Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize

Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize Bakalářská diplomová práce

Petra Horáková Vedoucí práce: PhDr. Martin Flašar, Ph.D 2014

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize zpracoval/a sám/a. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil/a k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

V Brně dne 12.5. 2014

Petra Horáková

2

ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 4 1. KULTURA......................................................................................................................................................... 6 1.1 ANTROPOLOGICKÝ POJEM KULTURA ............................................................................................................. 6 1.2. KULTURNÍ PESIMISMUS VERSUS KULTURNÍ RELATIVISMUS .......................................................................... 7 1.3. TYPOLOGIE KULTURY ................................................................................................................................... 7 1.4 KULTURA PODLE ROGERA SCRUTONA .......................................................................................................... 8 1.5 POJETÍ KULTURY PODLE JOHNA FISCHERA .................................................................................................... 9 2. KRITIKA VERSUS OBHAJOBA MASOVÉ KULTURY.......................................................................... 12 2.1 KRITIKA PODLE DWIGHTA MACDONALDA .................................................................................................. 12 2.2 SKEPTIKOVÉ KRITICI ................................................................................................................................... 13 2.3 OBHAJOBA PODLE TĚŠITELŮ ........................................................................................................................ 15 2.4 KRITIKA TŘÍ ČÁSTÍ KULTURY ...................................................................................................................... 19 3. MASMÉDIUM TELEVIZE ........................................................................................................................... 21 3.1 KRITIKA TELEVIZE PODLE ADORNA............................................................................................................. 21 4. TELEVIZE NA NAŠEM ÚZEMÍ .................................................................................................................. 23 4.1 HISTORIE ČESKOSLOVENSKÉ TELEVIZE ....................................................................................................... 24 4.2 ČESKÁ TELEVIZE ......................................................................................................................................... 26 4.3 ROK 2000 A DOBA POZDĚJŠÍ ........................................................................................................................ 29 4.4 NOVĚ VZNIKLÉ PROGRAMOVÉ STANICE ČESKÉ TELEVIZE............................................................................ 29 5. ANALÝZA ....................................................................................................................................................... 31 5.1 ANALÝZA PROGRAMU ČESKÉ TELEVIZE ........................................................................................ 31 5.1.1 Systém č. 1 .......................................................................................................................... 31 5.1.2 Systém č. 2 .......................................................................................................................... 40 ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 47 RESUMÉ ............................................................................................................................................................. 50 SUMMARY ......................................................................................................................................................... 51 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 52

3

Úvod Tuto bakalářskou práci, nazvanou Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize, jsme zvolili z několika důvodů. Zaprvé nás zaujal spor kultury, který je tématem několika knih, které se vztahují ke studiu Teorie interaktivních médií. Je zajímavé nazírat na kulturu z několika různých pohledů, zkoumat jak zastánce, tak odpůrce a kritiky masové kultury. Oproti masové kultuře stojí kultura vysoká. Často si klademe otázku, zda vysoká kultura stále ještě existuje v pojetí, které známe z minulosti nebo vymizela či byla nahrazena masovou kulturou. Protoţe vysoké kultury je rozhodně méně a do styku s ní přicházíme méně neţ s kulturou masovou, s níţ se setkáváme denně, napadlo nás, ţe bychom se rozhodně chtěli zabývat projevy vysoké kultury. Zadruhé nás vţdy zajímala televize a televizní vysílání. Vzhledem k tomu, ţe televize je masmédium určené k oslovení milionů lidí po celém světě, v jejím programovém schématu je drtivá většina věnována masové kultuře. Avšak i přes to všechno dnes můţeme najít pořady věnované vysoké kultuře, i kdyţ jich jistě nebude mnoho. A přesně to je to, na co se zaměříme. Pokládáme si otázku, zda se jako diváci setkáme s vysokou kulturou, kdyţ si zapneme televizi, stejně jako nás zajímá, jaké mnoţství takových pořadů je. Naším úkolem bude provést analýzu vysílání, určit, které pořady v sobě vysokou kulturu obsahují a která stanice tyto pořady vysílá nejvíce. Jelikoţ se v době psaní práce vyskytujeme v Brně, kde se nachází jedna z budov České televize, jediné veřejnoprávní televize v České republice, nemohla naše volba padnout na jinou televizi neţ právě na ni. Díky mnoţství stanic s různým zaměřením od zpravodajství aţ po kulturu, které v současnosti vysílá, je větší pravděpodobnost, ţe narazím na vysokou kulturu, neţ kdybychom si zvolili komerční televizi plnou reklam. Tím se dostáváme k tomu, o čem bude tato bakalářská práce. Půjde o spojení kultury a televizního vysílání a následného hledání vysoké kultury. Od teoretické části se postupně dopracujeme aţ k praktičtější části, k analýze programového schématu. Nejprve definujeme pojem „kultura“, nastíníme pojetí kultury z antropologického hlediska, poté se budeme zaobírat kulturou vysokou a

4

masovou a rozdíly mezi nimi, k čemuţ nám poslouţí literatura zaměřená na tyto rozdíly. V další části nás bude zajímat historie Československé televize a České televize, počátky vysílání jednotlivých stanic a postupné přidávání stanic nových aţ do dnešní doby. K této části práce nám nejlépe poslouţí oficiální stránky České televize, na kterých lze dohledat potřebné materiály vztahující se k tématu, o kterém píšeme. Kdyţ zpracujeme teoretickou část, přejdeme na konkrétní analyzování jednotlivých stanic a programů na stanicích. Vytyčíme si časový úsek, ve kterém budeme vyhledávat pořady s prvky vysoké kultury, tyto pořady rozebereme a určíme, co v nich je prvkem vysoké kultury. Na závěr shrneme všechny získané poznatky o hledání a analyzování programového schématu a vyvodíme z nich závěry. V teoretické části bakalářské práce budeme nejvíce čerpat z literatury, která souvisí s vysokou a masovou kulturou, s její kritikou a s médiem televize. Jmenovitě to budou knihy od Theodora Adorna, Umberta Eca, Jonathana Cullera, Rogera Scrutona a dalších. V praktičtější části práce bude předmětem našeho zájmu program České televize, sledování pořadů, on-line vysílání, zapisování a vyhodnocování poznatků, které zjistíme. V závěru zhodnotíme, zda je vysoká kultura v televizním vysílání zastoupena či nikoliv a pokud ano, kde a kdy ji můţeme ve vysílání nalézt.

5

1. Kultura 1.1 Antropologický pojem kultura Otázkou co je to kultura jsme se jiţ po dobu mého studia na filozofické fakultě zabývali několikrát. Vzhledem k tomu, ţe nelze obsáhnout celé dějiny kultury jako takové od prvopočátků, budeme se dále zabývat antropologickým pojmem kultury. Antropologické pojetí kultury je podle epistemologického slovníku odvozeno od latinského slova colere, znamenající chránit, pečovat či kultivovat, ale i pěstovat. Příčestí trpné tohoto slova je právě slovo cultura, které znamená pěstování nebo také zemědělství. Dále se dá přeloţit také péče nebo kultura viz agri cultura, původně znamenající obdělávání půdy. 1 Za první zmínku o kultuře by se dalo povaţovat období, ve kterém ţil Marcus Tullius Cicero (106-43 př. n. l.), který tvrdil „cultura mentis, cultura animi“, coţ znamená „kultura je lidská vzdělanost“ a touto vzdělaností je právě filozofie, o které hovoří jako o kultuře ducha.2 Z toho plyne, ţe na začátku všeho bylo pečování o půdu, které se postupně měnilo na pečování o duši, které zdokonalilo lidstvo. Lze tedy tvrdit, ţe pojem kultura je velice starý a má počátky ve starověkém Římě. V období středověku, známém také jako období temna, tedy dobou mezi antikou a renesancí, není moc zmínek o kultuře. V renesanci (prvopočátky od konce 13. století v Itálii, nejvíce však přelom 13. a 14. století, trvající aţ do století šestnáctého) se naopak oproti středověku znovu navrací tradice a hodnoty spojené s antikou. Poprvé dochází k oddělení přírody od člověka. S renesancí a člověkem je spojen humanismus, směr, který je zaměřen na člověka a lidstvo, na myšlenky a uznává kaţdý jednotlivý lidský ţivot. V návaznosti na renesanci v sedmnáctém století pouţil slovo kultura poprvé Samuel von Pufendorf. Označoval jím výtvory lidí a odkláněl se od přírody.3 1

Etymologický slovní: Slovo kultura. [online]. [cit. 2014-01-26]. Dostupné z: . 2

Pojem: Kultura [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: .

3

Vymezení pojmu: Kultura. [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: .

6

1.2. Kulturní pesimismus versus kulturní relativismus Od osvícenství se dostáváme k moderní společnosti a modernímu pojetí kultury. Setkáváme se s pojmem kulturní relativismus a kulturní pesimismus. Kulturní pesimismus je pojem spojený s Frankfurtskou školou, jejíţ hlavní představitelé jsou Theodor Adorno, Max Horkheimer, Walter Benjamin a další. Má začátek v kritické teorii, která měla vyvolat kulturní konflikty v Americe, kam se Frankfurtská škola přestěhovala z Evropy. Obviňovali Západ, který byl podle nich příčinou genocidy, a také jej obviňují z rasismu, xenofobie a dalších věcí. Z tohoto vznikl termín kulturní pesimismus, kdy svobodní lidé ţijící v blahobytu nahlíţí na svoji vlast jako na nehodnou lásky, loajality a mají pocit, ţe je utlačuje, i kdyţ tomu tak není. Kulturní pesimismus byl předpokladem k revoluci podle marxistů a měl vést ke kulturní hegemonii.4 Frankfurtská škola ovlivnila silným způsobem kulturní vývoj, dále se zajímali o masovou kulturu a média. Kulturní relativismus znamená, ţe kaţdá kultura je jedinečná, má svůj kontext, do kterého spadá, můţe mít nastavené vlastní hodnoty, tradice, zvyky a odlišnosti od kultur jiných. Často mohou díky odlišnostem mezi kulturami vznikat konflikty. Je třeba jednotlivé kultury brát takové, jaké jsou a snaţit se je pochopit i přes to, ţe mohou být postavené na úplně rozdílném principu, na který jsme zvyklí.5

1.3. Typologie kultury Kultura se dělí na několik typologií. Obecně známé jsou tyto pojetí kultury: Axiologické pojetí kultury se vyuţívá ve filozofii a uměnovědách. Je výrazně hodnotící, vyjadřuje pozitivní hodnoty, díky čemuţ se rozvíjí lidská společnost. Zahrnuje do kultury především umění, literaturu atd. Toto pojetí kultury není k ţivotu potřebné, slouţí jako něco navíc.

4

Kulturní pesimismus [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: .

5

Kulturní relativismus [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: .

7

Antropologické pojetí kultury nemá hodnotící funkci oproti pojetí axiologickému. Klasifikuje společenství v čase a prostoru podle toho, co je pro ně typické. Jde o systém artefaktů, je nezbytný pro přeţití a spadá pod toto pojetí kultury archeologie, sociální antropologie, ale také psychologie a další vědy.6 Redukcionistické pojetí kultury, které nalezneme v knize Václava Soukupa označené jako třetí a navazující na axiologické a antropologické pojetí kultury, se snaţí rozsah pojmu kultura omezit na jeden konkrétní úsek sociokulturní reality. Toto pojetí má zahrnout méně, odhalit více a je vyuţíváno v kognitivní antropologii.7

1.4 Kultura podle Rogera Scrutona Na otázku co je to kultura nám pomůţe odpovědět Roger Scruton a jeho kniha Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře, která se kulturou zabývá. Důleţitá je první kapitola knihy, pojednávající o prvním označením kultury a o tom, jak se její pojetí dále vyvíjelo.8 Pojem kultura pochází z 18. století a přišel s ním Johann Gottfried Herder, který je v práci jiţ zmíněný. Kultura neodmyslitelně patří ke kaţdému národu a odděluje se od pojmu civilizace. Národy mohou společně sdílet civilizaci, ale kulturu má kaţdý národ jinou, svou a určuje podstatu toho, co národ je. S pojetím kultury podle Herdera jedni myslitelé souhlasili, druzí se řídili pojetím kultury podle latinského významu. K první skupině (také byli označováni jako němečtí romantici) patřili například Fichte, Schiller nebo Hegel. Kultura pro ně byla podstatou národa, která formuje jazyk, dějiny, náboţenství i umění a nikdo, kdo přichází do styku se společností, ať uţ je vzdělaný více či méně, není bez kultury. Naproti nim stáli klasičtí myslitelé a jejich interpretace kultury se obracela k latinskému významu pojmu kultura. Wilhelm von Humboldt tvrdil, ţe kultura neznamená přirozený růst, ale spíše kultivaci (pojem kultivace jakoţto

6

Axiologické a antropologické pojetí kultury. [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: . 7

SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Vyd. 2. Praha: Portál, 2004. Studium (Portál). ISBN 8071789291. 8

SCRUTON, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002, s. 913. ISBN 8020010130.

8

zušlechtění, vzdělávání, zdokonalování9) z čehoţ vyplývá, ţe kulturu nemá kaţdý, neboť kaţdý člověk nemá dostatečně mnoho času na vzdělávání se a na to, aby se naučil vše potřebné. Lidé jsou různě kulturní a tento proces umocňuje studium na univerzitě, díky kterému se kulturní dědictví předává dalším generacím. Ke sporům mezi dvěma pojetími kultur se přidalo třetí pojetí kultury, takzvaná „sdílená kultura”. Obyčeje a zvyky se začaly měnit podle moderních objevů. V knize od Rogera Scrutona Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře se dále tato kultura označuje jako populární a zkoumá ji především sociologie. Raymond Williams, literární teoretik a kulturolog byl zastáncem toho, ţe existuje kultura vyšších vrstev lidí a vedle ní kultura niţších vrstev, která se nazývá kulturou lidovou a je neméně důleţitá. Díky tomu se pojem kultury rozšířil nejen na kulturu vysokou, ale i populární, která vznikla z kultury masové. Rozdíl mezi pojetím kultury podle Herdera a Humboldta je patrný. Herderovo pojetí je partikularistické (partikularismus znamená prosazování dílčích zájmů před zájmy celku10), čili je kultura vnímána odlišně a izolovaně. Humboldtovo pojetí je univerzalistické (univerzalismus znamená všestranné a všeobecné stanovisko, pokládá svět za nadřazený celek; universalismus byl prosazován Emmanuelem Kantem11), coţ znamená, ţe kultivovaný člověk vnímá lidstvo jako celek, zná umění i literaturu jiných národů a chápe lidský ţivot ve všech jeho vyšších formách. Z toho vyplývá, ţe i přes to, ţe Herderovo a Humboldtovo pojetí kultury se od sebe rozhodně odlišuje, označují ji totoţným slovem, totiţ „kultura“.

