Pozvánka na valnou hromadu

83

1

Pozvánka na valnou hromadu Zveme všechny členy ČSPB na jubilejní 10. valnou hromadu Českého sdružení přátel betlémů, která se koná v sobotu 21. dubna 2012 od 9.30 hodin v Hradci Králové v hlavním sále Muzea Labyrint divadla DRAK, Hradební 632 (muzeum je v sousedství divadla DRAK naproti jeho zadní části). Program jednání: 9.00–9.30 Prezentace 9.30–12.00 Zahájení a schválení programu jednání Volba členů mandátové, volební a návrhové komise Zpráva o činnosti sdružení ve volebním období 2009–2012 Zpráva o hospodaření sdružení v tomto období Zpráva kontrolní komise Rozprava ke zprávám a jejich schválení Krátká přestávka Schválení návrhu změn ve Stanovách sdružení Činnost sdružení v dalším období Návrh a volba členů předsednictva na nové funkční období 12.00–12.30 Přestávka. 12.30–13.30 Oznámení výsledků voleb do předsednictva sdružení Volba výkonného výboru novým předsednictvem Zpráva o výsledku voleb do výkonného výboru 13.30–14.00 Usnesení a závěr V případě, že se v 9.30 nesejde polovina členů sdružení, začátek jednání (a tím i plánovaný konec) se v souladu se Stanovami ČSPB posune o jednu hodinu. Tato doba bude využita k prodeji a příp. výměně betlemářských artefaktů (rovněž tak o přestávkách) a k navazování osobních kontaktů. K dispozici bude bufet s drobným občerstvením – každý účastník má příspěvek 30 Kč. Dále proběhnou v této době krátké video prezentace: Projekt Ministerstva kultury Databáze českých betlémů, Stěhování Třebechovického betlému a Projekt nového TMB. Účastníci VH si mohou zdarma prohlédnout nové muzeum loutek „Labyrint“. Z pověření předsednictva: PhDr. Zita Suchánková, 1. místopředsedkyně sdružení Poznámky: Parkovaní v okolí muzea-divadla je placené (park. automaty) nebo zdarma 5 min pěšky po mostě přes Orlici je velké parkoviště naproti Malšovickému stadionu (má 4 vysoké osvětlovací stožáry, tzv. lízatka). Stadion se nachází na hradeckém silničním okruhu (uvnitř). Spojení z hlavního žel. a autobus. nádraží je trolejbusem č. 7 (v So 3x za hod) a č. 17 (v So 1x za hod) na zastávku „Stará nemocnice“; vrátit se cca 100 m a je divadlo vidět.

83 ročník 22 č. 1/2012

Z obsahu Muzeum Vysočiny v Jihlavě Ke kořenům betlemářství v Třebíči Kostelní betlém v Machově O grafikovi Karlu Benešovi Mezin. konference betlemářů v Torontě Betlem. seminář v Mor. Budějovicích Vzpomínka na řezbáře Ant. Krmíčka Výstava betlémů v Rychnově n. Kn. Výstavy Spolku českých betlemářů Vystřihovací betlém Jarmily Haldové Zápis z předsednictva ČSPB 10. 3. 12 Vzpomínka na Hanu Rejmanovou Popisky k barevné obálce Placení členských příspěvků 2012 Příloha: Poštovní složenka pro zaplacení členského příspěvku 2012 Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 12. března 2012 Ing. Ludvík Mátl

2 8 10 12 14 15 17 18 19 21 22 23 23 24

2

83

Betlémy v českých a moravských muzeích

Někdejší sláva jihlavského betlemářství a sbírky Muzea Vysočiny v Jihlavě PhDr. DANA NOVÁKOVÁ, etnografka Muzea Vysočiny v Jihlavě

Dobové podmínky a vznik jihlavského muzea V letošním roce oslaví jihlavské muzeum 120. výročí svého založení. Stalo se tak v r. 1892, v době velkého rozmachu muzejnictví a masového zakládání především regionálních muzeí. Jihlava však měla specifické podmínky. Probíhala zde zemská hranice, dělící město na moravskou a českou část a dále zde byla existence německého jazykového ostrova. Německé obyvatelstvo (cca 84 obcí kolem Jihlavy) zde žilo již od dob velké stříbrné slávy královského města pocházejícího z 12. století.

Stříbro se v Jihlavě těžilo i později v několika dalších vlnách následujících století. Velký věhlas si ale město vysloužilo i díky velmi rozvinuté řemeslnické výrobě a s tím souvisejícím čilým obchodním ruchem v 16. století. Jihlavu proslavilo především velmi kvalitní sukno a soukenická výroba, která byla známá i v dalekém zahraničí. Německý charakter, později průmyslové Jihlavy s řadou vážených měšťanských rodin, si toto město podrželo i v letech následujících, prakticky až do roku 1945, kdy 90 % obyvatel bylo německé národnosti. Prestižní záležitostí v rozvíjejícím se regionu tedy bylo založení i odpovídající kulturní instituce, která by podtrhovala jeho význam. Prvotní myšlenka na založení muzea byla přednesena již 27.5.1887 na zasedání městského kolegia. Podnětem byla i existence obdobné instituce ve Znojmě (1878). V roce 1889 daroval městské obci početnou sbírku obrazů vídeňských a pražských mistrů 18. a19. století páter Barnabáš Weiss, pocházející z Jihlavy. Staly se základem budoucí sbírky nově vznikajícího muzea. Po několika letech přípravných prací bylo muzeum 20. 11. 1892 založeno a o několik let později 24. 6. 1895 zpřístupněno veřejnosti. Řídil ho a spravoval muzejní spolek a nacházelo se v několika místnostech budovy měšťanské chlapecké školy v dnešní ulici Dukelských hrdinů. Muzeum již při svém vzniku mělo tři oddělení – historické, přírodopisné a živnostenské. Sbírky se Renesanční prostory Muzea Vysočiny v Jihlavě – dále v textu jen MVJ (foto P. Lajtkepová)

83

úspěšně rozrůstaly, např. v r. 1903 o pozůstalost jihlavského starosty Josefa Staegera, dále o sbírku mincí, tiskovin a archiválií a rovněž cizokrajných předmětů. Mezi cenné přírůstky zdejšího muzea patřily i předměty nejslavnějšího jihlavského cechu – soukeníků, získané pro muzeum v roce 1908 a následně produkce místního cechu cínařů. Časté byly i předměty dokládající život zdejších obyvatel jihlavského jazykového ostrova, ať už se jednalo o měšťanské nebo venkovské prostředí. Z této doby, to je do poloviny 20. století pochází i většina přírůstků s betlemářskou tématikou. Úspěšně se rozrůstala také přírodovědné sbírka ve formě vycpanin, herbářů, minerálů a hornin. Dlužno říci, že většina sbírkových předmětů přichází do muzea jako dary, neboť od počátku se muzeum potýkalo s otázkou nejen nedostatečných prostor ale i nedostatku financí. Po vzniku ČSR zůstává muzeum pod správou muzejního spolku, který byl rozšířen i o příslušníky české národnosti, přesto si muzeum zachovalo německý charakter. V roce 1924 se dostává pod městskou správu a stává se členem Svazu československých muzeí. Po úmrtí dlouholetého kustoda muzea Johana Haupta v r. 1928 byl pověřen touto funkcí Hans Canon, který v ní setrval s malou přestávkou do roku 1945. Za jeho období došlo k intenzivní práci se sbírkami, včetně pořizování ilustrovaných katalogů jednotlivých vybraných skupin sbírek jako byla archeologie, keramika, zbraně, cín a další. Nevyřešen až do 2. světové války však zůstal nedostatečný prostor pro uložení sbírek a potřeba zvýšit počet pracovních míst na ochranu a správu narůstajícího sbírkového fondu. V době 2. svět války byla činnost muzea značně omezena a v roce 1944 bylo pro veřejnost uzavřeno úplně. Nicméně pracovníci muzea zajišťovali nezbytnou ochranu sbírek i nadále, takže po skončení války byl stav instituce odpovídající stavu předválečnému. Muzeum se po osvobození dostává do české správy a je řízeno národním výborem. V roce

