává OECD. Jeho podstata tkví v hodnocení a srovnávání vzdělávání v členských zemích. Příčinnou rozdílů, které můžou z komparace mezi jednotlivými státy nastat, je i pojetí systému, který má daná země ve své legislativě zakotven. Na čtyřech státech je zde velmi zjednodušeně nastíněno možné pojetí terciárního vzdělávání a jejich systému finanční podpory. Jedná se především o státy Evropské unie (jmenovitě Švédsko, Nizozemsko, Velká Británie) a Austrálii. Česká republika, jakožto země, ve které probíhá v současné době reforma terciárního vzdělávání, provedla dva stěžejní výzkumy zaměřené na akademické pracovníky a samotné studenty. Cílem bylo získat informace od těch nejpovolanějších. Od lidí, kteří jsou s vysokým školstvím v kontaktu prakticky denně a jejichž odpovědi a postřehy skýtají spoustu cenného materiálu, který reformátoři vezmou v potaz. Na tyto výstupy z výzkumu navazuje hned další část, která se zabývá postoji reformátorů deklarované v Bílé knize terciárního vzdělávání, kde je nastíněn možný způsob řešení financování. Navíc stálá spolupráce s experty z OECD dává vzniknout teoretické možnosti zavedení školného, jako účinné přímé platby studentů, která by do terciárního vzdělávání v České republice přinesla část „chybějících“ financí. Tento fakt je rozvinut na konci, kde jsou provedeny jednoduché výpočty a ukázky možného financování školného v případě studenta ze střední sociálněekonomické třídy.

3.1 Education at a Glance Education at a Glance vychází každoročně již od roku 1996 jako publikace zabývající se vzděláváním. Oficiálně je vytvořena ve dvou jazykových verzích, a to v angličtině a francouzštině. Je důležité mít na paměti, že většina údajů, které se v publikaci prezentují, jsou dva až tři roky staré. To znamená, že v Education at a Glance 2008 nám budou primárně k dispozici data z roku 2005, 2004. Je to dáno rozdílným systémem sběru dat v různých státech. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy řídí příspěvkovou organizaci Ústav pro informace ve vzdělávání (dále „ÚIV“), který se, mimo jiné aktivity, také zabýval v rámci jednoletého projektu tvorbou tří publikací zaměřených na

Vlastní práce

29

metodiku indikátorů, které jsou využívány v Education at a Glance. Konkrétně se jedná o tyto indikátory, které jsou volně ke stažení z webu ÚIV26:  indikátory OECD – Metodická příručka: Výkonové indikátory ve vzdělávání,  indikátory OECD – Metodická příručka: Pracovníci a pracovní podmínky ve vzdělávání,  indikátory OECD – Metodická příručka: Ekonomické indikátory ve vzdělávání. Využitím poslední zmíněné příručky, jako podpůrného materiálu k samotnému dokumentu Education at a Glance se vytvoří komplexnější pohled na celé financování vzdělávání a zvláště pak na pochopení jednotlivých indikátorů a jejich charakteristiku. Struktura celého obsahu se za ty roky, kdy vychází, ustálila v takové podobě, kdy je velmi jednoduché srovnávat mezi jednotlivými roky. Skládá se ze čtyř hlavních kapitol, které mají ještě další četné podkapitoly, které šetří čas při hledání konkrétních dat. Podle Education at a Glance 200827 to jsou tyto kapitoly:  chapter A The Output of Educational Institutions and the Impact of Learning – kapitola přeložena podle ÚIV jako Výsledky vzdělávání a výnosy ze vzdělávání a je zaměřená na výstupy ze vzdělávání, kolik lidí dokončí vzdělávání a jak jsou na tom jednotlivé země se vzdělaností svého obyvatelstva,  chapter B Financial and Human Resources Invested in Education – kapitola přeložena podle ÚIV jako Finanční a lidské zdroje vložené do vzdělávání a je zaměřená především na financování školství v jednotlivých státech, na výši výdajů na jednoho žáka či studenta, atd.,  chapter C Access to Education, Participation and Progression – kapitola přeložena podle ÚIV jako Přistup ke vzdělávání, účast na něm a průchod vzdělávací soustavou a je zaměřená na jednotlivé vzdělávací systémy, míru vstupů, účast na vzdělávání, vzdělávání dospělých, atd.,  chapter D The Learning Environment and Organisation of Schools – kapitola přeložena podle ÚIV jako Školní prostředí a organizace škol a je zaměřená na pracovní podmínky učitelů, jejich finanční ohodnocení, počet hodin, které žáci stráví ve škole, celá kapitola sloučí k hodnocení kvality výuky. Tyto čtyři základní kapitoly dohromady poskytují celkový obraz o vzdělávání v jednotlivých státech za určité roky. Navíc díky možnosti srovnání získáme i 26 Ústav pro informace ve vzdělávání: Indikátory OECD – metodická příručka [online]. Dostupné z: http://www.uiv.cz/clanek/613/1468 27 Education at a Glance 2008 : OECD indicators [online]. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/23/46/41284038.pdf>. ISBN 978-92-64-04628-3.

30

Vlastní práce

povědomí o určité pozici, ve které se Česká republika vůči jiným státům z OECD nachází. 3.1.1 Finanční a lidské zdroje vložené do vzdělávání Jak již bylo uvedeno výše, tato kapitola se zabývá především objemem zdrojů, které jsou na terciární vzdělávání poskytovány a také srovnáváním jednotlivých ukazatelů s jinými státy. Vyjdeme-li se z posledního vydání Education at a Glance z roku 2009, můžeme srovnávat údaje primárně z roku 2006. V následujícím grafu je srovnání výdajů veřejných a soukromých na terciární vzdělávání v poměru k HDP. Graf 5 Výdaje na terciární vzdělávání v procentním vyjádření k HDP v roce 2006

Zdroj: Education at a Glance 2009

Z tohoto grafu je patrné, že Česká republika zatím nedosahuje průměru OECD ohledně výdajů na terciární vzdělávání, který je zhruba 1,5 % HDP. Oproti takovým Spojeným státům, kde dominují soukromé výdaje, má Česká republika převahu výdajů veřejných, kterých je 1 % HDP. Soukromých je pouze 0,2 % HDP. Podobně je na tom Německo, Slovensko i Francie. Jak dále ukazuje následující graf ohledně rozdělení samotných výdajů na terciární vzdělání, tak z celé sumy vedou vskutku veřejné výdaje s něco málo přes 80 %, zbylé procenta se rovnoměrně rozdělují mezi výdaje domácností a jiných soukromých subjektů. Na Novém Zélandu jsou veřejné výdaje více podpořeny výdaji domácností v podobě školného. Stejně tak je to i v Japonsku či ve Spojených státech.