1.5 Pojetí kultury podle Johna Fischera Neţ se dostaneme ke kapitolám v knize Umberta Eca, zůstaneme ještě chvíli u Johna Fischera a jeho pojetí kultury a umění. Z jeho spisu můţeme snadněji pochopit „problém“, který nastal ve vývoji kultury, kdyţ se k vysoké kultuře, která byla stovky let jedinou vládnoucí kulturou, přidala masová kultura, která se zrodila s nástupem technologií a médií.

9

Kultivace. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: .

10

Partikularismus. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: . 11

Univerzalismus. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: .

9

John Fischer je jedním z mnoha autorů zabývajících se estetikou, jejichţ statě vyšly v knize The Routledge Companion to Aesthetics. Kapitola Fischera je nazvaná High Art Versus Low Art. Zajímá nás z toho důvodu, ţe nám pomůţe pochopit rozdíly mezi vysokou a masovou kulturou, podobně jako to je mezi vysokým a nízkým uměním, stačí jen představivost a následné aplikování na vysokou a masovou kulturu, coţ je také uvedeno v této stati. Rozdíly mezi vysokým a nízkým uměním jsou úzce spojeny s rozdíly mezi vysokou a „nízkou“ čili masovou kulturou. Zásadní rozdíly jsou načrtnuty hned v úvodu. Fischer poukazuje na Hamleta, Beethovena, na Labutí jezero, na obrazy visící v muzeích a galeriích, na váţnou hudbu, poezii, a další, coţ je vysoké umění, v našem případě spadající do definice vysoké kultury. Rozdíl mezi vysokým a nízkým uměním určuje rozdíly v tom co se za umění povaţuje a co nikoliv. Spor nastane, kdyţ si poloţíme otázku zda nízké umění stále ještě je umění nebo je to jen a pouze produkt masové tvorby, který za umění povaţovat nemůţeme. Kdybychom měli zastávat názor, ţe všechno vysoké umění/vysoká kultura je dobré/á, pak by se logicky nabízelo tvrzení, ţe nízké umění/masová kultura přináší jen špatné věci. Potom by vyplývalo, ţe hudebníci, kteří spadají do produktů masové kultury, jako jsou Jimi Hendrix nebo Beatles, tvoří špatné věci, protoţe jejich tvorba je určená masám. Přitom to tak není, je to spíše naopak, protoţe Beatles i Hendrix jsou skvělí hudebníci. Kaţdá kultura má své hodnoty, které uznává. Důleţité je, ţe nelze označit vysoké umění za víc důleţité neţ nízké umění. Podle Fischera je pět druhů konzumentů kultury. Ponecháme je v anglickém originálním znění s dodatky na vysvětlenou. Lidé vyhledávající vysokou kulturu spadají do kategorie „high culture“. „Upper middle culture“ a „lower middle culture“ jsou mezistupně mezi vysokou a nízkou kulturou. Konzumenti „low culture“ vyhledávají masovou kulturu a nízké umění, vysoké umění je nechává chladnými. A konečně „quasifolk low culture“ jsou lidé z malé skupiny, mající vlastní zájem, často komunita věnující se například folklornímu tanci a podobně.12 Dostáváme se k rozdílnému pojetí mezi uměním a médii. Vzhledem k tomu, ţe od osmnáctého století se postupně nová média vyvinula jako prvek pro 12

GAUT, Berys Nigel, LOPES, Dominic. The Routledge companion to aesthetics. 2nd ed. London: Routledge, 2005, s. 527-538. ISBN 9780415327985.

10

masovou kulturu, jsou součástí moderního systému. Jejich minulost však i přes to vychází z umění, z historického vývoje a rozhodně by bylo mylné tvrdit, ţe vysoká kultura byla nahrazena masovou. Jde o společné prolínání a fungování obou dvou kultur společně s tím rozdílem, ţe masová kultura je určena obrovskému mnoţství lidí, zatímco vysoká kultura je konzumována jen určitou vrstvou lidí, majících vzdělání, touţících po jejích projevech, po participaci, po kritickém myšlení o vysoké kultuře, o vysokém umění. Vznik nových médií stojí za sociálními změnami a tím, ţe média vznikla, vznikl i spor o rozdílech mezi nimi. Vedle sebe tak v literatuře můţeme postavit díla Shakespeara a román z červené knihovny nebo detektivku. Pro kaţdého čtenáře bude vhodnější něco jiného. Nemůţeme tvrdit, co z toho je špatné a co dobré. Obojí má své příznivce. Vysoce postavený vzdělaný člověk můţe stejně dobře sáhnout jak po Shakespearovi, tak i po detektivce. Záleţí jen na jeho tuţbách. Od dob, kdy se ke kultuře vysoké přidala i masová, byly tendence kategorizovat, co spadá kam. Nabízí se zamyšlení, odkud se tahle tendence bere. Za určováním můţou stát samotní konzumenti, spadající do svých kategorií a mají sklony hodnotit nebo kritizovat ostatní, kteří do jejich kategorie nespadají. Mezi uměním vysokým a nízkým jsou znatelné estetické odlišnosti a mnoho jedinců tvrdí, ţe umění, které lze opravdu za umění povaţovat, je jen to vysoké. Bylo by vhodné tvrdit, ţe jediná opravdová kultura, která existuje, je pouze vysoká kultura? Nekřivdili bychom tak lidem, kteří masovou kulturou ţijí? A co kdyţ jsou lidé schopni nehledě na své vzdělání obě dvě kultury stejným způsobem? Můţeme v dnešní době vůbec dělit lidi na konzumenty masové či vysoké kultury, není uţ zbytečné členit je na dva tábory? Masové umění i masová kultura jsou produkty dnešní společnosti jak ji známe. Obojí je produkováno a distribuováno masovými prostředky/masovými technologiemi, aby oslovilo co nejvíce příznivců. Jak bylo řečeno, kultura vyšších vrstev byla kvůli technologiím oslabena a převálcovala ji kultura masová, která se dostala téměř ke kaţdému v mnoţství, které si sám recipient určil podle své chuti. Tuto práci jsme začali záměrně vymezením antropologického pojmu kultury, který souvisel i s vnímáním umění kdysi a dnes. Postupně jsme prolínali umění s kulturou, jenţ spolu souvisí. Dopracovali jsme se aţ k masové kultuře a masmédiím, k problematice, které se věnuje Umberto Eco. 11

2. Kritika versus obhajoba masové kultury Od Rogera Scrutona a filozofickým sporům o kultuře a Johna Fischera a jeho pojetí vysokého a nízkého umění přecházíme k pojetí kultury podle Eca, které nám nabízí dvě proti sobě stojící strany. Umberto Eco v úvodu své knihy Skeptikové a těšitelé cituje výrok Herakleita „Proč mě osočujete, nevzdělanci? Nepsal jsem pro vás, ale pro ty, kdoţ mě pochopí. …”13 a poukazuje na to, ţe kultura, která by vyhovovala všem bez rozdílů, je nesmyslná představa. Lidé, kteří vnímají masovou kulturu jako antikulturu, čili negativně, jsou označováni jako skeptikové. Jsou to také ti, kteří tvoří kritické spisy o kultuře a právě tato aţ apokalyptická kritika ze stran skeptiků je velice zajímavým produktem. Naproti nim stojí těšitelé, coţ jsou lidé, kteří přijímají dnešní společnost. Skrze masová média jako je například televize se ke konzumentům dostávají informace velice snadno. Kulturní oblast se díky tomu rozšiřuje stále více a je jim jedno, zda přichází z nízké pozice nebo vysoké. Za vysokou kulturu je povaţováno umění, hudba, literatura. Zájem o vysokou kulturu byl především u vyšších vrstev a u aristokracie. Je tedy jasné, ţe vysoká kultura má počátky jiţ v dobách Cicera a postupně se vyvíjela tak, jak je popsáno v předchozí kapitole. Z tohoto také vyplývá, ţe vysoká kultura má velikou historickou tradici a je velice stará. Oproti ní stojí masová kultura, která vznikla v době, kdy se o kulturu začaly zajímat masy lidé, uţ ne z řad šlechty či aristokratů, začala být snadno dostupná, slouţila k pobavení, uvolnění se, vyplnění volného času a měla zaujmou co nevyšší okruh lidí. Vysoká kultura nepodléhala nikdy takové kritice, jako masová. Proto se nyní podíváme, jak na masovou kulturu nahlíţí další myslitelé.

2.1 Kritika podle Dwighta MacDonalda Důleţitým člověkem, který se zaobíral masovou kulturou byl Dwight MacDonald. Byl to americký kritik ţijící ve dvacátém století. MacDonald proti sobě stavěl kulturu v pravém slova smyslu, která byla určená elitě a kulturu

13

ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995, s. 8. ISBN 8020504729.

12

masovou, která podle něj kulturou není a tak ji nazývá jako masscult (komiksy, hudba jako je rock ’n’ roll, televizní seriály). V jeho dělení zaujímá své místo i kultura střední, maloburţoazní, které říká midcult (díla s náleţitostmi současné kultury, avšak jsou v podstatě pouze její parodií a slouţí ke komerci). Zajímavé na kritice MacDonalda je, ţe rozebral dílo Ernesta Hemingwaye Stařec a moře, velice známou knihu, která by se dala povaţovat za literaturu, která spadá pod vysokou kulturu, ale podle něj vysokou kulturou není a povaţuje ji za midcult. Zde bychom si mohli znovu poloţit otázku, kterou jsme si kladli o pár odstavců výše a to zda je dnes literatura stále ještě prvkem vysoké kultury, jako byla pár století zpět nebo zda v dnešní době patří do kultury masové. Styl knihy Stařec a moře v očích MacDonalda uměle poetizující a postavy v knize jsou manýristické. MacDonald hledal řešení problému kultur a nejdříve se přikláněl ke snaze, aby byly masy pozvednuty k vyšší kultuře, avšak později přišel na to, ţe to je nemoţné a ţe odklon obou kultur od sebe uţ je definitní a nelze tuto skutečnost zvrátit.14

2.2 Skeptikové kritici Kritiky masové kultury došly tak daleko, ţe se ve Skepticích a těšitelích objevily jednotlivé „články obţaloby” vzniklé spojením různých kritik rozdělené do několika bodů. Jsou to důleţité body, které vedou k pochopení toho, proč je masová kultura a masmédia tolika vzdělanci kritizována. a) Masmédia se obracejí k různorodému publiku, a přitom se řídí „průměrným vkusem” a vyhýbají se originálním řešením. b) Tím, ţe po celé zeměkouli šíří jednotnou „kulturu” “homogenního typu”, ničí masmédia kulturní zvláštnosti jednotlivých etnických skupin. c) Masmédia se obracejí k publiku, které si neuvědomuje sebe sama coby sociální skupinu s charakteristickými rysy, v důsledku čehoţ nemůţe vyslovit své nároky vůči masové kultuře a nevědomky podléhá tomu, co se mu předkládá, aniţ by o svém podlehnutí vědělo. d) Masmédia chtějí vyhovět danému vkusu a nesnaţí se o změnu senzibility. I kdyţ se někdy zdá, ţe stávající stylistické tradice opouštějí, ve skutečnosti se jen přizpůsobují vyzkoušenému šíření stylegmat a forem běţných

14

ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995, s. 41-43. ISBN 8020504729.

13

předtím na úrovni vyšší a pak pokleslých na niţší. Tím, ţe jen stvrzují to, co bylo uţ vlastně asimilováno, vykonávají funkci ryze konzervační. e) Masmédia se snaţí vyvolat ţivé a nezprostředkované emoce. Jinými slovy řečeno, místo aby emoce symbolizovala nebo je zobrazovala, tak je vyvolávají, místo aby je napověděla, předávají je uţ hotové. V tomto ohledu je typická role obrazu oproti roli pojmů, nebo hudby jako stimulu dojmů namísto formy předloţené k úvaze. f) Masmédia coby část komerčního okruhu jsou podrobena „zákonu nabídky a poptávky”, coţ znamená, ţe publiku dají jen to, co po nich publikum chce, nebo podle zákonů konzumní ekonomiky stvrzených reklamou publiku navrhnou, co by si přát mělo, a přesvědčí je o tom. g) Případné produkty vyšší kultury šíří v nivelizované a „kondenzované” podobě tak, aby se konzument nemusel namáhat, kaţdá myšlenka je převedena na „formuli” a umělecké výrobky jsou sumarizována a podávány v dávkách. h) I produkty vyšší kultury jsou publiku nabízeny v obecné situaci naprosté nivelizace s ostatními produkty určenými k zábavě, v obrázkovém týdeníku je třeba reportáţ z muzea na stejné úrovni s drbem o sňatku nějaké filmové hvězdy. ch) Masmédia tudíţ podporují pasivní a nekritický pohled na svět. Odrazují diváky od námahy spojené se získáváním nových zkušeností. i) Masmédia šíří obrovské mnoţství informací o přítomnosti (eventuální návraty do minulosti převádějí rovněţ do polohy aktuální současné kroniky) a narušují tak historické povědomí. j) Masmédia jsou jako dělaná pro zábavu ve volném čase, vyţadují si pouze povrchní pozornost. Ničí jakýkoliv postoj uţ v základech, symfonie na desce nebo v rozhlase je konzumována mnohem povrchněji, v poloze moţnosti předvést ji na motiv, který se dá zapískat, a ne jako estetický organismus, do něhoţ se dá proniknout jedině s pomocí výlučné a bedlivé pozornosti. k) Masmédia se snaţí publiku vnutit symboly a mýty zaloţené na snadno přístupné univerzálnosti, vytvářejí „typy” okamţitě rozpoznatelné a redukují tak na minimum individuálnost a konkrétnost jak zkušeností, tak představ, s jejichţ pomocí bychom měli zkušenosti realizovat.

