Proč je rozumné věřit v Krista?
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah Co si myslíte?
......................................... 1
Jak poznat, že křesťanství je pravda? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozumné vysvětlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spolehlivá kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Důvěryhodná vedoucí postava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mocné hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osobní zkušenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 4 7 10 13 16
Volba je na vás
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Definice pojmů
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Název: Proč je rozumné věřit v Krista? Původně: Why Does It Make Sense To Believe In Christ?. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org. Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha). Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible. Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová. Sazba provedena typografickým systémem TEX. Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0. Ve spoluprácí s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Proč je rozumné věřit v Krista? Možná nepocházíte z křesťanského prostředí. Jaký smysl by pak mělo uvažovat o tom, abyste se stali Kristovými následovníky? Co když křesťanské vlivy, které jste kolem sebe viděli, vás vedou spíše k pochybnostem o křesťanství? Anebo možná v Krista věříte, ale nevíte si rady, jak odpovědět nevěřícím, kteří vaši víru zpochybňují? Dává víra v Krista smysl, pouze pokud si člověk opravdu přeje věřit? Redaktor Kurt De Haan věnoval na univerzitní půdě řadu hodin tomu, že naslouchal otázkám různých skeptiků. Napsal následující text, který je určen lidem hledajícím doklady o smysluplnosti víry. Martin R. De Haan II.
Co si myslíte? Přišel velice oficiální dopis, který mi oznamoval, že jsem byl vybrán za člena soudní poroty. O několik týdnů později jsem se svědomitě dostavil do soudní síně, kde jsem pozorně naslouchal argumentaci žalobce, obžalovaného i jeho obhájce. Mým úkolem v soudní porotě bylo pečlivě zvážit předkládané skutečnosti. Co byla opravdová fakta? Komu jsem měl věřit? Žalobce i obhájce používali logiku, předkládali konkrétní důkazy, předváděli očité svědky a dokonce se dovolávali i emocí. Pak bylo vše na soudní porotě. Celý případ jsme společně zvážili v přilehlé místnosti. Důkazy v naprosté většině ukazovaly pouze jedním směrem, takže jsme rychle dospěli k jednoznačnému rozhodnutí. Po návratu do soudní síně jsme oznámili finální verdikt. Případ tím byl uzavřen. Pokud by probíhala soudní přelíčení ohledně křesťanství a vy byste byli jmenováni na pozici soudce, co by vás přesvědčilo o pravdivosti? Požadovali byste přesvědčivou logiku, důkladnou dokumentaci, kladný dopad na společnost, plamenné dobrozdání svědků? Mohl by být vysloven závěrečný verdikt? Před vlastním zkoumáním případu by ale bylo třeba jasně definovat, co je předmětem příslušného přelíčení. Jinak by člověk snadno mohl předjímat výsledek takového soudu (a to kladně i záporně), prostě jen na základě svých osobních dojmů, ale nikoli na základě faktů. Jak byste křesťanství nějak stručně popsali? Je křesťanství podle vás:
1
• Iracionální krok víry? • Intelektuální či emocionální Pokud by probíhal soud berlička? ohledně křesťanství, • Pomůcka pro „ztroskotance“? co by vás přesvědčilo • Pověrčivost? o pravdivosti? • Snůška příkazů a zákazů? • Hora rituálů? • Fanatičtí, úzkoprsí lidé? • Vysoce mravní učení Ježíše? • Jeden z mnoha způsobů, jak poznat Boha? • Jediná cesta, jak skutečně poznat Boha? Podle slovníků je křesťanství prostě náboženství založené na učení Ježíše Krista a Bible. Dílo The New Encyclopedia Brittanica uvádí: „Křesťanství je přinejmenším tradice víry, která se zaměřuje na postavu Ježíše Krista.“ (Svazek 16, str. 251, angl.) Velmi stručné. Ale jaké jsou klíčové prvky této „tradice víry“? Pomineme-li prvky přidané různými kulturami, je jádrem křesťanství víra v Ježíše Krista – v to, kdo Ježíš byl a co vykonal. Křesťanství ukazuje, že Ježíš byl a je více než pouhý člověk; Ježíš byl Bůh v lidském těle. Jakožto druhá osoba trojjediného Boha se Ježíš po narození z Panny stal člověkem. Žil dokonalým životem, učil nás, jak se líbit Bohu, zemřel na kříži, aby na sebe vzal trest za náš hřích proti Bohu, vstal z mrtvých, objevil se několika stům lidí a pak vystoupil na nebesa. To vše vykonal proto, abychom poznali Boha a žili pro něj a s ním navždy. Jistý čelní zastánce křesťanství to v prvním století uvedl následovně: Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, . . . že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem (1. Korintským 15,1.3–4). Písmo a Kristus jdou ruku v ruce. A následovníci Krista přijímají výroky Bible od Genesis až po Zjevení. Věří, že se jedná o více než o nějakou sbírku vznešených lidských úvah o Bohu. Věří, že Bible je záznam, v němž Bůh promlouvá skrze určité osoby takovým způsobem, že výsledkem je dokument, který přesně vypovídá o Boží vůli. Křesťanství navazuje na víru prvního lidského páru (Adama a Evy), na víru Abrahama a izraelského národa a dále na víru Ježíšových učedníků, kteří v Kristu viděli naplnění starozákonních proroctví a systémů obětí, a k tomu 2
se přidává víra dnešních lidí, kteří se sklánějí před Kristem jako svým jediným Spasitelem a svou jedinou nadějí na odpuštění hříchů a svým jediným Prostředníkem, skrze něhož mohou poznat Boha. A co vy? Považujete se za křesťany? Souhlasíte s výše uvedenými výroky o základních myšlenkách křesťanství? Anebo máte vážné pochybnosti, zda je to vše pravda? Možná patříte k nějaké jiné víře a chtěli byste prostě vědět, čemu křesťané věří a proč tomu věří. Anebo kolem sebe vidíte mnoho křesťanských vlivů, ale nyní si kladete otázky, zda je skutečně pravda, co jste slyšeli. Následující stránky jsou určeny přímo vám, bez ohledu na míru vaší jistoty či skepse. Doufáme, že tyto stránky budete číst opravdu pozorně, že budete vše pečlivě zkoumat a že si přímo v Bibli budete ověřovat, co je zde předkládáno. V soudní porotě jste nyní vy sami.
