pedagogika , časopis pro pedagogick é vědy , ročník
XLI, 1991, č. 5-6
Recepce a působení Komenského teorie pomůcek a jeho učebnic v 17. a 18. století GERHARD MICHEL
A n o t a c e : Didaktický a metodický význam spojení obrazu se slovem v Orbis sensualium picudržely nadlouho zájem o tuto učebnici a spolu s pansofickým přístupem k obsahu mohou poskytnout podnčty i dnes. Klíčová sl ova: J. A. Komenský — učebnice, J. A. Komenský — teorie pomůcek, A. Komenský — rcccpcc \17. a IS. století, smyslové vnímání při učení, společné učení jazyku ^ vécem.
I v archivu Institutu asijských národů v Leningradě je uložen exemplář O r °is s e n s u a l i u m p i c t u s , který přeložili r. 1739 Rus Andrej Bogdanov (1692— 1766) a Japonec Gonza (ruský Demjan Bomoričev) z latiny do ruštiny ? japonštiny. Předtím spolu oba sepsali jižr. 1736 D v é ř e h o v o r o v é h o J a p o n s k é h o j a z y k a , prý podle vzoru Komenského V e s t i b u l a , jak Soudí Murayama', třebaže titul poukazuje spíše na jinou učebnici téhož autona J a n u a l i n g v a r u m r e s e r a t a . •*anua a O r b i s p i c t u s , to jsou právě ony dvě učebnice, které ovlivnily ^6jen učebnice, nýbrž i zacházení s pomůckami v následujících stoletích: J a n u s vyšla r. 1631 a krátce nato, jak nikoli bez hrdosti uvádí sám Komen ský, byla již přeložena do všech evropských jazyků, k tomu ještě do arabšti ny a do jiných asijských jazyků.- A právě ona byla tím, co učinilo jméno Komenského mezinárodně známým a položilo základy jeho pověsti reforniátora školy. První vydání O r b i s p i c t u s vyšlo r. 1658 v Norimberku u nakladatele M i chaela Endtera. Dodnes je známo nejméně 246 dalších vydání z celého svě ta. Poslední mně známé vydání vyšlo před dvěma roky (1988) v Japonsku.“' /Tyto skutečnosti, týkajídí se rozšíření obou Komenského učebnic, tu uváproto, abych připomněl široký okruh jejich působnosti. K tomu se pak
611
jakoby sama od sebe pndružuje otázka, proč toto působení vzniklo a jak se projevovalo.
Na právě položené otázky se pokusím odpovědět ve dvou krocích: - Nejprve se dotknu Komenského vlastních odůvodnění pro utváření a po užívání pomůcek, tedy jeho teorie pomůcek. - Poté se krátce zmíním o recepci obou učebnic, přičemž se, pokud jde o J a nua li n g v a ru m , omezím na jeden příklad z konce 17. století, a co se týče Orbis sensualium pictus, podám pouze přehled o jeho recepci v 18. století. II Komenského praxe při užívání pomůcek se opírá o teorii, kterou zpracoval v VI. kapitole Pampedie podtitulem P a m b i b li a . Již tento - formální - fakt, že teorii pomůcek byla v obecné pedagogice při dělena vlastní kapitola, poukazuje na to, že byla míněna jako integrální sou část obsáhlejší teorie. Avšak i charakteristika pomůcek^ jakožto pomocných prostředků, jakožto nástrojů® jak pro Pampedii, tak pro Panorthosii, takovou vazbu vyžaduje. Chce-li Komenský uvést ty, kdo se učí, do „souboru skutečností novově kých způsobů života,“ jak to vyjadřuje Mollenhauer, je do té míry realistou, .aby věděl, že jednak je jejich mnohotvárnost „natoHk matoucí a veliká“ a jed nak jejich obraz, tak jak se jeví, natolik spletitý a nespojitý,"^ „že se musí od počátku dítěti předvádět ve správném uspořádání“ .*
On mimoto věděl, že uvedení do celku nemůže provádět výhradně uplatně ním autopsie, což považoval většinou, nicméně - jak se já domnívám - nikoli vždy, pro učení za nejúčinnější. Proto potřebuje pomocné prostředky, jež věci (res) nejenom předvádějí, nýbrž spolu s nimi představují správné uspořádání - tedy pomůcky.
