UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Pavlína Fuchsová II. ročník navazující – prezenční studium Obor: Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy
Problematika soběstačnosti a její dopad na každodenní život seniorů Diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. et Mgr. Jitka Tomanová, Ph.D.
Olomouc 2010
OBSAH: 1 ÚVOD .................................................................................................................... 6 2 CÍL PRÁCE .......................................................................................................... 8 2.1 Hlavní cíl práce .............................................................................................. 8 2.2 Dílčí úkoly práce ............................................................................................ 8 3 TEORETICKÉ POZNATKY ................................................................................... 9 3.1 Stárnutí a stáří ............................................................................................... 9 3.1.1 Periodizace stáří ...................................................................................... 10 3.1.2 Označení starého člověka ....................................................................... 10 3.1.3 Demografické aspekty stárnutí ................................................................ 11 3.1.4 Biologické aspekty stárnutí ...................................................................... 12 3.1.5 Psychické aspekty stárnutí ...................................................................... 13 3.1.6 Sociální aspekty stárnutí ......................................................................... 14 3.1.7 Stáří není nemoc ..................................................................................... 15 3.1.8 Zdravotní stav seniora ............................................................................. 16 3.1.8.1 Nejčastější geriatrické problémy ........................................................ 17 3.2 Sebepéče a soběstačnost .............................................................................. 18 3.2.1 Hodnocení soběstačnosti ......................................................................... 20 3.2.1.1 Aktivity denního života ........................................................................ 21 3.2.1.2 Bazální aktivity .................................................................................... 22 3.2.1.3 Instrumentální aktivity ......................................................................... 24 3.2.2 Závislost – nesoběstačnost ...................................................................... 28 3.2.3 Možnosti prevence a kompenzace závislosti ........................................... 28 3.2.3.1 Prevence odvratitelné závislosti ve stáří ............................................ 28 3.2.3.2 Rehabilitační a kompenzační pomůcky, ergoterapie ......................... 29 3.2.3.3 Kompenzace závislosti poskytnutím formálních služeb a sociálních dávek .................................................................................................. 30 3.2.4 Dysaptibilita .............................................................................................. 33 3.2.5 Soběstačnost jako potřeba člověka .......................................................... 35 3.2.5.1 Potřeby člověka ve stáří ..................................................................... 38 3.2.6 Soběstačnost jako ošetřovatelský problém .............................................. 39 3.2.6.1 Deficit sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku – 00109 ............... 39
2
3.2.6.2 Deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108 ............................... 40 3.2.6.3 Deficit sebepéče při jídle – 00102 ...................................................... 41 3.2.6.4 Deficit sebepéče při vyprazdňování – 00110 ..................................... 42 4 METODIKA PRÁCE ............................................................................................ 43 4.1 Charakteristika výběrového souboru ............................................................. 43 4.2 Organizace výzkumného šetření ................................................................... 43 4.3 Charakteristika výzkumného zaměření ......................................................... 44 4.4 Metodika výzkumného šetření ...................................................................... 44 4.5 Zpracování výsledků výzkumného šetření .................................................... 46 5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ....................................................................... 47 5.1 Položky identifikační ...................................................................................... 47 5.2 Položky hodnotící soběstačnost seniora ....................................................... 52 5.3 Položky hodnotící oblast sociálních služeb ................................................... 61 5.4 Položky Barthelova testu – ADL .................................................................... 65 5.5 ADL – hodnocení stupně závislosti ............................................................... 73 6 ZÁVĚR ................................................................................................................ 79 7 SOUHRN ............................................................................................................. 80 8 LITERATURA ..................................................................................................... 82 9 PŘÍLOHY ............................................................................................................ 85
3
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu. V Olomouci dne 1. 4. 2010
................................. 4
Děkuji PhDr. et Mgr. Jitce Tomanové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. Dále děkuji paní ředitelce, zdravotnickému personálu a obyvatelům sociálního zařízení Domova pro seniory Trutnov za umožnění a pomoc při realizaci výzkumného šetření. V neposlední řadě chci také poděkovat všem blízkým osobám za podporu během mého studia. 5
1 ÚVOD Pro vytvoření diplomové práce jsem si zvolila problematiku soběstačnosti u seniorů. K rozhodnutí psát diplomovou práci na toto téma mě přivedly dva hlavní důvody. Prvním důvodem je aktuálnost této problematiky ve společnosti a druhým důvodem je můj častý kontakt se seniory v rámci pracovního procesu. Jako zdravotní sestra na interním oddělení nemocnice přicházím do kontaktu se starými lidmi téměř denně. Hlavním důvodem pro výběr soběstačnosti jako tématu práce byla však jeho aktuálnost. Populace stárne a neustále přibývá starých lidí ve společnosti (viz tabulka 1). Tabulka 1. Demografická struktura české populace a prognóza do roku 2020 Rok
Populace
Věkové skupiny v procentech
v tisících
0-14
15-64
65-79
80 +
65 +
1965
9 802
28,6
60,6
9,4
1,4
10,8
1980
10 327
23,3
63,2
11,5
1,9
13,5
1990
10 364
21,1
66,3
10,1
2,5
12,6
2000
10 406
18,7
68,7
10,9
2,1
13,0
2010
10 361
18,4
68,0
10,7
2,7
13,6
2020
10 079
16,5
66,6
14,4
2,5
16,9
(Topinková, Neuwirth, 1995, str. 264) Vzhledem k těmto okolnostem je zapotřebí dále rozvíjet domácí péči a zvyšovat počet lůžek následné péče a zařízeních poskytujících péči seniorům (viz tabulka 2). Staří lidé chtějí co nejdéle zůstat ve svém stávajícím domácím prostředí, i přestože to jejich stav mnohdy neumožňuje. Příčinou bývá nejčastěji zdravotní stav nebo právě snížená soběstačnost či nesoběstačnost. Trendem v dnešní době je zkracování délky hospitalizace ve zdravotnických zařízeních. Pobyt v nemocnici, na lůžkách akutní péče bývá omezen pouze na zvládnutí akutního problému a stabilizaci stavu a doléčení probíhá na lůžkách následné péče jejichž počet je nedostačující, popřípadě je potřebná péče zajišťována agenturami domácí péče.
6
Hlavním cílem diplomové práce je zjistit vliv snížené soběstačnosti na běžné denní aktivity seniorů. Teoretická část diplomové práce se zabývá obecnou charakteristikou vývojového období stáří a jednotlivými aspekty stárnutí organismu, a to z důvodu uvedení čtenářů do problematiky tohoto životního období. Hlavní část práce je zaměřena na oblast sebepéče a soběstačnosti, zejména z hlediska jejího hodnocení a jednotlivých složek sebepéče. Teoretické poznatky jsou dále rozšířeny o kapitoly, které se zabývají závislostí seniora, možnostmi kompenzace této závislosti a dopadem snížené soběstačnosti na běžný denní život seniorů. V závěru teoretické části je soběstačnost popsána jako jedna ze základních potřeb člověka a také jako aktuální ošetřovatelský problém. Praktická část diplomové práce je zaměřena na subjektivní a objektivní zhodnocení úrovně soběstačnosti seniorů v sociálním zařízení, domově pro seniory. Výzkumné šetření probíhalo pomocí dotazníků, který obsahoval jednak část nestandardizovanou tvořenou vlastními otázkami a jednak část standardizovanou, realizovanou pomocí testu ADL (Barthelova testu základních všedních činností). Součástí praktické části je statistické zpracování dat prostřednictvím absolutní a relativní četnosti. Prezentace výsledků je ve formě tabulek či grafů, které jsou opatřeny komentářem. Tabulka 2. Zařízení sociálních služeb (stav k 31.12) Zařízení sociálních služeb celkem
2000
2004
2005
2006
2007
zařízení
957
1071
1110
1214
1610
místa
74450
78576
78931
80352
75062
uživatelé
67450
76524
77665
79187
71642
90,6
97,4
98,4
98,6
95,4
338
373
381
390
463
36163
37366
38023
38672
41618
98,2
97,1
95,3
využití míst (%) z toho: Domovy pro seniory zařízení místa
využití míst (%) 95,6 99 (Český statistický úřad, 2008, str. 711)
7
2 CÍL PRÁCE 2.1 Hlavní cíl práce Zjistit vliv snížené soběstačnosti na běžné denní aktivity seniorů. Hlavní cíl a dílčí úkoly práce byly stanoveny na základě prostudování odborné literatury a odborných periodik.
2.2 Dílčí úkoly práce 1. Stanovit pohlaví a věk respondentů. 2. Zmapovat sociální situaci seniora. 3. Určit důvody pro příchod seniora do domova pro seniory. 4. Určit čekací dobu na umístění do domova pro seniory. 5. Zjistit informovanost seniorů o možnostech využití sociálních služeb. 6. Stanovit hlavní příčinu snížení soběstačnosti u seniorů. 7. Zjistit, která oblast soběstačnosti, je-li snížena, nejvíce ovlivňuje běžný život seniorů. 8. Zjistit, jak senior hodnotí úroveň vlastní soběstačnosti – subjektivní hledisko. 9. Určit stupeň závislosti u seniorů – objektivní hledisko. Dílčí úkoly práce byly realizovány výzkumným šetřením za pomoci dotazníku o 17 položkách a standardizovaného testu základních všedních činností - ADL.
8
3 TEORETICKÉ POZNATKY 3.1 Stárnutí a stáří Vzhledem k demografickým změnám ve struktuře společnosti se o stáří stále více mluví a píše. Na celém světě přibývá stárnoucích a starých lidí. Jeden z možných pohledů na stárnutí a stáří vnímá stárnutí především jako souhrn biofyziologických pochodů, které probíhají v čase. Postupné změny biofyziologického charakteru, které jsou změnami nezvratnými, způsobují nakonec zánik organismu, jeho smrt. Stárnutí jako řada změn, které postupují, má u člověka nejen stránku biologickou, ale i psychologickou a sociální. Stářím se potom označuje výsledný stav, který vznikl procesem stárnutí (Minibergerová, 2006). Existuje okolo tří set definic stárnutí, avšak žádná z nich není absolutní a definitivní. „V encyklopedickém slovníku je stárnutí definováno jako přirozená degradace organismu po dovršení vývojové fáze (dospělosti, zralosti). Individuální involuční nevratný proces (u člověka obvykle po 30 letech života) je zřejmě v buňkách geneticky zakódován, ale je ovlivněn i životním (exogenním) prostředím. Proces stárnutí je zákonitý, je přirozeným jevem pro každého jedince, rodinu, komunitu a společnost. Je třeba zdůraznit, že stárnutí a stáří není nemocí, ale přirozeným fyziologickým procesem. Nemoci a poruchy funkcí pouze stáří doprovází“(Jarošová, 2006, str. 7). Topinková
s Neuwirthem
uvádějí,
že
stárnutí
je
specifický,
nevratný
a neopakovatelný biologický proces. Je to proces, který je univerzální pro celou přírodu a jehož průběh je nazýván životem. Dále uvádějí, že délka života je determinována geneticky a je pro každý přírodní druh specifická (Jarošová, 2006). Pacovský rozlišuje fyziologický a patologický typ stárnutí. Fyziologické stárnutí je normální součástí života a zákonitou epochou jeho ontogeneze. Za patologický typ stárnutí považuje Pacovský stárnutí předčasné, tzn. stárnutí u osob, jejichž kalendářní věk je nižší, než věk funkční. Stáří chápe jako závěrečnou etapu ontogenetického vývoje, která má stejně jako jiná vývojová stádia své specifické znaky, a tím se odlišuje od jiných životních etap. Stárnutí je podle něj vlastně přechodným vývojovým obdobím mezi dospělostí a stářím, nebo také cestou do stáří (Jarošová, 2006).
9
3.1.1 Periodizace stáří Názory na to, kdy stáří nastává, se různí. Mnoho autorů uvádí, že stárnutí a stáří je individuální a jeho průběh závisí na mnoha okolnostech. Základní charakteristikou člověka je věk a i vzhledem k tomu, že stárneme každý jinak, tak z hlediska chronologického stárneme všichni stejně. Průběh lidského života je různým způsobem periodizován a jednotlivých kategorizací existuje velké množství. Za nejrozšířenější věkovou kategorizaci je považováno členění lidského života podle expertů
Světové
zdravotnické
organizace,
která
vychází
z kalendářního
(chronologického) věku a opírá se o tzv. patnáctileté periody lidského života. Věkové rozpětí mezi 45 - 59 lety se považuje za střední (zralý) věk, období od 60 do 74 let je definováno jako rané stáří (vyšší věk). Za počátek vlastního stáří je pokládán sedmdesátý pátý rok života. Obdobím senescence (kmetství) je označován věk od 75 do 90 let. Senioři nad 90 let věku jsou považováni za osoby dlouhověké (Jarošová, 2006). „Kalendářní věk je sice důležitou charakteristikou člověka, ale nevypovídá nic o jeho skutečném funkčním potenciálu, o jeho funkčním věku. Funkční věk je důležitým kritériem geriatrické medicíny. Nehodnotí jen biologický věk daného jedince, ale hodnotí jej ve všech psychosociálních souvislostech. Ke stanovení funkčního věku existuje v současné době velké množství testů, které jsou zaměřeny jak na jednotlivé oblasti, tak na funkční stav jako celek“ (Topinková, Neuwirth, 1995, str. 18).
3.1.2 Označení starého člověka Pojmů, které označují jedince prožívajícího období stáří je několik a jejich význam je chápán různorodě. V odborné literatuře se často užívá pojmu geront, který je však vnímán spíše jako označení pro člověka nesoběstačného. Pojem důchodce je zcela nevhodný, protože ve významu označuje pouze člověka pobírajícího důchod. Z hlediska zastaralosti je rovněž zcela nevyhovující označení senescent. Za nejvhodnější označení starého člověka se pokládá termín senior, který v sobě neskrývá žádné emocionální zabarvení a je možné jím nazývat člověka v průběhu celého věkového období sénia. Termín senior je z hlediska významu zcela neutrální pojem, který nahrazuje specifické označení starého člověka z pohledu různých vědeckých disciplín (Jarošová, 2006).
10
3.1.3 Demografické aspekty stárnutí „Stárnutí populace je jedním z významných demografických trendů současné doby, které se v celosvětovém měřítku stává problémem jednadvacátého století“ (Jarošová, 2006, str. 15). Demografie je vědní disciplínou, která na základě statistických údajů zkoumá počet, strukturu a pohyb obyvatelstva. Věková struktura obyvatelstva se mění. Zvyšuje se podíl osob starších šedesáti nebo šedesáti pěti let a snižuje se podíl osob mladších patnácti let. Populace stárne v důsledku dvou zásadních demografických změn. První změna souvisí s klesající fertilitou (plodností), což vede ke snižování počtu dětí v populaci. Druhá změna souvisí s vývojem preventivní i kurativní medicíny a zlepšením sociálně-ekonomických podmínek. To má za následek snižování mortality (úmrtnosti) ve všech věkových skupinách včetně skupin nejstarších a období stáří se tak dožívá více osob než dříve (Topinková, Neuwirth, 1995). Věkovou strukturu a vzájemné proporce věkových skupin 0-14 let, 15-59 let a 60 a více let je třeba znát pro definování populace jako mladé, staré či stárnoucí. Koncem 19. století průzkumy dokázaly, že věková skupina 15-59 let je v každé zemi zastoupena přibližně ve stejném počtu a tento stav nezávisí na mírách fertility a mortality. Jednotlivé země se ale navzájem liší podílem osob mladých (0-14 let) a starých (60+), které jsou již výrazně závislé na míře porodnosti a úmrtnosti. Na tomto základě vznikla známá typologie, která rozlišuje populace progresivní (mladé), stacionární (vyvážené) a regresivní (staré). Strukturálním demografickým pohledem na společnost odrážející složení populace z hlediska věkových skupin a pohlaví je popis populace ve formě grafu, stromu života - obrázek 1 (Jarošová, 2006).
Obrázek 1. Strom života ČR v roce 2007 (www)
11
V roce 1970 žilo na celé Zemi asi 8% lidí ve věku šedesáti a více let a asi 38% dětí ve věku patnácti a méně let. Podíl seniorů se na počátku 21. století zvýší asi na 10% celkové populace Země a na asi 28% se bude snižovat podíl dětské populace. Postupem času pak dojde k proměně věkové struktury obyvatelstva tak, že se obrátí poměr dětské a seniorské populace. Pravděpodobně kolem roku 2050 by mělo dojít k vyrovnání obou podílů, kdy se odhaduje, že obě věkové skupiny budou tvořit asi 20% světové populace. Na přelomu 21. a 22. století se očekává zvýšení podílu seniorů na 30% a snížení podílu dětí na 18%. Tento demografický vývoj lidstva pro nastávající století stanovil francouzský demograf J. Dupäquier a označil ho jako „nové demografické dobrodružství“. Podle dlouhodobé projekce OSN lze očekávat značný nárůst obyvatelstva velmi vysokého věku, tedy osob osmdesátiletých a starších, kterých bylo v devadesátých letech minulého století pouhé jedno procento. Do roku 2050 se dokonce předpokládá nárůst této populační skupiny na 3% a do konce roku 2100 na více než 7% (Jarošová, 2006).
3.1.4 Biologické aspekty stárnutí „Proces biologického stárnutí je determinován genetickými dispozicemi, životním stylem a probíhá individuálně u každého jedince. Primárně přináší změny struktury (morfologie) a následně změny funkcí (zpomalování a úbytek)“ (Jarošová, 2006, str. 21). Fyzické změny ve stáří vznikají na základě opotřebování orgánů, zpomalení metabolismu a poklesu biologických adaptačních mechanismů. Rozlišují se tři typy funkčních změn: úbytek funkcí na molekulární, tkáňové, orgánové a systémové úrovni, vyčerpání buněčných rezerv a zpomalení většiny funkcí (Jarošová, 2006). Mezi obecné rysy biologického stárnutí se řadí atrofie, kterou se rozumí zmenšení normálně vyvinutého orgánu, tkáně nebo buňky. Stařecká atrofie postihuje všechny orgány a tkáně, typická je atrofie mozku a kůže. V důsledku změny struktury kolagenu dochází ke snížení elasticity orgánů a tkání. Snížení elasticity se výrazněji projevuje zejména na plicích (stařecký plicní emfyzém) a v cévním systému (pružníková hypertenze). Dalším rysem biologického stárnutí je snížení funkce endokrinních žláz a změna citlivosti periferních tkání k hormonálnímu působení. Významná je změna distribuce tělesných tekutin. Celkové množství vody v těle se nemění, avšak klesá podíl intracelulární tekutiny. Je oslabeno vnímání pocitu žízně,
12
proto je starý člověk snadněji ohrožen vznikem dehydratace. Ve stáří se zvyšuje obsah tělesného tuku, postava se zmenšuje v důsledku atrofie meziobratlových plotének a vlivem ochabování a úbytku svalů dochází k vadnému držení těla. Kosterní svaly ztrácí pružnost, rychlost a klesá síla svalových kontrakcí. Snižuje se také schopnost prodloužené svalové námahy. Ubývá vápníku v kostech, což způsobuje jejich větší lomivost. Mění se vzhled kůže. Objevují se vrásky a pigmentace, vlasy šediví, řídnou a vypadávají. Snižuje se kožní turgor, kůže bývá suchá, tenká a svraštělá. Zhoršuje se schopnost termoregulace. Projevem stárnutí nervového systému je postupné snižování počtu neuronů a změny hlubokého čití. Častěji se objevují poruchy spánku, především insomnie (subjektivní pocit zhoršené kvality či délky spánku), obtížné usínání a probouzení v časných ranních hodinách. Zhoršuje se srdeční výkonnost při zátěži a klesá průtok krve všemi orgány, zejména ledvinami. Následkem klesá také očišťovací a koncentrační schopnost ledvin. Častěji vzniká močová inkontinence. Změny v oblasti percepce se objevují ve vysokém věku následkem snížení výkonnosti
smyslových
orgánů.
Nejzávažnější
problémy
způsobuje postižení zraku a sluchu (Jarošová, 2006).
3.1.5 Psychické aspekty stárnutí Stejně jako dochází v období stáří ke změnám tělesným, dochází také ke změnám v psychické oblasti. Tyto dvě stránky člověka spolu velmi úzce souvisejí a navzájem se ovlivňují. Do psychologického stárnutí lze tedy zahrnout všechny změny psychiky, které se s rostoucím věkem vyskytují stále častěji (Jarošová, 2006). Změny v oblasti psychiky ve stáří nemají pouze sestupný charakter ve smyslu zhoršení. Některé funkce zůstávají nezměněny: slovní zásoba, jazykové dovednosti, intelekt. Jiné funkce se mohou dokonce zlepšovat: vytrvalost, trpělivost, schopnost úsudku. Stejně jako v
jiných
oblastech, i zde se objevují velké
inter-
a intraindividuální rozdíly. Pro kvalitu psychiky ve stáří má velký význam osobnost člověka a její úroveň. Integrita osobnosti zůstává zachována, mohou se ale měnit její dílčí funkční schopnosti, pořadí potřeb, hodnot a cílů. Zhoršené vnímání omezuje jedince v sociálním začlenění a může vést k postupnému odtažení od reality vlivem menšího příjmu zevních informací. Ve stáří se tak častěji vyskytují pocity úzkosti, nejistoty a strachu. Reakce na podněty ze zevního prostředí jsou zpomalené a často neadekvátní dané situaci. V důsledku psychomotorického zpomalení se senior
13
vyznačuje nerozhodností, váhavostí a sníženou reaktivitou. Typickým projevem období stáří je pokles celkové schopnosti psychické adaptability. Senioři se cítí nejistí a úzkostní v neznámém prostředí nebo při kontaktu s cizími lidmi. Bývají nedůvěřiví a projevují nechuť ke změně a ke všemu novému. Úroveň intelektových schopností závisí na vrozených schopnostech, na úrovni vzdělání, profesionální kvalifikaci, životních zkušenostech a na množství a kvalitě zevních a vnitřních podnětů. Stálým posilováním aktivní činností lze stárnutí intelektových složek oddálit. Pro období stáří je typická zachovalá dlouhodobá paměť a zhoršená paměť krátkodobá. V oblasti citového života dochází k celkovému oploštění emotivity. Vyšší, estetické a sociální city bývají oslabeny. Funkční změny nervové soustavy mají za následek výskyt emoční lability, snížení odolnosti vůči zátěžím a krizím. City starých lidí bývají nestálé, nekontrolované a zranitelné. Senioři mají větší potřebu projevů náklonnosti, očekávají ohledy a porozumění okolí. Velmi často se obrací od materiálních hodnot k duchovním, k introvertizaci a egocentrismu (Jarošová, 2006).
