Praktikum didaktických a lektorských dovedností
Učební text pro kombinované studium Učitelství odborných předmětů
Pedagogická fakulta JU České Budějovice
2007
Mgr. Miroslav Procházka
Obsah:
I. Principy pedagogiky a didaktiky…………………………………………………3 II. Specifika vzdělávání mládeže a dospělých…………………………………9 III. Plánování kurikula a projektování výuky………………………………...21 IV. Vzdělávací a vyučovací metody……………………………………………..27 V. Vyučovací prostředky…………………………………………………………….48 VI. Pedagogická komunikace………………………………………………………49 VII. Otázky k samostudiu…………………………………………………………….56 Seznam literatury……………………………………………………………………….57
2
I. Principy pedagogiky a didaktiky, firemní vzdělávání 1.1 Úvod do problematiky vzdělávání mládeže
Trvalý úspěch je přímo závislý na růstu vzdělanosti. Vzdělání přestalo být přípravou na život a stalo se jeho součástí. Přesto pro dospělé je intenzivní vzdělávání atypickou situací, která není pro ně běžnou pracovní činností. Projevuje se časový odstup od školního vzdělávání, ztráta návyku a vliv předchozích zkušeností s učením se (kladných i záporných). Biologicky probíhá proces učení stejně u dítěte jako dospělého člověka, ale z hlediska psychologie dochází k anomáliím. V zájmu efektivnosti procesu učení je nutné respektovat specifika vzdělávání dospělých. Problematikou výchovy a vzdělávání člověka se zabývá především pedagogika, andragogika a gerontagogika. Každá z nich se zabývá člověkem v jiném období jeho života. Terminologie těchto oborů je komplikovaná a nejednotná. Příkladem je definování dvou základních pojmů „Výchova“ a „Vzdělávání“. V praxi se jedná o neoddělitelné procesy, které lze zkoumat odděleně pouze teoreticky. S podobnou problematikou se potýká každá vědecká disciplína jejíž předmětem zájmu je člověk.
3
1. 2 Základní terminologie Slovo didaktika je řeckého původu (didaskain) a můžeme ho přeložit jako učit se, vysvětlovat, vyučovat, poučovat, vykládat, předávat, dokazovat. Začalo se v pojetí edukace používat až v 17. století a o jeho pregnantní vyjádření má nesporně zásluhu učitel národů Jan Amos Komenský, který ve svém díle Didactica magna (Didaktika velká) ho vysvětluje jako umění umělého vyučování, aby ti, kdož učí, pracovali méně, a ti kdož se učí, se naučili více“. Jeho pojetí didaktiky je dosti široké a zahrnuje celou oblast pedagogického usilování, od cílů výchovy k jejímu obsahovému vymezení a vytýčení vyučovacích zásad a vyučovacích metod. Zároveň je zde osvětlena úloha školy, včetně organizace školské soustavy. Jde o globální vyjádření pojetí výchovy jako vědy, která je dnes předmětem obecné pedagogiky a celkového pojetí edukačního procesu včetně poslání školy a jejího společenského poslání. Jako relativně samostatnou součást pedagogiky chápe didaktiku filozof pedagogiky, tvůrce nového pojetí výchovného vyučování, matematizace a normalizace edukačního procesu Johann Friedrich Herbart. Dvě základní vymezení ve svých odlišnostech charakterizuje ve své monografické studii Obecná pedagogika (ISV nakladatelství, Praha 1999) Jarmila Skalková: “Didaktiku jako umění vyučovat chápali například W. Ratke (německý pedagog 1571 – 1615, působící v Köthen – M. S.) a J. A. Komenský. …Didaktiku jako teorii vyučování objasňoval J. F. Herbart a herbartovci…. Didaktiku jako teorii vzdělání označuje O. Willmann.“ (str. 13 – 14). Didaktiku chápeme jako vědu o vyučování, přičemž proces vyučování je chápán jako dialektická jednota výchovy a vzdělávání. V moderní pedagogice se tento vztažný pojem označuje jednoslovným výrazem edukace. Didaktika však není pouze teorie vyučování, ale je zároveň vědou analyzující podmínky a faktory vyučování, celý vyučovací proces a zahrnuje jak problémy obsahové tak i otázky procesuální. Současná didaktika má bezprostřední vztah k obecné pedagogice, kterou obohacuje svou kreativní a humanistickou potencí a dodává jí podobu vědy rozvíjející, obsahově vyjadřující aspekty osobnostního a společenského rozvoje člověka jako vědy o jeho výchově. Je to právě didaktika, která zahrnuje základní okruhy obecně pedagogických disciplín a dává jim metodologickou a metodickou dimenzi. Didaktika je syntézou obecné pedagogiky, obecné didaktiky a speciálních didaktik.