14

l) Aby toho masmédia dosáhla, pracují s obvyklými postoji, s endoxa, a fungují tudíţ jako neustálé potvrzování toho, co si myslíme. V tomto ohledu hrají společensky konzervativní roli. m) Coţ znamená, ţe i v případě, kdy se masmédia tváří jako nepředpojatá, vycházejí z absolutního konformismu co do zvyklostí a mravů, kulturních hodnot, společenských a náboţenských principů a politických tendencí. Dávají přednost projekcím směrem k hodnotám „oficiálním”. n) Masmédia se tedy zdají být výchovným nástrojem společnosti, v niţ stát koná roli dohlíţitele, společnosti zdánlivě individualistické a demokratické, v podstatě však usilující o produkci zvenčí řízených lidských modelů. Při hlubším pohledu se jeví coby typická „nadstavba kapitalistického reţimu”, nástroj kontroly a nezbytného plánování lidského vědomí. Zdánlivě dávají k dispozici výdobytky vyšší kultury, napřed je však zbaví ideologie a kritiky, která je obdařovala ţivotem. Přebírají vnější podoby lidového umění, ale místo aby vyrůstaly zespoda, jsou komandovány shora (postrádají vtipnost a zdravou vitální obhroublost lidové kultury pravé). V oblasti kontroly mas zastávají roli, jakou by za jistých historických okolností mohly konat ideologie náboţenské. Svou třídní roli maskují kladnými postoji typickými pro kulturu blahobytné společnosti, kde v podmínkách naprosté rovnosti má kaţdý stejné kulturní moţnosti. 15

2.3 Obhajoba podle těšitelů Z tohoto výčtu je patrné, ţe masmédia a masová kultura obecně naprosto vytlačila vysokou kulturu z ţivotů lidí a nahradila ji. To, co neslo stopy vysoké kultury, bylo předěláno tak, aby vyhovovalo širokému spektru lidí a stalo se masovou záleţitostí. Měla vysoká kultura vůbec někdy šanci na přeţití, kdyţ nastoupila kultura masová? Samozřejmě se nedá říct, ţe by vysoká kultura byla dnes mrtvá, ale zdá se, ţe její projevy jsou zastíněny masovostí. Můţeme se podívat na opačnou stranu a na to, jak je masová kultura obhajována v knize Skeptici a těšitelé a to Georgesem Friedmannem, Gilberem Seldesem, Danielem Bellem a dalšími. a) Masová kultura není typická pro kapitalistický reţim. Vzniká ve společnosti, kde masa občanů se rovnoprávně účastní veřejného ţivota, 15


15

konzumování a uţívání sdělovacích prostředků, a zcela nevyhnutelně se objevuje v kaţdé společnosti industriálního typu. Jakmile nějaká mocenská skupina, nezávislé sdruţení, ekonomický nebo politický organusmus chce komunikovat s totalitou občanů v zemi, musí odhlédnout od intelektuální vrstevnatosti, uchýlit se k masové komunikaci a nevyhnutelně se „přizpůsobit průměru”. Masová kultura je vlastní Mao Ce Tungově Číně, kde se politické polemiky odbývají s pomocí velkých plakátů, připomínající komiksy, veškerá umělecká kultura v Sovětském svazu je typická kultura masová se všemi defekty, které jsou jí vlastní, estetickým konzervativismem, srovnáváním vkusu do průměru, odmítáním stylistických návrhů, pokud neodpovídají tomu, co publikum očekává, státem řízenou komunikací hodnot. b) Zavrhovaná masová kultura nezabrala místo ţádné fantomatické kultuře vyšší, jenom se rozšířila v masách, které dříve přístup ke kulturním statkům vůbec neměly. Nadměrný počet aktuálních informací o současnosti na úkor historického povědomí se dostává té části obyvatelstva, která dříve informace o současnosti neměla vůbec (čímţ jí byl zamezen přístup k zodpovědnosti na ţivotě společnosti), a pokud byla historickými znalostmi vůbec vybavena, pak šlo o sklerotizované pojmy, které nepřekročily rámec tradičních mytologií.16 V těchto dvou bodech se nám dostává pohledu z opačné strany. Těšitelé masové kultury tvrdí, ţe masová kultura nenahrazuje vysokou kulturu a ţe jí nebere její místo. Jde podle nich jen o to, ţe obyčejní lidé, kteří nejsou součástí aristokracie a vysoké vrstvy, mají najednou přístup ke kultuře, jaký nikdy předtím neměli. Je snadno odvoditelné, ţe těchto lidí je mnohem více, neţ aristokracie, a tudíţ je také jasné, ţe vzestup masové kultury byl rychlý a dotkl se ţivotů obrovské masy lidí. Kam se tedy poděla vysoká kultura? Kdo se o ní nyní zajímá? Je vysoká kultura dnešní doby záleţitostí hodně vzdělaných lidí (ať uţ v oboru, který má co dočinění s vysokou kulturou jako například věda, literatura, umění, nebo u vysoce vzdělaných lidí v oborech jiných jako například matematici, právníci, lékaři atd.) nebo o ni mají zájem i konzumenti masové kultury? V časopise dnes můţeme vedle sebe nalézt slavný obraz z dob renesance a recept na kuře. Diváka uţ nezajímá, jakou hodnotu vyjadřuje obraz, prvek vysoké 16


16

kultury. Pohlíţí na něj jinak, neţ na něj bylo pohlíţeno kdysi. Stejně jako je běţné, ţe v dnešní době lidé slyšeli melodii od světoznámých skladatelů, kupříkladu od Beethovena a začnou si ji pískat. Skladba, která byla dříve záleţitostí poslechu bohatých a urozených, je nyní přístupná úplně všem. Váţná hudba se šíří ve velkém masovými sdělovacími prostředky a stejně jako u literatury vyvstává otázka, zda neztratila něco ze svého postavení vysoké kultury, kdyţ je nyní přístupná masově. c) Je sice pravda, ţe masmédia nabízejí záplavu nerozlišených informací, v nichţ údaj důleţitý není odlišen od údaje pouze zajímavého nebo zábavného, popírat však, ţe takováto kumulace informací můţe být něčím formujícím, by znamenalo zastávat velice pesimistický názor na lidskou přirozenost a nevěřit, ţe kumulace kvantitativních údajů, útočících jako stimuly inteligence na velké mnoţství osob, by se aspoň u některých z nich nemohla kvalitativně proměnit. Podobné odpovědi jsou přesvědčivé, protoţe obnaţují aristokratičnost kritiků masmédií a dokazují, ţe je nebezpečně stejná jako ideologie těch, co naříkají nad horaly z údolí ossola, jimţ staroţitníci mění staroţitné díţe a stoly za nechutný nábytek z umakartu a neberou přitom v úvahu, ţe tento hrubě okázalý, ale omyvatelný nábytek vnáší hygienu do domů, kde tradiční nábytek z těţkého červotočivého dřeva v ţádném případě neposkytoval moţnost výchovy k lepšímu vkusu a ţe jeho nadměrné přeceňování vede pouze k deformaci estetické vnímavosti, protoţe pak uţ vnímáme v rozměrech staroţitnických a nebereme v úvahu, ţe kdyby neexistoval stůl z umakartu, tradiční nábytek by zůstal pouze ubohým příkladem kaţdodenní nuzoty. d) Na námitku, ţe masová kultura šíří také výrobky zábavné, které by jen stěţí někdo mohl označit za pozitivní (erotické komiksy, přenos boxu, televizní kvízy vyuţívající sadistických instinktů publika), bývá slyšet odpověď, ţe co je svět světem, davy milovaly circenses a ţe ve změněných podmínkách produkce a šíření produktů je přirozené, ţe souboje gladiátorů, zápasy medvědů et similia byly nahrazeny jinými formami pokleslé zábavy, jíţ sice kaţdý opovrhuje, kterou však nelze povaţovat za nějaký zvláštní znak současného úpadku mravů. e) Homogenizace vkusu by na určité úrovni v podstatě přispěla k odstranění kastovních rozdílů, sjednotila by národní senzibilitu a zmírnila by antikolonialistické nálady v mnoha částech světa.

17

f) Jsme-li vskutku svědky toho, čemu v Americe říkají „paperbacková revoluce” neboli vydávání kulturně hodnotných děl v původním rozsahu za nízkou cenu a ve velkých nákladech, pak je to důkaz, ţe šíření „digestů” v poslední době poslouţilo coby stimul. g) Je sice pravda, ţe příliš intenzívní šíření i těch nejhodnotnějších kulturních statků nakonec otupí receptivní schopnosti, takovéto „konzumování” estetické či kulturní hodnoty je však vlastní kaţdé době, jde jen o to, ţe dnes k němu dochází v makroskopickém rozměru. Příliš častý poslech nějaké skladby by vedl k návyku na schematické a povrchní vnímání i v minulém století. Ve společnosti ovládané masovou kulturou je dnes takovému „konzumování” podrobena kaţdá kulturní akce, jak o tom svědčí skutečnost, ţe i kritiky masové kultury v knihách vydávaných ve velkých nákladech, v denním tisku a v časopisech jsou také vlastně jen dokonalými produkty masové kultury, opakovanými jako reklamní hesla a komercializovanými stejně jako spotřební statky, nebo zábava pro snoby (jak to dokazuje kritika novinářské lehkomyslnosti publikovaná na stránkách novin). h) Masmédia sice nabízejí divákům změť informací a údajů o světě, aniţ by jim dodala také kritéria k jejich rozlišení, stejně však činí konzumenta citlivějším vůči tomu, co se děje ve světě; nepřipadají nám snad masy vystavené tomuto typu informací ve skutečnosti citlivější a v dobrém i špatném účastnější na ţivotě společnosti neţ masy ve starověku, tradičně nucené respektovat systémy daných a nediskutovaných hodnot? Není snad naše doma jen dobou obrovských totalitárních šílenství, ale i velikých sociálních změn a národních renesancí zemí? Coţ ovšem znamená, ţe velké komunikační kanály sice šíří nerozlišené informace, vyvolávají však také významné kulturní vzpoury. i) A nakonec není tak docela pravda, ţe masové sdělovací prostředky jsou stylisticky i kulturně konzervativní. Zakládají celky nových stylů, zavedly nové způsoby řeči, nová percepční schémata (připomeňme mechaniku percepce obrazu, nové gramatiky filmu, přímého přenosu, kreslených seriálů, ţurnalistický styl…), a tak ať uţ v dobrém či špatném přece jen dochází k obnově stylu, který pak často má dopad i na takzvaná vyšší umění a má je k pohybu a rozvoji.17

17


18

2.4 Kritika tří částí kultury Dalším pojednáním důleţitým pro tuto práci je rozčlenění kultury na tři kritické části. Je vhodné zůstat u anglických názvů, proto se v textu nadále budou vyskytovat označení high, middle a low (česky „vysoká, střední a nízká kultura“). Jde o kritiku, rozčlenění a rozebrání kultury jak jen to je moţné. a) Zmíněné roviny neodpovídají rozdílům třídním. To je zcela jasné. Vkus high brow není nezbytně vkusem vládnoucích společenských tříd, dochází k podivným konvergencím, anglické královně se zamlouvá malířské dílo Annigoniho, které by se na jedné straně určitě líbilo Chruščovovi a které by na druhé straně nezavrhnul ani dělník vyděšený pokusy nějakého abstraktního malíře. Univerzitní profesoři se baví četbou kreslených seriálů (i kdyţ jejich receptivní postoje jsou docela jiné, jak ostatně ještě uvidíme) a kdysi podřízené třídy s pomocí lidových vydání klasiků získávají přístup k „vyšším” kulturním hodnotám. b) Zmíněné tři roviny neodpovídají třem stupňům sloţitosti (kterou snobové identifikují s hodnotou). Jinými slovy řečeno pouze v naprosto snobistických interpretacích tří rovin je rovina „vysoká” ztotoţňována s díly novými a nesnadnými, pochopitelnými pouze pro happy few. Vezměme si třeba román Tomase di Lampedusy Gepard. Nezávisle na komplexním kritickém soudu je obecné mínění díky typologii hodnot, které uvádí do pohybu, a sloţitosti kulturních hodnot, k nimţ se odkazuje, přisuzuje do polohy „vysoké”. Z pohledu sociologického však k jeho rozšíření a degustaci došlo v rovině middle brow. Je úspěch získaný ve !střední” poloze znamením nedostatečnosti reálné kulturní hodnoty? V některých případech tomu tak je. Některé nedávno vydané italské romány vděčí za svůj obrovský úspěch právě tomu, co osvětlil MacDonald ve své analýze Hemingwayova Starce a moře, šíření stylegmat a kulturních postojů zbavených své původní energie a důkladně (díky mnohaletému falšování vkusu) zbanalizovaných a prezentovaných zlenivělému publiku, které si namlouvá, ţe uţívá kulturních hodnot, zatímco ve skutečnosti vykupuje zbytky zastaralého estetického skladu. V jiných případech však toto kritérium ztrácí platnost. Právě tak existují produkty kultury lower brow, například některé komiksy, které jsou konzumovány jako sofistikovaný výrobek v rovině high brow, aniţ by to nutně znamenalo jejich vyšší kvalifikaci. Uţ jen z toho je jasné, ţe panorama je sloţitější, neţ by se na první pohled zdálo. Existují výrobky, které byly vytvořeny 19

na určité úrovni a stávají se konzumovatelnými na úrovni jiné, aniţ by to nutně obnášelo soud o jejich sloţitosti či hodnotě. Otevřený zůstává rovněţ problém, zda-li tyto výrobky nepředstavují strukturálně dvě různé moţnosti konzumu tím, ţe nabízejí dva různé aspekty své sloţitosti. c) Tyto tři roviny se tudíţ neshodují se třemi rovinami estetické hodnoty. Můţeme mít výrobek high brow, který se prezentuje svými „avantgardními” kvalitami a jehoţ konzumování si vyţaduje určitou kulturní přípravu (nebo sklony k snobství) a který přesto při zhodnocení právě v té rovině musí být povaţován za „ošklivý” (aniţ by kvůli tomu byl nutně low brow). A mohou existovat produkty low brow, předem určené pro široké publikum, které přitom nepostrádají rysy strukturální originálnosti a jsou schopné překročit meze uloţené jim prostorem výroby a konzumu, do něhoţ byly zařazeny, a my je můţeme povaţovat za absolutně platná umělecká díla (coţ je podle nás případ komiksu Peanuts Charlieho M. Schulze nebo dţezu, který vznikl jako konzumní zboţí, ba dokonce jako „gastronomická hudba” v bordelech v New Orleansu). d) Stěhování stylegmat z roviny vyšší do niţší neznamená nutně, ţe tato stylegmata našla své pravé místo na niţší úrovni jen proto, ţe ve vyšší byla „opotřebována” nebo „zkompromitována”. V některých případech tomu tak je, v jiných jsme svědky vývoje kolektivního vkusu, který absorbuje a na širší úrovni vyuţívá objevů, které měly být anticipovány pouze experimentálně a pro uţší vrstvy. Kdyţ Vittorini nedávno psal o distinkcích mezi literaturou jako „výrobním prostředkem” a jako „spotřebním statkem”, určitě nechtěl druhou znehodnotit a první ztotoţnit s literaturou jako takovou. Měl na mysli různé funkce, které literatura v různých úrovních plní. Můţe existovat román chápaný jako dílo určené pro zábavu (spotřební statek), esteticky platné a schopné uvést v pohyb hodnoty původní (a ne napodobeniny hodnot uţ realizovaných) a které si přitom za komunikativní základnu volí stylistickou koiné vytvořenou jinými literárními experimenty, jeţ chtěly být pouze návrhy (i kdyţ třeba nedosáhly estetické završenosti a zůstaly pouze náčrty moţné formy).18 Z těchto bodů kritiky plyne, ţe je jedno, kdo je konzument kultury v dnešní době, zda pochází z vysokých vrstev, je vzdělaný nebo nevzdělaný. Kultura je na dosah všem, kdo o ni mají zájem. Lze se k ní dostat velice snadno.