Poněvadž Komenský nechce znázorňovat i popisovat všechno, nýbrž celek (non multa, sed multum), je třeba obsah pomůcek omezit na základy,^ aniŽ by došlo ke zkreslení. V definici nástroje poukazuje Komenský na to, že nástroj musí „být přimě řený činnosti, tomu, co ji vykonává, a tomu, co je jejím předmětem“. Tomuto poznatku se Komenský pokouší dostát - při pedagogickém využiti - ve dvojím ohledu: Za prvé buduje systém učebnic, který je adekvátní třídám, odstupňovanýin podle pokroku v učení a podle věku, každé třídě v něm přiděluje jednu knihu, přičemž obsah knih navazuje vždy organicky na tu předcházející.’*’ Z a druhé připojuje - alespoň pro začátečníky - k jazykovým znakům (pO' jmům, větám, kapitolám) pro věci a pro uspořádání celku (nav) znaky obra' zové, aby usnadnil poznávání, aby motivoval a aby udržel pozornost. Druhé z právě popsaných opatření znamená v dějinách pedagogiky význam ný didaktický a metodický krok. Není tu tím ani tolik míněno to, že Komenský navrhuje a používá pro předvádění a znázorňování nástěnných obrazů a ob' rázků v učebnicích, neboť to už před ním činili jin í." Za jeho veliké díl^ je třeba považovat, že pro to vypracoval teoretické zdůvodnění: Poznává,
612
že nesmí zůstat u prostého přiřazování slov a smyslových vjemů zprostředko vaných obrazy. Jestliže se při řeči jakožto nástroji (apparatus) musí sejít tři činitelé: slova, věci a rozum (mens), a to takovým způsobem, že slova označují yěci a předvádějí je rozumu, pak tomu nesmí být u obrazů, jež věci znázorňu jí, nijak jinak, obzvláště ne tehdy, jsou-H jako v Orbis sensualium p ic tus slova a obrázky uvedeny do vzájemného vztahu. Vždyť u obrazů se schá zejí tři činitelé: obrazové znaky, věci a rozum (mens).’^ Teprve díky tomuto myšlenkovému pochodu ví, že je oprávněn nahradit a u t o p s i i použitím obrazů. Vzhledem ke zmatenosti životních souvislostímohl dokonce práci s obrázkovou učebnicí pokládat za lepší pedagogický postup, poněvadž v této pomůcce a jejím prostřednictvím lze sestavit konstrukci sku tečných souvislostí, jež autopsie není vždy s to ukázat. Na základě analýzy předmluvy k Orbis sensualium pictus dochází proto Mollenhauer k mínění, že Orbis sensualium pictus znamená »hodinu zrození moderní pedagogiky“.'^ Jako specifikaci dodávám, že je těž prototypem moderní učebnice.'“* Vedle uvedeného pedagogického zdůvodnění podporují toto mínění ještě nejméně tři znaky Orbis sensualium pictus. Uváděj í se tu, protože se hrály roli pozitivních argumentů v dějinách jeho recepce: 1- Podle Komenského teorie jazyka v P a n gl ot tii muselo být v kombinaci s jeho teorií výchovy a s jeho didaktickou teorií možné na základě paralelity reálného, mentálního a verbálního jsoucna užívat při znázorňování a popisu téže věci paralelně několika jazyků. Tak mohly jeho učebnice plnit důležitý požadavek jeho didaktiky, totiž uvádět své uživatele zároveň do příslušného niateřského jazyka i do latiny. Ta byla důležitá proto, že byla tehdy meziná rodním jazykem ve vědeckém styku. Napodobitelé Orbis sensualium pictus šli v 18. století dokonce tak daleko, že kladli vedle sebe tři, čtyři i pět jazyků. 2. Komenského učebnice, zvláště Orbis sensualium pictus, byly vý slovně zamýšleny tak, aby se podle nich mohl učit i samouk.*^ Orbis sensualium pictus byl - ve srovnání s jinými soudobými ilu strovanými knihami - cenově dostupnou masovou pomůckou, kterou si mohla dopřát každá rodina, posílající své dítě do školy.’’ III K této didaktické teorii pomůcek, předložené v Obecné poradě,** pozdější generace, jak známo, nemohly až do uveřejnění příslušných částí ^ b e c n é porady vracet, ačkoliv v předmluvě k Orbis sensualium Pi c t u s je - při dnešním pohledu - pansofické pozadí teorie, z hlediska didak tických pomůcek významné, patrné. Pokud jde o historii působení, znamená tato okolnost, že se uplatňoval pouZe vliv výkladů o didaktických pomůckách v D i d a c t i c a magma, známých nikoliv jako pansoficko-pampedické, a vliv konkrétní Komenského praxe ^ pomůckami, jak se projevuje v učebnicích. Zda tak nepřímo spolupůsobila i teorie pomůcek, když už byla v učebnicích 'Uplatněna, to nelze rozhodnout a dokázat. Bylo možné vyvozovat zpětné 613
