Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 5
únor 2001
Prvopoãátek v‰eho… kdysi dávno NARODIL JSEM SE na severu âech, v krajském mûstû, co se Ústí nad Labem naz˘vá. Tak nûjak jsem se povaloval v lÛnû maminy, bylo tam pfiíjemné teplo, jídlo kdykoliv jsem si vzpomnûl, na‰i mû brali s sebou, kamkoliv ‰li, já si lebedil v pohodû v bfií‰ku mamky a myslel si naivnû, Ïe mi nic neschází. Omyl. Najednou mû nûco uprostfied rozjímání o niãem postrãilo, já vystrãil tu svou kebuli do zimy, na prudké svûtlo, nic jsem nevidûl, no hrÛza. Nûkdo mû ãapl za kebuli a tahal mû od centra tepla, klidu a pohody a neÏ jsem se nadál, odstfiihli mi pfiívod jídla. Nikomu jsem nic neudûlal ani nefiekl nic zlého, ale pfiesto mnû zlískali prdel, co se do mû ve‰lo. Zaãal jsem fivát na celé kolo, já nic, já muzikant, ale v‰e bylo marn˘. Sadistick˘ úchyl doktor mû podal je‰tû víc sadistické sestfie a ta mû strãila celého pod vodu a málem ze mû kÛÏi sedfiela. ¤val jsem na celé kolo, co to ‰lo, aÏ jsem z toho sípal, co sakra dûlá‰, vzpamatuj se, já jsem malej a bezbrannej, ale marnû. Práskla se mnou na stÛl, vo‰mudlala mé mrÀavé tûlo drsn˘m hadrem a k tomu mû je‰tû drze bez optání pomalovala z boku nûjak˘m jménem, na které sly‰ím dodnes. Roman. Nakonec mi ucpali rozefivanou pusu nûãím tepl˘m, mûkk˘m… mûkk… mû… hele, co to je? Ono to je dobr˘, a tak jsem cumlal a cumlal, aÏ jsem z toho usnul. 5
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 6
Po t˘dnu nastal pfiesun domÛ. Tam na mû ãekal star‰í brá‰ka. Pfii‰el ke mnû, dloubnul do mû prstem a fiekl: „âau, prcku.“ Drzej, co? A tak jsem s ním a s na‰ima vyrÛstal vespolek v baráku, kde se o dvû patra v˘‰e pral se Ïivotem taky jeden prcek, co se narodil mûsíc pfiede mnou – a postupem ãasu se z nás stali kamarádi na Ïivot a na smrt. Rostl jsem jako z vody a nastal ãas nav‰tûvovat ‰kolku. JenÏe tenkrát nebylo volné místo. Vyvstala otázka, kam mû vrtnout. A tak mû na‰i dali na v˘chovu k babiãce a dûdovi. DomÛ si mû mamka a taÈka brali vÏdy jen na sobotu a nedûli. Takov˘ kyvadlov˘ efekt v˘chovy. Na‰i versus babí a dûda. Babiãka s dûdou bydleli a Ïili jako kasteláni ve velkém kostele. Babiãka byla velice vûfiící, dûda taktéÏ. TakÏe v tomto duchu se mû pokou‰eli vychovávat. Ale moc se jim to nedafiilo. Pro‰el jsem seznámením s Biblí, vím zhruba, co asi bylo, co nebylo a ãemu se fiíká víra v nûco. Díky mé babiãce jsem se v‰ak nauãil i základÛm pfieÏití chlapa. Nauãila mû za‰ívat, vafiit, prát, ale i jiné bûÏné domácí práce. Îe to pr˘ v Ïivotû budu potfiebovat. Moudrá to Ïena. Mûla svatou pravdu. Deníãku, asi jsem poloÏenská ãi co, ale mû to bavilo. Dokázat si, Ïe to zvládnu. Moc a moc díky za to v‰echno – protoÏe jsem to pak potfieboval ve svém Ïivotû jako prasátko drbání za u‰ima. Mezi námi, já to miluji. Myslím tím to drbání, a v‰ude! Chlap no, co chce‰. Ale jedno na sebe teì prásknu. Baví mû m˘t okna. ·ílen˘, co? Já prostû u toho tûÏce relaxuju. Dokonce i základní ‰kolu jsem zaãal nav‰tûvovat v místû bydli‰tû babiãky a dûdy. Tahle v˘chova a pfiesuny sem a tam trvaly aÏ do 7. tfiídy, takÏe na‰e jsem vidûl jen v sobotu a v nedûli do veãera, kdy si pro mû babiãka a dûda pfiijeli. Teprve sedmou aÏ devátou tfiídu základky jsem od6