3

1953 opouští nevyhovující a nedostatečné prostory a stěhuje se do dvou historických renesančních měšťanských domů č. 57 a 58 na Masarykově náměstí, které byly pro účely muzea propojeny. Zde je muzeum do dnešní doby. Zároveň muzeum získalo statut Krajského vlastivědného ústavu v tehdejším Jihlavském kraji, který existoval až do roku 1960, kdy došlo k územní reorganizaci. Od tohoto roku neslo muzeum název Oblastní muzeum Vysočiny a bylo zřizováno okresním národním výborem. V průběhu 60. let 20. století byl název změněn na Muzeum Vysočiny a postupně přibralo v rámci integrace i původně samostatná městská muzea v Polné (1963), Telči (1963), hradě Roštejně (1964) a nakonec i v Třešti (1974), která se stala jeho pobočkami. Od roku 2003 je muzeum zřizováno krajem Vysočina a nese název Muzeum Vysočiny Jihlava. V roce 2007 se zpětně osamostatnila pobočka v Polné, kde vzniklo samostatné městské muzeum. V současné době má jihlavské muzeum i s pobočkami téměř 140 tisíc sbírkových položek historické, přírodovědné i archeologické povahy, z toho 80 tisíc položek připadá na jihlavské historické sbírky. V roce 1991 byly otevřeny pro veřejnost nové prostory v muzeu v Telči, které byly aktualizovány v roce 2009 v souvislosti s Dolnorakouskou zemskou výstavou. Pobočka Muzea Vysočiny Jihlava v Třešti je od roku 2003 v nových prostorách v tzv. Schumpeterově domě a část expozice je věnována, mimo jiné, třešťskému betlemářství. V samotné Jihlavě muzeum zpřístupnilo v roce 2006 nové společenskovědné expozice v moderním pojetí, nyní se připravuje další etapa expozic přírodovědných. Za návštěvu stojí určitě i další pobočka muzea – hrad Roštejn, kde je mimo jiné možno ještě po nějakou dobu shlédnout, než budou expozice rovněž aktualizovány, velký jihlavský betlém ze sbírek muzea. Další bližší informace lze nalézt na webových stránkách: www.muzeum.ji.cz

4

83

Historie jihlavských betlémů do roku 1945 I když Vysočina patří mezi místa s bohatou betlemářskou tradicí, na slávu a bohatství jihlavskéých betlémů dnes již bohužel můžeme jen vzpomínat. Přesto si zaslouží, aby jim, alespoň čas od času, byla věnována pozornost. Historický vývoj betlemářství se v Jihlavě nijak nevymykal celoevropskému trendu. I zde se nejprve objevily betlémy v kostelích, po „ josefínských reformách“ v 18. století přešel tento zvyk do měšťanského a později do lidového prostředí. V Jihlavě však měla tato tradice nádech honosné okázalosti bohatých měšťanských, především soukenických rodin, pro které bylo prestižní záležitostí mít svůj vlastní rozsáhlý rodinný betlém. Jihlavsko je proto typickým příkladem, jak napomáhalo organizovat tento projev lidové tvořivosti kvetoucí cechovní zřízení a měšťanské prostředí. Tradice dnes známé betlemářské oblasti Vysočiny byla v Jihlavě založena a následně ovlivnila i další blízké betlemářské lokality jako byla Třešť a Třebíč, kde se udržuje do současnosti. Po přechodné vlně protestantismu v 16. století, které se nevyhnula ani Jihlava, se počátkem 17. století opět snaží katolická církev v Jihlavě posílit svůj vliv a v roce 1625 povolává do města řád jezuitů. Jezuité, i v dalších letech po vzoru jiných měst, v kostele provozovali vánoční hry (tzv. mystéria) a pro navození vánoční atmosféry stavěli jesličky. Podnět ke stavění jeslí v Jihlavě dala zdejší bohatá měšťanka a vdova Eva Fleischlová, která v té době působila jako abatyše v klášteře benediktinek v Nonnenbergu v rakouském Salzburgu a Jihlavu v roce 1628 navštívila. Po celé 17. století byly jesličky v kostele v Jihlavě stavěny s větší či menší okázalostí a i po švédské invazi do Jihlavy (1645–1647), za časů třicetileté války, velmi brzy jezuité obnovili svoji aktivitu. V roce 1666 byl kronikářem

zaznamenán údaj o existenci skvostného kostelního betlémového tříkrálového průvodu k narozenému Jezulátku, který dosud neměl v Jihlavě obdobu. V dalších letech byl kostelní betlém doplňován a obměňován. Z té doby byl i zvyk přenášet v době vánočních svátků a slavné vánoční mše Ježíška na zeleno-stříbrném podkladě do svatyně k oltáři a zvyk místních dětí nosit do kostela slámu do jeslí pro Jezulátko. Vedle zmíněného jihlavského kostela řádu minoritů byly v té době stavěny jesle ještě i v bývalém domě jihlavského měšťana Samuela Štubika z Königsteinu (dům mu patřil do roku 1612 a byl hostincem), který jezuité do roku 1680 používali jako prozatímní kostel. V letech 1680–1689 pak byl na stejném místě zbudován jezuitský kostel sv. Ignáce (první bohoslužba sloužena 31. 7. 1689), kde stavění jesliček každoročně pokračovalo až do již zmíněných josefinských reforem v 18. století. Svoje jesle menšího rozsahu jistě stavěly ve vánočním období i další církevní řády v Jihlavě, bližší doklady o tom však chybí, zrovna tak jako dokumenty, dokládající přechod od kostelních betlémů k betlémům rodinným. Určitou roli zde sehráli i místní malíři, řezbáři a umělci, kteří pracovali pro církevní řády a podíleli se na stavbách a výzdobě zdejších kostelů. V době, kdy stavění betlémů bylo z církevního prostředí vykázáno, zaměřili mimo jiné svoji pozornost na prostředí měšťanské a lidové. Mnozí ostatně z lidového prostředí vzešli, takže po celou dobu tvořili v souladu s lidovým cítěním a nelze tedy tvrdit, že stavění betlémů bylo původně pouze výsadou vyšších vrstev. Lze tedy usuzovat, že přechod k měšťanskému stavění betlémů ve větší míře nastal i v Jihlavě v letech 1750–1780. Bližší historické studie ani jiné doklady ale k tomuto období chybí a útržkovité informace z těchto počátků jihlavského betlemářství se zachovaly pouze ve formě ústního tradovaného podání.

83

5

Soukromý betlém K. Wurzingera, kolem r. 1940 (foto archiv MVJ)

V prvních počátcích vzniku měšťanského a lidového betlemářství se podíleli na této činnosti i umělci a řemeslníci, pracující pro církevní řády. Jedním z nich byl v Jihlavě i Jan Nepomuk Steiner (1725–1793), syn jihlavského soukenického mistra, a jeho žáci. Z nich vynikl především Alois Geissler (1777–1832), který byl mimo jiné i modelářem zvířat z vosku, hlíny a másla. I když později, přes svoji zručnost a nadání, zemřel v chudobě, stál dle ústního podání při zrodu prvních jihlavských soukenických betlémů. Tak jako na jiných betlemářských místech se i v Jihlavě v počátcích objevovaly malované betlémy. Zasloužil se o ně mimo jiné František Preiss (1797–1842), autor oltářních obrazů v Jihlavě a ve Velkém Meziříčí, který zhotovil i první ručně malované figurky. Kolem roku 1830 žil v Jihlavě i jakýsi malíř betlémů Pablé, jehož malovaný betlém zdědili příbuzní kolem roku 1880. I další betlemáři v Jihlavě vzpomínali na ručně malované předlohy z betlémů, které jim sloužily jako vzor při jejich řezání.