závěry, ovšem dělal-li to kdo, vždy s brýlemi vlastního zájmu a v obzoru toho, co bylo v příslušné době hodno pozornosti a myslitelné. Sledujeme-Ii osudy obou těchto nejznámějších Komenského učebnic, J a nua l in gva rum reserata a Orbis sensualium pictus, je až ná padné, jak se ke konci 17. století zájem o Ja n u a lingvarum reserata, učebnici bez obrázků, vytrácí, zatímco zájem o Orbis sensualium p ic tus zdaleka neustává. Protože didakticko-pansofické požadavky a jim odpovídající zpracování obou knih byly přibližně stejné, bylo trvání zájmu o Orbis sensualium pictus nutně ovlivněno metodickým zřetelem. Ten záležel především v těchto třech prvcích: 1. vybavení učebnice obrázkyj 2. vzájemná podpora a objasňování obrazového a jazykového vyjádření,*’ zvláště zvýrazněné a posilněné číslicemi, které k sobě vážou části textu a prvky obrázku; 3. ohled na učební zkušenosti a chápavost žáků. S dalším užíváním Orbis sensualium pictus, přímo ve formě nových vydání nebo přetisků, v přepracováních, v úpravách nebo v nápodobách,^“ motivovaným hlavně zájmem o jeho metodickou podobu, předávaly se i di daktické prvky. Ty byly spatřovány především v uplatňování zásady „res et verba simul discere“ (učit se zároveň věcem i slovům) v ohledu k mateřské mu jazyku, v elementárně-pansofickém uspořádání, stejně jako v „důvtipném a podstatné věci sledujícím duchu Komenského“,^* jak se to projevovalo ve výběru věcí, postihujícím skutečně to základní, a v jejich seskupování. Tak nebylo vyhnutí a ke konci 17. století a v průběhu 18. se se stoupajícím a stále sílícím zájmem o reálie ve výuce přeneslo ve školské pedagogice těžiště pozTornosti dodatečně znovu i na věci a na jejich zprostředkovávání. IV Na Jan u a li ngv ar um reserata, protože byla bez obrázků, se pak' už stále pohlíželo spíše čistě jako na učebnici latiny než jako na učebnici jazyka i věcí. Komenského zájem nesměřoval k puristické ciceronské latině, poněvadž chtěl rozmlouvat s moderními lidmi o moderních věcech^^; a právě to se v okamžiku, kdy se’změnil trend jazykové didaktiky, stalo slabým místem Jan u y. Vzorovým svědectvím toho je kritika Daniela Georga Morhofa (1639-1691)23. Další „slabina“ Ja n u a lingv ar um reserata vězí zčásti v samotném obsahu, zčásti v jejím uspořádání. Komenským představené poměry postupem času případným pozdějším uživatelům zastaraly, pokud na ně kladli mé' h'tka pokroků v přírodních vědách. Zatímco u Orbis sensualium piC' tus se vzhledem kjeho metodickým přednostem novelizace obsahu vyplácela» u Januy tomu zjevně tak nebylo. Především však autoři učebnic, učitelé a di' daktikové nepřijah za své pevné spojování věcí do určitého uspořádání, řádu, a proto se od Ja n u a lin gv a ru m reserata odvrátili. To je v komeniologické literatuře již dostatečně zpracováno, takže je m o ž n o 614