18


20

Také umění se posunulo od klasického pojetí úplně někam jinam. To, co je určeno masám můţe být povaţováno za krásné, stejně jako vysoké umění můţe být odsouzeno a zkritizováno, ţe nevyhovuje estetickým poţadavkům jak by se slušilo a patřilo. A právě kvůli těmto nesrovnalostem a nejednoznačnému pojetí kultur podléhá kultura a umění kritice.

3. Masmédium televize Na kritiku masmédií a masové kultury stejně jako na obhajobu jsme nahlédli v kapitole věnované Skeptikům a těšitelům. Mezi jedno z nevlivnějších masmédií patřila v minulosti televize. Televize byla rozebírána v mnoha odborných spisech například u Theodora Adorna, na jehoţ kritiku televize se podíváme za chvíli, stejně jako u Marshalla McLuhana. V McLuhanově podání existují dva typy médií a to horká a chladná média. Televize spadá do kategorie chladného média například spolu s telefonem. Oproti ní se v kategorii horkých médií nachází rozhlas nebo film. Chladná média vyţadují od diváků velkou míru participace, u horkých médií je tomu naopak.19 Divák televize jakoţto chladného média nedostává tak velké mnoţství informací, aby mu stačil. Nutí ho tedy přemýšlet a informace si doplňovat. Televize jako médium má silný účinek na obecenstvo, oslovuje masy a diváky láká k obrazovkám. Se vznikem televize jsme se dostali do televizního věku. Pojďme se podívat, jak na televizi nazírá kritik Theodor Adorno.

3.1 Kritika televize podle Adorna Theodor Adorno, německý filozof a jeden z představitelů frankfurtské školy, se zabýval kritikami společnosti. Jednou z nich byl i spis Prolog k televizi, který jsem v práci jiţ zmínila, a o kterém budeme mluvit nyní. Televize je médium těšící se obrovské popularitě, které láká ke svým obrazovkám diváky, na nichţ je závislý její umělecký ráz. Je součástí kulturního průmyslu, je projevem masové kultury, má hodně společného s filmem a za cíl si klade k sobě přilákat co nejvíce sledujících. Rozdíl mezi filmem a novým médiem

19

MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1991, 348 s. Eseje (Odeon), sv. 4. ISBN 80-207-0296-2.

21

televize je v tom, ţe divák ji má doma, pokud chce však vidět film, musí do kina. Kino disponuje velkým plátnem, zatímco televizní obrazovka je malá, coţ je nedostatek televize. Na druhou stranu si lze těţko představit domácnost, kde by místo nábytku byla prázdná stěna, na kterou by se promítaly filmy. Podle Adorna nevěrohodnost postav, která vznikla díky zkreslení výšky, oslabuje kulturní průmysl a diváci berou postavičky, které vidí v televizi, za hračky, za svůj majetek, vůči kterému se cítí nadřazeni. Konzument/divák nepřistupuje k televizi s koncentrací nebo porozuměním, ale ji vnímá za laskavost, kterou hodnotí podle toho, jestli se mu líbí nebo ne. Uţ pro něj není sledování televize něčím jedinečným, ale stalo se to kaţdodenní rutinou. Zajímavá je změna v setkávání se. Lidé, kteří sledují televizi, se u ní scházejí. Dochází k tomu, ţe se rodina i přátelé schází u televize tak, jak se kdysi setkávali u rodinného krbu. Podle Adorna je to tupé a zbytečné, protoţe jde o lidi, kteří si nemají doopravdy co říct, jen chodí na stejné místo sledovat stejný program ve vysílání. Je to náhraţka společenskosti, odcizování, i kdyţ se to na první pohled jeví opačně. Lidé si sledováním vysílání odvykají řeči, mluvení. Nedá se určit, co se z televize můţe stát, jestli zůstane tím, čím je, nebo se to celé změní.20 Druhým spisem Theodora Adorna, který je pro nás důleţitý, je Televize jako ideologie. Zprvu hodnotí televizi z hlediska kulturního průmyslu. Následuje určování rozdílů mezi filmy a vznikajícími televizními hrami, které jsou mnohem kratší neţ filmy, jsou nekvalitní, není v nich moment překvapení a vše je naservírováno divákovi polopaticky, protoţe jsou dlouhé kolem dvaceti minut aţ půl hodiny. Zajímavé je, ţe se hry stávají oblíbenými a vzniká jich čím dál více. A o tom je kulturní průmysl. Psychologické hry vyobrazené v televizních hrách jsou určené pro masové publikum, které je přijímá, aniţ by nad nimi hlouběji přemýšlelo.21 Kdybychom měli srovnat dobu dnešní s dobou, ve které Adorno psal tyto spisy, jistě bychom potvrdili, ţe i nyní je stále televize produktem masové kultury, 20

ADORNO, Theodor. Prolog k televizi. Zdroj studijní materiály k předmětu: ESB031 Teorie populární kultury. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . 21

ADORNO, Theodor. Televize jako ideologie. Zdroj studijní materiály k předmětu: ESB031 Teorie populární kultury. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

22

snaţící se zabavit masy diváků. Je patrné, ţe v době internetu a online vysílání se netěší jiţ takové oblibě jako kdysi, v době svého největšího rozkvětu, avšak stále má divákům co nabídnout. Pořady jsou stále nápaditější a snaţí se zaujmout co to jde. Jistě také vymizel trend scházení se členů rodiny před televizní obrazovkou, na který Adorno upozorňuje. K velikosti televizí se vyjádříme také. Kdyţ si Adorno stěţoval na malé krabičky, které nemohou konkurovat velkému plátnu v kinech, jistě by byl příjemně překvapený velikostí televizí dnes. Není problém si pořídit televizi s větší úhlopříčkou neţ metr, stejně jako si k ní přikoupit domácí kino. Výsledný efekt stojí za to. Náhraţkou společnosti ve dvacátém století podle Adorna byla televize, pro dvacáté první století jsou to spíše počítače, internet a hlavně sociální sítě. Televize je stále oblíbeným sdělovacím prostředkem, který lidé vyhledávají i k relaxaci a zabavení se. Otázkou zůstává kolik mladých lidí si k televizi dnes ještě sedá, zda uţ není sledování přeţitek, který si naše generace odpustí a zda televizi nesledují více starší lidé. Odpovídání na otázky o tom, kolik lidí dnes ještě televizi sleduje, necháme stranou. Důleţité pro nás je přesunout se k televizi jako médiu, kdy jsme postavení do pozice diváka, hledajícího ve vysílání projevy vysoké kultury. Nejprve se podíváme na zrod televize v naší zemi a poté nás bude zajímat program a vysílání.

4. Televize na našem území Tato práce by se primárně dala rozdělit do větších celků. První celek pojednával o kultuře, jejím vývoji a dělení na kulturu vysokou a masovou a o kritice kultury. Nyní je důleţité přejít k druhému celku, ve kterém se naváţe na vývoj kultury, kulturních změn, na nástup médií do kaţdodenního ţivota jedinců. Jedno z nejvlivnějších masmédií, se kterým denně do styku přichází miliony lidí, je televize. Na našem území České republiky se nachází pouze jedna veřejnoprávní televize a to Česká televize. Jak uţ jen tohle označení napovídá, jedná se o masový sdělovací prostředek, který má příjem z veřejných peněz. K České televizi se váţe samostatný zákon České národní rady ze dne 7. listopadu

23

1991 o České televizi. (Nalézt jej můţeme jako zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění 39/2001 Sb. a je k dispozici jak na oficiálních stránkách České televize, tak volně na internetu.)22 Vzhledem k tomu, ţe jde o veřejnoprávní televizi, musí vlastníci televizí (a také rádií) platit koncesionářské poplatky kaţdý měsíc. Právě z těchto poplatků jdou finance České televizi a Českému rozhlasu. V současné době se za televizi platí poplatek 135 korun, za rádio 45 korun. Právě Česká televize bude nadále hlavním tématem. Je potřeba zmapovat začátky vysílání Československé televize, později České televize. Dále je nutné se zaměřit na vysílací stanice České televize a poté provést analýzu programového schématu, ve kterém budeme hledat prvky vysoké kultury, o které jsme psali první část práce. Jak je z předchozího textu patrné, vysoká kultura byla vytlačena kulturou masovou. Televize sama o sobě je masmédiem a je nezbytné poloţit si otázku, zda i masmédium dává prostor nejen masové kultuře, ale zda je v programu místo pro kulturu vysokou.

4.1 Historie Československé televize Vzhledem k tomu, ţe tato práce vzniká na území města Brna, které je zároveň jedním ze sídel České televize, dostaly se nám do rukou nejen materiály o České televizi obecně, ale především materiály a publikace, které se vztahují k brněnskému TV studiu. Budeme tedy psát nejen obecně, ale také konkrétně o České televizi v Brně. První pokus o televizní vysílání proběhl v Československém Tanvaldě 23. března 1948. Před 2. světovou válkou díky událostem ke vzniku televize nedošlo, i kdyţ tady tyto tendence byly. V Tanvaldě skupina vědců Vojenského technického ústavu uskutečnila ukázku vysílání pro veřejnost. V Československu se poprvé začalo vysílat z Prahy, hlavního města, konkrétně z televizního vysílače, který byl umístěn na Petříně. Praţské studio vysílalo od 1. května 1953. Signál byl tehdy slabý, takţe nestačil na pokrytí celé republiky. Televizi v té době nevlastnilo mnoho domácností, ale počet se stále více zvyšoval a také byla poptávka po silnějším signálu. S rostoucím signálem vznikaly další studia ve městech. Po Praze vzniklo televizní studio v Ostravě, které začalo vysílat v roce 1955, konkrétně 31. prosince. Poté se začalo vysílat

22

Statut ČT. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

24

ve studiu v Bratislavě a to 3. listopadu 1956. Studio v Brně poprvé vysílalo v 6. července 1961. Posledním městem, kde se začalo vysílat, byly Košice. Stalo se tak 25. února 1962.23 V roce 1955 v Brně a jeho okolí vlastnilo televizi okolo třiceti lidí, v roce 1959 to bylo více neţ třicet tisíc lidí. Tady jde přesně vidět, jak rychle se televize jako médium rozšiřovala a jak získávala stále více na popularitě. Brněnské studio bylo postaveno na základě toho, ţe praţské, ostravské a bratislavské studio nestíhalo vyrábět poţadované mnoţství programů pro televizi a rozrůstající se diváckou základnu. O zasazení nejen popkultury, ale i vysoké kultury, do vysílání se zaslouţil hudební program a váţná hudba. Figarova svatba, koncert Janáčkova kvarteta nebo soubor dechové hudby. Od šedesátých let diváci mohli v televizi sledovat nejen sport, Televizní noviny, zábavné programy pro děti i dospělé, hudební pořady, ale i rozhovory či besedy s politiky KSČ. Pro televizi stejně jako pro dějiny Československa byl zlomový rok 1968. Do té doby vy televizi panovala svoboda projevu, vysílání a volby programů. S rokem 1968 přišla cenzura. Na začátku roku 1968 se zdálo, ţe se politický reţim postupně uvolňuje. Na obrazovkách šlo čím dál více vidět publicistické programy, které divákům poskytly moţnost vyjádření se ať uţ k pozitivům, tak i k tomu, co jim vadí. Vše fungovalo aţ do chvíle, kdy vojsko Sovětského svazu začalo okupovat naši zem. Stalo se tak 21. srpna 1968.24 Komunikace mezi Brnem a Prahou byla přerušena. Brno se obrátilo na rakouskou televizi ÖRF, která záběry natočené v Brně vyslala do celého světa. Vojáci hledali po celém městě, kde je sídlo televize, aby mohli ukončit i její vysílání. Nedařilo se jim dopadnout skupinu techniků a pracovníků televize, kteří se úspěšně schovávali na různých místech ať uţ v Brně, nebo za Brnem. Vysílali například z budovy Československé akademie věd (Královopolská ulice), kde byli ukrytí. Vojáci byli zoufalí, protoţe místo vysílání bylo dobře maskováno, a tak se jim nedařilo ho odhalit. Tohle skrývání trvalo do 28. srpna 1968, kdy vláda nařídila konec provizornímu vysílání. 23

Historie Československé televize. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . 24

OBDOBÍ 1968-1969. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

25

V sedmdesátých letech se změnil ředitel v Brně. Stal se jím František Motyčka, jehoţ úkolem bylo prověřovat zaměstnance a nevyhovující vyhazovat. Byl také tím člověkem, který se snaţil zničit všechny stopy kolem událostí roku 1968. Cenzura začala být čím dál více silnější, někdy aţ vyhnaná do extrémů. Pro sedmdesátá i osmdesátá léta je typický hudební program, kterého bylo vyráběno velké mnoţství. Šlo o pořady zaměřené na hudbu či natáčení hudebních filmů.25 V Praze běţelo barevné vysílání dříve a Brno si na novinku muselo počkat aţ do osmdesátých let. Televize vytvářela čím dál více vzdělávacích programů od společenskovědních pořadů (Po stopách objevů, Cesty za poznáním atd.) aţ po technické (Spektrum, Technické památky atd.). Na konci této dekády přišlo mírné uvolnění stávajících poměrů, ale cenzura a nátlak reţimu byl i přes to stále znát. A v roce 1989 přišel další zlom, “sametová revoluce”, která se udála 17. listopadu 1989, měla trvání aţ do koce tohoto roku a vedla ke svrţení komunistické vlády. Vedení Československé televize nejprve nechtělo dát znát, ţe se něco děje. V Praze však proběhla vzpoura a do televize se dostaly záběry z různých demonstrací. Největšími změnami po převratu a nástupu demokracie bylo, ţe se ze státem kontrolovaného média stává televize veřejnoprávní. To vedlo následně k tomu, ţe se později začaly vynořovat konkurenční komerční televizní stanice. Dále se devadesátých letech se navíc Československo rozpadlo a vnikla Česká republika a Slovenská republika. A tak je jasné, ţe tento rozpad dal vzniknout staronové instituci s názvem Česká televize.26