Vlastní práce

31

Graf 6 Rozdělení veřejných a soukromých výdajů na terciární vzdělávání v roce 2006


Posledním důležitým grafem, který podtrhne přehled o zdrojích financování a jeho složení je srovnání procentního podílu studentských půjček, plateb jiných soukromých subjektů, stipendií či jiných poskytovaných grantů na celkovém objemu veřejných výdajů. Graf 7 Struktura veřejné podpory na terciární vzdělávání v roce 2006


32

Vlastní práce

Česká republika se řadí mezi státy, které nemají skoro žádné využití studentských půjček. Ty jsou poskytovány zatím jen komerční cestou u bankovních subjektů. Navíc výdaje v podobě stipendií či jiných grantů reprezentuje pouze zhruba 5 % z celého balíku veřejných výdajů. Pozice hluboko pod průměrem OECD, který je kolem 20 % je jasným signálem nutnosti tuto skutečnost změnit. Markantní využívání studentský půjček lze naopak vidět ve Velké Británii, ve Švédsku a v Nizozemsku. To svědčí o zaběhlém systému finanční pomoci studentům vysokých škol. 3.1.2 Systém finanční pomoci v jiných státech Hlavní aktéři reformy terciárního vzdělávání deklarovali, že nemíní vymýšlet zbrusu nový systém ohledně školného či finanční pomoci studentům. Chtějí se inspirovat zeměmi, kde již něco takového existuje a kde léta využívání prověřily kvalitu a funkčnost. Velká Británie má zavedené na svých vysokých školách a univerzitách školné. K tomu má také vytvořenou organizaci Společnost pro studentské půjčky, která zajišťuje nejen poskytování těchto půjček, ale také jejich splácení. Nesplácí totiž student, ale až absolvent určité procento ze svého platu. Existuje hranice minimální mzdy, od které se teprve odvádí pomocí daňového systému jednotlivé splátky. Většinou zaměstnavatel při výpočtu čisté mzdy automaticky dané procento strhává. Osoba samostatně výdělečně činná se o to musí postarat sama. Za prodlení či neplacení hrozí pokuty. V případě ztráty zaměstnání, či při jakémkoliv problému, kdy nelze nadále splácet, se celý proces přerušuje a znovu naběhne, až opět dosáhne určité mzdy nebo se jeho situace nedostane zpět do normálu. Další zemí, která může sloužit jako vzorová, je Švédsko, které se řadí k zemím, kde jsou značně vysoké veřejné výdaje na vzdělávání. Není zde sice zavedeno školné, ale mají zato velmi dobře fungující systém studentských půjček. Svědčí o tom i fakt, že dvě třetiny studentů mají půjčky. Při jejím poskytování se nebere v úvahu sociální zázemí. Postačí být dospělým studentem jakéhokoliv stupně vzdělávání. Splácet začíná až absolvent, kdy je na něm, na kolik let si rozloží jednotlivé splátky. Úroková sazba je oproti jiným půjčkám na nízké úrovni a je možné ji daňově zohlednit. Předposledním státem je Nizozemsko. Zde školné zavedeno je. Každý vysokoškolský student má nárok na základní a doplňkový grant. Pokud jim přesto finance chybí, mohou si pořídit úrokovanou půjčku. Oba granty jsou studentům poskytovány formou půjčky, která se při úspěšném ukončení studia promění v dar. Jinak jsou nuceni celý obnos splatit. Další obrovskou výhodou pro studenty jsou jednotlivé studentské výhody například v podobě průkazky na cestování hromadnou dopravou po celém Nizozemsku zdarma. Můžou si vybrat, jestli toho chtějí využívat více o víkendech či ve všední dny. Poslední země, která může velkou měrou přispět k inspiraci pro reformu v České republice, je Austrálie. Ta se může pyšnit velmi vysokým podílem sou-

Vlastní práce

33

kromých výdajů určených na vzdělávání. Školné zde funguje již mnoho let. Studenti si mohou zvolit jak školné platit. Mohou na začátku každého roku uhradit výši školného, což je primárně využíváno studenty, kteří jsou dobře finančně zabezpečeni. Další možností je půjčka, která nepodléhá úrokům, ale kde se dlužná částka každý rok valorizuje kvůli inflaci. Tuto půjčku splácí až absolvent procentem ze svého příjmu. Pokud však nedosahují určité výše příjmu, jsou od dalšího splácení osvobozeni. Určitě by se našly další státy, ze kterých by se Česká republika mohla inspirovat. Namátkou by to mohlo být ještě Finsko či Nový Zéland. Důležité ale je, že je nezbytné zavést přímou podporu pro studenty ve formě půjček, grantů a různých stipendií. Jak je vidět na výše popsaných státech, jsou tyto prostředky hojně využívány. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová deklarovala, že se nechce opírat pouze o mezinárodní praxi a zkušenosti s různými systémy, ale chce brát v potaz i názory akademických pracovníků a samotných studentů. Přesně to je také hlavní důvod proč v roce 2009 proběhly dva klíčové výzkumy. Jeden mezi akademickou obcí a druhý mezi studenty. Výsledky z těchto výzkumů poslouží k vytvoření věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání a zákona o finanční podpoře studentů.

3.2 Výzkum mezi akademickými pracovníky a studenty Rok 2009 byl ve znamení dvou významných výzkumů provedených v rámci projektu Reforma terciárního vzdělávání („RTV“). První z nich byl zaměřen na akademické pracovníky, kteří byli vyzváni na přelomu května a června pomocí emailů k vyplnění online dotazníku. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo podle webu RTV28 „zjistit názory akademických pracovníků na stav českého vysokého školství a na problémy se kterými se potýká.“ Osloveno bylo 25 660 respondentů a odpovědí se jim dostalo od 6 339 akademických pracovníků. Celkový čas na vyplnění byl v průměru 44 minut, což je hodně času, ale dalo se jej přerušit a pak se k němu vrátit. Skládal se ze čtyř hlavních bloků:  blok A: zaměřeno primárně na otázky týkající se vysoké školy nebo fakulty, kde daný pracovník působí, na jeho správu, na možné zavedení školného atd.,  blok B: jedná se o otázky zaměřené na vysoké školy jako celek, na jejich hospodaření, na role rektorů, akademických senátů, správních rad atd.,  blok C: otázky týkající se reformy terciárního vzdělávání v České republice, rozdělení odpovědností, zavedení spoluúčasti studentů atd., 28 Reforma terciárního vzdělávání: Výzkum akademických pracovníků [online]. Dostupný z: http://www.reformy-msmt.cz/reforma-terciarniho-vzdelavani/category/vyzkum/vyzkumakademickych-pracovniku

34

Vlastní práce

 blok D: údaje pro statistické zpracování, které determinují funkci na škole, dosaženou kvalifikaci v podobě titulu, zaměření školy, výstupy v podobě publikační činnosti daného pracovníka atd. Níže v textu jsou uvedeny stručné výsledky výzkumu mezi akademickými pracovníky, které jsou zaměřeny primárně na financování, protože jestli bude problém s financováním vysokých škol z veřejných zdrojů, spíše se zákonodárci přikloní k verzi se školným, aby tak státní pokladně ulehčili. Proto je určitě jednou ze zásadních otázek, zdali vůbec vysoké školy reformu potřebují. Jak je vidět na následujícím grafu, tak zhruba 70 % se vyslovilo pro ano a zbylých 30 % si myslí, že ne. Ten rozdíl je určitě velký a demokratickou většinou volá po změně. Volá po reformě. Graf 8 Domníváte se, že české vysoké školství potřebuje hlubokou reformu?