Na malované betlémy poukazuje v Jihlavě i fakt existence malovaných kulisových přechodů mezi samotným betlémem a jeho pozadím. Přechody byly velice mistrně provedeny a znázorňovaly většinou přírodní scenérie a vegetaci. Tyto prvky v betlémech nemalovali stejní malíři, jako autoři pozadí. Malované betlémy ale v Jihlavě nesehrály významnější roli, staly se doménou především v Třebíči a Třešti. Původní figurky byly vyráběny z vosku, sádry nebo z chlebové střídy. Oděvy byly z drahých látek, častěji ale kašírované. Voskové figurky se v jihlavských betlémech objevovaly zpočátku velmi často a tak lze usuzovat na zdejší místní produkci. Nejstarším známým výrobcem voskových figurek v Jihlavě byl voskař Mathias Friedl (1823–1890), zdaleka však nebyl výrobcem jediným. Dalšími byli například Antonín Haupt, tvůrce též malovaných betlémů z 19. století a oplatkář a voskař Josef Jelínek. Vosková Jezulátka a andílci se vyskytovali v betlémech až do 1. světové války. Od poloviny 19. století se v Jihlavě vyráběly i malé skříňkové betlémy, jejichž figurky byly

6

83

voskové a byly odívány do nákladných oděvů. Dělo se tak zřejmě mimo jiné i pod vlivem jednoho z nejstarších jihlavských betlémů, který vlastnil Franz Schornböck. Zhotovil jej jakýsi jeho příbuzný Hoffman v roce 1780, patnáct jeho figurek s voskovými hlavičkami bylo oděno do krásných oděvů z atlasu a sukna. Za nejstarší skříňkový jihlavský betlém byl však považován betlém Karla Kabelatsche. Betlém byl orientálního typu a pocházel z počátku 18. století a i když figurky byly od neznámého autora, raritou bylo pozadí, kde bylo vypodobněné skutečné město Betlém, podle staré ocelorytiny. Vedle skříňkových betlémů se objevily i betlémky pod skleněným poklopem nebo miniaturní oblečené dřevěné (případně malované) figurky ve skříňkách, které byly jakousi levnější variantou nákladných voskových figur. Dozajista byly ovlivněny i produkcí betlemářů ze sousední Třebíče, kde byly skříňové betlémy produkovány ve větší míře.

Nelze již s určitostí vysledovat, zda souběžně s papírovými, voskovými a skříňkovými betlémy, nebo až následně, začala v Jihlavě etapa dřevěných řezaných figurek. Při svých obchodních cestách se jihlavští soukeníci často setkávali s produkcí dřevěných betlémů i na jiných místech Evropy. Mnohé z nich tato produkce oslovila, proto v posledních letech 18. století nakoupili někteří jihlavští soukeníci a povozníci v Tyrolích první figurky do svých vyřezávaných betlémů. Zdejší lidoví umělci je ale dokázali v krátké době napodobit a dokonce i překonat. Typické tyrolské prvky, patrné na oděvu, stavbách a pozadích, byly brzy nahrazeny vlastní fantazií nebo napodobeninami z blízkého okolí. Mezi nejstarší soukenické betlémy v Jihlavě s řezanými dřevěnými figurkami patřil betlém Gustava Langa (kolem roku 1840), Franze Pettana staršího s figurkami údajně zhruba z roku 1780 a betlém Oswalda Langa, později přesunutý do Stuttgartu v Německu. Figurky byly nejdříve typu orientálního, jak si jejich tvůrci představovali oděvy z oblasti Betléma z časů Kristových. Později se však staly obrazem lidí, které řezbáři denně vídávali a potkávali. Byli to měšťané, sedláci, myslivec, mlynář, babka, pastýři, rybáři a třeba i celý cikánský tábor. V betlému byli zastoupeni často i havíři a jejich šachty, nebo i celý betlém byl havířský (betlém Franze Pettana staršího). Do 2. světové války budil v Jihlavě velkou pozornost i pohyblivý betlém J. Klementa, který do něj jako hodinářský mistr zhotovil složitou mechaniku. Betlém obsahoval 23 celků, poháněných elektrickým proudem. Betlemářství bylo tedy v Jihlavě spojeno především se soukenickým cechem. Ve 40. letech 19. století nastala ale stagnace ruční soukenické malovýroby. Mistři nedokázali držet krok s rozPastýř se psem z jihlavských betlémů (sbírka MVJ)

83

máhající se strojní manufakturní výrobou a využít ji. Staré soukenické rodiny, které ovládaly město stovky let, zchudly. Betlémy však nadále zůstávaly vzácnou rodinnou památkou na zašlé „dobré časy“. S tím, jak vzrůstal v Jihlavě počet nových betlemářů, vyvstávala potřeba jakési jejich organizovanosti. V polovině dvacátých let 20. století se betlemářstvím z hledisek etnografického a folkloristického zabývala později rozpuštěná organizace Arbeitsgemeinschaft für Heimatkunde der Iglauer Sprachinsel, která zahrnovala i jihlavské betlemáře. Zde se scházeli, vyměňovali betlemářský materiál, zkušenosti, připravovali výstavy a fotografování betlémů. V roce 1929 byla uspořádaná v Jihlavě v Jihlavském dvoře (Iglauer Hof, někdejší hotel Czap, dnes Dělnický dům) velká výstava betlémů. Stalo se tak v návaznosti na sjezd Svazu německých muzeí v Československé republice a Slavnosti domoviny. Německý kulturní a vzdělávací městský výbor společně s jihlavskými přáteli betlémů tehdy uspořádal ve dnech 23.–25. 6.1929 tři výstavy, mezi nimi právě jednu betlemářskou. Vedle tehdejších vystavovaných, okázalých betlémů byl jako kontrast vystaven i betlém z roku 1860 ve své prvotní primitivní podobě. Cesty v něm byly jen z prkének, byly ohraničené zábradlím z dřívek, krajina byla chudá a figurek a stromů bylo v betlému jen několik. O to více budil pak pozornost například vystavený betlém Franze Pettana ml., který na výstavě poprvé použil spojené kulisy v pozadí, jež vytvořily hloubku betlému. Dále zde byly vystaveny betlémy J. Jelínka, Fr. Schornböcka, F. Neuwirthové a dalších známých jihlavských betlemářů. Celá příprava výstavy vzbudila velkou pozornost a na základě této skutečnosti pak bylo dne 23. 6. 1929 v Jihlavě zřízeno Betlemářské poradenské středisko pro německá vlastivědná muzea (Krippenheratungsstelle für deutsche

7

Heimatmuseen). Byla to jakási poradna pro betlemáře, zřízená při jihlavském německém osvětovém sboru, jejím předsedou se stal Ignaz Göth. Odbornou pomoc ale poskytoval vrchní oficiál ve výslužbě K. Kabelatsch, sám majitel jednoho z nejstarších jihlavských betlémů. Namaloval kolem dvanácti betlémských pozadí a každoročně stavěl v této době kostelní betlém v kostele sv. Jakuba Většího. Pod vedením K. Kabelatsche vzniklo v Jihlavě mnoho dalších betlémů. Jestliže v jediné tematické práci (Iglauer Krippen, vydané 1924) uvádí Ignaz Gőth počátkem 20. století v Jihlavě 27 rodinných betlémů, Karl Kabelatsch jich ve 30. letech registruje již 84, ze kterých v roce 1933 bylo 52 přístupno veřejnosti. Ve 30. letech byl v Jihlavě zřízen také betlemářský archiv pracovního sdružení sudetoněmeckých přátel betlémů. Po skončení 2. světové války v roce 1945 nastává v jihlavském betlemářství poněkud jiná situace. Konec existence jihlavského německého jazykového ostrova a poválečný odsun obyvatel německé národnosti uzavřely kapitolu dlouholeté tradice stavění věhlasných jihlavských soukenických betlémů. V dramatické válečné i poválečné době byly mnohé betlémy nenávratně zničeny nebo rozkradeny. Některé zůstaly skryty na dlouhá desetiletí v zapadlých zákoutích měšťanských domů v anonymitě a o jejich osudu se již dnes asi nikdo nedoví. Další se staly výhodným artiklem při pozdějším prodeji. Pouze malý zlomek někdejší betlemářské slávy se dostává, často v torzech a neúplnosti, do sbírek jihlavského muzea. Rovněž jen skutečně málo celků se případně vrací jejich bývalým majitelům do nových domovů v Německu či Rakousku a jen několik historických betlémů je v současnosti v majetku jihlavských rodin. K muzejní betlemářské sbírce a k současnému stavu betlemářství v Jihlavě se vrátíme v některém z příštích čísel tohoto časopisu. 

8

83

Existovala betlemářská vazba mezi severem Čech a jižní Vysočinou?

