RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVA V ČESKÉM

SBORNÍK PRACÍ FILOSOFICKÉ F A K U L T Y BRNĚNSKÉ

UNIVERSITY

STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BHUNENSIS D 17/18, 1971

D a n u š e Kšicová.

R E C E P C E A. S. G R I B O J E D O V A V Č E S K É M

PROSTŘEDÍ

1. Překlady

a inscenace Hofe z

rozumu

Z a t í m c o p r v n í č e s k é p ř e k l a d y P u š k i n a a Lermontova vznikaly j e š t ě za života nebo nedlouho po smrti jejich t v ů r c ů , čekal Gribojedov, j e n ž bezesporu p a t ř í k t r o j h v ě z d í r u s k ý c h b á s n í k ů p r v n í t ř e t i n y 19. století, n a t l u m o č e n í s v é m i s t r o v s k é komedie Hofe z rozumu p l n ý c h d v a a s e d m d e s á t let. Český č t e n á ř se musel po d l o u h á l é t a spokojit jenom s n ě m e c k ý m a p o l s k ý m p r o s t ř e d n i c t v í m . P ř e s t o v š a k p r v n í pokusy přeložit Gribojedovovo dílo do češtiny jsou mnohem s t a r š í n e ž jejich scénická realizace. J i ž r. 1861 stěžuje si v L u m í r u autor č l á n k u v ě n o v a n é h o p o d r o b n é m u rozboru H o ř e z ro­ zumu na to, že se č e s k é m u obecenstvu již sedm let slibuje p ř e k l a d komedie, z a t í m v š a k s t á l e n a p r á z d n o . T é h o ž r o k u v š a k u v á d í R i e g r ů v s l o v n í k n a u č n ý , že český p ř e k l a d komedie z pera g y m n a s i á l n í h o profesora z P í s k u F r a n t i š k a Š e b k a (1831 až 1873) je již v rukopise hotov. Tuto z p r á v u pak r. 1871 potvrzuje Světozor a později též O t t ů v slovník n a u č n ý . Další rukopis H o ř e z rozumu od z n á m é h o p ř e k l a d a t e l e z p o l š t i n y a r u š t i n y Coelestina F r i c e (1856—1886) n a b í z e l d i v a d e l n í m s p o l e č n o s t e m a o c h o t n í k ů m pod n á z v e m P a n sekretdf Tichoučký r. 1885 časopis Č e s k é besedy. O osudech tohoto textu, j e h o ž existenci potvrzuje t a k é O t t ů v slovník, n e n í r o v n ě ž 1

2

3

1

3

3

P u š k i n b y l u n á s p ř e k l á d á n již ve t ř i c á t ý c h letech. Srov. bibliografie Jos. B e č k a , H u g o K o s t e r k a , H . P r o c h á z k o v á , Puíkin v české literatuře, i n : s b o r n í k P u š ­ k i n u n á s , P r a h a 1949, str. 384 n. — H . P r o c h á z k o v á , P o stopách PuSkinových do let Šedesátých, t a m t é ž , str. 152—239. — P r v n í p ř e k l a d y Lermontovovy p r ó z y byly o t i š ­ t ě n y roku 1844. Srov. bibliografie Michail Jurjevič Lermontov v české literatuře, P r a h a 1865. N ě m e c k ý p ř e k l a d vyšel o dva roky d ř í v e n e ž p r v n í k n i ž n í v y d á n í o r i g i n á l u v Rusku. Srov. rope o m yjna, oder Leiden durch Bildung. V o n K a r l von K n o r r i n g , R e v a l 1831. Další p ř e k l a d y n á s l e d o v a l y v p a d e s á t ý c h a s e d m d e s á t ý c h letech. Polsko uvedlo Gribojedova ze s l o v a n s k ý c h z e m í n e j d ř í v e ; j i ž r . 1831 přeložil A . K o r z e n i o w s k y dva ú r y v k y pod n á z v e m Kochanek szyderca, B a l a m u t 1831, č. 24—26. R o k u 1857 v y š l y s o u č a s n ě dva k n i ž n í p ř e k l a d y : Blada ternu, kto ma rozum, prz. Józef L e w a r t - L e w i ň s k i , Warszawa. a Biada ternu, kto ma rozum, prz. H i p o l i t S w i e y k o w s k i , t a m t é ž , p ř e t i š t ě n v P e t r o h r a d ě r. 1893. V i z rpuóoedoe e uHocmpaHHux jiumepamypax. IIojiHoe c o Ď p a m i e coqimeHHH A . C. rpnooenoBa, T. 2, nofl pefl. H C npHMeiaHHHMH H . K . IlHKcaHOBa, A H C C C P , CII6. 1913, c. 293—300. — K , Gribojedov, Gore ot uma, L u m í r 11, 1861, str. 1166—8, 1190-2. Z a v ě t š i n u b i b l i o ­ g r a f i c k ý c h ú d a j ů o ohlasu Gribojedova u n á s d ě k u j i b i b l i o g r a f i c k é m u o d d ě l e n í Ú s t a v u j a z y k ů a literatur v Praze; stať si v š a k nečiní n á r o k ů na p l n é v y č e r p á n í všech materiálů.

142

DANUŠE KSICOVA

4

z a t í m nic z n á m o . A n i jedno z t ě c h t o t l u m o č e n i nebylo v y d á n o , s t e j n ě jako p r v n í varianta p ř e k l a d u B . S c h n a b e l a - K a l e n s k é h o , jak si u k á ž e m e d á l e . Je z a j í m a v é , že na Slovensku vyšel p ř e k l a d H o ř e z rozumu od J á n a L e S k a v č a s o p i s e Sokol j i ž r. 1876. V tomto p ř í p a d ě se tedy č e s k é p ř e k l a d a t e l s t v í opozdilo za s l o v e n s k ý m t é m ě ř o d v a ­ cet let, o n ě m e c k é m a p o l s k é m ani n e m l u v í c . P r v n í č e s k ý p ř e k l a d b y l totiž otištěn až v p o l o v i n ě d e v a d e s á t ý c h l e t Bez znalosti textu je dnes t ě ž k o usuzovat, zda d ř í ­ vější pokusy nebyly otištěny pro n í z k o u k v a l i t u , nebo proto, že n e n a š l y nakladatele. Jak F r a n t i š e k Šebek, tak zvláště Coelestin F r i c b y l i totiž l i t e r á r n ě i p ř e k l a d a t e l s k y činní, t a k ž e jistou erudici m ě l i n e p o c h y b n ě . I tak o v š e m m o h l i na ú s k a l í c h G r i b o j e dovovy komedie ztroskotat. Vysvětlení, p r o č nebyl z á j e m o p ř e k l a d t é t o satiry již v p r v n í p o l o v i n ě 19. století, k d y se u n á s o Gribojedovovi již dosti psalo, je p r a v d ě p o ­ d o b n ě t ř e b a hledat nejen v n e d o s t a t e č n é vyspělosti č e s k é h o s c é n i c k é h o jazyka, ale i v s a m é m obsahu Gribojedovovy satiry, k t e r á b y l a asi pro svou s p o l e č e n s k o u anga­ žovanost č e s k é m u č t e n á ř i mnohem v z d á l e n ě j š í nežli r o m a n t i c k é p r á c e P u š k i n o v y a Lermontovovy, k t e r é se tehdy p ř e k l á d a l y . J i s t ý m s v ě d e c t v í m jsou t a k é z k u š e n o s t i s n e z d a ř i l ý m u v e d e n í m M o l i ě r o v a Misantropa v Praze, o n ě m ž psal J a n Neruda roz­ h o ř č e n o u recenzi do N á r o d n í c h listů 5. ledna 1866. B e z p r o s t ř e d n í m popudem k i n t e n z i v n ě j š í m u z á j m u č e s k ý c h p ř e k l a d a t e l ů o H o ř e z rozumu b y l j u b i l e j n í rok 1895, k d y uplynulo sto let od Gribojedovova n a r o z e n í . N a p ř e k l a d u komedie tehdy pracovali s o u b ě ž n ě dva čeští p ř e k l a d a t e l é : F r a n t i š e k T á ­ borský, k t e r ý m ě l smlouvu s n a k l a d a t e l s t v í m Č e s k é akademie, a Boleslav K a l e n s k ý (vl. j m . Schnabel), k t e r ý p ř e k l a d v y d a l t é h o ž roku v l a s t n í m n á k l a d e m . Tato p r á c e K a l e n s k é h o b y l a v l a s t n ě již jeho d r u h ý m pokusem, jak v y p l ý v á z jeho dopisu adreso­ v a n é h o T á b o r s k é m u . P r o t o ž e tento list v y s v ě t l u j e , za j a k ý c h okolností K a l e n s k ý p ř e ­ k l á d a l , citujeme jej c e l ý : 5

S l o v u t n ý pane

profesore!

Již před lety obíral jsem se dosti pilně „Hořem z rozumu", přeloživ je — ovSem ha­ nebně — pro vlastni zábavu. Předloni, vida, ie u nás vzdor blížící se sté ročnici na­ rozenin Gribojedových panuje stálá netečnost, jako celou dobu před tím, umínil jsem si seznámiti české čtenářstvo s jeho komedií. .floře z rozumu" přeložil jsem podruhé. Maje práci za dozoru svého učitele propracovanější, chtěl jsem ji odevzdati v „České akademii" pro Sborník světové poezie. Mluvě o věci té s příznivcem svým panem Drem C. Zíbrtem, dověděl jsem se, Že Vám, slovutný pane profesore, byl Českou Akademií překlad Hoře z rozumu svěřen. Vydav na práci svou — jednak pořízením pramenů, jednak výlohami pro učitele — značné peněžní oběti, nechtěl jsem pokus svého překladu již odhoditi. Odhodlav se k poslední oběti, vydal jsem Hoře z rozumu sám. Nakladatele bych nenašel, proto jsem jej ani nehledal. Výtisk svého překladu osměluji se Vám, slovutný pane profesore, věnovati. Práce má nebude zajisté bez četných vad. Vím však, že na základě nedostatků jednoho pře­ kladu možno p ř í š t í m u překladateli vlastní práci zdokonaliti, jiné přednosti originálu lépe postihnouti a vzoru lépe se přibližiti, a to je hlavní věcí. Mám tedy to neskromné vědomí, že práce má není bezúčelnou. Jen studiu o Gribojedovovi zcela oddán, potěším se nejvíce, bude-li překlad Váš, slovutný pane profesore, vysoko nad mým. A to zajisté bude. Cítím sám, že poměr můj k Vám je nyní dosti choulostivý. Já chtěl však jen ukázati, že vzdor zdánlivé netečnosti, jsou u nás v ústrani lidé, kteří majíce smyslu pro přezíraná vynikající díla cizí, hlavně slovanská, jsou schopni též hmotných obětí z lásky k takovým pracím.

4

5

Slovnífc n a u č n ý 1861, d. 3, str. 491—2. „Gore ot uma", veselohra od Gribojedova, Světozor 5, 1871, č. 36, str. 428. — Š e b e k F r a n t i š e k , O t t ú v slovník n a u č n ý 1906. d. 24, str. 570—1. — Č e s k é besedy 1, 1885, č. 1, str. 6. — Coelestin U p o s l a v F r i c , O t t ů v slovník n a u č n ý 1895, d. 9, str. 699—700. Rozum spósobil nehody, posl. J a n L—a, Sokol 1876, str. 46-52, 84—90, 106—115, 135-141.

143

RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVA V ČESKEM PROSTŘED!

Prosím Vás tedy, slovutný pane profesore, byste mi své jednání a výtisk mého překladu laskavě přijmouii ráčil. S nejhlubSí

úctou

jinak

nezazlíval

oddaný Boleslav Schnabel, expeditor Matice České

6

Praha, 18. záři 1895

Boleslav S c h n a b e l - K a l e n s k ý (1867—1913) se stal autorem p r v n í h o t i š t ě n é h o č e s k é h o p ř e k l a d u H o ř e z rozumu. V e své d o b ě b y l z n á m p ř e d e v š í m jako h u d e b n í k r i t i k , p r o p a g u j í c í u n á s ruskou hudbu. Studoval t a k é j a z y k y a literaturu, z v l á š t ě ruskou. Jeho h l u b o k ý o d b o r n ý z á j e m o n i je o s t a t n ě p a t r n ý i ze dvou r o z s á h l ý c h stu­ dií o Gribojedovovi, v z n i k l ý c h s o u b ě ž n ě s p ř e k l a d e m , k n i m ž se j e š t ě v r á t í m e . P ř e ­ klad Kalenského měl vcelku p r ů m ě r n o u úroveň a vzbudil poměrně malý zájem č e s k é k r i t i k y . Zato se o n ě m v e l m i p o c h v a l n ě vyslovuje P . Z a b o l o t s k i j ve s v é b i b l i o g r a f i c k é studii rpn6oeHOB y CJIHBHH, kde o c e ň u j e t a k é d ů k l a d n o u ú v o d n í stu­ d i i K a l e n s k é h o a p ě k n é v y d á n í . V š í m á s i v š a k i n ě k t e r ý c h n e d o s t a t k ů tohoto p ř e ­ kladu — především rusismů: 7

8

„IlepeBOfl 6. KaneHCKoro OTjiHiaeTCH HOJIHOTOH, 6JIU30CTI>IO K nofljmHHHKy, npn qeM Ha6jiK)flaeTCH HepeflKO HaJintHocrb pyccaaMOB TBM, rae MOWHO 6MJIO 6H nofloSpaTb H neincKHe BUpaXCeHHH HJIH OĎOpOTbI." 9

S o u b ě ž n ě s K a l e n s k ý m p ř e k l á d a l H o ř e z rozumu F r a n t i š e k T á b o r s k ý . Jeho p r á c e b y l a v š a k posléze p ř e r u š e n a a tak ke k n i ž n í m u v y d á n í p ř e k l a d u došlo až ve t ř i c á t ý c h letech. " Č e s k á akademie z ř e j m ě t l u m o č e n í T á b o r s k é h o chystala r o v n ě ž ke Gribojedbvovu v ý r o č í v r. 1895, k t e r é p o d n í t i l o T á b o r s k é h o i k tomu, aby se G r i bojedovovou tvorbou z a b ý v a l l i t e r á r n ě h i s t o r i c k y , jak o tom svědčí jeho studie, o t i š ­ t ě n á r. 1895 v H e r b e n o v ě Č a s u . Dokladem toho, že T á b o r s k ý m ě l v p o l o v i n ě deva­ d e s á t ý c h let část s v é h o p ř e k l a d u hotovu, je o b s á h l á studie J i ř í h o P o l í v k y z r . 1895, o t i š t ě n á v N a š í d o b ě , kde je p o u ž i t o u k á z e k z p ř e k l a d u T á b o r s k é h o . O tom, jak k t é t o s p o l u p r á c i došlo, d o v í d á m e se z korespondence J i ř í h o P o l í v k y s F r a n t i š k e m T á b o r ­ s k ý m (léta 1894—1895). Jde celkem o šest P o l í v k o v ý c h d o p i s ů , v nichž se český lite­ r á r n í historik obraci na T á b o r s k é h o s prosbou, zda by m o h l použít jeho p ř e k l a d u komedie, o n ě m ž se d o z v ě d ě l p r á v ě z o b á l k y S b o r n í k u s v ě t o v é poesie. Dopisy jsou 1

11

12

13

6

7

6

Srov. p o z ů s t a l o s t F r . T á b o r s k é h o , L i t e r á r n í a r c h í v P a m á t n í k u n á r o d n í h o p í s e m n i c t v í v Praze. Je to jednak p a d e s á t i s t r á n k o v á ú v o d n í studie k jeho p ř e k l a d u : Hoře z rozumu, jeho vznik, původce, umělecká cena a význam v básnictví ruském, P r a h a 1895, jednak časopisecká studie: Bohuslav S n á b 1, Alexandr Sergejevič Gribojedov, Národní listy 35, 1895, č. 15, 15. 1., str. 1; č. 18, 18. 1., str. 1; č. 21, 21. 1., str. 1; č. 23, 23. 1., str. 1-2. Vyšly jen t ř i n e p ř í l i š o b s á h l é k r i t i k y : T., Gribojedov A. S., Hoře z rozumu, N á r o d n í divadlo 3, 1896, č. 11, str. 1041. — S., A. S. Gribojedov, Hoře z rozumu, Cech 27, 1895, č. 241, str. 3. - Q u i d o B e a t u s , Hoře z rozumu, V l a s t 12, 1895, str. 198-199. A u t o r t é t o recenze n e s p r á v n ě u v á d í , že k r o m ě p ř e k l a d u B . K a l e n s k é h o , k t e r ý posuzuje, v y š l o t a k é n á k l a d e m C A t l u m o č e n í F r . T á b o r s k é h o . Tento o m y l v z n i k l p r a v d ě p o ­ dobně z neporozumění poznámce v předmluvě B. Kalenského. O exis­ tenci p ř e k l a d u B . K a l e n s k é h o — a n i ž jej hodnotí — zmiňuje se také Fr. Sekanina ve své recenzi Veverova překladu, Národní politika 1913, č. 183 a Otokar F i s c h e r v r e f e r á t e o p ř e d s t a v e n í H o ř e z rozumu v divadle na Vinohradech, N á r o d n í listy 58, 1918, č. 11, 12. 1. Z r e c e n z e n t ů v i n o h r a d s k é h o p ř e d ­ s t a v e n í se o K a l e n s k é m p o m ě r n ě n e j v í c e rozepisuje n e z n á m ý recenzent, v y s t u p u j í c í pod šifrou n , Z v o n 18, 1918, str. 237-8. ') II. 3a6ojiOTCKHH, rpuóoedoe y cjiaexH, IIojiHoe co6paHHe eoíHHeHHŮ A . C. TpHSoeflOBa, T. 2, Cn6. 1913, c. 295. A . S. G r i b o j e d o v , Hoře z rozumu, přeložil F r . T á b o r s k ý , P r a h a 1932. F. F., A. S. Gribojedov, Cas 1895, str. 84—86. J i ř í P o l í v k a , A. S. Gribojedov, N a š e doba 2, 1895, str. 707-14, 769-76, 874-90, 990-998. Srov. pozůstalost F r . T á b o r s k é h o , L i t e r á r n í a r c h í v , P r a h a .

10 1 1

, 2

1 3

144

DANUŠE K.SICOVA

z a j í m a v é i proto, že dokládají, jak oba a u t o ř i spolupracovali. P o l í v k a si často p ř í m o o b j e d n á v a l p ř e k l a d u r č i t ý c h p a r t i í , k t e r é mu j e š t ě c h y b ě l y pro dokumentaci textu. Z toho je tedy p a t r n é , že T á b o r s k ý v t é d o b ě asi s p r a c í teprve začínal. N ě k t e r é části v š a k m ě l p r a v d ě p o d o b n ě již hotovy, proto asi P o l í v k a pro svou stat v y b í r a l jenom u k á z k y z p r v n í c h dvou dějství komedie. P ř í č i n o u toho, že T á b o r s k ý s v ů j p ř e k l a d ne­ d o k o n č i l v d o b ě , kdy nad n í m počal pracovat, m ů ž e b ý t jednak to, že se i n t e n z í v n ě z a b ý v a l p ř e k l a d y z Lermontova, '' jednak to, že jej r. 1895 p ř e d e š e l s v ý m p ř e k l a d e m komedie Boleslav K a l e n s k ý a že T á b o r s k ý další p r á c i nad H o ř e m z rozumu p ř e r u š i l s o d h o d l á n í m , že v ní bude p o k r a č o v a t , až vyjde p r v n í k r i t i c k é v y d á n í Gribojedovova díla. M ů ž e m e tak usuzovat jednak z o b d o b n é situace, k t e r á z a v i n i l a o p o ž d ě n é v y d á n í t ř e t í h o svazku p ř e k l a d ů z L e r m o n t o v a , jednak z p o z n á m k y k doslovu k H o ř i z ro­ zumu, v níž T á b o r s k ý u v á d í , že p ř e k l á d a l podle v y d á n í Piksanovova, k t e r é v y c h á z e l o v letech 1911—1917 ( d r u h ý díl, v n ě m ž je o t i š t ě n a komedie, vyšel r. 1913). M e z i t í m v š a k byl v y d á n r. 1913 j e š t ě jeden p ř e k l a d , t e n t o k r á t z pera F r a n t i š k a V e v e r a — a to mohlo b ý t p ř í č i n o u toho, že T á b o r s k ý p r á c i nad z a p o č a t ý m p ř e k l a d e m opět odsunul, aby se k ní v r á t i l až koncem d v a c á t ý c h let snad v souvislosti s t l u m o č e n í m Lermontovova dramatu M a š k a r n í ples. Jak je p a t r n é z P o l í v k o v ý c h dopisů, v nichž si bada­ tel p ř í m o o b j e d n á v á u r č i t é verše, n e m ě l T á b o r s k ý p r a v d ě p o d o b n ě p ř e l o ž e n o v deva­ d e s á t ý c h letech o mnoho více, n e ž bylo u v e ř e j n ě n o v Naší době. P ř e s t o v š a k později p ř e k l á d a l t é m ě ř ú p l n ě stejně, jak n á s o tom p ř e s v ě d č u j e s r o v n á n í textu z Polívkovy studie s k n i ž n í m v y d á n í m p ř e k l a d u z r. 1932. Rozdíly mezi o b ě m a re­ dakcemi jsou m a l é . T á b o r s k ý jenom v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h nahradil z a s t a r a l é znění m o d e r n ě j š í m , oč se v ě t š i n o u snažil t a k é p ř i revizi svých p ř e k l a d ů z Lermontova a P u š k i n a . V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h je o p r a v e n ý text dokonce horší nežli p ů v o d n í , jindy způsobuje zlepšení verše jednoho s o u č a s n é ú j m u na v e r š i n á s l e d u j í c í m . K e s t e j n é m u k o n s t a t o v á n í dospěla i N a d ě ž d a S l a b i h o u d o v á ve s v é d i s e r t a č n í p r á c i z r. 1949 Hoře z rozumu a jeho české překlady. K v a l i t a d r u h é verze se v p o d s t a t ě neliší od p r v n í varianty. J e š t ě m é n ě k o r e k t o r s k ý c h z á s a h ů bylo provedeno při p ř e t i s k o v á n í rukopisu k n i ž n í h o v y d á n í , k t e r ý se zachoval v pozůstalosti T á b o r s k é h o . Jde jenom o několik ojedinělých ú p r a v , v ě t š i n o u inverzí, či o z á m ě n y j e d n o t l i v ý c h slov, k t e r é celkovou ú r o v e ň p ř e k l a d u nijak n e m ě n í . Je to z ř e j m ý doklad toho, že T á b o r s k ý se jako p ř e k l a d a t e l p ř e s t a l vyvíjet n ě k d y koncem d e s á t ý c h let. Jeho p ř e k l a d H o ř e z rozumu t r p í ř a d o u n e d o s t a t k ů , p ř e d e v š í m p ř e m í r o u r u s i s m ů , k t e r ý c h u n ě h o najdeme snad j e š t ě více než u K a l e n s k é h o . L a p i d á r n í styl Gribojedovovy komedie, jejíž vtip a š a r m spočívá p ř e d e v š í m v j a z y k o v é m m i s t r o v s t v í , b y l pro T á b o r s k é h o z ř e j m ě t ě ž k ý m p r o b l é m e m , k t e r ý se mu n e p o d a ř i l o zdolat. D o k l a d e m je i to, že p ř e k l a d v z n i k l až t é m ě ř čtyřicet let poté, kdy jej chtěl T á b o r s k ý p ů v o d n ě realizovat. S o u d o b á k r i t i k a v š a k p ř e s t o p ř i j a l a p ř e k l a d T á b o r s k é h o velmi p o c h v a l n ě , a to nejen v d e v a d e s á t ý c h letech, kdy jej P o l í v k a charakterizuje ve s v é studii jako v ě r n é t l u m o č e n í , ale i p o č á t k e m t ř i c á t ý c h let, kdy jeho k v a l i t y vysoce vyzvedl Julius Heindenreich, p ř e s v ě d č e n ý o tom, že T á b o r s k ý da­ leko předčil oba p ř e d c h o z í p ř e k l a d a t e l e . O b d o b n ě k l a d n é h o ocenění se dostalo T á b o r ­ s k é m u i z úst v ý z n a m n é h o r u s k é h o l i t e r á r n í h o historika, p ů s o b í c í h o v m e z i v á l e č n é době na K a r l o v ě u n i v e r s i t ě — E v ž e n a L j a c k é h o , k t e r ý mu v dopise z 20. listopadu 1932 d ě k u j e za p ř e k l a d Gribojedovovy komedie ( T á b o r s k ý m u ho p r a v d ě p o d o b n ě zaslal). Jak je patrno z t ě c h t o příznivých ohlasů, m ě l a škola p ř e s n é h o p ř e k l a d u ve t ř i c á t ý c h letech j e š t ě své p e v n é pozice. 1

15

10

17

18

19

20

''• V r. 1892 a 1895 vyšly p r v n í dva svazky jeho p ř e k l a d ů z M . J . L e r m o n t o v a , Básně., díl. I.—II. M . J . L e r m o n t o v , Básně, díl III, P r a h a 1918. V i z t a k é D . K š i c o v á, Překlady Františka Táborského z poezie M. J. Lermontova ve vývoji našeho překladatelstvi, S b o r n í k p r a c í filosolické fakulty b r n ě n s k é university, 1961, D 8, str. 33—72.