3.1.6 Sociální aspekty stárnutí Nejvýznamnějším
aspektem
sociálního
stárnutí
je
odchod
z aktivního
pracovního života do starobního důchodu. Vyrovnání se s touto skutečností nebývá vždy snadné, protože je plná nejistot. Pro mnoho lidí také odchod do důchodu znamená odchod ze života dospělých a vstup do stáří, blízkost smrti. Odchodem do důchodu se mění sociální role a identita jedince. Odchod do důchodu vede k omezování mezilidských kontaktů, nutí k novému uspořádání života. V aktivním životě byl čas řízen prací, v důchodu si člověk svůj čas musí zorganizovat sám. Narůstá tak množství volného nestrukturovaného času. Muži prožívají odchod do důchodu hůře než ženy. Odchod ze zaměstnání má významný dopad na ekonomickou situaci starého člověka. Jednou z nejtěžších událostí, kterou starý člověk zažívá je však ztráta životního partnera, partnerova smrt. Kromě partnera se též setkává se smrtí svých stejně starých přátel. Senior je tak ohrožen samotou a
sociální
izolací.
S přibývajícím
věkem
mají
senioři
strach
z osamělosti
a opuštěnosti. Staří lidé se snaží co nejdéle udržet svou vlastní a stávající domácnost. Úbytkem fyzických a psychických funkcí však postupně závislost starého člověka narůstá. Ať už se jedná o závislost fyzickou (závislost na pomoci druhé osoby, bez níž by byl člověk bezmocný) nebo závislost citovou (na životním
14
partnerovi, na dětech, jejichž úmrtí může vyvolat těžké traumatické stavy) (Jarošová, 2006). „Od určitého věku se už nemluví o mužích a ženách, ale o starých (bezpohlavních) lidech. Jako kdyby člověk už neměl právo na pohlaví a sex, protože je starý. Skutečné překážky k sexuálnímu životu starších mužů a žen nejsou fyziologické, ale: •
demografické: věku nad 80 let se dožívá mnohem více žen
•
sociologické: sexualita starých lidí je ve společnosti tabu
•
psychologické: staří lidé si myslí, že „se to v jejich věku nehodí“, také mají strach z neúspěchu“ (Minibergerová, 2006, str. 12).
O postavení starších občanů ve společnosti pojednává ve svém dokumentu Organizace spojených národů (viz příloha č. 1).
3.1.7 Stáří není nemoc „Lidé mají ve zvyku pochvalně a udiveně komentovat činnost starších: „To je krásné, že ve vašem věku ještě...“ Podobné komplimenty vyjadřují mýtus nemohoucího stáří a předsudek proti činným starým lidem.“ (Rheinwaldová, 1999, str. 17) Mýty, které udávají, že stáří je nemoc projevující se omezením pohybu a zpomalením myšlení, jsou v dnešní době již překonávány. Je dokázáno, že trénováním těla a mysli se dá zajistit, aby i v pozdějším věku byly tyto funkce zachovány.
Pokud
jedinec
podlehne
pasivnímu
způsobu
života
dochází
k postupnému úbytku fyzických sil a mentálních schopností, a jedinec je ohrožen omezením pohyblivosti. Vzhledem k těmto okolnostem je důležité, aby starý člověk pravidelně střídal činnosti a odpočinek a tím zajistil udržení své vitality. Nelze s jistotou určit, co způsobuje věk a co ostatní vlivy. Onemocnění vznikají z různých příčin fyziologických a psychologických a velký vliv má také osobnost jedince, styl jeho života a prostředí, ve kterém žije. Hlavní příčinou nemocí nebývá vysoký věk a snížená odolnost k infekcím, ale velmi často je vyvolávajícím faktorem špatná fyzická kondice. Vzhledem k tomu, že mnozí senioři potřebují celodenní péči, kterou jim rodina nemůže zajistit, odcházejí tito senioři do zařízení sociálních služeb. Zde by měli najít nový domov, který poskytuje důstojné bydlení, nutnou zdravotní a sociální péči a efektivní využití času s ohledem na prevenci fyzického a duševního chátrání. Každý senior vyžaduje jinou, zcela individuální péči, která se zaměřuje na uspokojení
15
všech potřeb osobnosti. Stále je potřebné přemýšlet o člověku jako o biologickofyziologicko-sociologicko-psychologickém celku a tak k němu také přistupovat. Kvalitní péče vychází z potřeb klientů a nikoli z potřeb personálu (Rheinwaldová, 1999).
3.1.8 Zdravotní stav seniora „Zdravotní stav člověka je výsledkem vzájemného působení organismu a prostředí, a to po celou dobu jeho života.“ (Jarošová, 2006, str. 34) „Zdraví má vysokou individuální a společenskou hodnotu. Podle deklarace Světové zdravotnické organizace z roku 1978 je zdraví definováno jako stav úplného tělesného, duševního i sociálního blaha. Je-li člověk v některé ze tří deklarovaných oblastí omezován, bývá tento stav nazýván nemocí. Kvalita života jedince je však především subjektivní, prožitkovou kategorií. Proto lze souhlasit s tvrzením Pacovského, který za zdravého starého člověka považuje spokojeného jedince s nepřítomnosti zjevné choroby, sociálně adaptabilního a s neporušenou zdravotně sociální homeostázou“ (Jarošová, 2006, str. 34). Zvláštnost průběhu jednotlivých chorob ve stáří je typickým znakem stárnutí a stáří. Do popředí vystupuje polymorbidita, multimorbidita tzn., že se většinou jedná o výskyt několika chorob současně, a to buď manifestních, nebo latentních. Zároveň bývá postiženo několik orgánů, které tvoří tzv. místa nejmenší odolnosti „locus minoris resistentie“. Následně vzniklé choroby vyvolávají řetězovou reakci a mají sklon ke vzniku komplikací (Dušek, 2006). Ve většině případů se choroby ve stáří nevyhojí beze zbytku. Existují choroby, které jsou svým fakultativním vztahem ke stáří, se stářím spojovány, neboť jejich výskyt je ve stáří značně vysoký. Mezi tyto choroby patří např. arterioskleróza nebo hypertrofie prostaty. S přibývajícím věkem dochází k postupné kumulaci chronických nemocí. Jednu, nebo více nemocí má ve věku nad 65 let 80 % populace. Nejčastěji se vyskytují postižení kloubního systému (artritis), poruchy sluchu, chronická onemocnění kardiovaskulárního systému, a každý pátý senior trpí tzv. formou stařecké cukrovky (diabetu mellitu). V popředí klinického obrazu chorob u starších osob bývá tzv. mikrosymptomatologie. Klinické příznaky se jeví jako nevýznamné a ani akutní choroby nemívají dramatický průběh. Jedná se o typický fenomén ledovce. Vidět je pouze malá část příznaků, přesně jako u ledovce, není vidět, co je pod hladinou. Příznaky nemoci bývají netypické, většina
16
chorob probíhá atypicky. Nemoci mají sklon k protrahovanějšímu průběhu, trvají déle, chybí úplné vyhojení a často přechází do chronicity. Řetězovou reakcí je dán sklon ke komplikacím. Jedna nemoc podmiňuje vznik dalších, takže dochází k velmi častému řetězci kauzálně kombinovaných chorob (Dušek, 2006). 3.1.8.1 Nejčastější geriatrické problémy U třech čtvrtin nemocných ve věku mezi 81-85 lety tvoří hlavní diagnózy v 70% kardiaci s příznaky srdečního selhání, popř. dechového selhání, poruchami srdečního rytmu (dysrytmiemi), nestabilní anginou pectoris a vmetkem do plicní tepny (embolizací). Velmi často se u starších osob vyskytuje krvácení do zažívacího traktu způsobené dvanáctníkovými a žaludečními vředy, záněty, erosivním postižením žaludku, jícnovými varixy a rakovinami žaludku. Osteoporóza, postihující celou kosterní soustavu je též chorobou stáří. Velmi často bývá příčinou závažných zlomenin (zlomenina krčku kosti stehenní, obratlů) s následnými komplikacemi, případně letálním koncem. U starších osob se setkáváme též se sníženou chutí k jídlu, která může vyvolat malnutrici. Omezený příjem tekutin snadno způsobuje vznik celkové dehydratace. Diagnostické výkony, zejména invazivní, jsou staršími nemocnými podstatně hůře snášeny, značná je i zátěž jakéhokoliv operačního výkonu na organizmus seniora. Závažnou skutečnost představují v nemocnosti starších osob úrazy, otravy a sebevraždy. U onkologických nemocí není stále dostatečná povědomost o nutnosti časné diagnostiky a léčby, včetně rozhodovací strategie. Velmi častými poruchami ve stáří jsou poruchy paměti a ztráta duševních schopností, se
kterými souvisí výskyt
deprese,
nebo depresivních stavů.
Onemocnění kardiovaskulárního systému, srdeční a cévní obtíže (cévní mozkové příhody) jsou v dnešní době nejčastější příčinou morbidity a mortality u starších osob. Výskyt hypertenzní nemoci u seniorů souvisí se sníženou poddajností arteriálního řečiště. Dušek ve své publikaci zmiňuje existenci určitého vztahu mezi výškou krevního tlaku a příčinou demence. Asi ve 20-30% vzniká demence jako následek cévní mozkové příhody. Výskyt demence stoupá zároveň s věkem, u osob starších 85 let činí 25% , u osob starších 95 let dokonce 50%. Poruchy močového ústrojí patří mezi nejčastější poruchy, které se vyskytují u obou pohlaví. Inkontinence moči (porucha udržení moči) u žen má v populaci prevalenci kolem 34% ve věku nad 65 let. U mužů se vyskytuje benigní hyperplazie prostaty. Stejně jako v jiných zemích jsou i v České republice příčinou úrazů ve stáří, včetně smrtelných náhodné pády, 17
které zapříčinily ve věku nad 75 let následné úmrtí u 60% mužů a 75% žen (pneumonie, plicní embolie, těžké infekce z dekubitů, sepse) u osob imobilizovaných se zlomeninami dolních končetin (Dušek, 2006). O tom, jak by měla probíhat komplexní péče o nemocné seniory pojednává Evropská charta pacientů seniorů (viz příloha č. 2).
3.2 Sebepéče a soběstačnost „Pojem sebepéče definuje péči zajišťovanou vlastními silami. Soběstačnost vyjadřuje samostatnost nebo závislost nemocného při vykonávání denních aktivit, popř. nutnou podporu“ (Trachtová, 2001, str. 20). V naší odborné ošetřovatelské literatuře nebyl a ani dosud není pojem sebepéče a soběstačnost definován a vysvětlen. V ošetřovatelské teorii se častěji používá termínu soběstačnost nemocného (Trachtová, 2001). „V německé literatuře zahrnuje pojem sebepéče (Selbstpflege) tzv. aktivity denního života, denní činnosti (Aktivitäten des Täglichen Lebens – ATL). Definuje péči o sebe sama v oblasti hygieny, výživy, vyprazdňování, oblékání, spánku, odpočinku atd. Sestry určují v rámci ošetřovatelské anamnézy stupeň závislosti nemocného (Abhängigkeitsgrad) a míru podpory – pomoci (Unterstützung) profesionála nebo laika. V americké literatuře je terminologie zcela jasná a přesná. Sebepéče (self-care) je: a) osobní a zdravotní péče prováděná nemocným obvykle ve spolupráci s instrukcemi zdravotnického personálu, b) zdravotní péče poskytovaná laickou osobou z oblasti rodiny, přátel, známých, včetně identifikace a zhodnocení symptomů, medikace a léčení, c) osobní péče bez technické pomoci, jako je najíst se, vyprázdnit se, upravit se, udržet hygienu“ (Trachtová, 2001, str. 20). Trachtová definuje sebepéči jako samostatné vykonávání denních aktivit v oblasti stravování, oblékání, umývání a vyprazdňování. Soběstačností Trachtová rozumí míru samostatnosti, popř. participace člověka při vykonávání denních aktivit a vzhledem k nejasné terminologii neodlišuje významový rozdíl pojmu sebepéče a soběstačnost (Trachtová, 2001). Bekel a Halmo ve své publikaci uvádí: „Sebepéče je chápána jako lidská, regulatorní funkce, kterou pro sebe osoba vědomě vykonává
18
nebo pro sebe nechá vykonávat (dependentní péče), aby zajistila a udržela určitý stav materiálních věcí a podmínek k zachování života. Odlišuje se od instinktů a reflexů. Je naučená a má určité cíle. Sebepéče je činnostní systém, který musí být neustále přítomen, je nutný. Sebepéče je iniciování a provádění aktivit, které uskutečňují jedinci ve vlastním zájmu pro zachování života a pocitu pohody, stejně jako svého zdraví. Dependentní péče je přínos dospělého ke zdraví a pocitu pohody závislého člena sociální skupiny“ (Bekel, Halmo, 2004, str. 25). Kalvach definuje soběstačnost jako schopnost uspokojovat samostatně obvyklé potřeby v daném prostředí a uvádí dva faktory, které tuto schopnost ovlivňují, a které je potřeba brát v úvahu. Podle Kalvacha ovlivňuje soběstačnost jednak funkční zdatnost organizmu a jednak náročnost prostředí, ve kterém se daný jedinec nachází. Soběstačnost lze chápat také jako schopnost člověka přizpůsobit se prostředí, ve kterém žije a adaptovat se na jeho požadavky (Kalvach, 2008). Topinková a Neuwirth definují soběstačného (samostatného) člověka jako jednice, který nemá podstatné omezení tělesných ani duševních funkcí a který samostatně a bez pomoci nebo asistence druhých osob zvládá všechny potřebné aktivity denního života v prostředí, v němž žije (Topinková, Neuwirth, 1996). Lidé v průběhu svého života získávají schopnosti nutné k tomu, aby se mohli starat o zachování života a udržení zdraví, tzn. vykonávat sebepéči. Děti se poměrně brzy ve svých rodinách nebo jiných sociálních skupinách učí jednáním, která jsou pro sebepéči smysluplná. Při sebepéči se u lidí jedná o vědomé jednání, které je naučeno v současném kontextu kultury, resp. společnosti. Fáze učení se těmto smysluplným praktikám není omezena pouze na období dětství. V případě potřeby je možné se v průběhu života naučit nebo prohloubit nové praktiky, či nutné schopnosti. Kulturně manifestované praktiky v sebepéči jsou zprostředkovávány v rámci rodiny nebo komunity. Je-li potřeba jsou vyvíjeny i nové formy sebepéče, např. když určitá chronická onemocnění a s nimi související nové požadavky na potřebu péče narůstají a staré praktiky již nejsou účinné. To, jakým způsobem člověk sebepéči provádí, závisí na individuálních schopnostech a životních okolnostech (Bekel, Halmo, 2004). Ve stáří bývají nejčastějšími příčinami nesoběstačnosti: 1. onemocnění kloubní, kostní a svalová, 2. kardiovaskulární, 3. neurologická onemocnění včetně cerebrovaskulárních příhod, 19
dále pak úrazy, senzorické poruchy a onemocnění psychiatrická. Ve svém invalidizujícím potenciálu se ovšem významně liší (např. cévní mozkové příhody způsobují ztrátu soběstačnosti asi v 60%, kloubní choroby, kardiovaskulární onemocnění a traumata asi ve 25%, ale respirační choroby jen v 17%). Pokud je nesoběstačný člověk schopen s pomocí kompenzačních pomůcek, speciálně upraveného prostředí nebo s pomocí rodiny či sociálních služeb samostatné existence, pak se užívá termínu zabezpečenost (Topinková, Neuwirth, 1996).
3.2.1 Hodnocení soběstačnosti Hodnocením a testováním soběstačnosti zjišťujeme disabilitu v běžných denních aktivitách a soběstačných úkonech a hodnotíme stupeň závislosti na cizí pomoci (Zahradnická, 2004). Jedinci s porušenou soběstačností, kteří ztratili schopnost zajistit si činnosti běžného života bez pomoci druhých, pociťují subjektivně i objektivně nedostatky v základní péči velmi silně. Ztráta soběstačnosti, neschopnost provést běžné činnosti, které jsou trvalou součástí denního životního rituálu a stylu má negativní vliv na psychický stav. Stupeň soběstačnosti lze zjišťovat odhadem a pozorováním seniora při provádění činností denního života. K přesnějšímu kvantitativnímu vyjádření však slouží různé měřící techniky, které jsou užitečné pro stanovení vhodné individualizované ošetřovatelské péče (Staňková, 2006), popř. ke zhodnocení zátěže ošetřujícího personálu (viz příloha č. 3). Z hlediska soběstačnosti v denních činnostech můžeme na základě pozorování seniory rozdělit zhruba do čtyř skupin: 1. zcela soběstační senioři, nezávislí na pomoci druhých, relativně psychicky kompenzovaní; 2. částečně soběstační senioři, schopní sebeobsluhy i mimo lůžko, avšak za vydatné pomoci svého okolí; 3. zcela či částečně soběstační senioři, avšak upoutaní na lůžko, případně psychicky dekompenzovaní a tedy vyžadující větší či menší pomoc okolí; 4. nesoběstační senioři, upoutaní na lůžko, psychicky dekompenzovaní, případně v bezvědomí – zcela závislí na práci ošetřovatelského personálu pro svůj celkově těžký stav (Staňková, 2006).
20
3.2.1.1 Aktivity denního života Aktivity denního života je odborný termín, který je rozpracovaný a používaný v německé literatuře jako Aktivität des täglichen Lebens (ATL) a v literatuře anglické jako Activities of daily living (ADL). Aktivity denního života jsou běžné denní činnosti, mezi které se řadí hygiena, oblékání, výživa, vyprazdňování. Zdravý dospělý člověk vykonává tyto činnosti zcela samostatně, bez pomoci druhých. Pro denní aktivity je charakteristická jejich pravidelnost, automatičnost, spojená často s určitými rituály. Denní činnosti jsou součástí návyků a ve své podstatě odpovídají základním biologickým potřebám, tzn. že tvoří základnu v Maslowově pyramidě potřeb. Uspokojování základních potřeb novorozence a kojence je zcela závislé na matce, závislost se v průběhu ontogenetického vývoje mění na nezávislost. V období stárnutí a stáří se člověk opět stává více či méně závislý v uspokojování potřeb a ve vykonávání denních aktivit (Trachtová, 2001). Koncept
hodnocení
aktivit
každodenního,
běžného,
všedního
života,
označovaných obecně jako ADL vychází z přesvědčení, že u seniorů především se závažnou disabilitou není životně ani rehabilitačně rozhodující dílčí míra zlepšení zdatnosti, nýbrž funkční zdatnost ve smyslu sebeobsluhy a soběstačnosti (Kalvach, 2008). „Původní index nezávislosti v každodenních aktivitách (Index of Independence in Activities of Daily Living) vytvořil v roce 1964 S. Katz (viz tabulka 3). Prošel několika zjednodušujícími úpravami a způsoby hodnocení. Je zkráceně označován jako Katz ADL. Položky jsou různými autory různě pozměňovány a kombinovány. Původní 6položkový index však zůstává jednoduchým zlatým standardem. Sjednocuje pohled na křehkého pacienta v úrovni sebeobsluhy a vytváří společný jazyk zainteresovaných zdravotníků. Byl dokonce označen jako dorozumívací jazyk geriatrie“ (Kalvach, 2004, str. 196).
21
Tabulka 3. Katzův index nezávislosti Aktivita
koupání (bathing)
oblékání (dressing)
používání toalety (toileting) přemisťování (transferring) kontinence (continence) jezení (feeding)
Nezávislost (žádná osobní asistence, vedení ani supervize) – 1 bod Myje se sám či dopomoc jen u 1 části těla (např. záda či ochrnutá končetina). Vyndá oblečení ze skříní a zásuvek, obleče se kompletně, včetně kabátu a zapínání. Možná dopomoc s ponožkami či punčochami. Dojde na toaletu, dokáže se posadit i vstát, upravit oblečení, event. očistit genitál. Přesun z lůžka a do něj či do křesla bez asistence. Mechanické pomůcky jsou možné. Kompletní kontrola vyměšování. Možná je stresová inkontinence žen. Vkládání stravy z talíře do úst bez dopomoci. Přípravu jídla může zajistit jiná osoba.
Závislost (úplná péče, osobní asistence, vedení či supervize) – 0 bodů Dopomoc s mytím více částí těla ať ve vaně, ve sprše či na lůžku, nebo kompletní mytí. Pomoc při oblékání či pasivní oblečení.
Pomoc s přemístěním na toaletu, s očistou, nebo užívání podložní mísy či „gramofonu“. Potřeba pomoci k přesunu z lůžka do křesla či kompletní přemisťování. Úplná či částečná inkontinence moči nebo stolice. Částečná či kompletní pomoc s jídlem či pasivní krmení.
