Dítě má právo na oba rodiče a jejich výchovu, ale je třeba respektovat zdravotní a psychické potřeby dítěte. Orgán sociálně-právní ochrany dětí Úřadu městské části Praha 4 nejednal v nejlepším zájmu dítěte, když navrhl proti vůli matky střídavou výchovu u patnáctiměsíčního dítěte v intervalu 14 dnů. Nesledoval zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, schopnosti a vývojové možnosti. S přihlédnutím k tomu, že do té doby byla matka hlavním pečovatelem o dítě, ochránce konstatoval, že postoj OSPOD nekorespondoval s poznatky vývojové psychologie. V Brně dne 29. září 2008 Sp. zn.: 74/2008/VOP/HVZ
Průběžná zpráva o šetření ve věci R. H.
A Obsah podnětu Dne 7. 1. 2008 se na mě obrátila paní R. H., bytem v P, jeţ si stěţuje na Úřad městské části P. (dále také jako OSPOD), který vykonává sociálně-právní ochranu její nezl. dcery E. H., nar. 2005. Stěţovatelka má za to, ţe OSPOD nehájí zájmy jejího dítěte v souladu s etickými pravidly, s obsahem spisové dokumentace, zejm. s obsahem lékařských zpráv. Domnívá se, ţe OSPOD není objektivní, straní otci. Dne 20. 3. 2008 doloţila stěţovatelka, ţe si na postup OSPOD stěţovala u MPSV (dne 18. 7. 2007) z důvodu příznivého postoje OSPOD k příliš širokému styku otce s dítětem. MPSV její stíţnost pro nepříslušnost postoupilo Magistrátu P. (dále také jako MHMP) dne 27. 7. 2007. Šetření bylo zahájeno dne 1. 4. 2008 a později bylo rozšířeno i na Magistrát P. ve věci vyřízení stíţnosti paní H..
B Skutková zjištění I. Právní vývoj případu z hlediska úpravy styku Otec dítě ve věku zhruba šesti měsíců vídal kaţdý týden ve středu a v neděli od 12:00 do 19:00 hod. Později ve věku přibliţně jednoho roku dítěte u něj dcera pobývala kaţdý týden ve středu od 12:00 hod. do čtvrtka 10:00 hod. a v neděli od 12:00 hod. do pondělí 10:00 hod. Matka tvrdí, ţe nešlo o dohodu, ţe neměla moţnost dítě převzít od otce před uloţením ke spánku. Obvodní soud pro P. (dále také jako obvodní soud) vydal dne 15. 2. 2007 rozsudek týkající se mj. styku otce s dcerou v sudém týdnu od středy 12:00 hod. do čtvrtka 12:00 hod., kaţdý třetí týden od pondělí 10:00 hod. do neděle 17:00 hod.
Soud nevyhověl návrhu opatrovníka na střídavou výchovu s tím, ţe střídavá péče je pro takto malé dítě nevhodná. Rodiče se odvolali. Městský soud v P. se v rozsudku ze dne 27. 9. 2007 vyjádřil ke styku otce s dcerou takto: „Soud I. stupně … upravil – a v tomto směru lze přisvědčit matce – neobvykle široký styk otce s nezletilou, blížící se spíše otcem požadované střídavé výchově („každý třetí týden v měsíci“). Nepřihlédl k tomu, že nezletilá je ve věku, kdy dítě má silnou vazbu na matku jako nejbližší osobu, je na ní závislé, a že doposud trávilo v péči otce 2x týdně maximálně 24 hodin.“ Vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Obvodní soud dne 4. 12. 2007 vynesl rozsudek, podle něhoţ je otec oprávněn se stýkat s dcerou v lichý týden ve středu od 9:00 do 18:00 hod. a kaţdý sudý víkend od soboty 9:00 hod. do neděle 18:00 hod. Dne 15. 4. 2008 Městský soud v P. rozhodnutí prvoinstančního soudu potvrdil, podle zápisu ve spise Om kolizní opatrovník navrhl rozsudek potvrdit. II. Stíţnost a její vyřízení Magistrátem P. Magistrát P. (dále také jako magistrát) obdrţel stíţnost dne 1. 8. 2007. Dne 30. 8. 2007 došlo k jednání mezi zástupcem magistrátu (PhDr. Ţ.), matkou, jejím právním zástupcem a OSPOD. PhDr. Ţ. jako metodik navrhla opatření: vyţádat si zprávu od ošetřujícího lékaře dítěte; oslovit znalce, na kterého se jiţ matka obrátila; předvolat oba rodiče a navrhnout mediaci u odborníků, aby se případ řešil nejlépe dohodou. Matku poučila, ţe pokud pochybuje o objektivitě kolizního opatrovníka, můţe poţádat soud o jeho změnu. Stěţovatelka podepsala, ţe tím povaţuje svou stíţnost za vyřízenou. Po seznámení se s protokolem musím konstatovat, ţe neobsahuje vyjádření, zda jednal OSPOD podle magistrátu objektivním způsobem a v zájmu dítěte, kdyţ navrhoval u soudu střídavou výchovu. V protokolu o jednání není uvedeno, zda magistrát povaţuje stíţnost za důvodnou, částečně důvodnou či nedůvodnou. Ředitel magistrátu Ing. M. T. v odpovědi ze dne 5. 