Světový realismus
Realismus • Literární směr, který nechce realitu zkrášlovat, ani z ní utíkat, ale přijímat ji takovou, jaká je (v protikladu k romantismu) • Realismus sílí především v druhé polovině 19. století • Zklamání z mnoha revolucí (rok 1848), pád romantických ideálů a snílkovství • Rozvoj realismu souvisí také s překotným vývojem vědy a techniky • Novým ideálem se postupně stává uvědomělý a sebevědomý občan • Realismus provázán s překotným rozvojem vědy a techniky v druhé polovině 19. století (telefon, automobil, vlak, tramvaj, radioaktivita, penicilin, anestetika, fotoaparát, elektrické osvětlení), v USA zrušeno otroctví
Realismus • V 19. století rozvoj filozofie pozitivismu: důraz na přírodní vědy, na přesné pozorování přírody, na metody, odpor proti spekulacím a přikrášlování skutečnosti • Ve fyzice materialismus, mechanicismus a determinismus • V druhé polovině 19. století nebývalý rozvoj románu: umožňoval zachycovat mnoho dějových linií, popisovat důkladně společnost, často vznikaly dlouhé románové řady
Znaky realismu • Realističtí autoři se snaží o věrné zachycení skutečnosti • Jejich díla vycházejí často z důsledného pozorování světa kolem sebe • Realismus je až dokumentární, v tom se podobá vědě • Obvykle se realistická díla odehrávají v autorově současnosti • Řeší se zejména společenské problémy, poukazuje také na negativní vlastnosti lidí • Realismus sleduje typického člověka v typické situaci (typizace) • Realismus nepřivírá často oči ani před nízkými či drastickými jevy (prostituce, nemoci, alkoholismus, zranění) • Velmi často je realismus protiválečný
Typy realismu • Již v 19. století můžeme vydělit několik typů realismu • Kritický realismus: kritizuje společnost a lidskou morálku; Gogol, Dickens ad. • Psychologický realismus: více se zaměřuje na lidské pochody, na morálku, na výčitky svědomí atd.; Dostojevskij • Naturalismus: nejdokumentárnější z typu realismu, přijímá metody přírodních věd; Zola • Ve 20. století vznikají další typy realismu: sociální realismus, magický realismus, neorealismus atd. • Realismus se často prolíná s žánrem historické prózy; např. u Wintera, Jiráska či Tolstého
Předchůdci realismu • Jonathan Swift: 1667-1745; anglikánský kněz; prozaik a básník; nejznámější je román Gulliverovy cesty: fiktivní cestopis parodující dobrodružnou četbu, pomocí satiry se vyjadřuje i ke společnosti; místy je dílo až antiutopické (ukazuje zdánlivě fungující společnost, ve které je však něco zásadně špatně) • Daniel Defoe: 1660-1731; anglický spisovatel; tvůrce zejména známého dobrodružného románu Robinson Crusoe, ale také románu Moll Flandersová • Honoré de Balzac: velmi významný francouzský spisovatel, na pomezí romantismu a realismu; podával obraz francouzské společnosti své doby
Francouzský realismus
Gustave Flaubert • 1821-1880 • Francouzský spisovatel • Proslul zejména svou prozaickou činností • Žil bouřlivým životem a hodně cestoval, např. po Blízkém východě či po severu Afriky • Někdy bývá Flaubert řazen už i k naturalismu
Gustave Flaubert: Paní Bovaryová • Román • V době prvního časopiseckého vydání pohoršil francouzskou veřejnost, Flaubert byl dokonce souzen za urážku veřejných mravů a náboženství • Když potom román vyšel knižně, byl o něj již velký zájem • Hrdinka Ema je mladá dívka ovlivněná četbou romantických příběhů; když ji lékař Bovary požádá o ruku, tak si jej vezme v představě, že manželství bude tak romantické, jak se naivně domnívá
Gustave Flaubert: Paní Bovaryová • Hned po svatbě přichází vystřízlivění: Ema upadne opět do stereotypu, nudy a beznaděje; má různé milence, s jedním z nich chce uprchnout, ale ten ji opustí • Nakonec manželé Bovaryovi přicházejí kvůli dluhům o dům a Ema spáchá sebevraždu • Rysy realismu: nezkrášlené vykreslení stereotypů, společenských problémů a bídy