Zdroj: Výsledky výzkumu akademických pracovníků vysokých škol web RTV

Naprostá většina akademických pracovníku se shodne v otázkách ohledně nedostatku financí plynoucích jak z veřejných zdrojů, za tímto názorem si stojí kolem 90 % všech respondentů, tak ze zdrojů soukromých, kde tento názor zastává zhruba 70 % všech dotázaných. Alarmujících 90 % nespokojených akademických pracovníků s výší veřejných financí poskytovaných na vysoké školy ještě umocňuje fakt, že necelých 70 % si myslí, že je velmi nízká i efektivita, co se týče s hospodařením na vysokých školách. Tento problém „nedostatku a neefektivnosti“ financí by mohlo vyřešit zavedení školného. Jak je patrné z grafu níže, necelých 50 % akademických pracovníků je toho názoru, že nemožnost vybírat školné je problém. Na což navazuje názor bezmála 65 % oslovených, kteří vidí zavedení spoluúčasti studentů jako určitý stimul, který je povede k většímu úsilí plnit včas a v potřebné kvalitě své povinnosti. Dokonce zhruba 55 % akademických pracovníků sdílí názor, že zavedení školného by pozitivně ovlivnilo jejich odpovědnost vůči studentům. Ce-

Vlastní práce

35

lých 57 % zastává názor, že zavedení školného by přispělo ke zvýšení kvality poskytovaného vzdělání. Graf 9 Je problém nemožnost vybírat přiměřené školné na veřejných školách?

Zdroj: Výsledky výzkumu akademických pracovníků vysokých škol web RTV

Reformátoři v dotazníku operují se dvěma typy školného, tzv. přímé školné, které se platí na začátku každého roku či semestru a odložené školné, které splácí až absolvent určitým procentem ze svého příjmu. Pro přímé školné a jeho zavedení v praxi se vyslovilo 52 % respondentů a pro odložené školné 57 %. Celkově je pro zavedení některé z forem školného rovných 70 % akademických pracovníků. Tento výzkum vyzněl pro reformu kladně. Dokonce výsledky v mnohém korespondovaly i se stanovisky v Bílé knize terciárního vzdělávání. Reformátoři počítají s využitím takto nabytých poznatků při tvorbě věcných záměrů zákona o terciárním vzdělávání a zákona o pomoci studentům. Druhý z výzkumů byl zaměřen na samotné studenty. Jeho hlavním cílem podle webu RTV29 je „zjistit všechny přímé i nepřímé náklady spojené se studiem, zdroje, ze kterých studenti tyto náklady hradí (rodiče, stipendia a další sociální dávky, vlastní příjmy, půjčky, atd.), jak studenti bydlí a jak jsou s bydlením spokojeni, kolik času jim zabere dojíždění do školy, kolik času věnují studiu, výdělečné činnosti a jiným aktivitám. Výzkum se zaměřuje i na názory studentů na různé formy finanční pomoci (půjčky, stipendia) a spoluúčasti studentů (různé formy školného). Celý výzkum byl zahájen 24. srpna 2009 a ukončen 20. listopadu téhož roku. Bylo osloveno 23 964 studentů, z nichž odpovědělo 11 743. Celková doba vyplnění byla v průměru 35 minut, s možností 29 Reforma terciárního vzdělávání: Výzkum studentů vysokých škol [online]. Dostupný z: http://www.reformy-msmt.cz/reforma-terciarniho-vzdelavani/vyzkum-studentu-vysokychskol

36

Vlastní práce

dotazník přerušit a vrátit se k němu později. V příloze uveden dotazník na který studenti odpovídali. Z výše uvedených oblastí, které výzkum mezi studenty zkoumal, budou primárně okomentovány především náklady a příjmy spojené se studiem, názory na finanční pomoc a možnost spoluúčasti ve formě školného. Základní poměr mezi respondenty, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili, je 89 % studentů veřejných a státních škol dohromady a 11 % studentů soukromých škol. Je třeba zdůraznit, že všechny analýzy se prováděly na studentech denní formy studia. Průměrné měsíční příjmy jednotlivých studentů jsou znázorněny v následující tabulce. Tabulka 2

Skladba měsíčních příjmů v Kč (průměry ze všech hodnot včetně nenulových)

Zdroj: Výsledky výzkumu eurostudent

Z ní je patrné, že student veřejné vysoké školy si v průměru měsíčně přijde na 7 108 Kč, z čehož zhruba 82 % tvoří příjem od rodičů či vlastní výdělek. Využití ostatních zdrojů je pak celkem mizivé. Ne jinak na tom jsou tomu studenti soukromých škol, kteří sice mají v průměru 9 801 Kč na měsíc, kde větší část jejich příjmů tvoří vlastní výdělek, ale v součtu s příjmy od rodičů a jejich vlastními se dostávají těsně pod hranici 80 % závislosti z celé té sumy jen na dvou zdrojích.

Vlastní práce

37

To by byly měsíční příjmy studentů, které jsou složeny primárně jen ze dvou zdrojů. Celá jedna pětina studentů vidí financování studia z rodinného rozpočtu jako velkou finanční zátěž. Tento názor sdílí dvě pětiny studentů, kteří pochází ze sociálně nejslabšího zázemí. Ze svých příjmů musí studenti platit měsíčně i určité náklady. Ty jsou rozděleny na studijní náklady a životní. Na následujícím grafu vidíme poměr mezi těmito náklady, kde bezpochyby dominují životní náklady. Je to pochopitelné, protože zde jsou zahrnuty výdaje na jídlo, dopravu, bydlení, atd. Graf 10 Základní struktura nákladů spojených se studiem (za měsíc v Kč.)


Srovnáme-li však průměrné příjmy a průměrné výdaje zjistíme, že jak u studentů ze soukromých škol, tak u studentů škol veřejných převyšují tyto měsíční náklady jejich příjmy. Graf 11 Celkové příjmy a celkové náklady (za měsíc v Kč)


38

Vlastní práce

Zhruba jen polovina studentů uvedla, že jejich příjmy pokryjí i jejich náklady. U studentů, kteří pochází se sociálně slabšího zázemí, tento názor sdílí pouze jedna třetina. Dalším důležitým výsledkem je, že téměř dvě pětiny studentů si myslí, že nedostatek prostředků na studium může ohrozit jejich setrvání na vysoké škole. Tento fakt připouští více než polovina studentů ze sociálně slabšího zázemí. Nedostatek financí, vysoká závislost na penězích od rodičů nabízí otázku, zda si nevzít půjčku. Tu mají ze všech respondentů jen 4 %. Hlavní překážky u současných půjček vidí studenti v obavě neschopnosti splácet a v nevýhodnosti samotných půjček. Pokud by však existovala taková půjčka, která by byla nízko úročená (do 4 %) a možnost splácet by byla až po absolvování studia v závislosti na výši příjmů, zájem by projevilo celých 40 % studentů, jak je patrné z následujícího grafu. Graf 12 Zájem o studentskou půjčku podle sociálně ekonomického statusu výchozí rodiny

Zdroj: Výsledky výzkumu eurostudent Vysvětlivky: ses5 =sociálně ekonomický status výchozí rodiny (1=nejnižší, 5=nejvyšší)

Lehce nad průměrem zájmu o studentskou půjčku jsou studenti z nejslabšího sociálního zázemí. Těm by tato možnost usnadnila pobyt na vysoké škole, protože jak již bylo řečeno výše, tohle je právě ta skupina, která se vnímá jako nejvíc ohrožená nedostatkem financí pro pokračování studia na vysoké škole. Průměrná výše půjčky, kterou by si studenti byli ochotni na měsíc vzít je 4 000 Kč. Takto stanovenou průměrnou měsíční částku by mohlo posunout směrem nahoru zavedení školného. Stejně jako akademičtí pracovníci i studenti dostali možnost vyjádřit se k různým formám školného a to jak k přímému, tak k odloženému školnému. Jak je vidět na následujícím grafu v případě souhlasu se školným, studenti preferují možnost odloženého školného. V případě negativní odpovědi, je přímé školné větším zlem než školné odložené. Celkově je tedy proti zavedení jakéhokoliv typu školného skoro 65 % ze všech respondentů.