Ke kořenům betlemářství v Třebíči Mgr. ANTONÍN ŽAMBERSKÝ, Muzeum Vysočiny Třebíč Dr. Věra Remešová v knize České jesličky1 v kapitole „Německé“ betlémy v Čechách uvádí: „Zcela mimořádného rozkvětu po umělecké stránce dosáhlo betlemářství v Liberci a okolí. Jako ve většině soukenických měst … byly i liberecké betlémy vytvářeny převážně z lepenky, ačkoliv jinde v severních Čechách převládají jesličky dřevěné, vyřezávané. … Ani příchod jihlavských tovaryšů, kteří ze svého rodného betlemářského města přinášeli s sebou i figurky dřevěných daráčků, neovlivnil v Liberci – až na řídké výjimky – tuto betlémářskou techniku. … Nejstarší známý tvůrce libereckých betlémů byl Antonín Calvers, malíř oltářních obrazů a křížových cest, a jeho žák Filip Leubner (1732 – 1803). Proslulé betlémy vytvořil Leubnerův žák Florian Schäfer, oblékající své pastýře a sedláky do soudobých místních krojů. … Schäferovu směru v libereckém betlémářství udělal konec Jakob Einzel 2 (1792–1862), který se snažil oblékat figurky v oděvy historicky věrné. … Einzelův vliv v libereckém betlemářství trval až do našeho století.“ Na první pohled je zarážejí paralela s Třebíčí. Rovněž v Třebíči byl početný cech soukeníků, i v ní byl nejstarším známým tvůrcem betlémů malíř kostelních obrazů, jmenoval se Václav Hartmann. V Třebíči mezi figurkami starých betlémů jsou „kožicháči“, traduje se o nich, že jsou oděni do místního kroje.3 Vznik betlemářské tradice v Třebíči byl publikován v tomto časopise4, proto se soustředím na nové poznatky. Díky projektu Acta Publica jsou na internetu přístupné matriky5. Nalezl jsem v nich údaj, který v kontextu předchozího odstavce nepřekvapuje.6 17. 2. 1784 se v Třebíči vdávala Anna Holasová, brala si Václava Hartmanna, syn zemřelého Antonína, obyvatele Vrchlabí v Čechách.7 Svědky byli soukeník Samuel Fleischmann a výrobce fléten8 (?) Ondřej Lain. V latinsky psané matrice je Václav Hartmann faber, to může být jak obyčejný, tak i umělecký řemeslník. Manželům se v obci Lhota9 narodil 15. 11. 1784 syn Antonín. Další děti – Josef Ignác (*21. 4. 1786), Anna (*28. 8. 1787) a František Jan (*24. 11. 1788) – se narodily na předměst Horka.10 Soukeník Rajmund Naibert s manželkou Annou byli kmotry všech synů, dcera měla za kmotry Jana Holase a Marii Albertovou. V křestních matrikách je u otce

postupně uvedeno „přistěhovalý“, „přistěhovalý malíř“ a „malíř“. Jméno Hartmann je německé, německá jsou i jména svědků na svatbě a kmotra synů – zřejmě byl Václav Hartmann Němec.11 Zjištění, že Václav Hartmann pocházel z Vrchlabí, zásadně mění názor na původ tradice malovaných betlémových figurek v Třebíči – betlemářství do Třebíče bylo pravděpodobně přeneseno ze severu Čech. Bohužel z dosud nalezených matričních záznamů nelze zjistit rok narození Václava Hartmanna, snad se v mládí dostal do Liberce a seznámil se s Florianem Schäferem. Měli-li styky s Libereckem jihlavští soukeníci, dá se totéž předpokládat o třebíčských12 – města jsou vzdálena 40 km, tedy den cesty. Dováželi-li jihlavští tovaryši vyřezávané figurky na Liberecko, je pravděpodobné, že odtud zpět na Vysočinu si brali papírové. K tovaryšům vracejícím se do Třebíče se asi přidal Václav Hartmann, usadil se a maloval obrazy i betlémové figurky po vzoru těch, které znal ze severu Čech. Jím signovaný obraz v kostelíku sv. Marka v nedaleké Stříteži vznikl roku 1797. Podle pamětníků v malování betlémových figurek pokračoval v Třebíči Hartmannův syn František (†1855),13 který prý měl umělecké vzdělání,

83

o otci se to neuvádí. Vzhledem k tomu, že s vysokou pravděpodobností zaměnili autorství figurek otce a syna, dá se předpokládat, že umělecké vzdělání měl otec, tedy Václav Hartmann. Jeho učitelem mohl být Florian Schäfer v Liberci. Několik mladších figurek, u nichž je vysoce pravděpodobné autorství Hartmanna, se liší malířským rukopisem – snad se i další z dětí Václava Hartmanna věnovalo malířství. Na základě vzpomínek pamětníků14 se píše, že v Třebíči dal popud pro vznik papírových betlémů Pavel Papírník, který okolo roku 1800 si z vojny v čáku15 donesl 2 malované figurky. V kontextu předchozího je význam dvou figurek marginální. Traduje se o něm, že ve vojsku sloužil 20, podle jiných 12 let. Jméno Papírník je v matrikách časté, Pavla jsem nalezl pouze jednoho, narodil se roku 1751. Z vojny by se do Třebíče mohl vrátit v období 1780 až 1790, tedy v době, kdy se přistěhoval malíř Václav Hartmann. Již okolo roku 1790 mohl namalovat Václav Hartmann první figurky Pavlu Papírníkovi. Mezi dochovanými figurkami jeho betlému chyběli tři králové, byl v něm ale jejich doprovod. Tyto krále jsem nalezl spolu s dalšími figurkami v expozici Muzea Vysočiny Třebíč. Na příslušnost do souboru jednoznačně ukazují stejné záznamy na jejich rubu. Soubor sloužil hluboko do 20. století jako předloha pro jiné třebíčské betlémy. Tuším, že došlo k následujícímu sledu událostí: nějaký betlemář si vypůjčil v roce 1935 na omalování figurky. Než je stačil vrátit, majitel betlému Richard Uhlíř zemřel. Rodinný betlém získal nejstarší syn Bedřich, který žil na Slovensku v Báňské Bystřici. V důsledku toho vypůjčené figurky nebylo kam vrátit, betlemář je ponechal u sebe. V okamžiku, kdy staré figurky začalo shromažďovat muzeum, věnoval je. Muzeum shromáždilo tolik starých figurek, že z nich postavilo velký betlém a ještě část figurek předalo Etnografickému ústavu Moravského zemského muzea v Brně. Skutečnost, že i po 150 letech byly figurky aktuální jako předloha pro vznik nových, dokazuje nezastupitelný význam Hartmannova díla.

9

Neexistovala pouze vazba betlemářství ze severu Čech na Třebíč. Publikováním figurky z Hřebče v tomto časopise16 byl doložen vztah betlemářství v Třebíči a Hřebči, stejná figurka se vyskytuje v betlémech z obou míst. Totéž platí o Třešti, což vzhledem k malé vzdálenosti není překvapením. Slyšel jsem17, že podobné figurky vznikaly JZ od Znojma v Pulkau. Dolnorakouské Pulkau leží na cestě, po které pravidelně chodívala procesí poutníků z Moravy do Mariazell ve Štýrsku. Několikadenní poutě mohly být další příležitostí pro šíření betlémových figurek. Ukázka tvorby Václava Hartmanna je na str. 24. 1 Remešová, Věra: České jesličky, Česká katolická charita 1988, str. 91 a n. 2 Jinde je psán s G na začátku, tedy Ginzel. 3 Etnologové toto zpochybňují. 4 Žamberský, Antonín: Vznik betlemářství v Třebíči, In: Betémy a betlemáři, ročník 1/1990–91, číslo 3 a 4. 5 Hledat v nich je časově velmi náročné, většinou k nim neexistuje rejstřík. S určitostí skrývají další informace. 6 Oddací matrika kostela sv. Martina v Třebíči, Moravský zemský archív Brno, matrika 10965, snímek 332. 7 Celý text matriky: „Hartmann Wenceslaus, post † Antonium incolam Verhlabiensem in Bohemia, cum Anna filia Joannis Holass, fabri, incolae Trebitschensis“. 8 V latinském originále tibialifex; může to označovat výrobce jakéhokoliv dechového hudebního nástroje. 9 Červená Lhota ležící SZ od města. Není vyloučeno, že se jedná o chybný zápis v matrice, bydleli v čísle 30 jak ve Lhotě, tak i na Horce. 10 Křestní matrika kostela sv. Martina v Třebíči Moravský zemský archív Brno, matrika 10964 snímky 143, 150 a 154 a matrika č. 10955, snímek 31. 11 Z tohoto pohledu by bylo správnější psát křestní jméno v německé formě, tedy Wenzel, působilo by to násilně. 12 Je otázkou, jaký vliv mělo národnostní složení obyvatelstva. V Liberci i Jihlavě převládala němčina, v Třebíči čeština. Třebíčští svoje sukno prodávali na trzích na jihu Německa. 13 V úmrtní matrice je uveden jako malíř (Moravský zemský archív Brno, matrika 10976, snímek 49). 14 Jejich vzpomínky zaznamenané tazateli se neshodují. 15 Vojenská vysoká čepice. 16 Šustrová, Drahomíra: Z historie betlémů na Hřebči, In: Betlémy a betlemáři č. 2. 17 Informaci poskytl pan Erwin Sainitzer, sběratel betlémů z Hollabrunnu v Dolních Rakousích.