1 5

14

1 7 1 8 1 9

2 0

IIojiHoe coópaHue

coHUHenuu A.

C. rpučoedoea,

T. 2, noa.

peA- H C npiiMCMaHHRMii H . K

n i f K c a H O B a , A H , CI16. 1913, c. 36. T á b o r s k ý toto v y d á n í vlaslnil. A . S. G r i b o j e d o v, Hoře z rozumu, přeložil F r . V e v e r, P r a h a 1913. M . J . L e r m o n t o v , Maškarní ples, přeložil F r . T á b o r s k ý , P r a h a 1929. J . H c h ( H e i d e n r e i c h ) , Gribojedov po třetí v češtině. L i d o v é noviny 17. 2. 1933, str. 9. Heidenreich se zde d o p o u š t í omylu, k d y ž t v r d í , že p ř e k l a d T á b o r s k é h o m á t a k é časové p r v e n s t v í ; ale to n e p o c h y b n ě p a t ř í K a l e n s k é m u . — Z p r á v u o v y ­ d á n í p ř e k l a d u T á b o r s k é h o otiskl Zvon 33, 1932—33, str. 99. V i z pozůstalost F r . T á b o r s k é h o , L i t e r á r n í archív, Praha.

145

RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ

T á b o r s k é h o p ř e d e š e l ještě jeden p ř e k l a d a t e l . B y l j í m F r a n t i š e k V e v e r (vlastním j m é n e m V e v e r k a , 1870—1917), autor ř a d y n e p ř í l i š z d a ř i l ý c h p o v í d e k a r o m á n ů z vo­ j e n s k é h o p r o s t ř e d í . P r o t i K a l e n s k é m u b y l dosti z k u š e n ý m p ř e k l a d a t e l e m . T l u m o č i l soudobou charvntskou p r ó z u a poezii i p o v í d k y a novely r u s k ý c h a u t o r ů 19. století. Jeho v ý b ě r v š a k nebyl d o b r ý . Z a m ě ř o v a l se v ě t š i n o u na autory d r u h é h o a ž t ř e t í h o ř á d u , jejichž dílo zcela zapadlo (srov. n a p ř . S. N . F l a k s i n , K . M . S t a ň u k o v i č , A . K . Michajlov, N . A . L e j k i n aj.). J e h o v o j e n s k á profese (sloužil jako setník, později b y l p o š t o v n í m ú ř e d n í k e m ) se podle S l a b i h o u d o v é odrazila ve v ě t š í m s p á d u p ř e k l a d u . H u m o r i s t i c k é n a d á n i , k t e r é projevil v t a k o v ý c h p o v í d k á c h jako V županu a stejnokroji, u m o ž n i l o m u s l u š n ě přeložit n ě k t e r á v t i p n á m í s t a . Pracoval v š a k v e l m i p o v r c h n ě , k v a ­ lita jeho r ý m ů je nízká, jeho slovník je c h u d ý . R a d u o m y l ů a n e p ř e s n o s t í nalezneme i v jeho k r á t k é p ř e d m l u v ě . P r o t i K a l e n s k é m u je jeho p ř e k l a d m é n ě pečlivý, a v š a k obratnější. B y l z ř e j m ě u r č e n pro jeviště, k a m b y l t a k é uveden p ě t let po otištění. K o ­ medii tehdy nastudoval V á c l a v V y d r a v M ě s t s k é m divadle n a K r á l o v s k ý c h V i n o h r a ­ dech. P r e m i é r a b y l a 10. ledna 1918. Z . S l a b i h o u d o v á u v á d í , že h r a m ě l a 13 r e p r í z , což p o k l á d á za d ů k a z m a l é h o ú s p ě c h u . P o r o v n á m e - l i v š a k ú d a j s p r ů m ě r n ý m i počty r e p r í z na N á r o d n í m divadle, m u s í m e konstatovat, že sama tato s k u t e č n o s t by s v ě d č i l a o p r a v é m opaku. V ě t š i n a r u s k ý c h dramat n a s t u d o v a n ý c h v N á r o d n í m divadle, kde byla u n á s n á v š t ě v n o s t bezesporu největší, m á v t ě c h letech v p r ů m ě r u 4—9 r e p r í z . H r a byla tedy naopak p ř i j a t a č e s k ý m p u b l i k e m v e l m i p ř í z n i v ě . N e p o c h y b n ě k tomu p ř i s p ě l a okolnost, že b y l a uvedena na s a m é m k o n c i p r v n í s v ě t o v é v á l k y a že její n á v š t ě v a mohla b ý t c h á p á n a jako d e m o n s t r a t i v n í v y j á d ř e n í p r o r u s k ý c h s y m p a t i í . K r i ­ tika se v š a k v y j a d ř o v a l a o p ř e d s t a v e n í dosti z d r ž e n l i v ě . B y l y v ý h r a d y proti s c é n i c k é m u p r o v e d e n í , proti r e ž i j n í m u pojetí i proti h e r e c k é m u v ý k o n u V á c l a v a V y d r y , k t e r ý h r u režíroval a současně v ní s e h r á l r o l i p l u k o v n í k a S k a l o z u b a . K r i t i z o v á n b y l t a k é příliš rychlý p ř e d n e s v e r š ů , k t e r ý způsobil, že jejich smysl často d i v á k ů m u n i k a l . Tento ne­ dostatek b y l sice v ý h r a d n ě p ř i č í t á n na v r u b h e r c ů m , ale v p r a v d ě b y l z v e l k é části zaviněn p ř e k l a d a t e l e m . I k d y ž v ě t š i n a k r i t i k , jak z doby b e z p r o s t ř e d n ě po k n i ž n í m v y ­ d á n í v roce 1913, tak v souvislosti se s c é n i c k ý m p r o v e d e n í m komedie, b y l a Veverovu p ř e k l a d u velmi p ř í z n i v á , ozvaly se t a k é hlasy z á p o r n é , poukazující na n í z k o u ú r o v e ň Veverova jazyka, k t e r á mnohdy způsobila z a m l ž e n í nebo p o s u n u t í v ý z n a m u . P ř e s t o v š a k byl ú r y v e k z Veverova p ř e k l a d u otištěn č a s o p i s e c k y j e š t ě v r. 1922. T é h o ž roku bylo H o ř e z rozumu h r á n o v P r a z e znovu, t e n t o k r á t v š a k v o r i g i n á l e . B y l o to p ř e d s t a 21

22

23

24

23

26

2 1

2 3

2 3

2 4

25 2 6

Srov.: H . D o 1 e ž i 1, A . M . P í š a, Soupis repertoáru Národního divadla v Praze 1881—1935, P r a h a 1939. M e z i n e j ú s p ě š n ě j š í r u s k é hry do t é doby p a t ř i l G o g o l ů v R e v i ­ zor, j e n ž b y l v letech 1901—9 uveden 23krát a v letech 1911—14 13krát, a a k t o v k a V . A . K r y l o v a M e d v ě d n á m l u v č í m , p r o v e d e n á v letech 1889—1893 21krát, v letech 1896-1901 16krát. A n t o n í n B e r n á š e k , Gribojedov, Hoře z rozumu na M ě s t s k é m divadle v i n o h r a d ­ ském, N á r o d 2, 1918, č. 3, str. 39. Srov.: N . , A . S. G r i b o j e d o v , Hoře z rozumu, přeložil Fr. Vever, N e r u d a 2, 1913, 31. 4. - G . W. (Gustav W i n t e r ) , P r á v o l i d u 22, 1913, č. 252, str. 1, 14. 9. - F r . S e k a n i n a , N á r o d n í p o l i t i k a 1913, č. 183. — V i z t a k é II. 3 a 6 o j i o T C K i i ň , CjraBHHCKHC WsnecTiiH 1913, J\s 40, c. 570—1. N a p ř . K a r e l M . K l o s v Ž e n s k ý c h listech 46, 1918, č. 2, str. 13-14 jej charakte­ rizuje jako „velmi s v ě d o m i t ý a z d a ř i l ý p ř e k l a d " . — jv. ( V o d á k ) -.Stará veselohra ruská, Lidové noviny 26, 1918, 15. 1., str. 2. — O s t a t n í referenti se o p ř e k l a d u nezmiňují. Z a m ě ř u j í se jen na charakteristiku komedie a j e j í h o s c é n i c k é h o a he­ r e c k é h o p r o v e d e n í . Srov.: M . M a j e r o v á , 2 e n s k ý s v ě t 22, 1918, str. 56—57. — K (F. V . K r e j č I), P r á v o l i d u 27, 1918, č. 11, str. 1-2. - F. O t. (Otokar F i s c h e r ) , N á r o d n í listy 58, 1918, č. 11, 12. 1. - B i b i e n a , Cech 43, 1918, č. 12, str. 2. - M a r i e H e n n e r o v á , K m e n 1, 1917-18, č. 49, str. 5, 17. 1. - Ot. J a k o u b e k , V l a s t 34, 1917-18, str. 252. - S c ; Volné slovo 25, 1918, č. 3. s. 2, 19. 1. - H a n u š J e l í n e k Hoře z rozumu, i n : s b o r n í k S p r v n í h o b a l k ó n u , P r a h a 1918, str. 153—6. )*\, A. S. Gribojedov, Hoře z rozumu. Z v o n 18, 1918, str. 237—8. A . S. G r i b o j e d o v , Z komedie „Hoře z rozumu", V e n k o v 17, 1922, č. 43. str. 13. Jde o monolog Č a c k é h o ze 3. j e d n á n í .

146

DANUSK KSICOVA

v e n í r u s k ý c h s t u d e n t ů ve p r o s p ě c h h l a d o v ě j í c í c h v Rusku, u s p o ř á d a n é 8. k v ě t n a 1922 ve Stavovském divadle. Z m i m o p r a ž s k ý c h scén uvedla Gribojedovovu komedii p o p r v é o l o m o u c k á č i n o h r a 7. ř í j n a 1933 v režii O l d ř i c h a S t i b o r a . N e b y l o to v š a k p ř e d s t a v e n í příliS zdařilé. K r i t i k a m u v y t ý k a l a s p ě š n é n a s t u d o v á n í , n e v h o d n é h e r e c k é o b s a z e n í a Spatný p ř e d n e s v e r š ů . M n o h e m větší k u l t u r n í u d á l o s t í b y l o n a s t u d o v á n í komedie v N á r o d n í m divadle za p o h o s t i n s k é r e ž i e N . N . J e v r e j n o v a 29. listopadu 1935 ke 140. výročí Gribojedovova n a r o z e n í . U t é t o příležitosti se t a k é k o n a l a s l a v n o s t n í p ř e d n á š k a J i ř í h o H o r á k a na filosofické f a k u l t ě K a r l o v y university za p ř í t o m n o s t i v l á d n í c h č i n i t e l ů a p o t é pro v e d e n í a herce N á r o d n í h o d i v a d l a ve z k u š e b n í síni M á n e s a . S l a v n o s t n í v e č e r u s p o ř á d a l i S l o v a n s k ý ú s t a v . B y l o r o v n ě ž o t i š t ě n o interview s N . N . Jevrejnovem, vysvětlující jeho režijní z á m ě r y , a v ů b e c , jak konstatoval J i n d ř i c h V o d á k , bylo u v e d e n í komedie p ř e d e m n á l e ž i t ě p ř i p r a v e n o t i s k e m . J a k o textu bylo t e n t o k r á t p o u ž i t o V e v e r o v a p ř e k l a d u v kombinaci s t l u m o č e n í m T á b o r s k é h o . S l a b i h o u d o v á m y l n ě u v á d í , že tato verze v z n i k l a za s p o l u p r á c e obou a u t o r ů . Nebylo to m o ž n é , nebot Vever v t é doběl již d á v n o nežil. N e z d á se, ž e by ú p r a v y p r o v á d ě l s á m T á b o r s k ý . Podle toho, jak mechanicky jsou s p o j o v á n y partie z j e d n o t l i v ý c h p ř e k l a d ů , a n i ž by se přihlíželo k jejich j a z y k o v ý m k v a l i t á m , bylo by m o ž n o usuzovat, že s velkou p r a v d ě p o d o b n o s t í jde o p r á c i dramaturgovu. N a s v ě d č u j e tomu i tato okolnost: v p o z ů s t a l o s t i T á b o r s k é h o se nezachovalo nic, co by potvrzovalo, ž e se n a n o v é v a r i a n t ě n ě j a k podílel. V y m y k a l o by se to i z jeho p ř e k l a d a t e l s k é a b á s n i c k é praxe, v níž nenajdeme nic o b d o b n é h o . Tato verze b y l a r o z m n o ž e n a pouze s t r o j o v ý m p ř e p i s e m a b y l o j í u ž i t o v ý h r a d n ě pro s c é n i c k é p r o v e d e n í . T i s k e m vyšel jenom ú r y v e k tohoto p ř e k l a d u až po v á l c e ve S v ě t ě s o v ě t ů . N e z n á m ý upravovatel se sice snažil zbavit text k n i ž n o s t i a stylistických neo b r a t n o s t í a vad, jichž je dost v obou p ř e k l a d e c h , pracoval v š a k z ř e j m ě p ř í l i š z b ě ž n ě a mechanicky, n e ž aby m o h l s v é m u ú k o l u p l n ě d o s t á t K l o u b i l text po jednom či n ě k o l i k a verších, tu od jednoho, tu od d r u h é h o p ř e k l a d a t e l e . N ě k d e s á m p o z m ě n i l n ě j a k ý v ý r a z nebo vazbu. V e snaze po větší p ř i r o z e n o s t i r a d ě j i p o r u š o v a l r ý m o v o u strukturu: srov­ nejme n a p ř . V e v e r : Sofja: J d ě t e ! Den d l o u h ý bez v á s trvat bude v ě č n ě (str. 21). T á b o r ­ s k ý : L í z á : B ů h s v á m i ! Pustte už ty ruce (str. 12), m í s t o Veverova v e r š e : Tak sbohem, p u s ť t e r u k u slečně. (Tato ú p r a v a b y l a provedena d o d a t e č n ě t u ž k o u asi v p r ů b ě h u stu­ dia). N a n ě k o l i k a m í s t e c h se upravovateli s k u t e č n ě p o d a ř i l a z m ě n a k lepšímu, k d y ž n a p ř í k l a d m í s t o n e v h o d n é h o dialektismu, k t e r ý T á b o r s k ý zcela n e ú s t r o j n ě v l á d á do úst Famusovovi, užil p ř i r o z e n ě j š í h o p ř e k l a d u V e v e r o v a : T á b o r s k ý : Éh, děvčico, éh, j a k á nezbeda ty (str. 19), V e v e r : T y č t v e r á c k o , tos n a s t r č i l a pro m ě ? (str. 17). P o ­ d o b n ě odstranil upravovatel i n ě k t e r é rusismy (např. z a v ř e n i m í s t o z a p ř e n i ) . R a d a o b d o b n ý c h nebo i m a r k a n t n ě j š í c h l a p s ů m u v š a k unikla. T a k n a p ř í k l a d ponechal zcela beze z m ě n y r ý m o v é v y c p á v k y — autorem v ě t š i n y z n i c h je T á b o r s k ý —, ačkoli m o h l užít v t i p n ě j i p ř e l o ž e n ý c h m í s t v textu V e v e r o v ě . V ý s l e d k e m této ú p r a v y b y l tudíž mechanicky u t v o ř e n ý k o n g l o m e r á t , k t e r ý po s t r á n c e p ř e k l a d a t e l s k é n e p ř i n e s l naprosto nic n o v é h o . V ě t š í h o s p á d u hry se režie s n a ž i l a d o s á h n o u t n ě k t e r ý m i š k r t y a z k r a c o v á n í m . Atraktivnost p ř e d s t a v e n í b y l a zajištěna jednak h o s t o v á n í m z n á m é h o 27

28

39

30

2 7

2 8

2 0

3 0

V c i t o v a n é m Soupisu repertoáru Národního divadla v Praze 1881—1935 je uvedeno omylem, že komedii provedl 8. 5. 1922 sbor R u s k é h o k o m o r n í h o divadla za režie S. V . S t ř e n k o v s k é h o . Z d e n n í h o tisku je z ř e j m é (srov. N á r o d n í listy 1922, č. 124, str. 4, č. 125, str. 2, č. 126, str. 4), že e m i g r a n t s k é R u s k é k o m o r n í divadlo, k t e r é p ů s o bylo r. 1922 již druhou sezónu ve Š v a n d o v ě divadle v Praze, h r á l o až 9. 5. 1922, n i k o l i v š a k komedii Gribojedova, a v š a k d r a m a L . A n d r e j e v a D n y n a š e h o života. B . N . , Oiomoucícd činohra. M o r a v s k é n á r o d n í osvobození 10, 1933, č. 238, str. 6, 11. 10. S a v i , Jak má být vypraveno Hoře z rozumu? V e n k o v 1935, č. 275, str. 6, 26. 11. — M i n o v, Před premiérou Hoře z rozumu. N á r o d n í osvobození 12, 1935, č. 275, str. 6, 26. 11. — y, Profesor Jiří Horák z Karlovy university o Hoři z rozumu, České slovo 27, 1935, č. 257, str. 4, 7. 11. — Gribojedovův večer k slavnostnímu představení v Národním divadle, Jas 9, 1935, č. 52, str. 14. — J . B e č k a, Grtbojedowovsfcé Hus­ ito, N á r o d n í listy 75, 1935, č. 325, 27. 11. S v ě t sovětů 9, 1946, č. 2, str. 11. — Rukopis m á v podtitulu jen toto o z n a č e n í : „Text podle p ř e b á s n ě n í F r . T á b o r s k é h o a F . Vevera". J e d i n ý e x e m p l á ř t é t o ú p r a v y s re­ žijními p o z n á m k a m i se zachoval v a r c h í v u č i n o h r y N á r o d n í h o d i v a d l a v Praze.

