Pro koho je festival ur ený. Divadelní festival skautské století je ur ený pro skautské oddíly a roverské kmeny.
Využijte p íležitosti! Divadelní festival vám umož uje seznámit se s konkrétními zápletkami a dilematy skautské historie a prožít vámi vybraný p íb h skrze vaše vlastní divadelní ztvárn ní. P ipravte zajímavý program na sch zku nebo tábor, vyberte si p íb h a ten zdramatizujte!
Jak se zú astnit? 1. Vyberte si jeden z 15-ti p íb h 2. Vámi vybraný p íb h dramaticky ztvárn te a nato te video dlouhé maximáln 15 minut 3. Pošlete ideáln ve formátu „avi“ nejpozd ji do 13. íjna 2013 (vzhledem k velikosti videí p es úschovnu – nap .: www.uschovna.cz, www.ulozto.cz Ze zaslaných divadelních p ísp vk vybereme n kolik nejlepších, jejichž auto i se mohou t šit na spolupráci se známými hereckými osobnostmi a na další pokra ování sout že. Celý divadelní festival vyvrcholí na podzim 23.11. 2013 ve erem na scén n kterého z pražských divadel, kde se postupující utkají v dramatickém souboji o první místo.
O projektu Skautské století
„Objev p íb h, poznej skauting!“ Projekt Skautské století sdružuje n kolik desítek lidí s podobným zájmem. Ve sv t , který je každým dnem rychlejší a p ekotn jší, chceme hledat p íležitosti k ohlédnutí se zp t. Ne z nostalgie a touhy po starých dobrých asech, ani z pot eby utíkat se a t šit se tím minulým. Chceme ukázat skautskou historii jako sou ást naší skautské p ítomnosti. Skautská historie je fascinující bludišt spletitých lidských osud , je labyrintem událostí tragických, dojemných i vtipných. Nebudeme ji oprašovat, stav t na piedestal ani uzamykat do temných archiv . Svoji úctu chceme ze všeho nejvíce dokázat tím, že z ní u iníme živý zdroj inspirace a motivace celého našeho skautského spole enství. www.skautskestoleti.cz
Partne i projektu
Podpo ili nás
Vyberte si jeden z p íb h a p ihlaste se pomocí emailu:
P ÍB HY:
Mojmír BABUŠÍK (1933) Odvážný velitel odbojové skupiny SODAN Mojmír Babušík do odboje zpo átku necht l, ale nakonec se stal vedoucím a hlavním organizátorem SODANu. Nejprve mladí odbojá i posílali výhr žné dopisy komunistickým funkcioná m a lidem, kte í spolupracovali s režimem a udávali obyvatele protikomunisticky lad né. Jedním z lidí, jimž byly dopisy adresovány, byl tajemník místního národního výboru Alois Tesa , který ublížil spoust lidem, ale jak vzpomíná pam tník, na konci života zpytoval sv domí. „Pak mu zem ela manželka a sehnali mu n jakou paní z Valašska. Potom byl už nemocný a ona mu musela íst, co ho za jeho h íchy všechno eká. Probudilo se v n m sv domí.“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/217-mojmir-babusik-1933/
Jan Pfeiffer (1928) „Chcete-li d lat dobrý skauting, není to v t ch odznacích, je to ve vztazích.“ Jak již bylo zmín no, v roce 1970 byl Junák op t zrušen normaliza ní mocí a Kruh p ešel pod Pionýra jako 16. pionýrská skupina. Jan Pfeiffer za al p sobit i v eském ná elnictvu Pionýra. „Byl to takovej klid zbraní a co jsem si cht l d lat, to jsem si mohl d lat.“ Jan vnímal lenství v Pionýru jako nutnost, bez které by dost možná nemohl vést sv j oddíl.„Vždycky jsem íkal: ,Proboha, nenoste lilie a nenoste pásky. To akorát se nabízí k rán , ale chcete-li d lat dobrej skauting, tak to není v t ch odznacích, to je v t ch vztazích a vzájemnejch kontaktech.‘“ v tomto rozhodnutí, vstoupit do ná elnictva Pionýra, na n j m lo dost možná vliv u ení Pavla K ivského, který proti násilnému odporu stav l mírnou komunikaci s nep ítelem a snahu ho chytrými tahy vést dobrým sm rem. http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/152-jan-pfeiffer-1928/