Vlastní práce

39

Graf 13 Souhlasil/a byste Vy osobně se zavedením některé z uvedených forem školného?


Dále bylo se školným operováno spíše jako s motivací. Při zavedení přímé platby školného by to jako stimul pro rychlejší a svědomitější plnění povinností bralo bezmála 70 % studentů. U odloženého školné by k tomu takto přistupovalo necelých 55 %. Je tu však i druhá strana mince, a to kolik procent studentů by zavedení školného omezilo. Přímé školné by omezilo něco málo přes 65 % studentů a odložené necelých 40 %. Poslední část u školného se týkala představ studentů z různého sociálněekonomického zázemí o jeho roční výši. Graf 14 Jak vysokou částku ročně byste na Vašem současném studijním programu byl/a ochoten/ochotna platit nebo se k její úhradě zavázat po absolvování studia?


40

Vlastní práce

Je vidět, že studenti z nejslabšího sociálně-ekonomického prostředí by volili částku okolo 12 000 Kč ročně a studenti s nejvyšším sociálně-ekonomickým statusem by byli pro školné zhruba 19 000 Kč. Tudíž nejpřijatelnější variantou je kompromis, který se ustálil na 15 000 Kč. U studentů převládá názor o nutnosti hluboké reformy těsně většinový oproti akademickým pracovníkům, kde to byla většina. Reformní tým bude dále tyto výsledky zpracovávat a budou cenným materiálem primárně pro věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům. Velmi kladně hodnotí shodu s Bílou knihou terciárního vzdělávání, která dala za vznik určité představě a doporučením, které by měly zajistit optimální financování vysokoškolského vzdělávání. 3.2.1 Finanční pomoc studentům podle Bílé knihy Autoři Bílé knihy terciárního vzdělávání přichází s určitými doporučeními a modely, jak finančně podporovat studenty. Celý systém je postaven na třech hlavních pilířích. Základem by měl být tzv. základní studijní grant a stipendia. Na základní studijní grant by měli mít nárok všichni studenti bez ohledu na obor či délku studia. Toto právo by však šlo využít jen jedenkrát za celý studentský život. Jednalo by se o nevratnou pomoc založenou na převedení měsíční slevy na nezaopatřené dítě či studenta, co nyní uplatňují rodiče při daňovém přiznání (od 1. 1. 2010 se jedná o částku 967 Kč měsíčně) přímo studentům ve formě grantu. Pokud by však student neplnil své studijní povinnosti a školu v řádném plánu nedokončil, celý grant by se přeměnil na půjčku, kterou by musel splatit. U stipendií by se jednalo o zvýšení efektivnosti s ohledem na sociálně-ekonomické zázemí jedince, hlavně v prvním roce studia, kdy očekávání od studia a vůbec nákladnosti života na vysoké škole se od reality většinou velmi liší. Druhým pilířem jsou nízkoúročené půjčky, které by si mohli vzít studenti prezenční, kombinované i distanční formy studia, včetně studentů soukromých škol. Měla by dvě části. Jedna by byla na pokrytí životní nákladů a druhá na případné školné. Vzal-li by si student tuto půjčku, splácel by ji až absolvent určitým procentem ze svého platu. Daná mzda by musela dosahovat určité minimální hranice, od které by se teprve začalo splácet. Přerušení splácení by bylo možné jen za splnění určitý podmínek (ztráta zaměstnání, nemoc, mateřská dovolená, atd.). Na samotnou možnost půjček navazuje i potencionální možnost zavedení spoření na vzdělání se státní podporou. Obdobně jak je tomu u stavebního spoření. Naspořená částka by se využila na zaplacení školného a pokrytí životních nákladů. Poslední pilíř se zabývá zvýhodněním práce studentů. Jednalo by se o příležitostné práce ošetřené dohodami o provedení práce či o pracovní činnosti. Například navýšení počtu hodin u dohody o provedení práce. Dalším krokem by mohlo být zvýhodnění na pojistném v případě, že by zaměstnavatel zaměstnal studenta na částečný úvazek. Funkčnost všech těchto pilířů by byla základním kamenem při teoretickém zavedení školného. Nelze zavést školné bez takto propracované základny fi-

Vlastní práce

41

nanční pomoci studentům. Dosáhlo by se tak leda efektu, kdy by mladí lidé na vysoké školy jednoduše nešli, a to z jediného důvodu, kterým by byl nedostatek peněžních prostředků. To si však reformátoři dobře uvědomují a proto neoperují pouze s možností přímého školného, kdy by studenti museli začátkem každého semestru či školního roku celou částku uhradit. Nechali se inspirovat zahraničním systémem, který funguje třeba v již zmiňované Velké Británii či v Austrálii, kde existuje možnost tzv. odloženého školného. Jedná se o odložení školného až do doby absolvování studia. Splátky by byly strhávány procentem z určité výše mzdy. Tato mzda by musela být vyšší než minimální možná hranice, která by se pro tuto potřebu stanovila. Dostal-li by se student pod tuto hranici, vlivem například ztráty zaměstnání, povinnost splácet by byla přerušena, do doby opětovného nabytí potřebné úrovně. Zavedení školného tedy připadá v úvahu jen při funkčnosti finanční pomoci studentům a to minimálně 2 - 3 roky. Navíc by se dotklo pouze nově nastupujících studentů do bakalářského či magisterského programu. Ne těch, co v něm již jsou zapsáni. Na zastřešení aktivit spojených s celým procesem poskytováním půjček, jejich splácením či vymáháním od absolventů, s vedením informací o vysokých školách atd., by se mělo využít, v zájmu co nejnižších nákladů, již fungujících administrativních institucí. Například Česká daňová správa by se mohla starat o vybírání splátek a o jejich vymáhání u neplatičů. Dále se však nabízí prostor pro vznik Centra správy financování terciárního vzdělávání jakožto instituce, pod kterou by všechny tyto činnosti efektivně fungovaly. Pro snazší pochopení celého komplexu změn, které by finanční pomoc studentům přinesla, je níže uvedeno jednoduché schéma, které je publikováno na webu Finanční pomoci studentům jako tzv. Cílový stav, který zachycuje veškeré možnosti čerpání finančních prostředků na vzdělávání. Je zde patrné rozdělení finanční pomoci na výše zmíněné tři pilíře. Základem jsou zmíněné granty a stipendia, jejichž nástavbu tvoří úlevy při příležitostných pracích, zavedení placené praxe a podnikové stipendia. Poslední část bude sloužit na krytí chybějících nákladů ve formě půjčky či čerpání úspor ze spoření. Právě poslední dvě zmíněné možnosti by se měly stát stěžejním doplňkem pro financování nákladů spojených se studiem a životních nákladů samotného studenta na vysoké škole. Důležitou úlohou reformátorů bude nastavení jak velikosti úroků při poskytování půjčky, tak také nastavení podmínek spoření se státní podporou a jeho čerpání.