RECEPCE A. S. GRIB O JEDOVÁ V ČESKEM PROSTfIEDl

147

r u s k é h o r e ž i s é r a , žijícího od p o č á t k u d v a c á t ý c h let ve F r a n c i i , jednak v ý b o r n ý m o b s a z e n í m . (Famusova h r á l V . V y d r a , Sof ju J . S e j b a l o v á , M o l č a l i n a J . Pivec, Č a c k é h o Z . Š t ě p á n e k , h r a b ě n k u - b a b i č k u A . N e d o š í n s k á , Chlestovovou R . N a s k o v á , Repetilova H . Haas atd.). V e š k e r á snaha h e r c ů v š a k nemohla z a k r ý t jazykovou zastaralost textu a n e š ť a s t n é z k o m b i n o v á n í dvou p ř e k l a d ů , což t e n t o k r á t konstatovala k r i t i k a zcela o t e v ř e n ě . M a l o u péči o j a z y k o v ý projev z a v i n i l a i s k u t e č n o s t , že r u s k ý režisér nemohl tuto s t r á n k u inscenace dosti d o b ř e posoudit. J i n a k bylo Jevrejnovovo h o s t o v á n í oce­ ň o v á n o s v e l k ý m i sympatiemi jako p r á c e p r ů k o p n í k a m o d e r n í r u s k é r e ž i e a zname­ n i t é h o d i v a d e l n í k a , k t e r ý dovedl v ý s t i ž n ě zachytit charakter r u s k é h o p r o s t ř e d í , i k d y ž m í s t y zacházel až do j i s t é operetnosti. K l a d n ě b y l t a k é hodnocen J e v r e j n o v o v ů v z á m ě r v y t v o ř i t z komedie s a t i r i c k é monodrama v k o m p l e x n í m smyslu, v n ě m ž by v š e c h n y postavy b y l y p ř e d s t a v o v á n y tak, jak je v i d ě l C a c k i j , a tedy s á m autor. J i n d ř i c h V o d á k ve své z a s v ě c e n é recenzi ocenil r o v n é ž r e ž i s é r o v u snahu spojit děj s j e v i š t ě m tak těsně, aby m ě l a k a ž d á postava i s c é n a své v l a s t n í p r o s t ř e d í . Proto rozbil drama do j e d e n á c t i o b r a z ů , v n i c h ž všichni žijí v trojí p o d o b ě : zá z d m i domu, s v ý m o b y č e j ­ n ý m ž i v o t e m i ž i v o t e m d r a m a t i c k é h o děje. P ř í s n ý V o d á k označil tento d i v a d e l n í ve­ čer za „ h v ě z d u s l i b ů " v č e s k é m r e p e r t o á r u . Inscenace m ě l a sedm repríz, což b y l tehdy s t á l e j e š t ě d o b r ý p r ů m ě r . H r á l a se v š a k jenom něco p ř e s d v a m ě s í c e — do 4. ledna 1936. J e d n u z příčin, p r o č b y l a hra p o t é s t a ž e n a , vysvětlil v e l m i l a p i d á r n ě Vincenc Č e r v i n k a k o n s t a t o v á n í m , že po n ě k o l i k a r e p r í z á c h u n á s obvykle dochází k r o z k l í ž e n í . P ř e s v š e c h n y j i s t ě o p r á v n ě n é v ý h r a d y k r i t i k y bylo p ř e d s t a v e n í velkou k u l t u r n í u d á l o s t í s l a v n o s t n í h o charakteru, což dokazuje i široký ohlas č e s k é h o t i s k u . Tento ú s p ě c h souvisel n e p o c h y b n ě se zesíleným z á j m e m české v e ř e j n o s t i o ruskou k u l t u r u v d o b ě p o d e p s á n í s p o j e n e c k é smlouvy se S o v ě t s k ý m svazem. Vítěznou cestu na n a š e j e v i š t ě nastoupilo H o ř e z rozumu a ž v d o b ě p o v á l e č n é , a to především zásluhou nového, tentokrát kolektivního překladu M . M a r č a n o v é , B. M a t h e s i a a Z. N i l i u s o v é , k t e r ý p o p r v é p ř e d s t a v i l Gribojedova v mo­ d e r n í m pojetí. V t é t o p o d o b ě se komedie h r á l a na V i n o h r a d s k é m divadle ke 30. výročí Ř í j n o v é revoluce 7. listopadu 1947 v režii J i ř í h o F r e j k y i na s c é n á c h m i m o p r a ž 31

32

33

34

3 5

3 1

9 2

3 3 3 4

3 5

j v ( J i n d ř i c h V o d á k ) , Divadelní kouzla na Gribojedovu, Č e s k é slovo 27, 1935, č. 278, str. 10, 30. 11. Data j e d n o t l i v ý c h p ř e d s t a v e n í jsou uvedena j a k o p o z n á m k a inspicienta U h r a n a d r u h é s t r a n ě rukopisu H o ř e z rozumu. P o p r e m i é ř e 28. 11. 1935 n á s l e d u j í takto: 29. 11., 2. 12., 6. 12., 11. 12., 22. 12. 1935 a 4. 1. 1936. Srov. t a k é Jaroslav P r o c h á z k a , Generace za Hilarem a Odslrčilem, RozruSené desetiletí Národního divadla. Soupis repertoáru Národního divadla v Praze v sezónách 1935—45, P r a h a 1947, str. 27. Vincenc Č e r v i n k a , Pražská divadla v novém roce, Z v o n 36, 1936, str. 355. K r o m ě v ý š e c i t o v a n ý c h č l á n k ů srov. n a p ř . : M i r o s l a v B u t t e , O d Moliěra ke Gogo­ lovi, N á r o d n í listy 75, 1935, č. 328, str. 5, 30. 11. - j k, A. S. Gribojedov, Hote z ro­ zumu, R u d é p r á v o 16, 1935, č. 279, str. 4, 30. 11. — A . V . (Antonín V e s e l ý ) , Hoře z rozumu, P r a ž s k é noviny 1935, č. 277, str. 4, 30. 11. — K premiéře Gribojedovovy slavné hry Hoře z rozumu v Praze. Podle ruského režiséra N. N. Jevrejnova, P e s t r ý t ý d e n 10, 1935, č. 47, 50, str. 19. — P ř e h l e d c i t á t ů z j i n ý c h českých k r i t i k p ř i n e s l časopis N á r o d n í divadlo 13, 1935—36, č. 6, str. 7—8 pod n á z v e m Hoře z rozumu v di­ vadelní kritice. Cituje v ý r o k y Č e s k é h o slova, P r á v a l i d u , N á r o d n í c h listů, N á r o d n í politiky a Venkova. — Výjev z A. S. Gribojedovovy hry Hoře z rozumu, hrané v Ná­ rodním divadle, Jas 10, 1936, č. 3. — e ž , A. S. Gribojedov, Hoře z rozumu, Cech 60, 1935, č. 49, str. 7, 7. 12. A . S. G r i b o j e d o v , Hoře z rozumu, p ř e l . M . M a r č a n o v á , B . M a t h e s i u s , Z. N i l i u s o v á, P r a h a 1947. Posudky p ř i n e s l a o p ě t ř a d a časopisů. N ě k t e r é z nich si v š í m a j í jak p ř e k l a d u , tak jeho s c é n i c k é realizace. Srov. n a p ř . : H a n a B u d í n o ­ v á , Hoře z rozumu, K u l t u r n í politika 3, 1947, č. 11, str. 6. — O t a P o p p , Lidová k u l t u r a 3, 1947, č. 46, str. 7. — L a d . F i k a r , Tleskáme „Hoři z rozumu", M l a d á fronta 3, 1947, č. 262, str. 5. — B e n j a m í n J e d l i č k a , Od Gribojedova k Leonovu, T v o r b a 16, 1947, str. 924-5. — S l a v o m í r W o l l m a n , Hoře z rozumu, S m ě r 1, 1948, č. 17, str. 13—14. — D t., Gribojedov, Hoře z rozumu, K n i h o v n a 3, 1948, str. 151. — Hoře z rozumu česky, S v ě t sovětů 11, 1948, č. 9, str. 7.

148

DANUŠE KSICOVA

36

s k ý c h . N e j v ě t š í m i u d á l o s t m i b y l a p r a ž s k á inscenace F r e j k o v a a b r n ě n s k á realizace A l š e P o d h o r s k é h o v M a h e n o v ě divadle z 18. ř í j n a 1949. Č a c k é h o tehdy h r á l s ú s p ě c h e m Rudolf J u r d a . N a F r e j k o v ě Inscenaci o c e ň o v a l a k r i t i k a jeho snahu k o ­ medii s p í š e aktualizovat, nežli podat historicky v ě r n ě . T a k n a p ř . podle n á z o r u J i ř í h o H á j k a s p a t ř o v a l Gribojedov v p r o t i h r á č í c h Č a c k é h o ježte hrozivou sílu s t a r é h o světa, z a t í m c o ve F r e j k o v ě p o j e t í p ř i b y l o spíše r y s ů g r o t e s k n í c h a k o m i c k ý c h . Z v l á š t ě z á v ě ­ r e č n á s c é n a tak nabyla „ o b l u d n o s t i a symboličnosti p ř í m o d r t i v é " . Se sympatiemi b y l y p o s u z o v á n y i h e r e c k é v ý k o n y : Sofie J . S t ě p n i č k o v é , C a c k i j V . Smerala, Famusov V . P l a c h é h o či K r e j č ů v Molčalin. V c e l k u bylo p ř e d s t a v e n í hodnoceno jako v e l k ý ve­ č e r d i v a d e l n í poezie. S á m F r e j k a p o k l á d a l Č a c k é h o za ducha tvořivosti, k t e r ý se obje­ vuje p ř i k a ž d é v ý m ě n ě g e n e r a c í . N e z í s k á v á sice n i k d y nic pro sebe, zato v š a k pro celek a pro příští. F r e j k a v i d í v Č a c k é m typ k o n s t r u k t i v n í , t v ů r č í , na rozdíl od tako­ v ý c h d e s t r u k č n í c h p r o j e v ů , j a k é n a c h á z í ve f a m u s o v s k é m c h v á l e n í s t a r ý c h z l a t ý c h č a s ů či v m o l č a l i n o v s k é h o n b ě po k a r i é ř e 1 za cenu h a n d l o v á n í se z á s a d a m i a city. K e 120. v ý r o č í dramatikovy s m r t i v y s í l a l v ú n o r u r. 1949 H o ř e z rozumu v režii F r a n k a Tetaura t a k é československý rozhlas. V p o l o v i n ě p a d e s á t ý c h let se t a k é V B r n ě u v á d ě l a jako j e d i n á h r a z o s t a t n í Gribojedovovy tvorby, k t e r á se k d y u n á s inscenovala. Vdaná nevěsta, n a níž se Gribojedov podílel jako spoluautor. I k d y ž bylo p o v á l e č n é i n s c e n o v á n í H o ř e z rozumu z pera kolektivu v p o r o v n á n í s p ř e d c h o z í m i p ř e k l a d y p o m ě r n ě z d a ř i l é , objevil se již za sedm let p ř e k l a d n o v ý , t e n t o k r á t z pera B o h u m i l a F r a ň k a . K r i t i k a p r á v e m konstatovala, že to b y l p ř e k l a d p l n ě o p o d s t a t n ě n ý , 1 k d y ž p ř e k l a d a t e l m í s t y Mathesiova m i s t r o v s t v í n e d o s á h l . V t é t o p o d o b ě uvedly k o m e d i i o p ě t n ě k t e r é scény m i m o p r a ž s k é * a 18. ú n o r a 1962 j i h r á l o p r a ž s k é R e a l i s t i c k é divadlo v režii K . P a 1 o u š e, což opět v z b u d i l o zaslouženou po­ zornost k r i t i k y . N á z o r y r e c e n z e n t ů na toto p ř e d s t a v e n í se v š a k dosti lišily. Z a t í m c o F r a n t i š e k Č e r n ý ocenil režii K . P a l o u š e v c e l k u se sympatiemi (z h e r e c k ý c h p r o j e v ů se m u líbila p ř e d e v š í m P e š k o v á v eplzodní r o l i h r a b ě n k y C h r j u m i n o v é a C a c k i j v p o d á n í 37

38

30

40

41

3

3 0

J a k o p r v n í m i m o p r a ž s k á s c é n a uvedlo H o ř e z rozumu Mahenovo divadlo v B r n ě 18. 10. 1949 v režii A . P o d h o r s k é h o a s v ý p r a v o u F r . M a l é h o , 3. b ř e z n a 1950 b y l a pre­ m i é r a ve S t á t n í m divadle v L i b e r c i . Srov. DalSi ruský klasik na scéně SDL, S t r á ž severu, L i b e r e c 6, 1950, č. 55. V režii M i r o s l a v a J a n e č k a se h r á l a komedie v K r a j ­ s k é m o b l a s t n í m divadle v H r a d c i K r á l o v é 9. 1. 1953. V i z Josef R o d z, Na Hoři z rozumu, P o c h o d e ň 39, č. 2, str. 8, 9. 1. — E v ž e n D r m o l a , Gribojedov na scéně Krajského o b l a s t n í h o divadla, t a m t é ž , č. 2. str. 8. K o m e d i i uvedlo t a k é Slezské d i ­ vadlo Z d e ň k a N e j e d l é h o v O p a v ě 12. 9. 1965 v p ř e k l a d u B . Mathesia a spol. a v režii Jaroslava K u b á t a . O b r n ě n s k é m p ř e d s t a v e n í srov.: J . B . S v r č e k , K premiéře Gribojedovova Hoře z rozumu, P r á c e 5, 1949, č. 243, str. 13, 16. 10. - j b s. (tentýž), K inscenaci Gribojedovovy komedie Hoře z rozumu, t a m t é ž , č. 248, str. 5, 20. 10. — O p r a ž s k é inscenaci v i z : J i ř í H á j e k , Hoře z rozumu. R u d é p r á v o 28, 1947, č. 283, str. 2, 12. 11. - A M P (A. M . P í š a ) , Večer divadelní poezie, P r á v o l i d u 50, 1947, č. 282, str. 4, 11. 11. P r o č Gribojedov? Proč Hoře z rozumu? P r á c e 3, 1947, č. 256, str. 3, 4. 11. * Realizace nebyla p ř í l i š z d a ř i l á , srov.: Jar. O p a v s k ý , Rozhlas fc výročí A. S. Gribojedova, R u d é p r á v o 1949, č. 36, str. 5, 12. 2. — O. S. (Olga S r b o v á ) , T ý d e n v roz­ hlase. P r á c e 5, 1949, č. 31, str. 8, 6. 2. *• H l a v n í m autorem t é t o l e h k é k o n v e r z a č n í komedie b y l A . A . S a c h o v s k i j , ten v š a k v časové tisni p o ž á d a l své p ř á t e l e A . S. G r i b o j e d o v a a N . I. C h m e l ­ n í c k é h o o n a p s á n í n ě k o l i k a scén. Gribojedov je aujiorem z a č á t k u 2. dějství, což je jedna z nejlepších p a r t i í celé hry. O b r n ě n s k é m p ř e d s t a v e n í srov. Jaroslav M a n ­ d á t , „ V d a n á nevěsta" na scéně Mahenova divadla, Rovnost 71, 1955, č. 18, str. 4, 26. 2. A . S. G r i b o j e d o v , fíore z rozumu, P r a h a 1954. Recenzi napsal J i ř í F. F r a n ě k , Jubilejní vydání Hoře z rozumu, L i t e r á r n í noviny, 1955, č. 4, 22. 1. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, L i t e r á r n í noviny 4, 1955, č. 45, str. 10, 5. 11. — V O s t r a v ě b y l a p r e m i é r a 4. 12. 1955, A n t o n í n B r o ž p ř i ní oslavil 40 let u m ě ­ l e c k é činnosti rolí Famusova, D i v a d l o 7, 1956, str. 83. — N e ú s p ě š n é bylo p ř e d s t a v e n í v b r n ě n s k é m Divadle J u l i a F u č í k a , srov. A r t u r Z á v o d s k ý , Klasické drama, které nepromluvilo. Rovnost 78, 1983, č. 8, str. 2, 26. 2.

3 7

3 8

9

4 1

4 3

149

RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVA V ČESKEM PROSTŘEDÍ

m l a d é h o herce Bessera), podrobil S. M a c h o n i n p ř e d s t a v e n i z e v r u b n é kritice. Vidí v n ě m rezultát tvůrčích rozpaků Divadla Zdeňka Nejedlého. Klady představení na­ c h á z í spíše tam, kde se režie odchýlila od s v é h o p ů v o d n í h o z á m ě r u komedii d ů s l e d n ě aktualizovat. M a c h o n i n p ř e d e v š í m n e s o u h l a s í s tak z ú ž e n ý m p o j e t í m aktualizace, j a k é m ě l na m y s l i P a l o u š , tj. t r a k t o v á n í Famusova n a p ř . jako s o u d o b é h o byrokrata, b r z d í ­ cího rozvoj socialismu, nebo Č a c k é h o jako c h r u š č o v o v s k ý typ komunisty. Je zcela o p r á v n ě n ě p ř e s v ě d č e n o tom, že t a k o v é pojetí Gribojedovovu komedii v e l m i zužuje. Podle jeho n á z o r u by se m ě l Cackij c h á p a t spíše jako „ m o n u m e n t á l n í , v e l k o l e p ý r é t o r budoucnosti, jako r e v o l u č n ě r o m a n t i c k á p a t e t i c k á postava." A n i p ř e k l a d F r a ň k ů v v š a k n e z ů s t a l p o s l e d n í m . V b ř e z n u r. 1970 vydala D i l i a další p ř e t l u m o č e n í z pera dramatika V á c l a v a R e n č e, k t e r ý aktualizoval komedii v duchu s o u d o b é h o scénického jazyka. J a k o p r v n í se pokusil o zčeštění c h a r a k t e r i z a č n í c h jmen h r d i n ů . R e n č úzce spolupracuje s D i v a d l e m b r a t ř í M r š t í k ú v B r n ě , k t e r é uvedlo jeho v l a s t n í h r u g r i b o j e d o v o v s k é h o charakteru H o ř e z n á v r a t u ; n a p ř e k l a d u dramatu G r i bojedovova pracoval v l a s t n ě v o b j e d n á v c e t é t o scény. Zde b y l a t a k é komedie v jeho z p r a c o v á n í r e a l i z o v á n a v 25. j u b i l e j n í sezóně 11. dubna 1970 ke 100. výročí n a r o z e n í V . I. L e n i n a za r e ž i e P a v l a Ř í m s k é h o . P r e m i é r a v y v o l a l a bohatou odezvu tisku, k t e r ý o c e ň o v a l v e s m ě s v e l m i p ř í z n i v ě — jen s n ě k t e r ý m i m e n š í m i v ý h r a d a m i — jak re­ žijní pojetí, tak j e d n o t l i v é h e r e c k é projevy ( Č a c k é h o L . P e ň á z e , Svojdobova P . K u n e r t a , Ostrozuba L . M a r e č k a , Jevdokinnou Z d . Gráfové, Sofii J . T o m k o v é , Lízu L . V a n ě č k o ­ vé). Mnohem kritičtěji přijala představení Bratislava při hostováni brněnského di­ v a d l a na N o v é s c é n ě 20. dubna 1970. R e c e n z e n t ů m c h y b ě l a v p r o v e d e n í poetičnost a z d á l o se j i m , že b y l y n e d o s t a t e č n ě vystiženy k o m p l i k o v a n é d o b o v é a s p o l e č e n s k é souvislosti. R a d u v ý h r a d m ě l i p ř e d e v š í m k r e ž i j n í m u pojetí P a v l a Ř í m s k é h o , z n á m é h o n a Slovensku z t a m n í h o p ů s o b e n í . K r i t i k a m u k l a d l a za v i n u , že pouze k a r i k o v a l starou ruskou společnost, že v š a k s o u č a s n ě oslabil h r u o s l a v n ý G r i b o j e d o v ů v protest a vzdor tím, že z d ů r a z ň o v a l n e f u n k č n í s c é n i c k é prvky, j a k o n a p ř . v í ř e n í t o č n y v z á v ě r u p l e s o v é scény, z níž p r ý b y l a n e p r á v e m u č i n ě n a dominanta hry. N e p ř í z n i v é h o ocenění se a ž na m a l é v ý j i m k y dostalo i h e r e c k é m u p r o v e d e n í . P ř e d s t a v e n í tedy v B r a t i s l a v ě pro­ padlo. Snad to bylo d á n o i t í m , že bylo z a ř a z e n o do t ý d n e r u s k é kultury, k t e r ý b y l sestaven z ř e j m ě dosti narychlo a i m p r o v i z o v a n ě z p o h o s t i n s k ý c h v y s t o u p e n í sloven­ s k ý c h scén. I k d y ž inscenace je m í s t y s k u t e č n ě p o n ě k u d „ p ř e t a ž e n a " , d o m n í v á m se, že v ý t k y b r a t i s l a v s k é k r i t i k y nebyly v ž d y zcela o p r á v n ě n é . Režisér m á p ř e c e p r á v o sty­ lizovat a s a t i r i c k o - k o m e d i á l n í poloha Gribojedovovi p l n ě odpovídá. I s odstupem p ů l roku od p r e m i é r y m ů ž e m e konstatovat, že jde o dobrou scénickou realizaci, k t e r á je s o u d o b é m u d i v á k o v i blízká. P o r o v n á m e - l i v š e c h n y u v e d e n é p ř e k l a d a t e l e , dojdeme k z á v ě r u , že nejblíže co do p ř e k l a d a t e l s k é h o stylu si b y l F r . T á b o r s k ý s B . K a l e n s k ý m . Spojuje je nejen o b d o b n á poetičnost, k t e r á je, jak j i ž konstatovala S l a b i h o u d o v á , Gribojedovovi cizí, 43

44

45

46

4 3

4 4

4 5

4 9

F r a n t i š e k Č e r n ý , Dva klasikové a dvě cesty (Gribojedov a Ostrovskij na praž­ ských scénách), R u d é p r á v o 42, 1962, č. 83, str. 2, 5. 3. — Sergej M a c h o n i n , Tři­ krát klasika — a co s ní? L i t e r á r n í noviny 11, 1982, č. 11, str. 8, 17. 3. — J a n C í s a ř , Herec z historie včerejSí a dneSní, T v o r b a 27, 1982, č. 10, str. 236. — J i n a k byly otištěny jen s t r u č n é z p r á v y v R u d é m p r á v u 42, 1982, č. 51, str. 4 a v č. 58, str. 2 a v L i t e r á r n í c h n o v i n á c h 11, 1962, č. 3, str. 1. P ř e d s t a v e n í vyvolalo bohatou odezvu b r n ě n s k é h o tisku, oceňujícího jak samu inscenaci, tak k v a l i t y n o v é h o p ř e k l a d u . Srov.: K premiéře v Divadle bratři Mritíků Hoře z rozumu, K a m , 1970, 1. 4. — A r t u r Z á v o d s k ý , Klenot ruské dramatiky, Rovnost 1970, 15. 4. — (j u r) ( J i n d ř i c h U h e r ) , Etudo pro Užvanilova, Rovnost 1970, 24. 4. — Vít Z á v o d s k ý , R u s k ý klasik a dnešek, L i d o v á demokracie 1970, 29. 4. — Z d e n ě k S r n a , Klasická ruská komedie. P r á c e 1970, 5. 5. — Jaroslava S u c h o m e l o v á , Znowu na téma hoře, M l a d á fronta 1970, 27. 5. — t j ( J i ř i n a T e l c o v á, Romantismus dneika, S v o b o d n é slovo 1970, 21. 4. L . O., 'Otrapy z Brna, V e č e r n í k 1970, 21. 4. — Prehltadka ruskej klasiky, P r á c a 1970, 18. 4. - M i l a n P o l á k , Styria dobří autoři, F i l m a divadlo 1970, č. 12, str. 26. Srov. ú r y v e k ze z n á m é h o monologu Č a c k é h o z p r v n í h o d ě j s t v í : H y «ITO Dam GaTioniKa? Bce AHrjiHHCKoro KJio6a

CTňpnHHMH, BepHUH Hjieu « o rpo6a?

a

13

6

a

9

4

150

D A N U Š E KSICOVA

Bain najnoniKa orapuraji JIH CBOH B C K ? A 9TOT, K8K oro, OH TypoK HJIH rpeK? T O T qepHorjiaaeHbKHH, Ha HOJKKBX m y p a B j í H H u x He 3H8I0, KaK ero aoBy-r,

Kyna H H cyHbCH: T Y T K B K TVT, B CTOJIOBUX H rocTHHux.