Karel PLOCEK „P jdeme rozbít výlohu, nebo zmlátit funkcioná e. To není odboj. Odbojová innost musí být d kladn p ipravená, aby se dosáhlo co nejmenších ztrát ve vlastních adách a co nejv tších úder na stran nep ítele.“ „Byl jsem ur ený pro eskortu na Pankrác,“ vypráví Karel Plocek. „Ná elník v d l, že mám tu špi ku a stál p ede mnou.“ M l však dv špi ky, jednu oby ejnou, na všední používání. Jak si balil v ci, vypadla mu i ta oby ejná. Vy ezávaná ležela p ed nimi. Velitel Brabec ji hned spat il:„‚Jedna špi ka povolená, druhá se zabavuje.‘Hnal se po vy ezávané.“ Karel Plocek ji shodil na zem a rozšlápl.„N mec stál a koukal se na m s takovým blaženým úsm vem, že ji nedostal Brabec.“ Velitel nap áhl ruku k rán . Rána však nedopadla. Karel Plocek byl rychlejší a sekl po jeho ruce parašutistickým úderem. V tom roz ilení si totiž neuv domil, že stojí proti veliteli lágru. Našt stí hned odjížd l s eskortou na Pankrác a s velitelem Brabcem se vícekrát nesetkal. Ješt cestou na Pankrác ve v ze ském autobuse se dozv d l, že mu zlomil ruku. http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/22-karel-plocek-1930-2009/
Vlasta Macková (1920) „Musí se na vás poznat i bez kroje, že jste n co jiného.“ Ve znovuobnovené organizaci se Vlasta Macková díky svým zkušenostem ujala pozice zahrani ní zpravodajky. Na svou funkci ale ze zdravotních d vod rezignovala den p ed následnými událostmi, p esto se obsazování Junáka zú astnila. „Do roku 1948 jsme šli s t mi nejlepšími zkušenostmi, p átelstvím a otev enými dve mi, a najednou p išel v únoru ten zlom. Ten den jsem šla dopoledne po ulici, všechny tlampa e p enášely manifestaci na Starom stském nám stí, a mn bylo tak úzko, že jsem byla ráda, když jsem došla do kancelá e Junáka. Odpoledne 25. února se konala sch ze svazu mládeže, kde jsme s bratrem Karlem Grimmem zastupovali Junák. Tam už byla nachystaná rezoluce, která se m la odhlasovat. Tu ale prost nebylo možné spojit s naším zam ením a výchovou. Tak jsem se p ihlásila a ekla, že nemáme mandát od vedení Junáka, abychom pro tuto rezoluci hlasovali.“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/171-vlasta-mackova-1920/
Mikuláš Hulín (n. 1922) „M li jsme pochyby, jestli nás do Karpat neposlali úmysln . Pro ? Bylo to pro nás jasné: my, koncentrá níci ze Sibi e, jsme nem li p ijít do eskoslovenska a nem li jsme prozradit to, jaké jsou koncentráky v Sov tském svazu, jak se tam vraždí, jaký je tam právní ád atd.“ „Naši chlapci tam nechali kulomet. íkám si, te když uvidí kulomet, tak m budou hledat. Tak jsem ho zatáhl do toho vydlabaného tunelu. Byl jsem napjatý. Nev d l jsem nervy, co d ív d lat. íkal jsem si, po kej, oni sem vlezou a najdou t . Tak jsem se za al p í n zahrabávat do slámy a ud lal jsem od tunelu, odkud jsem do stohu vlezl, jakoby ze . Skute n , v noci, pon vadž naši ustoupili za eku zpátky až na místo východišt … Já v tom stohu slámy, myslel jsem, že zešedivím. Nev d l jsem, jestli je den, nebo noc. Každá minuta, to byl rok. Tak si íkám – no dob e, te oni zapálí slámu, a konec, já tady sho ím v té slám . N mci skute n vlezli do té slámy. Byli vedle m možná p l metru. Sláma nás d lila. Oni si tam kou ili a mluvili. Já si íkám – zakašlat, a je konec. Cítil jsem, jak tam kou í. íkám si – ježišmarjá, tak to oni ur it te tu slámu zapálí.” http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/16-plukovnik-v.-v.-mikulas-hulin1922/
Libuše Nachtmannová (1919) “V koncentráku n který kolaborovaly, ale musím íct, že
ešky ne.”