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 7
kroutil v místû svého bydli‰tû, neb dûda a babiãka uÏ na mû nestaãili. Ani s trpûlivostí, ani s nervy. Metál by za to mûli dostat. Îil a vyrÛstal jsem nadále s na‰ima, s úÏasnou bandou kamarádÛ a kamarádek kolem sebe a moc si v‰e uÏíval. Jó, tenkrát se nesedûlo doma u PC na sociálních sítích, nenahánûly se pimprdlíky s kulometem v ruce po obrazovce jako dnes – a uÏ vÛbec nikdo neznal vûtu: Co venku, tam je nuda. Naopak se po venku lítalo, blblo se. V˘pravy po mûstû a do okolí… A zarach, to pro nás byla boÏí muka. Jó, to bylo dûtství. Po ukonãení základky jsem ‰el rovnou na strojárnu, neb mû moc bavila a baví technika jako taková. Maturitu jsem také záhadnû udûlal a je‰tû teì mû z toho v‰eho pálí odfiená u‰iska. PfieÏil jsem i vojnu, kde jsme si mysleli, Ïe kapitalismus nemá proti nám ‰anci. Po návratu do civilu jsem se vûnoval hudbû, tanci a spoustû jin˘ch aktivit. Kluci honili baby, ‰eptali jim sladké nesmysly do ou‰ka, a já? Hudba, kapela, tance, cestování po âR, trajdal jsem po hradech a zámcích, kde jsem hltal jejich taje a záhady, miloval spoleãnost prima lidí kolem sebe a ze sladk˘ch nesmyslÛ mûl nejradûji vûtrník a ‰piãku. K babiãce ale chodili pro mû v tu dobu zrání (myslíte, Ïe chlapi jednou k tomu dozrání dorostou?) zvlá‰tní lidé. Ale mû velice zajímali – a také jejich zájem o jisté vûci. Jednalo se o esoteriku – v˘klad karet (to umûla babiãka moc dobfie), astrologii, numerologii a jiné tajemné, pro mû záhadné vûci. Poslouchal jsem pfiíbûhy o tom, co lidi tíÏilo, a proto na to chtûli odpovûdi – proã to je a co to pro nû znamená. Mezi nimi byl i pan Kfiensk˘. Seznamoval mû s hvûzdami nad hlavou, mluvil o planetách, vesmíru jako takovém, ale i o tro‰e té mystické víry, o energii atd. 7
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 8
Moc mû to zajímalo a dodnes zajímá, ale ne fanaticky mimo realitu. Zajímají mû hrady s tajemnou historií, místa, filmy se sci-fi tematikou, ale zas ne takové, jako Ïe otevfiu skfiíÀ a vypadne z ní zombík Karlík a zaãne mû honit po pokoji – naopak takové ty filmy, o jejichÏ dûji vûfiíme, Ïe by se klidnû mohl doopravdy stát. OÏenil jsem se poãátkem ledna roku 1983, zplodil dvû roztomilé holãiny, párkrát zmûnil bydli‰tû a po 7letém manÏelství se potvrdilo, Ïe prvních 7 spoleãn˘ch let je kritick˘ch. Na‰e manÏelství skonãilo rozvodem. Rozvod probûhl v klidu, neboÈ byla uzavfiena