4.2 Česká televize Kdyţ jsme se zabývali historií Československé televize jakoţto počátků vysílání v Československu, zajímal nás více její vývoj, události s ní spojené, neţ samotná skladba programu. Nyní se v této kapitole budeme zabývat tím, co se stalo po zániku Československa, Československé televize a více se nyní zaměříme

25

50 let televizního studia Brno. Editor Jitka Saturková. Praha: Česká televize, 2011, 165 s. ISBN 978-80-7404070-2. 26

Rok 1989. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

26

jak na skladbu vysílacího schématu, tak na televizní stanice, které Česká televize nabízela od počátků, ale i na nové, vzniklé teprve nedávno. S novou televizí přišly nové začátky a nyní se toto médium stalo nezávislým a nestranickým. Československá televize vysílala celých 39 let, ale byl čas na změnu a vytvoření nové identity pro Českou televizi, kdy bylo potřeba oddělit ji od minulosti. Česká televize byla zbavena svého postavení monopolu a po roce 1992 začaly vznikat komerční televize. To přineslo nové povinnosti pro televizi stejně jako jiná očekávání od diváků. V roce 1992, na svém úplném počátku, si Česká televize kladla za cíle kupříkladu respektovat povinnosti, které jí nově ze zákona připadaly, dále mít lepší program, vysílání, a také si kladla za cíl naplnit programové schéma jak zahraniční, tak domácí tvorbou v proporčně vyváţeném rozsahu. Dalším bodem bylo vytvořit pestrý program, ve kterém bude zastoupeno nejen zpravodajství, ale i vzdělávání a zábavné pořady. Ve vytyčených cílech pro rok 1992 dále byla snaha o podporu regionálního vysílání nebo mapování a kritické hodnocení odvysílaných pořadů. V roce 1993 se drţeli stále toho samého.27 Do rukou se nám dostává publikace o průřezu prvních deseti let České televize.28 Z grafu o sledovanosti za rok 1992 nemůţeme určit, zda se ve vysílání vyskytovaly pořady se zaměřením na vysokou kulturu, avšak můţeme vidět, co za pořady diváky nejvíce přilákalo k obrazovkám. Dle zběţného prohlédnutí vidíme, ţe vysoká kultura to jistě nebyla a šlo o věci určené k masovému sledování, kdy se od diváků neočekávala participace nebo kritické myšlení, po podrobnějším zkoumání a pátrání v archivech zjišťujeme, ţe do programového vysílání byly zařazeny i náročnější pořady, které byly u diváků velice oblíbené. Vedle novoročního projevu prezidenta republiky měly největší sledovanost volby 1992, vyhlášení výsledků. Nemůţe nás překvapovat, ţe v tomto období sledovali diváci nejvíce přenosy s politickou tematikou. Úspěšným pořadem byl Receptář nejen na neděli. Z filmů české tvorby byl nejpopulárnější snímek Vesničko má středisková, ze zahraničních filmů pak Policajt v Beverly Hills.

27

Vznik České televize. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . 28

(Prvních) 10 let České televize. Editor Jiří Pittermann, Jitka Saturková, Vít Šnábl. Praha: Česká televize, c2002, 372, [14] s. PR a Promotion. ISBN 80-850-0537-9.

27

Mezi seriály byl nejoblíbenější Sever a Jih a Dallas, obojí z produkce USA. Ke konci roku 1992 započal vysílání Computerworld, týdeník o počítačích a technologiích, následně jej nahradil pořad Ze světa počítačů. Zde bychom opustili od masové kultury a vydáme se po stopách kultury vysoké. Mezi pořady, které také dostaly ocenění a dalo by se o nich také říci, ţe v sobě nesou prvky vysoké kultury, bychom zařadili Hledání ztraceného času, jenţ získal Prémii Českého literárního fondu za rok 1992 pro Karla Čáslavského. Dále obdrţel cenu Českého literárního fondu příběh Evangelium podle pastýřů, který vyhrál třetí místo na festivalu v Banffu v roce 1993. Dokument o Galerii Sýpka s názvem Sýpka získal dvě prémie Českého literárního fondu za rok 1992. Z výčtu ocenění je patrné, ţe se v programovém schématu v roce 1992 vyskytovaly pořady zaměřené na vysokou kulturu, ale jak to u vysoké kultury bývá, převálcovala ji masová kultura a zájem diváků o nenáročné oddechové pořady. Umělecky zaměřené byly televizní inscenace, vznikající od roku 1994. Nejvíce zastoupeny byly divadelní hry a literární předlohy. Případ Salieri dával k nahlédnutí do vztahu mezi Mozartem a Salierim. Divadelní kritici ocenili inscenaci Posel, která našla inspiraci ve hře Viktora Dyka. Česká televize spolupracovala s divadly v Brně, především s Janáčkovým divadlem, Mahenovým divadlem nebo Městským divadlem. Natáčela záznamy z představení, které pak zahrnovala do programového schématu a vysílala na svých stanicích. Mahenova činohra hrála drama Rok na vsi od bratří Mrštíků. Z Městského divadla vznikl záznam hry Alţběta Anglická, za kterou dostala Zdena Herfortová Thálii.29 Z toho lze usoudit, ţe i přes to, ţe se ve statistikách na předních příčkách v devadesátých letech vyskytují s nejvyšší sledovaností pořady masové kultury určené pro nenáročné konzumenty, k divákům se zájmem o vysokou kulturu se dostávají i kvalitní pořady, záznamy z divadelních představení, různé portréty osobností nebo dokumenty nesoucí v sobě vysokou kulturu. Z materiálů, které máme k dispozici nemůţeme vyčíst, jaké sledovanosti a oblibě se těšily kulturní skvosty, hlavní je, ţe se do televize dostaly a mohly tak uspokojit náročnější obecenstvo. 29

(Prvních) 10 let České televize. Praha: Česká televize, c2002, s. 99-100. PR a Promotion. ISBN 8085005379.

28

K masovějším projektům z konce devadesátých let patří známé a oblíbené Četnické humoresky, které se natáčí od roku 1998, nebo Bakaláři, coţ jsou komediální příběhy. Veliké sledovanosti se těšila komediální Manéţ Bolka Polívky, do které si zval umělce z Česka i Slovenska. Bolek Polívka nezůstal jen u Manéţe, jeho dalším zábavným pořadem byly Bolkoviny. Obojí bylo divácky úspěšné kvůli humoru a jak je jasné, šlo o projev masové kultury ve vysílání televize. Přes Banánové rybičky Haliny Pawlowské, Miroslava Donutila v Pořád se něco děje a AZ-kvíz, soutěţ, která si drţí svoji popularitu do dnešní doby, aţ po pohádky pro děti (například Lotrando a Zubejda, 1996), se dostáváme do nového milénia, které nebylo pro Českou televizi lehké.

4.3 Rok 2000 a doba pozdější V České televizi panovala po roce 2000 nestabilita a zpravodajská televizní krize. Proti sobě stojí televizní pracovníci a ředitel brněnského studia Zdeněk Drahoš. Šlo o to, ţe padlo nařčení z vysílání skryté reklamy, zpravodajskou podporu politických stran a vedení prý zasahovalo do natáčení, coţ bylo špatné. Situace v Praze nebyla o nic lepší, o Vánocích se nepouštěli zaměstnanci do budovy, poté zčernala obrazovka a nevysílalo se uprostřed dne, následně vysílací záměrné výpadky pokračovaly. Lidé hromadně protestovali, příčinou bylo odpojení regionálních zpravodajství na příkaz generálního ředitele České televize. Po tomto incidentu byl Zdeněk Drahoš vyzván k rezignování ze své funkce. V televizi vypukla stávka, v Praze, Brně i Ostravě probíhaly demonstrace, generální ředitel Jiří Hodač ze své funkce rezignoval, nahradil jej prozatím Jiří Balvín, kterého do funkce ředitele nakonec jmenovali řádně. V únoru 2001 stávka skončila a v tomto období v zákoně o České televizi nastaly velké změny, aby nedocházelo k podobným vyhroceným situacím.30

4.4 Nově vzniklé programové stanice České televize Po roce 2000 došlo k vývoji České televize. K vysílání ČT1 a ČT2 se v květnu 2005 přidal program s názvem ČT24, který je zaměřený na zpravodajství. Nyní opustíme historii a vývoj České televize, nastínění vysílacího schématu podle dostupných zdrojů, kdy jsme zpracovávali informace o nejvyšší 30

Krize v České televizi. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z:
ct/historie/ceska-televize-od-r-1993/krize/>.

29

sledovanosti pořadů, ze kterým vyplynulo, ţe jsou populární produkty masové kultury a vysoká kultura má menší diváckou základnu, avšak dostává se jí ocenění a uznání od odborníků. Nyní přecházíme do poslední fáze práce, do zkoumání a analyzování nově vzniklých vysílacích stanic, kdy se budeme zaobírat programovým schématem, ve kterém najdeme aktuálně vysílané pořady se zaměřením na vysokou kulturu. Ze stanic, kterými disponuje Česká televize, vyškrtneme sportovní kanál ČT sport, který začal vysílat v roce 2006 (původní název byl ČT4 sport nebo ČT4 a v roce 2008 byl přejmenován), jehoţ obsahem je, jak z názvu vyplývá, sportovní zaměření. Vzhledem k tomu, ţe mezi sportovními přenosy určitě vysoká kultura zastoupena nebude, není nutné se jím zabývat. Kanály, jejichţ vysílání nás bude od této chvíle zajímat, budou ČT1, ČT2, ČT24, program ČT :D (déčko) bychom vynechali stejně jako ČT sport, protoţe jeho cílová skupina diváků se pohybuje v rozmezí čtyř aţ dvanácti let věku a pořady jsou tomu uzpůsobeny. Konečně se dostáváme k ČT art, televizní stanici zaměřenou na vysílání kultury, která pravděpodobně bude tou stanicí, kde bude vysoké kultury k nalezené nejvíce. Jiţ v tuhle chvíli, ještě neţ se pustíme do zkoumání programového schématu, můţeme odhadnout, která televizní stanice v sobě ponese prvky vysoké kultury nejvíce. Zmínili jsme jiţ, ţe to bude nepochybně ČT art. Na druhém místě bychom tipovali, ţe se umístí ČT2 a za ní pak ČT1. Ve vysílání ČT24 bude hledání o poznání sloţitější, avšak máme pár tipů, kterými se budeme zaobírat. Vzhledem k tomu, ţe jsme čerpali z publikace, která vznikla k výročí padesáti let České televize, z výročních zpráv či publikací věnovaných prvním deseti letům jejího vzniku, měli jsme k dispozici tabulky sledovanosti nejoblíbenějších pořadů, vzniklých projektů, na kterých se Česká televize podílela, stejně jako co se do programového schématu dostalo a u diváků bylo populární. Z toho jsme usoudili, ţe projevy vysoké kultury se v České televizi objevovaly i dříve. Jak si stojí nyní? Obrázek si můţeme udělat, kdyţ se podíváme na programové schéma za poslední dobu.31

31

(Prvních) 10 let České televize. Editor Jiří Pittermann, Jitka Saturková, Vít Šnábl. Praha: Česká televize,

c2002, 372, [14] s. PR a Promotion. ISBN 80-850-0537-9.

30

5. Analýza V této práci je naším posledním a nelehkým úkolem najít v programovém schématu České televize projevy vysoké kultury. Vybrali jsme si jako metodologii zkoumání analýzu. Analýza média televize bude v tomto případě zahrnovat sledování programového schématu, vybírání programů a hledání v nich vysokou kulturu. Prvky, které hledáme, jsou věda, technika, umění, literatura, hudba, ale i film, architektura, popřípadě diskusní pořady se vzdělanými odborníky v oboru, o kterém se diskuze vede. Nemůţeme hledat vysokou kulturu v pojetí, ve kterém ji známe z minulosti, musíme přihlédnout k tomu, v jaké době ţijeme nyní. Umění se dnes od malby nebo soch posunulo k performancím či multimediálním výstavám. Podobně je to i s hudbou. Věda a technika není odvětví pro kaţdého, odborníci podílející se na vysílaných pořadech, oslovují jak diváky vzdělané ve stejném oboru, tak i laiky. I přes to, ţe vědecké a technické pořady v televizi jsou tvořeny tak, aby zaujaly větší počet diváků, budeme je řadit do kategorie vysoké, nikoliv masové kultury, avšak pouze v odborném pojetí, čili pokusy s jídlem nebo rozbíjením věcí na ukázku fungování fyzikálních zákonů v běţném ţivotě logicky za „vysokou vědu“ povaţovat nebudeme. Chtěli jsme se zaobírat vysíláním za měsíc duben, kdy je práce psaná, a najít pořady, které v sobě prvky vysoké kultury nesou a ukázat si, co přesně v nich je projevem vysoké kultury. Původní záměr byl denně po dobu třiceti dnů sledovat televizní vysílání, zapisovat si pořady a poté napsat krátké shrnutí kaţdého pořadu, ve kterém jsme vysokou kulturu našli. Po mapování programového schématu celý první týden v dubnu jsme došli k závěru, ţe pokud bychom pokračovali dále stejným způsobem, přesáhla by práce mnohonásobně rozsah, který má mít, stejně jako jsme zjistili, ţe je tento postup analyzování velice zdlouhavý. Ponecháváme v práci k nahlédnutí analýzu původní, aby bylo vidět, jak jsme nejprve postupovali.

