Sobota 15.11., číslo 2 ... Úvodník
Program
Všechny tyto útěky jsou zastaveny Zdí; utíkat před existencí znamená pořád existovat. Existence je plnost, kterou člověk nemůže opustit. JEAN-PAUL SARTRE
Zeď. Vysoká, nízká, tlustá, tenká. Překážka. Něco, co ohraničuje prostor, něco, co nás omezuje. U zdi se stříleli lidé, u zdi byli pohřbívaní bezbožní a sebevrazi. Zeď. Přes zeď se dostáváme za kamarádem sousedem, přeskakujeme ji, abychom se dostali za naši láskou. Překonáváme ji, abychom si dokázali, že na to máme. A je to taky místo, kde můžeme něco napsat, chceme-li něco sdělit. Můžeme ji přeskočit, přelézt. Teď už ano. Zeď. Domu. Berlínská. Velká čínská. Zeď. Hlavní téma dnešního samizdatu. Přečtěte si rozhovor s Martinem Pátkem, autorem filmu Malá velká zeď a Gertem Calleniem z Památníku Berlínské zdi, o nadějích, změnách a rozdílech mezi „ossie“ a „wessie“.
Sobota 15.11. PROJEKT 68/89 14 – 18 HAPPENING Trabant sjezd u Berlínské zdi (Zelný trh) 20.00 ZMĚNA PROGRAMU - VŠECHNO BUDE JINAK, DIVADLO HAMBURG, Z DŮVODŮ NEMOCI ZRUŠENO. Zveme srdečně na projekci dokumentu SVLÉKÁNÍ Z KŮŽE – STO ROKŮ KOBRY v režii Vladimíra Morávka. 22.00 ZMĚNA PROGRAMU - SCÉNICKÉ ČTENÍ In dem In der Neuen Welt - V novém světě, z básnické tvorby Zafera Şenocaka v překladu Terezy Brdečkové. (kongresový sál), Z DŮVODŮ NEMOCI ZRUŠENO 23.00 NOČNÍ REDAKCE
Neděle 16.11. PROJEKT 68/89 20.00 Exit 89 – tragická opereta, Divadlo Archa, Praha 22.00 DISKUSE AKADEMICKÝ ROK 68/89. Hosté: Břetislav Rychlík, Petr Pithart, Thomas Irmer, Gerd Conradt, moderuje:
Příjemné čtení a ať nám zeď nebrání v cestě přeje za redakci Romana Matuštíková
Ondřej Liška 23.00 NOČNÍ REDAKCE Pondělí 17.11. 68/08 – ležaté osmičky 15 – 17.30 Dílna na výrobu lampiónů 18 – 20 Lampiónový průvod na počest výročí Sametové revoluce (průvod povede od FSS MU, Joštova 10 k Divadlu Husa na provázku) 20.00 DISKUSE KABINET HAVEL – Úsvit v Čechách 1. díl ČESKÁ ZKUŠENOST o směřování české společnosti mezi lety 6889, zúročení historických zkušeností hosté: Pavel Kohout, Michal Horáček, Jiří
Voráč. Moderuje: Renata Kalenská 20.30 KONCERT skupiny ECHT!
Rozhovor s Martinem Pátkem, autorem filmu Malá velká zeď, který vznikl jako součást Večer na téma... v roce 2004. Jak jste se k tématu Berlínské zdi dostal? Maminka je Rakušanka, po roce 68
byla nucena žít v zahraničí a v roce 69 se služebně dostala do západního Berlína, tak jsem se pochopitelně začal o západní Berlín zajímat, tam jsem s ní nějakou dobu žil než jsem se vrátil do Čech a každý, kdo se do západního Berlína dostal, byl se zdí konfrontovaný dnes a denně, říkal se takový vtip tenkrát: jestli
nejkrásnější v Rudém moři,
znáte ostrov
vždycky lidi pátrali, kde tam nějaká nudle, kde
ono šlo o Berlín. Berlín
tam nějaký ostrov a
západní
byl obklopen NDR a do toho města byly přístupy jen po třech dálnicích, kde probíhaly kontroly a leteckým koridorem. V Berlíně se odehrávaly dějiny Evropy, protože tím rozdělením toho města se rozdělily na dva bloky socialistický a kapitalistický. Berlín mě jako každého svobodomyslného člověka vzrušoval, je to město obehnané zdí. Lidi, kteří žili v západním Berlíně a cestovali mimo hraničníma transitama, byli úžasně solidární. V tom městě neexistovalo žádné rozdělení na Němce a cizince.