(Kalvach, 2008, str. 94) 3.2.1.2 Bazální aktivity Bazální ADL (ADL či BADL) hodnotí schopnost sebeobsluhy. Posuzuje se přemisťování neboli přesun z lůžka na židli, do křesla, chůze kolem lůžka a do schodů, používání toalety, kontinence, koupání, osobní hygiena, příjem potravy a oblékání. Původní hodnocení bazálních aktivit bylo v podobě ano/ne (6 bodů znamenalo úplnou nezávislost, 4 body znamenaly lehčí závislost, 2 body vyjadřovaly těžkou závislost a 0 bodů značilo úplnou závislost). V současné době se častěji používá hodnocení trojúrovňové: provede sám – provede s pomocí – neprovede. Zjišťování úrovně soběstačnosti probíhá formou řízeného rozhovoru nebo častěji pomocí dotazníků a klasifikaci provádějí sami respondenti či jim blízké osoby (rodinní příslušníci, ošetřovatelé, zdravotnický personál). Objektivní posouzení vždy vyžaduje
22
srovnání mezi schopnostmi a náročností konkrétního prostředí. Barthelův index (BI) je alternativou testu podle Katze, který hodnotí stupeň závislosti na péči okolí a zahrnuje navíc posouzení chůze a stoupání do schodů (Kalvach, 2004). Index Barthelův index (viz tabulka 4) vznikl roku 1965, a původně sloužil pro hodnocení pacientů s neuromuskulárním a myoskeletálním onemocněním. V dnešní době se užívá především při klasifikaci soběstačnosti u geriatrických pacientů (Heřmanová, Zvoníčková, 2006). Položky mají vážené skóre: 100 bodů označuje jedince s plně zachovalou výkonností, naopak hodnoty 40 bodů a nižší představují vysokou až úplnou ztrátu výkonnosti a tím i ztrátu soběstačnosti (Kalvach, 2008). Tabulka 4. Index Barthelové Činnost 1. najedení, napití 2. oblékání 3. koupání 4. osobní hygiena 5. kontinence moči 6. kontinence stolice 7. použití WC 8. přesun lůžko – židle
9. chůze po rovině
10. chůze po schodech
Provedení činnosti samostatně bez pomoci s pomocí neprovede samostatně bez pomoci s pomocí neprovede samostatně bez pomoci s pomocí neprovede samostatně nebo s pomocí neprovede plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní samostatně bez pomoci s pomocí neprovede samostatně bez pomoci s malou pomocí vydrží sedět neprovede samostatně nad 50 m s pomocí 50 m na vozíku 50 m neprovede samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
Bodové skóre 10 5 0 10 5 0 10 5 0 5 0 10 5 0 10 5 0 10 5 0 15 10 5 0 15 10 5 0 10 5 0
(Staňková, 2006, str. 35) 23
V zahraniční literatuře se uvádí Rivermead ADL Scale, která kromě aktivit již zmíněných hodnotí také úroveň soběstačnosti v činnostech, jako je příprava horkého nápoje, příprava svačiny, spravování vlastních financí, nastupování a vystupování z auta, příprava jídla, nakupování a schopnost odnést si lehký nákup domů, přecházení silnice, praní, provádění lehkých či náročnějších domácích prací, stlaní lůžka a další. I u této škály se hodnotí, zda-li je pacient schopen vykonávat činnost zcela sám, s verbální nápovědou nebo bez pomoci činnost vůbec nezvládne. Ke škále byl navíc vypracován podrobný návod k hodnocení (Heřmanová, Zvoníčková, 2006). „Například u činnosti pití musí být pacient schopen vypít plný šálek horkého nápoje, aniž by vylil více než 1/8 obsahu. U čištění zubů nestačí jen si vyčistit zuby, hodnocená osoba musí být schopna otevřít tubu s pastou, vymačkat pastu na kartáček, pustit si vodu. Pacient musí dokázat, že je schopen bezpečně přejít silnici na křižovatce opatřené semafory, u chodníku s obrubníkem. Škála se používá zejména pro posouzení schopnosti pacienta po cévní mozkové příhodě žít samostatně ve vlastní domácnosti“ (Heřmanová, Zvoníčková, 2006, str. 296). 3.2.1.3 Instrumentální aktivity Instrumentální ADL (IADL) se týkají složitějších činností, které umožňují nezávislou existenci, tedy plnou soběstačnost. Mezi tyto činnosti patří nakupování, vaření, vedení domácnosti, používání dopravních prostředků, nakládání s penězi a telefonování (viz tabulka 5). Pod pojmem instrumentální aktivity denního života se dnes rozumí činnosti, které jedinci umožňují samostatný pobyt v různém prostředí (Kalvach, 2004). „Pro srovnání přijímání potravy (ať již přirozeně ústy nebo sondou) je označováno jako ADL, shánění a příprava stravy je již však složitější funkce, proto se hodnotí v kategorii IADL“ (Heřmanová, Zvoníčková, 2006, str. 295). V současnosti se hovoří také o úrovni náročných, „advanced“ aktivit (AADL), které charakterizují nejzdatnější seniorskou populaci, tzv. elitní a zdatné (fit) jedince. Pro tyto jedince se hledají vhodné hodnotící škály. AADL zahrnují schopnost vykonávat náročnější pohybové aktivity, jakými jsou např. turistika či tělesná výchova, a to především v pravidelném a kondičně účinném režimu. Multilevel Assessment Instrument IADL je testem, který se snaží rozlišovat mezi aktuálním a potenciálním výkonem. Aktuální změnu oproti dlouhodobé zvyklosti posuzuje Sickness Impact Profile (Kalvach, 2004).
24
Tabulka 5. Test instrumentálních všedních činností Činnost 1. telefonování
Provedení činnosti
vyhledá samostatně číslo, vytočí je zná několik čísel, odpovídá na zavolání nedokáže využít telefon 2. transport cestuje samostatně dopravním prostředkem cestuje, je-li doprovázen vyžaduje pomoc druhé osoby, speciálně upravený vůz a pod. 3. nakupování dojde samostatně nakoupit nakoupí s doprovodem a radou druhé osoby neschopen bez podstatné pomoci 4. vaření uvaří samostatně celé jídlo jídlo ohřeje jídlo musí být připraveno druhou osobou 5. domácí práce udržuje domácnost s výjimkou těžkých prací provede pouze lehčí práce nebo neudrží přiměřenou čistotu potřebuje pomoc při většině prací nebo se práce v domácnosti neúčastní 6. práce kolem provádí samostatně a pravidelně domu provede pod dohledem vyžaduje pomoc, neprovede 7. užívání léků samostatně v určenou dobu správnou dávku, zná názvy léků užívá, jsou-li připraveny a připomenuty léky musí být podány druhou osobou 8. finance spravuje samostatně, platí účty, zná příjmy a výdaje zvládne drobné výdaje, potřebuje pomoc se složitějšími operacemi neschopen bez pomoci zacházet s penězi (Staňková, 2006, str. 37)
Bodové skóre 10 5 0 10 5 0 10 5 0 10 5 0 10 5 0 10 5 0 10 5 0 10 5 0
„O 20 let později rozvinul Katz svůj koncept ze základní sebeobsluhy do úrovně nezávislosti zavedením pojmu „instrumentální aktivity“ či „independence activities“. Navázal tak na Lawtona aj. (1969), kteří publikovali svou verzi, označovanou jako Philadelphia Geriatric Center IADL Scale (viz tabulka 6) (Kalvach, 2004 str. 197).
25
Tabulka 6. Lawtonova škála hodnocení IADL (Philadelphia geriatric centre – IADL scale) V každé kategorii vybrat jedinou položku, která nejvíce odpovídá pacientově současné výkonnosti. Činnost Telefonování 1. Ovládá telefon samostatně, vyhledá a vytočí čísla.
Body
Činnost Vedení domácnosti 1. Vede domácnost sám(a) či s občasnou pomocí (např. těžké domácí práce). 2. Provádí lehké denní úkoly jako stlaní, mytí nádobí. 3. Provádí lehké denní úkoly, ale není schopen(a) zachovat přijatelnou úroveň čistoty. 4. Potřebuje pomoc se všemi domácími pracemi. 5. Nepodílí se vůbec na domácích pracech. Způsob dopravy, cestování
Body
1
1
1. Cestuje samostatně veřejnou dopravou či řídí automobil. 2. Zajišťuje si dopravu taxíkem, ale veřejnou dopravu neužívá. 3. Cestuje veřejnou dopravou s asistencí či doprovodem. 4. Doprava je omezena na taxi či automobil s doprovodem. 5. Necestuje vůbec.
0
Užívání léků
0
1. Zodpovědně užívá léky ve správný čas a ve správných dávkách. 2. Sám užívá léky, pokud jsou předem připraveny v oddělených dávkách. 3. Není schopen užívat vlastní medikaci. Nakládání s penězi
1
1. Obstarává finanční záležitosti nezávisle (rozpočet, placení nájmu a účtů, docházení do banky).
1
1
2. Vytočí několik dobře známých čísel. 3. Zvedne při zazvonění sluchátko, ale nevytáčí čísla.
1
4. Není schopen telefon užívat.
0
1
Nakupování 1. Postará se samostatně o všechny potřebné nákupy. 2. Zvládá samostatně jen drobné nákupy.
1
3. Potřebuje doprovod na každý nákup.
0
4. Není schopen(a) nakupovat.
0
0
Příprava jídla, vaření 1. Plánuje, připravuje a servíruje přiměřená jídla samostatně. 2. Připravuje přiměřená jídla, pokud jsou zajištěny ingredience. 3. Ohřeje a servíruje připravené pokrmy či připravuje jídla, ale nezachovává přiměřenou stravu. 4. Vyžaduje uvaření a servírování jídla.
0
Praní 1. Zcela zajistí praní osobních věcí. 2. Přepere drobné věci jako ponožky či punčochy.
1 1
1 1 1 1 0
1 1 0 0
0 0
26
3. Veškeré praní musí zajistit jiní.
0
2. Zvládá drobné denní výdaje, ale potřebuje pomoc s bankovními operacemi, většími výdaji apod. 3. Není schopen(a) nakládat s penězi. Hodnocení: prostý popis, rozmezí 0 – 8 bodů
1
0
(Kalvach, 2008, str. 98) Používání testovacích škál je jednou z možností, jak soběstačnosti dodat určitou váhu a vyjádřit tak důležitost soběstačnosti jako jedné ze základních psychosociálních potřeb člověka. Vyšetření schopnosti uspokojovat základní lidské potřeby a vykonávat běžné denní aktivity je důležité zejména pro posouzení toho, zda jedinec může žít sám doma, popř. zda a kolik pomoci doma vyžaduje. Vyšetření schopnosti vykonávat instrumentální aktivity denního života nás informuje o tom, zda jedinec zvládne samostatné žití v komunitě. Společným cílem všech škálovacích metod je vytvořit nástroj, který slouží k jednotnému hodnocení soběstačnosti u konkrétního jedince, a to zejména pokud testování provádí různé osoby v různých časových intervalech. Poznatky získané tímto způsobem testování mohou sloužit pro zhodnocení úrovně funkčních schopností pacienta ve smyslu zlepšení či zhoršení (viz příloha č. 4). Standardizovaný postup rovněž umožní sdílení informací mezi mnoha zdravotnickými a sociálními pracovníky (Heřmanová, Zvoníčková, 2006). „Klasifikace funkčních úrovní sebepéče v modelu M. Gordonové: 0 Nezávislý, soběstačný nemocný. 1 Potřebuje minimální pomoc, používá sám zařízení, sám zvládne 75% činností. 2 Potřebuje menší pomoc, dohled, radu, sám zvládne 50% činností. 3 Potřebuje velkou pomoc (od druhé osoby nebo od přístroje), sám zvládne méně než 25% činností. 4 Zcela závislý na pomoci druhých, potřebuje úplný dohled. 5 Absolutní deficit sebepéče, žádná aktivní účast. Potřebuje úplnou pomoc nebo je neschopen pomáhat“ (Trachtová, 2001, str. 21).
27
3.2.2 Závislost – nesoběstačnost Závislost je opakem soběstačnosti a nepřímo vyjadřuje i potřebu pomoci či péče nutné ke kompenzaci závislosti. Rozděluje se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) na 3 stupně: lehká, střední, úplná. 1. Lehká závislost Dotyčný jedinec potřebuje podporu v motivaci k činnostem denního života a dále vyžaduje kontrolu jejich samostatného provádění. Je zapotřebí občasný dohled a výpomoc druhé osoby, stejně jako občasná lékařská a ošetřovatelská péče. 2. Střední závislost Dotyčná osoba vyžaduje pravidelný dohled a nutná je i soustavná pomoc při vykonávání některých všedních činností. Jiná osoba (např. rodinný příslušník, pečovatel, pracovník agentury domácí péče) poskytuje pomoc při zajišťování základních potřeb. 3. Úplná závislost Jedinec vyžaduje stálý dohled a zpravidla také trvalou ústavní péči. Velmi často nejsou zcela závislé osoby schopny spolupráce při poskytování ošetřovatelské péče. Závislost nesoběstačného člověka se dělí také podle oblasti, které se nesoběstačnost primárně týká. Definována je
tak nesoběstačnost funkční,
ekonomická, psychická a právní (Mlýnková, 2009).
3.2.3 Možnosti prevence a kompenzace závislosti 3.2.3.1 Prevence odvratitelné závislosti ve stáří Značná část poruch soběstačnosti je způsobená nesprávným způsobem života s nedostatkem pohybu. Vlivem nedostatečné fyzické aktivity dochází k atrofii svalů, snížení pohyblivosti kloubů a ke vzniku kardiovaskulární rezervy. Kardiovaskulární rezervou se rozumí snížení aerobní kapacity, která vzniká i u některých zdravých starých lidí. Výsledkem je vynaložení až o 50% více své maximální aerobní kapacity na běžné činnosti jako je oblékání či lehké domácí práce a rychlá únava. Při zvýšení fyzické výkonnosti o 10-15% dochází k usnadnění péče o sebe i o domácnost a zároveň ke zkvalitnění života. Z toho důvodu je nejdůležitějším preventivním opatřením fyzická aktivita přiměřená věku a zdravotnímu stavu, která může zabránit předčasnému vzniku závislosti nebo oddálit její nástup. Zároveň má příznivý vliv na
28
somatický a psychický stav starého člověka. U zdravých osob mezi 65-75 lety se doporučují pravidelná kondiční cvičení jako je chůze nebo jízda na kole-rotopedu. Tato cvičení je vhodná doplnit procvičováním kloubní pohyblivosti a strečinkem, nejlépe denně. Tyto aktivity lze doporučit i u chronicky nemocných s ohledem na charakter choroby, popř. navrhnout individuální nebo skupinovou rehabilitaci (Topinková, Neuwirth, 1996). 3.2.3.2 Rehabilitační a kompenzační pomůcky, ergoterapie U osob s poruchou soběstačnosti lze využít speciálních rehabilitačních resp. kompenzačních pomůcek k náhradě ztracených funkcí a usnadnit tak jedinci provádění některých základních všedních činností (viz tabulka 7). Pomůcky usnadňující chůzi jsou nejčastěji využívané v období stáří. Umožňují jedinci zlepšit rovnováhu, zajistit oporu při stoji a chůzi a tím zabezpečit pohyb. Mezi tyto pomůcky se řadí hole a berle, vícebodové opěrné hole a kozičky, různé typy chodítek a invalidních vozíků s příslušenstvím. Mezi pomůcky, které usnadňují osobní hygienu a používání WC patří WC madla upevněná na stěně nebo postavená z obou stran WC mísy. Speciálním nástavným prkénkem lze upravit výšku sedátka. Pro nemocné neschopné se dopravit na WC slouží pokojové WC. Koupelnu lze vybavit madly, vanu protiskluzovou podložkou. U obtížně mobilních nemocných se doporučuje koupání za použití vanové stoličky nebo sprchování na plastové židli. Osvědčená je závěsná síťka na mýdlo a kartáč s dlouhou rukojetí. Pro nemocné, kteří mají obtíže při oblékání, najedení a vaření doporučujeme zapínač knoflíků, podavač, navlékač punčoch ap. Vhodné je používání co nejjednoduššího oblečení a obuvi (široké rukávy, suché zipy). Starším nemocným s deformitami rukou, třesem, spasticitou či parézou horní končetiny pomáhají při jídle upravené příbory, k dispozici jsou i ohřívací talíře a talíře se zvýšenými okraji a přísavným dnem. Vybavení kuchyně, umístění skříněk s potřebami ve vhodné výšce a židle s nastavitelnou výškou sedátka usnadňují a zvyšují bezpečnost při vaření. Při senzorických poruchách jsou velmi důležité i pomůcky umožňující komunikaci (brýle, lupa, naslouchadlo, při jehož indikaci však musíme zvážit schopnosti nemocného jej obsluhovat). U všech těchto pomůcek je třeba zajistit zácvik v jejich používání ergoterapeutkou, která s nemocným nacvičuje všechny sebeobslužné činnosti. V poslední době se zejména ve větších městech rozšířilo používání „alarm“ systémů, které v případě potřeby umožní nemocnému přivolat pomoc (Topinková, Neuwirth, 1996). 29
Tabulka 7. Vhodné kompenzační a rehabilitační pomůcky pro všední činnosti Aktivita Najezení
Pomůcky upravené příbory a talíře (rukojeť, vysoký okraj, přísavná spodní plocha, termotalíř)
Mytí
sklopné zrcadlo, pákové směsné vodovodní baterie, kartáč
/koupání
s dlouhým držadlem, vanová stolička, protiskluzná vanová podložka, madla
Oblékání
zapínač knoflíků, podavač, navlékač punčoch, zouvák s dlouhou rukojetí, suché zipy
WC
zvýšené sedátko, madla, vestavný opěrný systém (vertikální a horizontální)
Chůze
ortopedická obuv, hole, berle, chodítka, peroneální páska, závěs na horní končetiny, invalidní vozík s doplňky, ortézy dolních končetin
Vaření
krájecí prkénko, kráječ, elektrický otvírač konzerv
Komunikace
brýle, naslouchadla, komunikační tabule pro afatiky
(Topinková, Neuwirth, 1995, str. 43) 3.2.3.3 Kompenzace závislosti poskytnutím formálních služeb a sociálních dávek •
Zdravotní služby Geriatrická ambulance je ambulancí geriatrického oddělení nemocnice a slouží
pro konziliární služby u pacientů hospitalizovaných i ambulantních. Cílem geriatrické ambulance je diagnostika a léčba specifických syndromů vázaných na věk, komplexní přístup k léčbě patologických forem stárnutí a stáří, hodnocení funkčního stavu seniorů, prevence zanedbávání a týrání seniorů a dispenzarizace rizikových geriatrických pacientů, zvláště polymorbidních (Jarošová, 2006). Geriatrické oddělení je akutním specializovaným oddělením nemocnice pro péči o seniory s akutním zhoršením zdravotního stavu a soběstačnosti. Základní metodou práce na geriatrickém oddělení je rehabilitativní přístup multidisciplinárního týmu, šetrná a přiměřená diagnostika a terapie s ohledem na kvalitu života a stav soběstačnosti, specifický geriatrický režim. Cílem je zlepšení zdravotního stavu
30
a soběstačnosti seniora, stanovení diagnózy včetně funkčního ohodnocení, návrh další optimální péče a snížení potřeby dlouhodobé ústavní péče (Jarošová, 2006). Zařízení následné péče. Lůžka následné péče jsou určena pro nemocné ve stabilizovaném stavu se stanovenou diagnózou, po odeznění akutní fáze onemocnění, kteří vyžadují časově delší léčebně rehabilitační program (Jarošová, 2006). Geriatrické denní centrum. Poskytuje péči geriatrickým pacientům v denním centru. Denní nebo noční pobyt v zařízení trvá 6 – 12 hodin, péče se může pravidelně opakovat (Jarošová, 2006). Domácí péče (home care). Domácí péčí se rozumí ošetřovatelská péče prováděná kvalifikovanou sestrou v domácím prostředí (Jarošová, 2006). Služby domácí péče jsou hrazené zdravotní pojišťovnou a je možné je získat na doporučení praktického lékaře. Služby zahrnují především ošetřovatelské úkony jako aplikace injekcí, převazy, odběry biologického materiálu, reedukace, pohybové léčby aj. (Staňková, 2005).