Jak poznat, že křesťanství je pravda? Jak se dá poznat, že něco je pravda? Jak víte, že voda mrzne při nula stupních Celsia? Jak víte, že zde kdysi byli srstnatí mamuti? Jak víte, že kokain je návykový? Jak víte, že se Abraham Lincoln narodil ve srubu a zemřel v divadle? Jak víte, že astronauti NASA kráčeli po Měsíci a nesehráli vše jen někde ve filmovém studiu? Jak víte, že japonský císař Hirohito zemřel v roce 1989 na rakovinu? Jak víte, že Julius Caesar kdysi vládl Římské říši? Podpůrné doklady i dokazovací metody se budou u jednotlivých výše uvedených příkladů značně lišit. Skutečnost, že voda mrzne při nula stupních Celsia, lze ověřit opakovanými pokusy, třeba v laboratoři. Doklady o mamutech nacházíme ve fosiliích. Návykovost kokainu lze ověřit fyzikálními a psychologickými testy. Ale pokud jde o historické informace – jako například kde se narodil Abraham Lincoln a kde byl zastřelen, informace ohledně letů do vesmíru, informace ohledně Julia Caesara – nemůžeme provádět opakované experimenty. Musíme se spoléhat na historické záznamy, na zprávy očitých svědků a na uznávané historiky. Různé situace si vyžadují různé druhy důkazů. V některých případech jsou nesmírně cenné vědecké experimenty. V jiných případech je třeba použít historický průzkum. A pokud chceme ověřit tvrzení různých náboženských pohledů na život a na Boha, bude třeba prozkoumat několik klíčových oblastí. Na následujících stránkách se blíže zaměříme na křesťanství. A při zkoumání budeme 3
používat pět hledisek. Podíváme se, zda křesťanství předkládá rozumné vysvětlení života[u2], jak jej známe. Prozkoumáme důvěryhodnost Bible, klíčové křesťanské knihy. Zaměříme se na vedoucí postavu, Ježíše Krista. Pak si prostudujeme počátky křesťanství a jeho vliv. A nakonec se podíváme, jaký dopad má víra v Krista na jednotlivce.
Rozumné vysvětlení Jak vznikla tato publikace? Věřili byste tvrzení, že ji napsalo morče? Přijali byste vysvětlení, že se tato brožura jednoho dne zčista jasna jen tak objevila a teď tu prostě je? Věřili byste, že její vzhled navrhla nějaká bytost z Marsu, anebo že ji připravil kmen domorodců někde v australské buši? Nyní je na místě omluva – všechny tyto příklady jsou pochopitelně naprosto přitažené za vlasy. Každý ví, že původ takovéto stručné publikace má určité rozumné vysvětlení, ale stejně to je i s naším životem, naším světem a lidskými dějinami. Mnohá náboženství nabízejí vysvětlení ohledně lidské existence, složitosti a řádu vesmíru, problému zla, naší touhy po duchovnu, smyslu života, našeho věčného údělu a řady dalších otázek. Křesťanství však tvrdí, že nabízí vysvětlení, které skutečně odpovídá životu, jak jej známe, lidské povaze, jak ji známe, a Bohu, jak se nám sám zjevil. Pokud bychom tyto záležitosti měli probrat opravdu přiměřeným způsobem, potřebovali bychom k tomu řadu objemných svazků. S vědomím toho, že podstupujeme určité riziko zjednodušeného pohledu, zde tedy předkládáme jen stručný souhrn křesťanských odpovědí na některé z těchto otázek. Odkud pocházíme? Bible uvádí, že vesmír stvořila inteligentní, mocná Bytost. Odpovídá to životu, jak jej známe? Vidíme v životě plán a řád? Odráží se v lidské osobnosti nějaká vyšší Osobnost? Naturalisté tvrdí, že složitost vesmíru vznikla za velmi dlouhou dobu následkem náhody. Dostáváme tak ale přiměřenou odpověď? Evoluci neposkytují dostatek času ani nanejvýš štědré odhady pro stáří Země. Muselo dojít k příliš mnoha jevům, které musely proběhnout zároveň a velmi přesným způsobem. Mnozí vědci sice předkládají hypotézu o přírodní evoluci, ale jen kvůli svému již předem danému stanovisku, že zde nemohla být žádná nadpřirozená bytost. Východní náboženství kladou lidi, zvířata i rostliny do téže kategorie – kategorie věcí stvořených určitou neosobní božskou silou, která prostupuje ce4
lým vesmírem – čímž ale zlehčují obří rozdíly mezi lidmi, zvířaty a rostlinami. Křesťanství nám naproti tomu říká, že lidé jsou v určitém ohledu zvířatům podobní, ale přesto se od zvířat zásadně liší. Lidé mají osobnost, uvědomují si sebe sama, mají v sobě duchovní zaměření a schopnost mít osobní vztah s Bohem. Lidské bytosti jsou tedy kvalitativně zcela odlišné od zvířat, rostlin či nerostů.