Gustave Flaubert: Salambo • Román • Odehrává se ve starověkém Kartágu • Popisuje válku proti Římu • Salambo je hlavní hrdinka, tragicky v závěru umírá
Naturalismus • Jedná se o nejkrajnější realismus, který nejméně idealizuje skutečnost a zachycuje ji co nejvěrněji • Naturalismus vychází z pozitivismu: chce použít v literatuře exaktních metod přírodních věd • Pro literaturu vlivným teoretikem pozitivismu francouzský historik a filozof Hippolyte Taine • Význam slova „natura“: • Přihlášení se k přírodním a tedy exaktním vědám • Sledování lidí jako objektů v přírodě, na které se vztahují nějaké přírodní zákony
Naturalismus • Pro naturalismus příznačné vnímání lidí jako determinovaných: sociálně i fyziologicky a geneticky : člověk je jen živočich a součást přírody • S pocitem determinismu souvisí také pocit bezmoci proti vlastnímu osudu • Člověk se mu může postavit, ale obvykle nakonec stejně podlehne • Naturalismus před ničím nepřivírá oči, ani před patologickými jevy, proto je pro naturalismus také často typická drastičnost • Období nástupu moderní doby bylo také obdobím intenzivního jejích průvodních jevů: ztráta identity v rámci dělnického • Stěhování do měst, chudoba, stroje berou práci lidem • Neukotvenost (zdánlivá nesmyslnost dělnického života), alkoholismus, prostituce
Emilé Zola • 1840-1902 • Francouzský prozaik • Roku 1898 se zastal francouzského důstojníka Alfreda Dreyfuse obviněného ze špionáže; napsal otevřený dopis nadepsaný Žaluji! prezidentovi • Zemřel na otravu oxidem uhelnatým po ucpání komínu (vyvstaly i teorie o vraždě) • Dvacet svazků má cyklus románů Rougon-Macquartové (1871-1893) aneb Přírodopis a sociální dějepis jedné rodiny za druhého císařství • Postavy jsou obvykle obyčejní dělníci, lidé z periférie, prostitutky • Před vlastním psaním Zola často prováděl velmi důkladný výzkum v terénu, mluvil s lidmi, zajímal se o různé profese apod.
Emilé Zola: Zabiják • Román, když poprvé vyšel časopisecky, vyvolal skandál, později (knižně) naopak velmi oblíben • Oním „zabijákem“ je v knize alkohol, který používají postavy, aby unikly z problémů, ale postupně je ničí • Hlavní postavy jsou pradlena Gervaisa a její muž klempíř Coupeau • Jedná se o pasivní postavy, bez chuti do života, bez chuti něco na svém stavu zlepšit
Emilé Zola: Zabiják • Coupeau po úrazu (pád ze střechy) začne holdovat alkoholu, který ho úplně zničí a nakonec ho zabije • Kniha sleduje Coupeaův vývoj k horšímu: na začátku je vcelku spolehlivým mužem, na konci jen umírající alkoholickou troskou • Gervaisa působí bídně od začátku: napadá na jednu nohu, opustí ji první muž • Jediné klidné chvíle jsou, když má ve městě prádelnu, ale alkohol zničí i ji, o vše přijde a umírá • Další postavou soused Bijard, který bije děti (svou jednu dceru umlátil k smrti) • Postavy se přitom nechají nést událostmi, nijak se jim nebrání a nedokáží bránit
Emilé Zola: Zabiják • Pobouření vyvolaly zejména drastické obrazy: sexuální scény, násilí na ženách a dětech, popisy fyzického utrpení i rozkladu • Román je často velmi fyzický: řeší se tělesné potřeby či strádání postav • Po jazykové stránce pak např. vulgarismy
Emilé Zola: Nana • Díky úspěchu Zabijáka se o publikování Nany již francouzské časopisy doslova popraly • V Zabijákovi je líčeno její dospívání a útěk z domova • V této knize je divadelní herečkou a posléze luxusní prostitutkou • Nana jako by mstila své rodiče a vůbec sociální vrstvu, ze které přišla • Mstí se na boháčích, kteří ji milují, kteří jí doslova patří (Nana s nimi často přímo manipuluje), ale ona přitom nemůže patřit nikdy mezi ně • Nana touto vyšší vrstvou opovrhuje, hnusí se jí
