Redmansk˘ kraj Republika aralansk˘ch státÛ (dfiíve stfiedovûké Araluenské království) ãervenec 1896
P
rofesor Giles MacFarlane s tich˘m zaúpûním narovnal bolavá záda. Zaãínal b˘t trochu moc star˘ na to, aby zÛstával takhle dlouho skrãen˘, jemnû ometal prach z vykopané pÛdy pfied sebou a pokou‰el se ze zemû vyprostit dal‰í cenn˘ pfiedmût, kter˘ tam byl uvûznûn tak dlouh˘ ãas. Zfiíceninu hradu objevili profesor a jeho pracovní skupina náhodou pfied nûkolika lety. Zhotovili nákres trojúhelníkov˘ch hlavních hradeb, coÏ byl u hradu neobvykl˘ tvar. Uprostfied vyãi‰tûného prostoru stál zubat˘ pah˘l starobylé hlavní vûÏe. Zborcená vûÏ byla teì vysoká stûÏí ãtyfii metry, ale i z jejího zchátralého stavu MacFarlane poznal, Ïe se jednalo o pozoruhodnou stavbu. –9–
První rok vykopávek strávili vymezováním vnûj‰ích hranic stavby. V dal‰ím roce zahájili fiadu prÛzkumn˘ch v˘kopÛ, kopali do hloubky, aby zjistili, co leÏí pod vrstvou zeminy, kamení a suti, která se za dvanáct století nashromáÏdila. Teì ve tfietím období se dostali k jemné práci a zaãínali ve vykopávkách objevovat dávné poklady. Tu opaskovou pfiezku. Tam hrot ‰ípu. NÛÏ. Zlomenou vafieãku. ·perky, které podle zpracování a celkového vzhledu patfiily zhruba do poloviny sedmého století obecné éry. Jednoho památného dne odkryli Ïulovou destiãku s vyfiezan˘m zpodobením divokého kance. Právû tento kus nad ve‰kerou pochybnost urãil, o kter˘ hrad se jedná. „Tohle byl hrad Redmont,“ fiekl MacFarlane sv˘m ztichl˘m pomocníkÛm. Hrad Redmont. Souãasník bájemi opfiedeného hradu Araluenu. Sídlo barona Aralda, o nûmÏ se vûdûlo, Ïe byl jedním z nejvûrnûj‰ích stoupencÛ legendárního krále Duncana. Pokud Redmont opravdu existoval, pak v‰echny povûsti o jeho obyvatelích nepochybnû mohly mít pravdiv˘ základ. MoÏná, uvaÏoval MacFarlane v bláhové nadûji, Ïe najde dÛkaz, Ïe tajemní araluen‰tí hraniãáfii skuteãnû existovali. Byl by to nesmírnû v˘znamn˘ objev. Práce pokraãovaly, v˘kopy pronikaly do je‰tû vût‰í hloubky, ale Ïádn˘ nález nebyl tak zajímav˘ jako ten první. MacFarlane a jeho lidé se museli spokojit s obvykl˘mi nálezy v podobû neurãit˘ch kovov˘ch nástrojÛ a ozdob, hlinûn˘ch stfiepÛ a zbytkÛ kuchyÀsk˘ch nádob. Pátrali, kopali a ometali prach a kaÏd˘ den doufali, Ïe objeví svÛj vlastní svat˘ grál. JenÏe jak letní období vy– 10 –
kopávek ubíhalo, MacFarlane zaãal ztrácet nadûji. Pfiinejmen‰ím pro leto‰ní rok. „Pane profesore! Pane profesore!“ KdyÏ sly‰el, Ïe na nûj nûkdo volá, vstal a znovu si chvíli tfiel záda. Nûjaká dívka ze skupiny mlad˘ch dobrovolníkÛ, ktefií doplnili placené zamûstnance univerzity, bûÏela mezi v˘kopy, a jakmile spatfiila profesora, zaãala mávat. Profesor se zamraãil. Na místû archeologického prÛzkumu se nikdo nemÛÏe pohybovat tak neukáznûnû. Jeden chybn˘ krÛãek by mohl zniãit t˘dny trpûlivé práce. Pak v dívce poznal Audrey, jednu ze sv˘ch oblíbenkyÀ, a v˘raz jeho tváfie zmûkl. Byla mladá. Mládí je vÏdy neukáznûné. Dobûhla k nûmu a zastavila se, ramena se jí zdvihala, jak popadala dech. „No tak, Audrey, co se dûje?