•
Sociální služby Sociální služby poskytují seniorům služby pobytové, ambulantní nebo terénní
a zahrnují sociální poradenství a služby sociální péče. Pobytové sociální služby. Ústavní sociální péče je seniorům poskytována v domovech důchodců, domovech-penzionech pro důchodce, domovech pro seniory a týdenních stacionářích. Domovy důchodců jsou nejrozšířenější formou ústavní péče
a
jsou
určeny
starým
občanům
vyžadujícím
celodenní
komplexní
pečovatelskou, lékařskou a ošetřovatelskou péči. Domovy-penziony pro důchodce jsou určeny starým nebo invalidním občanům, kteří nevyžadují celodenní komplexní péči a jsou schopni vést poměrně samostatný život. Obyvatelům jsou za úhradu poskytovány některé základní služby. Domovy pro seniory poskytují pomoc starým mobilním lidem, kteří nemohou dočasně nebo trvale žít sami ve vlastní domácnosti. Zařízení jim umožňuje pobyt a využití ošetřovatelských a pečovatelských služeb, maximálně však jeden rok (Jarošová, 2006). Ambulantní sociální služby. Osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení se poskytují ambulantní služby v centrech denních služeb nebo denních stacionářích. Denní stacionáře jsou zařízení pečovatelské služby určené pro denní pobyt seniorů, kteří 31
vyžadují denní péči a jsou osamělí nebo o ně pečuje osoba výdělečně činná, chodící do zaměstnání (Jarošová, 2006). Mezi ambulantní sociální služby se dále řadí sociálně aktivizační služby pro seniory, které obsahují sociálně terapeutické činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (Zákon č. 108/2006 Sb.). Terénní sociální služby. Tyto služby slouží k saturaci specifických potřeb seniorů a k podpoře rodin, které o seniora pečují. Mezi terénní sociální služby patří osobní asistence, respitní (odlehčovací) a tísňová péče, pečovatelská služba, tlumočnické, průvodcovské a předčitatelské služby. Osobní asistence poskytuje pomoc nesoběstačným seniorům k zajištění nezávislého života ve vlastní domácnosti. Účelem je umožnit klientovi žít co nejdéle ve vlastním domácím prostředí. Cílem respitní péče je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek (Jarošová, 2006). Tísňová péče je služba, kterou se poskytuje nepřetržitá elektronická a distanční hlasová komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností (Zákon č. 108/2006 Sb.). Pečovatelská služba je určena starým občanům a poskytuje jim péči v jejich domácím prostředí. Služba je placená a zahrnuje sociální ošetřovatelství, péči o domácnost, stravování a asistenční služby (Jarošová, 2006). Tlumočnické, předčitatelské a průvodcovské služby jsou poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace (Zákon č. 108/2006 Sb.). Komunitní sociální služby zahrnují podporu chráněného a samostatného bydlení, domy s pečovatelskou službou, sociální poradenství pro seniory a jejich rodiny,
kluby důchodců, služby
domácí
péče,
osobní asistence, zajištění
hygienických služeb, půjčování pomůcek do domácnosti pomáhajících při denních sebeobslužných činnostech, praní prádla, fyzioterapii, pedikúru a další (Jarošová, 2006). Sociální rehabilitace. „Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem, výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou 32
pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb“ (Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách). •
Sociální dávky V souvislosti s problematikou soběstačnosti je poskytován příspěvek na péči. Příspěvek na péči je poskytován osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby
za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje stálou pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Rozsah péče je stanoven stupněm závislosti, přičemž nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. O přiznání příspěvku rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I - lehká závislost, II - středně těžká závislost, III - těžká závislost a IV - úplná závislost (viz příloha č. 5) (Zákon č. 108/2006 Sb.).
3.2.4 Dysaptibilita Dysaptibilita se často objevuje následkem chronických chorob v období stáří. Při hodnocení soběstačnosti je nutné si uvědomit hlavní charakteristiky dysaptibility mezi které patří: 1. Hierarchie v poklesu funkčních schopností Nejprve dochází ke ztrátě schopnosti vykonávat nejkomplexnější funkce, které umožňují nezávislý život v rámci komunity, tzn. instrumentální všední činnosti (IADL). Následkem těžšího postižení dále dochází k postupné ztrátě schopnosti sebeobsluhy a jedinec nezvládá provádět ani bazální všední činnosti (ADL). Zpravidla se nejdříve ztrácí schopnost samostatné chůze. Následně dochází k neschopnosti v oblasti koupání, oblékání, používání toalety a jednoduchých přesunů. Nejdéle bývá zachována schopnost samostatného najedení a napití. 2. Narůstání závislosti s věkem Pro staré lidi je charakteristická snížená adaptační schopnost, involuční změny a polymorbidita. Tyto charakteristiky zamezují starému člověku kompenzovat poruchu funkce, a proto častěji potřebuje pomoc druhé osoby. Zvyšuje se i potřeba umístění v ústavní péči. Obvykle se objevují defekty různých funkcí zároveň, které se navíc vzájemně sdružují – poruchy smyslové s poruchami pohyblivosti, poruchy mobility a kontinence aj.
33
3. Vyšší výskyt (až o jednu čtvrtinu) a rychlejší narůstání dysaptibility u žen 4. Významný vliv sociálních faktorů na stupeň závislosti Nemocnost a nesoběstačnost ve stáří je více než v jiných obdobích života ovlivňována sociálními faktory. Mezi nejvýraznější, „nemedicínské“ rizikové faktory závislosti patří jednočlenné domácnosti, bezdětnost, nevyhovující bydlení, nízký důchod, úmrtí partnera, umístění v ústavu, nedostupnost či neznalost sociálních a komunitních služeb (Topinková, Neuwirth, 1996). Podle dostupných údajů z jiných vyspělých zemí s podobnou demografickou strukturou je asi 12-15% populace považováno za dysaptibilní, tzn. že má omezenou schopnost vykonávat aktivity přiměřené věku. Z tohoto počtu jsou dvě třetiny vyššího věku. Prevalence dysaptibility výrazněji stoupá s věkem a ve věku nad 65 let má asi 25-35% osob omezenou soběstačnost. Ztrátou schopnosti bazálních ADL, tedy těžším postižením je postiženo 10-15% starší populace, asi 5% vyžaduje dlouhodobou péči v ústavu. V České republice tomu odpovídají následující přibližné počty. 420 000 osob vyššího věku je nesoběstačných,a z toho 150 000 těžce závislých v základní sebeobsluze. Vzhledem k nedostatečnému počtu lůžek pro dlouhodobou péči o nesoběstačné osoby vyššího věku (pouze 5% populace nad 65 let) a dosud stále nedostatečnému spektru služeb poskytovaných formálním sektorem je podle odhadů 80% veškeré potřebné péče poskytováno rodinou, sousedy a přáteli (Topinková, Neuwirth, 1996). „Význam hodnocení soběstačnosti a dysaptibility Pro pacienta -
zhodnocení vlivu choroby na funkční schopnosti pacienta
-
zpřesnění diagnózy tzv. funkční diagnóza
-
možnost cílené intervence na konkrétní poruchu funkce a stanovení reálných terapeutických, rehabilitačních a ošetřovatelských cílů, monitorování stavu nemocného a zhodnocení efektu léčby
-
zlepšení spolupráce a motivace pacienta i ošetřujícího týmu
-
objektivní posouzení potřeby péče
Pro plánování péče na celospolečenské úrovni -
stanovení celkové prevalence dysaptibility a závislosti v populaci i jednotlivých typů a skupin postižení 34
-
sledování vývojových trendů v populaci
-
plánování potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče a služeb jako nezbytné podmínky pro efektivní využití společenských zdrojů
-
monitorování výsledků (outcomes) – hodnocení efektu intervence a kvality péče“ (Topinková, Neuwirth, 1996, str. 35).
3.2.5 Soběstačnost jako potřeba člověka Starost o naplňování vlastních potřeb je jednou ze základních charakteristik člověka. Nemoc nevyjadřuje jen pouhou poruchu fyziologických funkcí. Ne-moc je třeba chápat také jako narušení schopnosti (moci) postarat se o své vlastní potřeby (Šimek, 2006). Soběstačnost je základní psychosociální potřebou člověka. Potřeba vyjadřuje určitý nedostatek, tj. narušení psychofyziologické rovnováhy, který je žádoucí odstranit. Je pro vývoj člověka a jeho život nepostradatelná a představuje významný motivační faktor. Z terminologického hlediska je v pojmu potřeba kladen důraz na propojení vnitřního světa s vnějším, neboť každá potřeba je projevem nedostatku něčeho, co se vztahuje k něčemu v okolním prostředí. Lidské potřeby jsou určovány tradicí a kulturou a lidé navzájem jsou si ve svých potřebách podobní. Potřeby jedince se v průběhu života neustále mění, a to jak z hlediska kvality, tak i z hlediska kvantity, zejména v závislosti na jeho vývoji. Tímto se potřeby výrazně liší od instinktů a pudů, které jsou biologicky dané a neovlivnitelné působením vnějšího prostředí (Trachtová, 2001). Soběstačnost patří zvláště u nemocného člověka a
starých
lidí
k nejvyšším
hodnotám.
Při
nedostatečné
saturaci
potřeby
soběstačnosti, dotyčná osoba strádá nejen fyzicky, ale i psychicky. Mohou se objevit psychické změny osobnosti jako je psychická labilita, plačtivost, odmítání pomoci a spolupráce, popř. výskyt depresivních stavů, které mohou skončit až fatálně. Někteří odborníci přirovnávají důsledky ztráty soběstačnosti k psychické krizi, kterou člověk utrpí při ztrátě blízké osoby (Mlýnková, 2009). Kriteria soběstačnosti při uspokojování potřeb jsou uvedena v příloze č. 6. Hierarchie potřeb, kterou vytvořil americký psycholog Abraham H. Maslow (1908 – 1970) vychází z teorie motivace a vznikla v roce 1943 (viz obrázek 2). Tato teorie tvrdí, že lidské chování je motivováno dvěma základními skupinami potřeb, které tvoří hierarchickou strukturu. První skupinu tvoří potřeby odstranění nějakého nedostatku a druhou skupinu potřeb tvoří potřeby dosažení něčeho. Vzhledem
35
k tomu, že jedinec je integrovaný celek, je každá potřeba vždy výrazem stavu celého jedince (Trachtová, 2001). Maslowovu hierarchii potřeb tvoří: 1. Potřeby
fyziologické
(biologické),
které
představují
základní
potřeby
organizmu. Deficit v těchto potřebách má za následek narušení homeostázy a ovlivnění celkového chování a jednání člověka s cílem odstranit vzniklý nedostatek. 2. Potřeby jistoty a bezpečí, které vyjadřují touhu vyvarovat se nebezpečí a ohrožení. Do středu zájmu vstupují tyto potřeby v situacích ztráty pocitu životní jistoty. 3. Potřeby sounáležitosti a lásky (afiliační), které vyjadřují sociální stav jedince. Tyto potřeby se stávají aktuálními v situacích osamocení a opuštění. 4. Potřeby uznání a sebeúcty, které vyjadřují přání výkonu, důvěry v okolní svět, touhu po respektu druhých lidí a které vystupují do popředí s cílem získat zpět ztracené sociální hodnoty. 5. Potřeby seberealizace a sebeaktualizace, které projevují tendence člověka realizovat své záměry a schopnosti (Trachtová, 2001).
Obrázek 2. Maslowova hierarchie potřeb (www) Maslow řadí k vyšším potřebám tzv. metapotřeby, nebo také potřeby růstu, které vyjasňují různé specifické tendence seberealizující se osoby. Patří sem potřeby kognitivní a estetické. Uspokojování těchto metapotřeb posiluje podle Maslowa vývoj k pravé lidskosti, k vyššímu štěstí a radosti. Maslow dále zjistil, že lidé, kteří uspokojují své základní potřeby, jsou šťastnější, zdravější a výkonnější, než jedinci s neuspokojenými potřebami (Trachtová, 2001).
36
Na základě uspokojování potřeb klasifikují Pichaud a Thareauová pět stupňů soběstačnosti: 1. Člověk může uspokojovat své potřeby sám, bez pomoci pomáhajícího. 2. Člověk nemůže sám uspokojovat své fyziologické potřeby – jedná za něj pomáhající, avšak hierarchicky vyšší potřeby jedinec zvládá sám. 3. Člověk může jen zčásti uspokojovat své fyziologické potřeby – pomáhající pomáhá v denních činnostech. 4. Člověk uspokojuje své fyziologické potřeby sám, ale potřebuje být podněcován a veden pomáhajícím. 5. Člověk neuspokojuje sám své potřeby a ani není schopen se samostatně rozhodnout o svých potřebách – pomáhající musí zajišťovat tělesné potřeby člověka a zároveň za něj rozhodovat (Pichaud, Thareauová, 1998).
Obrázek 3. Dům životních potřeb (Chloubová, 2004)
37
3.2.5.1 Potřeby člověka ve stáří U starších lidí nabývají některé z potřeb člověka zcela výjimečného významu. Staňková k těmto potřebám řadí: - potřeba být nezávislý na svém okolí: schopnost zůstat co nejdéle zcela soběstačným, zvládat bez pomoci denní samoobslužné činnosti a ostatní činnosti, které umožňují žít samostatně a plnohodnotně -
potřeba autonomie: schopnost samostatného rozhodování o svém osudu
a způsobu života, akceptace autonomie jedince ze strany nejbližšího okolí i profesionálů -
potřeba sebepojetí: vyjadřuje touhu po spokojenosti s vlastním vzhledem,
chováním a jednáním -
potřeba tělesného komfortu: zahrnuje pocit fyzického pohodlí a absenci
nepříjemných prožitků a příznaků onemocnění, zejména bolesti -
potřeba seberealizace: zahrnuje pocit smyslu života a schopnost se všestranně
zapojit do různých aktivit, které vedou k pocitu psychické pohody -
potřeba lásky: znamená existenci citového vztahu, zachování své dosavadní
pozice v rodinném kruhu a projevy náklonnosti a podpory blízkého okolí (Staňková, 2005). V období stáří dochází ke změně v hodnotové orientaci potřeb. Senior potřebuje neustálé potvrzování především potřeb lásky a sounáležitosti a z toho důvodu se více fixuje na rodinu. Na základě svých průzkumů poukazuje Chloubová na skutečnost, že u starých lidí je primární uspokojovat základní potřeby jako je příjem potravy, vyprazdňování, spánek a odpočinek. Senioři se dožadují tepla a pohody, ale výrazně je oslabeno uvědomování si potřeby hydratace. Chloubová v „domu životních potřeb“ (viz obrázek 3) ilustruje změnu potřeb ve stáří a zdůrazňuje úlohu ošetřovatelství při jejich naplňování. Senioři se celkově cítí více ohroženi (např. onemocněním, ovdověním), postupně se smiřují s určitou mírou závislosti na jiných lidech – do popředí vstupuje potřeba podpory a bezpečí. Tyto potřeby mohou být saturovány funkční rodinou případně pečovatelkou nebo jiným člověkem, který je ve významné roli v životě starého člověka (Jarošová, 2006).
38
3.2.6 Soběstačnost jako ošetřovatelský problém V diagnózách NANDA je problém v oblasti soběstačnosti zahrnut pod název Porucha soběstačnosti (sebepéče) v oblasti hygieny, výživy, vyprazdňování, oblékání a týká se člověka se sníženou nebo žádnou schopností provádět aktivity v jednotlivých oblastech péče o sebe sama. Porucha soběstačnosti a sebepéče (identické diagnózy jsou syndrom deficitní péče o sebe sama, popř. syndrom nesoběstačnosti) je definována jako snížená schopnost vykonávat čtyři základní životní aktivity, způsobená porušenou motorickou nebo kognitivní funkcí (Trachtová, 2001). V diagnostice NANDA International je problematika soběstačnosti zahrnuta do čtvrté domény (skupiny lidských potřeb) s názvem aktivita-odpočinek, třídy sebepéče. Třída sebepéče slouží ošetřovatelským diagnózám, které jsou standardním pojmenováním
ošetřovatelských
o
nebo
vlastní
tělo
tělesnou
problémů funkci.
v potřebě
Systém
člověka
NANDA-International
pečovat nabízí
k diagnostickému zvažování k roku 2005 tyto standardizované názvy aktuálních ošetřovatelských problémů: •
deficit sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku – 00109
•
deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108
•
deficit sebepéče při jídle – 00102
•
deficit sebepéče při vyprazdňování – 00110 (Marečková, 2006).
3.2.6.1 Deficit sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku – 00109 Definice: „Deficit sebepéče při oblékání a úpravě je standardizovaný název ošetřovatelského problému člověka se zhoršenou schopností se obléknout nebo dokončit oblékání a se zhoršenou schopností se upravit“ (Marečková, 2006 str. 120). Určující znaky: •
•
zhoršená schopnost: -
svléknout nebo obléknout části oblečení
-
zapínat nebo rozepínat oděv
-
opatřit si či obměnit část šatníku
neschopnost: -
obléknout si horní nebo dolní část těla
-
vybrat si vhodné oblečení (situace, událost, počasí ...)
39
-
používat pomůcky k oblékání
-
uzavřít nebo otevřít zip
-
svléknout se
-
obléknout si ponožky
-
udržet úpravu na uspokojivé úrovni
-
uchopit oblečení
-
nazout si boty.
Související faktory: •
snížená popř. nedostatečná motivace
•
bolest
•
silná úzkost
•
percepční či kognitivní poruchy
•
vyčerpanost nebo únavnost
•
neuromuskulární poškození
•
muskuloskeletové poškození
•
nepohodlí (dyskomfort)
•
bariéry prostředí (Marečková, 2006).
3.2.6.2 Deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108 Definice: „Deficit sebepéče při koupání a hygieně je standardizovaný název ošetřovatelského problému člověka se zhoršenou schopností se samostatně okoupat a vykonávat nebo dokončovat denní hygienu“ (Marečková, 2006, str. 121). Určující znaky: •
neschopnost: -
umýt si části těla nebo celé tělo
-
zajistit si a udržet zdroje vody
-
nastavení a udržování vhodné teploty nebo proudu vody ke koupání
-
zaopatřit si potřeby ke koupání
-
osušit se
-
přemístit se do koupelny nebo z ní.
Související faktory: •
snížená popř. nedostatečná motivace
•
bolest
40
•
silná úzkost
•
neschopnost vnímat své tělo nebo části těla
•
percepční či kognitivní poruchy
•
vyčerpanost nebo únavnost
•
neuromuskulární poškození
•
muskuloskeletové poškození
•
nepohodlí (dyskomfort)
•
bariéry prostředí (Marečková, 2006).
3.2.6.3 Deficit sebepéče při jídle – 00102 Definice: „Deficit sebepéče při jídle je standardizovaný název ošetřovatelského problému člověka se zhoršenou schopností se najíst nebo dojíst celou porci“ (Marečková, 2006, str. 122). Určující znaky: •
neschopnost: -
polykat jednotlivá sousta
-
připravit si jídlo
-
manipulovat s nádobím a uchopit jej
-
žvýkat sousta
-
používat asistenční pomůcky ke stravování
-
vložit potraviny do nádob nebo na nádobí
-
otevřít nádoby či obaly
-
bezpečně přijímat stravu
-
přenést potravu například z talíře do úst
-
dojíst porci (svačiny, oběda)
-
stravovat se společensky přijatelným způsobem
-
zvednout hrníček nebo sklenici
-
jíst přiměřenou stravu.
Související faktory: •
snížená popř. nedostatečná motivace
•
bolest
•
silná úzkost
•
percepční či kognitivní poruchy
41
•
vyčerpanost, únavnost
•
neuromuskulární poškození
•
muskuloskeletové poškození
•
nepohodlí (dyskomfort)
•
bariéry prostředí (Marečková, 2006).
3.2.6.4 Deficit sebepéče při vyprazdňování – 00110 Definice:
„Deficit
sebepéče
při
vyprazdňování
je
standardizovaný
název
ošetřovatelského problému člověka se zhoršenou schopností provést a dokončit vyprazdňování“ (Marečková, 2006, str. 123). Určující znaky: •
neschopnost: -
přemístit se na toaletu (pojízdný klozet)
-
posadit se na toaletu (pojízdný klozet) nebo následně vstát
-
zacházet vhodně s oblečením při vyprazdňování
-
spláchnout toaletu (pojízdný klozet).
Související faktory: •
snížená popř. nedostatečná motivace
•
bolest
•
silná úzkost
•
zhoršená pohyblivost
•
zhoršená schopnost se přemístit
•
percepční či kognitivní poruchy
•
vyčerpanost, únavnost
•
neuromuskulární poškození
•
muskuloskeletální poškození
•
bariéry prostředí (Marečková, 2006).
42
4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika výběrového souboru Výběrový soubor byl sestaven podle následujících kritérií: 1. obyvatelé sociálního zařízení – konkrétně domova pro seniory 2. věk respondentů 60 let a výše 3. respondenti pohlaví mužského i ženského 4. respondenti se sníženou soběstačností dle ADL 95 bodů a méně
4.2 Organizace výzkumného šetření Předběžná verze dotazníku byla předložena vedoucí diplomové práce ke konzultaci a následně pěti pacientům interního oddělení pro ověření správnosti a zejména srozumitelnosti jednotlivých položek. Prostřednictvím tohoto předvýzkumu jsem některé položky upravila a upřesnila a zejména došla ke zjištění, že u respondentů se sníženou soběstačností je zapotřebí má přítomnost v průběhu celého vyplňování dotazníků a úzká spolupráce s personálem vybraného sociálního zařízení. To bylo velmi podstatné pro realizaci výzkumného šetření v praxi vzhledem k potřebě získání úplných a validních informací a delšímu časovému úseku pro sběr dat. Dalším krokem bylo oslovení vybraného sociálního zařízení formou dopisu, ve kterém jsem žádala o svolení k realizaci výzkumu. Žádost je součástí příloh - příloha č. 7 diplomové práce. Sběr dat probíhal v Domově pro seniory Trutnov od 8. – 31. ledna 2010. Jednotlivé dotazníky jsem vyplňovala společně s respondenty a v úzké spolupráci se členy zdravotnického týmu a sociálními pracovníky. Díky těmto okolnostem jsem měla zajištěnou 100 % návratnost dotazníků. Celkem bylo osloveno 115 respondentů, z čehož mělo 104 respondentů sníženou soběstačnost v některé z položek Barthelova testu základních všedních činností (95 bodů a méně) a 11 respondentů dosáhlo 100 bodů, tzn. plnou soběstačnost. Pro zodpovězení položek dotazníku č. 9 – 13 byla podmínkou snížená soběstačnost, z toho důvodu je u těchto položek dotazníku uveden celkový počet respondentů 104 (místo 115 respondentů).
43
4.3 Charakteristika výzkumného zaměření Výzkumné šetření realizované prostřednictvím dotazníků bylo zaměřené na získání dat v těchto oblastech: Ke zjištění identifikačních údajů a zmapování sociální situace seniora – dílčí úkoly 1 a 2 (pohlaví, věk, rodinný stav, děti a jejich počet, nejbližší člověk, nejvyšší dosažené vzdělání) byly využity položky 1, 2, 3, 4, 5, 6. Oblast sociálních služeb (důvod pro příchod do domova pro seniory, čekací doba, znalost a využitelnost sociálních služeb), která se vztahuje k dílčímu úkolu 3, 4 a 5 zjišťovaly položky dotazníku 14, 15, 16, 17. Soběstačnost seniora (příčina snížení soběstačnosti, vliv snížené soběstačnosti na běžný život, subjektivní posouzení soběstačnosti) jako další oblast dat, byla zjišťována pomocí položek 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a směřovala k dílčím úkolům 6, 7 a 8. K dílčímu úkolu 9, který byl zaměřen na objektivní posouzení úrovně soběstačnosti
v jednotlivých
denních
aktivitách
byly
využity
položky
standardizovaného testu – Barthelův test základních všedních činností. K hlavnímu cíli práce se vztahují položky dotazníku 10, 11, 12, 13 a standardizovaný test ADL.