Když se paní Nachtmannová vrátila dom do Roudnice, na nádraží ji vlastní maminka nepoznala, jak ji koncentra ní tábor zni il. „Z té Ostravy jsem mamince poslala telegram z nádraží, to nám státní dráhy umožnily, že jsme mohli poslat telegram nebo telefonovat, kdo m l rodina telefon, tak jsem poslala mamince telegram, ješt v noci jí ho doru ili. (…) Tak maminka tam stála na nádraží, v d la, že p ijedu tím rychlíkem, to už jezdily normáln podle jízdního ádu, když my jsme se vraceli. A maminka stála. A já jdu. Maminka se dívá skrz mne a nepoznala m . Tak jsem se voto ila a šla jsem ješt jednou. Maminka po ád koukala k tomu vlaku, kdy vylezu z vlaku. No tak mn nic jinýho nezbylo, já jsem se musela p ihlásit. Jsem íkala: ‚Mami, ty m nevidíš.‘“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/29-phmr.-libuse-nachtmannova1919/
Karel Fo t (1921) “Cht l jsem být partyzánem, ale ve v zení jsem si uv domil, že vražd ní není ešení. Stal jsem se kn zem.” Komunisté postupovali proti církvi p esn podle sov tského vzoru. Nejprve uspo ádali soudní procesy s eholníky a vysokými hodnostá i, te m li p ijít na adu venkovští kn ží. V prosinci 1949 zinscenovali takzvaný íhoš ský zázrak. Podle komunistické propagandy m l fará Josef Toufar na p íkaz z Vatikánu a Spojených stát v íhoš ském kostelíku nainstalovat za ízení, které p i mši rozhýbalo k íž. Tento „zázrak“ m l podnítit v ící k protikomunistickému vystoupení. Fará e Toufara ihned zatkli a plánovali uspo ádat s ním monstrproces. Jenže to estébák m jaksi nevyšlo. Jeden z nich, Ladislav Mácha, fará e Toufara, ješt než mohl stanout p ed soudem, utýral k smrti. Karel Fo t se domnívá, že se tenkrát komunisté rozhodli uspo ádat náhradní proces práv s ním a dalšími katolickými duchovními z vimperské fary. http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/50-monsignore-karel-fort-1921/
Luboš Jednorožec (1925) „Je mi t žko u srdce p i pohledu na oblohu s voln plujícími oblaky.” „M l jsem želízka vep edu, ale poda ilo se mi sáhnout do náprsní tašky, kde jsem m l ty dopisy, a hodit si je za košili. Poda ilo se mi to pronést až do Bartolom jské ulice, kde m zabásli. Dali m do cely. Tam jsem se poprvé setkal s konfidentem. Byl to major armády, Slovák. Za al mi vypráv t sv j p ípad, já m l ale po ád na mysli ten dopis, který jsem nem l ješt zni ený. Cht l jsem ho spálit, ale nev d l jsem jak a ím. Sv il jsem se mu. On p išel ke mn a povídá: ,Víš, to se d lá tak: musíš za ukat na bacha e a oni ti p ijdou zapálit cigaretu a pak se to zni í.‘ On zaklepal. Bacha ho vyndal na chodbu. Za chvilku si bacha zavolal m ,“ vzpomíná Jednorožec. Odvedli ho do kancelá e. Vysvlékli do naha a dopisy vypadly na podlahu. Pro obvin ného Luboše to byla pohroma. Ihned pochopil, že zcela jist bude odsouzen. http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/35-lubos-jednorozec-1925/