Odkud pochází zlo? Některá náboženství popisují Boha jako někoho, kdo v sobě má prvky dobra i zla. Jiná zase tvrdí, že dobří a zlí bohové stojí navzájem proti sobě – přičemž výsledek není nikdy jistý. Další náboženství prostě skutečnost zla popírají – tvrdí, že zlo je pouze iluze. Podle křesťanství je ale zlo násilným vetřelcem v dobrém Božím stvoření. Zlo při„Věřím v Boha, stejně šlo do světa skrze Adama a Evu, kteří se jako věřím v existenci svévolně rozhodli vzepřít se Bohu. A tuSlunce, a nikoli proto, že to možnost měli, protože Bůh je obdařil ho vidím, ale proto, že díky svobodnou vůlí, aby jej mohli milovat na němu vidím vše ostatní.“ základě svého vlastního rozhodnutí, a ne C. S. Lewis proto, že by k tomu byli nějak nuceni (Genesis, 3. kapitola). Podle křesťanství měla tato ničemná volba dalekosáhlý a devastující dopad na náš vztah s Bohem, na naše vzájemné vztahy i na náš vztah k přírodě. Původně jsme měli mít s Bohem blízké společenství, nyní je zde odcizení. Mezi lidmi měl být soulad, ale vidíme sebestřednost, konflikty a bolesti. Původně měli lidé žít v souladu s přírodou, ale nyní ji zneužíváme. Dopady zla je možné v našem životě zvrátit jen tím, že se navrátíme ke správnému vztahu k Bohu. Křesťanství také poskytuje vysvětlení otázky, co Bůh ohledně problému zla dělá. Ústředním bodem v řešení tohoto problému je Ježíš Kristus. Bible nám říká, že Ježíš přišel, aby překlenul propast mezi dokonalým Bohem a nedokonalými lidmi poskvrněnými zlem (2. Korintským 5,19). Bůh nezůstává v nečinnosti, zatímco to s lidstvem jde od desíti k pěti. Ježíš přišel do světa utrpení a ničemnosti, aby zde za nás trpěl a zemřel. Přišel, aby nás vysvobodil z našeho otroctví zlu a aby zajistil, že jednoho dne bude muset veškeré zlo stát před Boží spravedlností. 5
Proč lidé hledají náboženské odpovědi? V srdci máme prázdnotu, která volá po naplnění. Křesťané věří, že lidstvo bylo stvořeno s touhou znát svého Stvořitele a mít s ním vztah, a proto lidé nikdy nemohou být bez Boha úplní. Proč se tedy všichni neobrátí k Bohu Bible? Proč se místo toho obracejí k jiným bohům? Odpověď zčásti spočívá v tom, že od chvíle, kdy si Adam s Evou místo poslušnosti Boha zvolili jít svou vlastní cestou, lidé si neustále vedou život po svém (Římanům 1). Lidé si vytvořili své vlastní bohy, božstva a bůžky, které se snaží ovlivňovat magií nebo si je usmiřují prostřednictvím rituálů a různých obětí. A křesťanství také uvádí důvod, proč je zde tolik náboženství – Satan, ničemná duchovní bytost, předkládá lidem náhražkové podoby náboženství. Satan je označován jako otec lži (Jan 8,44). Je to bytost, která lidem zaslepuje mysl vůči pravdě (2. Korintským 4,4). Těm, kdo si zvolí falešné bohy, nabízí náhražkové duchovní zážitky. Co je smyslem života? Křesťané věří, že člověk ztratil své zakotvení v Bohu, a tím ztratil i svůj smysl života. Autor starozákonní knihy Kazatel popisuje, jakými různými způsoby se lidé snaží dopídit se štěstí. Existoval v tomto odborník na slovo vzatý, protože všechny tyto možnosti také sám vyzkoušel. Jedná se o krále Šalomouna, muže proslulého moudrostí i tím, že vyzkoušel řadu činností, které byly nakonec naprosto bezcílné. Usiloval o pocit naplnění prostřednictvím vzdělání, ale pociťoval jen prázdnotu. Vrhal se za požitky v podobě jídla, vína, sexu, hudby, krásných věcí, a opět se nedostal dál než jen k povrchnímu potěšení. Pokoušel se nalézt životní radost v tvrdé práci a hromadění věcí, ale uvědomil si, že takto prázdnotu svého srdce nenaplní. Šalomoun si do svého paláce přivedl sedm set manželek a tři sta konkubín, ale nemohly mu poskytnout to, co může dát jedině Bůh. A k jakému závěru tedy Šalomoun dochází? Život, v jehož samotném středu není vztah s Bohem, je prázdný. Zní vám to logicky? Dává křesťanství rozumné odpovědi na to, co v životě vidíme? Víra v Krista poskytuje úlevu, pokud jde o všeobecný problém hříchu a pocitu viny. Co se týče prázdnoty našeho srdce Ježíš Kristus nabízí, že nám přinese plné uspokojení. Křesťanství dává pevný základ hodnotám a mravnímu cítění, poskytuje návod, jak rozlišit dobro od zla. Biblický pohled na dějiny lidstva odhaluje, jak společnost mravně upadá (přičemž je zde ale stále dost dobra). Vyvrcho6
lením všeho bude návrat Ježíše Krista, který vykoná svou spravedlnost na živých i mrtvých. Ale i to nejlepší a nejrozumnější lidské vysvětlení bude znít pošetile, pokud nebude mít základ v duchovní realitě. Křesťanství stojí a padá s věrohodností své svaté knihy (Bible), své vedoucí postavy (Ježíše Krista), své komunity (církve) a své praktičnosti (což by mělo být patrné v životě jednotlivých věřících). Na tyto otázky se zaměříme na několika následujících stranách. (Další informace ohledně původu života a jeho smyslu jsou k dispozici na webu www.BiblickaKnihovna.cz, například v publikacích Jak poznat, že existuje Bůh? či Proč jsem vůbec tady? )
Spolehlivá kniha Bulvární tisk obvykle nepovažujeme za spolehlivý zdroj informací. Vždyť mnohé články se zde zaměřují pouze na překvapivé senzace. A co denní tisk? Zde je věrohodnost patrně výrazně vyšší, ale ani zde nejsou redaktoři neomylní. Co se otiskne dnes, může být (a někdy tomu tak skutečně je) opraveno nebo úplně odvoláno hned zítra. Jak můžeme ověřit spolehlivost Bible? Jaká kritéria můžeme uplatnit, abychom vyhodnotili, zda Bible je pravdivá? Pokud by totiž Bible nebyla spolehlivá, jak bychom pak mohli vědět, čemu vlastně máme věřit ohledně Ježíše Krista? Máme k dispozici archeologii, která nám může poskytnout celou řadu cenných dokladů, jež biblický záznam potvrdí, anebo jej popřou. Ještě před sto lety se mnozí kritici Bible pokoušeli zavrhovat její historický záznam jakožto dílo vysoce tvořivých vypravěčů bájí. Ale nyní máme k dispozici archeologické nálezy, které biblický záznam mocným způsobem podporují. Mezi archeologické doklady patří i jedna nedávná studie o starověkém městě Jerichu, která došla k závěru, že zdi Jericha se skutečně zřítily, jak je to popisováno v Bibli. Archeolog Bryan G. Wood z Torontské univerzity uvedl: „Když porovnáme archeologické nálezy v Jerichu s biblickým záznamem, který popisuje, jak Izraelité zničili Jericho, nacházíme pozoruhodnou shodu.“ (Biblical Archeological Review, březen/duben 1990.) Proslulý archeolog Sir William Ramsay byl kdysi velmi skeptický ohledně novozákonní knihy Skutky apoštolů. Rozhodl se tedy prokázat nepřesnost této knihy, ale nakonec se z něj stal horlivý zastánce historické hodnoty této knihy. Ramsay došel k následujícímu závěru: „Lukáš je prvotřídní historik; nejen že jsou jeho vyjádření o faktech důvěryhodná; je obdařen i pravým 7
smyslem pro popis historie. . . Stručně řečeno, tento autor by měl mít místo vedle těch největších historiků.“ (Dopad nedávných objevů na důvěryhodnost Nového zákona, str. 22, angl.) Tento pohled souhlasí s tím, co o svých metodách napsal sám Lukáš. V úvodu svého záznamu ohledně Ježíšova života (Lukáš 1,1–4) tento autor zmiňuje, že popisované události mu byly předány od očitých svědků a že jeho cílem je vše předložit „v pravém sledu“.