oboustranná vzájemná dohoda o tom, co a jak si rozdûlíme. Îádné tahanice o majetek, o peníze, v‰e jsem jim nechal, byt, vybavení, nejsem ten, co by se hádal po soudech i o jehlu, a tak se dodnes v‰ichni setkáváme v pfiátelské atmosféfie a moje holãiny jsou prostû suprov˘. V 90. letech jsem opustil firmu a vydal se na cestu podnikání. Stal se ze mû pan podnikatel. Bylo to v dobû, kdy banky rozdávaly úvûry hrstmi na cokoliv. Kdo nemûl tenkrát za auto mercedes a nechodil v ãervené ko‰ili a kvádru, tak podnikatel nebyl. Já? Na sobû obligátní dÏíny, triãko, auto ·koda Forman alias Ferda, u kávy jsem si necintal drobky z jídla do noÈasu, jak to dnes vidím kolem sebe – posezení u kávy s pfiáteli si nepletu s v˘robní poradou. TaktéÏ nefivu do mobilu na vefiejnosti tak, aby okolí vidûlo, jak se mi dafií, jak jsem boÏsk˘ a Ïe v‰e stíhám. Asi jsem trubka a nejdu s dobou. Ta mr‰ka ale pfii‰la sama, kdyÏ jsem si fiekl, Ïe uÏ toho v‰eho mám dost. Pofiád nûkde poletuju, chrním v hotelech na cestách a doma mû stejnû ãekaly jen ãtyfii tiché zdi. NemÛÏu nikomu funût do ucha ze spaní, nemÛÏu nikomu povídat ty své nesmysly a chlapské názory i postfiehy, jeÏ jsou pr˘ na zabití. Najednou mnû moc chybûlo to bafnutí za nûÏnou ruãku, chození s nûk˘m za kulturou, na ta8
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 9
neãky, no prostû… zaãal jsem tûm párÛm, co mû na vefiejnosti míjely, drÏely se za ruce a na zastávkách MHD si vroucnû ocumlávaly a olizovaly hlavy, ti‰e závidût. A tak jsem zadal bojov˘ úkol dne, mûsíce… Chci si najít kamarádku, pfiítelkyni, milenku. Zkrátka 3 v 1. Ha, ale kde? Moc hezky se to fiekne, ‰patnû se v‰ak hledá. Na ulici se sotva seznámím, v krámû se to koupit nedá a ani ve v˘prodeji nikde nic. A v MHD? Tak tam tû Ïenská pra‰tí maximálnû pfies hlavu, Ïe jsi úchyl, a dÛchodci tû umlátí holemi, Ïe zdrÏuje‰, protoÏe pospíchají, aby v Tesku ãi Albertu nebo jin˘ch prodejnách nezme‰kali slevy, a ty jim pfiekáÏí‰. Nakonec to v‰e uzavírá moje zásada, a to: co je v práci a v domû, to není nic pro mû. Mám rád klid a mír. Ale moc bych chtûl, a hned. Nebo bude po mnû. Bloumal jsem mûstem, okukoval jsem Ïensk˘: jo, tahle by ‰la, tahle ne, tahle asi bude taková, tahle maková… Ale oslovit, to ne. To jsem mûl bobky. Teoreticky jsem se cítil jak king, prakticky ve v˘sledku jsem byl v tomto srabík a mûkou‰. Sám nikam totiÏ moc nechodím. Toulat se po hospodách mû nebaví, co a koho tam najde‰, Ïe? Do Ïivota nic, maximálnû tak smrad z piva a z cigaret. Deníãku, asi zãerná‰, kdyÏ ti na sebe nûco prásknu, ale já doposud neochutnal pivo. Fakt, cel˘ Ïivot nic. Ani lok. TakÏe v‰echna ta hromadná posezení u pivka, vínka – nic moc pro mû. No a na zábavách to chodí v tlupách, tam moc ‰ancí vmísit se není. Znበto: vraÈ se do hrobu a neotravuj nás… Tak proto uÏ asi chápu, Ïe kdyÏ jsem kdekoliv na toto téma zabrousil a fiekl slovo seznámení, odpovûdí bylo: „No jo, ale kde se seznámí‰?“ 9