5.1 Analýza programu České televize 5.1.1 Systém č. 1 Týden od úterý 1.4. 2014 do pondělí 7.4. 2014

31

1.4. 201432 ČT1: V programovém schématu na tento den se nevyskytuje ţádný pořad se zaměřením na vysokou kulturu. ČT2: Na ČT2 vysílají pravidelně seriál Dobrodruţství vědy a techniky, avšak díl vysílaný 1. dubna o lidech s těţkou nemocí ţijících spolu v partnerství se nedá povaţovat za projev vysoké kultury. Uvidíme, zda další díly budou věnovány tématům zaměřeným více na vědu. Několikrát v této práci je uvedeno, ţe sloţkou vysoké kultury je věda. Věda zahrnuje obrovské mnoţství okruhů, kterými se zabývá. Jedním z nich je rozhodně i téma vesmíru. ČT2 vysílá dokument Vesmír, který se zabývá planetami, Velkým třeskem, ale i hvězdami nebo Zemí. Proto i tento dokument označíme za nesoucí prvky vysoké kultury. Večerní program zahrnuje film Já truchlivý bůh, který je natočený podle předlohy z knihy Směšné lásky od Milana Kundery. Milan Kundera je slavný spisovatel a jeho tvorba je oblíbená celosvětově. I přes lehkost a přirozenost jeho psaní jej bez pochyby řadíme k výborným spisovatelům a jeho dílo spadá do vysoké kultury. I přes to, ţe film Já truchlivý bůh je komedie, má v sobě prvky vysoké kultury, čerpající z díla Kundery. ČT24: Pořad Hyde Park je velice zajímavý projekt České televize, který je interaktivní, sleduje a reaguje na dění v České republice, ale i v zahraničí a hostí zajímavé hosty. Ve vysílání mají moţnost interakce diváci, kteří do něj vstupují a kladou dotazy či vznáší své připomínky. Odborníci, kteří jsou do pořadu přizváni, vedou s moderátorem rozhovor na dané téma. O pořadu mluvíme proto, ţe jsou do něj zváni zajímaví lidé z různých oborů, rozhodně je třeba u pořadu přemýšlet, těţko se lze setkat s hosty nevzdělanci, řeší se předem zvolená témata a pořad podléhá kritice. Recipienti nejsou jednoznačně určení, rozhodně mohou být jak z řad vysoce vzdělaných osob, tak i z konzumentů masové společnosti a zvolené téma je oslovuje. Hyde Park si bez pochyby zaslouţí místo v kolonce s označením vysoká kultura, avšak je na místě prozkoumat jednotlivé díly důkladněji a říct, co přesně v nich je projevem vysoké kultury.

32

TV program 1.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z:
program/01.04.2014/>.

32

Hostem Hyde Parku 1.4. 2013 byl Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské sluţby ČR. Diskutuje s moderátorem i s diváky pomocí interakcí na téma výbuch ambasády v Praze. V tomto konkrétním dílu projevy vysoké kultury nenajdeme. Události v kultuře (vysílané na ČT2 v noci, stejně jako stejný díl vysílán na ČT art v osm hodin večer) tohoto dne poreferovaly například o výstavě Akademie múzických umění zaměřené na Čínu, proběhl i rozhovor s jejím rektorem Janem Hančilem. Věnoval se také Milanu Kunderovi, jeho ţivotu a tvorbě, který oslavil 85 let. ČT art: Tato stanice, vysílající teprve od roku 2013, se dělí o vysílání spolu s ČT :D zaměřenou na mladé diváky a děti. V takových pořadech nebudeme vysokou kulturu hledat, protoţe bychom nejspíše ţádnou ani nenašli. Zajímat nás bude pouze ČT art, který vysílá od osmi hodin večer. Jak bylo řečeno u vysílání ČT2, v osm hodin začínají kaţdodenní Události v kultuře (a jsou později opakovány v nočním vysílání na ČT2). Tedy projev vysoké kultury sám o sobě. Je zbytečné počítat stejný díl vysílaný na ČT2 na ČT art dvakrát za projev vysoké kultury v programovém schématu České televize, budeme jej tedy počítat jen jednou. Dále se na artu vysílal Jarek v Moskvě, coţ je dokument o Jaromíru Nohavicovi a jeho hudbě, o tom, kdo je jeho inspirace a jak se vydal do Ruska kvůli hudbě. Pořad Divadlo ţije! se věnoval inscenaci divadelního thrilleru Krajní meze a je projevem vysoké kultury. Po půlnoci byl odvysílán díl Architektury o pyramidách, taktéţ zařazen do projevu vysoké kultury. Souhrn dne Projevů vysoké kultury v programovém schématu stanic vysílaných Českou televizí jsme mohli najít: 0 na ČT1 2 na ČT2 0 na ČT24 4 na ČT art Celkově: 6 pořadů V pořadovém schématu České televize jsme mohli najít 6 pořadů se zaměřením na vysokou kulturu, coţ je značný nepoměr vůči masové kultuře, kdyţ vezmeme 33

v potaz, ţe za celý den v průměru na třech stanicích, které analyzujeme, běţí okolo padesátky pořadů. 2.4. 201433 ČT1: Kdybychom připustili, ţe slavné české filmy od známých reţisérů s kvalitním obsazením mohou být povaţovány za projev vyšší kultury, rozhodně bychom nesměli ignorovat snímek v hlavní roli s Milošem Kopeckým Causa králík vysílaný ve večerních hodinách. ČT2: V pořadu Folklorika se věnují masopustním tradicím, které stále přeţívají v Brně. Kdyţ jsme v této práci pojednávali o rozčlenění „high versus low culture“ podle Johna Fischera, zmínili jsme se o pěti skupinách konzumentů kultury. Poslední z nich měla název „quasi-folk low culture“ a do ní by spadali lidé věnující se folkloru v Brně, kteří v pořadu Folklorika vystupují. Projevy vysoké kultury v sobě pořad nenese, ale jako příklad jedné ze skupin je dobré na něj poukázat. ČT24: Pořad Hyde Park měl jako hosta Danu Drábovou ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Tématem jsou nejen elektrárny v Česku, ale i jaderné elektrárny ve světě jako jsou Černobyl nebo Fukušima, ve kterých v minulosti došlo k jaderným výbuchům. Toto téma není projevem vysoké kultury. ČT art: Události v kultuře se věnovaly literatuře, konkrétně dopisům prezidenta Masaryka s básníkem Macharem, novele Samuela Becketta Kosti ozvěny nebo výstavě Ze středu ven. Vysoká kultura zastoupen je. Ida Kellarová, Zuzana Navarová a Dagmar Andrtová-Voňková vystupují v pořadu Crescendo z roku 2001. Hudební vystoupení je projevem vysoké kultury a stojí za vidění. Shrnutí Pořady s projevem vysoké kultury: 1 na ČT1 0 na ČT2 0 na ČT24 2 na ČT art 33

program/02.04.2014/>.

34

Celkem: 3 pořady zaměřené na vysokou kulturu 3.4. 201434 ČT1: Projevy vysoké kultury jsme v programu dne nenašli. ČT2: Pořad Architektura reprizuje díl s pyramidami, avšak i přes to patří do projevů vysoké kultury, i kdyţ jsme tento díl mohli vidět ve vysílání dva dny zpět. ČT24: Hostem pořadu Hyde Park byl Jiří Vorlíček, onkolog a předseda České onkologické společnosti, uznávaný vědec, lékař oceněný prezidentem republiky Václavem Klausem medailí za zásluhy o stát v oblasti vědy. Od roku 1997 do roku 2003 byl děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. S moderátorem diskutovali na téma rakovina, ale i pokroky v oblasti onkologické léčby. Tohle téma bychom označili za projev vysoké kultury vzhledem k tomu, ţe se jedná o lékařsky a vědecky pojatý díl Hyde Parku. Diváci si mohou rozšířit obzory o rakovině, průběhu onemocnění i o léčbě od odborníka. ČT art: Události v kultuře tentokrát o Williamu Shakespearovi, o jeho dílu, hrách, které můţeme vidět v divadlech nyní v České republice. Dále o přehlídce současného tance Česká taneční platforma, a také o novém románu Milana Kundery Oslava bezvýznamnosti. Po Událostech v kultuře se podíváme do světa knih. U zavěšené knihy je pořad o literatuře, novinkách, spisovatelích i literárních oceněních. Od nejprodávanějších knih přes výročí výroční kniţní ceny Magnesia Litera, kterému se díl věnuje nejvíce, a po rozhovor s porotou Litery, Simonou Martínkovou Rackovou a Karlem Pioreckým. Těsně před půlnocí vysílaný pořad Architektura nabídnul prohlídku zámku Maisons ve Francii. Shrnutí Pořady s projevem vysoké kultury: 0 na ČT1 1 na ČT2 34

program/03.04.2014/>.

35

1 na ČT24 3 na ČT art Celkem: 5 pořadů s projevem vysoké kultury 4.4. 201435 ČT1: Ţádný pořad odpovídající vysoké kultuře. ČT2: Kolem desáté ranní hodiny v televizi vysílali Vesmír, tentokrát zaměřený na vědeckou fikci a skutečnost, konkrétně o cestování rychlostí světla. Pořad Dobrodruţství vědy a techniky se zabíral jaké to je být rok vegetariánem. Tento díl neobsahuje prvky vysoké kultury. Po něm následuje Věda na vlastní kůţi. Pořad humorně ukazuje vědecké zkoumání a pokusy na běţných věcech, se kterými denně přijdeme do styku. Nejde o vědu v pravém slova smyslu, proto tento pořad nebudeme povaţovat za projev vysoké kultury. ČT24: Pátečním hostem pořadu Hyde Park byl Aleš Michl, člen Rady ekonomických poradců ministra financí. Diskutovat bude o ekonomice, o DPH, ale i o politice. Pořadem Hyde Park, stejně jako Otázkami Václava Moravce, se nadále budeme zabírat zvlášť. Tento díl můţeme povaţovat za projev vysoké kultury vzhledem k odbornosti. ČT art: Osmá hodina večer patřila jak je zvykem Událostem v kultuře. Díl je věnovaný divadlu, aukci obrazu Lekníny od Moneta, jako předchozí den ceně Magnesia Litera a queer výstavě Waltera Pfeiffera v Praze. Pořad Film 2014, věnující se filmu, ale i festivalům filmů, filmovým premiérám a rozhovorům s osobnostmi filmu. Shrnutí Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize: 0 na ČT1 1 na ČT2 1 na ČT24 2 na ČT art Celkem: 4 projevy vysoké kultury 35

program/04.04.2014/>.

36

5.4. 201436 ČT1: Film Ţivot je pes v hlavní roli s Adinou Mandlovou a Hugem Haasem z roku 1933 je skvost českých filmů. Povaţujeme ho za projev vysoké kultury. Večerní program potěšil jistě všechny fanoušky předávání cen Týdeníku Televize 2013 s názvem TýTý. Zde se taktéţ jedná o vysokou kulturu. ČT2: Ţádný pořad ve vysílání, který by byl projevem vysoké kultury. ČT24: V sobotu v osm hodin večer nahrazuje pořad Hyde Park jeho verze Hyde Park Civilizace. Pokud o některých dílech klasického Hyde Parku nemůţeme říct, ţe se v něm nachází projevy vysoké kultury, tak o Hyde Parku Civilizace to s jistotou tvrdit můţeme. Podtitul pořadu je věda a otázky o současné společnosti. Hostem sobotního dílu byl Aleš Špičák, vedoucí oddělení tektoniky a geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd. S moderátorem hovoří o sopkách a zemětřesení z vědeckého hlediska. Pořad v sobě nese vysokou kulturu. ČT art: Události v kultuře stejně jako kaţdý den přináší kulturní novinky. Tentokrát o architektuře v Krnově a o dramatu Loupeţník od bratří Čapků. Shrnutí Projevů vysoké kultury v programovém schématu České televize: 2 na ČT1 0 na ČT2 1 na ČT24 1 na ČT art Celkem: 4 projevy vysoké kultury ze soboty 5. dubna 2014 6.4. 201437 ČT1: Film Ţivot je pes s Hugen Haasem a Adinou Mandlovou je projevem vysoké kultury.

36

TV program 5.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . 37

program/06.04.2014/>.

37

Film Limonádový Joe z roku 1964, zařazený do vysílání, reţíroval Oldřich Lipský. Film vznikl na motivy knihy Jiřího Brdečky a v hlavních rolích hrají Miloš Kopecký a Karel Fiala. Film není nutné představovat a rozhodně je projevem vysoké kultury. ČT2: Ţádné projevy vysoké kultury. ČT24: Ţádné projevy vysoké kultury. ČT art: Nedělní Události v kultuře pojednávají o předávání cen TýTý, které proběhly o den dříve, v sobotu 5.4. 2014. Dále o Magnesii Litera zmíněnou i v předchozích dílech, o Milanu Kunderovi a také o festivalu arabské kultury v Plzni. Shrnutí Projevů vysoké kultury v programovém schématu České televize: 2 na ČT1 0 na ČT2 0 na ČT24 1 na ČT art Celkem: 3 projevy vysoké kultury 7.4. 201438 ČT1: Repríza filmu Limonádový Joe, vysílaného 6.4. 2014. Nebudeme jej znovu počítat do projevu vysoké kultury. ČT2: Pořad Vesmír vysílaný v programu ČT2 ve čtyři hodiny přináší vysokou kulturu z oblasti vědy a fyziky. ČT24: Večer jako kaţdý pracovní den v týdnu patří pořadu Hyde Part. Hostem byl Petr Dohnal, odvolaný ředitel Vězeňské sluţby ČR, hovořící na téma reformy vězeňství a jaký je stav věznic. Petr Dohnal byl odvolán Helenou Válkovou, ministryní spravedlnosti. Jejich spor doprovází média a teprve se uvidí, jak se celá situace vyřeší. Jde více o politický spor, který v sobě nijak výrazně nenese projevy vysoké kultury. ČT art: Pondělní Události v kultuře tentokrát o Karlu Krylovi, Vyšehradském kodexu a o hudební skupině ABBA. 38

program/07.04.2014/>.