Kdy byla evangelia napsána? Kdysi byly snahy evangelia zařazovat do druhého století, přičemž se s oblibou uvádělo, že se mělo jednat o pozdější kompilace provedené na základě ústního podání. Proto byla považována za historicky nespolehlivá. Ale díky pečlivé vědecké práci zde nyní máme doklady, které svědčí o raném záznamu knih Nového zákona. Nyní jsou k dispozici archeologické nálezy a rukopisy, díky nimž máme pádný „Se vší vážností docházím důvod zastávat názor, že většina knih Nok závěru, že zde, vého zákona byla dokončena mezi roky v Novém zákoně, máme 47 a 70 n. l. a že celý Nový zákon byl doslova, která mají punc končen někdy do roku 95 n. l. skutečnosti a pravdy.“ Jedním příkladem nálezu v oblasti ruJ. B. Phillips kopisu, který měl dopad na datování Nového zákona, je Rylandsův fragment. Jedná se o část 18. kapitoly Janova evangelia, která byla nalezena až v Egyptě a je datována přibližně do roku 125 n. l. Uvedeným nálezem dostává velmi silnou podporu stanovisko, že toto poslední (tedy Janovo) evangelium v té době muselo být již poměrně dlouho v oběhu. Splnila se biblická proroctví? Křesťané tvrdí, že ano. V publikaci Mohu Bibli skutečně důvěřovat?, která je k dispozici na www.BiblickaKnihovna.cz, se uvádí: „Patrně nejúchvatnější příklady splněných biblických proroctví vidíme u proroctví týkajících se Ježíše Krista. Například Izajáš 52,13 až 53,12 a Žalm 22 zaznamenávají konkrétní podrobnosti ohledně smrti ukřižováním, a to stovky let před tím, než se tento druh popravy vůbec začal používat. . . Dalším příkladem splněného proroctví je zničení města Týru. Stovky let předem Ezechiel předpovídal, že toto město bude zničeno a že i jeho trosky budou srovnány se zemí a vrženy do moře, přičemž již nebude nikdy obnoveno (Ezechiel 26). Vše se stalo přes8
ně podlé této předpovědi. . . Stejně tak byly splněny i předpovědi týkající se Božího soudu proti Ninive (Nahum 1–3), proti Amónovcům a Moabitům (Jeremjáš 48–49), Babylónu (Izajáš 13–14; Jeremjáš 41) a proti Edómu (Izajáš 34; Jeremjáš 49; Ezechiel 25, 35).“
Je Bible jednotná? Máme zde sbírku dokumentů od 40 různých autorů, kteří pocházeli ze zcela odlišných vrstev a měli naprosto odlišná povolání; Bible byla postupně sepisována přibližně 1600 let, a to ve třech jazycích a na třech kontinentech. Přináší tedy tato kniha konzistentní poselství? Anebo se jedná o zmatenou směsici nejrůznějších myšlenek? Bible nám od začátku až do konce sděluje, jak Bůh postupně prosazuje svůj plán, jehož cílem je zachránit člověka z odsouzení a moci hříchu. Bůh se zjevil patriarchům a pak izraelskému národu. Dále svůj plán rozvíjel v Kristu, jeho učednících a v rané církvi. A poslední kniha Bible, Zjevení, nám ukazuje, jak Bůh svůj plán vítězně završí. Bůh je zde popisován zcela jednotně – od symbolického systému obětí ve Starém zákoně až ke Kristově oběti na kříži, od první až do poslední kapitoly. Tato neuvěřitelná jednota poukazuje na to, že Bible má nadpřirozený původ. Proč je Bible tak jednotná a spolehlivá? Odpověď na tuto otázku najdeme v samotné Bibli. Apoštol Petr napsal: „Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha“ (2. Petra 1,21). A Timoteovi napsal apoštol Pavel: „Veškeré Písmo je vdechnuté [inspirované] Bohem“ (2. Timoteovi 3,16). Bible tedy o sobě uvádí, že se nejedná o nějakou kompilaci lidských myšlenek, ale že pochází od Boha. Bůh sice ke zjevení své pravdy použil lidi s jejich vlastní osobností, ale Bible přesto prohlašuje, že má pouze jednoho autora – a tímto autorem je Bůh. Právě proto je Bible tak jednotná a tak spolehlivá, a to od začátku až do konce. Jak víme, že máme Bibli takovou, jak byla původně napsána? Můžeme mít jistotu, že Bibli nějak nepozměnily určité skupiny, které na tom měly zájem, anebo že do ní při opisování nebyly zaneseny závažné chyby? Textoví kritici dokládají, že dnes máme k dispozici spolehlivý, původní záznam. Zásadní důkaz o tom, že Starý zákon byl celá staletí přepisován s nejvyšší pečlivostí a přesností, poskytl v roce 1947 objev svitků od Mrtvého moře 9
(některé z nich se datují do doby před Kristem). Ohledně Nového zákona se vyjádřil Sir Frederic Kenyon, uznávaná autorita v oblasti textové kritiky: Počet rukopisů Nového zákona, jeho raných překladů a citací z něho u nejstarších křesťanských spisovatelů je tak velký, že prakticky s jistotou víme, že původní podání každé diskutabilní pasáže je zachováno u některé z těchto starověkých autorit. Nic podobného nelze říci o žádné jiné světové knize ze starověku. (Naše Bible a starověké rukopisy, str. 23, angl.) Jaký měla Bible dopad na lidi a společnost? Žádná jiná kniha se ani zdaleka neblíží tomu, jaký vliv má Písmo. Bible je stálý bestseller, přičemž lidé k ní vzhlížejí, pokud jde o vedení, útěchu, spravedlnost a moudrost. Její zásady jsou nadčasové. Bibli považují za úchvatné literární dílo i ti, kteří nechtějí věřit jejím nadpřirozeným prvkům. Moc Bible si dobře uvědomovaly i despotické vlády, které ji zakazovaly a snažily se každý výtisk zničit. A přesto je Bible rozšířena všude, ve stovkách jazyků, prakticky v každé společnosti. (Další materiály ohledně spolehlivosti Bible jsou na webu www.BiblickaKnihovna, například publikace Mohu Bibli skutečně důvěřovat?)