4.4 Metodika výzkumného šetření K získání dat pro účely diplomové práce byla použita dotazníková metoda. Chráska definuje dotazník jako soustavu připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které respondent odpovídá písemně. (Chráska, 1989). Dotazník použitý pro účely této diplomové práce tvoří jednak soustava vlastnoručně předem připravených a formulovaných otázek a jednak převzatý standardizovaný test bez další úpravy. Dotazník je součástí příloh - příloha č. 8 diplomové práce. Dotazník je rozdělen do pěti částí. První až čtvrtá část obsahuje celkem 17 položek, pátá část – již zmíněný standardizovaný test obsahuje celkem 10 položek. Úvodní dopis, kterým oslovuji respondenty a žádám je o spolupráci tvoří první část dotazníku. Zároveň je v této části uveden pokyn pro vyplnění dotazníku. Druhá část obsahuje položky identifikačního charakteru. Třetí část dotazníku je nejrozsáhlejší a je složena z položek hodnotících vlastní úroveň, příčiny a důsledky snížené 44
soběstačnosti. Ve čtvrté části jsou uvedeny položky mapující sociální služby a jejich využitelnost. Pátou část práce tvoří standardizovaný test – Barthelův test základních všedních činností, který umožní objektivně posoudit soběstačnost respondentů. Pro tvorbu dotazníku byly použity následující položky (Chráska, 1989): Položky uzavřené (strukturované) – respondent zvolí pouze jednu možnost z určitého počtu předem připravených odpovědí. Např. položka číslo 11. 11. Která činnost Vám dělá největší problémy? osobní hygiena stoj, chůze oblékání vyprazdňování koupání příjem tekutin, stravy Položky polouzavřené – respondent zvolí jednu či více možností z určitého počtu předem připravených odpovědí nebo zvolí možnost jiné a doplní odpověď, která není v nabídce možností uvedena a nejlépe charakterizuje jeho odpověď. Např. položka číslo 12. 12. Jak snížená soběstačnost ovlivnila Váš běžný život? (zaškrtněte jednu či více odpovědí) změna bydlení změna psychického stavu ztráta sociálních kontaktů strádání v duchovní oblasti ztráta autonomie omezení kulturního života omezení zájmové činnosti jiné .................................. Položky otevřené (nestrukturované) – respondent nevybírá z předem připravených možností, svou odpověď musí uvést (napsat) sám. Např. položka číslo 4. 4. Máte děti? ano
Kolik? ...........
ne
45
4.5 Zpracování výsledků výzkumného šetření Data získaná dotazníkovým šetřením byla v počítači zpracována v tabulkovém editoru do tabulky četností tzv. čárkovací metodou. Tím byla získána hodnota absolutní četnosti. Následně byly získané výsledky převedeny do jednotlivých tabulek četností a doplněny o výpočty relativních četností. Relativní četnost fi je podíl četnosti absolutní ni a četnosti celkové n. Relativní četnost vyjadřuje, jak velká část z celkového počtu hodnot připadá na danou dílčí hodnotu. Je možno ji vyjádřit v procentech tak, že se vypočítaná hodnota fi vynásobí 100. Relativní četnost byla vypočítána pomocí následující vzorce: fi = ni / n Pro tvorbu jednotlivých tabulek a grafů byl použit tabulkový editor Microsoft Excel XP. Výsledky dotazníkového šetření jsou zpracovány v kapitole 5.
46
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE 5.1 Položky identifikační Položka č. 1 – Jakého jste pohlaví? Tabulka č. 8 Pohlaví respondentů Pohlaví žena muž Celkem
ni
fi 81 34 115
fi - procenta 70,40% 29,60% 100,00%
0,704 0,296 1
Graf č. 1 Pohlaví respondentů Jakého jste pohlaví?
30% žena muž 70%
Komentář: Z celkem 115 oslovených respondentů bylo 81 respondentů (tj. 70%) pohlaví ženského a 34 respondentů (tj. 30%) pohlaví mužského. Položka č. 2 – Kolik je Vám let? Tabulka č. 9 Věk respondentů Věk 60-74 let 75-89 let 90 let a výše Celkem
ni
fi 21 84 10 115
0,183 0,73 0,087 1
fi - procenta 18,30% 73,00% 8,70% 100,00%
47
Graf č. 2 Věk respondentů Kolik je Vám let?
9%
18% 60-74 let 75-89 let 90 let a výše
73%
Komentář:
Pro
přehlednost
byl
kalendářní
věk
respondentů
zařazen
do
patnáctiletých period podle členění lidského života, dle expertů Světové zdravotnické organizace. Největší zastoupení měly osoby ve věku 75-89 let, celkem 84 osob (tj. 73%) období senescence. 21 respondentů (tj. 18%) tvořily osoby vyššího věku, raného stáří 60-74 let. 10 respondentů (tj. 9%) bylo dlouhověkých, starších 90 let. Položka č. 3 – Jaký je Váš rodinný stav? Tabulka č. 10 Rodinný stav respondentů Rodinný stav ovdovělý/á rozvedený/á ženatý/vdaná svobodný/á Celkem
ni
fi 74 20 19 2 115
0,644 0,174 0,165 0,017 1
fi - procenta 64,40% 17,40% 16,50% 1,70% 100,00%
Graf č. 3 Rodinný stav respondentů Jaký je Váš rodinný stav?
17%
17%
2% ovdovělý/á rozvedený/á 64%
ženatý/vdaná svobodný/á
48
Komentář: Více než polovinu celkového počtu respondentů tvořily ovdovělé ženy a ovdovělí muži, celkem 74 osob (tj. 64%). Přibližně stejný počet respondentů zastupovaly skupiny osob ve stavu manželském a ve stavu rozvedeném. 20 respondentů rozvedených (tj. 17%) a 19 osob ženatých/vdaných (tj. 17%). 2 respondenti (tj. 2%) byli svobodní. Položka č. 4 – Máte děti? Kolik? Tabulka č. 11 Děti Děti ano ne Celkem
ni
fi 107 8 115
0,931 0,069 1
fi - procenta 93,10% 6,90% 100,00%
0,505 0,364 0,103 0,019 0,009 1
fi - procenta 50,50% 36,40% 10,30% 1,90% 0,90% 100,00%
Tabulka č. 12 Počet dětí Počet dětí 1 dítě 2 děti 3 děti 4 děti 5 dětí Celkem
ni
fi 54 39 11 2 1 107
Graf č. 4 Děti Máte děti?
7%
ano ne
93%
49
Graf č. 5 Počet dětí Kolik máte dětí?
10%
2%1% 1 dítě 2 děti 3 děti 4 děti
51% 36%
5 dětí
Komentář: Z celkového počtu 115 respondentů mělo 107 respondentů (tj. 93%) jedno či více dětí. 8 respondentů (tj. 7%) bylo bezdětných. 54 respondentů (tj. 51%) mělo jedno dítě a 53 respondentů (tj. 49%) tvořilo skupinu osob s 2 či více dětmi. Položka č. 5 – Kdo je Vaším nejbližším člověkem? Tabulka č. 13 Nejbližší člověk Nejbližší člověk děti manžel/ka spolubydlící sourozenci kamarád/ka vnoučata neteř/synovec snacha Celkem
ni
fi 60 18 13 9 6 5 2 2 115
0,522 0,157 0,113 0,078 0,052 0,044 0,017 0,017 1
fi - procenta 52,20% 15,70% 11,30% 7,80% 5,20% 4,40% 1,70% 1,70% 100,00%
50
Graf č. 6 Nejbližší člověk Kdo je Vaším nejbližším člověkem?
děti 8%
2%2% 5% 4%
manžel/ka spolubydlící 52%
11% 16%
sourozenci kamarád/ka vnoučata neteř/synovec snacha
Komentář: 60 respondentů (tj. 52%) uvedlo jako svého nejbližšího člověka dceru nebo syna, tzn. více než polovina oslovených respondentů. Z 19 osob žijících v manželském svazku uvedlo 18 respondentů (tj. 16%) svého druha/družku jako svého nejbližšího člověka. Pro 13 respondentů (tj. 11%) je nejbližším člověkem jejich spolubydlící v sociálním zařízení, domově pro seniory. 24 osob (tj. 21%) považuje za nejbližšího člověka někoho ze sourozenců, vnoučat, přátel, neteří, synovců či snach. Položka č. 6 – Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Tabulka č. 14 Nejvyšší dosažené vzdělání Dosažené vzdělání základní vyučen/á střední s maturitou vyšší odborné vysokoškolské Celkem
ni
fi 11 59 37 0 8 115
0,096 0,513 0,322 0 0,069 1
fi - procenta 9,60% 51,30% 32,20% 0% 6,90% 100,00%
51
Graf č. 7 Nejvyšší dosažené vzdělání Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
0% 7%
10%
základní vyučen/á
32%
střední s maturitou vyšší odborné
51%
vysokoškolské
Komentář: Nejčastější odpověď na tuto položku dotazníku tvořila odpověď vyučen/á. Celkem 59 respondentů (tj. 51%) bylo vyučených. Středoškolského vzdělání s maturitou dosáhlo 37 respondentů (tj. 32%) a 11 respondentů (tj. 10%) mělo základní
vzdělání.
Vysokoškolský
titul
získalo
z celkem
115
respondentů,
8 respondentů (tj. 7%). Vyšší odborné vzdělání neměl žádný z oslovených respondentů.
5.2 Položky hodnotící soběstačnost seniora Položka č. 7 Jste schopen/a starat se o sebe sám/a? Tabulka č. 15 Schopnost sebepéče – subjektivní hledisko Schopnost sebepéče ano, vždy ano, občas ne, nikdy Celkem
ni
fi 41 36 38 115
0,357 0,313 0,33 1
fi - procenta 35,70% 31,30% 33,00% 100,00%
52
Graf č. 8 Schopnost sebepéče – subjektivní hledisko Jste schopen/a starat se o sebe sám/a?
33%
36%
ano, vždy ano, občas ne, nikdy
31%
Komentář: Tato položka dotazníku byla zaměřena na zjištění, jak sami senioři hodnotí svou vlastní soběstačnost. Všechny tři nabízené možnosti odpovědí zvolil přibližně stejný počet respondentů. Nejvíce respondentů, 41 (tj. 36%) udává, že jsou vždy schopni se o sebe samostatně postarat. 36 respondentů (tj. 33%) se domnívá, že jsou občas neschopni se o sebe postarat samostatně. 38 respondentů (tj. 31%) má pocit, že se o sebe nedokáže nikdy samostatně postarat. Položka č. 8 – Zvládáte bez problémů všechny činnosti péče o sebe sama? Tabulka č. 16 Činnosti sebepéče Činnosti sebepéče ano, zvládám zvládám částečně ne, nezvládám Celkem
ni
fi 42 29 44 115
0,365 0,252 0,383 1
fi - procenta 36,50% 25,20% 38,30% 100,00%
Graf č. 9 Činnosti sebepéče Zvládáte bez problémů všechny činnosti péče o sebe sama?
37%
38%
ano, zvládám zvládám částečně ne, nezvládám
25%
53
Komentář: Tato položka dotazníku byla zaměřena na zjištění, jak sami senioři hodnotí zvládání činností péče o svou vlastní osobu. 44 respondentů (tj. 38%) si myslí, že některé činnosti sebepéče nezvládá. 42 respondentů (tj. 37%) se domnívá, že bez problémů zvládá všechny činnosti péče o sebe sama. 29 respondentů (tj. 25%) udává, že zvládá některé činnosti sebepéče pouze částečně. Diskuse: Položky dotazníku č. 7 a č. 8 byly zaměřené na vlastní zhodnocení úrovně soběstačnosti seniorů. Objektivní zhodnocení soběstačnosti proběhlo formou Barthelova testu (ADL), výsledky zobrazuje tabulka č. 36 viz dále. Z výsledků výzkumného šetření je patrný značný rozdíl mezi subjektivním vnímáním vlastní soběstačnosti seniorů a objektivním měřením zjišťujícím závislost seniorů na určité formě pomoci. Na základě provedení testu ADL bylo zjištěno, že pouze 11 seniorů (tj. 10%)
z celkem 115 oslovených seniorů je zcela nezávislých, tzn. soběstačných.
Ovšem za zcela soběstačné se na základě subjektivního hlediska považuje daleko více oslovených seniorů. 41 seniorů uvádí, že jsou schopni se vždy o sebe samostatně postarat a 42 seniorů uvádí, že zvládají bez problémů všechny činnosti sebepéče. Heřmanová, Zvoníčková (2006) ve svém článku uvádí, že staří lidé mají velký strach ze ztráty nezávislosti a samostatnosti a také, že senioři řadí soběstačnost v každodenních činnostech k vysoce ceněným hodnotám. Domnívám se, že rozdíl mezi výsledky je způsoben tím, že lehce závislí senioři si ztrátu samostatnosti nechtějí připustit. Podobných výsledků bylo dosaženo u seniorů vysoce závislých na pomoci jiných osob. Z celkem 115 oslovených seniorů bylo 36 seniorů vysoce nebo středně závislých na pomoci jiných osob a subjektivně se za nesoběstačné považuje 38 seniorů v položce dotazníku č. 7 a 44 seniorů v položce dotazníku č. 8. Položka č. 9 - Co způsobilo Vaši sníženou schopnost se o sebe postarat? Tabulka č. 17 Příčina snížené soběstačnosti Příčina ↓ soběstačnosti zdravotní stav věk psychický stav sociální záležitosti Celkem
ni 72 16 8 8 104
fi 0,692 0,154 0,077 0,077 1
fi - procenta 69,20% 15,40% 7,70% 7,70% 100,00%
54
Graf č. 10 Příčina snížené soběstačnosti Co způsobilo Vaši sníženou schopnost se o sebe postarat?
8%
8% zdravotní stav
15%
věk psychický stav 69%
sociální záležitosti
Komentář: Z celkového počtu 115 respondentů odpovídalo na položku č. 9 104 respondentů, tzn. respondentů se sníženou soběstačností dle ADL 95 bodů a méně. Ze 104 respondentů uvádí 72 respondentů (tj. 69%) jako příčinu snížené soběstačnosti zdravotní stav. 16 respondentů (tj. 15%) se domnívá, že snížení soběstačnosti u nich způsobil vysoký věk. Sociální záležitosti a psychický stav byl příčinou snížení soběstačnosti u stejného počtu respondentů, 8 (tj. 8%). Diskuse: Topinková a Neuwirth (1996) ve svém článku uvádí významný vliv sociálních faktorů na zdraví a soběstačnost v období stáří. Mezi sociální faktory ovlivňující schopnost sebepéče seniora řadí jednočlennou domácnost, bezdětnost, sociální izolaci, nevyhovující bydlení, nízký důchod, úmrtí partnera, neznalost nebo nedostupnost sociálních služeb aj. Sociální záležitosti označilo za příčinu snížené soběstačnosti pouze 8% respondentů. Vliv sociálních faktorů se projevil zejména jako důvod pro příchod seniorů do sociálního zařízení (viz tabulka č. 22). Topinková a Neuwirth dále zmiňují narůstání závislosti s věkem a to jak z hlediska celkové prevalence, tak i z hlediska závažnosti postižení. Jako důvody uvádí sníženou adaptační schopnost, involuční změny a polymorbiditu, díky níž mají staří lidé omezenou schopnost kompenzovat vzniklou poruchu funkce. Věk považuje 15% oslovených respondentů za hlavní příčinu snížené schopnosti se o sebe postarat.
55
Položka č. 10 – Co je hlavní příčinou omezení Vaší schopnosti o sebe samostatně pečovat? Tabulka č. 18 Příčina snížené soběstačnosti – konkrétně Příčina ↓ soběstačnosti konkrétně kloubní, kostní, svalové onem. neurologické onem. včetně CMP psychické onem. včetně stařecké demence kardiovaskulární onem. sociální záležitosti snížená svalová síla, výkonnost senzorická porucha respirační onem. Celkem
ni 29 21
fi 0,279 0,202
fi - procenta 27,90% 20,20%
20 8 8 7 6 5 104
0,192 0,077 0,077 0,067 0,058 0,048 1
19,20% 7,70% 7,70% 6,70% 5,80% 4,80% 100,00%
Graf č. 11 Příčina snížené soběstačnosti – konkrétně Co je hlavní příčinou omezení Vaší schopnosti o sebe samostatně pečovat?
7%
6%
5%
27%
8%
kloubní, kostní, svalové onem. neurologické onem. včetně CMP psychické onem. včetně stařecké demence kardiovaskulární onem. sociální záležitosti
8% 19%
20%
snížená svalová síla, výkonnost senzorická porucha respirační onem.
Komentář: Na položku č. 10 odpovídalo z celkového počtu 115 respondentů, 104 respondentů se sníženou soběstačností dle ADL 95 bodů a méně. Kloubní, kostní, svalové onemocnění jako příčinu snížené soběstačnosti uvedlo 29 respondentů (tj. 27%), 21 respondentů (tj. 20%) uvedlo neurologické onemocnění (včetně cévní mozkové příhody) a pro 20 respondentů (tj. 19%) bylo příčinou psychické onemocnění (včetně stařecké demence). Kardiovaskulární onemocnění a sociální 56
záležitosti označil stejný počet respondentů, 8 (tj. 8%). Pro 7 respondentů (tj. 7%) byla hlavní příčinou snížené soběstačnosti snížená svalová síla, výkonnost. Senzorická porucha omezuje v denních činnostech 6 respondentů (tj. 6%) a respirační onemocnění 5 respondentů (tj. 5%). Diskuse: Topinková a Neuwirth (1996) uvádějí jako nejčastější příčinu snížené soběstačnosti či nesoběstačnosti onemocnění kloubní, kostní a svalová. Na dalších místech zmiňují onemocnění kardiovaskulární a onemocnění neurologická včetně cerebrovaskulárních příhod. Snížení soběstačnosti je podle Topinkové a Neuwirtha dále způsobeno úrazy, senzorickými poruchami a psychiatrickými onemocněními. Zdůrazňují
také
významnou
odlišnost
výše
jmenovaných
chorob
v jejich
invalidizujícím potenciálu. Zpravidla má na snížení schopnosti sebepéče větší vliv cévní mozková příhoda než respirační onemocnění. Položka dotazníku č. 10 nabízela respondentům možnost vybrat invalidizující onemocnění z nabídky odpovědí nebo možnost volné odpovědi. Nabídka příčin snížené soběstačnosti nezahrnovala úrazy, ale následky případných úrazů. To znamená, že například úraz s následnou zlomeninou krčku stehenní kosti by byl zařazen mezi kloubní, kostní a svalová onemocnění. Výsledky provedeného výzkumného šetření do jisté místy korelují s příčinami nesoběstačnosti uváděnými Topinkovou a Neuwirthem. Senioři uvedli jako nejčastější příčinu snížené soběstačnosti právě kloubní, kostní nebo svalové onemocnění. Druhou nejčastější příčinou byla neurologická onemocnění včetně cévních mozkových příhod a třetí nejčastější příčinou byla psychická onemocnění mezi něž jsem zahrnula i seniory trpící stařeckou demencí. Rozdíl byl patrný u kardiovaskulárního onemocnění. To bylo příčinou snížené soběstačnosti dle výsledků výzkumného šetření jen u 8% oslovených respondentů. Na základě výsledků výzkumu bylo vyhodnoceno onemocnění, které v oblasti soběstačnosti oslovené respondenty nejvíce invalidizuje. Tímto onemocněním byla právě cévní mozková příhoda. Jedinci postižení cévní mozkovou příhodou tvořili největší podíl respondentů vysoce a středně závislých na pomoci jiných osob (dle testu ADL).
57
Položka č. 11 – Která činnost Vám dělá největší problémy? Tabulka č. 19 Činnost, která dělá největší problémy Činnost - potíže stoj, chůze koupání osobní hygiena vyprazdňování oblékání příjem tekutin, stravy Celkem
ni
fi 49 17 16 12 6 4 104
fi - procenta 47,10% 16,30% 15,40% 11,50% 5,90% 3,80% 100,00%
0,471 0,163 0,154 0,115 0,059 0,038 1
Graf č. 12 Činnost, která dělá největší problémy Která činnost Vám dělá největší problémy?
12%
6%
4% 47%
15% 16%
stoj, chůze koupání osobní hygiena vyprazdňování oblékání příjem tekutin, stravy
Komentář: Z celkem 104 oslovených respondentů, tzn. respondentů se sníženou soběstačností (dle ADL 95 bodů a méně) jich 49 (tj. 47%) uvedlo stoj, chůzi jako činnost, která jim dělá největší problémy. Koupání činí potíže 17 respondentům (tj. 16%) a osobní hygiena 16 respondentům (tj. 15%). 12 respondentů (tj. 12%) zmínilo jako hlavní problém potíže s vyprazdňováním. Pro 6 respondentů (tj. 6%) je nejobtížnější činností oblékání a pro 4 respondenty (tj. 4%) je to příjem tekutin a stravy. Diskuse: Na základě výsledků výzkumného šetření (viz tabulka č. 19 a graf č. 12) je patrné, že respondentům činí největší problémy stoj a chůze. Téměř 50% respondentů označilo tuto možnost. Jako další nejvíce problematické oblasti sebepéče zvolili respondenti koupání a činnosti osobní hygieny. Najedení a napití je obtížnou činností pouze pro 4 respondenty. Stejnou posloupnost ztráty schopností ADL popsali ve svém článku Topinková a Neuwirth (1996). Ti uvádí nejprve ztrátu schopnosti chůze (neschopnost chůze), pak koupání a nakonec i najezení.