Vladimír Lorenz (n. 1925) “Jakmile jste povolil, v tu ránu z vás nad lali trhací kalendá .” Na sklonku války, po átkem roku 1945, odvezli Vladimíra Lorenze do Norimberku p ed zvláštní soud: „To byl taky pro lov ka zkušební kámen. Byl jsem obvin n z p ípravy velezrady a p echovávání zbraní. Na velezradu byl provaz a na p echovávání zbraní sekyra. Byl jsem odsouzen k trestu smrti provazem a sekyrou. Skute n vás nejd ív pov sili a teprve pak vám usekli hlavu.“ I tentokrát bylo panu Lorenzovi souzeno p ežít. Oblast totiž za ali bombardovat spojenci: „Vždycky nám íkali jedno: p i bombardování lehnout na bok ke st n , která je nosná – schody, komíny…“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/43-vladimir-lorenz-1925-2010/
Jaromír Klika (1919) “My jsme se ídili skautským slibem a skautským zákonem” Práv otec a syn Rohlí kovi byli v odboji velice iní. Syn Karel Rohlí ek byl lenem skautské „p tky“ a lenem Zpravodajské brigády. „A ten otec Karla Rohlí ka m l n jaký spojení na ty dva parašutisty Gab íka a Kubiše. Karel Rohlí ek s nima jezdil na kole po Praze, aby je u il, jak Praha vypadá. Oni neznali Prahu, tak on s nima nejd ív jezdil. A jejich padáky, té skupiny, tak starej Rohlí ek znal kn ze tam v t ch Vyso anech a ty padáky oni poh bili. Jak se znal s tím kn zem, tak ud lali poh eb fingovanej, kde v té rakvi byly ty padáky, a ten Karel Rohlí ek šel p ed tou rakví a nesl k íže…A tímto zp sobem tam poh bili n kde na tom h bitov ty padáky. Tak to je taková zajímavost a o tom se asi ani neví.“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/70-mudr.-jaromir-klika/
Ivan Kieslinger (1928) „Bu p ipraven! To je skautské heslo, tady to znamenalo – na všechno…” 8. kv tna dostal Kieslinger speciální úkol a k n mu práv dva panzerfausty: „P ijel nás ost elovat tank. M l jsem za úkol jít na Václavák, a kdyby tam tank dojel, odst elit ho. Jako úkryt jsem použil pánské záchodky sm rem nahoru od Jind išské. Jeden kamarád mi dával zprávy. Stál na rohu Jind išské, v rukou m l velké, asi metrové zrcadlo a pozoroval tank. To byla vražda. Tankista m l totiž z ejm smysl pro humor a zrcadlo mu z ruky vyst elil d lem. Kamarád sprásknul ruce a zapadnul za roh. Takovou zm nu v obli eji jsem v život nevid l. Byl úpln bílej.“ Tank až na Václavák našt stí nedojel. Stáhnul se a zmizel. „Asi tak kolem šesté ve er se vyrojili domovníci a za ali zametat sklo. To znamenalo mír.“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/27-ivan-kieslinger-1928/
Ji í Stránský (1931) “Tu radost jim neud láme!” Otec byl zat en a poslán do Osv timi, ale na amnestii p i p íležitosti Hitlerových narozenin byl propušt n. Za heydrichiády ho udal soused, jakýsi eský Vlajka , že slavili Heydrichovu smrt. Matka Ji ího Stránského se vydala do Petchkova paláce za svým manželem. Po n kolikahodinovém ekání si ji prý zavolal jakýsi ú edník ze Sicherheitsdienstu a ukázal jí zprvu v kancelá i p ipravený rozsudek smrti, aby ho vzáp tí p ed ní roztrhal. „Vy i te manželovi, že te jsme si kvit, on mi zachránil život za první války na Hali i.“ Tuto tak ka neuv itelnou historku vypráv la paní Stránská svému synovi po letech až po otcov smrti. http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/34-jiri-stransky-1931/