“ zeptal se, kdyÏ jí dopfiál trochu ãasu. Stále prudce oddechovala a ukazovala na kopec smûrem k fiece Tarbu. „Tam za fiekou,“ oznamovala. „V propletenci stromÛ a kfioví. Objevili jsme zbytky nûjaké prastaré chaty.“ Pokrãil rameny, takov˘ objev ho nevzru‰il. „Byla tam vesnice,“ fiekl. „To není Ïádné pfiekvapení.“ JenÏe Audrey potfiásala hlavou, vzala ho za ruku a chtûla ho vést z kopce dolÛ. „Tahle chata stála daleko od vesnice,“ prohlásila. „Musíte se na ni jít podívat!“ MacFarlane váhal. Cesta dolÛ bude dlouhá a zpátky nahoru je‰tû del‰í. Pak v duchu pokrãil rameny. Audreyino nad‰ení by mûl podporovat, napadlo ho, ne potlaãovat. Nechal se dívkou vést dolÛ po zarostlé klikaté pû‰inû. – 11 –
Pfie‰li po starém mostu klenoucím se pfies fieku. ProtoÏe profesor nikdy nepropásl pfiíleÏitost k v˘uce, ukazoval dívce, jak jsou opûry mostu na obou koncích star‰í neÏ stfiední oblouk. „Stfiední ãást je mnohem novûj‰í,“ vykládal. „Tyhle mosty byly fie‰ené tak, aby se stfiední oblouk dal v pfiípadû útoku rozebrat nebo zniãit.“ Za normálních okolností by mu Audrey visela oãima na ústech. Profesor pro ni pfiedstavoval velk˘ vzor. Dnes v‰ak hofiela nedoãkavostí, aby mu ukázala svÛj objev. „Ano, ano,“ fiekla roztrÏitû a pobízela ho dál. Shovívavû se usmál, kdyÏ ho zatahala za rukáv a odvádûla pryã od pozÛstatkÛ starobylé vesnice. Jakmile ve‰li do lesa, ‰lo se jim hÛfi a museli si razit cestu po úzké pû‰inû mezi hust˘mi velk˘mi stromy a bujn˘m podrostem. Nakonec Audrey opustila pû‰inu, dvakrát zaboãila a prodírala se kupfiedu divokou zmûtí popínav˘ch rostlin. MacFarlane ji nejistû následoval a pak stanul v mírném úÏasu, kdyÏ zjistil, Ïe se nachází na malé m˘tinû obklopené letit˘mi duby a podstatnû mlad‰ími dfiíny. „Jak jste to proboha na‰la?“ zeptal se a Audrey zãervenala. „Tedy... já... ehm... potfiebovala jsem trochu soukromí... vÏdyÈ víte,“ odpovûdûla rozpaãitû. Pfiik˘vl a mával rukou. „UÏ nic nefiíkejte.“ Vedla ho dál, a kdyÏ se podíval, kam ukazuje, jeho cviãené oko neomylnû rozeznalo obrysy malé chaty nebo srubu. Vût‰ina stavby samozfiejmû shnila. Pofiád ale zÛstávalo nûkolik zbytkÛ svisl˘ch podpûr. „Dub,“ prohlásil. „Ten vydrÏí vûky.“ Daly se rozeznat i náznaky místností a stûn mezi nimi – 12 –