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 10
Pfii dumání za chÛze nad tímto problémem se najednou ozvala rána. Hrklo ve mnû – málem jsem k zemi srazil procházejícího chodce. „Au… promiÀte mi,“ ‰pitl jsem. Kouknu, do koho jsem narazil, a on to kámo‰. „Kam ãumí‰, chlape?“ vyhrkl. „Ale – do blba. ProtoÏe myslím na pûknou hovadinu,“ fiekl jsem mu od srdce, neboÈ to byla svatá pravda pravdoucí. „Poãkej,“ fiekl s úsmûvem. „Do mû jsi teda nekoukal, to bys mû nesejmul.“ Miluje totiÏ takov˘ jemn˘ sebekritick˘ humor jako já. „A na co myslí‰, Ïe jede‰ jak buldozer?“ Jak je zvídav˘ panáãek, pane. Vyhrkl jsem rychle jedním dechem: „Na baby. Chci babu a nevím kde.“ „Nekecej. Taky uÏ z t˘ samoty blbne‰? Hele, zajdeme si na tmu v hrnku (to byl jeho oblíben˘ v˘raz pro kávu) a tam mi to v‰echno fiekne‰.“ UÏ jsme se nevidûli hezky dlouho. Zapluli jsme do kavárny na námûstí, hezky se uvelebili ke stolku a od krásné blonìaté obsluhy, ‰tíhlé sleãny, nahofie dost dobfie vytunûné, jsme byli plnû obslouÏeni. Sice ne tak, jak by asi chlap chtûl, ale v rámci obãerstvení ano. No, postûÏoval jsem si, to se ví – Ïe to je na palici se seznámit, Ïe nikdo nemá na nic ãas, Ïe to je bûh na dlouhou traÈ a Ïe, Ïe, Ïe. Zkrátka nespokojen˘ chlap je snad hor‰í neÏ sto rejpav˘ch ublekotan˘ch ãertÛ. „Tak poraì, no poraì str˘ci Artu‰i, co toho má hodnû na du‰i, kde vzít tu pravou,“ a mé oãi se do nûj zabodly jak ‰íp vystfielen˘ do terãe. Kamarád se usmál, nadechl se a pravil: „Tak se jukni na internet. Tam je bab hafo.“ Hmmm.
10
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 11
bfiezen 2001
Osudov˘ krok, kter˘ zmûnil mÛj Ïivot BùÎELY DNY A JÁ TI, deníãku, pofiád na ta jeho slova myslel. No jo, ale to znamená koupit si nûjak˘ ten poãítaã domÛ. Sice ve firmû jeden byl, ale jen na firemní úãto, pfii kterém moje úãtafika zaÏívala smrtelné stavy, a dále slouÏil na skladovou evidenci, kde se stejnû pofiád nûco hledalo. Chudák poãítaã se pfii tom vÏdy tak rozehfiál, Ïe jsem nûkdy mûl chuÈ si v nûm udûlat vufitíky. Asi jsem se tenkrát na stará kolena zbláznil, nebo se ti tam nahofie i dole spojili a uvrhli mû do svûta snÛ, nadûjí, euforie, ale i poznání, zklamání, nadûjí atd., atd., jeÏ s sebou pfiiná‰í seznamování, seznamky a já uÏ nevím, co a jak se na tom netu v‰ecko jmenovalo, neboÈ jsem podlehl v‰emu. No, ty kluku papírovej. Kdybych vûdûl, co zaÏiju, potkám, poznám, tak, deníãku… (hele, Ïe bych ti tak fiíkal napofiád?), tak se postavím na námûstí pûknû doprostfied, odevzdám obãanku, sdûlím své piny na platební karty kolemjdoucím a nechám se zastfielit pro v˘strahu v‰em. Rozhodl jsem se pofiídit si tu vrãící bednu, jeÏ se poãítaãem naz˘vá, a nasadit si to v‰e jako havûÈ nesmrtelnou domÛ. Z tepla domova jsem se vrhnul do svûta internetu, ICQ, Skypu, chatÛ, seznamek a ani nevím, do ãeho je‰tû. Sakra, to jsou ale cizinecké terminologie. Já bych to nazval po svém. Totální gulበv‰eho. Nûjak vzhledem k tomu, Ïe jsem podnikal a byl lín˘ si ãmarykovat cokoliv na papír (stejnû bych to hledal 11
