Realismus
Realismus • Z lat. realis = věčný, skutečný • Název se ujal na výstavě fr. malíře Gustava Courbeta – Le Réalisme (1855)
Nástup • 40. léta 19. století • Francie • Současně s romantismem
Vrcholné období • 50. – 60. léta 19. stol. • Z Francie působil do ostatních zemí Evropy • Přežívá až po impresionismus a postimpresionismus
Předpoklady • Prudký rozvoj vědy a techniky • Pozitivizmus (myšlenkový směr založený na objektivním zkoumání a pozorování) • Realismus – nejvíce uplatněn v literatuře a malířství
Znaky • Objektivní přístup ke skutečnosti (na rozdíl od romantického subjektivismu) • Vše, co se týká duševna, je podezřelé • Psychologie je považována za vědu teprve, když se v ní ukázaly přírodovědné metody
Znaky • Kult věci a materiálního faktu • Zavržení imaginace a snění • Abstraktní, neviditelné a neexistující věci do umění nepatří (podle Courbeta)
Znaky • Pozornost na přítomnost • Bezprostřední výraz přírody a sociálního života společnosti • Umělci jsou přitahováni k vědě (spíš než k hudbě a poezii) • Nezlomná víra v pokrok • Náboženský cit nahrazen materialistickým názorem - agnosticismus
Architektura • Pokračuje historismus – zejména novorenesance • Eklektická tvorba = nepůvodní tvorba, inspiruje se jinými autory a vytváří nové celky • Rozmach stavebního podnikání (počátky kapitalismu) • Novorenesanční sloh splňuje požadavky moderní architektury – umělecky i prakticky
Francie • Velkolepá přestavba Paříže, vytváření širokých bulvárů
• Pařížská opera - novobaroko + novorenesanční prvky (Charles Garnier)
• Nové stavební materiály • Železné konstrukce (Jacob Ignaz Hittorf, Gustave Eiffel) • Železobeton (Franҫois Coignet)
Most Maria Pia (Portugalsko)
Anglie • Záliba v novogotice (i v 2. pol. 19. stol.) • Dekorativní eklekticismus – novogotický a novorenesanční sloh • Střídavé pásy cihel a kamene + barevný dekor (malovaná okna)
• Kostel Všech svatých v Londýně (William Butterfield)
• Křišťálový palác (Joseph Paxton pro první Světovou výstavu) – nové materiály (železo, sklo)
• Nádraží (King‘s Cross, Paddington) – konstrukce ze železa
Německo • Snaha o národní německý sloh • „bismarckovský sloh“
Rakousko • Vídeň - za vlády Františka Josefa I. zbourány městské hradby, zřízeny bulváry • Ringstrasse – 6 km dlouhá ulice, nejvýstavnější architektura
• Votivní kostel, Nová univerzita (Heinrich von Ferstel)
• Novorenesanční Opera (Eduard van der Nüll, August Sicard von Sicardsburg), Severní a Jižní nádraží
• Restaurování gotického dómu sv. Štěpána (Friedrich von Schmidt)
Čechy • Ignác Vojtěch Ullmann Farní kostel sv. Cyrila a Metoděje
– Budova České spořitelny
– Palác Lažanských
– Vyšší dívčí škola
• Josef Zítek + Josef Schulz • Rudolfinum (Praha)
Sochařství • Silnější závislost na společenské objednávce • Silnější závislost na vkusu veřejnosti
Francie • Jean-Babtiste Carpeaux – Tanec (průčelí pařížské Opery)
• Jules Dalou – Triumf republiky
• Honoré Daumier – Ratapoila
Čechy • Antonín Wildt – Pomník purkmistra Kopeckého (Plzeň) – Čechie přijímající úspory lidu
• Ludvík Šimek – Pomník Josefa Jungmanna – Bruncvík (Karlův most)
Malířství • Prám Medusy (Vor Medusy) od Théodora Géricaulta - vzor
Francie • Tendence co nejpřesněji vystihnout skutečnost vnímanou okem • Barbizonská škola (vznik krajinářství) – Jean-Francois Millet – Charles-Francois Daubigny – Théodore Rousseau
Barbizonská škola • Název podle vesnice Barbizon v oblasti Fointanebleuau • Romantický zájem o přírodu • Zájem o skutečnost • Barevná skica před motivem v plenéru • Kompozice obrazu v ateliéru • Dokončení malby opět venku v přírodě