Všichni byli na jedné lodi. Všichni byli za
zdí.
Ale atmosféru.
Berlín
měl
úžasnou
V době pádu Berlínské zdi jste v Berlíně pobýval. Jak to probíhalo?
Berlínská zeď padla
vlastně omylem.
To, co se stalo byla úžasná nahodilost. Gorbačov to způsobil perestrojkou a minimalizováním zbraní s Raeganem. A Evropa se uvolňovala. Na rozdíl od lidí v Československu, kde nálada byla velmi skeptická. Režim NDR dostal obrovské rány, když lidé utíkali přes maďarsko-rakouské hranice a bylo obsazené německé velvyslanectví v Praze. Nastávala tam obrovská krize v NDR. V průběhu toho podzimu docházelo v NDR k obrovským demonstracím v Rozkoku, Lipsku, Drážďanech
vyšlo stotisíc lidí do ulic a to byl takový tlak, že komunisti neměli krytí jednak ze Sovětského svazu, protože Gorbačov to kritizoval a za druhý viděli, že z ostatních států taky nemůžou očekávat podporu od kolegů komunistů. A Německo se
začalo strašně drolit. Pochopili, že krize je obrovská, došlo k výměně prezidenta. Začali dělat ústupky, slibovali lidem, že budou moc vycestovat, že inovují ten socialismus NDR, to bylo koncem října 1989. Toho 9. listopadu očekávali změny, na kterém se usneslo vedení komunistické strany. Člen strany Günter
Co byste dělali, kdyby uprostřed Brna vyrostla ze dne na den zeď jako v Berlíně? anketa na vážné téma Lucie, 23 let Tak to by se snad nestalo. To si vůbec
z ničeho nic oznámil, že hranice se otvírají, že je možno od Schabowski
teďka volně cestovat. Pro lidi to
Všichni dostali ten samý nápad: půjdeme to vyzkoušet. byl šok.
Všichni přišli na střed města k Braniborské bráně, kde zeď byla snížena a neměla kulatý rondel. Začali jsme na ni lízt a ti pohraničáři byli úplně bezbranní. Nedostali žádný rozkaz a nevěděli, jak mají fungovat. Neudělali vůbec nic a začali ty lidi pouštět. Lidi si tam začali nosit bedny s pivem a občerstvení, byl to takový obrovský lidový svátek. Zeď byla pro všechny nedobytná a najednou se ukázalo, že byla dobytná. Vyskytovali se tam první lidi s kladívkama, kteří ji už začali oklepávat.
Když ta zeď spadla, tak se nevědělo, co, zaskočilo to všechny politiky. A nastaly rozpaky, nicméně už to nebylo vratný. Od té doby korzovaly občané sem a tam.. Na několika místech byla zeď probořena, ale zábrany technicky zůstávaly. A neměla více méně jinou funkci než okrasnou. Odstraňování zdi trvalo dlouho, celý rok... Romana Matuštíková
nedokážu představit. ulic! Vzbouřit se!
Protesty!
Do
Pavel, 35 let Snažil bych se ji zbourat. Jak bych proti ní bojoval? Jelikož jsem novinář, tak asi jako novinář. Psal bych o tom. Zuzana, 22 let Naprosto se do toho nedokážu vžít. Nevím přesně, co bych dělala. Jsem asi takové povahy, že bych chtěla utíkat.