A Tpoe B3 6y^bBapmix JIHD;, KoTopue c noJiBeKa MOJIOARTCH? P O A H J J X MHJibOH_y H H X , H c noMombio cecTpai;

Co Bceá EsponoH nopoflHHTcn.

b b c d d c e f e f

10 12 13 8 8 7 8 11 12 9

5 6 6 4 4 3 4 5 6 4

6

(IIojiHoe co6paHae C O I H H 6 H H H A . C. rpHdoenoaa, T. 2, nou pefl. H . K . IlHKca-

Hoiia, A H CÍT6. 1913, c. 18) Kalenský: K d e otec váS? D á l a n g l i c k ý k l u b n a v š t ě v u j e ? C l e n s t a r ý , v ě r n ý do hrobu je? A s t r ý č k o v i snad odzvonili j u ž ? T e n . . . R e k Cl T u r e k . . . j a k é j m é n o má ten muž? T e n osmahlec, jenž na n o ž i č k á c h č a p í c h k r á č í , J a k jmenuje se, n e v í m s á m . . . K a m h n e š se, zde je, hned zas tam, I v jídelnu se v t l a č í . . . A z u l i c ty t ř i osoby, J e ž v ě k u p ů l mladě líčí, tváří? J i c h rod je četný, sester vdavky způsobí, ž e s Evropou j i m z p ř í z n i t i se z d a ř í . — (str. 25)

a a b b c d d c e f e /

13 e 10 12 13 8 8 7 8 10 12 11

N u , což pan otec, z d r á v ? Pamětliv zvyku svého je č l e n e m k l u b u a n g l i c k é h o ? Což s t r ý č e k v á š , tak h r d ý na s v ů j v ě k ? A ten . . . jak jmenoval s e . . . T u r e k nebo Rek, j e n ž na v y s o k ý c h n o h á c h , sluncem o p á l e n ý , v jídelnách různých s t á l e jen se pohyboval celý d e n ? . . . A což mé známé ženy, z b o u l e v a r d ů dámská trojice v ž d y s t e j n ě m l a d é , j e j í ž l é t a stojí, již s ň a t k y s e s t ř e n i c , j i c h ž Čítá tisíce s Evropou celou v p ř í z n i p o j í ? . . . (str. 37)

a a b b c d d c e f e f

13

6

9

4 5

Nuž, co v á š bátuSka? Vždy k l u b u A n g l i c k é h o č l e n s t a r ý , v ě r n ý d o hrobu až svého V á š strýček, odskákal-li u ž svůj v ě k ? A tenhle jak ho zvou? on Turek nebo R e k ten přihnědlý, na n o ž k á c h jeřábích co hude, jak zvou ho, n e v í m v ě r u sárn; k a m jen se h n e š , je tu i tam, v j í d e l n á c h , v s a l ó n e c h a všude, A z b u l v á r ů t a m t r o j í rek, co p i i l se věku s t á l e z m l a z u j í se? Milion příbuzných s pomocí sestřiček s E v r o p o u celou s p ř í b u z n í se. (str. 23)

a a b b c d d c e f e f

13 11 10 12 13 8 8 9 8 11 12

5 5 e 8 4 4 4 4 5

»

4

M a r č a n o v á , Mathesius, N i l l u s o v a : Co otec v á š ? Z d a s t á l e j e š t ě je člen v k l u b u a n g l i c k é m , v ě r n ý m u b e z m e z n é ? Je dosud živ a zdráv váš dědeček? A jak se jmenuje ten Turek nebo R e k ? Ten snědolicí d l o u h ý chlap, m ů ž e š jít k a m k o l i a v š u d e v ž d y c k y j e :

a a b b c a

10 12 10 12 8 12

5

4 5 6 6

4 4 3 4 5 6

5

Vever: 10 12 13 8 8 7 8 11 12 12

6 6

4 4 3 4 5 6

6

Táborský: 6

6

6

5 6

4 6

151

RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVA V ČESKEM PROSTŘEDÍ

n ý b r ž í aplikace p o d o b n ý c h r ý m o v ý c h v ý p l n í , d i a l e k t i s m ů u ž i t ý c h pro v y t v o ř e n í r ý m u a p ř e d e v š í m snaha po d o s l o v n é m t l u m o č e n í , k t e r á m ě l a z a n á s l e d e k ř a d u n e p ř i r o z e n ý c h a n e o b r a t n ý c h spojení. Tyto shody jsou t í m p a r a d o x n ě j š í , že T á b o r s k ý p o k l á d a l p ř e k l a d K a l e n s k é h o za v e l m i slabý, j a k je patrno z c i t á t u z E v ž e n a O n ě g i n a , k t e r ý vepsal v l a s t n o r u č n ě do e x e m p l á ř e H o ř e z rozumu v ě n o v a n é h o m u K a l e n s k ý m : H o BOT HenojiHiiH, cjia6uň nepeBOa,

C HCHBOH KapTHHU CIIHCOK ÓJieflHHH, HJIH paatirpaHHuá Opežjinq nepcTaMH poĎKHX yqeHHií.47

B á s n i c k á z k u š e n o s t T á b o r s k é h o se na rozdíl od K a l e n s k é h o projevila v l e p š í m citu pro rytmus, tak n e z b y t n é m p ř i p ř e k l á d á n í r u s k ý c h j a m b ů . M a l á p ř e k l a d a t e l s k á praxe K a l e n s k é h o je z ř e j m á p ř e d e v š í m z č a s t ý c h p o r u š e n í r y t m u . P o t é t o s t r á n c e b y l obrat­ nější jak T á b o r s k ý , tak Vever. P o k u d se t ý č e m n o ž s t v í r u s i s m ů , u ž i t ý c h ve v š e c h p ř e ­ kladech, p a t ř í p r v e n s t v í bezesporu T á b o r s k é m u . V e v e r o v o t l u m o č e n í je proti p r a c í m T á b o r s k é h o i K a l e n s k é h o p ř i r o z e n ě j š í , č t i ­ vější a mnohde i s r o z u m i t e l n ě j š í . P ř e s t o se v n ě m vfiak v y s k y t u j í n ě k t e r é k n i ž n í v ý r a z y či vazby, j e ž jsou svou rozvleklostí a n á s i l n o u v y k o n s t r u o v a n o s t í p r o s t é m u G r i b o j e dovovu jazyku zcela cizí. P o d o b n ě j a k o T á b o r s k ý v y p o m á h á sl n ě k d y i V e v e r r ý m o v ý m i či r y t m i c k ý m i v ý p l n ě m i . I k d y ž se T á b o r s k é m u p o d a ř i l o p ř e l o ž i t n ě k t e r á m í s t a v ý s t i ž ­ něji, j a k o celek p ů s o b í V e v e r ů v p ř e k l a d m o d e r n ě j l .

v krčmě i na viech hostinách? A co ty d á m y tři, ty z n á m é z p r o m e n á d y , jež v ě č n ě m l a d ý m i by z d á t se c h t ě l y r á d y ? M i l i o n p ř í b u z n ý c h snad m a j í , n e - l i více, a s celou Evropou je s p ř í z n í s e s t ř e n i c e . (str. 18)

d e e f t

8 23 13 13 13

4 6 6 6 6

N u , co k l u b A n g l i c k ý ? Jej s t á l e otec b r á n í člen s k a l n í , v ě r n ý do s k o n á n i ? A s t r ý č e k v á š , u ž dohopkal s v ů j v ě k ? A tamten, v í t e p ř e c , je Turek nebo R e k — ten s t v á ř í do s n ě d á a d l o u h a t ý jak bidlo, už n e v í m , jak se jmenuje, k a m člověk- p ř i j d e , v š u d e je, kde hosti jsou a j í d l o ? A t r o j l í s t e k t ě c h krasavic, jež půlstoletí m l á d í p ř e d s t í r a j í a v celé E v r o p ě d í k houfu s e s t ř e n i c ve v e l k é m s v ě t ě p ř í z e ň m a j í ? (str. 35)

a a b b c d d c e f e f

13 e 10 12 13 8 8 7 8 11 12 9

6 4 9 8 8 4 4 3 4 5 8 4

A co v á š t a t í n e k ? Je s t á l e j e š t ě č l e n e m v Anglickém klubu velectěném? C o s t r ý č e k , zdalipak už o d s k á k a l s v ů j v ě k ? A d r u h ý , honem, t e n . . . je T u r e k nebo R e k ? co c h o d í j a k o č á p a s n ě d ý je až strach, j m é n o u ž n e v í m ; byl jak veš, n a j d e š ho v š u d e , k a m se h n e š , i v salónech i v hospodách. A ty t ř i k r á s k y z p r o m e n á d y ? p ů l století u ž p ř e d s t í r a j í m l á d í , m i l i ó n p ř í b u z n ý c h a s e š v a g ř e n y jsou pomalu s celou Evropou, (str. 19)

a a b b c d d c e e

13 9 12 12 13 8 8 8 9 11 12 8

8 4 0 6 8 4 4 4 4 5 6 4

Franěk:

Renč:

4 7

/ f

Ú r y v e k z 31. sloky, 3. kap. E v ž e n a O n ě g i n a . K n i h a s u v e d e n ý m c i t á t e m je u l o ž e n a v knihovně Fr. Táborského.

152

D A N U Š E KSICOVA

V š e c h n y p o v á l e č n é podoby H o ř e z rozumu se j i ž zbavily závislosti na originálu, jsou p l n ě s r o z u m i t e l n é , odpovídají duchu češtiny. M a r č a n o v á , Mathesius a N i l i u s o v á p ř e k l á d a j í v o l n ě a n ě k d y si v y p o m á h a j í t í m , že v drobnostech m ě n í smysl o r i g i n á l u . J e š t ě nezávislejší jsou v p o m ě r u k formě. N e d o d r ž u j í ani počet v e r š ů , ani r ý m o v é s c h é m a a s a m o z ř e j m ě ani m n o ž s t v í stop ve v e r š i , což je o s t a t n ě u r ů z n o s t o p é h o j a m b u p o d r u ž n é . F r a n ě k se jako v ě t š i n a jeho v r s t e v n í k ů v r á t i l k z á s a d ě p ř e k l a d a t e l s k é v ě r n o s t i a p ř e s n o s t i (zachovává nejen s t e j n ý r ý m , ale i počet slabik ve verši), p ř i t o m v š a k nijak n e n a r u š u j e ducha češtiny. R e n č , j e h o ž ú s p ě c h ocenili s h o d n ě všichni recenzenti, s p l ň u j e j e š t ě d ů s l e d n ě j i p o ž a d a v k y m o d e r n í h o p ř e k l a d a t e l s t v í přiblížit text co n e j v í c e s o u č a s n é m u h o v o r o v é m u jazyku. V ž d y t p ů s o b i v o s t Gribojedovovy komedie spočívá p ř e d e v š í m v tom, že postavy v n í m l u v í zcela p ř i r o z e n ě , tak jak to odpovídá jejich charakteru a d o m á c í m u p r o s t ř e d í , v n ě m ž se celá komedie o d e h r á v á . N e n í to jazyk u č e s a n é šlechtické společnosti — v tomto s m ě r u je Gribojedov d o b r ý m ž á k e m hejen Moliěra, ale i Shakespeara. P r á v ě t í m t o v ý r a z n ý m j a z y k o v ý m realismem stojí Gribojedov s o u č a s n é m u d e p o e t i z o v a n é m u a d e s i l u z i v n í m u d i v a d e l n i c t v í v e l m i blízko. T é t o tendenci, jíž si b y l i o s t a t n ě v í c e m é n ě v ě d o m i v š i c h n i p o v á l e č n í p ř e ­ k l a d a t e l é , snaží se R e n č m a x i m á l n ě v y h o v ě t . Až na d r o b n é neobratnosti se m u to v ě t š i ­ nou t a k é d a ř í . P o d o b n ě jako Mathesius n e d o d r ž u j e ani R e n č počet stop ve v e r š i a r ý m o ­ vou strukturu. P ř i t o m v š a k p ř e k l á d á p o m ě r n ě p ř e s n ě — n ě k d y je v tomto s m ě r u j e š t ě d ů s l e d n ě j š í nežli F r a n ě k , jak je to z ř e j m é i z c i t o v a n é h o p ř í k l a d u . Polemizovat m ů ž e m e j e d i n ě s jeho n á v r h y na p ř e k l a d jmen postav. N e v o l i l je jednak vždy p r á v ě šťastně (např. Famusov — Svojdobov, Chljostovová — J e d o v k i n n á , C h r j u m i n o v á — N i č e m k i n o v á ) , jednak opomenul s k u t e č n o s t , že z a t í m c o v r u s k é l i t e r a t u ř e jsou charakterizační j m é n a zcela b ě ž n o u záležitosti od dob klasicismu až do současnosti, je to v č e s k é m p r o s t ř e d í prvek cizí. R e n č se o s t a t n ě snaží zachovat n á r o d n í kolorit jmen a l e s p o ň r u s k ý m i koncovkami. Je t a k é n e p o c h o p i t e l n é , p r o č p ř e k l a d a t e l v o l i l č t e n á ř s k é v y d á n i Ogizu z r. 1945, k d y ž je u n á s d o s t u p n é p r e c i z n ě k o m e n t o v a n é v y d á n í G r i b o jedovova d í l a z a redakce jeho d o b r é h o znalce V I . Orlova. T a m by se t a k é m o h l R e n č dočíst, ž e j m é n o Famusov n e n í odvozeno z l a t i n s k é h o fama, ale z f r a n c o u z s k é h o fameous, fameuse nebo z l a t i n s k é h o famosus, tj. z n á m ý , v ý z n a m n ý . V e s r o v n á n í s tím, co R e n č s v ý m z n a m e n i t ý m p ř e k l a d e m vykonal, jsou to o v š e m v ý t k y zcela p o d r u ž n é . 48

2 Český

tisk

o životě

a díle

A . S.

Gribojedova

M n o h e m d ř í v e n e ž s G r i b o j e d o v o v ý m s t ě ž e j n í m d í l e m seznamovala se č e s k á ve­ ř e j n o s t s b á s n í k o v ý m i ž i v o t n í m i osudy, o n i c h ž p o h o t o v ě referoval český tisk. T r a ­ gické smrti m l a d é h o dramatika v ě n o v a l y pozornost v o s u d n é m roce 1829 P r a ž s k é noviny; p ř i n e s l y o b š í r n o u z p r á v u o d r a s t i c k ý c h okolnostech, za n i c h ž b y l Gribojedov zabit v T e h e r á n e a daly letmo n a h l é d n o u t i do jeho s o u k r o m í . O p ě t let později p ř i n á š í Světozor p o d r o b n ý k o m e n t á ř k tomu, jak s m í r n ě c a r s k á v l á d a l i k v i d o v a l a celý i n c i ­ dent. A n t o n í n M a r e k zde v č l á n k u V y s l á n í p e r s k é h o prince Chozreva M i r z y do Petro­ h r a d u b a r v i t ě líčí, jak v e l k o l e p ě b y l v R u s k u p ř i j a t z á s t u p c e p e r s k é h o dvora — š a c h ů v syn, j e h o ž ú k o l e m bylo u s m í ř i t cara dary. Ú v o d e m se autor rozepisuje o k r v e p r o l i t í , k n ě m u ž došlo na r u s k é m v y s l a n e c t v í v T e h e r á n e , p ř i č e m ž se p ř i d r ž u j e oficiální c a r s k é verze, svalující v e š k e r o u v l n u na Gribojedova, k t e r ý p r ý c e l é m u neštěstí zavdal s á m p o d n ě t tím, že n a r u š i l zvyklosti i s l á m u . Jeden z p r v n í c h p o r t r é t ů k l a s i k a r u s k é komedie n a c h á z í m e na s t r á n k á c h Č e s k é včely r. 1839 v p ř e h l e d n é stati Josefa Slavo­ m í r a T o m í č k a o vývoji r u s k é literatury, kde b y l Gribojedovovi v ě n o v á n z á v ě r e č n ý 48

80

« ) A . C. rpHĎoeflOB, CoHuneHuji, nojiroTOBKa TOKCT8, npeflHCJioBHe H KOMMeHTapHH BJI. O p j i o B a , MocKBa 1 9 5 3 , c. 6 6 1 . « Rusfco, P r a ž s k é noviny 1829, č. 30, 35, 51, 85. - Stisti neitastné manželky ruského vyslance. Rozličnosti P r a ž s k ý c h n o v i n 1829, č. 38. M . ( A n t o n í n M a r e k ) , S v ě t o z o r 24, 1834, str. 190-1, 202-3, 222-3. 8 0

RECEPCE A . S. GRIBOJEDOVA V ČESKÉM

153

PROSTŘEDÍ

51

medailon. J e z a j í m a v é , ž e se v p a d e s á t ý c h letech j m é n o Gribojedova dostalo i do p o v í d k y B o h u m í r a J . C i d l i n s k é h o P a n Hynek, o t i š t ě n é v L u m í r u . H r d i n o u je zde m l a d ý kozáčky d ů s t o j n í k , k t e r ý se cestou z n a p o l e o n s k ý c h v á l e k zdržel v Praze, aby zde vyléCil svou r á n u . P ř i t o m tragicky s p r a v e d l i v ě z a s á h l do života pana H y n k a . S v l a s t n í m osudem r u s k é h o dramatika, k t e r ý v P r a z e n i k d y nebyl, to o v š e m n e m á n i c společného. T ř i c á t é h o v ý r o č í Gribojedovovy smrti v r. 1859 v z p o m n ě l k r á t k o u notickou jenom J a s o ň . P r v n í podrobnou a n a l ý z u H o ř e z rozumu p ř i n e s l r. 1881 citovaný L u m í r . A u t o r tohoto č l á n k u znal Gribojedovovu komedii z n ě m e c k é h o p ř e k l a d u . Vyložil h l a v n í z á p l e t k u h r y a p o d r o b n ě j i se zastavil u charakteristiky j e d n o t l i v ý c h postav. Pisatel b y l z ř e j m ě alespoň č á s t e č n ě i n f o r m o v á n o r u s k é l i t e r á r n í kritice, p r o t o ž e n a z á v ě r s v é h o č l á n k u p o z n a m e n á v á , ž e Gribojedovovi bylo n e p r á v e m v y t ý k á n o n e v e s e l o h e r n í v y v r c h o l e n í komedie, p r o n ě ž m ě l b á s n í k podle jeho m í n ě n í j i s t é s v ů j d ů v o d . O G r i b o j e d o v ě životě a díle z b ě ž n ě informuje tou dobou t a k é R i e g r ů v s l o v n í k n a u č n ý . V y p r á v ě n í o v z n i k u H o ř e z rozumu, k n ě m u ž p r ý p o s l e d n í Inspiraci n a š e l Gribojedov ve snu, p ř i n á š í Světozor z r. 1871. * O c e ň u j e i jazyk komedie; k r i t i c k ý dopad h r y v š a k s p a t ř u j e j e n v odsouzeni cizáctví a n e p o c t i v é h o p a c h t ě n í po v y z n a m e n á n í c h , titulech a ř á d e c h . Z á v ě r e m se z m i ň u j e o n ě m e c k ý c h a p o l s k ý c h p ř e k l a d e c h komedie a o p ř i ­ pravovaném tlumočení českém. Další reakci českého tisku vyvolalo teprve p a d e s á t é v ý r o č í Gribojedovovy smrti. V e s m ě s v š a k jde jenom o s t r u č n é z m í n k y i n f o r m a t i v n í h o charakteru, uvádějící b u ď toliko z á k l a d n í fakta o životě a dile r u s k é h o dramatika, nebo referující o p r ů b ě h u G r i b o j e d o v o v ý c h oslav v R u s k u . A n i v následujících letech nejsou reakce č e s k é h o tisku n a Gribojedova příliš časté. O m e z u j í se jenom n a o b č a s n é z m í n k y o b á s n í k o v ě životě a d í l e nebo n a s t r u č n á o z n á m e n í k u l t u r n í c h a k c í . Větší z á j e m č e s k é l i t e r á r n í k r i t i k y 1 historie vyvolalo a ž stoleté v ý r o č í Gribojedovova n a r o z e n í , k t e r é dalo i p o d n ě t k v y d á n í p r v n í h o č e s k é h o p ř e k l a d u Hofe z rozumu. A u t o r e m d v o u v ý z n a m n ý c h s t a t í j e p r á v ě jeho t v ů r c e Boleslav K a l e n s k ý - S c h n a b e 1, k t e r ý jednu z nich otiskoval n a p o k r a č o v á n í v e fejetonu N á r o d n í c h listů, druhou pak z a ř a d i l jako obsáhlý, p a d e s á t i s t r á n k o v ý ú v o d ke s v é m u p ř e k l a d u . P r v n í z t ě c h t o s t u d i í je t é m ě ř celá v ě n o v á n a p o d r o b n é m u v y p s á n í d r a m a t i c k ý c h životních o s u d ů A . S. Gribojedova, k t e r é b y l y do t é doby č e s k é m u č t e n á ř i v ě t š i n o u n e z n á m y . O p í r á se p ř i t o m o p r á c i r u s k é h o l i t e r á r n í h o historika A . S. S k a b i č e v s k é h o , v t é d o b ě u n á s v e l m i p o p u l á r n í h o z á s l u h o u S t í n o v ý Historie literatury r u s k é 19. stol., z p r a c o v a n é p ř e ­ v á ž n ě podle t ě c h t o l i t e r á r n í c h dějin. A . G . S t í n ( v l . j m . A u g . V r z a l ) v ě n u j e Gribojedovovi pozornost v e t ř i n á c t i s t r á n k o v é kapitole, z a ř a z e n é v H i s t o r i i do p ř e h l e d u 52

53

6

55

56

57

58

5 1

5 2

5 3 6 4

J . SI. T o m í č e k , Galerie slovanských spisovatelů. Spisovatelé ruSti, Č e s k á v č e l a 6, 1839, str. 62-3, 87-8, 158-160, 186-8, 182-3, 259, 303, 334-5, 358-9, 407-8, 418-9. B o h u m i l J . C i d 1 i n s k ý, P a n Hynek. Z listů mého strýce, L u m í r 7, 1857, d. I , str. 1-7, 25-31. Památka Gribojedova, J a s o ň 1,1859, č. 23. V i z p o z n á m k u 4. Tato l e g e n d á r n í verze o p o s l e d n í m popudu k e v z n i k u komedie je z n á m á z B u l g a r i n o v ý c h v z p o m í n e k , n e p o c h y b n ě t l u m o č í c í c h slova autorova. V t é t o souvislosti j i u v á d í i V I . O r 1 o v v monografii rpuóoedoe. cmea, MocKBa 1 9 5 4 , c. 8 4 .

5 5

5 9

5 7

"

OnepK MCUSHU U meopne-

Srov. n a p ř . Padesátý úmrtní den A. S. Gribojedova, S v ě t o z o r 13, 1879, str. 94. — Gribojedov, Brousek 6, 1879, č. 50. ý—, PfednáSka o Gribojedovu, Světozor 13, 1879, str. 154. R e f e r á t o p ř e d n á š c e prof. Oresta M i l l e r a v P e t r o h r a d ě z 18. 3. 1879. - J . J . t . (J. J . T o u ž í m s k ý ) , Ruská literatura, K v ě t y 1, 1879, str. 107-111. P ř e h l e d n ý č l á n e k o r o č n í l i t e r á r n í produkci v Rusku, k d e j e v souvislosti s G r i b o j e d o v o v ý m l oslavami s t r u č n ě vzpomenuto t a k é jeho života a díla. A . S. Gribojedov, P o k r o k . P r a h a 1880, č. 33, 34. — K . , Smrt Gribojedova, Hlas n á ­ roda 1, 1888, str. 1, 27. 3. — T a k se psalo o p ř e d n á š c e E . N . S t e f a n o v a , G r i b o ­ jedov a jeho Gore ot uma, o r g a n i z o v a n é 24. 11. 1887 p r a ž s k ý m R u s k ý m k r o u ž k e m . Srov.: Russkij kruíok, H l a s n á r o d a 2, 1887, č. 324, str. 2, 24. 11. - H l í d k a l i t e r á r n í (Brno) 5,1888, str. 30. V i z pozn. 7. A . C . C K H 6 H w e B C K M Ž , A. C. rpuóoedoe,

HCuanh aaMenamejibHUx AKdeů,

CI16. 1893.