42

Vlastní práce

Obrázek 1 Cílový stav

Zdroj: web Finanční pomoc studentům

3.3 Teoretický příklad Přílišná závislost studentů na finanční pomoci ze strany rodičů je hlavním problémem, který identifikoval výzkum mezi studenty. Na obrázku výše je znázorněn stav, kdy se studentům otevřou nové cesty k získání potřebných prostředků ke studiu. Díky tomu by měl částečně opadnout strach studentů z toho, že rozhodnutím jít na vysokou školu by příliš zatížili rodinný rozpočet, že budou muset převracet každou korunu v obchodě, budou si muset najít minimálně jednu brigádu atd. Samozřejmě, že střídmost v utrácení peněz je na místě, ale ne za cenu každodenního instantního jídla nebo levného bydlení se sedmi spolubydlícími na pokoji. To nesvědčí ani psychice ani plnění studijních povinností a ani tělu. V teoretické rovině autorka vidí možnost zavedení školného ne jako možnost volby, ale jako otázku času. To samozřejmě zatíží peněženky studentů ještě o to více. Při bližším seznámení s možnostmi půjčky či spoření, které sebou nese finanční pomoc studentům, nemusí být prvotní černé vyhlídky zas až tak černé. Pro vytvoření modelové situace je důležité nastavit parametry. Zde se vyjde z toho, že studium potrvá 3 roky, spoření na studium bude mít parametry jako stavební spoření s úrokovou mírou 2 %, úrok z nízkoúročených půjček bude 3 %,

Vlastní práce

43

školné bude 15 000 Kč ročně (hodnota získaná z výzkumu mezi studenty) a životní náklady 4 000 Kč měsíčně (průměrná hodnota získaná z výzkumu mezi studenty). Celkově se tedy bude jednat o sumu 165 000 Kč potřebných k ukončení bakalářského stupně vzdělání. Podle webových stránek Českého statistického úřadu30 je průměrná hrubá mzda 25 752 Kč měsíčně. Spoření Ideální možnost jak uhradit školné a „nezadlužit“ se do budoucna je spoření. Díky léty prověřenému systému stavebního spoření se státním příspěvkem by analogicky na stejném základu bylo postaveno i spoření na vzdělání. Je to sice činnost, kterou by na sebe brali převážně rodiče, ale vidina státního příspěvku a možnost začít dítěti spořit již třeba při jeho pobytu na základní škole, nemusí tak radikálně zatížit rodinné finance. V následující tabulce je ukázka spoření pro imaginárního studenta, jehož rodiče se mu rozhodli naspořit cílovou částku 165 000 Kč za 8 let při 18 000 Kč ročně, aby platili měsíčně 1 500 Kč a využili tak maximální částku státního příspěvku, což je 3 000 Kč za rok, při úrokové míře 2 %. Samozřejmě by mohli dávat více než 18 000 Kč ročně, ale výše státního příspěvku by již byla neměnná. Tabulka 3 Spoření

Rok 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Počátek na účtu 18 000,00 Kč 39 420,00 Kč 61 268,40 Kč 83 553,77 Kč 106 284,84 Kč 129 470,54 Kč 153 119,95 Kč 177 242,35 Kč

Úrok Státní příspěvek Úrok Zůstatek na účtu 360,00 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 21 420,00 Kč 788,40 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 43 268,40 Kč 1 225,37 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 65 553,77 Kč 1 671,08 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 88 284,84 Kč 2 125,70 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 111 470,54 Kč 2 589,41 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 135 119,95 Kč 3 062,40 Kč 3 000,00 Kč 60,00 Kč 159 242,35 Kč 3 544,85 Kč 180 787,20 Kč

Zdroj: vyrobeno autorkou

Celé spoření na vzdělání by mělo být účelové. To znamená, že naspořená částka by se měla použít primárně na vzdělání. Základní podmínkou pro čerpání by podle autorky mělo být předložení potvrzení o studiu každý semestr. Dále to může být doplněno podmínkou o maximální možné lhůtě prodloužení standardní délky studia třeba jen o rok, či potvrzením o zaplacení školného. Při čerpání spoření na jiné účely by automaticky ztrácel nárok na státní příspěvek. Účel spoření by autorka doplnila o výčet možností převodu naspořené částky, a to bez ztráty státního příspěvku. Přeci jen, rodiče dítěti spoří s vidinou, že půjde na vysokou školu, ale může se stát spousta nepředvídatelných událostí. Dítěti se nebude na vysokou chtít, v průběhu ji ukončí a nebude pokračovat na jiné škole, 30 Český statistický úřad z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/prace_a_mzdy_prace.

[online].

Dostupné

44

Vlastní práce

může se mu stát vážný úraz a v nejhorším případě může dítě zemřít. Spoření by pak mohlo být využito na krytí léčebných výdajů, na důchodové připojištění, na stavební spoření a další. V tabulce se konečná částka ustálila na 180 787, 20 Kč. Zadání znělo, že průměrně bude student potřebovat 165 000 Kč na tři roky studia. Bude záležet na nastavení cílové částky, které budou chtít rodiče dosáhnout. V případě překročení této částky mohou pokračovat ve spoření, ale již bez nároku na státní příspěvek, tedy pokud si nezvýší v určitém termínu samotnou cílovou částku. Asi ideální stav je nastavení cílové částky spoření ne přesně na potřebné průměrné náklady, ale o něco výše. Finanční náročnost oborů se liší a navíc je dobré mít rezervu. Autorka dále navrhuje zavedení stropu na spoření. Opět pro případ zneužití. Nejdelší dobou studia v České republice je 6 let, což máme 90 000 Kč jen na školném (15 000 Kč za rok), k tomu 240 000 Kč průměrných nákladů (4 000 Kč za měsíc) a k tomu by ještě zavedla „polštář“ v hodnotě maximálně 15 % celkové částky, který by umožnil naspořit i menší rezervu. Půjčka Doplňkovými penězi, které by bylo nutné v případě nedostačujícího spoření, by mohla být nízkoúročená půjčka. Opět se vyjde z modelu, kdy student potřebuje 165 000 Kč na tři roky studia. Vezme si půjčku, která bude mít úrok 3 %. Splácet ji začne až po ukončení studia a bude si moct zvolit, kolik let ji bude splácet. V následující tabulce vidíme možnost splácení v jednotlivých letech po ukončení školy. Asi těžko se někomu podaří hned v prvním roce splatit celou anuitu, ale reálně při dosažení průměrné hrubé mzdy (25 752 Kč měsíčně) by podle názoru autorky byl schopen odvádět ze svého platu pravidelnou splátku pod 2 000 Kč (zhruba 7,7 % ze svého platu). Celou částku by splácel zhruba 8 let po ukončení studia. Tabulka 4 Splácení půjčky

Doba splácení Anuita za rok Anuita za měsíc (v letech) 169 950,00 Kč 13 974,46 Kč 1 86 230,79 Kč 7 091,90 Kč 2 58 332,51 Kč 4 798,40 Kč 3 44 389,46 Kč 3 652,16 Kč 4 36 028,50 Kč 2 964,83 Kč 5 30 458,59 Kč 2 506,96 Kč 6 26 483,55 Kč 2 180,19 Kč 7 23 505,30 Kč 1 935,38 Kč 8 21 191,59 Kč 1 745,20 Kč 9 19 343,03 Kč 1 593,25 Kč 10 Zdroj: vyrobeno autorkou