Chtěla svobodná. Pavlína, 30 let Jako teď, jo?
bych
To
je
být
hrozně
těžká
otázka. V dnešních podmínkách je to naprosto nějak nepředstavitelné. V dřívější době bylo těch zdí spoustu. Zdí mezi všema lidma. Ale co bych dělala? Kdyby mě to tady nějak štvalo a měla bych možnost, jako kdybych tady neměla žádnej cíl už, že bych to tady prostě už nesnesla, tak bych možná přemýšlela o tom, někam odejít. Ale je to vážně strašně těžká otázka. Jan, 33 let
Pokusil bych se ji zbořit. Nevím přesně jak. Asi s přáteli. Nevím, jestli bych ji chtěl raději zbourat nebo přelézt. To by se vidělo, až když by tady byla. A to se, doufám, nestane. Markéta Zelená
„Wir bleiben hier“ Rozhovor s Gertem Calleniem, spolupracovníkem památníku Berlínské zdi, o dědictví německého znovu sjednocení NDR a NSR v roce 1990. Vy jste vyrůstal v bývalé NDR, tedy ve Východním Německu. Je v dnešním Německu ještě citelné rozdělení jako před rokem 1990? Starší generace má povědomí o dvou zemích ještě dnes. Naše, dnes střední, generace čtyřicátníků je převratem poznamenána velmi. Ve Východním Německu už jsme kariéru udělat nemohli, protože neexistovalo a na Západ nebylo
„Ako podľa vás vyzerá nekonečno?“
možné odejít.
anketa na odlehčenie..
hier“
„Nekonečno ako, ako prázdnotu.“
době, Došlo nám, že jsme byli dětmi NDR,
„Wir bleiben
, to byl náš citát v té
„zůstáváme
tu.“
„Ako vesmír?“ „No, tak matematicky je to ležatá osmička, ale také to skutočné nekonečno, to je asi v láske. Láska, tá je nekonečná, pretože, pokiaľ je to skutočná láska, tak človek môže spraviť, čo chce a ten, kto ho mal pred tým rád, ho bude mať stále rád a v tom je to nekonečno.“ „Nekonečno? Nekonečno. No vyzerá nejako tak, ako nič. A to čo je nič, to ani fyzici nevedia.“ „Nekonečno? To je taká príď o päť minút, ja rozmyslím.“ (smiech)
otázka, si to
„Nekonečno je proste nekonečno.“ „Ležatá osmička.“ „To je taká dosť otázka...hmm, neviem.“
filozofická
„Ja si to nedokážem predstaviť, ale asi ako vesmír, alebo ležatá osmička. Alebo aj ľudská blbosť, tá je tiež nekonečná.“ Lenka Hajdučková
a to v sobě nosíme dál. Společenské chování, jazyk i další věci se na Západě vyvíjely zcela odlišně než na Východě. Kupříkladu po pádu zdi měli lidé z Východního a Západního Německa problém i se vzájemným porozuměním. I slovní
zásoba se lišila, ještě dodnes určité výrazy člověka zařazují. Někteří lidé je používají vědomě. Naprostá většina lidí z NDR tento slovník eliminovala, nechtěli se zařadit jako „Východňáci.“ Převzali tedy i slovník od Západního Německa.
A jak lidé sjednocení?
z NDR
vnímali
znovu
Před pádem železné opony si lidé z NDR mohli dovolit méně zboží. Celkově byli na nižší ekonomické
poskytování vzdělání svým dětem jsou menší. Když budu konkrétní.
celé řízení nového státního útvaru převzalo Západní Německo. Vše probíhalo v režii Západního Německa, peníze přišly ze
Třeba, v Německu existuje podpora pro rodiče, aby mohli umožnit svým dětem studium, pokud nemají velké příjmy. Většina lidí, kteří pobírají tyto dávky je z Východu. Na druhou stranu odteklo na bývalé území NDR mnoho peněz, opravovala se města, vesnice. Ale lidé odešli. Ještě po pádu samotné zdi odešlo na Západ milion lidí, to se
Bylo tam strany zklamání.
Dnes máme krásné dálnice, ale nemá po nich kdo jezdit.
po své revoluci, kterou si sami vybojovali,
úrovni.
A
Západního
potom
viděli,
Německa.
z jejich obrovské
že
Západní Německo se v průběhu revoluce drželo velmi zpátky, celý převrat byl dílem Východu. Helmut Kohl, kancléř, mluvil z pozice Západu v té době dokonce o pouhé konfederaci dvou států. Přetrvávají rozdíly mezi Východem a Západem v Německu do dnes? Dodnes jsou tam rozdíly a ty budou přítomny ještě další generace. I životní styl byl jiný a ten se zachoval. Materiálně jsou obyvatelé bývalé NDR ještě dnes na nižší úrovni než obyvatelé na Západě.