154

DANUŠE KSICOVA

68

r u s k é h o dramatu. P r o b í r á v n í p o d r o b n ě život a dílo Gribojedova, rozbor H o ř e z r o ­ zumu komentuje u k á z k a m i v p ř e k l a d u B . K a l e n s k é h o . S t í n nebyl o v l i v n ě n B ě l l n s k ý m , Gribojedovovu komedii o c e ň u j e j e d n o z n a č n ě k l a d n ě . Proto t a k é t a č á s t č l á n k u K a l e n ­ ského, v n í ž autor v y c h á z í z c i t o v a n é studie S k a b i č e v s k é h o , o d p o v í d á stavu t e h d e j š í r u s k é l i t e r á r n í historie a v č e s k é m p r o s t ř e d í je o b j e v n á . A v š a k v závěru, kde se s n a ž í hodnotit v ý z n a m H o ř e z rozumu n a z á k l a d ě m y l n ý c h n á z o r ů V . G . Bělinského, do­ pouští se t ý c h ž chyb jako v y n i k a j í c í r u s k ý k r i t i k . P ř e k l á d á z n ě h o i n ě k o l i k citátů, oceňujících H o ř e z rozumu jako dílo m i s t r o v s k é v detailech, a v š a k n e u m ě l e c k é ve s v é m celku. Tento n á z o r B ě l i n s k é h o , vyplývající z jeho t e h d e j š í h o n á z o r u n a satiru, kterou pod v l i v e m H e g e l o v ý m n e p o k l á d á za u m ě ­ ní, v y v o l a l v R u s k u ř a d u l i t e r á r n í c h polemik a n a d l o u h á l é t a o v l i v n i l ruskou a po n í i českou l i t e r á r n í k r i t i k u . Tuto s k u t e č n o s t konstatuje T á b o r s k ý v doslovu ke s v é m u překladu: „Bělinský, ku podivu, slavný později kritik Vissarion Grigorjevlč Bělinskij, po dlouhou dobu svrchovaný estetický vůdce v Rusku, zmátl obecenstvo svým soudem, dnes nepochopitelným. „Hoře z rozumu" prý není komedii, protože nemá, anebo, lépe řečeno, má lživou základní ideu; není uměleckým výtvorem, protože nemá své účel­ nosti a tedy ani objektivnosti, která je nevyhnutelnou podmínkou tvoření..., Hoře z rozumu ve své celistvosti jest jakási nestvúrná budova, nicotná po svém významu, jako například kůlna — ale budova vystavěná z drahocenného paroského mramoru." Když se vojevůdce zmýlí, bývá to osudné. Zrovna tak bylo osudné, když svrchovaný soudce in poeticis odsoudil „Hoře z rozumu".^ V e s v é m ú v o d ě k p ř e k l a d u H o ř e z rozumu S c h n a b e l - K a l e n s k ý tento n á z o r sice p o n ě k u d koriguje (vytýká B ě l i n s k é m u , ž e ideu k u s u h l e d á v ději, v p o d s t a t ě ve h ř e vedlejším), v c e l k u v š a k i tam opakuje ř a d u o m y l ů B ě l i n s k é h o . K a l e n s k ý s i z ř e j m ě s á m d o b ř e neujasnil celou ř a d u problematik, což m ů ž e b ý t d ů s l e d k e m jeho a m a t é r s t v í v oblasti l i t e r á r n í historie. K a l e n s k ý s i n a n ě k o l i k a m í s t e c h odporuje. T a k n a p ř . Čackého p o k l á d á s h o d n ě s B ě l l n s k ý m z a postavu n e j m é n ě zdařilou, což m u v š a k n i ­ jak n e v a d í , aby se neztotožnil i s v y s o k ý m o c e n ě n í m G o n č a r o v o v ý m , k t e r ý Gribojedovova h r d i n u s t a v í ideově i lidsky zcela p r á v e m n a d O n ě g i n a a P e č o r i n a . N a rozdíl od G o n č a r o v a , k t e r ý nedostatky č a c k é h o v i d í v rozvine u m ě l e c k é , h o d n o t í Schnabel Č a c k é h o p o d o b n ě jako Bělinský, sociologicky a psychologicky. T a k n a p ř . t v r d í , ž e jeho vadou je neschopnost získat společnost p r o svou m y š l e n k u , ačkoli p r á v ě v t é t o kolizi s l i d m i , mezi n i m i ž v y r ů s t a l , je v e š k e r á t r a g i č n o s t t é t o postavy. O b d o b n ě ne­ s m y s l n á je v ý t k a B ě l i n s k é h o , p r o č v ů b e c Čackij š e l do t a k o v é společnosti, k t e r á jej nemohla pochopit. V ž d y t p r á v ě tento rozpor p o k r o k o v é h o jedince s k o n z e r v a t i v n í společností t v o ř í samo j á d r o satiry, bez n ě h o ž by h r a ztratila j a k ý k o l i smysl. K a ­ l e n s k ý je dokonce p ř e s v ě d č e n , ž e se d i v á k b e z d ě k y ztotožňuje s n á z o r y Famusova, Skalozuba m í s t o s p ř e s v ě d č e n í m Čackého, k t e r ý n e n í povaha d r a m a t i c k á , p o d o b n ě jako dr. Stockmann z Ibsenova N e p ř í t e l e l i d u . A n a l o g i i s p a t ř u j e K a l e n s k ý v auto­ biografičnosti obou postav, v jejich neschopnosti z í s k á v a t l i d i . Toto n e p o c h y b n ě p ř i ­ l é h a v é s r o v n á n í je j e d i n ý v l a s t n í p o s t ř e h K a l e n s k é h o . V o s t a t n í c h soudech opakuje d ů s l e d n ě t v r z e n í B ě l i n s k é h o — n a p ř . i to, ž e Gribojedov v k l á d á n ě k t e r é n á z o r y Č a c ­ k é h o t a k é do ú s t Famusova a Skalozuba, což o p ě t p l a t í j e n č á s t e č n ě . S t e j n á závislost K a l e n s k é h o n a p r o s t u d o v a n é l i t e r a t u ř e se projevuje n a celkové koncepci jeho studie, jež se dělí n a t ř i části. P r v n í je v ě n o v á n a vývoji r u s k é literatury od P e t r a I. a ž po Gribojedova, d r u h á Gribojedovu životu ve spojitosti s jeho d í l e m , t ř e t í rozboru H o ř e z rozumu. Z v l á š t ě r o z s á h l ý H t e r á r n ě h i s t o r i c k ý ú v o d b y l z ř e j m ě k o n c i p o v á n s t e j n ě jako u v ě t š i n y s t u d i í B ě l i n s k é h o . Závislost K a l e n s k é h o n a m a t e r i á l u je patrna jednak z m n o ž s t v í c i t á t ů (z B ě l i n s k é h o , Dobroljubova, Gogola, z G r l b o j e d o v o v ý c h zápisků, z dějin S k a b i č e v s k é h o — celek proto t v o ř í z v l á š t ě v p r v n í části jakousi mozaiku, spojovanou v ě t š i n o u p a r a f r á z e m i t ě c h ž e a u t o r ů ) , jednak z n e d o s t a t e č n ě k r i t i c k é h o 81

5 9 0 0 6 1

A . G . S11 n, Historie literatury ruské 19. stolen, V e l k é Meziříčí 1603, str. 823-838. F r . T á b o r s k ý , Gribojedov, Hoře z rozumu, P r a h a 1932, str. 105-106. K a l e n s k ý použil ke s v é p r á c i ř a d y r u s k ý c h p r a m e n ů , z n i c h ž n ě k t e r é cituje v ú v o ­ du, k d e r o v n ě ž d ě k u j e I. S. P a l m o v o v i , profesoru d u c h o v n í akademie v P e t r o h r a d ě , za pomoc p ř i h l e d a n í p r a m e n ů .

155

RECEPCE A . S. GRIBOJEDOVA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ

p ř í s t u p u k l i t e r a t u ř e . Nejvíc n o v é h o p ř i n á š í K a l e n s k ý v biografické části, kde u v á d í ř a d u z a j í m a v ý c h , do t é doby u n á s n e z n á m ý c h faktů, z v l á š t ě pokud se t ý č e p r o t o t y p ů j e d n o t l i v ý c h postav H o ř e z rozumu. J a z y k o v ý m a v e r z o l o g i c k ý m rozborem se K a l e n s k ý n e z a b ý v á , u m ě l e c k é m i s t r o v s t v í komedie o c e ň u j e bez ohledu n a to, co uvedl d ř í v e , v e l m i vysoko. Nakonec K a l e n s k ý zcela nelogicky u z a v í r á , že jde o d o k o n a l é dílo, k t e r é překonalo všechno předchozí v ruské literatuře. P ř í z n i v é h o ocenění dostalo se studii B ě l i n s k é h o j e š t ě v p ř í s p ě v k u K a r l a Š t ě p á n k a do O t t o v á s l o v n í k u n a u č n é h o . Jeho medailon, p ř i n á š e j í c í podrobnou charakte­ r i s t i k u Gribojedovova ž i v o t a a díla, n e n í sice již v l i v e m B ě l i n s k é h o p o z n a m e n á n , v p ř e h l e d u literatury h o d n o t í v š a k Š t ě p á n e k jeho studil vedle stati G o n č a r o v o v y jako nejlepší rozbor Gribojedovovy komedie. Činí tak p ř e s t o , že s o u č a s n ě cituje studii J i ř í h o P o l í v k y , k t e r ý s rozhledem a erudici l i t e r á r n í h o historika p o p r v é u n á s podal o b j e k t i v n í p ř e h l e d ohlasu r u s k é l i t e r á r n í k r i t i k y na Gribojedovovo d í l o . P o l í v k a p í š e o tom, j a k o u p o l e m i k u vyvolalo H o ř e z rozumu hned po s v é m obje­ v e n í — konzervativci je napadali, z a t í m c o p o k r o k o v á inteligence j í m b y l a n a d š e n a . C e l k e m n e j o b j e k t i v n ě j i posuzoval k o m e d i i P u š k i n . Z v l á š t n í pozornost ve s v é studii v ě n u j e P o l í v k a z h o d n o c e n í n á z o r ů B ě l i n s k é h o , k t e r ý se podle jeho slov sice H o ř e m z rozumu obíral n ě k o l i k r á t , n i k d y v š a k nepodal u s p o k o j i v ý v ý k l a d postav. V e své p r v n í stati z r o k u 1 8 3 4 hodnotil H o ř e z rozumu v e l m i k l a d n ě . . Nedostatky, k t e r é v n ě m n a c h á z e l , omlouval jako chyby p r v é h o r u s k é h o pokusu o komedii. P o l í v k a se proto z a m ě ř u j e p ř e d e v š í m na citovanou již studii B ě l i n s k é h o z r o k u 1839, kterou h o d n o t í nejen j a k o soud n e s p r a v e d l i v ý , n ý b r ž i p o v r c h n í , což dokazuje ř a d o u nesrov­ nalostí. Posuzuje i t ř e t í recenzi komedie z r o k u 1 8 4 2 , v n í ž B ě l i n s k i j v p o d s t a t ě opa­ kuje h l a v n í m y š l e n k y s v é p ř e d c h o z í stati. P o l í v k a z toho vyvozuje p o n ě k u d zjedno­ d u š e n ě , že h l a v n í p ř í č i n o u toho, ž e B ě l i n s k i j Gribojedovovu komedii nedocenil, bylo h o r l e n í C a c k é h o - G r i b o j e d o v a proti cizím v l i v ů m , k t e r é se příčilo z á p a d n i c k y oriento­ v a n é m u B ě l i n s k é m u . V e s t r u č n é m p ř e h l e d u d a l š í h o v ý v o j e n á z o r ů r u s k é k r i t i k y na Gribojedovovu k o m e d i i v ě n u j e P o l í v k a n e j v í c e pozornosti G o n č a r o v o v ě studii MEJTLOH TepaaHHĎ, k t e r á d e f i n i t i v n ě z v r á t i l a v l i v rozboru B ě l i n s k é h o . Z á v ě r e m se P o l í v k a j e š t ě z m i ň u j e o n e j n o v ě j š l g r i b o j e d o v o v s k é l i t e r a t u ř e . V y z v ě d á p ř e d e v š í m stu­ d i i A l e x e j e V e s e l o v s k é h o o p o s t a v e n í Gribojedovovy komedie ve s v ě t o v é l i t e r a t u ř e , p ř e d e v š í m o j e j í m vztahu k M o l l ě r o v u M i s a n t r o p u . P o d o b n ě v ě d e c k y f u n d o v a n é jsou i p r v n í d v ě části P o l í v k o v y studie, v ě n o v a n é G r i b o j e d o v o v ě biografii a podrob­ n é m u rozboru komedie, d o p r o v á z e n é m u n ě k o l i k a u k á z k a m i v p ř e k l a d u F r . T á b o r ­ ského. V t é t o části volí P o l í v k a postup o b d o b n ý r o z b o r ů m B ě l i n s k é h o , dochází v š a k k v ý s l e d k ů m , k t e r é r u s k é h o k r i t i k a v ý r a z n ě korigují. P o l í v k o v a studie je p r v n í z a s v ě c e n o u i n f o r m a c í o recepci Gribojedovova díla v R u s k u . J e j í a k t u á l n o s t u n á s b y l a d á n a i tím. že p o p r v é p ř i n á š e l a korekce m y l n ý c h n á z o r ů , jež se v t é d o b ě j e š t ě tradovaly, jak to bylo patrno ze studie K a l e n s k é h o a ze Š t ě p á n k o v á p ř í s p ě v k u do O t t o v á s l o v n í k u n a u č n é h o . V y v o l a l a o s t a t n ě 1 ohlas o d ­ b o r n é h o z a h r a n i č n í h o t i s k u , k t e r ý podle P o l í v k y konstatoval i fakt, že v Č e c h á c h b y l a Gribojedovovu dílu do t é doby v ě n o v á n a m a l á pozornost. J u b i l e j n í v z p o m í n k a F r . T á b o r s k é h o z t é h o ž r o k u , o t i š t ě n á v H e r b e n o v ě Času, m á beletrističtější charakter. Omezuje se v p o d s t a t ě n a b á s n i c k é líčení Gribojedov o v ý c h životních o s u d ů a opakuje fakta, již d ř í v e u n á s z n á m á . T á b o r s k ý u p o z o r ň u j e n a potíže, jež b y l y kladeny u v e d e n í komedie na s c é n u . N o v ě p ř i n á š í informaci o tom, že komedie b y l a h r á n a p o p r v é v d ů s t o j n l c k é m divadle v Jerevanu, což potvrzuje 1 s o u č a s n á s o v ě t s k á l i t e r á r n í historie. Obdobu t é t o l i t e r á r n í diskriminace s p a t ř u j e 62

63

64

66

66

67

6 3

S k, A. S. Gribojedov, O t t ů v s l o v n í k n a u č n ý 1898, d. 10, str. 479—480. V i z pozn. 1 2 . ** AaeKcefi B e c e n o B C K H H , drwodu o Mojibepe. Musaumpon, MocKBa 1881. — 6 3

u xapaicmepucmuKu. 1894, 6 5 6 6

c. 144

dmiodu

en.

Srov n a p ř . V . J . ( J a g i č ) , A r c h i v fůr slawische Philologie 18, 1896, str. 303—4. V i z pozn. 1 1 . , , B nepBOH nonoBHHe OKTH6PH 1827 r. cuema Ha Topn OT V M H 6UJIH npeflCTaBJíeHM B 3pHBBHH, B aa6pomeHHOM aflaHHH CTaporo CapflapcKoro naopna, B HCIIOJIH6HHH MOJIOJ M I o<J>HiiepoB KaBKaacKoro Kopnyca. H a CTOM jiioĎHTejitCKOM cneKTamie HKO6M npHCVTCTBOBaJI rpHĎoeflOB."

156

DANU$E KSICOVA

T á b o r s k ý v osudu Lermontovovy b á s n ě N a smrt b á s n í k a , z níž cituje ú r y v e k ve s v é m p ř e k l a d u . P ř í č i n u vidí v tom, že o b ě p r á c e t v r d ě o b ž a l o v á v a l y s o u č a s n o u společnost, a proto b y l y pro n i n e s t r a v i t e l n é . Tohoto č l á n k u T á b o r s k ý posléze užil v p o n ě k u d p ř e p r a c o v a n é p o d o b ě j a k o doslovu ke s v é m u p ř e k l a d u H o ř e z rozumu. N e j v ý z n a m n ě j š í m d o p l ň k e m v této k n i ž n í verzi z r o k u 1932 je již c i t o v a n é odsouzení n e s p r a v e d l i v é h o posudku B ě l i n s k é h o . O b d o b n ě rozšířil T á b o r s k ý svou studii též o h o d n o c e n í G o n č a r o v o v y stati Milión ú t r a p , již v y ­ soce oceňuje a svůj ú s u d e k o n í potvrzuje n ě k o l i k a citáty. Z á v ě r pak podtrhuje po­ liticky, k d y ž píše, že Gribojedov svou k o m e d i í v y s l o v i l . . . „ P r v n í v r u s k é l i t e r a t u ř e protest, p r v n í ,J'accuse!' ne proti v r o u c n ě m i l o v a n é m u Rusku, ale proti v l á d n o u c í despotické t ř í d ě . " N a v í c pak p ř i p o j u j e p ř e h l e d n á D a t a k životu a dílu A . S. Gribojedova, pro n ě ž č e r p a l ú d a j e z P y p i n o v ý c h d ě j i n r u s k é literatury a z publikace V . I. N ě m i r o v i č e - D a n č e v a „ G o r e ot uma" v postanovke M C H A T A . S e d m d e s á t é h o v ý r o č í Gribojedovovy smrti v roce 1899 bylo vzpomenuto jen fejeto­ nem v N á r o d n í c h listech, líčícím b á s n í k o v u dramatickou smrt. V p r ů b ě h u dalších p ě t i let se jen občas v y s k y t l y noticky, k o m e n t u j í c í potíže, s n i m i ž se v R u s k u s e t k á ­ valo i n s c e n o v á n í H o ř e z r o z u m u . A n i v j u b i l e j n í m roce 1904 n e b y l z á j e m n a š í k r i ­ t i k y o Gribojedova příliš m a r k a n t n í . M ů ž e m e u v é s t jen d v a p ř í s p ě v k y , u v e ř e j n ě n é v L u m í r u a v P ř e h l e d u , z n i c h ž u r č i t ý významl m á jen biograficky p o j a t ý č l á n e k V . Č e r v i n k y Z p o s l e d n í periody života Gribojedovova,' čerpající z n o v é h o rus­ k é h o časopiseckého m a t e r i á l u , j u b i l e j n ě u v e ř e j n ě n é h o t é h o ž roku. N a z á k l a d ě t ě c h t o p r a m e n ů soudí Č e r v i n k a m y l n ě , že Gribojedov m ě l v i n u na t r a g i c k é m p o v s t á n í na p e r s k é m d v o ř e , b ě h e m n ě h o ž b y l spolu s o s t a t n í m i č l e n y r u s k é h o v y s l a n e c t v í zabit. V y t ý k á Gribojedovovi, že b y l povahy h r d é a a g r e s i v n í , ž e n e š e t ř i l p e r s k é n á r o d n í hrdosti a h o u ž e v n a t ě v y m á h a l p o ž a d a v k y v o j e n s k é kontribuce. T í m p r ý živil h n u t í antipatie proti R u s ů m , i tak r o z d m ý c h á v a n é p e r s k ý m duchovenstvem. Je p ř í z n a č n é , že tento n e s p r á v n ý a k r a j n ě n e s p r a v e d l i v ý n á z o r opakovala r u s k á a pod j e j í m v l i v e m i č e s k á k r i t i k a j e š t ě 75 let po o n é t r a g i c k é u d á l o s t i . B y l a to t á ž formulace, kterou kdysi v y s l o v i l a v souhlasu s t v r z e n í m p e r s k é h o d v o r a c a r s k á v l á d a , aby se v y h n u l a n o v é v á l c e s Persií, na n i ž nebyla p ř i p r a v e n a . D r u h ý článek, j e h o ž autorem je K . K o l m á n , z n a m e n á v t e h d e j š í č e s k é g r l b o j e d o v o v s k é l i t e r a t u ř e k r o k zpět. O p ě t se v n ě m s e t k á v á m e s nekriticky p ř e j a t ý m i n á z o r y B ě l i n s k é h o , mnohde j e š t ě zesíle­ n ý m i z j e d n o d u š e n o u f o r m u l a c í . Podle K o l m a n a m á komedie nejasnou ideu a proto i malou u m ě l e c k o u hodnotu. J e j í v ý z n a m je proto podle jeho n á z o r u jen l i t e r á r n ě historický. 68

6 9

70

71

12

73

74

6 8

F r . T á b o r s k ý , Gribojedov, P r a h a 1932, str. 114. •* A . H . UKURa,Hcmopimpyccxoú Aumeparnypu, T. 4. CI16. 1903, c. 350—1. — B . H . H e i í H p o B H i - J I a H i e H K o , Topě om yjua e noemanoene MOCKOSCKOZO xydoacecmeeHHoeo meampa, M . — n . 1923. — V tomto p ř e h l e d u je o v š e m t ř e b a u č i n i t v souladu se s o u č a s n ý m g r i b o j e d o v o v s k ý m b á d á n í m d v ě korekce, t ý k a j í c í se jednak datace, kdy Gribojedov p o p r v é vstoupil na universitu ( T á b o r s k ý u v á d í podle P y p i n a r. 1810 nebo 1811 m í s t o r. 1806, k d y j e d e n á c t i l e t ý Gribojedov p o č í n á studovat slovesnost na filosofické fa­ k u l t ě . T á b o r s k ý v tomto p ř í p a d ě z ř e j m ě mechanicky p ř e k l á d a l podle P y p i n a , ačkoli tento ú d a j je již opraven v p ř e h l e d u G r i b o j e d o v o v ý c h životopisných dat, k t e r é u v á d í Pjksanov v e 3. svazku a k a d e m i c k é h o v y d á n í z r. 1917), jednak z j e d n o d u š e n é ififofmace, že p o p r v é b y l o H o ř e z r o z u m u i n s c e n o v á n o v P e t r o h r a d ě r. 1831. V tomto p ř í p a d ě by bylo t ř e b a poznamenat, že šlo o p r v n í u v e d e n í komedie jako celku, p o n ě v a d ž již d ř í v e , po n e z d a ř e n é m pokusu z a h r á t celou komedii studenty p e t r o h r a d s k é d i v a d e l n í školy v r. 1825, b y l a od r. 1827 p o s t u p n ě u v á d ě n a j e d n o t l i v á dějství či s c é n y komedie, a to jak v Jerevanu (což T á b o r s k ý ví), tak v P e t r o h r a d ě , M o s k v ě a j e š t ě za Gribojedovova ž i v o t a snad i v T b i l i s i . Tento ú d a j p o k l á d á V I . O r l o v za n e p r o k á z a n ý . P o d r o b n ě j i o j e d n o t l i v ý c h s c é n i c k ý c h realizacích srov. t a m ­ též str. 92—4. V . A . , V e s p á r e c h rozkaceného davu. Vzpomínka na skon A. S. Gribojedova, Ná­ r o d n í listy 1899, č. 129. C , Gribojedou A. S., Hoře z rozumu, Z v o n 1, 1901, str. 312. V . Č e r v i n k a , Z p o s l e d n í periody iivota Gribojedova, L u m í r 32, 1904, str. 178. Srov. V L O r l o v , str. 252-6: K . K o l m a n , A. S. Gribojedov, P ř e h l e d 3, 1904-5, str. 114-115, 128-129. 7 0