Vlastní práce

45

Možnosti půjček ale budou dvě. Student si může půjčit jen na školné a splatit jej až jako absolvent nebo si může půjčit pouze na životní náklady a taktéž je splatit až bude mít zajištěnou určitou výši příjmů. Nastavení tohoto limitu je velmi důležité. Bude to hranice mezi tím, kdy bude absolvent splácet a kdy bude jeho splácení přerušeno. Taktéž bude přerušeno při mimořádných důvodech, jako bude dlouhodobá nemoc, invalidita, úraz atd. Při invaliditě by autorka zavedla možnost částečného odpuštění dluhu. Záleželo by skutečně na závažnosti onemocnění. Samozřejmě, že možnost půjčky by měla mít také svůj strop. Jeho kalkulace by mohla být obdobná jako u spoření. Studenti z nízkopříjmových rodin nebudou mít třeba od svých rodičů naspořeno nic, tudíž jejich jedinou možností na pokrytí výdajů spojených se studiem bude půjčka. Ostatní Spoření i půjčka operují s relativně velkými částkami. Hlavním důvodem je snižování nerovností v přístupu ke vzdělání. Je to možnost pro studenty ze slabšího sociálního zázemí získat větší obnos peněz na financování jejich studia. Při nastavování cílové částky u spoření nebo výše půjčky by student měl brát zřetel i na možnost čerpání prostředků, které nabízí základní grant. Ten je určen všem studentům bez ohledu na typ školy. Postačí být studentem prezenční formy. Částku, kterou by takto student získal, s hlavní podmínkou řádného ukončení doby studia, by nikdy nemusel vracet. V opačném případě, pokud by k prodloužení studia nedošlo z vážných důvodů, by celou sumu základního grantu musel vrátit. Oproti základnímu grantu, na který budou mít nárok všichni studenti, bude zaveden ještě doplňkový grant, který bude určen primárně studentům na základě posouzení jejich sociálního zázemí. Další možností jsou stipendia, která jsou v režii jednotlivých vysokých škol. Na základní prospěchové stipendium dosáhne student, který bude plnit řádně své studijní povinnosti a navíc bude mít známky do určitého stanoveného průměru. Ubytovací stipendium se vztahuje na studenty, jejichž vysoká škola není v místě jejich bydliště. Nárok na něj mají studenti bydlící jak na vysokoškolských kolejích, tak v bytě. V případě špatné sociální situace studenta, je možno využít i sociálního stipendia, kdy hlavním kritériem je rozhodný příjem rodiny, který nepřesáhl 1,1 násobku životního minima. Na výše zmíněné ukázce je vidět náročnost spoření i samotné půjčky. Díky výzkumu mezi studenty byly stanoveny průměrné náklady na život na vysoké škole a také průměrná výše školného. V součtu za tři roky bylo potřeba 165 000 Kč. Tato částka je jen průměrná, to znamená, že existují studenti, kteří by potřebovali více prostředků a jiní zase méně. Je tedy důležité si správně určit prostředky, které budu potřebovat, které mám k dispozici nebo které můžu získat. Vzít si hned půjčku, jen co se člověk dostane na vysokou školu, by nemělo být krokem číslo jedna. Vyjdeme-li z obrázku č. 2 Cílový stav, tak směr, kterým by se studenti měli dát při zajišťování prostředků na vysokou školu, je zespodu nahoru.

46

Vlastní práce

Prvním krokem by tedy mělo být zjištění výše poskytovaného základního grantu. Tato částka bude tvořit základ měsíčního příjmu studenta, a to proto, že na ni mají nárok všichni studenti bez ohledu na zázemí, studijní obor či typ vysoké školy. Na tento grant navazuje doplňkový grant, který již zohledňuje zázemí, ze kterého student pochází. Tudíž už ne každý z něj bude čerpat. Na druhou stranu opět všichni studenti bez rozdílu mají možnost získat prospěchové stipendium, které se bude odvíjet od jejich studijního průměru. Jakmile zjistíme prostředky, které čerpáním z těchto zdrojů získáme, můžeme k nim přidat i peníze, které nám poskytnou rodiče nebo které máme naspořeny. Posledním krokem je suma celkové měsíční částky, kterou tím budou mít studenti k dispozici, odhad jejich průměrných měsíčních nákladů a zjištění, zdali to ke krytí stačí, nebo budou třeba ještě další prostředky. Chybějící finance by byly zajištěny v konečné fázi nízkoúročenou půjčkou, kterou by nesplácel student, ale až absolvent. Je vidět, že teoretických možností pomoci je více, než nabízí současnost. Jestli je to dost, to ukáže až čas, který tento systém zavedením do praxe řádně prověří. Výhodné bude jednotlivé možnosti kombinovat. Část člověk naspoří, část půjčí nebo část naspoří a zbytek mu budou tvořit granty a stipendia. Vše ale bude hodně záviset na podmínkách, ze kterých potencionální student pochází, na délce studia a na nákladovosti oboru.

Diskuse

47

4 Diskuse V rámci reformy terciárního vzdělávání se autoři nechali inspirovat systémy, kde již existuje určitý druh finanční pomoci studentům. Možným hlavním zdrojem této pomoci mohou být nízkoúročené studentské půjčky. Jak bylo vidět na příkladu Švédska, kde dvě třetiny studentů mají nějakou půjčku, u nás by to byly pouhé 4 %. Na teoretickém příkladu ohledně půjčky, je vidět hlavně nastavení výše anuit. Od toho se odvíjí i doba potřebná na splacení celého závazku. Je jasné, že ihned po studiu má člověk potřebu se více osamostatnit, najít si jiné bydlení, založit rodinu, apod. To jsou nemalé finanční náklady, které brání absolventovi splácet půjčku či odložené školné většími částkami, aby co nejdříve splatil své závazky. A tady se naráží na další problém. Spousta studentů se půjčkám brání. Nechtějí se hned po studiu zadlužit. Je taky otázkou, kolik by si na studium půjčili. Tento fakt by se hodně odvíjel od sociálně-ekonomického zázemí, protože v rodinách, kde se sejde měsíčně s bídou minimální mzda, bude podpora ze strany rodičů směrem ke studujícímu dítěti spíše psychická než finanční. Pokud má však dítě chuť jít studovat, existence takových půjček může být jediným možným způsobem, jak toho docílit. Nemusí si ale vzít hned maximální možnou výši úvěru. Může využít i dalších zdrojů, ve formě studijního grantu nebo stipendia. Postačí, aby řádně plnil své studentské povinnosti, a získá je. Bude to už záviset čistě na jeho chuti, intelektu a píli. Bude-li mít dobré studijní výsledky, peníze splácet z těchto zdrojů nemusí. V opačném případě bude muset studijní grant vrátit. Což se jeví jako velmi spravedlivé řešení. Dobrou možností, jak si zajistit další část peněz je spoření. Pokud by bylo postaveno na podobných principech jako spoření stavební, tak by určitě svůj účel plnilo dostatečně. Určitě stojí za uvážení možnost převodu takto naspořené částky na jiné účely, než je jen vzdělání, avšak zamezit využití těchto peněz třeba na koupi auta. Nastavení parametrů v podobě cílové částky, doby spoření, výše úroků a samozřejmě státního příspěvku bude určitě pro studenta klíčové. Někdo bude chtít začít spořit hned, jak dítě nastoupí na základní školu, někdo začne, až bude na střední. Rodiče určitě budou chtít spořit co nejefektivněji, aby zajistili dítěti dostatečné finanční prostředky, aby je výše měsíčního vkladu existenčně neohrožovala, a aby v případě nezájmu, nemoci či jakéhokoliv jiného důvodu ze strany dítěte, byla možnost určité alternativy využití. Nedostatek veřejných financí je jedním z hlavních důvodů, proč se stále častěji mluví o zavedení školného. Autorka souhlasí s možností, že by existovalo v obou deklarovaných typech. Jak už bylo zmíněno, jednalo by se o přímé a odložené školné. Je důležité mít možnost si vybrat podle své situace, ve které se zrovna daný studenta nachází. Bude-li mít peníze, školné zaplatí přímo. Pokud je mít nebude, půjčí si a z nich jej pak může zaplatit přímo nebo si jej odloží a vypůjčené peníze využije na pokrytí nákladů na život.