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 12
po v‰ech plochách v kanclu), tak jsem se sbalil, ztenãil konto o nûjakou tu korunu a ‰el koupit ten tenkráte úÏasn˘ hit, co mu fiíkali PC. Bylo to tak nûjak spontání rozhodnutí. V krámku se pohyboval nad‰en˘ zku‰en˘ IT odborník a já mu ‰pitl: „Chci poãítaã, co umí v‰e, taky pfiipojení k internetu, protoÏe jsem sám voják v poli, nûco, co by za mû psalo – a hned, nebo si to rozmyslím a uteãu.“ „No jistû,“ usmál se ten IT technik s vizitkou na saku. „Na vás jsme ãekali. Dovolujeme si vám nabídnout…,“ a zaãal na mû mluvit ajÈáãtinou. Zkratky lítaly jako peãení holubi do mé huby otevfiené úÏasem nad tím, jak a co to vlastnû na mû mluví. Mlel tlamkou jak kafeml˘nek. Kmital po celé prodejnû, tohle dáme, tohle pfiidáme, tohle je super a k tomu hodíme nûjakou ãteãku, monitor, prográmky do PC, aÈ je chytrej… Já tam stál jako tyd˘t. V duchu jsem si opakoval: Já chci domÛ, já uÏ budu hodn˘! Ale mlãel jsem a jen jakoby moudfie fiíkal hm, jo, jo, chápu, no jistû, to je jasn˘. Jasno jsem mûl po tom v‰em akorát tak, jak se jmenuju. Nakonec jsem si pfiece jen odnesl úÏasn˘ PC s vynikající pamûtí, bohuÏel úãinnûj‰í neÏ ta moje, s monitorem, kter˘ zabral pÛl stolu, a k tomu v‰emu spoustu kabílkÛ a blbinek jako pfiíslu‰enství, aniÏ bych pofiádnû vûdûl, na co to v‰echno je. Doma jsem v‰e vybalil, ‰up, ‰up, zapojil konektory do barevn˘ch dírek, kablík na pfiipojení na internet jsem ‰oupl do zásuvky pro telefon – a dílo bylo dokonáno. Aktivovat pfiipojení jsem kupodivu zvládnul sám. Jen asi 11× jsem volal na prodejnu, co mám dûlat… A pak pink – a odbouchl jsem ikonku Pfiipojit. Nastalo ‰ílené kvíkání, kviãení a chrochtání. Po pÛlminutû to ztichlo a já byl pfiipojen úÏasnou rychlostí 54 Kb/s na internet. Super. Já jsem tak ‰ikovnej… Jen se mnû nikdo uÏ 12
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 13
nedovolal na pevnou linku. Mûl prostû smolíka. Bylo obsazeno. Pfieãetl jsem si Seznam.cz, s pokorou i se zvûdavostí sobû vlastní jsem otevíral i jiné stránky, ãetl jsem laãnû zprávy ze svûta a nevím ani, jak se to stalo, ale nûjak jsem odbornû klikl tím umûl˘m zvífietem, co se odbornû my‰í naz˘vá a se kterou jsem rejdil po podloÏce sem a tam – a najednou se mi zastavil dech, vykulil jsem oãi a zabofiil je do monitoru. NeboÈ kde se vzala, tu se vzala, z obrazovky na mû koukala nahatá Ïenská a nad ní stálo: Chce‰ mû? Tak zavolej. Tû‰ím se na tebe. A kolem ní byla spousta hezk˘ch obrázkÛ. Jéje, a jak zajímav˘ch. Zabil bych ji. Co mám volat, kam mám volat? Tak jsem zafival alespoÀ: „T˘˘˘ vado. Co to je?