7 1

7 2

7 3

7 4

157

RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVÁ V ČESKEM PROSTŘEDÍ

Z a j í m a v o u z p r á v u o d a l š í m g r l b o j e d o v o v s k é m b á d á n i v R u s k u p ř i n á š í o dva roky později Č e s k ý časopis historický, v n ě m ž J i ř í P o l í v k a referuje o n o v ý c h poznat­ cích r u s k é l i t e r á r n í v ě d y , t ý k a j í c í c h se vztahu Gribojedova k r u s k ý m d ě k a b r i s t ů m . P o ­ dle r e c e n z o v a n é monografie P . E . S č e g l o v a A . G. THpooeflOB nfleKa6pyc,Tti b y l Gribojedov č l e n e m t a j n é h o spolku, i k d y ž Jenom k r á t k o u dobu. Rylejev, B ě s t u ž e v a B ě s t u ž e v R j u m i n jeho členství v J i ž n í m spolku p o p í r a l i z ř e j m ě pToto, aby jej z a c h r á n i l i od d a l ­ š í h o s t í h á n í . K t é t o problematice, již se p o d r o b n ě z a b ý v á a ž p o v á l e č n á s o v ě t s k á lite­ r á r n í historie, v r á t í m e se j e š t ě jednou. V s e z ó n ě 1905—6 b y l o u n á s v z p o m í n á n o t a k é 75. v ý r o č í Gribojeďovova H o ř e z rozumu v souvislosti s j e j í m p r v n í m s c é n i c k ý m pro­ v e d e n í m bez cenzurnich š k r t ů . Č e s k ý tisk u p o z o r ň o v a l n a o b ě t e h d e j š í n a s t u d o v á n í komedie v divadle A l e x a n d r i n s k é m (za r e ž i e P . P . Gnědiče) a v M o s k e v s k é m u m ě l e c ­ k é m d i v a d l e . V p r ů b ě h u d a l š í c h let se český tisk v r a c e l ke Gribojedovovu d í l u jen občas s t r u č n ý m i z p r á v a m i , u p o z o r ň u j í c í m i n a p ř í k l a d n a to, že se v M o s k v ě m a r n ě h l e d á G r l b o j e d o v ů v r o d n ý d ů m nebo že p e t r o h r a d s k á A k a d e m i e v ě d c h y s t á k v y d á n í spisy ř a d y a u t o r ů , mezi n i m i i Gribojedova atd. . Z v o n referuje o dopisech a vzpo­ m í n k á c h P a v l a A l e x . K a t ě n i n a, u v e ř e j n ě n ý c h v časopise P V C C K B H CTapraa, v n i c h ž se K a t ě n l n , s n í m ž Gribojedov napsal komedii Student, v y j a d ř u j e s nespravedlivou jízlivostí o G r i b o j e d o v o v ě s l u ž e b n í k a r i é ř e , což pisatel č l á n k u odsuzuje. N e j v ý z n a m n ě j š í m faktem v historii p o z n á v á n í Gribojedovova d í l a v českých z e m í c h p ř e d p r v n í s v ě t o v o u v á l k o u je bezesporu český p ř e k l a d H o ř e z r o z u m u z roku 1913 a jeho k r i ­ t i c k é h o d n o c e n í v č e s k é m tisku. V e s t r u č n é p ř e d m l u v ě , kterou F r a n t i š e k V e v e r s v ů j p ř e k l a d u v e d l , projevila se r o v n ě ž autorova v o j á č k a minulost. Vever totiž z d ů ­ r a z ň u j e p ř e d e v š í m b i o g r a f i c k á data z v o j e n s k é h o ú d o b í Gribojedovova života. P o j d r o b n ě vypisuje pluky, u n i c h ž Gribojedov sloužil v d o b ě V l a s t e n e c k é v i l k y s N a ­ poleonem i po j e j í m s k o n č e n í . Líčí, jak se Gribojedov z ú č a s t n i l g r u z í n s k é h o t a ž e n í proti h o r a l ů m , a dokonce 1 to, jak se o d n a u č i l strachu ze s m r t i t í m , že počítal dopa­ dající koule. P o d r o b n ě t a k é m l u v í o jeho smrti, jejíž p ř í č i n u s p a t ř u j e p o d o b n ě j a k o Č e r v i n k a č á s t e č n ě t a k é v G r i b o j e d o v o v ě povaze. M a l á pečlivost, j e ž se projevila i na jeho p ř e k l a d u , b y l a p ř í č i n o u t a k é n ě k t e r ý c h v á ž n ý c h o m y l ů v u v e d e n é stati. T a k n a p ř . píše, že se Gribojedov v roce 1915 stal v P e t r o h r a d ě p ř í t e l e m M . J . L e r m o n t o v a — tedy v d o b ě , k d y b y l Lermontov r o č n í m batoletem. K drobnostem p a t ř í m y l n ý p ř e ­ k l a d n á z v u komedie Moaodtte cynpyeu, kterou n a z ý v á c h y b n ě M l a d é manželku m í s t o Mladí manželé. V souvislosti s u v e d e n í m V e v e r o v a p ř e k l a d u Grlbojedovovy komedie na V i n o h r a d s k é m divadle r. 1918 objevilo se č e s k é m tisku n ě k o l i k k r i t i k , k t e r é jsme již p ř i p o m n ě l i výše. K r o m ě o b e c n ě z n á m ý c h f a k t ů o autorovi a jeho h ř e , s h r n u t ý c h obvykle v ú v o d u , z a m ě ř o v a l i se jejich p i s a t e l é p ř e d e v š í m na samu insce­ naci a h e r e c k é p r o v e d e n í ; n ě k t e ř í hodnotili i k v a l i t u p ř e k l a d u . O b e c n ě j i a n a l y t i c k ý p o s t ř e h nalezneme jen v p o z n á m c e V . F . K r e j č í h o , k t e r ý v š a k příliš p ř e c e n i l r e v o l u č n o s t Č a c k é h o . O z n a č i l jej dokonce za p ř e d c h ů d c e v š e c h r u s k ý c h revolu­ c i o n á ř ů , j e m u ž v r a d i k á l n ě j š í m projevu z a b r á n i l a jen cenzura. O p r o p a g o v á n í k l a s i c k é 7 5

76

77

78

79

80

7 5

7 6

77

7 H

7 U 6 0

j p a (Jiří P o l í v k a ) , P . E . Sčeglov, A. S. Gribojedov i děkabristy, Český časopis h i s t o r i c k ý 12, 1906, str. 390. O 75. výroči klasické komedie Gribojedovovy Hoře z rozumu. Z v o n 6, 1905—6, str. 431. 26. ledna (8. února) bylo 75. výroči premiéry klasické komedie Gribojedovovy Hoře z rozumu, Z v o n 6, 1905—6, str. 367. P o z n á m k a o G n ě d i č o v ě n a s t u d o v á n í H o ř e z ro­ zumu v A l e x a n d r i j s k é m divadle. — Chudožestvennyj teatr moskevský... Z v o n 7, 1906—7, str. 78—9. — Z p r á v a o tom, že M C H A T z a h á j i l po n á v r a t u z Evropy sezónu u v e d e n í m Gribojedovovy komedie, jež vyvolala n a d š e n í p o k r o k o v é k r i t i k y , s t e j n ě j a k o ú t o k y ze strany reakce. s m, 80 let od smrti A. S. Gribojedova, Z v o n 9, 1908—9, str. 788. Z p r á v a o tom, že v M o s k v ě dosud m a r n ě h l e d a j í r o d n ý d ů m Gribojedova. — s m, Petrohradská aka­ demie nauk chystá řadu vědecko-populárních vydání spisů ruských básníků, mezi n i m i ž bude zastoupen i Gribojedov, Z v o n 9, 1908—9, str. 683. — Hrob A. S. Griboje­ dova v Tiflisu, S v ě t o z o r 9, 1909, str. 59. V ý k l a d s v y o b r a z e n í m na str. 54. K . V . H . (H a v r á n e k), Z v o n 11, 1911, str. 718-719. F . V . , A. S. Gribojedov,'Hoře z rozumu, P r a h a 1913, str. 3—9.

158

D A N U Š E KSICOVA

r u s k é literatury u n á s v č e t n ě d í l a Gribojedovova se po v z n i k u s a m o s t a t n é h o s t á t u starala t a k é Č e s k o r u s k á j e d n o t a pořádáním veřejných přednášek. P o č á t k e m d v a c á t ý c h let se Gribojedovovo j m é n o objevuje v I . r o č n í k u Slavie, kde A . B e m referuje rusky o s t o c k h o l m s k ý c h v y d á n í c h r u s k é literatury za redakce E . A . L j a c k é h o. O c e ň u j e jeho z a s v ě c e n o u p ř e d m l u v u i k o m e n t á ř a t a k é volbu t e x t u . P r v n í s o u b o r n é o c e n ě n í Gribojedovova díla p ř i n e s l y v t é d o b ě dvoje p ř e h l e d n é d ě j i n y s l o v a n s k ý c h literatur z pera J a n a M á c h a l a a F r a n k a W o l l m a n a. N o v u m t ř í s t r á n k o v é kapitolky v d ě j i n á c h M a c h a l o v ý c h spočívá ve v ý s t i ž n é charakte­ ristice m l a d i s t v ý c h d r a m a t i c k ý c h p o k u s ů A . S. Gribojedova. N e j v ě t š í pozornost v ě ­ nuje M á c h a l H o ř i z rozumu, k t e r é oceňuje j a k o n e j t a l e n t o v a n ě j š í dílo r u s k é drama­ tiky t é doby. P o d v l i v e m B ě l i n s k é h o v š a k v y t ý k á k o m e d i i „ m n o h é nedostatky se stanoviska f o r m á l n í h o " . Svou p ř í l i š o b e c n ě formulovanou v ý t k u p o t é zeslabuje ob­ hajobou Gribojedovova t v ů r č í h o z á m ě r u , tak jak jej b á s n í k v y j á d ř i l ve své odpovědi p ř í t e l i K a t ě n i n o v i . N a jeho p o z n á m k u , že v k o m e d i i je více talentu n e ž u m ě n í , Gribojedov odpověděl, že to p o k l á d á za n e j v ě t š í c h v á l u , neboť u m ě l e c n e m á vyhovo­ vat š k o l s k ý m p o ž a d a v k ů m , n ý b r ž s v é v l a s t n í t v ů r č í s í l e . P o d o b n ě jako M á c h a l oce­ ň u j e v ý z n a m Gribojedovovy komedie v d ě j i n á c h r u s k é h o realismu i F r a n k W o l l m a n , k t e r ý n a z ý v á Gribojedova v ý s t i ž n ě „ J a n e m K ř t i t e l e m r u s k é h o realismu". N o v ý m po­ s t ř e h e m v jeho s t r u č n é charakteristice je poukaz na s t y č n é body H o ř e z rozumu s klasicismem, k t e r é s p a t ř u j e nejen v oblasti formální, ale p ř e d e v š í m v t a r t u f f o v s k é p o s t a v ě Molčalina. T i s k psal o Gribojedovovi ve d v a c á t ý c h letech jen příležitostně. T a k se n a p ř í k l a d objevila z p r á v a o n á l e z u s o u d n í c h akt, týkajících se o b v i n ě n í A . S. Gribojedova ze s t y k ů s d ě k a b r i s t y . P r á v o l i d u referovalo t a k é o s l a v n é M e j e r c h o l d o v ě inscenaci komedie, k t e r á b y l a uvedena pod p ů v o d n í m n á z v e m Topě yM.y. Režisér j i rozdělil na s e d m n á c t v ý j e v ů a oživil i osoby, Gribojedovem později v y l o u ­ č e n é ; s t e j n ě pracoval i s textem. Referent P r á v a l i d u b y l z ř e j m ě n e g a t i v n ě ovlivněn polemikou, k t e r á se k o l e m inscenace rozpoutala, p r o t o ž e n a z á v ě r d r u h é h o č l á n k u konstatuje, že obecenstvo p ř i j a l o p r e m i é r u c h l a d n ě . Zcela r o z d í l n ě píše o t o m t é ž p ř e d ­ s t a v e n í N á r o d n í a s t a v o v s k é divadlo. Z tohoto p ř í s p ě v k u se d o v í d á m e , s j a k ý m i o b t í ­ žemi se musel vynikající sovětský režisér p o t ý k a t , ať již to b y l a n e v h o d n á d i v a d e l n í místnost, n o u z o v ě u p r a v e n á z b ý v a l é v e č e r n í k a v á r n y , či n e p ř í z e ň k r i t i k y — ta v š a k byla v y v a ž o v á n a o p r a v d o v ý m z á j m e m p u b l i k a . Z oficiálních t e n d e n c í , k t e r é tehdy již n a b ý v a l y v S o v ě t s k é m svazu p ř e v a h y , pisatel v z á v ě r u vyvozuje, že „i v r u s k é m d i v a d e l n i c t v í n a s t á v á perioda, k d y se u m ě n í v r a c í k n e z m ě n i t e l n ý m t r a d i č n í m z á k l a ­ d ů m divadla." V ý r a z n ě j š í z á j e m české k r i t i k y o Gribojedovovo dílo se projevil v souvislosti se s t o l e t ý m jubileem jeho smrti v r. 1929, k d y b y l a n a p s á n a ř a d a č l á n k ů , črt či infor­ mací, v ě n o v a n ý c h r ů z n ý m s t r á n k á m Gribojedovova ž i v o t a a díla. N a rozdíl od o b s á h l ý c h g r i b o j e d o v o v s k ý c h studií z d e v a d e s á t ý c h let jde v ě t š i n o u b u ď o s t r u č n é rekapitulace již d ř í v e z n á m ý c h f a k t ů o životě a d í l e v ý z n a m n é h o dramatika, nebo o j e d n o t l i v é p o z n á m k y , u p o z o r ň u j í c í n a n o v é poznatky s o v ě t s k é h o b á d á n í , na akce, p o ř á d a n é v S o v ě t s k é m svazu v souvislosti se z m í n ě n ý m jubileem či na v y d á v á n í 81

82

83

84

85

66

87

fcl

8 2

K . (F. V . K r e j č í ) , Hoře z rozumu, P r á v o l i d u 27, 1918, č. 11, str. 1-2, 12. 1. Jednota p o ř á d a l a v O b e c n í m d o m ě p ř e d n á š k y na t é m a R u s k á literatura 19. stol. aí do Gogola. V i z T r i b u n a 1, 1919, 18. 10., č. 222, str. 12; t a m t é ž 22. 10., č. 224, str. 5. L j a c k ý použil tzv. B e g i č e v s k é h o textu neboli M u z e j n í h o autografu, obsahujícího 1. redakci komedie, k t e r á b y l a posléze autorem z n a č n ě p ř e p r a c o v á n a . Učinil tak proto, aby komedii očistil od pozdějších c e n z u r n í c h z á s a h ů . Pozdější s o v ě t s k á v y ­ d á n í v š a k v y c h á z e j í z tzv. B u l g a r i n s k é h o opisu a M u z e j n í h o autografu s t e j n ě jako Z a n d r o v s k é h o rukopisu používají jen jako v e d l e j š í h o pramene. Srov. A . C . r p BÍ­ DO en OB, CoHUHenuH, non p e « . B J I . O p j i O B a c . 6 5 0 - 6 6 5 . - A . Eeuj, A. C . rpuóoenod, Topc om yjna. CTOKXOJII.M 1 9 2 1 S l á v i a 1, 1922, str. 189—170.

8 3 8 4 8 3 6 0

J a n M á c h a l , Slovanské literatury, P r a h a 1925, str. 445—8. F r a n k W o l l m a n . Slovesnost Slovanů, P r a h a 1928, str. 135. Památky po Gribojedovovi, České slovo 17, 1925, č. 272, str. 4, 20. 11.. Hoře z rozumu v Mejercholdově úpravě, P r á v o l i d u 37, 1928, č. 83, str. 8, 14. 3. — Premiéra Hoře z rozumu u Mejercholda, t a m t é ž Č. 71, str. 6, 23. 3.

159

RECEPCE A . S. GRIBOJEDOVA V ČESKEM PROSTŘEDÍ

68

n o v ý c h publikaci. B y l o o c e ň o v á n o t a k é Gribojedovovo h u d e b n í n a d á n í . V p r ů b ě h u r. 1929 bylo o t i š t ě n o v N á r o d n í c h listech n ě k o l i k p ř í s p ě v k ů Vincence Č e r v i n k y . V j e d n é p o z n á m c e u p o z o r ň u j e autor n a to, co v š e se v M o s k v ě c h y s t á k dramatikovu j u b i l e u , na j i n é m m í s t ě p ř i n á š í z p r á v u o j u b i l e j n í m v e č e r u , p o ř á d a n é m ve S l o v a n s k é m s e m i n á ř i K a r l o v y university. Rozepisuje se r o v n ě ž o m i m o ř á d n é m n a d á n í Gribojedova, o jeho h u d e b n í m talentu i s t á t n i c k é m bystrozraku. V e s v é j u b i l e j n í v z p o m í n c e vychází Č e r v i n k a ze S k a b i č e v s k é h o a z M a c h a l o v ý c h S l o v a n s k ý c h literatur, t a k ž e v p o d s t a t ě opakuje j i ž d ř í v e z n á m á fakta. Z á v ě r e m u p o z o r ň u j e na d ů l e ž i t ý objev G r i b o j e d o v o v ý c h p o r t r é t ů a rukopisu H o ř e z rozumu s a u t o r o v ý m i ú p r a v a m i . N a d v ý z n a m e m H o ř e z r o z u m u se zamýšlí Josef H o s t o v s k ý v e S l o v a n s k é m p ř e h l e d u ; p ř i p o m í n á ruskou p ř e d r e v o l u č n í a p o p ř e v r a t o v o u gribojedovovskou literaturu, p ř e d e v š í m p r á c e n e j v ě t š l h o Gribojedovova znalce N . K . Piksanova. V rozporu s jeho širokou e r u d i c í je v š a k t v r z e n í , že nejlepší rozbor podal ve své stati vedle G o n č a r o v a t a k é B ě l i n s k i j . Z á v ě r e m recenzuje H o s t o v s k ý dva životopisné r o m á n y J u r i j e Tynjanova: KIOXJIH, v ě n o v a n ý d ě k a b r i s t i c k é m u b á s n í k o v i Kjuchelbekerovi, a CMepxt, Baaiip MyxTapa. Z a m ě ř u j e se p ř e d e v š í m na d r u h ý r o m á n , k t e r ý p o d á v á biografii A . S. Gribojedova. O b a tyto r o m á n y byly o rok později p ř e l o ž e n y do č e š t i n y a v souvislosti s t í m r e c e n z o v á n y . N á r o d n í listy p ř i n e s l y n a p ř . posudek Vincence Č e r v i n k y , k t e r ý klade po u m ě ­ lecké s t r á n c e na p r v n í m í s t o d ř í v e n a p s a n ý r o m á n B á s n í k a b u ř i č , v ě n o v a n ý K j u c h e l ­ bekerovi. O c e ň u j e i T y n j a n o v ů v r o m á n Smrt b r e j l a t é h o v e z í r a , p r á v e m v š a k v y t ý k á o b ě m a p ř e k l a d a t e l ů m B . M u ž í k o v i i A . Pohlovi, že své p r á c i n e v ě n o v a l i více pozornosti. Dnes jsou tyto nedostatky zvlášť p a t r n é — oba p ř e k l a d y p ů s o b í z n a č n ě archaicky a na mnoha m í s t e c h a ž komicky. Samo z a ř a z e n í g r i b o j e d o v o v s k é h o r o m á n u do N o v é r u s k é knihovny, j e j í m ž redaktorem b y l Boh. Mathesius, bylo v š a k ve své d o b ě a k t u á l n í m u c t ě n í m p a m á t k y v e l k é h o r u s k é h o dramatika. Z četby Tynjanovova r o m á n u v y c h á z í z ř e j m ě ve s v é m j u b i l e j n í m č l á n k u J i ř í W e i l , k t e r ý s v ů j p ř í s p ě v e k v T v o r b ě z a m ě ř u j e a k t u á l n ě politicky. S r o v n á v á totiž situaci v P e r s i i p ř e d sto lety a v současnosti a n a c h á z í shody mezi tehdejší a soudobou anglickou politikou, snažící se rozšířit svou moc v P e r s i i na ú k o r R u s k a ; Gribojedova charakterizuje jako t y p i c k é h o stoupence b u r ž o a s n í revoluce. Č a c k é h o jako z á p a d n í k a , Famusova jako o m e z e n é h o feudála. Z celého stylu W e i l o v a p ř í s p ě v k u je patrno, že jej psal z á m ě r n ě z j e d n o d u š e n ě a politicky v y h r a n ě n ě . 89

90

9 1

9 2

N o v é P i k s a n o v o v ě monografii

TBopiecnaH

HCTOPHÍI

Topn

OT V M H je

věno­

v á n a recenze A . B é m a. O c e ň u j e vysoce bohatou m a t e r i á l o v o u fundovanost díla, me­ todologickou koncepci k n i h y v š a k p o k l á d á za spornou. Ze z á k o n i t é h o procesu v z n i k u