Radomil Raja (1932) “Byla to taková smutná životní zkušenost. Dva skv lí lidé zaplatili životem” Den p ed nástupem Bezpe nosti p išel k jejich lesnímu tábo išti slovenský lesní d lník, Raja je p esv d en, že ho tam StB poslala, aby je „objevil“. „A oni to ud lali ješt šikovným zp sobem, aby se neproláklo, že to je jaksi zorganizovaný, tak se najednou v t ch kotárech objevil jakýsi Slovák a že hledá kon . Což byl nesmysl, oni ho tam nasm rovali, aby se k nám dostal. Tak ješt jsem ho vyvedl s tím kamarádem z lesa. Oni tvrdili, že to vyzradil ten Slovák, což byl tedy nesmysl, pá oni o tom v d li perfektn p edem. Takže ráno to po t ech hodinách potm obstoupili. Dostali rozkaz, až se bude rozednívat, uvidí kontury stan a bude trochu vid t, tak aby zahájili palbu a vyst íleli to tam.“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/36-radomil-raja-1932/
Ladislav Hošek (1924) “Odbojá se zprávami pro exilovou vládu v Londýn ” „(…) V nejbližší dob p ijede moje pražská spojka, ta sem jezdí jako ty, dostane plán. P jde k mezinárodnímu rychlíku asi p l hodiny p ed odjezdem z Prahy a bude hledat lov ka, jenž je v rychlíku kucha em. Šikovn si vym ní obálku, to už je jejich v c. (…). Sejde se v parku s lov kem, který zajiš uje naše úkoly a jeho úkolem bude dostat obálku do Londýna pro naši vládu. N které zem nejsou ve vále ném stavu s N meckem a normáln jezdí s lo mi do hamburského p ístavu a zp t. Plán se tak dostane se k plukovníkovi Moravcovi a ten to dá Benešovi.’ Od momentu, kdy jsem p edal plán zbrojovky, mn p i náletech nebylo dob e. P elétávali p es podnik, o kterém jsem poslal informace! Mohli bombardovat nap . kanóny. M l jsem strach, že zaviním smrt lidí. Našt stí k tomu nedošlo.“ http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/12-ladislav-hosek-1924/
Vladimír Beneš (1928) “Nikdo mi nikdy nevy ítal, že jsem odešel” „Asi po m síci bor vkové brigády m bratr vedoucí zavolal a ekl: ,Ty, byl bys ochoten jít za hranice? Standa pot ebuje doprovod.‘ – ,V zásad ano,‘ odpov d l jsem, ,ale musím si to nejd ív doma dohodnout.‘ “Tak odjel do Prahy, kam byl mezitím jeho otec p eložen. Sešli se na ulici: „Tatínku, pot ebujou skauti, abych šel do ciziny, máš n co proti tomu? On chvili ku ml el, jsme šli a po n kolika krocích se na m oto il a povídá: ,B ž!‘ “ Bratr vedoucí naplánoval výlet k ernému jezeru, dál podél hranice a p. Beneš se Standou se odpojí. M li jen ruksak, stejn jako ostatní, se sva inou, skupina 14 nebo 15 d tí. Když p išli k hranicím a už vid li svah dol , z stali pozadu a po kali, než ostatní zajdou za kopec a za stromy, a spustili se po svahu dol . http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/7-vladimir-benes-1928/
Máte jakékoliv otázky? Napište nám!
Koordinátor projektu: Tomáš K enek – Tomek Email:
[email protected]
Copyright© 2013 Skautské století