účastnit občanského
Možnosti
se života,
málo ví.
Tereza Adámková
Oduševnělé rozjímání na téma... Středa 15. listopadu. se rok 1989.
Píše
Den jako každý jiný. Rutina. Stereotyp. Šedo. Dětský smích. Ráno vstát. Umýt se. Najíst. Obléci. Do školky. Děti. Hry. Říkanky. Hnusné jídlo. Spát. Zlobit. Tajná pusa pod dekou. Zábava. Procházka. Domů. Máma. Táta. Láska. Večerníček. Sladké sny.
Nebylo to vlastně byly čtyři?
fajn,
když
mi
Markéta Zelená
obory
Môj malý múrik rozjímanie nad stenami, budovami, svetmi...
múrmi,
chodbami,
Je mi chladno. Staviam si v hlave múrik proti bezprostrednosti tohto sveta. Kýcham na chtivé žubrienky pasúce sa na trávnikoch mestských parkov. Som unavená z pokusov vzlietnuť nad tmavé mestá, chcem sa nechať unášať myšlienkami, ľahkými, občas pustými a ničotnými. Zomieram v sebe a včera je už neskoro na búranie bielych stien a zažltnutých múrov v mojom tele. Chce sa mi skočiť a narodiť sa v nekonečne, na západ od severu a na východ od juhu, niekde v strede vesmíru na malej planéte bez betónových alejí a papierových veľrýb. Čakám, no smrť je stále pasívna.
-
takže
jsem
byl
tzv.
Šel jsem se tedy v to dopoledne přihlásit na Vojenskou zprávu, neboť jsem zcela
brancem.
jednoznačně předpokládal, že se armáda postaví na odpor
Lenka Hajdučková
,,Sám akt fyzického boje by měl velký význam. Pokračovaní rozhovoru z pátečního čísla
Rozhovor s prof. Petrem Oslzým, dramaturgem inscenace Cirkus Havel o vzniku představení a pohledu na léta 1968 a 1989 V rámci Sametového festivalu se v DHNP připomíná i rok 1968. Jak na něj dnes vzpomínáte? Slyšela jsem, že máte nějakou příhodu vztahující se k začátku okupace. Je to velice konkrétní a důležitá situace mého života, která zároveň odráží můj názor na ty události. Když jsem se nad ránem 21. srpna probudil, začal jsem to sledovat v televizi. To vysílání různě přesouvali, a pak se postupně ztratilo. Poněvadž jsem v té době ještě neměl za sebou vojenskou službu, teprve v roce 1968 mi dovolili nastoupit na filozofii do té doby mi z kádrových důvodů nebylo dovoleno studovat humanitní
a bude se bojovat.
Tam na mne hleděli jako na blázna a málem mě zatkli. Myslím si však, že jsem nebyl jediný, kdo tam takto přišel. Bydlel jsem tehdy na priváte v Králově poli až za
Semilassem, tramvaje nejeli, takže trvalo asi hodinu, než jsem došel na Vojenskou správu. A po celou tu hodinu jsem přemýšlel nad tím, že je reálné, že můj život může skončit. Když se jdete dobrovolně přihlásit do boje, tak se s tímto faktem musíte vyrovnat. To souvisí s mým názorem, že jsme se tehdy měli vojensky bránit. Největší protiargumentem je, že by to bylo nesmyslné, že by byly jen velké ztráty na životech. Já si však myslím, že pro národní sebevědomí a pro další vývoj, hlavně pro vývoj v morální a etické rovině by to sehrálo nezaměnitelnou roli. Po roce šedesát osm nastává ten největší morální rozklad společnosti, největší míra kolaborace. Nemyslím si, že bychom se ubránili. Ale tak jednoduše se tomu vzdát takovému násilí mi připadalo, a do dnešní
uspokojivém ekonomickém zajištění společnosti, která se stala pasivní. Možný pohyb většinové společnosti byl tedy ovlivněn pozicí okupanta a okupant se začíná měnit tedy vnitřní politická situace v Sovětském svazu - až po smrti Brežněvově. A to ještě pomalu. Vše se dává do
I donquichotské boje mají velký význam. Sám
Jaké jste listopadu
doby
připadá,
akt fyzického význam.