Emilé Zola: Nana • Zatímco Zabiják se dotýkal zejména úpadku nízko postavených lidí, tak Nana sleduje mravní degradaci také u vyšších vrstev • Čtenář vidí pod pozlátkem prohnilost a zhýralost • Nana boháče využívá a ničí jejich životy, čím dál víc působí kolem sebe jen zlo • Nana nakonec umírá na neštovice • Kvůli tématu prostituce byl Zola obviňován z obscénnosti
Emilé Zola: Germinal • Název podle sedmého měsíce francouzského revolučního kalendáře • Pro sepsání této knihy dlouho studoval Zola horníky • Hlavním tématem knihy tedy hornické stávky • Vychází ze skutečných událostí, které se staly jen těsně před vydáním díla • Proti stávce hornictva tehdy krvavě zasáhla policie • Hlavní postava Étienn Lantier je synem Gervaisy (a Lantiera) • Opět líčení těžkého života horníků, utrpení, chudoby, násilí • Vedle problémů jedinců tady jde i o střet společenských tříd • Reakce na Germinal byly velmi pozitivní
Guy de Maupassant • • • •
• • • • •
1850-1893 Autor románů i povídek Nejslavnější román Miláček Hlavní hrdina Georges je oblíbený u žen, jde si především za svým cílem dostat se ve společnosti co nejvýš, nebojí se různých nečestností Kritika společnosti Známá povídka Kulička Hrdinkou prostitutka Alžběta: všichni jí opovrhují, ale ona jim přitom mnohokrát pomůže Neustále po ní touží jeden důstojník, ona se mu nakonec podvolí Všichni jí opět opovrhují
Ruský realismus
Nikolaj Vasiljevič Gogol • • • • • •
1809-1852 Ruský dramatik a spisovatel Velmi vlivný pro další směřování ruského realismu Dostojevského hláška: „Všichni jsme vyšli z Gogolova pláště.“ Romantická sbírka povídek Mirgorod (povídka Taras Bulba) Jinak je ale jeho dílo spíše realistické
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor • Komická situace vychází ze záměny postav • Odehrává se v rámci jednoho dne, kdy do města, kde podle tajné zprávy očekávají příjezd revizora, dojede povaleč Chlestakov • Roznese se zpráva, že je revizorem, načež toho začne využívat a obyvatelé městečka se jej snaží všemožně získávat na svou stranu a uplácet • Hra končí příjezdem skutečného revizora • Hra zobrazuje zejména přetvářku pokryteckých lidí, ale také se vysmívá byrokratickému aparátu (obojí pro Gogola typické) • Hra je oživená věrohodnými dialogy (pro realistické drama příznačné) a jazykovou komikou
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Mrtvé duše • Román; měl vzniknout jako trilogie, byl však dokončen pouze první díl • Forma pikareskního románu („taškářský“, obvykle humorný a satirický) • Hrdinou úředník a spekulant Pavel Ivanovič Čičíkov, který touží po penězích a přepychu • Skupuje od statkářů mrtvé nevolníky, aby platili nižší daně a aby on díky tomu mohl vykázat větší počet vlastních nevolníků • Tito jsou „mrtvými dušemi“, ale obrat odkazuje i k prázdným životům statkářů, kteří jen touží po majetku a mají obvykle velmi omezené pohledy na svět • Jednotliví statkáři mají symbolická jména (úlisný Manilov, hrubá Korobočková, bezcitný Sobakevič) a reprezentují určité kritizované rysy soudobé ruské společnosti. Postavy prakticky všechny špatné a prohnilé
Lev Nikolajevič Tolstoj • 1828-1910 • Zabýval se filozofií, psychologií a pedagogikou • Hodně cestoval a pozoroval sám sebe, což zachycují jeho deníky • Vytvořil velké dílo, přes sto svazků • Vytvořil vlastní filozofii, tzv. tolstojovství, šlo o velmi pacifistickou a nábožensky orientovanou filozofii. Razil neprotivení se násilí • Zemřel na pouti do Bulharska • Upoutal na sebe pozornost již trilogií románů Dětství, Chlapectví a Jinošství