8 8

815

m 9 1

1,2

Srov. n a p ř . : V . K . : Jubileum autora Hoře z rozumu, Český s v ě t 25, 1928, 29. 1., str. 489. — Síé výroči smrti A. S. Gribojedova, R u d é p r á v o 10, 1929, č. 39, str. 5, 14. 2. S t r u č n ý č l á n e k o slavnostech v M o s k v ě . — Sté výročí úmrtí Gribojedova, R u d é p r á v o 10, 1929, č. 49, str. 8, 26. 2. S t r u č n á z p r á v a o o d h a l e n í p o m n í k u v Moskvě. — K . R . : K stému výročí Gribojedovovy smrti, N á r o d n í o b r o z e n í 6, 1929, č. 43, str. 4. — N . M e l n i k o v á - P a p o u š k o v á , K stému výročí smrti A. S. Gribojedova, Rozpravy A v e n t i n a 4, 1928—9, str. 261. — J i ř í H o r á k , A. S. Gribojedov, 1795 až 1829, L i d o v é noviny 37, 1929, Č. 75, str. 5. Gribojedov hudebník, Rozpravy A v e n t i n a 4, 1928—9, č. 37, str. 371. J e d n á se o informaci dle N á r o d n í c h listů. C. (Vincenc Č e r v i n k a ) , Sté výroči smrti A. S. Gribojedova, N á r o d n í listy 69, 1929, č. 3. - C , Večer Gribojedův, t a m t é ž č. 34, str. 9, 3. 2. — Vincenc Č e r v i n k a , Nesmrtelná komedie, t a m t é ž , č. 25, 25. 1., P ř í l o h a N L , r. 2, č. 4. — C , Gribojedov — zázračné dítě?, t a m t é ž , č. 73, str. 1, 14. 3. — C , Gribojedov — hudebník, t a m t é ž , č. 141, str. 1. 23. 5. — C., A. S. Gribojedov státník, t a m t é ž , č. 237, 29. 8. J . H o s t o v s k ý , A. S. Gribojedov, S l o v a n s k ý p ř e h l e d 1929, str. 227-9. Vincenc Č e r v i n k a , Dva životopisné romány ruské, N á r o d n í listy 71, 1931, č. 351, 23. 12. — Z dalších r e c e n z e n t ů t ě c h t o r o m á n ů v i z n a p ř . : Tynjanov, Smrt VaziraMuchtara, K m e n 2, 1928—9, str. 185. — R., Sovětský román o carském Rusku, R u d é p r á v o 12, 1931, č. 3, str. 2, 4. — Román duSezpytný, Česká o s v ě t a 28, 1931—32, č. 1, str. 191. — V . : Tynjanov J., Smrt brejlatého vezíra. S i g n á l 1930, č. 40, str. 6, 27. 6. — K a p i t o l a z tohoto r o m á n u , P u š k i n o v o s e t k á n í s m r t v ý m Gribojedovem, byla t a k é d v a k r á t o t i š t ě n a : H a v l í č k o v a s t r á ž (Čáslav), 3, 1935, č. 48, str. 10, 29. 9. - Pokrok (Prostějov), 33, 1935, č. 48, str. 8, 29. 11. J i ř í W e i l , SSé výročí smrti A. S. Gribojedova, T v o r b a 4, 1929, sia . 102. -

160

DANUŠE KSICOVA

díla; se s t á v á podle jeho n á z o r u p ř i t a k o v é m p o j e t í s a m o ú č e l , n á s o b e n ý v d a n é m p ř í p a d ě j e š t ě t í m , že H o ř e z rozumu se b ě h e m v z n i k u nijak p o d s t a t n ě n e m ě n i l o . Proto o c e ň u j e na k n i z e h l a v n ě to, že autor n e u s t á l e p ř e k r a č u j e hranice, k t e r é si stanovil, a že j a k o v y n i k a j í c í znalec Gribojedova v l a s t n ě v y t v o ř i l ucelenou monografii, pozna­ menanou o v š e m n e š t a s t n č z v o l e n ý m p ř í s t u p e m . O Piksanovovi se u n á s psalo j e š t ě jednou p ř e d druhou s v ě t o v o u v á l k o u , a to j a k o o redaktorovi p ř i p r a v o v a n é h o d v o u ­ d í l n é h o a k a d e m i c k é h o v y d á n í Gribojedovova d í l a S t ý m v ý r o č í m Gribojedovovy smrti b y l a a k t u a l i z o v á n a i recenze T á b o r s k é h o na k n i h u V . I. N ě m i r o v i č e - D a n č e n k a Topě om yua a nocmanoeice Mocxoe CKoeo xydoMcecmeeHnozo meampa. * P u b l i k a c e k t e r á v y š l a již r o k u 1923, dostala se T á - t b o r s k é m u z ř e j m ě do rukou až koncem d v a c á t ý c h let. Zaujal jej p ř e d e v š í m s á m autor, k t e r ý psal své dílo n a z á k l a d ě v l a s t n í c h r e ž i s é r s k ý c h a h e r e c k ý c h z k u š e n o s t í . T á ­ b o r s k ý p a r a f r á z u j e jeho l í č e n í s c é n i c k é h o v ý v o j e H o ř e z r o z u m u od p ů v o d n í h o p o j e t í ve stylu f r a n c o u z s k ý c h melodramat, v jejichž duchu b y l v komedii z d ů r a z ň o v á n p ř e ­ d e v š í m quasi p a t r i a r c h á l n í patos, až k p r v n í m p o k u s ů m o r e a l i s t i c k é pojetí. Z realis­ t i c k ý c h tradic v y c h á z e l o i M o s k e v s k é u m ě l e c k é divadlo, jež p o p ř e l o dlouho z a k o ř e ­ n ě n ý n á z o r , že komedie je z a s l a r a l á , m á l o s c é n i c k á a že se u d r ž u j e p ř i životě jen p o d i v u h o d n ý m i verši. M o s k e v s k é u m ě l e c k é divadlo naopak založilo inscenaci na fabuli, očistilo text; k tomu m u posloužilo a k a d e m i c k é v y d á n í N . K . Piksanova, j e h o ž verze je na konci k n i h y o t i š t ě n a . T á b o r s k ý s i v e l m i c e n í t a k é r e ž i j n í c h p o z n á m e k N ě m i r o v i č e - D a n č e n k a , i o b r a z o v é části knihy, p ř i n á š e j í c í ř a d u p o r t r é t ů j e d n o t l i v ý c h h e r c ů v r ů z n ý c h v ý s t u p e c h . P u b l i k a c e u d ě l a l a n a T á b o r s k é h o v e l k ý dojem — n a z ý v á j|i „ ú r y v k e m z bible r e ž i s é r o v y i hercovy" a d o p o r u č u j e , aby b y l a v y d á n a v fiešV tině. O p o ž d ě n ý m p ř í s p ě v k e m ke Gribojedovovu jubileu je i p ř e k l a d F r . T á b o r s k é h o z r. 1933, o p a t ř e n ý doslovem, o n ě m ž jsme již hovořili. N e č e t n é recenze tohoto v y d á n i o c e ň u j í k v a l i t y n o v é h o t l u m o č e n í , a v š a k o G r i b o j e d o v o v ě d í l e se s a m o s t a t n ě nevyslovují. P r v n í p o d r o b n ě j š í studii o Gribojedovovi napsal ve t ř i c á t ý c h letech r u s k ý e m i g r a n t s k ý badatel, v t é d o b ě již profesor K a r l o v y university E v ž e n L j a c k ý . S l e ­ duje v ní dramatikovy životní osudy od s t u d i í n a t ř e c h f a k u l t á c h m o s k e v s k é u n i v e r ­ sity p ř e s vojenskou s l u ž b u až k ú s p ě š n é d i p l o m a t i c k é k a r i é ř e , k t e r á s k o n č i l a tak tragicky. V š í m á si též jeho vztahu k d ě k a b r i s t ů m , k t e r ý v š a k v y s v ě t l u j e jen obecnou n á z o r o v o u p ř í b u z n o s t í , n i k o l i j a k o p ř í m o u ú č a s t v h n u t í . V tomto s m ě r u pozdější v ý ­ z k u m L j a c k é h o korigoval. L j a c k ý o c e ň u j e G r i b o j e d o v ů v š i r o k ý l i t e r á r n í rozhled a p o p r v é si v š í m á jeho pozdějších d r a m a t i c k ý c h p o k u s ů — h r y G r u z í n s k á noc, inspi­ r o v a n é pobytem na K a v k a z e , n á s t i n u b á s n ě K a l j a n č i , n á č r t u t r a g é d i e Rodamist a Z e nobie. P o d r o b n ě analyzuje H o ř e z rozumu, jeho d r a m a t i c k ý tvar i p r o s t ř e d í , jež zobrazuje. U p o z o r ň u j e na to, že děj se ú d a j n ě o d e h r á v á v d o m ě R i m s k é h o - K o r s a k o v a a p ř e d s t a v u j e i ř a d u l i t e r á r n í c h p r o t o t y p ů komedie, p ř i č e m ž v š a k z d ů r a z ň u j e n e o b y č e j n é Gribojedovovo m i s t r o v s t v í v y t v á ř e t o b e c n ě p l a t n é typy. V ý s t i ž n ě cha­ rakterizuje i dramatikovo p o s t a v e n í v t e h d e j š í společnosti, jejíž obětí se stal p o d o b n ě jako později P u š k i n a m n o z í j i n í v y n i k a j í c í p ř e d s t a v i t e l é r u s k é literatury. Psychologickou a n a l ý z u h l a v n í c h postav H o ř e z rozumu, v j e h o ž s a t i r i c k é m o s t ř í s p a t ř u j e v ý r a z n e o b y č e j n ě s i l n é h o citu k r o d n é zemi, podal ve své č r t ě J i ř í K a r á ­ sek z e L v o v i c. Ocenil Gribojedovovo u m ě n í typizační, v p ř e k y p u j í c í m je­ v i š t n í m verbalismu v š a k vidí s p r á v n ě rys r o m a n t i c k ý . Č a c k é h o označil za p ř e d c h ů d c e v š e c h s v ě t l ý c h postav u T u r g e n ě v a a T o l s t é h o , kritizujících a p i t v a j í c í c h ruskou 9 3

9

95

96

8T

9 1

9 4

"

9 6 9 7

A . B e M , H . I l H K c a H O B , Teopnecnan ucmopun Topn om yj*a, M . — J I . 1928; Slávia 11, S l á v i a 11, 1932, str. 161—3. — Vydáni ruských klasiků, R u d é p r á v o 18, 1937, č. 295, str 6, 18. 12. F r . T á b o r s k ý , V . 7. Němirovié-Dančenko, U m ě n í 3, 1930, str. 383-4. Jde o tuto stať: B. M. HeMupoeut-JfannenKo, Topě om yjna « nocmanoeice MOCKOBCKOZO XydoncecmeeHHOzo Teampa, BecTHHK Espon&i 1 9 1 0 , JN° 5—7. — P i k s a n o v o ní píše s velkým u z n á n í m . Srov.: 0 ci^enuvecKui nocmanoeKax Topn om yjna, Ilojmoe coĎpairae coíHHeHHH A . C. rpn6oeflOBa, T. 2, A H GCGP, CII6. 1913, c. 358—9. E v ž e n L j a c k ý , A. Gribojedov, Klasikové ruské literatury, P r a h a 1930, str. 47—65. J i ř í K a r á s e k s e L v o v i c , A. S. Gribojedov, Cesta mystická, P r a h a 1932, str. 78-80.

161

RECEPCE A. S. GHIBOJEDOVA V ČESKEM PROSTŘEDÍ

d u s í . Je p ř e s v ě d č e n , že pro tohoto hrdinu, z a k o u š e j í c í h o „ h o ř e pro s v ů j r o z u m " se stala komedie nesmrtelnou. Z o s t a t n í c h k r i t i c k ý c h r e a k c í a p o z n á m e k z p o č á t k u t ř i c á t ý c h let stojí za z m í n k u noticka Vincence C e r v i n k y , ironicky k o m e n t u j í c í novou inscenaci H o ř e z rozumu v m o s k e v s k é m M a l é m divadle, kde Č a c k é m u vložili do ú s t v z l e t n ý monolog o v ý t e č nosti Sovětů. Č e r v i n k o v a p o z n á m k a v z n i k l a n a z á k l a d ě k o m e n t á ř e Večerní Moskvy, v níž b y l a tato l i t e r á r n í n e h o r á z n o s t p ř i j a t a s velkou pochvalou. S t o č t y ř i c á t é h o výročí Gribojedovova n a r o z e n í bylo vzpomenuto jednak z m í n ě n ý m i s l a v n o s t n í m i p ř e d n á š k a m i , jednak novou i n s c e n a c í H o ř e z rozumu v N á r o d n í m d i ­ vadle. Z ř a d y recenzí t ě c h t o k u l t u r n í c h u d á l o s t í se jen n e m n o h é pokoušejí o a n a l ý z u s a m o t n ě komedie. Tak n a p ř í k l a d M i r o s l a v R u t t e ve s v é m č l á n k u O d Moliěra ke Go­ golovi ' konstatuje, že ř a d a č l á n k ů v č e s k é m tisku n a c h á z e l a shodu p ř e d e v š í m mezi Č a c k ý m a M o l i ě r o v ý m Alcestem z Misantropa či mezi M o l č a l i n e m a Tartuffem. Rutte o b r a c í pozornost k naší d o m á c í tradici a n a c h á z í l i t e r á r n í analogii boje Č a c k é h o proti cizáctví p ř e d e v š í m v n a š e m T y l o v i a jeho Měšťanech a studentech či ve F i d l o ­ v a č c e nebo B a n k r o t á ř i . Vyvozuje z toho, že to je h l a v n í d ů v o d , p r o č R u s o v é m i l u j í Gribojedova s t e j n ě jako my T y l a . O z n a č u j e Gribojedova za „ p r v n í h o b u ř i č e na jejich s c é n ě " , za „ p r v n í h o dramatika, j e n ž m ě l odvahu ujmouti se u t l a č e n é r u s k é d u š e proti p o r o b ě m r a v n í i politické". K analogii s M o l i ě r o v ý m Alcestem p o z n a m e n á v á , že zde jde nejen o p ř í b u z n o s t , ale t a k é o m a r k a n t n í rozdíl. Z a t í m c o Alcestova n e n á v i s t k lidem se pozvolna m ě n í p ř í m o v chorobu, misantropismus Č a c k é h o je naopak „ p r o ­ jevem l i d s k é h o a n á r o d n í h o z d r a v í : neboť nechuť, kterou m á ke k r e a t u r á m moskev­ ské s m e t á n k y , je skrz naskrz neosobni a n a d o s o b n í , p r o t o ž e je v ý k ř i k e m s v ě d o m í a síly proti s p o l e č e n s k é m u marasmu". K s a m o t n é komedii m á v š a k Rutte ř a d u v ý h r a d — v y t ý k á jí nedostatek d ě j e , v č e m ž vidí d ů s l e d e k toho, že se postavy ve h ř e jen p o t k á ­ vají, a n i ž by se dramaticky titkávaly. S p a t ř u j e v tom h l a v n í p ř í č i n u faktu, že hra m á ř a d u d i v a d e l n ě m r t v ý c h míst, že p ů s o b í dojmem expozice, že i h l a v n i postavy z ů s t á v a j í více m é n ě e p i z o d n í m i . Rutte b y l z ř e j m ě o v l i v n ě n p ř e d s t a v o u shakespearov­ s k é h o dramatu, ačkoli G r l b o j e d o v ů v d r a m a t i c k ý styl se d á mnohem l é p e s r o v n á v a t s psychologicky a n a l y t i c k ý m dramatem i b s e n o v s k ý m nebo č e c h o v o v s k ý m , n e s e n ý m v n i t ř n í m n a p ě t í m , n i k o l i v n ě j š í m i d ě j o v ý m i efekty. O H o ř i z rozumu vyslovuje se t a k é I. L a p š i n, k t e r ý se v biografických a l i t e r á r n ě h i s t o r i c k ý c h faktech týkajících se v z n i k u komedie o p í r á o studii N . K . P i k s a n o v a . Konstatuje fakt, že p o d s t a t n á část komedie byla n a p s á n a v T i f l i s u a u v á d í k tomu n ě k o l i k analogií z d ě j i n r u s k é literatury. P o k u d se týče vztahu H o ř e z rozumu k d ě k a b r i s t i c k é m u h n u t í , n e n a c h á z í L a p š i n v komedii stopy jeho v l i v u . Z d ů r a z ň u j e naopak, že h r a p o m á h a l a d ě k a b r i s t ů m v jejich agitaci. J i n ý v ý z n a m n ý d i v a d e l n í k r i t i k J i n d ř i c h V o d á k podtrhl, že H o ř e z rozumu ční vysoko v r u s k é a e v r o p s k é d r a m a t i c k é t v o r b ě jako s a l o n n í komedie m r a v o l i č n á , u k a z u j í c í m r a v n í b í d u t e h d e j š í m o s k e v s k é společnosti. S o u č a s n ě v š a k v y n i k á 1 jako m o d e r n í komedie tezová, v ní na j e d n é s t r a n ě stojí z a s t á n c i dosa­ v a d n í c h m r a v ů a ř á d u , o b d a ř e n í h m o t n ý m i v ý h o d a m i , na d r u h é pak v á š n i v ý k r i t i k Čacký. O jeho m i l o s t n é m z k l a m á n í V o d á k soudí, že „něco tak h r o z n é h o Moliěre nevymyslil". Vysoce h o d n o t í i v e r š e , k t e r é neteoretizují, ale m í ř í vždy p ř í m o na j á d r o věci. J u b i l e j n í charakter m á stať J i ř í h o H o r á k a. Obohacuje českou gribojedovovskou literaturu o n o v é poznatky a čerpá, p o d o b n ě jako jeho v e ř e j n á p ř e d n á š k a , ze s o u č a s ­ n é h o b á d á n í s o v ě t s k é l i t e r á r n í vědy. Tak n a p ř í k l a d u p o z o r ň u j e na r e c i t a č n í a h e r e c k ý 68

9 3

1 0 0

1 0 1

102

:

s

' Č., Opravený Gribojedov, N á r o d n í listy 1931, č. 71, 2, 12. 3. - Z j i n ý c h p ř í s p ě v k ů viz n a p ř . : S., Nové museum Gribojedovo, Rozhledy po l i t e r a t u ř e a u m ě n í 3, 1934, str. 127. — Z p r á v a o daru pro tifliské museum spisovatelů, j í m ž je p ů v o d n í rukopis G r i b o j e d o v ů v , n a p s a n ý za jeho pobytu v P e r s i i . w V i z pozn. 34. "» I. L a p š i n , Hoře z rozumu, Národní listy 1935, č. 326, str. 5, 28. 11. — H . K . I l H K c a HOD, A. C. rpuóoedoo. (Buozpa^wiecKuu ovepn). Ilojmoe c o č p a H n e co^BHeHHH A . C . TpHĎoefloBa, T. 3, noa peji. H C n p m i e i . H . K . IlHKcaHOBa H H . A . nijmnKHHa, A H , C n 6 . 1911, r. 1 — 147. V i z pozn. 31. J i ř í H o r á k , A. S. Gribojedov, Hoře z rozumu, N á r o d n í a s t a v o v s k é divpdlo 12, 1935-36, č. 5, str. 2 - 3 . 1,11 1 0 2

162

DANUŠE KSICOVA

talent Grlbojedova, na n e ú s p ě š n ý pokus ž á k ů p e t r o h r a d s k é d i v a d e l n í školy u v é s t v roce 1925 Gribojedovovo d r a m a n a š k o l n í m p ř e d s t a v e n í , či n a Gribojedovovu b á s n i c ­ k o u žen, p ř i p o m í n a j í c í podle jeho n á z o r u P u š k i n o v y z r a l é skladby. P o p r v é t a k n á l e ­ žité podtrhl dosah Gribojedovovy satiry, k t e r á n a rozdíl o d jeho s l a v n é h o n á s t u p c e Gogola, H e r ý s m ě l kritizovat j e n l o t ř í k y z provincie, zasahuje v ů d c e , v jejichž s t í n u v y r ů s t á p o k o l e n í C h l e s t a k o v ů . M u ž n á slova Č a c k é h o n a z ý v á „ v e l i k ý m Sinem o b č a n ­ s k é odvahy". Z a m ý š l í se r o v n ě ž n a d vztahem Grlbojedova k d ě k a b r i s t ů m , k t e r ý je podle jeho n á z o r u j e š t ě m á l o v y j a s n ě n . Teprve p o v á l e č n é p r á c e s o v ě t s k é l i t e r á r n í vědy p r o k á z a l y s p r á v n o s t p ř e d p o k l a d u , ž e Gribojedov b y l t a j n ý m stoupencem tohoto p o l i t i c k é h o h n u t í , i k d y ž v ú s p ě c h revoluce n e v ě ř i l . M . V . N ě č k i n o v á dolo­ žila v e s v é p r á c i A. C. tpuóoedoe u deitaópucmi* i s p r á v n o s t d r u h é H o r á k o v y hypo­ tézy. P ř i k y j e v s k é m s e t k á n í s p ř e d s t a v i t e l i J i ž n í h o spolku b y l Gribojedov z a s v ě c e n do B ě l o c e r k o v s k é h o p l á n u , podle n ě h o ž m ě l a revoluce vypuknout n a j i h u R u s k a a t e n t á t e m n a cara u příležitosti jeho n á v š t ě v y v o j e n s k é h o t á b o r a . N ě č k i n o v á p o ­ tvrzuje, ž e Gribojedov s t í m t o p l á n e m nesouhlasil a ž e proto o d m í t l z p r o s t ř e d k o v a t pomoc g e n e r á l a Jermolova p ř i spojení revoluce n a j i h u se s e v e r n í částí Ruska, p ř i č e m ž snad v y s l o v i l onen o k ř í d l e n ý i r o n i c k ý v ý r o k o stech p r a p o r e č n í c í c h , k t e ř í chtějí z m ě n i t v l á d n i s y s t é m v Rusku. Z d ů r a z ň u j e v š a k , j a k t r p ě l p ř i p o m y š l e n i , ž e neví o ž á d n é lepší taktice. P ř i v á d ě l o ho to dokonce k m y š l e n c e n a s e b e v r a ž d u , j a k je to patrno z dopisů, k t e r é psal p ř á t e l ů m z K r y m u . H o r á k o v a studie v ý z n a m n ý m z p ů s o b e m u z a v í r á ohlas České k r i t i k y n a Gribojedovovo dílo p ř e d druhou sv ět o v o u v á l k o u . O s t a t n í n o v i n o v é č l á n k y z t é doby jsou spíše i n f o r m a t i v n í h o charakteru. K o ­ mentuji n a p ř í k l a d p a ř í ž s k o u inscenaci H o ř e z r o z u m u či d ě t s k é p ř e d s t a v e n í v M o s k v ě , referuji o n o v é m v y d á n í r u s k ý c h k l a s i k ů nebo se opět v r a c e j í k e G r i b o j e d o v o v ý m h u ­ debním skladbám. V p o v á l e č n é d o b ě b y l a v ě n o v á n a Gribojedovovl v č e s k é m tisku v p o m ě r u k j i n ý m r u s k ý m s p i s o v a t e l ů m m a l á pozornost; p ř í l e ž i t o s t n é či j u b i l e j n í z m í n k y ne­ přinášejí nic nového. T a k v roce 1946 bylo p ř i p o m e n u t o 151. výročí n a r o z e n í (pro­ tože k u l a t é j u b i l e u m p ř i p a d l o n a p o s l e d n í rok v á l k y ) , r. 1949 sto dvacet let o d d r a ­ matikovy smrti, r. 1950 sto p a d e s á t p ě t r o k ů o d jeho n a r o z e n í . V ě t š i n u t ě c h t o č l á n k ů , informujících s t á l e znovu, ne v ž d y v š a k p ř e s n ě o z á k l a d n í c h faktech Gribojedovova ž i v o t a a díla, otiskovaly S v ě t s o v ě t ů a R u d é p r á v o . O s r o v n á n í Gribojedovovy k o ­ medie s filmem o L e r m o n t o v o v ě životě Vyhnanec z r á j e , k t e r ý r. 1948 p r o m í t a l a česká kina, pokusila se J a r m i l a P l l z o v á . N a rozdíl od Lermontova, v j e h o ž - d f l é 1 0 3

1 0 4

106

106

1 0 7

1 0 6

i " J e d n á se především o tyto publikace: M . B . H e i K H H a , CMdcmeennoe d&M o A. C. rpuÓoedoee, A H , M.—JI. 1945. — M . B . H e i K H H a , A. C. tpuóoedoe u dettaópucmu, MocKBa 1947. — JJeicačpucmhi u ux epejim. Mamepua/u* u cooÓu+eHun, nofl pefl. M . II. AjieKceeBa, B . C. Meanaxa, A H , M . — J I . 1951. Gp.: M . B . H e i K H H a , Tpuóoedoe u dencópucmu, rji. KueecKoe ceudanue Tpuóoedoea

1 M

e W3KHVLMU dena6pucmaMu, c. 4 3 2 — 4 5 2 .