10

83

O chrámových betlémech – tentokrát z Náchodska

Machovský betlém JIŘÍ ŠKOP Pod farnost Police nad Metují (o zdejším betlému jsme psali v BaB č. 79/2011) patří i kostel sv. Václava v obci Machov nedaleko polských hranic. Lze říci, že obec má horský charakter. Barokní kostel z r. 1675 (stavebníky byli pobělohorští Piccolominiové) se nachází nad náměstím na kraji této obce směrem do Bělého. V Machově se, na rozdíl od mnoha jiných kostelů, zachovala pamětní kniha této farnosti, ve které se doslova píše:

„Jesle zakoupeny od firmy Petr Bušek a synové v Sychrově u Turnova. Stály 242,40 K. Sebráno 283,64 K. Dvě preparované palmy velké a malé dvě od Augustina Kitzbergera z Prahy stály 17,12 K, dovoz jeslí a palem drahou stál 9,36 K. Dohromady 268,88 K, zbývá tedy 14,76 K. Veledůstojný opat slíbil přídavek, za který koupí další figurky do betléma.“ Tento zápis je z prosince roku 1907. Do zdejšího koste-

Kostel sv. Václava v obci Machov a zdejší chrámový betlém. Fotografie autor článku

la uvedená firma zhotovila již v roce 1899 oltáře v novorenesančním slohu. Činnost této řezbářské firmy byla velmi rozsáhlá, neboť její práce se objevovaly v celém tehdejším mocnářství. Betlém je umístěn na desce o rozměru 200 x 65 cm. Malovaná dálina je vysoká 140 cm. Na ploše je rozmístěno 15 polychromovaných figur o výšce 16 až 29 cm. Dále králové a v jesličkách svatá rodina. Nad hlavami se tradičně

83

vznáší anděl. Na řezbě je vidět profesionální úroveň. Jezulátko nebylo vyřezáno, nýbrž je výrobkem z porcelánu. Firma dodala pro doprovod králů i velblouda, koně a slona, do jesliček volka a osla. Betlém je doplněn jedním darovníkem s ovečkou na krku vyrobeným z tvrzené hmoty. Betlém je v současné době rozšířen o 13 ovcí původem z Králík, 2 ovce porcelánové a dále je

11

zde ještě 9 ovcí se psem, které jsou vyřezány bez soklů od neznámého autora. Závěrem bych chtěl poděkovat správci kostela panu Kubečkovi, který mi umožnil provedení dokumentace a předal cenné informace nejen o betlému, ale i o celém mobiliáři. Mezi zajímavosti z vybavení kostela možno uvést například pískovcovou rokokovou křtitelnici. 

12

83

Betlémské výjevy v grafice českých a moravských umělců

O výtvarníkovi Karlu Benešovi Mgr. JARMILA JANKŮ Grafik, ilustrátor a malíř se narodil 1.5.1932 ve Vlčnově na jižní Moravě. Lidové kroje, slavnosti venkovského roku, zvyky zakořeněné na Slovácku včetně známé jízdy králů – to vše jej od dětství ovlivňovalo a doprovázelo po celý život. Také hudba a cirkusy jsou radostným zdrojem jeho tvorby. První výtvarná studia absolvoval na Vyšší škole pro umělecký průmysl v Jablonci nad Nisou (1947–1950). V Praze v letech 1950 až 1955 vystudoval VŠUP (prof. A. Strnadel a prof. K. Svolinský). Karel Beneš žije v Praze, citlivě vnímá její památky i její celkový celkový genius loci. Toto okouzlení Prahou se rovněž výrazně projevuje v jeho tvorbě. Hlavní grafickou technikou Karla Beneše je barevná litografie. Základem jeho výtvarného

projevu je kresebná čistá linie, jemně kolorovaná. Od roku 1956 ilustroval zhruba šedesát knih, dále několik bibliofilií, např. Klaunovo zrcadlo (1982), Svědectví sv. Matouše (1990) a Romance pro Křídlovku (1955). Pro členy Spolku exlibris vytvořil téměř pět set kusů této drobné grafiky. Je velmi oblíben u zahraničních sběratelů, zejména u Holanďanů. Právě pro ně většinou tvoří také „p.f.“ s motivy jesliček či betlémů. Jsou neprodejné, lze je však od nich získat výměnou

83

13

za stejně kvalitní grafiku. Jemně barevné litografie tvoří postupně cykly od Navštívení P. Marie, přes sv. Rodinu s výjevy Narození, Klanění tří králů až po Útěk do Egypta. Krásné jsou litografie křehkých, takřka průhledných, andělů vznášejících se nad krajinou a ukazujících lidem k betlémské hvězdě. Karel Beneš se věnuje i tvorbě plakátů a propagační grafice. Se svou manželkou Danielou Benešovou, která je rovněž grafička, vytvořili pro Krátký film cyklus Řecké báje. Navrhuje i poštovní známky. Své dílo vystavuje často i se

svou ženou po celé republice a po roce 1989 i v cizině. Autorské zahraniční výstavy byly uspořádány v Holandsku, Belgii, Německu, Itálii, Japonsku a dalších státech. Mnohá ocenění získal Karel Beneš za ilustrace knih, dále na výstavách exlibris u nás i v cizině (Evropa, Japonsko, USA). Pro zájem o grafiky tohoto umělce od sběratelů z celého světa je možné, že pro běžné české zájemce bude jeho tvorba brzy nedostupná. Od roku 1990 je členem Svazu českých uměleckých grafiků Hollar. Literatura: Katalogy z výstav (1984, 2004 a další) Knižní značka (Spolek sběratelů a přátel exlibris, č. 2, rok 2007) Redační poznámka: Litografie od K. Beneše byla použita také na titulní straně časopisu BaB č. 42. Od Mgr. Jarmily Janků již máme připraven další příspěvek věnovaný výtvarnici Ludmile Jandové.

14

83

Mezinárodní setkání betlemářů

Zpráva o účasti na Mezinárodní konferenci betlémářů v Torontě JAROSLAV BABÁK Bylo pro mne potěšením se zúčastnit této významné události jako zástupce Českého sdružení přátel betlémů. Konference se uskutečnila v historickém hotelu Royal York za účasti asi 250 delegátů převážně ze Spojených států amerických a Kanady ve dnech 10. až 12. listopadu 2011. Zahájení se uskutečnilo v anglikánské katedrále s v. Jamese za účasti představitelů sedmi torontských církví. Velice dobře sladěné zpěvy chrámového sboru a biblická čtení dávaly ekumenické slavnosti důstojný a slavnostní ráz. Bylo potěšující, že jedna z přímluv byla ve slovenštině. Páteční a sobotní program zahrnoval přednášky, při kterých účastníci byli ve skupinách zhruba po 50 lidech. Následně se Vás pokusím velice stručně informovat o obsahu jednotlivých referátů. Paní Nancy Mallet seznámila posluchače s historií betlémů v Kanadské armádě v době světových válek. Prokázala, jak tento symbol posiloval vědomí vojáků v době odloučení od domova a dával jim naději na návrat ke své rodině. Anglikánský biskup MacDonald seznámil učastníky s dobou, kdy zhruba před 350 lety francouzští jesuité přinesli víru do Kanady a postavili zde první betlémy. Biskup byl velice pyšný na to, že se tato tradice dodnes udržela a hluboce zakořenila u původních obyvatel a to v takovém rozsahu, že se za dobu svého působení nesetkal s rodinou, která by neměla v době Vánoc postavený betlém. Paní Limbertie referovala o betlémech ve francouzské oblasti Kanady. Na obrázcích ukázala