nepatřičné.
boje
by
měl
velký
S tím souvisí i moje další otázka, jak je možné, že společnost celých dvacet let snášela útlak režimu? Proč přišla revoluce až v roce 1989? Určitá vrstva společnosti vedla boj proti normalizačnímu režimu po celou dobu, jenže to byla strašně malá vrstva společnosti. Odpor byl kladen především Chartou 77 a disidenty. Posléze také takzvanou šedou zónou, do níž jsme patřili my. Jako Divadlo na provázku a od poloviny osmdesátých let stojíme v otevřené opozici proti režimu a on už nás není schopen zakázat. Na druhé straně se normalizační politické moci podařilo do té kolaborace vtáhnout strašně velkou vrstvu společnosti. Byli vojensky okupovanou zemí, to se dnes zapomíná, takže šlo o kolaboraci. Bylo to také postaveno na
A u nás v té chvíli začal být Husákův režim papežštější než papež. Nicméně ten pohyb byl
pohybu až po nástupu Gorbačova.
zahájen. Čili přenesení té jiskry, která byla pořád rozdmýchávaná Chartou 77, a zažehnutí požáru odporu v celé společnosti, bylo možné až když se to otevřelo v Sovětském svazu.
měl osobně ideály v 1989? Splnily se?
To byla doba velkých nadějí a snů. Nicméně, já musím říct, že jsem patřil k takové skeptičtější vrstvě. I pod dojmem Havlova dopisu Husákovi, a vůbec celého jeho díla a jeho myšlení, jsem byl dosti střízlivý. Nevím mám-li být teď optimističtější nebo ještě skeptičtější. Na počátku
devadesátých let jsem si myslel, že náprava společnosti bude trvat nejméně čtyřicet let. Nejméně tak dlouho, jak byla ta společnost morálně devastována. Ale ono to bude asi ještě delší. Musíme si uvědomit, že nejdříve byla fašistická okupace, potom nastupuje další totalitní režim, takže česká společnost prožívala padesát let totality jen s kratičkými záchvěvy svobody. Tenkrát říkal čtyřicet, ale teď to už vypadá na padesát let. Morální devastace totiž pokračuje
setrvačností. Veškerý marasmus, kterého jsme svědky, má totiž původ v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy se říkalo: ,,Kdo nekrade (myšleno v práci), okrádá vlastní rodinu“. Tak se nemůžeme divit, že se dnes krade ve velkém, když je pro to v naší ekonomice otevřen legislativní prostor. Někdy jsem však zaskočen hloubkou a mírou tohoto rozkladu. A také faktem, že společnost nechce pochopit, kde a v čem má původ. Překvapuje mne tendence jaksi adorovat období totalitního komunistického režimu a skutečnost, že lidé byli v té chvíli hmotně zajištěni. Všichni zapomínají, na jak nízké úrovni to bylo a na to, že relativní hmotná jistota byla zaplacena nesvobodou a duševním útlakem. Už v devadesátém roce řekl Miloš Forman při jedné diskusi, že naši společnost čekají šoky ze svobody, poněvadž jsme dlouho žili v kleci jako zvířata v zoologické zahradě, která tam jsou chráněna a pravidelně krmená, ale nesvobodná.
plodiny
typicky
našské,
ako
sú
pšenica, jačmeň, alebo zemiaky. No
nemyslite
ostatnými
si,
že
súdruhmi
zameškávame!
Pšenice
za
v ČSSR sa
urodilo
o 31% viac ako minulý rok, vďaka čomu môžeme pomôcť naším priateľom v krajinách Nerobíme našej
to
však
nadmernej
vychutnávať
zadarmo. práci
si
ktoré
banány
k nám
pricestujú
Vďaka môžeme
chutné
a pomaranče, mesiacov
Afriky.