58
Položka č. 12 – Jak snížená soběstačnost ovlivnila Váš běžný život? Tabulka č. 20 Vliv snížené soběstačnosti na běžný život Vliv ↓ soběstačnosti změna bydlení ztráta autonomie ztráta sociálních kontaktů omezení zájmové činnosti změna psychického stavu omezení kulturního života strádání v duchovní oblasti Celkem odpovědí / počet respondentů
ni
fi 85 20 15
0,582 0,136 0,103
fi - procenta 58,20% 13,60% 10,30%
11
0,075
8%
8
0,055
5,50%
7
0,049
4,90%
0
0
0,00%
146 / 104
1
100,00%
Graf č. 13 Vliv snížené soběstačnosti na běžný život Jak snížená soběstačnost ovlivnila Váš běžný život? změna bydlení ztráta autonomie 11
8
7 0
15
20
85
ztráta sociálních kontaktů omezení zájmové činnosti změna psychického stavu omezení kulturního života strádání v duchovní oblasti
Komentář: U této položky dotazníku bylo možné uvést více odpovědí. Důvodem bylo získat co nejvíce dopadů snížené soběstačnosti na život a kvalitu života seniorů a dát seniorům možnost vyjádřit veškerá omezení
způsobená změněnou
soběstačností. Pro lepší přehlednost není v grafu u této položky uveden procentuální podíl odpovědí, ale skutečná hodnota, tzn. počet respondentů. Z celkem 104 oslovených respondentů muselo vlivem snížené soběstačnosti 85 respondentů změnit své dosavadní bydlení. Z celkem 104 oslovených respondentů pociťuje 20 respondentů ztrátu autonomie a 15 respondentů ztrátu sociálních kontaktů. U 11 59
respondentů,
z celkem
104
oslovených
respondentů,
způsobila
snížená
soběstačnost omezení zájmové činnosti a u 7 respondentů omezení kulturního života. Z celkem 104 oslovených respondentů uvádí 8 respondentů výraznou změnu psychického stavu vlivem snížené soběstačnosti. Strádání v duchovní oblasti nepociťuje žádný ze 104 oslovených respondentů. Položka č. 13 – Má snížená soběstačnost vliv na Váš psychický stav? (na to jak se cítíte?) Tabulka č. 21 Vliv snížené soběstačnosti na psychický stav Vliv na psych. stav ano ne nevím Celkem
ni
fi 24 74 6 104
0,231 0,712 0,057 1
fi - procenta 23,10% 71,20% 5,70% 100,00%
Graf č. 14 Vliv snížené soběstačnosti na psychický stav Má snížená soběstačnost vliv na Váš psychický stav? (na to, jak se cítíte?)
6%
23% ano ne nevím
71%
Komentář: Položka č. 13 byla rovněž jako předchozí položky č. 9 – č. 12 určena pro seniory se sníženou soběstačností dle ADL 95 bodů a méně. Z toho důvodu na tuto položku odpovídalo 104 respondentů (11 respondentů bylo zcela soběstačných, dle ADL 100 bodů). Více než polovina oslovených respondentů, celkem 74 (tj. 71%) se domnívá,
že
snížená
soběstačnost
nemá
vliv
na
jejich
psychický
stav.
24 respondentů (tj. 23%) uvádí, že snížená schopnost sebepéče ovlivňuje to, jak se cítí, tzn. že má vliv na jejich psychický stav. Někteří z těchto respondentů uváděli pocity méněcennosti a nejistoty, jiní pociťovali úzkost, strach až projevy deprese. 60
6 respondentů (tj. 6%) nedokázalo zhodnotit zda-li snížená soběstačnost ovlivňuje jejich psychický stav popř. odpověď na tuto položku nebylo možné získat z důvodu aktuálního zdravotního nebo psychického stavu seniora.
5.3 Položky hodnotící oblast sociálních služeb Položka č. 14 – Co bylo Vaším hlavním důvodem pro příchod do domova pro seniory? Tabulka č. 22 Důvod pro příchod do domova pro seniory Důvod do DPS zdravotní stav snížená soběstačnost sociální záležitosti věk psychický stav Celkem
ni
fi 36 33 25 17 4 115
0,314 0,287 0,217 0,148 0,034 1
fi - procenta 31,40% 28,70% 21,70% 14,80% 3,40% 100,00%
Graf č. 15 Důvod pro příchod do domova pro seniory Co bylo Vaším hlavním důvodem pro příchod do domova pro seniory?
15%
3% 31%
22% 29%
zdravotní stav snížená soběstačnost sociální záležitosti věk psychický stav
Komentář: Položka dotazníku č. 14 byla zaměřena na zjištění, které důvody byly příčinou pro příchod respondentů do sociálního zařízení, domova pro seniory. Ze 115 oslovených respondentů jich 36 (tj. 31%) považuje za důvod pro příchod do domova pro seniory celkový zdravotní stav. Hlavní důvodem pro změnu dosavadního bydlení byla u 33 respondentů (tj. 29%) snížená soběstačnost. 25 respondentů (tj. 22%)
61
přišlo do domova pro seniory zejména z důvodu sociálních záležitostí. Věk, jako důvod pro příchod do sociálního zařízení zmínilo 17 respondentů (tj. 15%) a psychický stav byl důvodem pro 4 respondenty (tj. 3%). Položka č. 15 – Jak dlouho jste čekal/a na umístění do domova pro seniory? Tabulka č. 23 Čekací doba Čekací doba vůbec 1-4 měsíce 5-8 měsíců 9-12 měsíců déle než 1 rok Celkem
ni
fi 21 67 27 0 0 115
0,183 0,582 0,235 0 0 1
fi - procenta 18,30% 58,20% 23,50% 0,00% 0,00% 100,00%
Graf č. 16 Čekací doba Jak dlouho jste čekal/a na umístění do domova pro seniory?
23%
0%
18%
vůbec 1-4 měsíce 5-8 měsíců 9-12 měsíců
59%
déle než 1 rok
Komentář: Další položkou dotazníku byla čekací doba na umístění do sociálního zařízení domova pro seniory. 21 respondentů (tj. 18%) nečekalo vůbec (tzn. méně než jeden měsíc) na umístění do sociálního zařízení. Týkalo se to respondentů, kteří vlivem nejčastěji zdravotního stavu nemohli být ze zdravotnického zařízení propuštěni do domácího ošetřování a jejich stav nevyžadoval další následnou lékařskou či rehabilitační péči. Čekací dobu v rozmezí jednoho až čtyř kalendářních měsíců uvedlo nejvíce z oslovených respondentů, celkem 67 (tj. 59%). 27 respondentů čekalo na umístění do sociálního zařízení déle než pět a méně než devět kalendářních měsíců. Jednalo se především o seniory, kteří chtěli přijít do
62
domova pro seniory z důvodu sociálních záležitostí. Déle než 9 měsíců nemusel na umístění do domova pro seniory čekat žádný z oslovených respondentů. Položka č. 16 – Jaké znáte sociální služby (vyjma domovů pro seniory), které můžete jako senior využívat? Tabulka č. 24 Znalost sociálních služeb Znalost sociálních služeb pečovatelská služba domovy důchodců domácí péče kluby důchodců stacionáře, denní centra osobní asistence respitní péče tlumočnické a předčitatelské služby nelze zjistit nezná Celkem odpovědí / počet respondentů
ni
fi 56 50 33 11 9 5 2
0,282 0,251 0,166 0,055 0,045 0,025 0,01
fi - procenta 28,20% 25,10% 16,60% 5,50% 4,50% 2,50% 1,00%
0 20 13
0 0,101 0,065
0,00% 10,10% 6,50%
199/115
1
100%
Graf č. 17 Znalost sociálních služeb Jaké znáte sociální služby (vyjma domovů pro seniory), které můžete jako senior využívat? pečovatelská služba domovy důchodců domácí péče
9
520
20
kluby důchodců
13
56
stacionáře, denní centra osobní asistence
11
respitní péče 33
50
tlumočnické a předčitatelské služby nelze zjistit nezná
63
Komentář: U této položky dotazníku bylo možné uvést více odpovědí, aby se dala co nejlépe zmapovat znalost jednotlivých sociálních služeb v seniorské populaci. Pro lepší přehlednost není v grafu u této položky uveden procentuální podíl odpovědí, ale skutečná hodnota, tzn. počet respondentů. Jako nejznámější sociální služby mezi seniory byly vyhodnoceny pečovatelská služba a domovy důchodců. Pečovatelskou službu znalo z celkem 115 oslovených respondentů 56 seniorů a domovy důchodců celkem 50 seniorů. Dobrá informovanost seniorů je i o službě domácí ošetřovatelské péče, tu znalo nebo využilo 33 seniorů ze 115 oslovených seniorů. Kluby důchodců jako sociální službu pro seniory uvedlo 11 respondentů a 9 respondentů uvedlo stacionáře nebo denní centra. Služba osobní asistence, respitní péče, tlumočnické a předčitatelské služby nejsou mezi oslovenými seniory příliš či vůbec rozšířeny. Z celkem
115 respondentů nezná 13 respondentů kromě domova pro seniory
žádnou sociální službu, kterou by mohli jako senioři využívat. U 20 respondentů nebylo možné na tuto položku dotazníku odpovědět. Příčinou byl aktuální zdravotní nebo psychický stav. Položka č. 17 – Využil/a jste někdy těchto (jiných) služeb? Tabulka č. 25 Využití sociálních služeb Využití sociálních služeb ano ne nelze zjistit Celkem
ni
fi 55 40 20 115
0,478 0,348 0,174 1
fi - procenta 47,80% 34,80% 17,40% 100,00%
Graf č. 18 Využití sociálních služeb Využil/a jste někdy těchto (jiných) služeb?
17% 48%
ano ne nelze zjistit
35%
64
Komentář: 55 respondentů (tj. 48%) někdy v minulosti využilo některé z uvedených sociálních služeb. 40 respondentů (tj. 35%) udává, že nikdy nevyužilo žádné jiné sociální služby pro seniory než domova pro seniory. U 20 respondentů (tj. 17%) nebylo v důsledku aktuálního zdravotního nebo psychického stavu možné odpověď na tuto položku zjistit.
5.4 Položky Barthelova testu – ADL Položka č. 1 – najedení, napití Tabulka č. 26 ADL – najedení, napití Najedení, napití samostatně bez pomoci s pomocí neprovede Celkem
ni
fi 85 29 1 115
0,739 0,252 0,009 1
fi - procenta 73,90% 25,20% 0,90% 100,00%
Graf č. 19 ADL – najedení, napití ADL - najedení, napití
25%
1% samostatně bez pomoci s pomocí neprovede 74%
Komentář: Schopnost najedení a napití je dle výsledků výzkumného šetření schopností, která je ze všech všedních činností zachována nejdéle a u největšího počtu respondentů. Z celkem 115 respondentů je 85 respondentů (tj. 74%) schopno se samostatně najíst a napít. 29 respondentů (tj. 25%) potřebuje při této činnosti pomoc jiné osoby a 1 respondent (tj. 1%) je v této činnosti plně odkázán na jinou osobu. 65
Položka č. 2 – oblékání Tabulka č. 27 ADL – oblékání Oblékání samostatně bez pomoci s pomocí neprovede Celkem
ni
fi 38 58 19 115
0,33 0,505 0,165 1
fi - procenta 33,00% 50,50% 16,50% 100,00%
Graf č. 20 ADL – oblékání ADL - oblékání
17%
33%
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
50%
Komentář: V oblasti oblékání se hodnotila samostatnost při oblékání jednotlivých částí oděvu, včetně zapnutí knoflíků a obutí (bez zavázání tkaniček). Ze 115 respondentů je 38 respondentů (tj. 33%) v oblasti oblékání zcela samostatných. 58 respondentů (tj. 50%) vyžaduje pomoc jiné osoby a 19 respondentů (tj. 17%) je zapotřebí zcela obléknout jinou osobou. Položka č. 3 – koupání Tabulka č. 28 ADL – koupání Koupání samostatně nebo s pomocí neprovede Celkem
ni
fi 72 43 115
0,626 0,374 1
fi - procenta 62,60% 37,40% 100,00%
66
Graf č. 21 ADL – koupání ADL - koupání
37%
samostatně nebo s pomocí 63%
neprovede
Komentář: Oblast koupání je hodnocena pouze ve dvou úrovních provedení a to buď samostatně či s pomocí a nebo neprovede. Při koupání se v testu ADL nehodnotila schopnost umytí vlasů a zad. 72 respondentů (63%) je při koupání samostatných nebo potřebuje dopomoc při výkonu této činnosti. 43 respondentů (tj. 37%) tuto činnost neprovede ani s dopomocí jiné osoby či jiných osob. Položka č. 4 – osobní hygiena Tabulka č. 29 ADL – osobní hygiena Osobní hygiena samostatně nebo s pomocí neprovede Celkem
ni
fi 100 15 115
0,87 0,13 1
fi - procenta 87% 13,00% 100%
Graf č. 22 ADL – osobní hygiena ADL - osobní hygiena
13% samostatně nebo s pomocí
87%
neprovede
67
Komentář: Osobní hygiena je druhou z položek testu ADL, která se hodnotí pouze ve dvou úrovních provedení (samostatně nebo s pomocí a neprovede). Z celkem 115 respondentů je 100 respondentů (tj. 87%) samostatných nebo potřebuje dopomoc při provádění osobní hygieny. 15 respondentů (tj. 13%) tuto činnost neprovede, tzn. že je v této oblasti zcela závislých na péči jiné osoby. Položka č. 5 – kontinence moči Tabulka č. 30 ADL – kontinence moči Kontinence moči plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní Celkem
ni
fi 38 44 33 115
0,33 0,383 0,287 1
fi - procenta 33,00% 38,30% 28,70% 100,00%
Graf č. 23 ADL – kontinence moči ADL - kontinence moči
29%
33%
plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní
38%
Komentář: V položce testu ADL - kontinence moči se hodnotila schopnost udržení moči a celkové ovládání mikce. 38 respondentů (tj. 33%) je plně kontinentních, 44 respondentů (tj. 38%) je občas inkontinentních a 33 respondentů (tj. 29%) je trvale inkontinentních, tzn. že vůbec neudrží moč.
68
Položka č. 6 – kontinence stolice Tabulka č. 31 ADL – kontinence stolice Kontinence stolice plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní Celkem
ni
fi 77 21 17 115
fi - procenta 67,00% 18,30% 14,70% 100,00%
0,67 0,183 0,147 1
Graf č. 24 ADL – kontinence stolice ADL - kontinence stolice
15% plně kontinentní občas inkontinentní
18%
trvale inkontinentní
67%
Komentář: V oblasti kontinence stolice se hodnotila schopnost ovládat defekaci nebo-li vyprazdňování tlustého střeva. Ze 115 respondentů je více než polovina respondentů, celkem 77 (tj. 67%), v oblasti vyprazdňování stolice plně kontinentních. 21 respondentů (tj. 18%) je občas inkontinentních a 17 respondentů je trvale inkontinentních, tzn. že vůbec neudrží stolici. Položka č. 7 – použití WC Tabulka č. 32 ADL – použití WC Použití WC samostatně bez pomoci s pomocí neprovede Celkem
ni
fi 47 49 19 115
0,409 0,426 0,165 1
fi - procenta 40,90% 42,60% 16,50% 100,00%
69
Graf č. 25 ADL – použití WC ADL - použití WC
17% 41%
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
42%
Komentář: Při použití WC se hodnotila schopnost vykonání potřeby včetně otření a očištění genitálu a spláchnutí toalety. 47 respondentů (tj. 41%) používá WC samostatně bez pomoci, 49 respondentů (tj. 42%) vyžaduje při používání WC dopomoc jiné osoby a 19 respondentů (tj. 17%) tuto činnost neprovede ani s dopomocí. Položka č. 8 – přesun lůžko - židle Tabulka č. 33 ADL – přesun lůžko - židle Přesun lůžko - židle samostatně bez pomoci s malou pomocí vydrží sedět neprovede Celkem
ni
fi 75 19 9 12 115
0,653 0,165 0,078 0,104 1
fi - procenta 65,30% 16,50% 7,80% 10,40% 100,00%
Graf č. 26 ADL – přesun lůžko - židle ADL - přesun lůžko - židle
8% 17%
10%
65%
samostatně bez pomoci s malou pomocí vydrží sedět neprovede
70
Komentář: Z celkem 115 respondentů je 75 respondentů (tj. 65%) schopno se samostatně přesunout z lůžka na židli. 19 respondentů (tj. 17%) zvládne přesun s menší dopomocí jiné osoby a 9 respondentů (tj. 8%) vydrží po pasivním přesunu na židli sedět. 12 respondentů (tj. 10%) tuto činnost nezvládne. Položka č. 9 – chůze po rovině Tabulka č. 34 ADL – chůze po rovině Chůze po rovině samostatně nad 50 m s pomocí 50 m na vozíku 50 m neprovede Celkem
ni
fi 47 35 15 18 115
0,409 0,304 0,13 0,157 1
fi - procenta 40,90% 30,40% 13,00% 15,70% 100,00%
Graf č. 27 ADL – chůze po rovině ADL - chůze po rovině
16% 41%
13%
30%
samostatně nad 50 m s pomocí 50 m na vozíku 50 m neprovede
Komentář: Položka testu ADL č. 9 hodnotí schopnost chůze po rovině. Dle výsledků výzkumného šetření se ztráta schopnosti chůze objevuje dříve než ztráta schopnosti jiných základních všedních činností. Po rovině je schopno samostatného pohybu celkem 47 respondentů (tj. 41%). 35 respondentů (tj. 30%) zvládne s pomocí ujít 50 metrů. 15 respondentů (tj. 13%) se po rovině pohybuje pouze na vozíku a 18 respondentů (tj. 16%) tuto činnost provést nezvládne.
71
Položka č. 10 – chůze po schodech Tabulka č. 35 ADL – chůze po schodech Chůze po schodech samostatně bez pomoci s pomocí neprovede Celkem
ni
fi 37 35 43 115
0,322 0,304 0,374 1
fi - procenta 32,20% 30,40% 37,40% 100,00%
Graf č. 28 ADL – chůze po schodech ADL - chůze po schodech
32%
38%
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
30%
Komentář: Dle výsledků výzkumného šetření je tato schopnost u oslovených respondentů zachována nejméně. Schopnost samostatné chůze po schodech je možná u 37 respondentů (tj. 32%). S pomocí zvládne tuto činnost provést 35 respondentů (tj. 30%) a téměř polovina respondentů, celkem 43 (tj. 38%) není vůbec schopna chůze po schodech. Diskuse: Topinková a Neuwirth (1996) zmiňují ve svém článku určitou posloupnost (hierarchii) v poklesu funkčních schopností. Uvádí ztrátu nejprve nejkomplexnějších funkcí (instrumentálních všedních činností – IADL) a později také postupnou ztrátu schopnosti výkonu bazálních všedních činností – ADL. Podle Topinkové a Neuwirtha dochází nejprve k neschopnosti chůze, pak koupání, oblékání, použití WC, jednoduchých přesunů (např. z lůžka na židli) a nakonec i najezení.
72
5.5 ADL – hodnocení stupně závislosti Tabulka č. 36 Stupeň závislosti Stupeň závislosti vysoce závislý závislost středního stupně lehká závislost nezávislý Celkem
ni
fi 24 13 67 11 115
0,209 0,112 0,583 0,096 1
fi - procenta 20,90% 11,20% 58,30% 9,60% 100,00%
Graf č. 29 Stupeň závislosti ADL - hodnocení stupně závislosti
10%
21%
11% 58%
vysoce závislý závislost středního stupně lehká závislost nezávislý
Komentář: Z celkem 115 respondentů je jen 11 respondentů (tj. 10%) v oblasti ADL nezávislých na pomoci jiných osob, tzn. zcela soběstačných. Více než polovina oslovených respondentů, celkem 67 respondentů (tj. 58%) je v oblasti základních všedních činností lehce závislá na pomoci jiných osob. 13 seniorů (tj. 11%) je v provádění
všedních
činností
středně
závislých
na
pomoci
jiných
osob
a 24 oslovených seniorů (tj. 21%) je vysoce závislých na pomoci jiných osob.
73
ADL – vysoká závislost Tabulka č. 37 Vysoká závislost Bodové skóre (0-40b) 0 bodů 5 bodů 10 bodů 15 bodů 20 bodů 25 bodů 30 bodů 35 bodů 40 bodů Celkem
ni 1 6 2 2 5 0 2 2 4 24
Graf č. 30 Vysoká závislost ADL - vysoká závislost 0 bodů 5 bodů
1
4
6
2
2
0 5
2
2
10 bodů 15 bodů 20 bodů 25 bodů 30 bodů 35 bodů 40 bodů
Komentář: Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že z celkem 115 oslovených respondentů je 24 respondentů v oblasti základních všedních činností vysoce závislých (viz tabulka č. 36). Vysoká závislost je podle testu ADL v rozmezí 0 – 40 bodů. Tabulka č. 37 a graf č. 30 zobrazuje počty vysoce závislých respondentů a počty bodů, kterých dosáhli.