Důvěryhodná vedoucí postava Jim Jones, vůdce skupiny Chrám lidu v San Fancisku, se v roce 1977 prohlásil za mesiáše a vedl své věrné následovníky z Kalifornie do osady v džungli v jihoamerické Guyaně. Dne 18. listopadu 1978 nařídil všem lidem ve své komunitě vypít nápoj s jedem. Toho dne zemřelo 913 osob včetně 276 dětí. Proč jsou lidé ochotni následovat vůdce typu Jima Jonese? Jak by bývali mohli vědět, že jejich představený je mentálně labilní – že je to vlastně vlk v beránčím rouše? A na světě je mnoho vůdců. Jak tedy máme poznat, koho následovat? Mohou křesťané skutečně oprávněně tvrdit, že Ježíš Kristus nabízí mnohem více než Mohamed, Mahariši Maheš Jógi či Son-mjong Mun? Jak poznat, že pravdu o Bohu nám skutečně sdělil právě Ježíš? Co lidé říkají o Ježíšovi? Pokud lidé Ježíše neuznávají přímo jako Syna Božího, většina by řekla, že Ježíš byl velký mravní učitel. Například zakladatel moderní Indie, hinduista Mahátma Gándhí (1869–1948), napsal: Ježíše bych mohl přijmout jako učedníka, jako ztělesnění obětavosti a jako božského učitele, ale nikoli jako nejdokonalejšího člověka, který se kdy narodil. Jeho smrt na kříži byla velkým příkladem světu, ale v srdci nemohu přijmout, že by v tom byla nějaká záhadná nebo zá10
zračná ctnost. (Gándhí: Autobiografie, str. 113, angl.) Ústředním bodem Ježíšova poselství však bylo, že je Syn Boží, který na sebe vzal lidskou podobu, aby byl naším Spasitelem. John Warwick Montgomery píše: Nejranější zprávy, které máme o Ježíšově životě a službě, na nás většinou působí dojmem, že tento muž nekonal hlavně „dobro“, ale že především všude vyvolával potíže. . . Ježíš si znepřátelil lidi ve své době tím, že je neustále nutil, aby přemýšleli o svém vztahu k němu. „Co lidé říkají o Synu člověka? . . . Kdo podle vás jsem?“ (Dějiny a křesťanství, str. 12, angl.) Když se Ježíš ptal svých učedníků „Za koho mne zástupy pokládají?“, odpověděli mu: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“ Když se jich pak zeptal na jejich názor, Petr promluvil za všechny: „Za Božího Pomazaného.“ (Viz Lukáš 9,18–20.) Petrův výrok byl pozoruhodný ve světle toho, že Židé povšechně chovali naději na Mesiáše, který svrhne římskou nadvládu a obnoví velikost Izraele. Lidé prostě neočekávali nějakého mírného, skromného muže, který se více zajímal o záchranu hříšníků než o obnovu státu. Ježíš však přitahoval své následovníky tím, co říkal a dělal. Matouš řekl, že zástupy byly „ohromeny jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc“ (Matouš 7,28–29). Bible také uvádí, že Ježíš uskutečnil mnoho zázraků – uzdravoval nemocné, ovládal přírodu, křísil lidi z mrtvých. Kristovi následovníci ukazují, že tyto pozoruhodné projevy moci dobře dokládají jeho výroky, že je Syn Boží.
Proč Ježíš zemřel? Byl to prostě jeden z řady mučedníků? Byl nesprávně pochopen? Pokládali jej lidé za něco, čím nebyl? Trpěl sebevražednými sklony? Jednal tak, aby si tím přivodil smrt? Mohl by dosáhnout více, pokud by se dožil vysokého věku, v němž by zemřel přirozenou smrtí? Ježíšovi životopisci nám sdělují, co bylo důvodem k jeho popravě. Matouš zaznamenal Ježíšova slova: „Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Matouš 20,28). Obětoval svůj život za nás. Taková oběť byla třeba, protože lidé zhřešili, svým jednáním i myšlením porušili Boží mravní zákony (Římanům 3,23; 5,12). Bůh je svatý a spravedlivý, a proto nemůže náš hřích jen tak přehlížet. Ale Bůh učinil krok, aby nás zachránil od jistého odsouzení. Ježíš, Boží Syn, se stal člověkem, aby jako Bohočlověk mohl vzít na sebe trest za náš hřích (Ži11
dům 10,10). Učinil pro nás to, co jsme sami pro sebe učinit nemohli (Římanům 5,6–11; Efezským 2,8–9). Nemusí být snadné to pochopit, ale tak o tom mluvil Ježíš i jeho následovníci. Někteří lidé na to opáčí: „Jsou to zajímavá tvrzení, ale jak víte, že to je pravda? Jak víte, že smrtí Ježíše na římském kříži je umožněno naše osvobození od hříchu?“ Pro odpověď je důležité prozkoumat otázky týkající se vzkříšení Ježíše Krista.