ďalekej
o pár
zaoceánskymi
V džungli je zvíře svobodné, ale musí nepřetržitě bojovat o potravu a o své přežití, jde však o kvalitativně vyšší život. A přes všechny problémy, které dnes prožíváme a s nimiž se musíme potýkat, žijeme ve svobodné společnosti. A tu svobodu si
musíme udržet, naším občanským dneška…
to je úkolem
parníkmi. A vážení čitatelia, aby toho oproti presne
každou
jeseňou
ovocia
či
nemáme
také
pestovanie
dobrým
dobré
zber
Bohužiaľ
podmienky
zvýšený
Len
si
kilogram
to na
tak
všetky
povzbudzujúce.
na
predovšetkým
pásavka
zemiaková,
ľudovo nazývaná mandelinka, ktorá sa
tento
premnožila.
rok
priam
Máme
však
zázračne jednoduché
vysvetlenie, ktoré sme obdržali od
súdruhovia v Číne, či mandariniek
pána Koníka z JZD Chrľany. Ten pod
ako
rúžkom
tmy,
hodiny
večer,
musíme
sa
ako
sú
nie
naši
naši
ryže
jeden
bude
Zemiakom sa nedarilo. Môže za to
zvykom,
prebieha
zeleniny.
roku
gramov!
Nanešťastie
správy
Co NEvyšlo v Rudém právu býva
o 200
prídel
osobu.
Tereza Adámková
už
málo,
minulému
predstavte,
ROZHOVOR BYL AUTORIZOVÁN
Ako
nebolo
súdruhovia teda
na
Kube,
sústrediť
na
tak
okolo
uvidel
desiatej
nad
poľom
poletovať
balón
a jasne
šušťanie
igelitových
na
našiel
poli
vrece,
na
pásavka
vriec.
modré
ktorom
bola
zemiaková
anglický
počul Ráno
igelitové nakreslená
a pod
Kniha Gottland, atraktivní reportážní román polského novináře Mariusze Szczygieła, nenásilně pojí celé představení. V knize jsou trefně zaznamenány epizody ze
ňou
Vážení
text.
čitatelia, nech to znie akokoľvek neuveriteľne, za
tohtoročný
mandelinkový útok môže Amerika! Na
záver
máme
pre
vás
nie
jednu, dokonca hneď dve dobré rady nad zlato. Za prvé – jedzte viac chleba zimu.
a zemiaky Za
druhé
poletovať
si
šetrite
–
ak
na
uvidíte
balóny,
najmä
v pohraničných oblastiach, kde sa kapitalistickí
záškodníci
vyskytujú
najčastejšie,
nezabudnite
to
nahlásiť
najbližšej
stanici
na
verejnej
bezpečnosti. Dostanete za to jeden kilogram
kubánskych
mandariniek
navyše. Marek Urban
života českých občanů ilustrující prapodivný vývoj našeho státu. Vyjeví se překvapivě kupříkladu když je Marta Kubišová nevybíravě připravena
Zavařené višně… Spontánní imprese představení Cirkus Havel
…pojídané Kleinem, nástupcem
Vlastíkem Riegrovým ve vile.
Bouřivá destrukce sadu a politováníhodný odcházející kancléř. To mi ulpělo ze druhé části představení, ve své většině věnované právě Havlově poslední hře.
o
mikrofon
Hankou
Zagorovou,
ale neklade odpor, jenom odevzdaně poodstoupí. Jako bych v tu chvíli viděla normalizační český národ. Národ hluboko uvnitř řvoucí a trpící, ale navenek pasivně odevzdaný a smířený se svým údělem. Stejně jsou na tom i postavy Havlových her do představení zakomponovaných. Koho by napadlo, že patnáct dramat, a v podstatě celé autorovo dílo, splyne v tak kompaktní inscenaci. Celý ten nápad totiž zní trochu neuvěřitelně. Mě ale nezbývá než
Cirkus Havel mi utkvěl. Utkvěl a
konstatovat,
že
v paměti mi nadlouho zůstane. Strhující hudba rozburácela celý sál, obsáhla dobové šlágry, operu i mysteriózní předěly. Herci zcela souzněli s rozmanitými scénami Cirkusu Havel. Svištěli vzduchem na hrazdě, balancovali na míči, v trikotech přecvičovali spartakiádní sestavy i statečně mokli lijavcem Odcházení. Těžko slovy Cirkus Havel jasně popsat. Tak velkolepou férii zkrátka lze jenom útržky naznačit.