“ Tímto pokusem o ‰mejdûní po stránkách na netu jsem objevil pro chlapy, a samozfiejmû hlavnû pro mû, dost zajímavé stránky. Ale tím si projde kaÏd˘, kdo se na net poprvé pfiipojí. Neãum na baby, fiekl jsem si, jdeme je hledat. A uÏ jsem Èukal nedoãkavû prstíkem po klábosnici a dal povel: hledat slovo seznamka. Trvalo to chvilku, neÏ jsem nûco na‰el, ale na‰el. Bylo jich dokonce i víc. Ale na jakou teda vlezu… ToÈ otázka. Seznamka.cz, Foto seznamka, Seznamka pro muÏe, Xchat, Lidé, Seznamka ·tûstí a jiné a dal‰í seznamky na mû koukaly z obrazovky a já nevûdûl, kterou mám odkliknout. PaneboÏe, to je ne‰tûstí. Jak z toho, co si mám vybrat? Kdybych vûdûl, kam jsem to vlezl, budu zdrhat jak Talibánci z Kandaháru. Koukal jsem, ãetl, hltal fota a fiekl si: Mám, nemám… No jo, deníãku, ono to je sloÏit˘ – jo, ãi ne? Mumlal jsem si pro sebe zase tu otázku: Mám, nebo nemám do toho jít… a shÛry se málem ozval hlas. „Doma seì na zadku, ty starej dûdku, a ne‰il.“ Just jsem si teda fiekl sám pro sebe: A budu ‰ílet, jdu do toho. 13
Îivot - zlom
23.11.2012
13.54
Stránka 14
ZaloÏte si úãet. To je hezk˘, ale já uÏ mám tfii. U komerãky, spofiky a obchodní banky taky, tak co tu na mû zkou‰íte… Ale pak jsem pochopil, Ïe musím taky nûco na sebe prásknout, napsat, aby chtivé dámy po mnû touÏící o mnû taky nûco vûdûly. Zadejte nick. Neboli nûco, jak bych se jako uÏivatel mûl jmenovat. Nevûdûl jsem, co vymyslet, a tak jsem se juknul na konkurenci, jaké Ïe to mají nicky. Alimari, Predator45, dokonce i Osliceblba a dal‰í nicky na mû zíraly z obrazovky a já dumal, co Ïe to je za jména. Pak mi ale mozek narazil do klenby mozkové a já dostal nápad. KaÏdá zvûdulinka bambulinka bude chtít vûdût, odkud jsem. Jméno, mûsto, a hle, kuk na strejdu, na svûtû byl mÛj nick: roman.ul. Stiskl jsem Enter, a vida, ono se to ujalo. TakÏe od té doby uÏ jsem tam byl registrován jako roman.ul. První poloÏka: Vûk. Co je vûk? Souãet rokÛ ode dne, kdy nás nahat˘ sadisticky vytáhli do zimy a svûtla bez varování, nebo data v OP? Já nesoudím lidi podle data a vûku, kaÏd˘ je origo‰, ale soudím podle toho, jak˘ je kdo uvnitfi. Co má v hlavû a pfiedev‰ím, jak se chová k jin˘m. A to, deníãku, nepoznበna první pohled. A uÏ vÛbec ne písmenkem na monitoru. Tam se nûkdy tak kecá, aÏ je to ouvej, a ty jen mlhavû tu‰í‰, co je asi tak pravda a co ne. Vyplnil jsem tedy kolonku Vûk, ale to ãíslo, co na mû juklo, by mohlo b˘t niωí. Sakra, a co napsat, Ïe jsem sám? No, to bych tu nebyl. I kdyÏ teì uÏ vím, Ïe tûch osamocen˘ch pánÛ v rozvodovém fiízení, formálnû Ïenat˘ch a nepochopen˘ch jedincÛ, co sedí doma u PC, je na netu hodnû, zatímco milé hodné manÏelky hezky dûlají veãefii, aby se jejich pan boÏsk˘ nadlábnul a pak dál pindal své rozumy na sklo. 14