5. 2008 uvedl, ţe stíţnost byla vyhodnocena jako neoprávněná se závěrem, ţe styk dítěte s otcem je řádně určen soudem a je třeba ho plnit. Ve spise jsem nenalezl doklad o tom, ţe by styk otce s dcerou byl v den projednávání stíţnosti pravomocně stanoven soudem. III. Výkon sociálně-právní ochrany dítěte Ze spisu bylo zjištěno, ţe kolizní opatrovník navrhl dne 15. 2. 2007 v řízení o úpravě poměrů střídavou péči rodičů v intervalu 14 dnů u 15měsíčního dítěte. Návrh přednesla paní A.. V odvolacím řízení potom navrhl potvrzení rozsudku obvodního soudu ze dne 15. 2. 2007, který mj. stanovil styk na kaţdý třetí týden od pondělí do neděle (viz výše).
2
Dne 4. 12. 2007, jak je patrné z protokolu o jednání před obvodním soudem, navrhl kolizní opatrovník (konkrétně paní A.) styk otce s dvouletou dcerou v sudé týdny s přespáním během tří po sobě následujících nocí (od čtvrtka 17:00 hod. do neděle 17:00 hod.) a v lichém týdnu jednu noc u otce (od středy 12:00 hod. do čtvrtka 12:00 hod.), přestoţe měl k dispozici vyjádření pedopsychiatričky MUDr. J. ze dne 24. 9. 2007, podané na základě ţádosti matky, kde je uvedeno: “Holčička je ve věku, kdy stále ještě trvá fixace na nejbližší osobu v rodině, kterou je pro ni nepochybně matka. Násilné narušení těchto vazeb může způsobit v nízkém věku /mám na mysli období tak do 3 let, a to je ještě individuelní/, u dítěte k narůstání pocitů nejistoty, úzkosti, obavy ze ztráty rodiče a může nepříznivě působit v budoucnosti i závažnější a trvalé poruchy, zejména úzkostné či úzkostně depresivní, včetně poruch spánku“. V závěru zprávy lékařka uvádí: „Z hlediska pedopsychiatra i soudního znalce /odvětví psychiatrie, dětská psychiatrie/ v současné době mohu jedině doporučit rodičům, aby … se dohodli na stycích holčičky s otcem, zatím bez přespávání u něj. Současnou situaci bych považovala za přechodnou, přibýváním věku a postupným osamostatňováním dítěte lze očekávat příznivý posun i v tomto problému, ale je nutno vyčkat vyššího věku. Pokud bude včas učiněna náprava, ušetří se dítě nebezpečí poškození psychického vývoje.“ Matka poţádala o vyjádření rovněţ znalce z oboru zdravotnictví - klinická psychologie, které bylo zasláno také OSPOD. PhDr. H. zde uvádí, ţe podle uznávaných poznatků vývojové psychologie se dítě nachází ve stadiu vývoje psychiky nazývaným batolecím. Toto období trvá do tří let. Ve vyjádření je uvedeno: „V průběhu batolecího období dítě má potřebu naprostého bezpečí a naprosté jistoty ze strany okolí a bez nadsázky lze říci, že je totálně závislé na péči matky…Výzkumy poruch vývoje psychiky ukázaly, že dítě je v období od narození do přibližně 18 měsíců života značně citlivé na separaci od matky, zranitelné separací od matky, a to poměrně i krátkodobou, např. několik dnů.“ Dotaz k psychologovi adresoval OSPOD aţ dne 3. 9. 2007. Spis Om obsahuje záznam ze dne 15. 4. 2008, coţ je den soudního jednání u odvolacího soudu, o konzultaci případu nezl. E. mezi dvěma sociálními pracovnicemi (S., A.) a rozhodnutí navrhnout u odvolacího soudu potvrzení rozsudku ze dne 4. 12. 2007 (lichá středa, sudé víkendy s 1 přespáním). K této konzultaci došlo po zaslání informace o mnou zahájeném šetření starostovi Městské části P. a výzvě k vysvětlení motivů, které vedly OSPOD k postoji o vhodnosti střídavé výchovy a širokého styku dítěte s otcem, a sdělení, zda byl při úvaze OSPOD zohledněn věk dítěte. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. O výsledku jednání byla téhoţ dne informována Mgr. R., vedoucí sociálního odboru. Dne 2. 4. 2008 jsem vyzval starostu Městské části P. Ing. P. H. k vysvětlení motivů, které vedly OSPOD k postoji o vhodnosti střídavé výchovy a širokého styku dítěte s otcem (s přespáním několika za sebou jdoucích nocí u otce), a zda byl při úvaze OSPOD zohledněn věk dítěte. Zástupkyně starosty Městské části P. I. S. mi sdělila, ţe motivy vycházely ze zákonné úpravy ochrany práv dítěte v souladu s českým právním řádem, Úmluvou o právech dítěte a všemi zjištěními uvedenými ve spisu. OSPOD dle ní zkoumal podmínky pro úpravu poměrů dle § 26 zákona o rodině a dospěl k názoru, ţe jsou dány podmínky pro střídavou výchovu, protoţe rodiče jsou způsobilí dítě vychovávat, mají o výchovu zájem a osvědčili poměry vhodné pro výchovu a zdárný vývoj dítěte.
3
Důvodem pro návrh na střídavou výchovu a dále svěření dítěte do péče matky a určení širokého styku s dítětem byl, podle zástupkyně starosty, zájem obou rodičů na výchově, jejich schopnost se o dceru osobně postarat a citově i materiálně zajistit její zdárný vývoj. Prostředí u otce se jevilo stabilnější s ohledem na záměr matky přestěhovat se do Itálie. Střídavá výchova by lépe zajistila práva dítěte na péči obou rodičů. OSPOD vzal do úvahy také názor MÚ v B.. Při návrhu opatrovníka byl dle zástupkyně starosty zohledněn zájem dítěte. Matka navrhovala styk bez přespání, a tedy časté převáţení dítěte mezi bydlišti rodičů, opatrovníkovi se jevil vhodnější několikadenní pobyt u otce i s přespáním, protoţe dítě bylo na prostředí u otce zvyklé. Nezletilá má utvořenou silnou citovou vazbu na oba rodiče a je v jejím zájmu, aby se citové vazby posilovaly, má právo na péči obou rodičů. I kdyţ rozumím tomu, ţe se OSPOD obával odstěhování matky s dcerou do ciziny, čímţ by se zkomplikoval vztah otce a dcery, jsem jiného názoru, pokud jde o soulad postupu OSPOD s Úmluvou o právech dítěte, zákonem o rodině, zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Mám za to, ţe OSPOD nezohlednil psychický vývoj dítěte. Blíţe viz část D bod 2. této zprávy. Proti MÚ v B. jsem nevedl šetření, avšak mohu zde konstatovat, ţe se pozastavuji nad tvrzením z dopisu ze dne 5. 2. 2007, kdy dítě bylo ve věku necelých 15 měsíců, ţe „střídavá péče je bezesporu v zájmu nezletilé, protože tak se zajistí její nejzákladnější právo, a tím je právo na oba rodiče“. Základní lidská práva a svobody jsou obsaţeny v Listině základních práv a svobod v hlavě II., oddílu I., která je součástí ústavního pořádku ČR, a týkají se ochrany ţivota, nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, osobní svobody, zákazu nucené práce atd. Právo dětí na rodičovskou výchovu a péči je obsaţeno v hlavě IV. – hospodářská, sociální a kulturní práva. Z právního hlediska tedy nelze říci, ţe nejzákladnějším právem dítěte je právo na výchovu obou rodičů. Zástupkyně starosty dále uvedla, ţe nelze říci, ţe OSPOD straní otci, kdyţ při návrhu na střídavou výchovu se rodiče podílejí na výchově stejným dílem. Stěţovatelka vyjádřila názor, ţe OSPOD straní otci na úkor zájmu dítěte, ne jejího zájmu. V tomto ohledu argument úřadu neobstojí. Zástupkyně starosty argumentovala rozhodnutím Krajského soudu v ÚnL podle nějţ lze dítě svěřit do střídavé péče rodičů i přes nesouhlas jednoho z nich, jestliţe bude dán reálný předpoklad, ţe oba budou schopni se dohodnout na zajištění výchovy a potřeb dítěte, coţ OSPOD v případě nezl. E. předpokládal. K tomu mohu uvést, ţe obecně se má za to1, a také většina soudních rozhodnutí tomu odpovídá, ţe střídavá výchova by měla být podpořena společnou vůlí rodičů2.