život v jedné malé vesnici v oblasti Saguenay, kde v době adventu každý dům postaví betlém z figurin v životní velikosti z nejrozmanitějších materiálů, přičemž mezi sebou „soutěží“. Místní kostel vystavuje více než 1000 betlémů z celého světa. Astronom a astrolog pan McGregor přednesl vědecké a biblické poznatky o betlémské hvězdě (kometě), která vedla tři krále z východu. Sdělil, že toto téma zajímalo mnoho astronomů, leč žádnému se nepodařilo výskyt hvězdy jednoznačně prokázat či objasnit. Nevyloučil však ve svém vystoupení možnost zázraku. Pan dr. Raffaeli referoval o historických událostech spojených s navštěvou třech králů v době narozeni Ježíše. Došel k závěru, že tato událost má historický i biblický důkaz, který nelze zpochybňovat. Katolický kněz otec Campo velice hezky vylíčil tradice adventu a Vánoc na brazilské vesnici. Vzpomněl, že v této době prakticky celá vesnice se vzajemně navštíví a obdaruje, čímž vyjádří svoji sounáležitost a přátelství k druhým. Pro děti je to období, na které se těší a vzpomínají po celý rok. Archeolog pan Boutros, člen koptické církve, seznámil posluchače s podrobnostmi odchodu svaté rodiny do Egypta. Tato cesta má více než 150 míst a je zpracována téměř s denní přesností. Uvedl spoustu historických důkazů. Pro příklad uvedu zajímavost: V jednom městě je v mramoru na místní kašně údajný otisk Ježíškovy nožičky.

83

Paní Desovski a pan Goa upoutali pozornost s internetovým programem, který umožnuje návštěvníkům nahlédnout do zúčastněných muzeí a prohlédnout si jednotlivé exponáty včetně betlémů. Je to projekt, který je sponzorován vládou. Součástí konference byla výstava soukromých a kostelních betlémů. Výstavy se také zúčastnil jeden řezbář a jeden sochař, kteří na místě předváděli svoji tvorbu.

15

Na závěr konference se konala slavnostní večeře s poděkováním všem dobrovolníkům, kterých bylo více než 200, za přípravu a organizaci celé důstojně vedené události. Rád bych poznamenal, že jsem byl požádán předsedou americké organizace panem Whalenem přednést referát o stavu českých betlémů na příští konferenci, která se uskuteční v roce 2013 v Clevelandu, s čímž jsem předběžně souhlasil. Na závěr zdravím všechny betlemáře v České republice!

Betlemářský seminář v Moravských Budějovicích Mgr. ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ V předvánočním období roku 2011 se v zasněžených Moravských Budějovicích uskutečnil třídenní odborný seminář s názvem „Je betlémářství živé?“, na jehož přípravě se spolupodílely Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Kulturvernetzung Niederösterreich a Muzeum Vysočiny Třebíč. Seminář se konal v rámci projektu spolupráce českých a rakouských příhraničních regionů s názvem Porta culturae. První den byl věnován oficiálnímu zahájení semináře představiteli pořádajících institucí a zástupcem města M. Budějovice. Po zahájení proběhlo neformální setkání účastníků a exkurze do Třebíče, kde byla navštívena výstava České a rakouské betlémy, bazilika sv. Prokopa a kostel sv. Martina s vystavenými třebíčskými betlémy. Hlavní jednací den byl věnován řadě zajímavých příspěvků, které přednesli odborníci na české a rakouské betlémy z České republiky a Rakouska. V úvodním příspěvku promluvil odborný pracovník Muzea Vysočiny v Třebíči Antonín Žamberský. Jeho referát pojednával o „kostře“, která je nezbytnou součástí každého třebíčského betlému. Viktor Dvořák, betlémář z Moravských Budějovic, představil posluchačům Vajerův pohyblivý betlém z Domu sv. Antonína v M. Budějovicích. O tradiční pozoruhodnosti Třeště, betlémské cestě, díky níž si všichni návštěvní-

ci mohou prohlédnout několik desítek betlémů v třešťských domácnostech, vyprávěla Alena Veliká ze Spolku přátel betlémů v Třešti. Překvapením pro mnohé byl příspěvek Heleny Grycové Benešové z Muzea Vysočiny v Telči, kde byl pro veřejnost zrestaurován a vystaven velký pohyblivý betlém manželů Vostrých (pozn. redakce: podrobnosti v BaB č. 82), jenž má mnoho shodných rysů s proslaveným jindřichohradeckým betlémem Tomáše Krýzy. Nejenom o něm, ale i o dalších zajímavých historických a současných betlémářích regionu, pak ve svém referátu s názvem Jindřichohradecké betlémy hovořila Alexandra Zvonařová z Muzea Jindřichohradecka. Poslední dva příspěvky o tradici betlémářství u našich jižních sousedů přednesli rakouští betlémáři. Erwin Sainitzer z Hollabrunu a Hermann Steininger z Univerzity ve Vídni. První z přednášejících se věnoval současnosti dolnorakouského betlémářství a dodržování tradičního způsobu výroby. Závěrečný

16

83

referát se týkal dějin vývoje kultury betlémů v Dolním Rakousku. Oživením jednacího dne byla návštěva manželů Roháčkových z Třeště, kteří před zraky účastníků vytvářeli své typické figurky. V rámci večerního programu byla pro zájemce připravena návštěva výstavy „Podhorácké Vánoce – vánoční příběh“ v muzeu v Moravských Budějovicích.

Zajímavou součástí semináře byla jednodenní exkurze na výstavy betlémů do Jihomoravského muzea ve Znojmě a do Muzea betlémů ve Vösendorfu nedaleko Vídně. Seminář „Je betlémářství živé?“ přinesl mnoho zajímavých témat k diskusím i pro další společná setkávání českých a rakouských betlémářů, která budou jistě pokračovat i v budoucnosti.

Fotografie z jednací části semináře v Moravských Budějovicích

Vzpomínka na řezbáře Antonína Krmíčka z Boleradic

Jak jsem se seznámil s betlemářem panem Krmíčkem Ing. JAROSLAV MIHOLA Letos 16. dubna by se řezbář Antonín Krmíček dožil 95 let. Před pěti lety 5. září 2007 nás navždy opustil. Jsem rád, že jsem ho poznal alespoň na skonku jeho života. V roce 2002 jsem od něho obdržel tento dopis a tím začalo naše přátelství.

„Vážený pane ! Z knížky „Kdo je kdo“ jsem vyčetl, že sbíráte papírové betlémy i pohlednice betlémů. Proto jsem si dovolil zaslat foto – záběry z mého betléma. Nevím, přijdou-li Vám vhod, ale doufám, že si je ponecháte.

83

Řezbář Antonín Krmíček u svého betlému.