48

Diskuse

Důvody pro zavedení školného, které reformátoři prezentují, jsou více než pochopitelné. Jednoznačně to přinese růst soukromých výdajů putujících do terciárního vzdělávání. Další důvod, který je na místě, je, že by studenti brali zodpovědněji rozhodnutí, kam na vysokou školu a zamezilo by to studenty „cestovatele“, kteří se někam dostanou, jdou tam, pak si uvědomí, že to není to, co by si představovali, a školu opustí. Mohou také studovat určitý obor a k němu si zkusit přibrat další, který také třeba po roce nechají, protože zjistí, že se to nedá zvládnout. Takovéto způsoby brání dostat se na vysokou školu lidem, kteří by třeba opravdu chtěli daný obor studovat. Jako má mince dvě strany, i postoj ke školnému má svou odvrácenou stránku. Hlavně jde o samotnou vidinu školného, která odradí hodně lidí. Někteří studenti, kteří dnes studují, mají co dělat aby vyšli s penězi a představa, že jim do toho přibude ještě další výdaj, jim není příjemná. Odradí je i nutnost vzít si případnou půjčku, a to jen ze strachu se zadlužit. Raději půjdou pracovat, zajistí si nějaký příjem a školu budou dělat dálkově. Pro zavedení školného by měli zákonodárci, podle autorky, zvednout ruku jen v případě splnění určitých podmínek. Předně by to byl léty prověřený a efektivní systém finanční pomoci. Podle autorky nestačí, aby vše fungovalo 2 až 3 roky před zavedením školného. Minimum, které by mělo být stanoveno je podle autorky 6 let, což je nejdelší možná regulérní doba studia v České republice. Tento cyklus by ověřil funkčnost a míru čerpání studentů od prvního ročníku až po poslední možný. Další je určitě snížení počtu vysokých škol, kdy v současné době v podmínkách České republiky funguje 26 veřejný a 46 soukromých vysokých škol, a jejich diverzifikace na výzkumné a profesní. Lepší je kvalita a ne kvantita, i za cenu zavedení školného. Název univerzita by měl patřit opravdu jen vyvoleným. Zbytek by měl zůstat vysokými školami, které vychovávají odborníky do praxe. Čím více se do této problematiky financování vysokých škol pronikne, tím více vyhrává přesvědčení o tom, že zavedení školného je již jen otázkou času. Důležité je proto v tomto čase připravit půdu pro efektivní fungování celého systému spoření, půjček, grantů, stipendií, aby tyto možnosti studenti využívali beze strachu a hlavně s vědomím, že dosažené vzdělání jim tuto investici mnohonásobně vrátí.

Závěr

49

5 Závěr Tato bakalářská práce se zabývala projektem s názvem Reforma terciárního vzdělávání, který vznikl za účelem vytvoření paragrafového znění dvou zákonů, a to zákona o terciárním vzdělávání a zákona o finanční pomoci studentů. V první řadě byla pozornost věnována vysvětlení důležitých pojmů ohledně vzdělávání, vzdělávací politiky obecně, jejich funkcí a subjektů. Na tuto převážně teoretickou rovinu navazovalo vysvětlení funkce a účelu velmi důležitého článku v procesu reformy vysokých škol. Jednalo se o Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, jejíž experti spolupracují s českou stranou na vytvoření co možná nejefektivnějšího systému řízení, správy a financování terciárního vzdělávání. Dopomáhají k tomu svými četnými statistikami, hodnoceními a doporučeními, které zaměřují na podmínky České republiky. Samotné statistiky je nejvíce využito při komparaci výdajů na vzdělání s jinými členskými státy OECD, pro vytvoření určité představy o stavu financování vysokých škol. Reformní tým pod vedením Jakuba Fischera vytvořil pro účely analýzy stavu terciárního vzdělávání dva výzkumy. Jeden mezi akademickými pracovní a druhý mezi samotnými studenty. Šlo převážně o zmapování názorů lidí, kteří se v dané oblasti pohybují prakticky denně. Jejich připomínky a vůbec celkové výstupy z výzkumů jsou cenným materiálem, který umožňuje vytvořit si reálnější obrázek, jak se bude reforma dále vyvíjet a na co se zaměří. Cílem této práce byla analýza možností finanční spoluúčasti studentů při zavedení školného. Vycházelo se především z obou výzkumů provedených v rámci reformy a ze statistik OECD. Provedeny byly autorčiny výpočty pro lepší přehlednost při využití spoření a nízkoúročné půjčky na krytí nákladů spojených se studiem. Autorka dospěla k názoru, že zavedení školného je vhodné až po několikaleté prověrce zavedení finanční pomoci studentům ve formě půjček, grantů, stipendií a spoření na vzdělání. Dalším aspektem by měla být větší diverzifikace vysokých škol, aby se zajistila jejich potřebná kvalita. Na závěr je důležité zmínit, že celá reforma by měla být provedena jako celek. Nevybírat si jen části, které se právě hodí, ale rovnou provést všechny nutné kroky k tomu, aby mohly i české univerzity patřit mezi světově uznávané vzdělávací instituce.

50


6 Použitá literatura Bologna process [online]. 1999 [cit. 2010-03-09]. Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. Dostupné z WWW: . Bologna process [online]. 2007 [cit. 2010-03-09]. Vytváření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Dostupné z WWW: . BOTLÍK, OLDŘICH, ET AL. Na cestě ke znalostní společnosti : Jak dál...?. Praha : Institut pro sociální a ekonomické analýzy, 2006. 40 s. Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.: Projekty [online]. 2006 [cit. 2009-12-19]. Dostupný z WWW: . Česká republika. Školský zákon č. 561/2004 Sb.,. In Sbírka zákonů. 2008, částka 103, s. 68-69. Dostupný také z WWW: . České školství v mezinárodním srovnání : Stručné seznámení s vybranými ukazateli publikace OECD. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání , 2007. 39 s. ISBN 978-80-211-0537-9. Český statistický úřad [online]. c2010, 09.03.2010 [cit. 2010-04-13]. Práce a mzdy. Dostupné z WWW: . Education at a Glance 2008 : OECD indicators [online]. Paris : OECD PUBLICATIONS, c2008 [cit. 2010-04-01]. Financial and Human Resources Invested In Education, s. . Dostupné z WWW: < http://www.oecd.org/dataoecd/23/46/41284038.pdf>. ISBN 978-92-6404628-3. Education at a Glance 2009 : OECD indicators [online]. Paris : OECD PUBLISHING, c2009 [cit. 2010-04-01]. Financial and Human Resources Invested In Education, s. . Dostupné z WWW: . ISBN 978-9264-02475-5. HOLMAN, ROBERT. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 710 s. ISBN 80-7179-891-6. KAREŠ, ONDŘEJ. Analýza systému financování vysokého školství v České Republice [online]. Praha, 2005. 60 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd. Dostupné z WWW: .