– slabé stopy, které se za staletí otiskly do zemû, i kdyÏ pÛvodní stavba dávno zmizela. A velice dobfie byla patrná zarovnaná plocha podlahy uvnitfi. „Tam vzadu byla asi stáj,“ fiekla dívka a na starobylém místû zti‰ila hlas. „Na‰la jsem nûkolik kouskÛ kovu – udidla a nûco, co by mohly b˘t spony postrojÛ. A zbytky vûdra.“ MacFarlane se pomalu otáãel dokola a pozornû zkoumal neurãit˘ obrys stavby. „Má jiné prostorové uspofiádání neÏ vesnické domy,“ prohodil, skoro jako by pro sebe. „Úplnû jiné.“ Udûlal pár krokÛ s úmyslem nahrubo zmûfiit rozmûry chaty, a pak se náhle zastavil. „Sly‰ela jste to?“ Audrey s do‰iroka otevfien˘ma oãima pfiisvûdãila. „Ten poslední krok. Znûlo to, jako by zemû byla dutá.“ Spoleãnû si klekli na kolena a odhrabávali hlínu a zetlelé listí. Audrey poklepala klouby na zem a znovu usly‰eli ozvûnu dutiny dole. MacFarlane nikdy nikam ne‰el bez malé lopatky za opaskem. Teì ji vytáhl a zaãal odhazovat zeminu stranou. Pak ostfií narazilo na nûco pevného – bylo to pevné, ale do jisté míry i poddajné. Rychle pracoval a pfiitom prÛbûÏnû ovûfioval ten dut˘ zvuk, aÏ oãistil obdélníkov˘ kus asi ãtyfiicet krát padesát centimetrÛ. Audrey se pfiedklonila a ometla zbytky hlíny zprostfiedka. Zjistili, Ïe se dívají na starodávnou vyschlou dfievûnou desku. Na jedné stranû mûla mosazn˘ kruh a MacFarlane pod nûj opatrnû vsunul lopatku a zvedal ho. Deska ‰la nahoru také, praskala a ãásteãnû se rozpadávala. Objevil se kamenem obloÏen˘ vnitfiní prostor. – 13 –
A obsahoval starodávnou truhliãku ze dfieva a mosazi. Profesor opût pouÏil lopatku a opatrnû páãil víko. Audrey zadrÏela jeho ruku. „Nemûli bychom to dûlat jinak?“ zeptala se. Vûdûla, Ïe za normálních okolností by MacFarlane nikdy nevyzvedával tak vzácn˘ nález, aniÏ by se co nejvíc vynasnaÏil uchránit ho pfied po‰kozením. Pohlédl jí do oãí. „Mûli,“ pfiipustil. „Ale já uÏ nechci dál ãekat.“ Víko odskoãilo pfiekvapivû snadno. PfiestoÏe mûlo mosazné panty, napadlo profesora. Kdyby byly Ïelezné, uÏ dávno by se rozpadly na rezav˘ prach. Zlehka a se stûÏí zadrÏovanou nedoãkavostí odklopil víko dozadu a nakoukl dovnitfi. Truhla byla plná rukopisÛ napsan˘ch na pergamenu – ten byl teì kfiehk˘ a lámal se. Profesor jemnû zvedl jeden arch. Okraje se drolily, ale stfied zÛstal nepo‰kozen˘. MacFarlane se nach˘lil, aby pfieãetl drobná slova na stránce. Pozornû prohlíÏel dal‰í listy, nakládal s nimi s opatrností odborníka a lu‰til jména, názvy míst a události. Poté vrátil archy na pÛvodní místo, v podfiepu se narovnal a oãi mu záfiily vzru‰ením. „Audrey,“ vyhrkl, „víte, co jsme na‰li?“ Zavrtûla hlavou. Podle jeho chování ‰lo zfiejmû o nûco hodnû dÛleÏitého. Ne, pomyslela si, víc neÏ to, ‰lo o nûco nevídaného. „Co to je?“ zeptala se. MacFarlane zaklonil hlavu a rozesmál se. Stále tomu nemohl uvûfiit. „VÛbec jsme nevûdûli, co se s nimi stalo,“ fiekl, a kdyÏ dívka zvedla hlavu v nevyslovené otázce, vysvûtloval dál. – 14 –
„S hraniãáfii. S Haltem, Willem Dohodou a ostatními. Kroniky a legendy nám vyprávûjí jen to, co se událo do jejich návratu z v˘pravy do Nihon-dÏinu. Teì ale máme tohle.“ „Ale co to je, pane profesore?“ MacFarlane se hlasitû zasmál. „To je zbytek pfiíbûhu, milé dûvãe! Objevili jsme ztracené pfiíbûhy z Araluenu!“
– 15 –