tu uvést jako doklad pro ilustraci pouze jeden dosud nepovšimnutý výrok. Jezuita a učitel rétoriky Michael Pexenfelder (1613-konec století) v Praefatio ke druhému vydání své knihy A p p a ra tu s eru di tio nis zr. líčí na několika místech přímo s potěšením, jak se při koncipování této učeb nice setkal s Komenského J a n u a lin gvarum reserata as jejím zpraco váním od Docemia.^“’ Pexenfelder určuje postavení těchto Januí v souvislé tra dici jezuitských Januí^® a dlouze a široce vykládá, proč sám nemůže, ale spoň ne s titulem J a n u a , v této tradici pokračovat. Při utváření své knihy A ppa ratus však z nich, obzvláště ze spisů (opera!) Komenského, mnoho získal, což sám s vděčností uznává.^’ V oné P r a e f a t i o však jmenuje jeden prvek Komenského Ja n u a li ngvarum reserata, na nějž on pohlíží úplně jinak a podle toho jej míní jinak realizovat ve své knize. „Hleděl jsem do ní (do Ja n u a lin gvarum reserata - G. M.), listoval v ní, nechal si ji procházet hlavou a mnohé jsem chválil; naskytlo se tam ovšem také nemá lo toho, co bych mohl kárat. Znatelná píle i úsilí jsou hodny nesmírné chvály; tiikoliv ovšem slovní směsice (promiscua vocum), kupení vyjadřovacích mož ností a věcí (phrasium et rerum turba), jimž zjednal Amos svou Branou pří stup, přičemž si pokládá za přednost, že je tam má shromážděné či přivedené jako do Noemovy archy“^®. Že zde Pexenfelder obrazem Noemovy archy naráží na účelový soupis toho í^cjdůležitějšího, toho základního, to je dáno oním postojem, o němž hovoří jako o své námitce, již pokládá za vyřešenou svou knihou: „Co se týče těch, kdo chtějí vkročit do této Brány učenosti a obírat se dovednostmi a vědami, Nepomýšlel jsem přitom na nějakou hrnčířskou dílnu, nýbrž jsem si dal za úkol dojít k podobnosti s kramářským obchůdkem (taberna institoria), kde se slibu1® Určité zboží určitým kupcům. Jestliže některý z nich nemá ponětí o jeho použití a hodnotě, musí jaksi při cestě kolem (év 7iapó8(p) ovládnout své oči ^ projít kolem zboží, aniž by je kupoval; musí mu stačit, že je viděl. U jiného ''Zbudí pohled obdiv, odtud zase ocenění a žádost zboží vlastnit; ti se pak vra^®jí, přistupují, zkoumají zboží zblízka, nabídnou cenu a kupují, nebo ale spoň mají chuť kupovat“^''.
Pexenfelder uvádí ostatně ještě jednu nezanedbatelnou pochybnost vůči anua l i ngvar um r ese r at a , jež z obsahových důvodů bránila, alespoň katolických zemích, jejímu hladkému zavedení. »Došlo k tomu, že někteří spolu s čistotou latiny upírali i čistotu náboženství ^ s ní veřejné dobro pro naši mládež. A opravdu, co dělávají nekatolíci v ji||!ých svých dílech . . . to sotva nechají stranou také u tohoto díla. Vždyť tohoto svého mosaického spisu vsouvají tu i onde svá mylná dogmata, takže *^®zkušený a neopatrný čtenář stěží zpozoruje, že jej „obracejí“ (in transveracturi)“^". V
Orbis sensualium pictus se v 18. století diskutovalo z následujíhledisek^': ■»Tajemství sensuálního způsobu učení“^^; vyjádřeno z hlediska systému: l^azírání spíše jako metodický než jako didaktický základ. 615
2. 3. 4. 5.
Jazyková učebnice. Spojitost a uspořádání slov a věcí. Prostředek pro zapamatovávání. Kniha o reáliích, až po návrh ha obrázkovou knížku bez textu. Tendence, objevující se v této diskusi, v přepracováních Orbis sensua li u m pictus, stejně jako v jeho napodobeninách a tam, kde se o něj opírají, ukazují pozoruhodný „jev, že se O r b i s pictus tam, kde se kladl větší důraz na jazyky, zaváděl jako učebnice pro vedlejší obory týkající se reálií, u tzv. realistů však jako učebnice latiny pro začátečníky. Oboje poukazuje na to, že pokud jde o Orbis pictus, přísluší větší význam věcem nežli jazyku. Jedni ho používají jako učebnici věcí, druzí kladou takový důraz na předklá dání věcí, že na nich, pro jejich znalost, dávají učit jazykům“^^. Věci, o něž jde, patří stále více a více pouze do oblasti přírodovědně-technické, případně ještě do sociologicko-profesní a ekonomické. Dává se jim přednost jakožto jednotlivinám, nebo jsou