Vstal Ježíš z mrtvých? Apoštol Pavel shrnul důležitost vzkříšení v 1. Korintským, 15. kapitole: Není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. . . Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí (v. 17–19). Pavel zjevně věřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Dále totiž uvedl, že vzkříšeného Krista vidělo několik set lidí: Zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům. Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně (1. Korintským 15,5–8). Zprávy v evangeliích popisují, nakolik šokováni byli Ježíšovi následovníci – přestože jim o své smrti a vzkříšení říkal předem. Za zmínku stojí zvláště reakce apoštola Tomáše. Když byl Ježíš vzkříšen, zjevil se učedníkům, kteří pak o tom řekli Tomášovi. Ten jim ale nevěřil a řekl jim: Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím (Jan 20,25). O týden později byl Tomáš společně s dalšími učedníky, když pojednou do místnosti vstoupil Ježíš. Obrátil se k Tomášovi a vyzval ho, aby se jej dotkl: „Nebuď nevěřící, ale věřící.“ A Tomáš na to zvolal: „Můj Pán a můj Bůh!“ (Jan 20,27–28) Jedním z důležitých dokladů vzkříšení je prázdný hrob. Kristovi nepřátelé nemohli předložit jeho tělo, aby tím umlčeli zprávy o vzkříšení. A pokud jde o Kristovy následovníky, i kdyby se dostali přes římskou vojenskou stráž u hrobu, bylo by naprosto nesmyslné, aby odcizili jeho tělo a pak zasvětili svůj život tomu, že by zvěstovali vzkříšení Pána. V životě učedníků je vidět obří změna – nejdříve se bázlivě schovávali, ale pak najednou neohroženě ohlašovali Krista jako svého vzkříšeného Spasitele, a dokonce byli ochotní pro své přesvědčení položit i život. Jediné rozumné vysvětlení je prostě to, že skutečně viděli vzkříšeného Krista. 12
Jaké máme možnosti? Kdo byl Ježíš? Pokud jej nepřijmete jako pravdu, musíte dojít k závěru, že se jen za někoho vydával nebo že to byl pomatenec anebo že jeho učedníci přišli s největším podvodem v celý dějinách. Mohl se jen za někoho podvodně vydávat? Mohl se prostě jen snažit získat si ná„Nikdy bych nemohl věřit sledovníky kvůli nějakému neznámému dův Boha nebýt kříže. . . Jak vodu? Přemýšlejte o tom. Pokud měl práby člověk ve světě bolesti vě tento cíl, určitě nebyl velmi úspěšný – mohl uctívat Boha, který jestliže budeme úspěch měřit mocí či fiby byl vůči ní netečný?“ nančním ziskem. Mnohé odradil svými vyJohn Stott sokými nároky a neochotou přehlížet pokrytectví a polovičatost. Nekázal žádné populární poselství či slib rychlého zbohatnutí a slávy. A zcela jistě z lidí nijak nemámil peníze. Doklady tedy nijak nepodporují možnost, že by se jednalo a nějakého šarlatána. Mohl to tedy být pomatenec, jenž klamal i sám sebe, který to myslel upřímně, ale jen si něco namlouval? V jeho slovech ani v jeho jednání se neodráží chování mentálně labilního člověka. Takovým obviněním nelze vysvětlit jeho zázraky, jeho úchvatné učení ani jeho vzkříšení. Co když si učedníci o Ježíšovi jen vytvořili obraz, který výrazně převyšoval samotnou skutečnost? Nedává smysl, že by se všichni učedníci spikli a vytvořili monstrózní lež v rozporu s tím, co sami viděli jako pravdu. Zemřeli byste za něco, co by byla jednoznačná lež? Ani učedníci by neumírali za lež, a přesto většina z nich zemřela mučednickou smrtí. Máme tedy pádný důvod věřit, že v Bibli je předložen přesný obraz Ježíše Krista. Způsob, jakým Ježíš naplnil proroctví, jaký dopad na dějiny měl jeho život a učení i reakce jeho učedníků, to vše vede k závěru, že Ježíš byl a je to, co o sobě uváděl – Syn Boží. (Další informace o Ježíšovi jsou v publikacích na www.BiblickaKnihovna.cz, například, Kdo je tento muž, který o sobě říká, že je Bůh? Proč Kristus musel zemřít? a Vstal Kristus skutečně z mrtvých?) Mocné hnutí Berlínská zeď padla v roce 1989. Její stržení bylo oslavováno jako symbol pádu komunismu a síla vedoucí směrem k hospodářským a společenským reformám. Východní Evropou se přehnalo hnutí proti represivním politickým 13
systémům. Například v Rumunsku se na svržení krutého diktátora spolu s lidem podílela i armáda. Občané mluvili a jednali rázně. Křesťanství není politický ani ekonomický systém, a přesto výrazným způsobem ovlivňuje všechny segmenty společnosti. Od skrovných začátků v Jeruzalémě se žene dále celým světem. Křesťanství je i dnes velice významným hnutím. Proč je tomu tak? Proč křesťanství začalo tak bouřlivě a proč se zemí přehnalo jako přílivová vlna? Proč byli první křesťané tak neohrožení? Proč byli lidé ochotni umírat za svou víru? A proč má tato víra takový dopad i na dnešní život? Prozkoumejme tyto otázky.
Odkud se vzalo křesťanství? Nejednalo se o zcela nové hnutí, které by se objevilo z ničeho nic. Jeho kořeny sahají hluboko do starozákonních dějin. Křesťané ve své víře vycházejí od prvního lidského páru, pokračují přes velikány víry popisované na začátku knihy Genesis a dále přes starozákonní izraelský národ. Ježíš přišel, aby vyřešil problém, který zavinili Adam s Evou. Přišel naplnit prorocký symbolismus starozákonních obětí. Přišel nám nabídnout odpuštění za naše selhání, za to, že nežijeme podle Božích přikázání. Přišel naplnit proroctví o Mesiáši, který se postará o hřích lidstva a přivodí Boží království. Sám Ježíš mluvil o tom, že přišel naplnit Starý zákon a proroky (Matouš 5,17). Apoštol Pavel výmluvně vysvětloval návaznost mezi starozákonním Izraelem a noCírkev by vůbec nevznikla, vozákonní církví. Podobné vysvětlení pak pokud by Kristus podává i autor listu Židům. Ale zároveň si nebyl důvěryhodný. uvědomovali, že s Ježíšem Kristem došlo k zásadnímu posunu. Ježíš založil církev, v níž Židé i Nežidé byli spojeni svou vírou v Ježíše, svého Spasitele a Mesiáše. Jak existence církve vypovídá o pravdivosti křesťanství? Církev by vůbec nevznikla, pokud by Kristus nebyl důvěryhodný. Vzkříšení bylo natolik stěžejním a klíčovým faktorem, že pokud by Kristus nevstal z mrtvých, učedníci by všeho prostě zanechali, protože by svým vůdcem byli zcela zklamáni. Pokud by Ježíš nedokázal dodržet své slovo ohledně svého vzkříšení, nebylo by možné důvěřovat vůbec ničemu, co říkal o Bohu. Církev vznikla právě proto, že první Kristovi následovníci věřili, že Je14
žíš byl vším tím, co o sobě uváděl. Raní učedníci by neumírali za něco, co by pokládali za lež. A než viděli vzkříšeného Krista, byli příliš plní strachu i skepse, aby si vymysleli nějakou historku o vzkříšení. Církev je zde od té doby neustále, což jen potvrzuje Ježíšův slib, že ji nic nemůže přemoci (Matouš 16,18). Na růstu církve je vidět, že je skutečná, že má moc a že jí lidé věří. Církev je nezničitelná, což ukazuje na hluboké přesvědčení následovníků a na Boží moc církev zachovat, i když se ji protivníci snaží zničit.