74
ADL – závislost středního stupně Tabulka č. 38 Závislost středního stupně Bodové skóre (45-60b) 45 bodů 50 bodů 55 bodů 60 bodů Celkem
ni 2 1 4 6 13
Graf č. 31 Závislost středního stupně ADL - závislost středního stupně
2 1
6
45 bodů 50 bodů 55 bodů 60 bodů
4
Komentář: Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že z celkem 115 oslovených respondentů je 13 respondentů v oblasti základních všedních činností středně závislých (viz tabulka č. 36). Závislost středního stupně je podle testu ADL v rozmezí 45 – 60 bodů. Tabulka č. 38 a graf č. 31 zobrazuje počty středně závislých respondentů a počty bodů, kterých dosáhli. ADL – lehká závislost Tabulka č. 39 Lehká závislost Bodové skóre (65-95 b) 65 bodů 70 bodů 75 bodů 80 bodů 85 bodů 90 bodů 95 bodů Celkem
ni 6 10 7 12 10 11 11 67 75
Graf č. 32 Lehká závislost ADL - lehká závislost
11
65 bodů
6 10
11 7 10
12
70 bodů 75 bodů 80 bodů 85 bodů 90 bodů 95 bodů
Komentář: z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že z celkem 115 oslovených respondentů je 67 respondentů v oblasti základních všedních činností lehce závislých (viz tabulka č. 36). Lehká závislost je podle testu ADL v rozmezí 65 – 95 bodů. Tabulka č. 39 a graf č. 32 zobrazuje počty lehce závislých respondentů a počty bodů, kterých dosáhli. ADL – nezávislý Tabulka č. 40 Nezávislý Bodové skóre (100b) 100 bodů Celkem
ni 11 11
Komentář: Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že z celkem 115 oslovených respondentů je 11 respondentů v oblasti základních všedních činností nezávislých. Nezávislost je podle testu ADL dána dosažením 100 bodů. Tito nezávislí senioři byli vyřazeni z odpovědí na položky dotazníku č. 9 – 13.
76
ADL – provedení činností Tabulka č. 41 Provedení činností Samostatně nebo s pomocí 114 96 72 100 82 98 96 94 82 72
Činnost najedení, napití oblékání koupání osobní hygiena kontinence moči kontinence stolice použití WC přesun lůžko - židle chůze po rovině chůze po schodech
Neprovede 1 19 43 15 33 17 19 21 33 43
Celkem 115 115 115 115 115 115 115 115 115 115
Graf č. 33 Provedení činností ADL - provedení činností 120
100
80
60
40
Samostatně nebo s pomocí Neprovede
chůze po schodech
chůze po rovině
přesun lůžko - židle
použití WC
kontinence stolice
kontinence moči
osobní hygiena
koupání
0
oblékání
20
najedení, napití
Počet respondentů
Činnosti
77
Komentář: Pomocí ADL – Barthelova testu základních všedních činností bylo otestováno celkem 115 respondentů. V tabulce č. 41 jsou uvedeny počty respondentů, kteří zvládají jednotlivé činnosti péče o sebe sama samostatně nebo s pomocí a počty respondentů, kteří danou činnost nezvládnou, neprovedou. Graf č. 33 přehledně znázorňuje vyjádření závislosti/nezávislosti v jednotlivých všedních činnostech.
78
6 ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce bylo zjistit vliv snížené soběstačnosti na běžný denní život seniorů. Tohoto cíle bylo dosaženo zejména prostřednictvím Barthelova testu základních všedních činností jako jedné z částí provedeného výzkumného šetření. Výběrový soubor respondentů byl tvořen obyvateli sociálního zařízení, konkrétně Domova pro seniory, staršími šedesáti let a se sníženou soběstačností v základních všedních činnostech (dle ADL 95 bodů a méně). Vlastní realizaci výzkumného šetření v praxi předcházel předvýzkum, který přinesl velmi cenné podněty. Na základě provedeného předvýzkumu byla upravena časová dotace na vlastní realizaci výzkumu v sociálním zařízení. Většina respondentů nebyla schopna samostatně zodpovědět jednotlivé položky dotazníku a vyžadovala přítomnost mé osoby v průběhu celého vyplňování dotazníku. Tím jsem měla zajištěnu 100% návratnost dotazníků a navíc bez nutnosti některé dotazníky vlivem nedostatečných nebo chybných údajů z výzkumného šetření vyřadit. Dílčí úkoly práce byly splněny prostřednictvím
položek
vlastního
dotazníku.
Výsledky
výzkumného
šetření
zaznamenávají značný rozdíl mezi subjektivním vnímáním vlastní soběstačnosti seniorů a objektivním zhodnocením pomocí Barthelova testu základních všedních činností. Nejčastější příčinou snížené soběstačnosti u uvedeného souboru respondentů bylo kloubní, kostní nebo svalové onemocnění. Cévní mozková příhoda byla vyhodnocena jako onemocnění, které má největší invalidizující potenciál a jako onemocnění, které má největší vliv na stupeň závislosti. Z výsledků Barthelova testu je patrná určitá posloupnost v poklesu funkčních schopností. Nejprve dochází ke ztrátě schopnosti chůze, poté ke ztrátě schopnosti koupání, osobní hygieny a naopak nejdéle bývá zachována schopnost samostatného najedení a napití. Výsledky výzkumu ukazují na nízkou informovanost seniorů o možnostech využití sociálních služeb a na sníženou soběstačnost jako poměrně častou příčinu pro příchod seniorů do pobytového sociálního zařízení.
79
7 SOUHRN Diplomová práce se zabývá problematikou soběstačnosti u seniorů a dopadem snížené soběstačnosti na každodenní aktivity seniorů. Teoretická část diplomové práce je členěna do dvou hlavních kapitol. První kapitola zahrnuje charakteristiku vývojového období stáří a aspekty stárnutí organismu. Druhá kapitola se zabývá vlastní problematikou soběstačnosti a možnostmi jejího hodnocení. Hodnocení úrovně soběstačnosti pomáhá odhalovat problémy při uspokojování základních potřeb organismu a stanovit potřebnou ošetřovatelskou péči. Běžné denní činnosti jsou oblasti, ve kterých má člověk přirozenou potřebu být nezávislý. Staří lidé mají velký strach ze ztráty nezávislosti, samostatnosti a soběstačnost v každodenních činnostech řadí k vysoce ceněným hodnotám. Hlavním cílem praktické části diplomové práce bylo zjistit vliv snížené soběstačnosti na běžné denní aktivity seniorů. Výzkumné šetření bylo realizováno pomocí dotazníku o 17 položkách a standardizovaného testu základních všedních činností – ADL o 10 položkách. Z výsledků výzkumného projektu je patrný značný rozdíl mezi subjektivním vnímáním vlastní soběstačnosti seniorů a objektivním měřením zjišťujícím závislost seniorů na určité formě pomoci. Kloubní, kostní a svalové onemocnění bylo vyhodnoceno jako nejčastější příčina ztráty soběstačnosti. Největší dopad na oblast soběstačnosti má cévní mozková příhoda. Z výsledků výzkumného šetření dále vyplývá existence určité posloupnosti v poklesu funkčních schopností a vyhodnocení chůze jako nejvíce problematické oblasti všedních činností.
80
SUMMARY The Graduation theses is concerned with autarchy problem and the impact of impaired autarchy to day-to-day activities of seniors. The theoretical part of Graduation theses is structured to two main chapters. The first one includes characteristics of development cycle of old age and aspects of ageing organism. The second one considers self problem of autarchy and possibilities of her evaluation. The evaluation of level of autarchy helps to discover problems with satisfying of basic needs of organism and determine necessary nursing care. The ordinary daily activities are realms where man feels natural need to be independent. The old people feel substantive fear of decrement independence, self-action and autarchy is much accounted of merits in daily activities. The main purpose in practical part of Graduation theses was find out the influence of impaired autarchy to basic activities of seniors. The experimental examination was realized by way of a questionnaire with 17 items and standardized test of basic ordinary actions – ADL about 10 items. From outcome experimental project is apparent considerable difference between chronognosis of self autarchy of seniors and objective observation ascertaining dependence of seniors at certain form of help. Arthral, bone and muscular ailment ´s been evaluated as the most frequent cause of autarchy decrement. Utmost impingement to realm of autarchy has implicate cerebral apoplexy. Outcome experimental examination results from existence certain order in decline of functional ability and evaluation pace as the most problematic realm of all ordinary activities.
81
8 LITERATURA 1. BEKEL, G., HALMO, R. Teorie deficitu sebepéče. 1. vyd. Olomouc: UP, 2004. 60 s. ISBN 80-244-0794-9. 2. Bezpečné klima, pyramida potřeb [online]. Poslední revize 7. ledna 2010
[cit.
10.
ledna
2010].
Dostupné
z:
. 3. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka ČR 2008. 1. vyd. Praha: Scientia, 2008. 795 s. ISBN 978-80-250-1735-7. 4. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2006. 72 s. ISBN 80-7013-363-5. 5. HÁJEK, M. Vybrané teorie motivace k vedení lidí [online]. Poslední revize 26. prosince
2009 [cit. 4. ledna
2010]. Dostupné z:
. 6. HEŘMANOVÁ,
J.,
ZVONÍČKOVÁ
M.
Možnosti
hodnocení
soběstačnosti sestrou. Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, roč. 2, č. 8, s. 295 - 297. 7. HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. 2. vyd. Olomouc: UP, 2008. 117 s. ISBN 80-244-1237-3. 8. HORÁK, F., CHRÁSKA, M. Úvod do metodologie pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 169 s. 9. CHLOUBOVÁ, H. Uspokojování potřeb ve stáří v současném pojetí ošetřovatelské péče. Sestra, 1995, roč. 5, č. 2, s. 18 - 20. 10. CHLOUBOVÁ, H. Vyšší psychosociální potřeby nemocných - vztahové potřeby: Základní potřeby člověka. Osobní rádce zdravotní sestry, 2004a, č. 5, 4/15.2.3, s. 1 - 8. ISSN 1214-0074. 11. JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 2006. 108 s. ISBN 80-7368-110-2. 12. KALVACH, Z. a kolektiv. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4.
82
13. KALVACH, Z. et al. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. 14. KUTNOHORSKÁ , J. Výzkum ve zdravotnictví. 1. vyd. Olomouc: UP, 2008. 123 s. ISBN 978-80-244-1877-3. 15. MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. 16. MIKŠOVÁ,
Z.,
FROŇKOVÁ,
M.,
ZAJÍČKOVÁ,
M.
Kapitoly
z ošetřovatelské péče I. 1. vyd. Valašské Meziříčí: Nalios, 2002. 98 s. 17. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2006. 67 s. ISBN 80-7013-436-4. 18. MLÝNKOVÁ, J. Potřeba soběstačnosti u klientů v ústavní i domácí péči. Sociální péče, 2009, roč. 10, č. 4, s. 20 - 23. 19. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 156 s. ISBN 80-7178-184-3. 20. File: Population pyramid CZE 2007rel.png [online]. Poslední revize 11. listopadu
2008
[cit.
10.
ledna
2010].
Dostupné
z:
. 21. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 86 s. ISBN 80-7169-828-8. 22. STAŇKOVÁ, M. Hodnocení a měřící techniky v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2006. 55 s. ISBN 80-7013-323-6. 23. STAŇKOVÁ, M. Základy ošetřování nemocných. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 145 s. ISBN 80-246-0845-6. 24. SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O. Autonomie ve stáří: strategie jejího zachování. 1. vyd. Ostrava: Albert, 2004. 323 s. ISBN 80-7326-026-3. 25. ŠIMEK, J. Soběstačnost. Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, roč. 2, č. 8, s. 294. 26. TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 1995. 304 s. ISBN 80-7169-099-6. 27. TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J. Ztráta soběstačnosti ve stáří, její hodnocení a možnosti kompenzace. Ami Report, 1996, roč. 4, č. 3, s. 35 - 38. 83
28. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 186 s. ISBN 80-7013-324-8. 29. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. 30. ZAHRADNICKÁ, I. Hodnocení soběstačnosti. Sestra, 2004, roč. 14, č. 2, s. 15 - 17. 31. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách [online]. [cit.4. ledna 2010].
Dostupné
z
:
108_2006.pdf>.
84
9 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Principy a zásady Organizace spojených národů o postavení starších občanů Příloha č. 2 Evropská charta pacientů seniorů Příloha č. 3 Test ošetřovatelské zátěže Příloha č. 4 Testování vývoje soběstačnosti – TVS Příloha č. 5 Příspěvek na péči Příloha č. 6 Kriteria soběstačnosti při uspokojování potřeb Příloha č. 7 Dopis pro sociální zařízení Příloha č. 8 Dotazník pro respondenty
85
Příloha č. 1 Principy a zásady Organizace spojených národů o postavení starších občanů Nezávislost 1. Starší lidé by měli mít přístup k odpovídající stravě, vodě, přístřeší, oblečení a zdravotní péči prostřednictvím finančního příjmu, rodiny a státní podpory a svépomoci. 2. Starší lidé by měli mít příležitost pracovat nebo mít přístup k jiným příležitostem získání příjmu. 3. Starší lidé by měli mít možnost podílet se na rozhodování o tom, kdy a jak rychle proběhne jejich odchod z pracovního místa. 4. Starší lidé by měli mít přístup k vhodným vzdělávacím a výcvikovým programům. 5. Starší lidé by měli mít možnost žít v prostředí, které je bezpečné a přizpůsobené osobním preferencím a měnícím se schopnostem. 6. Starší lidé by měli mít možnost bydlet doma tak dlouho, jak je to jen možné. Společenské zapojení 7. Starší lidé by měli zůstat zapojeni ve společnosti, aktivně se podílet na formulování a realizaci politických záměrů, které přímo ovlivňují jejich žití, a zároveň by se měli dělit o své znalosti a dovednost,i s mladšími generacemi. 8. Starší lidé by měli mít možnost vyhledávat a rozvíjet příležitosti pro komunitní služby a sloužit jako dobrovolníci na místech odpovídajících jejich zájmům a schopnostem. 9. Starší lidé by měli mít možnost vytvářet hnutí a společnosti starých lidí. Péče 10. Starší lidé by měli mít užitek z rodinné a komunitní péče a podpory ve shodě s každým společenským systémem kulturních hodnot. 11. Starší lidé by měli mít přístup ke zdravotní péči, která by jim pomohla udržet si nebo znovu nabýt optimální úroveň tělesné, duševní a citové pohody a zabránila nebo oddálila počátek nemoci. 12. Starší lidé by měli mít přístup k sociálním a právním službám, které by zlepšily úroveň jejich samostatnosti, ochrany a péče. 86
13. Starší lidé by měli mít možnost využít vhodné úrovně ústavní péče, která poskytuje ochranu, rehabilitaci a sociální a mentální stimulaci v lidském a bezpečném prostředí. 14. Starší lidé by měli mít možnost využívat lidských práv a základních svobod, ať bydlí v jakémkoliv obydlí, pečovatelském nebo léčebném zařízení, zahrnujícím plný respekt k jejich důstojnosti, náboženství, potřebám a soukromí a k jejich právu rozhodovat o své péči a kvalitě života. Seberealizace 15. Starší lidé by měli mít možnost sledovat příležitosti k plnému rozvoji svého potenciálu. 16. Starší lidé by měli mít přístup ke vzdělávacím, kulturním, duchovním a rekreačním společenským zdrojům. Důstojnost 17. Starší lidé by měli mít možnost žít v důstojnosti a bezpečí a nebýt vystaveni vykořisťování a fyzickému nebo psychickému týrání. 18. Se starými lidmi by se mělo zacházet slušně, bez ohledu na jejich věk, pohlaví, rasový nebo etnický původ, nezpůsobilost nebo jiné společenské postavení a měli by být hodnoceni bez ohledu na svůj ekonomický přínos. (Haškovcová, 2006, str. 71-72)
87
Příloha č. 2 Evropská charta pacientů seniorů Pokud starší člověk onemocní, je třeba dodržovat zásady, které respektují zvláštnosti vyššího věku. Evropská charta pacientů seniorů navazuje na Evropskou sociální chartu a další významné zdravotnické dokumenty. Evropská charta pacientů seniorů uvádí, jak má probíhat komplexní péči o nemocné seniory. Úvod Se stářím se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění. Může se stát, že dojde k situaci, kdy člověk nebude moci vést plnohodnotný život. Tím nejdůležitějším se stane kvalitní a dostupná zdravotní a sociální péče. Tato výsadní listina se týká starších pacientů. Je všeobecně uznáváno, že některé funkce, například zrak či sluch, se mohou ve stáří zhoršovat. Další známou skutečností je, že starému člověku zpravidla trvá déle, než se zotaví po onemocnění či operacích. V žádném případě ale nelze považovat vyšší věk za příčinu či vysvětlení tělesné nebo duševní nemoci. Také množství služeb, které starý člověk potřebuje, se velmi různí. Někteří senioři nepotřebují žádné služby, někteří křehčí staří pacienti jsou závislí na poskytování trvalé komplexní péče. Úkoly zdravotní a sociální péče o straší občany jsou následující: •
posilovat dobré zdraví a pohodu starého člověka, předcházet nemocem a nesoběstačnosti či je zmírňovat,
•
léčit pacienta v případě onemocnění,
•
pomáhat starším lidem vést plnohodnotný a nezávislý život aktivních a platných členů lidského společenství,
•
zajistit kontinuitu mezi zdravotnickými a sociálními službami s cílem, aby starší občan zůstal co nejdéle ve svém domě a kontinuitě s tím, že hospitalizace či pobyt v instituci mu budou umožněny v případě, kdy se stanou nezbytnými,
•
garantovat,
aby
nedocházelo
k diskriminaci
důvodů
věku,
pohlaví,
náboženského přesvědčení, národnosti občana či místa, kde právě žije.
88
1. Obecné zásady Starší občané mají nárok na zajištění takové zdravotní péče, která je potřebná, a to podle zdravotního stavu a stupně závislosti, nikoliv dle schopnosti si takovou péči zaplatit, prostředí, ze kterého pocházejí či s ohledem na životní styl. Většinu zdravotních problémů by měl řešit tým primární péče. V případě vzniku složitějších či závažnějším problémů je na místě odeslání na příslušné oddělení nemocnice. 2. Komunikace a informace Starší občan může jako pacient očekávat: •
že bude považován zdravotníky za partnera a bude se podílet na všech rozhodováních, která se budou týkat jeho zdraví a péče o ně,
•
že mu všichni členové ošetřujícího týmu budou naslouchat způsobem trpělivým, terapeutickým a vstřícným,
•
že bude moci být zastupován, bude-li si to přát, příbuzným, přítelem či jiným člověkem, který mu bude nápomocen v případě, že bude mít potíže v komunikaci či porozumění tomu, s čím se na něj zdravotníci obracejí,
•
že bude mít pomůcky, které budou ulehčovat komunikaci v případě poškození zraku či sluchu,
•
že bude informován jasně a šetrně o svých zdravotních problémech,
•
že mu bude vydána písemná zpráva o zdravotním stavu a diagnóze, bude-li si tak přát,
•
že bude plně informován o možnostech léčby, včetně jejich možných rizik,
•
že bude informován o svém stavu dříve než jeho příbuzní, pokud tomu nebude bránit nemoc sama,
•
že bude moci nahlížet do svých zdravotních záznamů a bude informován o tom, že všichni ošetřující jsou zákonně vázáni zachovat důvěrnost,
•
že jeho stížnosti budou řádně šetřeny a obdrží rychlou písemnou odpověď,
•
že dostane podrobnou a úplnou informaci o tom, jaké jsou v oblasti dostupné zdravotnické a sociální služby a jaké jsou další možnosti podpory a pomoci,
•
že mu bude dostupná pomoc a vysvětlení v případech, kdy bude potřebovat informace o svém onemocnění pro další rozhodnutí.
89
3. Podpora zdraví Starší občan může očekávat, že bude informován o: •
zdravém způsobu života,
•
zdravé výživě,
•
pohybovém režimu a cvičení, a že bude mít nárok na celkové preventivní lékařské vyšetření ve věku 65 a 75 let, eventuálně častěji dle zdravotního stavu či potřeb.
4. Léky Starší pacienti mají právo očekávat, že jim budou předepisovány léky vhodné k léčení jejich nemoci. Dále je žádoucí: •
aby nápisy na lékovkách byly dostatečně čitelné,
•
aby se lékovky daly bez obtíží otevírat,
•
aby byly léky poskytovány způsobem, který pomůže staršímu pacientovi, či tomu, kdo mu lék podává, lék správně dávkovat a bude minimalizovat omyly a opomenutí.
5. Transport Starší občan může očekávat: •
že mu bude zajištěna přiměřená doprava v případech, že si ji nebude moci zajistit sám, aby se dostal do zdravotnického zařízení,
•
že ve zdravotnických zařízeních budou všechny prostory a směry vyznačeny jasným a srozumitelným způsobem,
•
že budou fungovat dopravní spojení mezi nemocnicemi, které bude co nejjednodušší a nejdostupnější.
6. Zdravotní problémy Je žádoucí, aby nemocnice měly oddělení, která jsou specializována na medicínskou a psychiatrickou problematiku starších pacientů. Tato oddělení mohou mít různé názvy například oddělení medicíny stáří, oddělení geriatrické medicíny atd. Důležitá je týmová spolupráce s pracovníky ostatních oborů včetně rehabilitace a sociální práce.
90
Poruchy paměti Samotné stáří nezpůsobuje zhoršování paměti. Někdy může mít zhoršování paměti léčitelnou příčinu. Jestliže se paměť výrazně zhoršuje : •
je vhodné vyšetření psychiatrem, geriatrem či jiným odborným lékařem, který se věnuje problematice poruch paměti,
•
v těch případech, kdy se jedná o onemocnění progredující a neléčitelné, mohou pacienti i ti, kteří se o ně starají, očekávat, že jim bude poskytnuta podpora a rada, a to takovým způsobem, který bude užitečný a přijatelný jak pro pacienta, tak pro jeho blízké.
Pády a zhoršující se hybnost S přibývajícím věkem narůstá riziko pádu a zvyšuje se pravděpodobnost, že samostatný pohyb bude obtížnější. Pokud tomu tak je, je třeba hledat příčinu, která může být např. v cévním onemocnění či jiné nemoci. Mnoho příčin pádů je léčitelných. Proto v případě zhoršování hybnosti či pádů může starší pacient očekávat: •
vyšetření specializovaným týmem odborníků,
•
že mu budou zapůjčeny kompenzační pomůcky, pokud je bude potřebovat, a bude poučen o jejich správném užívání,
•
že budou učiněna taková opatření, aby mu byla poskytnuta pomoc v nenadálých situacích, např. nouzové volání pomocí čidla k přivolání pomoci, které je umístěno na těle.