106 U j a E r e n b u r g , Hoře z rozumu. O Gribojedovi, Meyercholdovi a francouzském sazeči, R u d é p r á v o 17, 1938, č. 9, str. 4, 11. 1. — O b š í r n á recenze p a ř í ž s k é insce­ nace. — D ě t š t í herci u Meyercholda, R u d é p r á v o 17, 1936, č. 97, str. 4, 24. 4. — T a m t é ž , 18, 1937, Č. 295, str. 6, 18. 12. — S. S., H u d e b n í skladby A. S. Gribojedova, N á r o d n í Ušty 78, 1938, Č. 228, 21. 8. — Karelský vědecko-výzkumný ústav kultury, C i n 10, 1938, č. 19, str. 304, 8. 12. — Z p r á v a , ž e tato instituce z í s k a l a rukopisy H o ř e z rozumu. T a k n a p ř í k l a d c i t á t z Gribojedovovy korespondence nalezneme v p o z n á m c e : Co napsal Gribojedov v Persli, L i d o v á k u l t u r a 3, 1947, č. 42. — J i n d y nalezneme z p r á v u o t b i l i s k é m n a s t u d o v á n í n o v é g r u z í n s k é opery D a v i d a T o r a d z e Nevěsta severu n a motiv Gribojedovova m a n ž e l s t v í : P ř í b ě h G r i b o j e d ú v n a scéně, L i t e r á r n í noviny 7,1958, č. 11, str. 12. T a k n a p ř . pisatel č l á n k u v e S v ě t ě sovětů 11, 1946, č. 2, str. 11, 11. 1. u v á d í m y l n ě , že komedie b y l a o t i š t ě n a a ž 33 r o k ů po smrti j e j í h o autora. P r v n í , i k d y ž cenzu­ r o v a n é v y d á n í vyšlo j i ž v r. 1833. — D á l e srov.: G a , A. S. Gribojedov zemřel před 120 lety, t a m t é ž 12, 1949, č. 7, str. 6, 11. 2. - z f : 120 let od s m r t i básníka Grlboje­ dova, R u d é p r á v o 1949, č. 35, str. 3, 11. 2. — 255 let od narozeni A. S. Gribojedova, S v ě t sovětů 13, 1950, č. 5, str. 6, 27. 1. - Ruský dramatik A. S. Gribojedov, M y 1949, 6. 8, str. 5. 24. 2. J a r m i l a P i 1 z o v á. Hoře z rozumu. Most 2, 1948, č. 1, str. 3—4. 1 M

1 0 7

1 0 6

163

RECEPCE A . S. GRIBOJEDOVA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ

autorka z d ů r a z ň u j e r o m a n t i c k é rysy a u p í r á m u u m ě n í t y p i z a č n i , v y z v ě d á u G r i b o jedova p ř e d e v š í m m i s t r o v s t v í , s n í m ž v y t v á ř e l s v é hrdiny. G r i b o j e d o v ů v Č a c k ý p ř e ­ v y š u j e Lermontova podle P i l z o v é i tím, ž e z p r o h n i l é společnosti s á m odchází, k d e ž t o Lermontova z n í osvobozuje smrt. T a k o v á t o s c h e m a t i c k á p r o h l á š e n í , vyplývající z m a l é znalosti l i t e r á r n í historie, jsou pro d a n é ú d o b í t y p i c k á . Z v l á š t ě pro p o č á t e k p a d e s á t ý c h let je s e s t u p n á tendence l i t e r á r n í c h p ř í s p ě v k ů p ř í z n a č n á . T ý k á se to i L i t e r á r n í c h novin, k t e r é 125. v ý r o č í Gribojedovovy smrti v z p o m n ě l y v e l m i frázovitě napsaným článkem Evy H e r m a n o v é . P o d o b n é h o charakteru byly i n ě k t e r é re­ cenze p ř e d s t a v e n i H o ř e z rozumu, z v l á š t ě na p r o v i n č n í c h s c é n á c h . Je p o c h o p i t e l n é , že to souviselo s c e l k o v ý m stavem č e s k é l i t e r á r n í k r i t i k y v t é d o b ě . Situace se zlepšila p o č á t k e m š e d e s á t ý c h let, což se projevilo vzestupnou ú r o v n í pozdějších d i v a d e l n í c h recenzí. N a celé české p o v á l e č n é kritice, k t e r á se n ě j a k dotkla Gribojedova, je o v š e m m a r ­ k a n t n ě z n á t p ř e k v a p u j í c í s k u t e č n o s t , že Gribojedov po celou tu dobu stál v p o d s t a t ě m i m o z á j e m české l i t e r á r n í historie. N e p o d a ř i l o se m i zaregistrovat ani jedinou re­ cenzi, k t e r á by sledovala z a h r a n i č n í , p ř e d e v š í m s o v ě t s k é p o v á l e č n é g r i b o j e d o v o v s k é b á d á n í . J e n o m v roce 1949 byla n a p s á n a d o k t o r s k á p r á c e N . S l a b i h o u d o v é Hoře z rozumu a jeho české překlady. K r o m ě v e l m i v ý s t i ž n é charakteristiky č t y ř p ř e k l a d ů komedie, o níž jsme se již z m i ň o v a l i a kterou m ů ž e m e i dnes akceptovat, s n a ž i l a se S l a b i h o u d o v á v ú v o d u posoudit i ohlas Gribojedova v č e s k é kritice. P r o t o ž e n e m ě l a s a m o z ř e j m ě k dispozici ty bibliografické m a t e r i á l y , k t e r é b y l y p o ř í z e n y za ř a d u let, je její p ř í s p ě v e k v tomto s m ě r u jen torzovitý. 1 tak je o v š e m škoda, že p r á c e nebyla a l e s p o ň č á s t e č n ě p u b l i k o v á n a . J i n a k m ů ž e m e za celé p o v á l e č n é ú d o b í u v é s t jenom d v ě p r ů v o d n í slova k p ř e ­ k l a d ů m komedie. M a t h e s i ů v d o s l o v je bystrou skicou Gribojedovovy osobnosti a v ý s t i ž n o u charakteristikou jeho n e s m r t e l n é komedie. J e n jeho p o z n á m k a , posuzu­ jící v ý s t u p Repetilova j a k o k r i t i k u p r v n í fáze d ě k a b r i s t i c k é h o h n u t í , je p o n ě k u d j e d n o s t r a n n á . D o m n í v á m se, že v p o s t a v ě Repetilova n e š l o o k a r i k a t u r u s k u t e č n é h o ú č a s t n í k a h n u t í , n ý b r ž o vystižení t a k o v é h o typu lidí, k t e ř í se h o n í za k a ž d o u n o v i n ­ kou, jíž by se m o h l i b l ý s k n o u t ve společnosti, kde ztratili jakoukoli prestiž, k t e ř í sice n ě c o t u š í o existenci t a j n ý c h organizací, j i m ž je v š a k p ř í s t u p ke s k u t e č n é m u j e d n á n í v ž d y u z a v ř e n . K otázce vztahu Gribojedova k d ě k a b r i s t ů m v r a c í se B o h . F r a n ě k v doslovu ke s v é m u p ř e k l a d ů H o ř e z rozumu z r. 1954. V duchu sou­ č a s n é h o s o v ě t s k é h o b á d á n í z d ů r a z ň u j e , že rozpor mezi Gribojedovem a d ě k a b r i s t y , k t e r ý l i t e r á r n í v ě d a d ř í v e spojovala s p ř e d p o k l a d e m o jeho m a l é m vztahu k h n u t í , b y l pouze vedlejší, nijak nezasahoval do z á k l a d n í c h otázek, v nichž se Gribojedov s h n u t í m shodoval (nevěřil v m o ž n o s t i p ř e v r a t u za tak o m e z e n é h o m n o ž s t v í lidí). P o t v r z e n í tohoto n á z o r u s p a t ř u j e v G r i b o j e d o v o v ý c h p r a c í c h z t é doby — v n á č r t u dramatu R o k 1812 a h r y Radegast a Zenobija, kde Gribojedov p o d o b n ě jako později Gercen z d ů r a z ň u j e ú l o h u l i d u v p o v s t á n í . V c e l k u je F r a ň k ů v doslov k o n c i p o v á n spíše jako politická ú v a h a . J i ž s o u d o b á k r i t i k a konstatovala, že v n ě m chybí aspekt este­ t i c k é h o c h á p á n í u m ě l e c k é h o d í l a v jeho specifičnosti. Z ř e t e l n á mezera v p ů v o d n í č e s k é rusistice b y l a s u p l o v á n a , jak to bylo v ů b e c pro p r v n í p o v á l e č n é ú d o b í typické, p ř e k l a d y . T a k v r. 1950 v y š l a v p ř e k l a d u jako samo1 0 9

110

111

112

113

114

1 0 9

1 1 0

1 1 1

1 1 2

1 1 3 1 1 4

E v a H e r m a n o v á , Autor Hoře z rozumu, L i t e r á r n í noviny 3, 1954, č. 7, str. 5. — Z á k l a d n í fakta o G r i b o j e d o v o v ě životě a díle p ř i p o m e n u l s v ý m j u b i l e j n í m č l á n k e m t a k é V l a d i s l a v S t a n o v s k ý, A. S. Gribojedov — básník Hoře z rozumu, Slovan­ s k ý p ř e h l e d 40,1954, č. 2, str. 56. T a k o v é h o charakteru jsou n a p ř . recenze, o t i š t ě n é r. 1953 v k r á l o v é h r a d e c k é P o ­ chodni, v i z pozn. 36. N a d ě ž d a S l a b i h o u d o v á , Hoře z rozumu a jeho české překlady, disertační p r á c e , P r a h a 1949, 121 str. N e n í o v š e m vyloučeno, že g r i b o j e d o v o v s k é t é m a bylo z a ­ d á n o na n ě k t e r é z fakult jako d i p l o m o v á p r á c e . B o h u m i l M a t h e s i u s , Shakespeare ruské komedie, A. S. Gribojedov, Hoře z ro­ zumu, P r a h a 1947, str. 90-93. B o h . F r a n ě k , Doslov, Hoře z rozumu, P r a h a 1954, str. 165—175. J i ř í F . F r a n ě k , Jubilejní vydání Hoře z rozumu. L i t e r á r n í noviny 4, 1955, č. 4, str. 4, 21. 1.

164

DANUŠE KSlCOVA

la

s t a t n á b r o ž u r k a p o p u l á r n ě v ě d e c k á studie S. M . P e t r o v a A. S. Gribojédov. Hodnot­ nější je pouze v oblasti historické, tam kde se o p í r á o monografii N ě č k i n o v é o vztahu Gribojedova k d ě k a b r i s t ů m . V rozboru komedie se omezuje jenom na její ideový výklad. A tak j e d i n é , co m ů ž e m e jmenovat za celé toto d l o u h é ú d o b í z české l i t e r á r n í r u sistiky, je kapitola ve skriptech K a r l a M a r t í n k a , Dějiny ruského předrevolučního činoherního d i v a d l a . Je to s o u č a s n ě t a k é p r v n í pokus o s o u h r n n é z p r a c o v á n í r u s k é h o dramatu. P ř e d n o s t í p r á c e K . M a r t í n k a je, že na z á k l a d ě m o d e r n í s o v ě t s k é literatury za­ ř a z u j e Gribojedovovo dílo do š i r o k é h o d i v a d e l n í h o kontextu p o č á t k u 19. století. V y p l ý v á z toho ř a d a c e n n ý c h p o z n a t k ů nejen l i t e r á m ě h i s t o r i c k ý c h , ale i t v a r o v ý c h . M a r t í n k o v i se p o p r v é u n á s p o d a ř i l o v ý s t i ž n ě charakterizovat f o r m á l n í k v a l i t y Gribojedovovy k o ­ medie. N e p o k l á d á m v š a k za s p r á v n é , že se M a r t í n e k v ů b e c n e z m i ň u j e o o s t a t n í G r i b o j e d o v o v ě t v o r b ě , k t e r á b y l a p ř e c e jen nutnou p r ů p r a v o u k p o z d ě j š í m u dramati­ kovu m i s t r o v s t v í . Shrneme-ll celkový p ř í n o s č e s k é h o tisku v p o v á l e č n é době, je t ř e b a konstatovat, že v p o m ě r u k tomu m n o ž s t v í p r a c í , k t e r é Gribojedovovu dílu v ě n o v a l a s o v ě t s k á l i ­ t e r á r n í historie, zachovala se s o u č a s n á č e s k á rusistika k tomuto b á s n í k o v i v e l m i m a ­ cešsky. L é p e jsme na tom s českými p ř e k l a d y Gribojedovovy komedie. D v a bezpro­ s t ř e d n ě po sobě následující m o d e r n í p o v á l e č n é p ř e k l a d y , z b a v e n é rusifikující p ř í t ě ž e starších verzí, a posléze t l u m o č e n í zcela současné, to p l n ě dokazují. R a d a p o v á l e č n ý c h inscenací, p o k r a č u j í c í c h až do současnosti, z n i c h ž n ě k t e r é d o s á h l y v e l m i d o b r é ú r o v n ě , svědčí o tom, že Gribojedovova n e s m r t e l n á komedie m á t a k é v č e s k é m r e p e r t o á r u své s t á l é místo. 116

115

1 1 6

S. M . P e t r o v , A. S. Gribojedov, P r a h a 1950, 63 str. Stranou p o n e c h á v á m e u č e b ­ nice, at již p ř e k l a d y z r u š t i n y , jako n a p ř . G . N . P o s l e p o v , P . S a b l i o v s k i j , A . Z e r č a n i n o v , Dějiny ruské literatury, I. díl, P r a h a 1947, Gribojedov, str. 165—182 nebo kompilace p ů v o d n í , jako je R u s k á a sovětská literatura pro peda­ gogické instituty, P r a h a 1963. — P ř í r u č n í slovník naučný, P r a h a 1963, d. 2, str. 54 u v á d í jen n ě k o l i k z á k l a d n í c h ú d a j ů o životě a díle A . S. Gribojedova. K a r e l M a r t í n e k , Dějiny ruského pfedrevolučního činoherního divadla, I. díl, P r a h a 1987, Gribojedovovo Hofe z rozumu, str. 142—152.

RECEPCE A. S. GRIBOJEDOVA V ČESKEM PROSTŘEDÍ

OBER

DIE

ACFNAHME, WELCHE DEH

165

SCHAFFEN

V O N A. S. G B I B O D E J O V I N D E B T S C H E C H I S C H E N OFFENILICHKEIT

ZUTEIL

WUBDE

Gribojedov's „ V e r s t a n d schafft L e i d e n " wurde ins Tschechische v e r h á l t n i s m á Q i g s p á t — erst i n der Hálfte der Neunziger Jahre — gelegentlich der hundertsten Wiederkehr v o n des Dichters Geburtstag íibersetzt. D i e ersten Versuche der Ubersetzung sind z w a r á l t e r e n Datums, sie blieben jedoch ohne Erfolg. A u c h die erste v e r ó í f e n t l i c h t e Ubersetzung aus der Feder von S c h n a b e l - K a l e n s k ý hatte zahlreiche Mángel. Erst die Ubersetzung v o n F r . Vever aus dem Jahre 1913 w u r d e als biihnenreif angesehen u n d i m J a h r e 1913 z u m Einstudieren der K o m o d i e bestimmt. A u t o r der i m J a h r e 1932 herausgekommenen dritten Ubersetzung w a r F r . T á b o r s k ý , der jedoch bereits w á h r e n d der Neunziger Jahre daran zu arbeiten begonnen hatte. Der S t i l der Ubersetzung jener Zeit ist auch an der Wiedergabe T á b o r s k ý ' s erkennbar. Dennoch beurteilte sie die zeitgenóssische K r i t i k giinstig, obzwar sie von Russismen iiberladen und auch sonst nur w e n i g gelungen war. E i n Beweis dafiir ist die Tatsache, dass T á b o r s k ý ' s Ubersetzung gelegentlich der zweiten A u f f i i h r u n g der K o m o d i e i m J a h r e 1935 nicht verwendet wurde. E i n Unbekannter versuchte dam als n á m l i c h die Ubersetzung Vever's mit der Wiedergabe durch T á b o r s k ý zu verschmelzen. Dadurch entstand ein sprachlich unkiinstlerisches K o n g l o m e r á t , was die damalige K r i t i k auch offen feststellte. Eine b u h n e n f á h i g e Fassung v o n „ V e r s t a n d schafft L e i d e n " sicherten erst nach dem zweiten W e l t k r i e g herausgekommene A r b e i t e n des Ubersetzer-Kollegiums, bestehend aus M . M a r č a n o v á , B . Mathesius und Z . Niliusová i m Jahre 1947, das an die schon vor dem K r i e g e bestandene T r a d i t i o n der freien Uber­ setzung ankniipfte, und dann h a u p t s á c h l i c h die ausgezeichnete Ubersetzung v o n B o ­ h u m i l F r a n ě k aus dem J a h r e 1954. Sie w u r d e aber i m Jahre 1970 abermals durch die Interpretation von V á c l a v R e n č ilbertroffen, welche den Anforderungen der scenischen Sprache noch besser entsprach. Lange v o r des Dichters Gribojedov W e r k gelangte bei uns das Schicksal des Dichters selbst zur Kenntnis. D l e tschechische Presse informierte die Offentlichkeit zeitgerecht uber seinen Tod und daruber, i n welcher lássigen und g o n n e r h a í t e n F o r m g e g e n ů b e r dem damaligen Persien die zaristische Regierung die ganze Angelegenheit erledigte, als deren Hauptschuldigen sie i n paradoxer Weise Gribojedov bezeichnete. V o m Jahre 1860 an informierte die tschechische Presse die Offentlichkeit iiber das Schaffen des Genannten a m intensivsten i m m e r gelegentlich der jeweiligcn Jahrestage, z.B. z u ř 50. Wiederkehr seines i m Jahre 1879 erfolgten Ablebens, und h a p t s á c h l i c h zur 100. Wiederkehr des Geburtstages. Z u den bedeutendsten Arbeiten aus dieser Zeit gehoren zwei Studien von S c h n a b e l - K a l e n s k ý . Eine d á v o n w u r d e z u ř Einleitung der Ubersetzung der Komodie. Beide erbringen zwar neue biographische Tatsachen, aber i n der Interpretation v o n Gribojedov's W e r k wurden sie unter dem Einflusse von B ě l i n s k ý stark verzeichnet. Die wertvollste A r b e i t aus den Neunziger Jahren ist eine Studie von J . P o l í v k a , welche den W i d e r h a l l des Werkes i n der russischen K r i t i k zusammenfaBt. E i n Aufsatz T á b o r s k ý ' s , der s p á t e r mit geringfiigigen Anderungen als Einfuhrung zu seiner Ubersetzung verwendet wurde, ist auf die A r t einer Biographie v e r l a ň t . Das J u b i l á u m s j a h r 1904 (anláúlich des 75. Geburtstages) erweckte nur schwaches Interesse bei der tschechischen K r i t i k . A u c h F r . Vever konzipierte seine kurze und nicht i m m e r richtig informierende E i n l e i t u n g z u ř U b e r ­ setzung mehr oder weniger biographisch. Das erste sehr eindrucksvolle Interesse der tschechischen K r i t i k ist erst nach dem ersten Weltkrieg, genauer gesagt i m Jahre 1929 festzustellen. Die A u f s á t z e aus dieser Zeit nahmen die verschiedenen Seiten i m

166

DANUŠE XSICOVA

L e b e n u n d Schaffen v o n Gribojedov w a h r u n d berichteten auch iiber die J u b i l á u m s Feierchlichkeiten i n M o s k a u und Prag, u n d iiber die sowjetischen Inszenierungen v o n „ V e r s t a n d schafft L e i d e n " . Sie widmeten ihre Aufmerksamkeit auch d e m m u s i k a l i schen Talent des Dichters, stoberten i n der neuen sowjetischen L i t e r a t u r iiber denselben usw. Die bedeutendste A r b e i t i n dieser H i n s i c h t ist die i n der Zeit zwischen den beiden K r i e g e n v e r f a ú t e Interpretation von J . H o r á k iiber die Beziehung von Gribojedov zu den Dekabristen. Diese P r o b l e m a t i k bemerkte bel uns z u m erstenmal J . P o l í v k a . N a c h dem zweiten W e l t k r i e g widmete die tschechische K r i t i k und L i t e r a turgeschichte dem W e r k e Gribojedov's v e r h á l t n i s m á B i g wenig Aufmerksamkeit. N u r eine einzige A r b e i t iiber die tschechischen Ubersetzungen v o n „ V e r s t a n d schafft L e i d e n " blieb Im M a n u s k r i p t erhalten. D i e K r i t i k wandte sich vor A l l e m der Rezension neuer Inszenierungen der K o m o d i e auf den B i i h n e n i n P r a g und a u ú e r h a l b von P r a g zu. W á h r e n d i n fruheren Zeiten bei uns „ V e r s t a n d schafft L e i d e n " nur dreimal — i n den Jahren 1918, 1933 und 1935 — aufgefuhrt worden war, w u r d e diese K o m S d i e nach dem J a h r e 1947 dank dem modernen Ubersetzungswesen, das dem Dichter Gribojedov a u O e r g e w ó h n l i c h e Aufmerksamkeit zuwendet, z u m stiindigen Bestandteil des Repertoirs der tschechischen B i i h n e n . Ubersetzt v o n Jos. Hild