1
Např. JUDr. Milan Holub, JUDr. Hana Nová, JUDr. Jana Sladká Hyklová: Zákon o rodině, komentář, Linde, Praha, 2007 2 Např. JUDr. Hrušáková: Rodinné právo v aplikační praxi, Edice právních rozhledů. C. H. Beck, Praha, 2000
4
C Právní úprava - výběr Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) V ustanovení § 175 správního řádu, který upravuje stíţnosti, je v odst. 1 uvedeno, ţe dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stíţnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany. Správní orgán je podle odst. 4 povinen prošetřit skutečnosti ve stíţnosti uvedené. Povaţuje-li to za vhodné, vyslechne stěţovatele, osoby, proti nimţ stíţnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Stíţnost musí být podle odst. 5 vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu, o vyřízení stíţnosti musí být stěţovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení. Správní orgán je povinen podle odst. 6 výše citovaného ustanovení bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě, byla-li stíţnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou. Má-li stěţovatel za to, ţe stíţnost nebyla řádně vyřízena, můţe poţádat podle § 175 odst. 7 správního řádu nadřízený správní orgán, aby přešetřit způsob vyřízení stíţnosti. Úmluva o právech dítěte Dle čl. 3 musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať uţ uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Dle čl. 7 má kaţdé dítě od narození právo mj. znát své rodiče a právo na jejich péči, pokud to je moţné. Dle čl. 9 odst. 3 stát uznává právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udrţovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaţe by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Dle čl. 18 smluvní státy vynaloţí veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, ţe oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí být zájem dítěte. Listina základních práv a svobod Dle čl. 32 odst. 4 péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
5
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Podle § 26 odst. 2 můţe soud svěřit dítě do střídavé výchovy rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů sleduje soud podle odst. 4 především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové moţnosti, a se zřetelem na ţivotní poměry rodičů. Dbá mj. na to, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udrţování pravidelného osobního kontaktu s nimi. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Sociálně-právní ochranou se rozumí podle § 1 odst. 1 písm. a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je podle § 5 výše uvedeného zákona zájem a blaho dítěte.
D Závěry 1. Zhodnocení postupu OSPOD Jsem toho názoru, ţe OSPOD nejednal v nejlepším zájmu dítěte, kdyţ navrhoval střídavou výchovu u patnáctiměsíčního dítěte v intervalu 14 dnů. S přihlédnutím k tomu, ţe do té doby byla matka hlavním pečovatelem o dítě, musím konstatovat, ţe postoj OSPOD nekorespondoval s poznatky vývojové psychologie dětí. V pozdějším období OSPOD podle mého názoru rovněţ prosazoval příliš široký styk dítěte, nejprve souhlasil s rozhodnutím soudu o celotýdenním styku dítěte s otcem 1 x 3 týdny, později s přespáním 3 nocí vcelku v intervalu 14 dnů. Postup OSPOD, konkrétně sociální pracovnice A., v této věci hodnotím jako zcela neodborný a v případě, ţe by na jeho návrhy přistoupil soud, coţ naštěstí neučinil, dokonce schopný dítě psychicky poškodit. OSPOD svými návrhy u soudu v případě nezl. E. opakovaně závaţným způsobem selhal. Dítě má právo na oba rodiče a jejich výchovu, ale je třeba respektovat zdravotní a psychické potřeby dítěte. Zástupkyně starosty I. S. uvedla, ţe OSPOD k závěru o vhodnosti