51

KELLER, JAN; TVRDÝ, LUBOR. Vzdělanostní společnost : Chrám, výtah a pojišťovna. Vyd. 1. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. 183 s. ISBN 97880-86429-78-6. KLEŇHOVÁ, MICHAELA. Ústav pro informace ve vzdělávání [online]. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání – divize nakladatelství TAURIS, c2009 [cit. 2010-04-20]. Indikátory OECD – metodická příručka. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80211-0568-3. KREBS, V. A KOL. Sociální politika. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 978-807357-276-1. KUČEROVÁ, DAGMAR. Podnikatel.cz [online]. c2007-2010 [cit. 2010-03-27]. Daňové slevy 2010. Dostupné z WWW: . MATĚJŮ, PETR, ET AL. Bílá kniha terciárního vzdělávání. 1. vyd. MŠMT: Tauris, 2009. 80 s. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-254-4519-8. Měšec.cz [online]. c1998-2010 [cit. 2010-03-27]. Spořicí a úroková kalkulačka: kolik vydělá stavební spoření?. Dostupné z WWW: . Měšec.cz [online]. c1998-2010 [cit. 2010-03-27]. Úvěrová a hypoteční kalkulačka výpočet splátky. Dostupné z WWW: . Ministerstvo financí [online]. c2005 [cit. 2010-01-21]. Zákon č. 218/2000 Sb. . Dostupné z WWW: . Ministerstvo práce a sociálních věcí: Základní informace o OECD [online]. [2007] [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: OECD - projekt [online]. c2006 [cit. 2009-11-19]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. c2006 [cit. 2010-01-21]. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Dostupné z WWW: .

52


Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) [online]. c2006 [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. c2006 [cit. 2010-03-15]. Projekt Reforma terciárního vzdělávání. Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. About OECD. Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. Budget . Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. [2008] [cit. 2010-01-19]. Education at a Glance 2008: OECD Indicators. Dostupný z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. History. Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. Members and partners . Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. Topics. Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. What we do and how . Dostupné z WWW: . Organisation for economic co-operation and development [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. Who does what . Dostupné z WWW: .


53

PERNICOVÁ, ADÉLA. Financová vzdělávání ve vybraných zemích [online]. Brno : Ekonomicko-správní fakulta, 2008. 48 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Dostupné z WWW: . POTŮČEK, MARTIN. Sociální politika. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. Vzdělávací politika, s. 87-94. ISBN 80-85850-01-X. RADOVÁ, JARMILA; DVOŘÁK, PETR. Finanční matematika pro každého. 4. rozšířené vydání. Praha : GRADA Publishing, a. s., 2003. Spoření, s. 83-99. ISBN 80-247-0473-0. Reforma terciárního vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2010-03-25]. Jak hodnotí akademici stav vysokého školství?. Dostupné z WWW: . Reforma terciárního vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2010-03-26]. Výzkum akademických pracovníků. Dostupné z WWW: . Reforma terciárního vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2010-03-26]. Výzkum studentů vysokých škol. Dostupné z WWW: . Reformní tým: Rada projektu Reforma terciárního vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2010-03-09]. Dostupné z WWW: . SAK, PETR, ET AL. Člověk a vzdělání v informační společnosti : Vzdělání a život v komputerizovaném světě. Vyd. 1. Praha : Portál, 2007. 281 s. ISBN 978-80-7367-230-0. SÁLUSOVÁ, DANA . Český statistický úřad : Statistická ročenka České republiky 2009. [online]. 25.11. 2009, 8.12. 2009 [cit. 2010-04-17]. Dostupné z WWW: . Stálá mise České republiky při OECD v Paříži: Základní informace o OECD [online]. 2008 [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: . Stránky finanční pomoci studentům [online]. 2010 [cit. 2010-04-22]. Cílový stav. Dostupné z WWW: . Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 4.11.2008 [cit. 2010-03-21]. OECD. Dostupné z WWW: .

54


Ústav pro informace ve vzdělávání: Indikátory OECD – metodická příručka [online]. 2003 [cit. 2010-01-02]. Dostupný z WWW: . Ústav pro informace ve vzdělávání [online]. 2009 [cit. 2010-04-01]. O ÚIV. Dostupné z WWW: . Výzkumný ústav práce a sociálních věcí [online]. 2008 [cit. 2010-03-20]. Rešerše, analýzy, informace. Dostupné z WWW: . WEIDNEROVÁ, SIMONA. Stránky finanční pomoci studentům : Často kladené otázky [online]. 15.2. 2010 [cit. 2010-03-15]. Poradna pro studenty. Dostupné z WWW: .

Seznam grafů

55

7 Seznam grafů Graf 1 Roční výdaje na vzdělávání vzhledem k HDP v České republice a v zemích OECD v letech 2000 - 2005 .................................................................................................................... 24 Graf 2 Podíl veřejných a soukromých výdajů na terciárním vzdělávání v České republice v letech 2000 - 2005 .................................................................................................................... 25 Graf 3 Struktura výdajů na vzdělávání ve členění na běžné a kapitálové v České republice v letech 2000 - 2005 .................................................................................................................... 26 Graf 4

Struktura běžných výdajů na vzdělávání v České republice v letech 2000 – 2005 .... 26

Graf 5

Výdaje na terciární vzdělávání v procentním vyjádření k HDP v roce 2006 .............. 30

Graf 6

Rozdělení veřejných a soukromých výdajů na terciární vzdělávání v roce 2006....... 31

Graf 7

Struktura veřejné podpory na terciární vzdělávání v roce 2006 ............................... 31

Graf 8

Domníváte se, že české vysoké školství potřebuje hlubokou reformu? ................... 34

Graf 9

Je problém nemožnost vybírat přiměřené školné na veřejných školách? ................ 35

Graf 10

Základní struktura nákladů spojených se studiem (za měsíc v Kč.) .......................... 37

Graf 11

Celkové příjmy a celkové náklady (za měsíc v Kč) .................................................... 37

Graf 12

Zájem o studentskou půjčku podle sociálně ekonomického statusu výchozí rodiny 38

Graf 13

Souhlasil/a byste Vy osobně se zavedením některé z uvedených forem školného? 39

Graf 14 Jak vysokou částku ročně byste na Vašem současném studijním programu byl/a ochoten/ochotna platit nebo se k její úhradě zavázat po absolvování studia?.......................... 39

56

Seznam obrázků

8 Seznam obrázků Obrázek 1 Cílový stav .................................................................................................................. 42

Seznam tabulek

57

9 Seznam tabulek Tabulka 1 Přehled stavu českého systému terciárního vzdělávání podle Bílé knihy terciárního vzdělávání ................................................................................................................. 22 Tabulka 2

Skladba měsíčních příjmů v Kč (průměry ze všech hodnot včetně nenulových).. 36

Tabulka 3 Spoření........................................................................................................................ 43 Tabulka 4 Splácení půjčky ........................................................................................................... 44

58

Příloha:dotazník Eurostudent

10 Příloha:dotazník Eurostudent


59

60



61

62



63

64



65

66



67

68



69

70



71

72



73

Reforma terciárního vzdělávání se zaměřením na finanční spoluúčast studentů při zavedení školného

Recommend Documents