Betlém stavím již od mládí a tento dodělávám podnes. Je to už pomalu 35 let. Každý rok, pokud mohu, k němu něco přidělám, takže už tam pomalu nebude místo. Nedovedu si představit Vánoce bez betléma. Mám ho uložen na půdě a mám obavy, že už ho nebudu moci sám snést. Už mi přestávají sloužit nohy. Inu, jsem starý pařez! Betlém má rozměry 300 x 80 x 80 cm a sestává ze staveb, 27 figur lidí, 56 zvířat a 30 palem. Dá mi to skoro dva dny práce, než to postavím. Nechal jsem ho nenamalovaný a všem se to líbí. O Vánocích nemám nouzi o návštěvníky, hlavně děti. Já jsem rád, že mají zájem. Srdečně Vás zdravím a zůstávám – Krmíček Antonín z Boleradic č. 339“ Poděkoval jsem panu Krmíčkovi za jeho pozornost i čtyři fotografie jím vyřezaného betléma a poslal mu fotografické záběry mého „hlavního“ durolinového „zvířecího“ betléma (s 220 zvířaty). Domluvili jsme si zatím netermínovanou návštěvu v Boleradicích, ale ze zvědavosti jsem mu položil otázku, jak se k řezbařině vlastně dostal. Krásnou hanáčtinou mi v druhém dopise odpověděl: „Dež sem bel eště školák, tak sem udělál takové betlém: Peněz tenkrát nebelo, tak se decky kópila za šesťák bedýnka vod kvasnic, pořádně vedrhla, na ňu se to namalovalo a potřelo kopálovém lakem. Belo to pěkný. Potem se udělál eště jeden pěkné betlém, tak na způsob tehoto. Belo tam tech

17

figurek dvanáct, ale Jezolátko belo z vosko. Negdy v šedesátéch letech sme u Dvořanů drtile jetelinový semínko. Belo to tak o Vánocích a tož mě pozvale, abych se šél podívat na jejich betlém. Voni ho majó sádrové. A dyž sme došle dum, tak kluk chcél taky takové betlém. Tak sem se do teho pustil. Potem se mně to zdálo takovy nijaký, a tak sem se jednoduše pustil do většího … Já sem dlóho marodil s ledvinama a tak mě dali do Jevíčka na zotavenó. Bel sem tam celé rok. No a taková dlóhá chvíla tam bela, tak se povídam: „Já se do teho pustim.“ dež sem chcél dělat, tak sem se jednoduše zavřel na pokoj a vrtál sem. Třeba aji do půlnoci, nebo do rána. Měl sem sebó dláta vod děkana z Klobók. To eště dyž tu byl páter Peňáz, tak mně povidá: „Běž za Simajchlem do Klobók, von má řezbářský dláta, von Ti jich pučí.“, tak sem tam šel. Von mě v životě ten člověk neviděl. Pré: „Běžte támhle na sépku, je to tam.“ Tak sem jich vzal dvanáct a měl sem jich meslim alespoň pět roků. A delal sem s nima v tem Jevíčko. Udělal sem tam alespoň dvacet voveček a dva pastýře, tři krále, anděla a tech palem ale sedum. Všecko je z lipovýho dřeva. Každém rokem to stavim. Než celé betlém dám dohromade, tak to trvá skoro dva dni. Je tam 21 pastýřů, 3 králi, svatá rodina a anděl. Voveček je tu čtyřicet a kozí deset. Mám tam udělaný rozkvetlý kaktuse, nebo jak děda veze kolíbko na tragačo … Já říkám: „To só lidi z celyho světa.“ Mám tam figurky z pražskéch betlémů, z teho našeho kostelního boleradickyho, třebechovickyho, nebo z toho proseckyho. Só to takovy jejich kopie. Dycky si kópim pohledy, to figurko si nakreslim na papír, pak ji vokopirujo na špalek a vořežo trochu na pásovce. A pak už enom po kóskách vořezávám. Šak se něgdy dojdite podivat. To se musí vidět in natura.“ Bohužel, pan Krmíček dnes již není mezi živými, ale jeho betlém, já mu říkám „palmový“, můžete po celý rok vidět v obřadní síni Úřadu městyse Boleradice. 

18

83

O výstavách betlémů ve vánoční sezoně 2011

Jaká byla XV. výstava betlémů v Rychnově nad Kněžnou PhDr. JAN TYDLITÁT V úterý 27. prosince 2011 po 17. hodině se zavřely dveře velkého sálu Společenského centra za posledním návštěvníkem výstavy betlémů. Už po patnácté soustředili pořadatelé do tohoto prostoru pravé skvosty lidské dovednosti a nádherné fantazie, aby vytvořili pohádkové prostředí pro dny adventu a Vánočních svátků. Proudy návštěvníků různého věku od nemluvňat počínaje a dědečky a babičkami konče tu obdivovaly betlémský příběh ve všech dostupných variantách, obohacený o nádhernou floristickou výzdobu, o více jak tisíce mistrných háčkovaných ozdob, urostlých jehličnanů, perníků i františků. A bylo se na co dívat. Každého upoutal betlém evropských národů uprostřed sálu od Blanky Kampové a Heleny Rázkové, velký vyřezávaný betlém v délce 5 metrů Ladislava Pacholátka, figurální betlém Hany Hofmanové, kouzelné betlémy z kukuřičného šustí od Heleny Rázkové a Aleny Tschöpové, drama propojené s betlémským příběhem

od Josefa Haldy, šitý gobelín Jaroslava Jošta i geniálně vyšívaný betlém Zdeňka Velebného. Nechyběl ani Rychnovský soukenický betlém Jarmily Haldové, pro který se připravuje trvalé místo ve vestibulu Městského úřadu. Po loňském podvodním betlému tu zase tekla voda. Bublala v lesní studánce a líně proudila v řece Kněžné, v níž soukeníci prali vlnu a utkané a obarvené sukno. Ty nejmenší okouzlil mechanický betlém Čestmíra Čermáka i kolotoč s figurkami Jaroslava Šifaldy. Řada návštěvníků si prohlídku ráda zopakovala a oblíbila si i podvečerní koncerty. Pořadatelé touto cestou děkují všem, kteří těm tisícům příchozím svým umem udělali radost, děkují východočeským muzeím za zápůjčky, soukromé Floristické škole v Hradci Králové, závodu Auto Škoda Kvasiny a pojišťovně Kooperativa za partnerství, jímž pomohly uskutečnit výstavu v podobě, jakou jsme si všichni přáli.

83

19

Strana 18: Víceúčelová vstupenka s Rožmitálským betlémem od Jana Rody. Strana 19: Vlevo nahoře tvůrci betlémů zleva Josef Halda a Zdeněk Velebný; vlevo dole betlém z kukuřičného šustí od Aleny Tschöpové zasazený do náměstí v Jablonném nad Orlicí. Vpravo nahoře nepolychromované jesličky od Pavla Špeldy (lípa); vpravo dole Dobřanský betlém od Jana Hrnčíře (nepolychromováno). Autor fotografií ing. Vladimír Homolka

Vánoční výstavy Spolku českých betlemářů v roce 2011 Doc. Ing. MILAN ZÁBRANSKÝ, CSc. V loňském roce to bylo právě 5 let, co byl založen Spolek českých betlemářů. Toto jubileum jsme oslavili výstavou v Muzeu Karlova mostu (dále MKM) v Praze, které se zúčastnilo

48 členů z celé republiky s více jak 60 exponáty. Shodou okolností to byla také pátá a největší výstava Spolku v tomto muzeu, které sídlí v prostorách bývalého kláštera Řádu křižovní-

20

83

František Kotrč: Betlém (plast. hmota, po roce 2000), MKM, foto autor článku

ků s červenou hvězdou založeného sv. Anežkou v roce 1234. Na výstavě s názvem „Betlémy tří století“ se představili tvůrci s výrobky ze dřeva, keramiky, papíru, plastu, vizovického těsta, šustí, malbou na hedvábí, s podmalbami na skle, ikonami malovanými na dřevě i sběratelé se svými sbírkovými exponáty. Důkazem toho, že název výstavy neklamal, byl nejstarší exponát, barokní kostelní betlém malovaný na lepence a pocházející z Podkrkonoší, jehož stáří je odhadováno asi na polovinu 19. století. Z dlouhého seznamu tvůrců upoutaly pozornost precizně řezané betlémy s krajinou Jana Hrnčíře, tradičně veselé vyřezávané jesličky Jarmily Haldové, keramika s tříbarevnou glazurou Terezy Uherkové, rozsáhlý keramický betlém Jarmily Strakové a velké figury v keramickém betlémě Ivany Bělařové. Vůbec bylo zajímavé si všimnout, že autoři všech 10 vystavených keramických betlémů byly výhradně ženy. Další již tradiční akcí, na které se podílí SČB byla výstava v Senátu České republiky uspořádaná Bohumilem Duškem na téma historické i současné betlémy především české provenience. I zde bylo představeno více jak 60 exponátů, mezi nimi tři betlémy pohyblivé, nový malovaný ústeckoorlický betlém Jaroslava Heraina, porcelánový betlém s cibulovým vzorem vyráběným v sou-

časnosti v porcelánce Dubí u Teplic a celá řada starých i nových betlémů. Mnohé vánoční výstavy uspořádali jednotliví členové Spolku jako Jana Pokorná ve Hvožďanech, Marta Halfarová v Havířově, Marie Dočekalová v Praze 6, Jiřina Hánová v Břasech a Přešticích, Bohumil Vykouk v Kladně a se svými autorskými výstavami se představili keramička Jana Holubová v Přešticích a Jan Roda v Jindřichově Hradci. Mnoho dalších členů se podílelo na výstavách po celé republice a 10 z nás zapůjčilo betlémy na výstavu do italského města Alatri. Jinou akcí k jubileu SČB bylo vytištění brožurky „Kdo je kdo ve Spolku českých betlemářů“ určené pro jeho členy a vydání vystřihovacího betlému Jarmily Haldové „Betlém z východočeských hor“. 