střídavé výchovy dospěl poté, co zkoumal podmínky pro úpravy poměru dle § 26 zákona o rodině. V tomto ustanovení je uvedeno, ţe soud dbá na to, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů, ale je tam téţ uvedeno, ţe zájem dítěte soud sleduje s ohledem mj. na jeho osobnost, schopnosti a vývojové moţnosti, a tuto stránku OSPOD zcela opominul. Jsem toho názoru, ţe při navrhování střídavé výchovy je potřeba si především ujasnit priority zájmu dítěte – na prvním místě je nepochybně zdravý psychický vývoj. Proti střídavé výchově bych neměl výhrady v pozdějším věku, např. předškolním. V rané fázi vývoje dítěte (batolecí) se však přikláním k tomu, ţe střídavá výchova vhodná není a ţe je třeba brát ohled na vývoj psychiky dítěte a tomu přizpůsobit styk s druhým rodičem. Ostatně jedním z úkolů sociálně-právní ochrany dětí je chránit
6
právo dítěte na příznivý vývoj. Toto právo OSPOD nechránil, dokonce navrhoval úpravu, která příznivý vývoj dítěte mohla ohrozit. Nemohu souhlasit s názorem MÚ v B., který OSPOD vzal do úvahy při rozhodování o navrţení střídavé výchovy. Zabývat se věcí z hlediska psychologického aţ po stíţnosti matky se mi zdá opoţděné. Netvrdím, ţe OSPOD měl vyţadovat od počátku znalecký posudek, ale mohl při své úvaze vycházet ze všeobecně známých poznatků vývojové psychologie a je z odborného hlediska neomluvitelné, ţe je nezohlednil. OSPOD podle mého názoru situaci správně vyhodnotil a myšlenku příliš širokého styku (s přespáním více nocí po sobě) opustil aţ dne 15. 4. 2008, kdy se konalo jednání u odvolacího soudu. Jestliţe OSPOD chtěl posilovat citovou vazbu k otci, jak uvedla zástupkyně starosty, mohl navrhnout kontakt během více dní v týdnu bez přespávání. 2. Prošetření stížnosti Magistrátem P. Vyřízení stíţnosti paní H. na základě osobního jednání dne 30. 8. 2007 nemohu povaţovat za dostatečné ani za odborně a objektivně prošetřené. Z protokolu o jednání vyplývá, ţe na tomto jednání nebyly projednávány všechny body, na které si paní H. stěţovala – neobjektivita sociálních pracovnic, návrh střídavé výchovy bez odborného posouzení. V protokolu o jednání není obsaţen závěr, zda je stíţnost důvodná, částečně důvodná či nedůvodná. Z protokolu je však zřejmé, ţe PhDr. Ţ. navrhovala opatření, která zmiňuje správní řád v případě, ţe byla stíţnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou. Z vyjádření ředitele magistrátu však vyplývá, ţe stíţnost důvodná nebyla. Totéţ sdělila v telefonickém hovoru právničce Kanceláře veřejného ochránce práv PhDr. Ţ. dne 30. 4. 2008. Za závaţnější neţ výše uvedená formální pochybení však povaţuji závěr, ţe stíţnost byla neoprávněná. Zastávám názor, ţe stíţnost paní H. oprávněná byla, protoţe střídavá péče, kterou OSPOD podporoval, nebyla v nejlepším zájmu nezl. E., nebyla pro dítě útlého věku vhodná, coţ následně konstatoval i soud. Jsem velice udiven tím, jakým způsobem PhDr. Ţ. stíţnost vyřídila, a především tím, ţe neodhalila zásadní pochybení OSPOD při navrhování střídavé výchovy (a později příliš širokého styku dítěte s otcem, který zahrnoval přespání několika nocí za sebou) u dítěte batolecího věku a proti nesouhlasu matky. Povaţuji to za selhání stíţnostního mechanismu. Při vyřizování stíţnosti paní H. absentovalo odborné hledisko a nebyl chráněn zájem dítěte.
7
E S ohledem na to, ţe je tato zpráva koncipována podle § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, vyzývám starostu Městské části P. Ing. P. H. a primátora města P. MUDr. P. B., aby se k ní vyjádřili ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení dopisu. Závěry v této průběţné zprávě se mohou po vyjádření úřadu změnit.
JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv
8