38

Zajímavým pořadem vysílaným v noci je Jasná řeč Josefa Chuchmy. Jde o kritický diskusní pořad, který moderuje Josef Chuchma. Zaobírá se událostmi uplynulého týdne z oblasti umění a kultury. Tento díl je o Timu Burtonovi, umělci a reţisérovi kultovních filmů jako jsou například Střihoruký Edward nebo Karlík a továrna na čokoládu. Tim Buton má nyní v Praze svoji výstavu umění. Pořadu se budeme v této práci věnovat více. Nyní nám jej postačí označit za prvek vysoké kultury. Shrnutí Projevů vysoké kultury v programovém schématu České televize: 0 na ČT1 1 na ČT2 0 na ČT24 2 na ČT art Celkem: 3 projevy vysoké kultury Výsledky: Kaţdý den jsme po dobu jednoho týdne sledovali televizní program, v němţ jsme hledali projevy vysoké kultury. Spolu s vysílanými filmy nebo předáváním výročních cen jsme se dopočítali nejdříve šesti projevům, poté třem, pěti, čtyřem, znovu čtyřem, třem a opět třem projevům vysoké kultury. Celkově máme za týden 28 pořadů ve kterých se vyskytovala vysoká kultura. Pokud bychom 28 pořadů vydělili počtem dnů v týdnu, vyjde nám, ţe průměrně denně můţeme v programovém schématu České televize nalézt 4 pořady se zaměřením na vysokou kulturu. Neţ jsme začali provádět analýzu, odhadem jsme spočetli počet vysílaných pořadů na jednotlivých kanálech České televize během jednoho dne, ve kterých jsme vysokou kulturu hledali. Denně tedy divák můţe vidět v televizním vysílání přes 70 různých pořadů (číslo je jen orientační). Průměrné zastoupení pořadů s projevem vysoké kultury jsou 4 pořady. Oproti tomu, kolik pořadů se denně odvysílá, je toto číslo velice malé. Nejvíce projevů vysoké kultury můţe divák naleznout na programu ČT art a na ČT2. Na ČT1 je vysoká kultura zastoupena velice málo, stejně jako na ČT24, kdy se projevuje pouze v pořadech Hyde Park a Hyde Park Civilizace.

39

5.1.2 Systém č. 2 Jak jde vidět, opravdu šlo o sloţité rozepisování, hledání a následné sčítání projevů. Abychom se zbytečně neztráceli v dlouhém textu, bylo nutné se uchýlit k jinému systému. Pořady nalezené během jednoho týdne zkoumání programu se pravidelně vysílají týden co týden. Proto pravděpodobné, ţe bychom nacházeli celý měsíc stále ty samé pořady, jen nové epizody. Rozhodli jsme se tedy postupovat jinak. Po projití celého vysílaní měsíce dubna roku 2014 jsme našli pořady, které rozhodně jsou projevem vysoké kultury. Sepsali jsme si je a nyní se jim budeme věnovat a vysvětlíme si proč jsme je vybrali. Na seznamu pořadů máme: Architektura Artmix Hyde Park/Hyde Park Civilizace Jasná řeč Josefa Chuchmy Události v kultuře U zavěšené knihy Vesmír Co se týče vysílacího času, aţ na výjimky jsou pořady vysílány v hlavním vysílání, tedy po osmé hodině večerní, nebo v noci. Je velice nepravděpodobné, ţe bychom si pustili televizi ráno a narazili bychom na vysokou kulturu. Přes den je vysílání plné seriálů, oddechových či komediálních pořadů nebo zpravodajských relací. Můţeme si být jisti, ţe čím později televizi zapneme, tím větší šanci na sledování pořadů o vysoké kultuře máme. Můţeme se dohadovat, co to znamená. Diváci, kteří si televizi pouštějí přes den patrně nevyhledávají vysokou kulturu. Proto je v programu zastoupena masová kultura a pořady určené pro masy. Kdyţ se podíváme na seznam výše, zjistíme, ţe jsme v programu České televize našli velice málo pořadů, ve kterých se dá vysoká kultura najít. Při prvním pokusu o analýzu jsme denně procházeli program, hledali a počítali pořady s touto tematikou. Vyplynulo z toho, ţe kaţdý den má divák moţnost sledovat přes 70 pořadů na námi vybraných kanálech České televize a ţe vysoká kultura se objevuje v průměru jen u čtyř pořadů za den. Zbytek je projevem masové kultury. Není to zjištění překvapivé, jiţ na začátku psaní práce jsme věděli, ţe projevů bude málo, pokud vůbec nějaké budou. I přes to je to ve výsledku stejně

40

velice malé mnoţství. Jako divák, touţící po vysoké kultuře, si pravděpodobně na své moc nepřijdu. Pojďme se nyní podívat alespoň na ty pořady, které bychom za vysokou kulturu povaţovat mohli. Architektura39 Denně chodíme kolem krásných starých budov, které míjíme bez povšimnutí. Jsou to velká ztělesněná umělecká díla, ke kterým se váţně příběh stejně jako j jinému umění. Architektura je uměním, ať uţ jde o stavby známé nebo neznámé, které můţeme potkat v ulicích měst, ve kterých ţijeme. Tento pořad v kaţdém vysílaném díle pojednává o nějaké světoznámé stavbě, o době kdy vznikala a o člověku nebo lidech, kteří jí vdechli ţivot. Jednou jsme se vydali do Egypta za pyramidami, podruhé zase do Íránu za Královskou mešitou. Na pořadu je skvělé, ţe přibliţuje architektonické skvosty, avšak ne jen u světově proslulých budov, ale i u méně známějších, zato o to více zajímavějších budov. Vily, hotely, bytové komplexy nebo letiště a ještě mnohem více. Pro fanoušky umění a architektury je tento pořad jako stvořený. Pořad je vysílán v úterý a ve čtvrtek v různých časech. Podívat se na něj můţeme jak na ČT2, tak na ČT art. Artmix40 Pořad Artmix vysílaný Českou televizí se zabývá dnešním vizuálním uměním. Komentuje dění, výstavy nebo umělce a jejich tvorbu. V díle o umění, které kritizuje společnost, se zaměřuje na uměleckou činnost skupiny Rafani, kteří rádi provokují a nebojí se toho. Tomáš Rafa stojí za projektem Výběrové řízení na česko-romskou vlajku. Kontroverzní projekt šokoval jak návštěvníky, tak úřady. Tomáš Rafa se věnuje lidským právům, patriotismu, problému rasismu. Týdny pracoval s Romy v jejich osadách, tvořil s nimi a rozhodl se, ţe chce vytvořit symbol této spolupráce. Tak vznikla vlajka, se kterou měly úřady problém, protoţe tvrdily, ţe jde o hanobení

39

Architektura. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z:
architektura/>. 40

Artmix. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

41

státních symbolů. Tomáš Rafa se hájí, ţe vlajky jsou novým symbolem a neatakují ţádné státní symboly České republiky. V části o aktuálních výstavách pořad upozorňuje na výstavy Současná česká malba nebo výstava Karla Dudeška . Dále je na konci pořadu nazvaném Artmix Plus představen Petr Písařík a jeho jedinečné výstavy, kdy tvoří nejen obrovské obrazy, ale i objekty z odpadků nebo oproti tomu úplný opak, objekty posázené zlatem. Petr Písařík se nebojí ničeho a v jeho tvorbě je to znát. Výstava Kdo to tady myslí váţně. je pro diváky otevřená různým výkladům, je jen na nich, jak si samotný název přeberou, mají na výběr podle toho, jak to vnímají oni sami. Dalšími staršími tématy Artmixu jsou umělecká fotografie v digitální době, jak si dnes stojí česká malba, současní umělci a jejich projekty a podobně. V archivu roku 2012 jsme nalezli díl věnovaný bienále grafického designu v Brně nebo výstavu Membra Disjecta pro Johna Cage, kterých jsem se já konkrétně účastnila. Jedná se sice o starší výstavy, ale je hezké si je prostřednictvím archivu Artmixu připomenout. Pořad Artmix se zaobírá současným uměním, upozorňuje diváka na nové probíhající akce, na které stojí zato zavítat, k tomu představuje umělce, kriticky hodnotí situaci Česku a rozhodně celý pořad můţeme povaţovat za projev vysoké kultury ve vysílání České televize. Na oficiálních stránkách je archiv dílů, ze kterých jsme také čerpali. Padesátiminutový pořad je výborný průvodce kulturou a uměním dnešní doby, ve kterém můţeme také najít inspiraci, do jaké galerie zavítat. Poslední díl byl odvysílán v neděli 27.4. v deset hodin večer na ČT art a na další díl se můţeme těšit v neděli 25.5. ve stejný čas na stejné stanici, jehoţ tématem bude ilustrace. Hyde Park/Hyde Park Civilizace41 Pokud jsme si u některých vysílaných dílů Hyde Parku nebyli jistí, zda v sobě nesou prvky vysoké kultury, můţeme si být jistí, ţe jeho speciální edice nazvaná Hyde Park Civilizace rozhodně projevem vysoké kultury je.

41

Hyde Park. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . a Hyde Park Civilizace. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

42

Hyde Park se vysílá kaţdý večer standardně v osm hodin na ČT24. Hosté jsou do pořadu zváni z různých oborů od veřejné správy přes profesory z vysokých škol, ekonomy aţ po novináře nebo lékaře. S moderátorem hovoří na dané téma, ke kterému mají co říct, neboť jsou z oboru a řeší aktuální problematiku ze své sféry, ve které se pohybují. Pořad si zakládá na interaktivitě a komunikaci s diváky, kteří pokládají dotazy a hosté na ně následně odpovídají. Ne všechny díly v sobě vysokou kulturu nesou. Vysoká kultura prošla za poslední dvě staletí vývojem a nemůţeme na ni nahlíţet tak, jak na ni bylo nahlíţeno kdysi. Vysoce vzdělaní odborníci ve svých oborech zastupují vyšší vrstvu obyvatelstva díky jejich vzdělání. Proto i diváci, kteří si zapnou pořad Hyde Park, mají moţnost jednak s hostem pořadu interagovat a pokud interagovat nechtějí, mohou sledovat, jak to dělají jiní lidé. A to, ţe se mohou dostat do styku s těmito lidmi a nahlédnout do jejich pracovní náplně a toho, čím se zabývají, bychom v některých případech mohli povaţovat za projev vysoké kultury, i kdyţ v jiném podání, neţ na jaké jsme zvyklí. Pořad čelí kritice, nutí diváky kriticky uvaţovat a zamýšlet se nad problematikou aktuálního probíraného tématu. Hyde Park Civilizace se zaměřuje na vědu a technologii. Jeho sledováním přijímáme více kultury neţ ve vysílání klasického Hyde Parku. Stejně jako je více pravděpodobné, ţe v kaţdém díle najdeme projev vysoké kultury, coţ u Hyde Parku není pravidlem. Pokud je pro diváka projev vysoké kultury v Hyde Parku vysílaném ve všední dny malý, rozhodně doporučujeme sledování Hyde Parku Civilizace v sobotu večer na ČT24. Jasná řeč Josefa Chuchmy42 Kritický diskusní pořad o kultuře moderovaný Josefem Chuchmou, literárním kritikem a novinářem, který má na starost v Mladé Frontě Dnes přílohy Umění a kritika, mohou diváci sledovat kaţdé pondělí na ČT art. Tématem pořadu jsou filmy, výstavy světoznámých umělců, ale i celebrity versus bulvár, hudba, knihy a spisovatelé, divadlo, fotografie nebo předávání různých cen a ocenění. Josef Chuchma se na kulturu (popřípadě vysokou kulturu) 42

Jasná řeč Josefa Chuchmy. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

43

dívá kritickým okem, klade otázky o tom, co kritizuje, na které postupně hledá odpovědi. Do studia si zve odborníky, recenzenty, kteří se například filmy nebo hudbou zabývají, diskutuje s nimi a dochází k různým závěrům. Pořad je velice odborný, výborně rozebírá či kritizuje kulturní produkty a rozhodně je projevem vysoké kultury a má jistě svoji diváckou základnu. Události v kultuře43 Oproti Artmixu vysílanému jednou za měsíc jsou Události v kultuře vysílány den co den v osm hodin večer na ČT art. Jde o zpravodajství ze světa kultury nejen v České republice, ale i v zahraničí. Pořad shrnuje nejzajímavější dění v kultuře a má ve vysílání vyhrazeno více prostoru. Jak jsme psali v analýze celého jednoho týdne vysílání, Události v kultuře kaţdý den pojednávaly o výročních kniţních cenách Magnesia Litera, stejně jako kdyţ se vyhlašovaly ceny TýTý v sobotu, Události na ně navázaly v neděli. Jsou tedy opravdu velice aktuální a v jejich vysílání můţeme nalézt různorodé prvky vysoké kultury, ne jen pouze vizuální umění jako u Artmixu. Pro méně náročného diváka je takovýto denní přehled rozhodně přínosem a Události v kultuře, i kdyţ projevy kultury nemusí být vţdy jen vysoké vzhledem k denní pravidelnosti vysílání pořadu, ale i niţší, budeme zahrnovat do projevů vysoké kultury. U zavěšené knihy44 Ve čtvrtek večer na ČT art provází Petr Vizina a Jiří Podzimek světem literatury. Od novinek přes nejzajímavější knihy nebo rozhovory se spisovateli a básníky aţ k cenám za literaturu. To vše a ještě mnohem víc můţe divák sledovat v pořadu U zavěšené knihy. V prvním dubnovém díle komentovali moderátoři udílení cen Magnesia Litera, nominované knihy, básníky, překladatele a komentovali i porotu, rozhodující o cenách.

43

Události v kultuře. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné

z: . 44

U zavěšené knihy. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

44

V dalším díle se věnují nejprodávanějším knihám, poté Petr Vizina udělal rozhovor s Karolem Sidonem, rabínem a spisovatelem. Předposlední dubnový díl je věnovaný Věře Linhartové a jejím básním, které vychází kniţně. Martin Reiner napsal ţivotopis brněnského rodáka básníka Ivana Blatného a v pořadu se rozpovídal o tom, jak ţivotopis psal. Poslední dubnový díl nabídnul v úvodu jak je zvykem nejprodávanější knihy týdne, poté odvysílal reportáţ o Emilu Haklovi, který napsal jedenáct povídek o češství. V rozhovoru s Robertem V. Novákem o nejkrásnější knize, o tom, podle jakých kritérií do soutěţe knihy vybírá a jaká by nejkrásnější kniha měla být. Tohle bylo lehké nastínění toho, o čem pořad je. Věnuje se literatuře a spisovatelům, kteří za vznikem literatury stojí. Popis pořadu na oficiálních stránkách České televize zní „Literatura, to není ţádné vznešené umění, kolem něhoţ se musí náboţně našlapovat.“ Můţeme polemizovat nad tím, zda literatura ještě je nebo není prvek vysoké kultury (zde naráţíme na popis pořadu), jestli s masovou výrobou a snadnému přístupu k sobě samotné neztratila na svém kouzlu a jedinečnosti. Tato problematika je rozebírána v knize od Umberta Eca Skeptikové a těšitelé, ze které jsme čerpali v teoretické části. Poukazuje na výrobu a tisk knih jako na průmyslovou záleţitost, která na povel produkuje knihy určené masám. Na obhajobu tiskařství a masové produkci knih Eco tvrdí, ţe za vznikem knih stojí kulturní pracovníci a knihy jsou hodnoty, šířené za pomocí tisku. Je otázkou, zda levné náklady velkých spisovatelů neztrácí na půvabu.45 Avšak to uţ je věc kaţdého jedince, jak se na to bude dívat. Dle mého názoru bychom měli stále zůstat při tom, ţe literatura, ať uţ je produkována masově a mohou ji číst úplně všichni, je projevem vysoké kultury. Ano, je rozdíl mezi kniţními „braky“ a knihami od velkých spisovatelů, ale i přes to by bylo nespravedlivé literaturu odsoudit a do vysoké kultury ji nezahrnovat. Pořad je zaměřen na literaturu, výborně diváky vtahuje do světa novinek, informuje o průběhu udílení kniţních cen, představuje spisovatele, básníky formou rozhovorů. Tento pořad obsahuje vysokou kulturu. K vidění je kaţdý čtvrtek v deset hodin večer na ČT art. 45

ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995, s. 56. ISBN 8020504729.