Jak církev naplňuje smysl své existence? Má svět z církve nějaký užitek? Je třeba uvést, že určití jednotlivci a určité segmenty církve vždy nenásledovali Kristovy ideály ani se je nesnažili naplňovat. Takoví pokrytečtí křesťané budí v druhých jen rozpaky, co se týče Krista. Ale existence pokrytců a sebestředných údajných křesťanů vytváří velký kontrast, když je srovnáme se skutečnými věřícími, kteří jsou Kristu a jeho přikázáním oddáni z celého srdce. Věrní Kristovi následovníci mají na náš svět obrovský pozitivní dopad. Kenneth Scott Latourette, historik na Yaleské univerzitě, napsal: Křesťanství po celá staletí dávalo psanou podobu dalším a dalším jazykům. Vytvořilo více škol, více vzdělávacích teorií a více systémů než jakákoli jiná síla. Více než jakákoli jiná síla v historii vedlo lidi k boji proti utrpení. . . Vybudovalo tisíce nemocnic, inspirovalo ke vzniku ošetřovatelství a lékařské profese, prohloubilo hnutí v oblasti veřejného zdravotnictví a v oblasti úlevy od hladomoru a jeho prevence. . . Ve jménu křesťanství se často vedly války. . . A přesto z žádného jiného zdroje nevzešlo tolik a tak silných hnutí zacílených na eliminaci či regulaci válek a na zmírnění utrpení způsobených válkou. . . Tento soupis by mohl pokračovat do nekonečna. Bylo by možné uvést řadu dalších humanitárních projektů a hnutí, vládních ideálů, vězeňských reforem, počátky kriminalistiky, velké umění a architekturu i vynikající literaturu. (Dějiny křesťanství, díl II, str. 1470–1471, angl.) Další autor dodává: Očividný přínos křesťanství je pouhou špičkou ledovce. Skutečné zázraky jsou méně zřetelné, ale je jich zato více: dílo odpuštění a obnovy, které Bůh uskutečňuje v srdcích, rodinách a komunitách v bezpočtu neznámých míst a v dobách, které jsou už zapomenuty. Obnova je možná, protože křesťané věří, že Bůh započal cosi, co povede ke zdárnému 15
konci, k úchvatnému završení, kdy budou splaceny všechny dluhy a napraveny všechny nespravedlnosti. (William Dyrnes, Křesťanská apologetika ve světové komunitě, str. 82, angl.) Mocné hnutí označované jako křesťanství zásadně změnilo dějiny lidstva. Toto hnutí již samo o sobě ukazuje, že křesťanské poselství je důvěryhodné.
Osobní zkušenost Zážitek sám o sobě ještě není důkazem. Hřejivý pocit u srdce, bouřlivé nadšení ani Věrní Kristovi následovníci hluboký pocit pokoje či radost nejsou průmají na náš svět kaznými důkazy. To je také jedním z důobrovský pozitivní dopad. vodů, proč je tato kapitola poslední částí naší publikace. Lidé z různých náboženských skupin tvrdí, že mají za sebou nějaké významné zkušenosti či prožitky. Zkušenost je ale třeba potvrdit dalšími podpůrnými údaji. Tím ovšem nechceme říci, že zkušenost není důležitá. Určitě na ní záleží, když si ověřujeme pravdivost nějaké náboženské víry. Čemu člověk věří, by se mělo potvrzovat tím, co vidí a zakouší ve svém životě. K čemu je víra, která nemá dopad na život, náboženství, která nefunguje v každodenních situacích? K čemu jsou doktríny, které zní teoreticky dobře, ale v praxi selhávají? K čemu je věrouka, která ve vás zanechá pocit prázdnoty, kdy postrádáte radost a pociťujete úzkost, věrouka, která nepůsobí změnu myšlení ani konání? Co je základem křesťanské zkušenosti? Ježíš mluvil o tom, že je třeba se „znovu narodit“. Co tím měl na mysli? Znamená to, že někdo, kdo vloží svou důvěru v Krista, se cítí a jedná jako nový člověk? Jsou tím vyřešeny všechny jeho problémy? Stane se dokonalým? Ježíš o tom mluví ve 3. kapitole Janova evangelia s Nikodémem, tehdejším náboženským vůdcem. Tento muž znal Starý zákon a slyšel mnoho o tom, co Ježíš říkal a konal. Ze zvědavosti šel jednou v noci za Ježíšem. Ježíš Nikodémovi řekl: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království“ (Jan 3,3). Nikodémovi to nedávalo smysl. Nahlas přemítal, zda se má člověk znovu nějak narodit tělesně. Ježíš mu vysvětlil, že nemluvil o fyzickém těle, ale o tom, že člověk musí být obnoven Duchem Božím. Problém člověka spočívá v tom, že kvůli své vzpouře proti Bohu je mrtvý duchovně, oddělený od Boha. Člověk, který nepřijme Krista, je „odsouzen“, čeká ho Boží soud (viz Jana 16
3,4–21). Každý člověk potřebuje odpuštění a nový duchovní život, který Ježíš umožnil skrze svůj život a smrt na kříži. Duchovní znovuzrození nastává, když člověk vyjádří, že celým svým srdcem věří v Krista jako svého Spasitele a Pána a spoléhá se na něj (Jan 3,16–18).
Co se změní, když člověk uvěří v Krista? Pavel to vysvětluje ve 2. Korintským 5,17: Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. Člověk, který věří v Krista, prožije naprosto zásadní přeměnu, v samotném nitru své osoby. Tato duchovní přeměna ovšem neznamená, že křesťan se najednou stane dokonalým nebo že už nikdy nebude mít žádné problémy. Znamená to, že když se na něj podívá Bůh, vidí Boží dítě, jemuž bylo odpuštěno, dítě, které bude jednoho dne jako Kristus. Knihy a dopisy Nového zákona kladou před křesťany výzvu, aby jejich život odpovídal jejich víře. Křesťanství nikdy nemělo být pouze únikovou cestou před peklem. Následováním Krista jsme sice zachraňováni od nadcházejícího soudu, ale znovuzrození je pouze začátkem úplně nového života. Boží děti mají růst ke zralosti, mají se z nich stát muži a ženy víry. Tento proces je často obtížný, není zadarmo a ze světského hlediska je nevděčný. Křesťan tedy přinejmenším zažívá zásadní životní proměnu, osobní setkání s Bohem skrze Krista. Dochází k uvědomění, že potřebujeme Spasitele, Boží dar odpuštění (Efezským 2,8–9), že je třeba důvěřovat Kristu jako jediné naději, aby člověk mohl být ospravedlněn před Bohem a žít s ním navždy. Jak první věřící prožívali pravdivost křesťanství? Nový zákon vypráví o lidech, jejichž život se díky vztahu s Kristem naprosto změnil. Níže je jen několik výrazných příkladů: • Zacheus, někdejší výběrčí daní (Lukáš 19,1–10) „Křesťanství selhalo, • Nikodém, náboženský vůdce (Jan 3; pokud je nelze uplatnit 19,39) v životě na této zemi.“ • nemravná žena (Jan 4) Josh McDowell • slepec (Jan 9) • dvanáct učedníků • 3000 lidí v jednom dni (Skutky 2,41) • etiopský státní úředník (Skutky 8,26–40) • Saul z Tarsu (Skutky 9) 17