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír • • • • •
Čtyřdílný román Sleduje proplétající se příběhy mnoha postav během napoleonských válek Zaměřuje se na velké (bitvy u Borodina či u Slavkova) i soukromé události Kolem 250 postav Proti sobě postavy praktického knížete Andreje Bolkonského a idealistického myslitele Pierra Bezuchova, který nakonec Andreji odvede nevěstu, Natašu Rostovovou • Jako postavy také Napoleon a Kutuzov • Násilí líčeno syrově, drasticky a bez příkras, stejně tak strach lidí v boji • Protiválečné dílo • Myšlenka, že dějiny netvoří výjimeční jedinci, ale lid
Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová • Román • Anna je vdána za úředníka, s nímž je ve skutečnosti nešťastná a podvádí ho s důstojníkem Vronským • Manžela s milence opustí, ale začne mít pochyby a výčitky svědomí • To přeroste až v obviňování Vronského • Nakonec spáchá sebevraždu (skočí pod vlak) • Kniha je psychologicky propracovaná, řeší se vnitřní pochody hrdinky
Fjodor Michajlovič Dostojevskij • 1821-1881 • Velkou část života prožil v Petrohradu • Kvůli své politické aktivitě byl dokonce odsouzen k smrti, nakonec byl však rozsudek změněn na čtyři roky nucených prací • Trpěl epilepsií a alveolitidou (nemoc plic) • Jeho díla velmi psychologická, dotýkají se také často morálních otázek • V cyklu románů Zápisky z podzemí zkoumá lidskou psychiku pomocí plynoucího monologu • Hlavní hrdina někdy opět považován za „zbytečného člověka“ • Další díla: Bratři Karamazovi, Běsi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest • Román • Hlavní hrdina student Raskolnikov si dělí lidi na vyšší a nižší • Zabije „nižší bytost“ zlou lichvářku. I když se zabití zlé lichvářky zdá jako správný čin, Raskolnikov začne upadat do pochybností • Sledujeme jeho výčitky svědomí, pokládání si morálních otázek • Popis psychiky v krajních a stresových situacích • Raskolnikův vnitřní monolog (proud myšlenek) • Křesťanské hledisko tam zastupuje obětavá dívka Soňa Marmeladovova, která vydělává prostitucí i na svého alkoholického otce • Velmi psychologické dílo; motivy svědomí, viny, pochyb, výčitek atd. • Několik rovin: psychologická, filozofická, morální, náboženská
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot • Idiot: hlavní hrdina kníže Myškin má epilepsii, jedná se o dobrotivého a bezelstsného člověka • Svou naivitou a dobrotou vyvolává posměch, on je vlastně ten „idiot“
Anton Pavlovič Čechov • 1860-1904 • Praktikující lékař v Moskvě, především však známý dramatik, méně známé dílo prozaické • Hodně cestoval • Zemřel na tuberkulózu • Známá je komedie Tři sestry: snem tří sester Prozorových je vrátit se do zidealizované Moskvy • Hlavním hrdinou je jejich nešťastně ženatý bratr Andrej • Všechny postavy jsou nějaké zkroušené svým aktuálním životním stavem, z nějž by chtěly utéct, zároveň jsou neschopné jakékoliv větší změny • Motiv pomíjení a odcházení
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad • Divadelní hra, komedie • Čechov jej dopisoval již umírající na tuberkulózu • Kněžna Raněvská odešla ze svého sídla u višňového sadu poté, co se jí upil muž a utopil syn • Hra začíná jejím návratem z Francie domů • Velmi nostalgická atmosféra (dětský pokojík, známé tváře…), nejen z návratu domů, ale i do vlasti; místy to až snad přehání se svou radostí z návratu • Raněvská sad nechce prodat, stejně tak její bratr jej prodat nechce (ale mají dluhy) • Vnímají jej jako krásnou věc, s níž jsou spojené jejich životy a která navíc patří do kraje