45

Vesmír46 Einsteinova teorie, cestování časem, sedm divů sluneční soustavy nebo díly věnované planetám. Kaţdá epizoda trvající 45 minut diváku dovolí nahlédnout za hranice planety Země a odhalí tajemství vesmíru a fyziky. Dokument o vesmíru je projevem vysoké kultury a spadá do kategorie vědy, jednou z jejích sloţek. Pořad lze sledovat kaţdé úterý na ČT2. Z celého programového schématu všech kanálů České televize jsme našli pouze sedm pořadů, které jsou zaměřené na vysokou kulturu. Tento druhý systém analyzování programu nám sice neukázal, kolik pořadů s projevy vysoké kultury denně jsme našli, zato vyzdvihl jen ty pořady, které by náročnějšího diváka mohly zajímat nejvíce. Ukázali jsme si co je v pořadech projevem vysoké kultury a kdy se pořad ve vysílání vyskytuje.

46

Vesmír. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

46

Závěr Na začátku celé práce bylo nejtěţší ujasnit si, o čem chceme psát. Kultura je stejně široký pojem jako masmédia. Kdyţ jsme si určili, ţe se chceme zabývat televizí, napadlo nás, ţe bychom mohli zkusit ve vysílání nalézt prvky vysoké kultury. Nevěděli jsme, zda se vysoká kultura vůbec ještě v televizi vyskytuje. Ale i přes to všechno jsme se ji rozhodli hledat. Díky propojení těchto dvou témat, kultury na straně jedné a televize na straně druhé, vznikla tato práce. Jaká byla cesta ke hledání projevů vysoké kultury v programovém schématu České televize? A na co jsme nakonec přišli? V úvodu bakalářské práce jsme si určili cíle. Věděli jsme, ţe budeme hledat kulturu vysokou, protoţe kultury masové je všude dostatek. Stejně jako naše volba padla na Českou televizi, ve které bylo pravděpodobnější nalézt projevy vysoké kultury uţ jen proto, ţe disponuje mnoha programy s různorodým zaměřením. Kdyţ jsme věděli, o čem psát chceme a kam aţ se chceme dostat, bylo si nutné zvolit cestu, kterou se k výsledkům dobereme. První kapitola nese název Kultura. Na začátku všeho byl právě tento pojem, „kultura“. Ze školních přednášek jsme si odnesli o antropologickém vývoji kultury znalosti, které jsme za pomocí literatury pouţili i do této práce. Od Cicera přes Samuela von Pufendorfa jsme se dopracovali k Frankfurtské škole, kulturnímu pesimismu a kulturnímu relativismu. V podkapitole o typologii kultury jsme rozlišovali mezi axiologickým a antropologickým pojetím kultury, k nímţ jsme přidali redukcionistické pojetí kultury, o kterém jsme se dočetli v knize Václava Soukupa. Do této chvíle jsme se zabývali vývojem a pojetím kultury podle různých definic. Kdyţ jsme přistoupili ke knize Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře od Rogera Scrutona nebo k Johnu Fischerovi a jeho stati s názvem High Art Versus Low Art, opustili jsme definice kultury a dostali jsme se k tomu, jak vidí kulturu oni, jak řeší spory, které nastaly s vývojem kultury a se stavěním kultury vysoké vůči kultuře masové. Právě díky jejich nazírání na tento problém jsme si začali pokládat otázky, které s kulturou souvisí. Například je nízké umění, produkt masové výroby, stále ještě umění nebo jej za umění jiţ

47

povaţovat nemůţeme? A je literatura stále jednou ze sloţek vysokého umění, kdyţ je její vydávání dnes masovou záleţitostí? Na tyto otázky se v práci snaţíme odpovědět. Asi nejdůleţitější knihou, kterou jsme se zaobírali, byli Skeptikové a těšitelé od Umberta Eca. Sporu zastánců a kritiků jsme věnovali hodně času, protoţe nám pomáhali pochopit proč je masová kultura tak moc kritizována, stejně tak jako co je na ní dobrého. Výsledkem bylo zjištění, ţe je v dnešní době jedno, kdo pochází z vysoké vrstvy nebo je či není vzdělaný. Lidé mají moţnost volby sáhnout po románu od velkého spisovatele stejně dobře jako po románu z červené knihovny. Navíc dnes můţe být za krásné povaţované to, co je určeno masám stejně jako vysoké umění můţe být kritizováno a odsouzeno. Výše zmíněné knihy nepojednávaly jen o vysoké nebo masové kultuře, byly vztáhnuté také na masmédia. Čili jejich kritika nebo obhajoba se v některých částech dala pouţít i na masmédium televize, čímţ volně navazujeme na pomyslný druhý okruh práce (prvním okruhem byla kultura) a tím je právě televize. Člověkem, který ve svých spisech kritizoval televizi, byl Theodor Adorno, proto jsme si nedovolili ho opomenout. Věnoval se jak nedostatečné velikosti televizního aparátu, tak také změnám ve společnosti, které televize zapříčinila. Hodnotí i kulturní průmysl a roli televize v něm. Dostali jsme se aţ k televizi na našem území. Ve stejně pojmenované kapitole jsme nejprve začali historií Československé televize, protoţe to byla jediná televize, která na našem území vysílala. Bohatou historii plnou zvratů jsme popsali a dostali jsme se aţ ke vzniku České televize. Zatímco u Československé televize byly hlavním tématem události z minulosti, v části o České televizi (tj. televizi vzniklé v roce 1992) jsme se jiţ zaměřili na programové vysílání a pořady, které diváci mohli v televizi vidět. Z dostupných grafů získaných na oficiálních webových stránkách České televize jsme si vytvořili obrázek o tom, jaké pořady byly nejvíce populární dle sledovanosti v devadesátých letech. Ani jeden z nich v sobě nenesl prvek vysoké kultury. Také jsme se dostali k materiálům o prvních deseti letech vysílání České televize, z nichţ jsme zjistili, ţe v televizním vysílání byly zařazeny i pořady zaměřené na vysokou kulturu. I přes to, ţe nejvíce populární vţdy byly pořady určené masám, byla vysoká kultura v programu zařazena a to je úspěch. 48

Po roce 2000 došlo k největšímu vývoji nových programových stanic, kterým je věnována samostatná podkapitola. Po jejich představení a zaměření nás čekal poslední a velice nelehký úkol a to programová analýza. Ve výsledku jsme zpracovali analýzy dvě. První analýza je zdlouhavá a podrobná. Původní myšlenka byla sledovat televizní vysílání po dobu jednoho měsíce, zapisování kaţdého dne, rozebírání pořadů a hledání vysoké kultury. Stačilo nám týdenní pozorování, abychom došli k závěru, ţe se tímto systémem sice dopracujeme k velice detailním výsledkům, avšak práce není na takový rozsah dat stavěná. Proto nás napadlo projít si celý program za měsíc duben roku 2014, kdy jsme zjistili, ţe se pořady pravidelně kaţdý týden opakují (aţ na konkrétní filmy, které jsme zahrnuli do analýzy jako projev vysoké kultury, které jsou vysílány jednorázově), takţe nám týdenní analýza postačila. Místo toho jsme vybrali jen ty pořady, o kterých víme, ţe v sobě vysokou kulturu pravděpodobně ponesou, a tyto pořady jsme rozebrali důkladněji. Díky těmto dvou analýzám programu jsme dostali následující výsledky. Průměrně se ve vysílání čtyř stanic (na kterých jsme vysokou kulturu hledali) České televize setkáme za den se čtyřmi pořady zaměřenými na vysokou kulturu. Denně je přitom na těchto stanicích vysíláno přes sedmdesát pořadů. Zastoupení vysoké kultury v programu je velice malé, oproti masové kultuře téměř zanedbatelné. Vybraných pořadů, kde lze najít vysokou kulturu, je celkem sedm. Tyto pořady jsou vesměs vysílány večer nebo v noci. Nejvíce jich můţeme sledovat na stanici ČT art, která vysílá od roku 2013. K těmto závěrům jsme došli za pomocí sledování televizního programu na webových stránkách České televize, které disponují i archivem pořadů, kde jsou ke shlédnutí jiţ odvysílané epizody. V archivech jsme si pouštěli právě jednotlivé díly pořadů a získané poznatky jsme zaznamenávali do naší práce. Zpracování literatury a praktické části, kdy jsme analyzovali program, bylo náročné. Kdybychom se chtěli analýze věnovat detailněji, práce by několikanásobně překračovala svůj rozsah. Téma bylo zajímavé hlavně z toho hlediska, ţe se nevědělo, k jakým závěrům se dopracujeme. I přes to, ţe zastoupení vysoké kultury v programovém schématu České televize není nijak velké, stále je ve vysílání k nalezení. V úvodu práce jsme si pokládali otázku, zda se jako diváci setkáme s vysokou kulturou, kdyţ si zapneme televizi. A odpověď nyní známe. 49

Resumé Bakalářská práce nazvaná Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize se zabývá pojetím kultury v televizním vysílání. Skládá se ze dvou částí, z teoretické, kdy čerpáme z literatury, a z praktické, kdy analyzujeme vysílání a hledáme v něm vysokou kulturu. Jako zdroje kritiky masové kultury nám poslouţily knihy Umberta Eca, Theodora Adorna nebo Rogera Scrutona, teoretickou část o České televizi jsme čerpali z jejich oficiálních webových stránek a publikací k výročí počátku vysílání u nás. V dnešní době je těţké přijít do styku s vysokou kulturou prostřednictvím televize. Jakoţto masové médium je uzpůsobeno divákům tak, ţe ve vysílání jsou programy věnovány především masové kultuře a pořadům na ni zaměřeným. Jen velice málo pořadů v sobě projevy vysoké kultury nese, coţ jsme zjistili díky analýze. Médium televize je tedy nevhodným prostředkem pro náročného diváka, zajímajícího se o vysokou kulturu.

50

Summary This thesis, High culture manifestations in program schedule of Czech Television, deals with the concept of culture in terms of television broadcasting. The thesis is divided into two sections. The first part is theoretical and draws on thematic literature. The second – practical part consists of an analysis of the television broadcasting and the search for high culture in it. The default source for the critique of mass culture are books by Umberto Eco, Theodor Adorno and Roger Scruton. The theoretical part about the Czech Television draws on the official website and publications issued to commemorate the anniversary of the beginning of broadcasting. Nowadays it is very hard to come across with high culture in television broadcasts. As a mass medium, it is adapted to the audience in such way, that the content is dedicated to mass culture and mass culture oriented programs. What we found out thanks to the analysis is this: very few programs bear any sign of high culture. The television as a medium is a very unsuitable instrument for a demanding audience interested in high culture.

51

Seznam použité literatury Literatura: (Prvních) 10 let České televize. Editor Jiří Pittermann, Jitka Saturková, Vít Šnábl. Praha: Česká televize, c2002, 372, [14] s. PR a Promotion. ISBN 80-850-0537-9. 50 let televizního studia Brno. Editor Jitka Saturková. Praha: Česká televize, 2011, 165 s. ISBN 978-80-7404-070-2. ADORNO, Theodor W a J BERNSTEIN. The culture industry: selected essays on mass culture. New York: Routledge, 2001, viii, 210 p. ISBN 04-152-5380-2. CULLER, Jonathan D. Krátký úvod do literární teorie. Vyd. 1. Brno: Host, 2002, 168 s. Teoretická knihovna, 1. ISBN 80-729-4070-8. ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995, s. 60-63. ISBN 8020504729. GAUT, Berys Nigel a Dominic LOPES. The Routledge companion to aesthetics. 2nd ed. London: Routledge, 2005. ISBN 9780415327985. MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1991, 348 s. Eseje (Odeon), sv. 4. ISBN 80-207-0296-2. SCRUTON, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002. ISBN 8020010130. SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Vyd. 2. Praha: Portál, 2004. Studium (Portál). ISBN 8071789291. Internetové zdroje: ADORNO, Theodor. Prolog k televizi. Zdroj studijní materiály k předmětu: ESB031 Teorie populární kultury. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . ADORNO, Theodor. Resumé o kulturním průmyslu. Zdroj studijní materiály předmětu: US_42 Úvod do uměnovědných studií. Přeloţil Mikuláš Bek. Dostupné z WWW: . Architektura. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

52

Artmix. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Axiologické a antropologické pojetí kultury. [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: . ČESKÁ TELEVIZE. [online]. [cit. 2014-05-11]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ Etymologický slovní: Slovo kultura. [online]. [cit. 2014-01-26]. Dostupné z: . Historie Československé televize. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Hyde Park Civilizace. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Hyde Park. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Jasná řeč Josefa Chuchmy. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Krize v České televizi. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Kultivace. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: . Kulturní pesimismus [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: . Kulturní relativismus [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: . MACDONALD, Dwight. A Theory of Mass Culture. Zdroj studijní materiálu předmětu: ESB031 Teorie populární kultury. [online]. [cit. 2014-05-11]. Dostupné z WWW: . Období 1968-1969. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Partikularismus. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: . Pojem: Kultura [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: . 53

Přednáška na téma Co je kultura? Zdroj studijní materiály předmětu: US_42 Úvod do uměnovědných studií [online]. [cit. 2014-05-11]. Dostupné z WWW: . Rok 1989. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Statut ČT. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 1.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 2.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 3.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 4.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 5.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 6.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . TV program 7.4. 2014. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . U zavěšené knihy. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Události v kultuře. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Univerzalismus. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: . Vesmír. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: . Vymezení pojmu: Kultura. [online]. [cit. 2014-01-27]. Dostupné z: . Vznik České televize. [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: .

54

Projevy vysoké kultury v programovém schématu České televize

Recommend Documents