Naznačuji a kdo nepochopí.
dodávám, neviděl, Tereza Adámková
V dvanáctém dílu našeho srdečného Kabaretu u dobré pohody na nás, jako ostatně vždycky, nenuceně dýchne dobrá pohoda! V pestrých scénkách nás rozesměje Ivan Mládek, vesele a pro radost nám zazpívá Waldemar Matuška a Jiří Korn, ale i mnozí další! Buďte
hezky doma na kanapíčku a navštivte náš Kabaret u dobré pohody! Tereza Adámková
Z kuchyně našich maminek, babiček, prababiček, praprababiček, … Rady kuchařkám
Kulturní tip na 15.11.1989
Kuchařinky, samostatně rozdělte
pracovat se
V panelákových vedle
abyste
na
při
vaření,
menší
bytech
mohly
skupiny. se
vejdou
sebe
maximálně dvě až
tři
kuchařky.
Kabaret u dobré pohody
Každá skupina
Pestrý kaleidoskop scének a písniček tentokrát z divadelního prostředi (1976). Hrají a zpívají: W. Matuška, H. Hegerová, L. Munzar, J. Sovák,
bude
mít
vlastní nádobí, samostatný stůl,
možno-
li i sporák. Plotýnkový vařič postačí. Samostatně si budete prostírat
a
podávat pokrmy, umývat J. Dítětová, M. Kopecký, J. Vinklář, K. Štědrý, Z. Dítě, L. Hermanová, L. Skořepová, J. Beyvl, V. Vlková, F. Filipovský, B. Bezouška a další. Scénář G. Oplustil. Kamera J. Lebeda. Režie Z. Podskalský
nádobí. Pokuste
se
domácnosti
vytvořit
ve
radostnou
Pracujte s chutí a elánem.
vaší
náladu.
Znáte Víte,
dobře
kde
nádobí?
a
svou
jak
Máte
máte
seznamy
skřínkách?
Zamyslete
bez
se
toho
začít
nádobí
ve
se
nad
tím,
žádného
vaření
nemůžete.
Abyste
mohli
suroviny.
je
Co
nutno
je
nejdůležitější? si
ale
nakoupit
3 kolečka citronu 4 hřebíčky (koření)
vědomy,
Postup: Nakrájenou
dýni
24
hodin
macerovat. vložte
čistota.
přidejte
0,5
že
dekagramů
všeho
před
ponořte
3
hřebíčky
a
občasného
míchaní
vstupu do kuchyně dodržujte heslo
zesklovatí.
Po
„Dbejte
do
Pořádek
a
jindy. přispívají úpravě
k správné
pokrmů,
zpříjemňují
a
kdy
při
až
vychladnutí
nahoru
za
dýně dejte
kápněte
pár
kapek citronu. Sterilujte 20 minut
a
při 80°C.
vaření,
vaše kuchyně již dobře připravena, s námi
vařte
zdravé
Pokud jste si jisté, že je
spolu
kolečka
kapek ananasové tresti a ještě pár
zjednodušují celý úklid kuchyně.
můžete
sklenic,
35
čistota
usnadňují
práci
vody,
cukru,
je třeba konati úklid. Proto při
než
4
vše
kastrolu,
litru
citronu,
více
vody,
Potom
do
každou prací, stejně jako po ní,
čistoty!“
do
přidejte 1 decilitr octa a nechte
sceďte,
ze
Přece
být
35 dkg cukru krystal
správně
do
vařit,
Musíte
uloženo
Umíte
prostírat?
pustit
kuchyni?
Dýně
bohatě
vynahradí
chuť
ananasu. Dobře si pochutnejte! Markéta Zelená
přikročit
k samotnému kroku vaření. Dnes to
REKLAMA NA ZÁVĚR... a pozvánka
bude
na zítřejší automobilové (trabantové) číslo...
konkrétně
příprava
ananasového kompotu. Tento recept je velmi tradiční. Znají ho jistě i
vaše
proč
babičky. zrovna
Možná
ananasový
se
ptáte, kompot?
Zaměřujeme se na ovoce, protože má ve
výživě,
především
dětské,
veliký význam.
Vynikající „Ananasový kompot bez ananasu“ Suroviny: 1 kg nakrájené dýně 1dcl octa
Vaše případné podnětné připomínky a reakce uvítáme na adrese
[email protected]