4
Obecná didaktika je vyústěním a sjednocením všech těchto oblastí do celkovitosti této disciplíny jako teoreticko praktického předmětu ovlivňujícího praktickou stránku edukačního procesu svou normotvornou pozicí a naplňující tak postavení pedagogiky jako vědy dialektické ve smyslu nejužšího vztahu teorie a praxe. Zvláštním vztahem se vyznačuje vztahem didaktiky obecné a didaktik speciálních. Pod pojmem speciální didaktiky zařazujeme didaktiky předmětové, oborové a didaktiky druhů škol. Didaktiky:
Obecná didaktika Speciální didaktiky
předmětové oborové druhů stupňů škol
Obecně se termínem „vzdělávání“ rozumí proces osvojování nových poznatků, dovedností nebo postojů, které se děje organizovaně a záměrně (cílevědomě). Je to proces zprostředkování a osvojování lidských zkušeností. „Vzděláním" se pak vymezuje stav, moment, "bod" ve vývoji kvalifikace jedince. Termín "výchova" chápe pedagogika v širším slova smyslu jako cílevědomý a řízený proces, ve kterém se snažíme ovlivnit prostředí, podmínky, ve kterých se utváří osobnost člověka. Termín „vzdělávání dospělých“ vymezuje práci pro specifickou skupinu lidí, kteří se vzdělávají a samozřejmě i vychovávají. Při tomto procesu platí obecná pravidla „vzdělávání“, která respektují individuální potřeby dospělé populace. Specifika skupiny jsou dána jejím věkem, tzv. produktivní věk. Dospělý člověk ukončil formální školní vzdělávání, účastní se trhu práce, je odborníkem v konkrétním oboru, je odpovědný sám za sebe a za své činy, sám se rozhoduje atd. Je zde evidentní ekonomická souvislost a individuální zájmy. Za vzdělávání dospělých se považuje např. podnikové vzdělávání, odborná školení, tématické přednášky, korespondenční kursy atd. Posluchači výchovně vzdělávacích akcí se označují termínem „účastníci“. Vyučující potom pojmem „lektoři“. Poznámky
5
1.3 Vyučování a proces učení Psychologie určila činitele, které vyvolávají změny v psychice: vývoj a stárnutí, choroby, přechodné stavy (např. únava), zkušenost. Právě změny vyvolané zkušeností se označují jako naučené. Díky učení se člověk přizpůsobuje změněným životním podmínkám. Definic pojmu „učení“ je velké množství a každá má svá omezení (není univerzální definice). Pedagogická psychologie registruje definice učení podle směrů v psychologii, např. teorie behavioristické, kognitivní, konstruktivistické, kulturně historické atd. Na základě poznatků o lidském učení je možné stanovit tyto druhy učení: •
percepční (smyslové) – učíme se vztahům mezi předměty a jevy (barvy, tvary, chuti, fyzické vlastnosti věcí)
•
motorické (pohybové) – díky tomuto učení ovládáme své tělo (lezení, držení, chůze, jemná motorika)
•
verbální (slovní) – naučíme se mluvit (slovní zásoba, fráze, spojení jevů a předmětů se slovy)
•
pojmové – vychází z učení verbálního, dokážeme slovy vyjádřit abstrakci, zobecnit, myslet
•
sociální (společenské) – učíme se vzorcům jednání, chování, hraní rolí. S procesem učení úzce souvisí proces zapamatování (paměť) a učení.
Znalost mechanismu zapamatování má význam pro prostředky, metody a formy vzdělávání. U každého člověka převládají jiné druhy paměti (sluchová, vizuální, kinetická, emociální). Pro proces učení jsou důležité společné faktory všech druhů pamětí. Pamatujeme si to co je spojeno s nějakým prožitkem: •
aktivita – k čemu máme aktivní vztah
•
motivace – co souvisí s našimi potřebami, jejich uspokojením a našimi zájmy
•
emoce – co v nás vyvolává citovou odezvu
•
zkušenost – s čím jsme se již v praxi setkali
•
činnost – co souvisí s činností kterou vykonáváme
•
opakování – přechází ve zkušenost
•
postoje – s kladným vztahem k učení se, co je pro nás důležité
6
•
uspořádání – uspořádaným a logickým celkem, smysluplné
•
úspěch – pocitem dosažení cíle, uspokojení potřeby
Jiné faktory mohou působit proti zapamatování (blokace), nebo mohou způsobovat zapomínání. Např. únava, nemoc, neúspěšnost, afekty (deprese, úzkost, rozčilení).
Poznámky
7
Úkol k zamyšlení: Prohlédněte si naznačený průběh zapomínání u dospělého posluchače a stanovte konkrétní poznatky pro přípravu a organizaci vlastní lektorské práce i vlastní učební činnosti.
Graf – křivka zapomínání Rychlost zapomínání 80%
50%
30%
10% 5
10
15
20
25
30
35hodin
Zapomínání je nejrychlejší v prvním období. Během první hodiny klesnou znalosti o 40%, za dalších 12 hodin o 10 – 15% Poznámky
8