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad • Protikladem vznešené a nostalgické kněžny je cynický Lopochin: jeho otec a děd na statku pracovali, pochází z chudých poměrů, nemá vzdělání, je charakterizován hovorovou mluvou • Lopochin je bohatý a chce sad prodat, nakonec ho sám koupí a ještě než kněžna odjede, tak ho začne kácet a stavět tam chatové oblasti (přízemní) • Důležité téma lidské hrdosti: hrdost kněžny a jejího bratra je pošlapána prodejem sadu; hrdost se i přímo v dramatu řeší (Trofimov) • Hra je vcelku nedějová, postavy hlavně vedou dialogy, ale ty jsou často dost o ničem, postavy odbíhají od tématu k tématu, vytváří se jakýsi pocit bezčasí
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad • Motivy: stáří, minulost, zánik • Raněvská např. po návratu vnímá, jak všichni zestárli; je zmiňován nábytek, který je velmi starý; neustálé nostalgické odkazy • Symbolickou postavou k tématu stáří a minulosti je starý komorník Firs, kterého nakonec zapomenou zamknutého v domě a on tam umírá (hra se zvukem sekání dříví a náhlého nemelodického zvuku)
Anglický a americký realismus
Charles Dickens • 1812-1870 • Anglický spisovatel realismu • Často sleduje osudy sirotků a společenské poměry • V jeho díle častý i humor a ironie • Román Kronika Pickwickova klubu: komické příhody nepraktických gentlemanů z Londýna při výpravách na venkov • Román Oliver Twist: velmi úspěšné dílo, o sirotkovi, jeho zážitky z chudobince, z bandy loupežníků či z bohaté rodiny, která se jej ujme; dobrodružné
Mark Twain • Vlastním jménem Samuel Clemens • Americký novinář, spisovatel a humorista od řeky Mississippi • Byl jednu dobu kormidelníkem • Někdy je nazýván „otcem americké literatury“ • Nejznámější knihy Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna • Knihy dobrodružné, humorné, poukazují na sociální poměry • Odehrávají se okolo Mississippi
Norský realismus
Henrik Ibsen: Domeček pro panenky • • • • • • • •
Norský dramatik Výrazně ovlivnil vývoj světového dramatu Nejznámější hra: Domeček pro panenky, také známá jako Nora V dramatu kritizuje dobové postavení ženy v manželství Hlavní postavy Torvald a Nora Helmerovi Torvald s Norou zachází jako s dítětem: myslí za ni, povoluje či zakazuje jí věci Torvald Noře dává vždy peníze jak kapesné dítěti Nora je pak konečně aktivní, snaží se např. zastat muže, kterého chce její muž vyhodit z práce • Její aktivita vždy končí tam, kde se objevuje její muž, vedle něj je zase pasivní
Henrik Ibsen: Domeček pro panenky • Drama končí odchodem Nory z domu a z manželství, vysvětluje manželovi Torvaldovi, že jej opouští • Přirovnává Torvalda ke svému otci, který jí řekl názor a ona jej přijala za svůj • Torvald měl svou ženu jako spíše okrasu a pro zábavu • Nemohl za to jen muž, to i jí samotné vyhovoval takový způsob nesvobodného, ale pohodlného života • Samotná ráda nechávala zodpovědnost na svém muži: např. se ho ptá, zda by jí nemohl říct, jaký si má vzít kostým na karneval; sama se stylizuje do role slabé a závislé osoby • Říká, že musí vychovat sama sebe, což musí udělat sama
Henrik Ibsen: Domeček pro panenky • Krom toho, že je matka a manželka, je v prvé řadě také člověk (vzpírá se předepsaným sociálním rolím) • Torvald jí navíc nikdy nechápal a nesnažil se pochopit • Po osmi letech manželství už takto fungovat nechce • Spouštěcím okamžikem je hádka, Torvald v ní vezme svá nařčení zpět • Nora nicméně již nechce být jen panenkou v domě pro panenky • V úplném závěru se role obrací: Torvald je tady ten slabý a Nora ta, co bere dění do svých rukou • Je to, jak říká Nora sama, poprvé po osmi letech, kdy se jako manželé posadili k vážnému rozhovoru • Důležité také téma, že „idyla není vždy úplně idylická“