představovány v systému uvnitř izolovaných jednotlivých souvislostí. To je trend, který se udržel - ne sice bez výkyvů, nicméně jako převažující - až do 70. let našeho století. Teprve něko lik let je možno se setkávat v širokém měřítku s úvahami - vyvolanými a vychá zejícími z hnutí za záchranu životního prostředí a za zachování míru -, které šměřují k vůli znovu uznat celkové souvislosti, poněvadž izolace věcí, také, a především za přispění pomůcek, vedla a povede k narušení - často neúmysl nému a ještě častěji nepozorovanému - jednotlivých celků a celku prostředí přírodního spolu se sociálním. U Komenského lze získat podněty pro předvá dění a představování věcí pomocí pomůcek. Překlad Martin Steinef POZNÁMKY ‘ Sato 1990, s. 48 n. ^ Např. do turečtiny, perštiny, mongolštiny a indičtiny. ODO III, s. 830; srov. Michel 1978, s. 112 A 47. 3 Srov. Pilz 1967, s. 54-62. -I Sato 1990, s. 48. ^ „Prostředek je obecně to, co je mezi hranicemi. Být v něčem prostředkem znameo» zaujímat polohu mezi hranicemi. Být k něčemu prostředkem znamená být určen k tomu,aby se něco získalo, jako např. k určování času hodiny, k dosažení místa cesta . ■ 4. Každý prostředek má protiklady a s ohledem na ně se nazývá prostředkem (ty tiklady se nazývají krajnostmi). 5. Prostředek protiklady sjednocuje. 6. Prostředel^ se podílí na obou krajnoštech. 7. Témuž cíli mohou sloužit různé prostředky. Z většíh^’ počtu prostředků jsou některé rychlejší, jiné spolehlivější. 8. Čeho lze dosáhnou* s menším počtem prostředků, nepotřebuje jich více“ (Lexicon reále pansophicuiH’ s. 580). ® „Nástroj je prostředek k tomu, aby se něco způsobilo. K jeho vypracování se vyž^' duje: 1. Cíl, co jé třeba udělat. 2. Jistá forma, jak k žádanému výsledku dojít. 3. Látk^ schopná tuto formu přijmout. Forma má opět trojí souvztažnost: 1. k tomu, co je třeb^ činit, 2. k tomu, co to činí, 3. ke způsobu činnosti . . . 4. Nástroj musí být přiměře^^ činnosti, tomu, co ji vykonává, a tomu, co je jejím předmětem“ (Lexicon reále pans^^' phicum,;S. 560).
616
’ Tento pro Komenského ještě důležitější důvod zde Mollenhauer neuvádí. * Mollenhauer 1983, s. 53. ’ Komenský, Orbis sensualium pictus, předmluva; v. též Pampaedia VI. 9. Srov. Komenský, Pampaedia VI, 7. *’ Tak např. Evenius, k tomu srov. Alt 1953 a Ringshausen 1976, s. 58 nn. Srov. Komenský, Panglottia III, 2 (Consultatio catholica 2, s. 157). V III, 3 se dále praví; „Unde sequitur, . . . Sermonem esse pietám Rerum imaginem“. Mollenhauer 1983, s. 67. K tomu srov. analýzu Gümbelova a Kleinova zdůvodnění jejich „Sach- und Sprachbuch“ z r. 1968 u Michela 1973, s. 26 n. Srov. Pilz 1967 a Michel 1973, s. 41^6. ^ Srov. Komenský, Pampaedia VI, 13. Schulordnung 1738, s. 47; k tomu Miche! 1973, s. 47. Tam v Pampedii, Panglottii a v Panorthosii. Srov. Ringshausen 1976, s. 78. , Srov. Michel 1973, s. 25-109. Lederer 1784, s. IV; v. též Michel 1973, s. 91. Komenský, Apologia. In: ODO IV, si. 27: „Quam non semper ex Cicerone, aut pris e's, habere potui: etiam cum modernis de rebus modernis, loquendum fuit“. ” Srov. Michel 1973, s. 5-21. Srov. Rommel 1968. Rommel odkazuje výslovně na toto 2. vydání, pokládá je však ztracené. Jeden exemplář je nicméně v mém vlastnictví. Srov. Schaller 1967, s. 384 nn. Pexenfelder 1680, Praefatio (nestránkováno, 2 n.); něm. překlad v. G. Michel in: Mitteilungsblatt Nr. 19 der Comeniusforschungsstelle Bochum 1986, s. 8 n. Pexenfelder 1680, Praefatio (s. 15 n.). * Pexenfelder 1680, Praefatio (s. 5 n.). Pexenfelder 1680, Praefatio (s. 13 n.) Pexenfelder 1680, Praefatio (s. 6). K tomu srov. Michel 1973, s. 46-72. : Breitinger, J. J. in: Böckh 1776, s. 554-557. Michel 1973, s. 107.