Jean-Francois Millet • • • •
1814-1875 pocházel z Normandie krátce se učil u Delacroixe 1849 se přestěhoval do Barbizonu, zde ho oslovila krajina („hlas země“) • nejprve odkázán na pomoc přátel, oceňován až na konci své tvorby v 60. letech • scény z venkovského života • Sběračky klasů; Klekání
• Jean-Francois Millet Sběračky klasů
Pastýřka se stádem
Klekání
Charles-François Daubigny • (1817-1878) • cesty do Říma, později po Francii • ateliér na loďce, vyjížděl po Oise, Seině a Yonně • maloval říční krajiny
• Charles-François Daubigny Zátoka
Jaro
Théodore Rousseau • (1812-1867) • Inspirace v různých oblastech Francie • V roce 1841 se usadil v Barbizonu, kde pracoval v sousedství Milleta • Témata: • Les ve Fointanebleau • Bizarně pokroucené stromy • Západ slunce, proměny v ovzduší
• Théodore Rousseau – Rybář
• Honoré Daumier – Časopisy La Caricature, Charivari (karikatury)
Polévka
Vagón třetí třídy
Gustave Courbet (1819-1877) • reprezentant programového realismu • r. 1855 si dal toto v pejorativním smyslu užívané slovo do štítu výstavy svého malířského díla • pocházel z Ornans v kraji Franche-Comté • napřed studium práv, potom se ale zcela oddal malířství (nikoli studium na oficiální škole, ale studium starých mistrů v Louvru)
Ateliér aneb Reálná alegorie popisující sedm let mého uměleckého života
Pohřeb v Ornans
Německo • Karl Piloty • Arnold Böcklin – Víla u moře – Triton a Nereida
Čechy • Soběslav Pinkas – Hrající si děti na Kampě
• Karel Purkyně – Sova sněžná
• Quido Mánes – Děvče
• Adolf Kosárek – Selská svatba
• Julius Mařák – Návrat z pastvy
• Jakub Schikaneder – zabýval se sociálními náměty, životem dělníků, žebráků a opuštěných žen
• Antonín Chittussi – Z údolí doubravky
Generace Národního divadla
Architektura • Josef Zítek + Josef Schulz – Národní divadlo v Praze (1866 – 1881)
Sochařství • Bohuslav Schnirch – byl hlavním sochařem výzdoby Národního divadla
• Josef Václav Myslbek – nejvýznamnější sochař generace Národního divadla a českého sochařství vůbec – v Myslbekově sochařském díle se spojily hlavní slohové proudy 19. století (klasicismu, romantismus, realismus
Malířství • podle uměleckého východiska lze malířskou generaci Národního divadla rozdělit do čtyř skupin: – Pražská skupina (navazující na dílo Josefa Mánesa): • Mikoláš Aleš, Josef Tulka, František Ženíšek
– Vídeňská skupina: • Julius Mařák, Adolf Liebscher, Max Pirner, Hanuš Schwaiger, Beneš Knüpfer
– Pařížská skupina: • Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Antonín Chittussi (také se nezúčastnil výzdoby Národního divadla)
– Mnichovská skupina: • Emanuel Liška, Jakub Schikaneder
• Mikoláš Aleš – vynikl jako ilustrátor českých lidových písní (Špalíček I. a II., 1907 – 1912), pohádek, pověstí a přísloví, včetně knih Františka Ladislava Čelakovského a Aloise Jiráska
•
• František Ženíšek – pro Národní divadlo navrhl nástěnné malby na stropu hlediště, jedná se o osm alegorií umění: Architektura, Malířství, Lyrika, Mimika, Epika, Tanec, Sochařství, Hudba
• Vojtěch Hynais – po požáru Národního divadla vytvořil v roce 1883 novou oponu jako alegorii budování divadla za spolupráce celého národa – Hynais přinesl do Čech vyspělou a elegantní francouzskou dekorativní malbu, svým dekorativním nadáním předčil všechny své vrstevníky
Zdroje • http://www.artmuseum.cz/ • http://www.artchiv.info/GALERIE/UMENI/MAL IRSTVI/index.html • http://cs.wikipedia.org/wiki/Realismus_(výtva rné_umění) • Dějiny výtvarné kultury - Bohumír Mráz; Praha 1997