• • • • •
Kornélius (Skutky 10) žalářník ve Filipech (Skutky 16,25–35) řada římských občanů (Římanům 1,8) modláři, sexuální devianti, pomlouvači a podvodníci (1. Korintským 6,9–11) Onezimus, zběhlý otrok (Filemonovi)
Proměňuje Kristus lidem život i nyní? Od doby, kdy Kristus kráčel po této zemi, milióny lidí dosvědčují, jak křesťanství proměňuje život. Jak jsme si již uváděli, takové zkušenosti samy o sobě pravdu nepotvrzují, nicméně jsou silnou podporou. Paul Little byl řadu let mluvčím obhajujícím křesťanství na univerzitní půdě v USA i v řadě dalších zemí. O tom, jaké místo mají zkušenosti v jeho vlastním životě, napsal následující slova: Občas se sám sebe cestou někam ptám: ‚Jak si můžeš být tak jistý, že ses nenechal podvést nějakou kolosální propagandou? Vždyť Bůh není vidět, nelze se ho dotknout, není možné ho vnímat pomocí smyslů.‘ A pak si položím otázku, jak vím, že je evangelium pravda. A vždy se vrátím ke dvěma základním činitelům: objektivním, vnějším historickým faktům ohledně vzkříšení, a subjektivním, vnitřní, osobní zkušenosti, kterou s Kristem mám. (Poznej, proč věříš, str. 29, angl.) Křesťan Paul Little mluví o pokoji a pocitu naplnění, jež prožívají lidé, kteří vloží svou důvěru v Krista. Mluví o vnitřním svědectví Božího Ducha svatého, o tom, že ve svém nitru pociťují přítomnost Ducha svatého (Římanům 8,16; 2. Korintským 1,21–22; 5,5; 1. Jana 3,24; 5,8–10). A naprosto stejné svědectví uvádí jeden věřící za druhým. Jaká křesťanská zkušenost promlouvá nejmocněji k nevěřícím? Ježíš u Jana 13,35 řekl: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. A u Jana 17,21 uvedl: Aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. Podle těchto veršů je důležité, aby křesťané dávali najevo lásku a aby na nich byla vidět jednota. Pokud křesťané neprojevují lásku a soucit, jednají sobecky, jsou hádaví a rozdělení, prostě tím protiřečí Pánu, jemuž slouží. Nevěřící takto o pravdivosti křesťanství nepřesvědčí. 18
Obhájce křesťanství Francis Schaeffer napsal: U Jana 13 se poukazuje na to, že pokud jednotlivý křesťan neprojevuje lásku dalším pravým křesťanům, má svět právo usuzovat, že takový jedinec není křesťan. Ježíš [u Jana 17] uvádí ještě něco zásadnějšího a hlubšího: Nemůžeme od světa očekávat, že uvěří, že Otec poslal Syna, že Ježíšova tvrzení jsou pravda a že křesťanství je pravdivé, pokud svět nevidí určitou skutečnou jednotu pravých křesťanů. (Církev na konci dvacátého století, str. 138–139, angl.)
A co vy sám? Zakusil jste již, co pro vás Kristus může učinit? V další části si můžete přečíst více o tom, jak jej můžete poznat jako svého Pána a Spasitele. (Další informace o osobním vztahu s Ježíšem Kristem jsou v dalších publikacích na www.BiblickaKnihovna.cz, například: Jak mít osobní vztah s Bohem? a Mám správnou víru?)
Volba je na vás Nikdo z vás nemůže udělat věřícího. Toto rozhodnutí je pouze na vás. Nemohou jej z vás udělat rodiče ani vaši nejbližší přátelé. Zcela bezmocný je zde i jakýkoli pastor či misionář, protože toto rozhodnutí musí vycházet z hloubi vašeho srdce. Věřit v Ježíše znamená více než jen uznat pravdu, že Ježíš je Spasitel, Syn Boží, který se narodil z Panny, žil bezhříšným životem, dal svůj život jako oběť za naše hříchy a vítězně vstal z mrtvých. Součástí víry je svěřit svou duši a svůj život Ježíši Kristu. To se stane, když od Boha přijmeme jeho dar spásy (Efezským 2,8–9). Musíme mu říci, že potřebujeme jeho odpuštění a že toužíme po duchovním životě, který nabízí. Učiňte krok víry – krok podložený všemi důvody, které již znáte – a řekněte BoVěřit v Ježíše znamená hu, že věříte v jeho Syna. Řekněte mu, že více než jen uznat pravdu, chcete spásu, kterou nabízí, a že jej nyní že Ježíš je Spasitel. uznáváte jako svého Spasitele a Pána. Pokud se chcete o Ježíšovi dozvědět více, opatřete si Bibli a přečtěte si v Novém zákoně některé z evangelií (například Janovo evangelium). Pak uvidíte sami, co se zde o Ježíšovi uvádí – co si o něm mysleli lidé, co o sobě uváděl on sám, co zde vykonal a co může učinit pro vás. 19
Definice pojmů Archeologie: Studium památek s cílem lépe poznat dějiny. Bible: Sbírka písemných záznamů (od Genesis po Zjevení), které jsou považovány za slovo Boží a které zapsali muži, jež si Bůh vyvolil. Církev: Všeobecně všichni, kdo věří v Krista; také určitá místní skupina věřících. Evangelium: Základní pravdy o Ježíšovi a spáse. Historické důkazy: Svědectví a dokumenty, které dávají základ k určitému závěru. Hřích: Neposlušnost, porušení Božích mravních zákonů. Izrael: Potomci Abrahama; také národ složený z těchto potomků. Ježíš: Druhá osoba trojjediného Boha, který se stal člověkem, aby zjevil Boha lidstvu a poskytl základ k odpuštění hříchu. Křesťané: Lidé, kteří uznávají Ježíše jako Syna Božího a Spasitele, kteří vkládají celou svou naději na spásu v Kristovu obětní smrt a kteří důvěřují, že Kristus svým vzkříšeným životem žije skrze ně. Křesťanství: Věroučný systém založený na slovech a díle Ježíše Krista. Pravda: To, co odpovídá skutečnosti, faktům. Spása: Vysvobození od Božího soudu. Vědecká metoda: Proces, při němž se studuje přírodní svět a dochází se k závěrům na základě experimentů, jež lze zopakovat. Víra: Projev důvěry v určitou osobu nebo předmět. Vzkříšení: Navrácení se k životu po smrti; návrat Ježíše k životu po smrti.
20