Po u ž i t á
l it e r a t u r a
®öckh, Christian Gottfried; (ed.) Allgemeine Bibliothek für das Schul- und Erziehungswesen in Deutschland. 11 svazků. Nördlingen 1773-1786. ^ömenius, Joh. Arnos: Pro Latinitate Januae Linguarum suaey illiusquepraxeos ComiApologia. In: Opera Didactica Omnia. Sv. II, část IV. Praha 1957, sl. 27-42. ^omenius, Joh. Arnos: De rerum humanarum emendatione Consultatio catholica. ^svazky . Praha 1966. ^^fnenius, Joh. Ámos: Janua linguarum reserata. Zpracování z let 1631, 1633, 1657. Podle synopse Jaromíra Červenky. Praha 1959. ^^nienius, Joh. Amos: Orbis sensualium pictus. Norimbergae 1658 (reprint Dortmund p.1978). ^Umbel, R. - Klein, H.; Lehrerheft zu: Unsere neue Welt. Sachbuch und Sprachbuch j Stuttgart 1968. öderer, Joh. Christian, Jh. Chn. Lederer Rectors in Jessen neu umgearbeiteter Orbis pictus. Leipzig 1784.
617
Michel, Gerhard: Schulbuch und Curriculum. Comenius im 18. Jahrhundert. Ratingen Kastellaun 1973. Michel, Gerhard: Die Weh als Schule. Ratke, Comenius und die didaktische Bewegung im 17. Jahrhundert. Hannover 1978. Mollenhauer, Klaus: Vergessene Zusammenhänge. Über Kultur und Erziehung. Mün chen 1983. Pexenfelder, Michael: Apparatus Eruditionis tam rerum quam verborum per omnes artes et scientias . . . Editio secunda. Sultzbaci MDCLXXX (1680). Pilz, Kurt: J. A. Comenius. Die Ausgaben des Orbis Sensualium Pictus. Eine Biblio graphie. Nürnberg: Selbstverlag der Stadtbibliothek Nürnberg 1967. Ringshausen, Gerhard: Von der Buchillustration zum Unterrichtsmedium. Der Weg des Bildes in die Schule dargestellt am Beispiel des Religionsunterrichtes. Frankfurt/M. - Weinheim 1976. Rommel, Heinz: Das Schulbuch im 18. Jahrhundert. Wiesbaden - Dotzheim 1968. Sato, Reiko: Das neuerwachte Comeniusinteresse in Japan. In: Klaus Schaller (ed.): Zwanzig Jahre Comeniusforschung in Bochum. St. Augustin 1990, s. 48-52. Schaller, Klaus: Die Pädagogik desJ. A. Comenius und die Anfänge des pädagogischen Realismus in 17. Jahrhundert. 2. přehlédnuté vydání. Heidelberg 1967. Schulordnung vor die Breaunschweig - Lxineburgischen Lande. Göttingen 1738. GERHARD MICHEL REZEPTION AND IMPACT OF COMENIUS’S THEORY OF AIDS AND OF HIS TEXTBOOKS IN THE SEVENTEENTIÍ AND EIGHTEENTH CENTURIES Comenius elaborated the theory of aids in his Pampaedia. Aids as instrument must be adequate to the activity and to the subject and object of ist; in the process of teaching it should help learning the whole and the inner structure of it. For this purpose Comenius elaborated a system of textbooks interrelated continually in content; he supplemented the lingual character by pictures namely this second indication has meant a significant methodical and didactical step since Comenius elaborated also theoretical reasoning for it. Orbis sensualium pictus signifies so the beginning of modern theory of education, it is a prototype of a modern textbook. In contrast to Janua linguarum reserata the interest in Orbis pictus continued also in the eighteenth century. Some aspects
of the declining interest in Janua have been evidenced, e. g., by the reserved standpoint of M. Pexenfelder (in the preface tohisowntext-bookof 1680). Concerning the interest in Orbis pictus, gradually, the matter-of-fact aspect predominated, was especially the content that made Or bis pictus a necessary ful textbook of Latin in the concept ofso called „realists“, while the emphasis on the teaching of language^ made Orbis a textbook for other discipl*' nes. Also in Comenius’s theory of aids, due to his emphasis on the whole (i. e. the pansophic approach), it is posible, namely today, to find stimuli for solving the aspects of the content of education where, until 1970’s, the natural sciences and tech' nique prevailed.
Došlo do redakce: 17. 6. 1991 Autor: Prof. dr. GERHARD MICHEL, Rheinstrasse 1, 4053 Jüchen, BRD
618