Inkontinence Situace, kdy není pacient schopen udržet moč či stolici, nastává v důsledku různých onemocnění. Je třeba využít všechny možnosti léčení, včetně event. chirurgického řešení. V případě inkontinence, ať je z jakékoliv příčiny, může pacient očekávat: •
specializované vyšetření k objasnění příčiny inkontinence a posouzení možnosti léčení,
•
v případech, kdy je tento stav neovlivnitelný, odbornou radu, pomoc a takové pomůcky, které mu pomohou tuto situaci zvládnout.
91
7. Nemoc Starší nemocní mají nárok na neodkladnou lékařskou péči v případě, že ji potřebují. Může jim ji poskytnout buď jejich praktický lékař, pohotovostní služba či jiný lékař. V případě, že zdravotní stav staršího pacienta vyžaduje hospitalizaci, může pacient očekávat: •
že prostředí zdravotnického zařízení i složení týmu budou respektovat potřeby jeho zdravotního stavu,
•
že bude ošetřován zkušeným a zaškoleným týmem znalým komplexní problematiky starších pacientů,
•
že budou správně diagnostikovány a léčeny jeho tělesné i psychické problémy,
•
že multidisciplinární tým v případě potřeby posoudí komplexně zdravotní stav, zdravotní a sociální potřeby staršího pacienta,
•
že všichni profesionálové, kteří se podílejí na péči, budou účelně komunikovat v zájmu hladkého průběhu léčení,
•
že zůstane v nemocnici právě tak dlouho, jak bude vyžadovat jeho zdravotní stav.
8. Zotavení a rehabilitace Starší pacienti potřebují často delší dobu k uzdravení a navrácení jejich původního funkčního stavu. Proto je důležité: •
aby zůstali v péči zdravotnického zařízení do doby, než se budou moci bezpečně vrátit domů nebo než bude nalezeno jiné vyhovující řešení,
•
v případě, že zdravotní stav staršího pacienta neumožňuje úplně nezávislý život během dvou týdnů od komplexního posouzení potřeb, by měl být zajištěn takový soubor zdravotnických a sociálních služeb, který umožní pacentovi návrat domů,
•
aby pacienti-senioři byli léčeni a ošetřováni multidisciplinárním týmem, který bude identifikovat a podporovat reziduální schopnosti a zajistí rehabilitaci k návratu soběstačnosti a rehabilitaci k návratu či zlepšení soběstačnosti a možnosti nezávislého života,
92
•
aby se také rodinní příslušníci a jiní, kteří pacientovi pomáhají, mohli podílet na rehabilitaci.
9. Propuštění z nemocnice Je žádoucí a nutné: •
aby před propuštěním ze zdravotnického zařízení bylo rozhodnuto o optimálním způsobu další péče, která bude odpovídat potřebám staršího pacienta; nemocnice domluví další domácí péči s poskytovateli v místě bydliště, pacient má právo podílet se na tomto rozhodování sám, či prostřednictvím rodinných příslušníků nebo jiných osob, které si sám zvolí,
•
aby při propuštění byl pacient informován a poučen o všech důležitých skutečnostech tak, aby mu bylo známo, jak dále pokračovat v rehabilitaci a rekonvalescenci,
•
umožnit staršímu pacientovi, který potřebuje komplexní zdravotnické a sociální služby a přeje si setrvat doma, domácí péči dle jeho potřeb objektivizovaných komplexním odborným posouzením.
10. Denní centra Nepotřebuje-li starší pacient hospitalizaci, či byl-li právě propuštěn a je-li vhodná denní péče, je zapotřebí: •
aby mu praktický lékař doporučil pobyt v denním centru pro další rehabilitaci,
•
aby se v denním centru o jeho zdravotní stav staral multidisciplinární tým,
•
aby mu byla zajištěna doprava do denního centra, není-li schopen zajistit dopravu sám.
11. Respitní péče Jestliže se o staršího pacienta starají dlouhodobě rodinní příslušníci, profesionálové či jiní pečující, mohou po čase všichni (pacient i ošetřující) cítit potřebu tuto péči a kontakt na chvíli přerušit. Může se také stát, že pečující bude mít zdravotní problémy, které mu přechodně znemožní vykonávat tuto činnost. Proto by měl mít starší pacient a jeho ošetřovatel nárok: •
na pomoc při zhoršení zdravotního stavu, kterou mu zprostředkuje buď praktický lékař, nebo tým domácí péče,
93
•
na dva až tři týdny respitní péče-pobyt v domově důchodců, ošetřovatelském ústavu či nemocnici podle pacientova zdravotního stavu, tento pobyt může být předem domluven tak, aby časově vyhovoval pacientovi i pečujícím.
12. Komunitní a sociální služby Mají-li být služby pro seniory funkční a úplné, je zapotřebí dobré komunikace mezi praktickým lékařem a pracovníky domácí péče i sociálních služeb. V rámci komunitní péče může pacient vyššího věku očekávat, že mu budou v případě potřeby poskytovány tyto služby: •
pobyt v denním centru,
•
domácí péče,
•
noční „hlídání“ a večerní návštěvy,
•
přiměřené pomůcky napomáhající při denních sebeobslužných činnostech,
•
praní prádla,
•
fyzioterapie,
•
hygienické služby,
•
systém monitorující bezpečnost v případech, že pacient žije sám, prostředky pro prevenci úrazů.
Pravidelně je třeba přezkoumávat účelnost těchto služeb a prostředků a přizpůsobovat je aktuálním potřebám pacienta. 13. Změna domova Není-li starý občan již schopen zůstat doma, je třeba mu umožnit pobyt ve vhodné instituci. Než k tomu doje, je třeba provést komplexní multidisciplinární šetření v komunitě a v případě potřeby doporučit další specializované vyšetření či léčení zdravotních problémů a rehabilitaci ve zdravotnickém zařízení. Pacient a jeho rodina musejí být seznámeni s týmem, který pacienta vyšetřuje. V instituci má straší občan právo očekávat: •
že bude vypracován plán péče, který bude pravidelně kontrolován a přizpůsobován jeho potřebám,
•
že bude rozhodovat, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, o svém způsobu života včetně toho, kdy si přeje soukromí a kdy chce být ve společnosti,
94
•
že jeho pohyb mimo instituci nesmí být omezován, stejně tak i jakékoli jiné kontakty včetně pošty, telefonu či návštěv,
•
že péče o něj bude odborně vedena specialistou geriatrem, bude-li jeho stav vyžadovat složitější lékařskou péči a ošetřování.
(Venglářová, 2007, str. 90-96)
95
Příloha č. 3 Test ošetřovatelské zátěže (podle Svanborga, modifikovaný Staňkovou) 1. Pohybová schopnost
2. Osobní hygiena
3. Jídlo
4. Inkontinence moče
5. Inkontinence stolice 6. Návštěva toalety
7. Dekubity 8. Spolupráce s nemocným
s částečnou pomocí
1
s podstatnou pomocí
3
omezený na lůžko, zcela závislý
5
s částečnou pomocí
1
s podstatnou pomocí
3
úplně závislý
5
s částečnou pomocí
1
s podstatnou pomocí
3
úplně závislý (krmení, sonda)
4
občas
3
stále
5
permanentní katétr
2
občas
3
stále
5
s částečnou pomocí
1
s podstatnou pomocí
5
pokojový klozet, podložní mísa
4
malé
1
velké
4
občas obtížná
2
bezvědomí
3
velmi obtížná
5
Celkem
------
Hodnocení: 0 bodů zcela soběstačný, 38 bodů zcela závislý (Staňková, 2006, str. 34)
96
Příloha č. 4 Testování vývoje soběstačnosti - TVS
datum
barva záznamu
Sestra v pravidelných termínech hodnotí soběstačnost nemocného počtem 0 – 5 bodů v jednotlivých kritériích a označí je na stejném tiskopise vždy odlišnou barvou. Jednobarevné spojnice názorně zobrazují nejen současný stav, ale i vývoj soběstačnosti pacienta v čase. Stupnice hodnocení TSV osobní hygiena 0
celková hygienická péče na lůžku provedená sestrou
1
péče sestry o osobní hygienu na lůžku ve spolupráci s nemocným
2
s pomocí sestry osobní péče na lůžku, transport do koupelny a koupel/sprcha
3
s pomocí sestry osobní péče na lůžku a transport, v koupelně téměř samostatný
4
jen malá asistence, nemocný užívá vlastní osobní potřeby podle svých
97
zvyklostí 5
samostatný
pohyblivost 0
upoután na lůžko
1
upoután na lůžko, schopen sám změnit polohu
2
s dopomocí schopen sedět na židli
3
chodí za pomoci 1 nebo 2 osob
4
chodí sám tam, kde se vyzná, jinak podle rady personálu
5
chodí samostatně
spánek a odpočinek 0
různé formy nespavosti
1
občasný neklid
2
klidný po sedativech a hypnoticích
3
klidný bez sedativ, bere hypnotika
4
klidný, spí málo a přerušovaně
5
spí dobře, během dne klidný
0
úplná/částečná parenterální výživa
1
žaludeční sonda
2
nutno krmit
3
jídlo přijímá s velkou pomocí
4
jí sám s malou dopomocí
5
jí zcela samostatně
výživa
vědomí-orientace 0
bezvědomí, sopor
1
trvalá dezorientace v prostoru a čase
2
trvalá porucha orientace s psychotickými a neurotickými příznaky
3
občasná porucha orientace s psychotickými a neurotickými příznaky
4
lehká dezorientace, somnolence
98
5
jasné vědomí, orientován
verbální komunikace 0
nemluví, nerozumí
1
mluví, ale nerozumí
2
nemluví, někdy porozumí
3
mluví málo, rozumí všemu
4
komunikace možná s přestávkami
5
komunikuje bez problémů
oblékání, svlékání 0
zcela závislý
1
s rozsáhlou pomocí další osoby
2
s malou dopomocí
3
na výzvu personálu
4
samostatný s námahou
5
samostatný
vyměšování stolice a moče 0
stálá inkontinence moče a stolice
1
permanentní katétr, inkontinence stolice
2
občasná inkontinence moče (plenkové kalhoty), udrží stolici
3
podložní mísa, pokojový klozet, močová láhev
4
pokojový klozet nebo s dopomocí na záchod
5
nezávislý, plně kontinentní
(Staňková, 2006, str. 39-42)
99
Příloha č. 5 Příspěvek na péči Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 5 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto úkony: a) příprava stravy, b) podávání, porcování stravy, c) přijímání stravy, dodržování pitného režimu, d) mytí těla, e) koupání nebo sprchování, f) péče o ústa, vlasy, nehty, holení, g) výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, h) vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh, i) sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě, j) stání, schopnost vydržet stát, k) přemisťování předmětů denní potřeby, l) chůze po rovině, m) chůze po schodech nahoru a dolů, 100
n) výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení, o) oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, p) orientace v přirozeném prostředí, q) provedení si jednoduchého ošetření, r) dodržování léčebného režimu. Při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto úkony: b) komunikace slovní, písemná, neverbální, c) orientace vůči jiným fyzickým osobám v čase a mimo přirozené prostředí, d) nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, e) obstarávání osobních záležitostí, f) uspořádání času, plánování života, g) zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku, h) obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování), i) vaření, ohřívání jednoduchého jídla, j) mytí nádobí, k) běžný úklid v domácnosti, l) péče o prádlo, m) přepírání drobného prádla, n) péče o lůžko, o) obsluha běžných domácích spotřebičů, p) manipulace s kohouty a vypínači, q) manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří, r) udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady, s) další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc: a) 2 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) 11 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). (Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách)
101
Příloha č. 6 Kriteria soběstačnosti při uspokojování potřeb Pro stanovení kriterií stupnice soběstačnosti bylo využito hodnocení funkční soběstačnosti dle M. Gordonové a testování vývoje soběstačnosti. Zajištění výživy Stupeň
Kriterium
0
člověk je zcela soběstačný, nezávislý v oblasti zajištění své výživy
1
člověk potřebuje minimální pomoc druhé osoby nebo vyžaduje užití pomocných prostředků a pomůcek např. přípravu jídelního stolku, nakrájení masa, namazání rohlíku
2
člověk potřebuje pomoc, radu, dohled, např. přípravu jídla po soustech, dopomoc při dopravě do úst apod.
3
člověk potřebuje velkou pomoc , musí se nakrmit, dle možností spolupracuje
4
člověk je závislý na pomoci druhých, je schopen minimální spolupráce, výživa sondou
5
člověk je absolutně závislý, neprojevuje žádnou aktivní účast, potřebuje úplnou pomoc, výživa je zajišťována úplně nebo částečně parenterálně
Osobní hygiena Stupeň
Kriterium
0
samostatné uspokojování potřeb hygieny
1
člověk potřebuje minimální pomoc druhé osoby, používá vlastní hygienické potřeby dle svých zvyklostí, s využitím pomocných prostředků a pomůcek sám zvládne činnosti při uspokojování potřeby hygieny
2
člověk potřebuje pomoc, je schopen s pomocí druhé osoby provést osobní péči na lůžku a transport do koupelny, v koupelně je téměř samostatný, potřebuje malou dopomoc
3
člověk potřebuje větší pomoc při osobní péči na lůžku nebo při transportu do koupelny včetně pomoci při mytí, kdy spolupracuje
4
člověk je závislý na pomoci druhých, potřebuje stálý dohled při úkonech osobní hygieny, je schopen minimální spolupráce
5
člověk není schopen uspokojit své potřeby hygieny, nevykazuje žádnou aktivní účast, potřebuje úplnou pomoc
102
Oblékání a svlékání Stupeň
Kriterium
0
člověk je v oblékání a svlékání oděvu zcela soběstačný, nezávislý
1
člověk potřebuje minimální pomoc druhé osoby, s využitím pomocných prostředků a pomůcek se sám obleče, minimální pomoc spočívá např. v přípravě oděvů
2
člověk potřebuje pomoc, radu, dohled, např. dopomoc s oblečením postižené končetiny
3
člověk potřebuje velkou pomoc při svlékání a oblékání, je nutná stálá přítomnost druhé osoby, aktivně spolupracuje
4
člověk je závislý na pomoci druhých při svlékání i oblékání je schopen minimální spolupráce
5
člověk je absolutně závislý, neprojevuje žádnou aktivní účast, potřebuje úplnou pomoc
Pohyblivost Stupeň
Kriterium
0
člověk se pohybuje samostatně, je nezávislý na pomoci druhých
1
člověk potřebuje minimální pomoc druhé osoby především tam, kde se nevyzná, bezpečně používá pomocných prostředků a pomůcek, se kterými je schopen samostatného pohybu
2
člověk potřebuje pomoc, radu, dohled druhé osoby při chůzi
3
člověk potřebuje velkou pomoc při přesunu např. 2 osoby a pomůcky, s dopomocí je schopen sedět na židli, spolupracuje, na lůžku je schopen sám změnit polohu
4
člověk je ve svém přesunu závislý na pomoci druhých, je upoután na lůžko, kde je schopen minimální spolupráce při změně polohy
5
člověk je absolutně závislý na druhých v souvislosti se změnou polohy, neprojevuje žádnou aktivní účast, potřebuje úplnou pomoc
(Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2002, str. 97)
103
Příloha č. 7 Dopis pro sociální zařízení
104
Příloha č. 8 Dotazník pro respondenty I. část Vážená paní, vážený pane, dovoluji si Vás tímto dotazníkem oslovit a požádat o spolupráci při tvorbě mé diplomové práce na téma Soběstačnost seniorů. Jmenuji se Pavlína Fuchsová a jsem studentkou magisterského oboru Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy. Výzkumné šetření je nedílnou součástí praktické části diplomové práce a já Vás proto prosím o zodpovězení následujících otázek. Dotazník je anonymní a veškeré získané údaje jsou považovány za důvěrné a budou použity pouze pro účely této práce. Předem děkuji za Vaši ochotu a čas věnovaný tomuto dotazníku. Pavlína Fuchsová Pokud není uvedeno jinak, zaškrtněte vždy jen jednu odpověď, popř. doplňte. II. část 1. Jakého jste pohlaví? žena
muž
2. Kolik je Vám let? 60 – 74 let
75 – 89 let
90 let a výše
3. Jaký je Váš rodinný stav? ženatý/vdaná rozvedený/á
svobodný/á ovdovělý/á
4. Máte děti? ano ne
Kolik?
.......
5. Kdo je Vaším nejbližším člověkem? manžel/ka sourozenci
děti kamarád/ka
vnoučata jiný ....................................
6. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? základní vyšší odborné
vyučen/á vysokoškolské
střední s maturitou
III. část 7. Jste schopen/a starat se o sebe sám/a? ano, vždy
ano, občas
ne, nikdy
8. Zvládáte bez problémů všechny činnosti péče o sebe sama? ano, zvládám
zvládám částečně ne, nezvládám 105
9. Co způsobilo Vaši sníženou schopnost se o sebe postarat? věk zdravotní stav psychický stav sociální záležitosti jiné ....................................................... 10. Co je hlavní příčinou omezení Vaší schopnosti o sebe samostatně pečovat?
onemocnění kloubní, kostní, svalová neurologické onem. včetně CMP senzorická porucha snížená svalová síla, výkonnost kardiovaskulární onemocnění respirační onemocnění psychické onemocnění včetně stařecké demence jiné ...........................................................
11. Která činnost Vám dělá největší problémy? osobní hygiena vyprazdňování
stoj, chůze koupání
oblékání příjem tekutin, stravy
12. Jak snížená soběstačnost ovlivnila Váš běžný život? (zaškrtněte 1 či více odpovědí) změna bydlení ztráta autonomie změna psychického stavu omezení kulturního života ztráta sociálních kontaktů omezení zájmové činnosti strádání v duchovní oblasti jiné .................................. 13. Má snížená soběstačnost vliv na Váš psychický stav? (na to jak se cítíte?) ano
ne
nevím
IV. část 14. Co bylo Vaším hlavním důvodem pro příchod do domova pro seniory? věk zdravotní stav psychický stav sociální záležitosti snížená soběstačnost jiné ...................................................... 15. Jak dlouho jste čekal/a na umístění do domova pro seniory? vůbec 9 - 12 měsíců
1 – 4 měsíce déle než 1 rok
5 – 8 měsíců
16. Jaké znáte sociální služby (vyjma domovů pro seniory), které můžete jako senior využívat? (zaškrtněte 1 či více odpovědí) pečovatelská služba domácí péče stacionáře, denní centra osobní asistence respitní péče kluby důchodců domovy důchodců tlumočnické a průvodcovské služby jiné ......................................... 17. Využil/a jste někdy těchto (jiných) služeb? ano ne
106
V. část Barthelův test základních všedních činností
činnost
provedení činnosti
bodové skóre
1. najedení, napití
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
10 5 0
2. oblékání
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
10 5 0
3. koupání
samostatně nebo s pomocí neprovede
5 0
4. osobní hygiena
samostatně nebo s pomocí neprovede
5 0
5. kontinence moči
plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní
10 5 0
6. kontinence stolice
plně kontinentní občas inkontinentní trvale inkontinentní
10 5 0
7. použití WC
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
10 5 0
8. přesun lůžko – židle
samostatně bez pomoci s malou pomocí vydrží sedět neprovede
15 10 5 0
9. chůze po rovině
samostatně nad 50 m s pomocí 50 m na vozíku 50 m neprovede
15 10 5 0
samostatně bez pomoci s pomocí neprovede
10 5 0
10. chůze po schodech
(Zdroj: Staňková, M. Hodnocení a měřící techniky v ošetřovatelské praxi. Brno: NCONZO, 2006. ISBN 80-7013-323-6, str. 35.)
107
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. Pavlína Fuchsová
Katedra:
Antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
PhDr. et Mgr. Jitka Tomanová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Problematika soběstačnosti a její dopad na každodenní život seniorů.
Název v angličtině:
Problem of self-sufficiency and its impact on everyday life of seniors.
Anotace práce:
Diplomová
práce
se
zabývá
problematikou
soběstačnosti u seniorů a možnostmi jejího hodnocení, procesem stárnutí organismu a vývojovým obdobím stáří.
Cílem diplomové práce je zjistit vliv snížené
soběstačnosti na každodenní aktivity seniorů a zhodnotit úroveň
soběstačnosti
seniora
ze
subjektivního
a
objektivního hlediska. Dílčím úkolem práce je zmapovat sociální situaci seniora a informovanost seniorů o možnostech využití sociálních služeb. Klíčová slova:
sebepéče, soběstačnost, stárnutí, stáří, aktivity denního života, závislost, sociální služby
Anotace v angličtině:
The Graduation theses considers problem of autarchy of seniors and possibilities of her evaluation, process of aging of organism and evolutionary period of old-age. The aim of Graduation theses is find out an influence of impaired autarchy to daily activities of seniors and evaluate norm of senior from subjective and objective standpoint.The partial part of work is map the social situation of senior and foreknowledge of seniors about possibilities of usage social services.
Klíčová slova
self-sufficiency, autarchy, aging, old-age, activities of
v angličtině:
daily living, dependency, social services
108
Přílohy vázané v práci:
1. Principy a zásady Organizace spojených národů o postavení starších občanů 2. Evropská charta pacientů seniorů 3. Test ošetřovatelské zátěže 4. Testování vývoje soběstačnosti – TVS 5. Příspěvek na péči 6. Kriteria soběstačnosti při uspokojování potřeb 7. Dopis pro sociální zařízení 8. Dotazník pro respondenty
Rozsah práce:
85 stran + 22 stran příloh
Jazyk práce:
čeština
109