Slon z barokního betlému z Hostinného, MKM, foto Zdeněk Peer

83

21

Nový vystřihovací betlém od výtvarnice Jarmily Haldové Rozkládací zimní Betlém z východočeských hor paní Jarmily Haldové (medailonek v BaB č. 72) byl vydán k 5. výročí založení Spolku českých betlemářů na přeloženém listu formátu A2. Betlém (viz foto dole), který se skládá ze 4 dílů a 3 detailů, se po vystřižení složí jednoduše dohromady podle obrázku. Sběratelé by princip sestavení mohli přirovnat k jesličkám od Vojtěcha Kubašty, které vycházely v časopise Křesťanská žena v letech 1951–54. Inspirací pro pozadí byla krkonošská vesnice Dolní Dvůr a Orlické hory. V zástupu veselých postaviček darovníků je pro památku volnou formou zpodobněn i první předseda Spolku českých betlemářů výtvarník, loutkař a betlemář František

Valena (1945–2007) a vloni zesnulý předseda Českého sdružení přátel betlémů Ing. Radko Weigner (1943–2011). Přátelé své známé jistě poznají a věnují jim i svoji vzpomínku. Cena uvedeného archu je 100 Kč + 80 Kč poštovné a je zasílán na dobírku. Pro ušetření nákladů na poštovné se doporučuje, aby se zájemci domluvili na společné objednávce. Betlém lze objednat u p. Ing. Tomáše Faltyse e-mailem na adrese: [email protected] nebo na telefonech 602 298 180 a 257 311 475. V nabídce jsou ještě vystřihovací betlémy vydané v loňském roce a to „Betlém ze staré Šumavy“ (14 archů A3 včetně 6 reprintů starých tisků) a reprint „Orientální betlém“ (8 archů A4). 

22

83

INFORMACE

Radostné prožití Velikonoc přeje členům i ostatním čtenářům předsednictvo Českého sdružení přátel betlémů a redakce časopisu Pohlednice „Pomlázka“ ak. malíře Jiřího Škopka (2011)

Zápis z jednání předsednictva ČSPB ze dne 10. 3. 2012, které se uskutečnilo v klubu LD Drak Hradec Králové Přítomni: Všichni členové výboru vyjma MUDr. M. Bašeové, členové revizní komise vyjma M. Jindrové a předsedové regionálních poboček vyjma omluvených M. Hornišera, Ing. P. Schmida, Mgr. A. Zvonařové, J. Cvešpera, P. Nenkovského, K. Rychtery, Ing. J. Schreibera a Bc. E. Sadivové. Dále se omluvili PhDr. V. Vaclík a Ing. F. Odstrčil. Hostem byla Mgr. S. Dušková, ředitelka Třebechovického muzea betlémů Program jednání: 1) Práce výkonného výboru a předsednictva od 15.10.2011 2) Ekonomické informace – členské příspěvky, dotace a žádosti o granty 3) Členská základna 4) Časopis Betlémy a betlemáři

pro členy Českého sdružení přátel betlémů 5) Příprava valné hromady 21. 4. 2012 6) Webové stránky sdružení 7) Informace z regionálních poboček 8) Různé Místopředsedkyně ČSPB Z. Suchánková přednesla zprávu o činnosti sdružení, seznámila přítomné s korespondencí a s přípravou předsednictva UN-FOE-PRAE dne 3. března 2012 v Římě. České sdružení zastupoval na základě plné moci p. Johann Dendorfer, současný prezident světové federace. Světový kongres proběhne v letošním roce ve dnech 15.–18. 11. 2012 v Innsbrucku. Mezi pěti oceněnými osobnostmi bude také člen ČSPB z regionální pobočky Královédvorských betlemářů pan Leoš Pryšinger, a to zejména za záchranu Braunova betlému v Kuksu. Paní Yvona Hubáčková přednesla zprávu o hospodaření za r. 2011 a r. 2012 do 29. února. Příjmy sdružení se skládají prozatím pouze z členských příspěvků, podané granty bohužel nebyly úspěšné. Ke konci r. 2012 bylo na účtu 72.895,– Kč a v pokladně 15.317,– Kč. Po únorové platbě za časopis sdružení je na účtu k 29.2.2012 t. r. 66.980,– Kč. Pí Hubáčková informovala o připravovaných žádostech o granty a o vhodnosti sídlo sdružení umístit do Královéhradeckého kraje, aby žádostem o granty mohlo být příště vyhověno. Členská základna, dle informace Mgr. Kuntové, stagnuje, někteří členové neplní povinnost včas zasílat členské příspěvky, bohužel i po několik let za sebou. Dle stanov jim bude členství pozastaveno. Noví členové budou uvedeni v letním čísle časopisu. K časopisu BaB Ing. Mátl uvedl, že zápis z jednání sdružení bude ještě zveřejněn v připravovaném čísle. Konstatoval, že je škoda, aby jednotlivé regionální pobočky, ač ve výstavní činnosti aktivní, nezveřejňovaly informace v časopise. Předsednictvo uvažuje o stanovení redakčního plánu a tím i jisté povinnosti poboček členskou základnu pravidelně informovat. Dále upozornil na možnost vkládat zdarma do časopisu letáčky vytištěné ve vlastním nákladu (v počtu 400 ks) s oborově zajímavými informacemi i inzercí vydavatelů, pod-

83

nikatelů a betlemářů. Zmínil se o neúplnosti informací o vánočních výstavách v časopise; je třeba redakční radě dávat včas o výstavách vědět. Mgr. Dušková upozornila i na možnost zveřejnit informace na webu Třebechovického muzea betlémů. Valná hromada ČSPB je připravována na 21. 4. 2012, opět v Divadle Drak v Hradci Králové, ovšem nyní v novém Studiu Labyrint, v sousedním objektu. Plánována je burza betlémů a doprovodných materiálů, promítání fotografií z vánočních výstav včetně informací o stěhování Třebechovického Proboštova betlému a stavbě nové budovy i řada dalších informací. Součástí nových návrhů bude, kromě volby nového výboru, změna sídla sdružení, členských příspěvků, případně i stanov. Nový výbor si rozdělí kompetence za určitou oblast činnosti a zodpovědnost za aktivizaci regionálních poboček tak, aby předsednictvo bylo pravidelně a aktuálně informováno o dění ve sdružení. Nové kandidáty do výboru sdružení a revizní komise je třeba navrhnout nejpozději do zahájení volby a je nutné mít k dispozici jejich souhlas, v případě nepřítomnosti, písemný. Podrobné informace jsou v pozvánce. Každý účastník VH bude mít nárok na občerstvení v hodnotě 30,– Kč na náklady ČSPB. Webové stránky sdružení nejsou průběžně aktualizovány dle potřeb. V případě možnosti nalézt někoho, kdo by byl ochoten spolupracovat za finančních podmínek, jaké by ČSPB mohlo akceptovat, byl by to jistě velmi vítaný a potřebný počin. O činnosti regionální pobočky podrobně informoval p. Bohumír Andrle za RP Brno město a jižní

23

Moravu. Pan Jiří Svatoň informoval o činnosti RP Pardubicko a Chrudimsko, o řezbáři p. Václavu Bolekovi a výstavách v Hodoníně, Zaječicích u Chrasti a Chvaleticích. Pan Josef Hánl o připravovaném tradičním setkání řezbářů v Uhřínově ve dnech 23. až 25. 3. 2012 a jím připravované výstavě v knihovně v Novém Městě nad Metují ke 120. výročí narození Marie Fischerové – Kvěchové, která bude zahájena dne 22. 3. 2012 vernisáží za účasti autorčiných vnuček a potrvá do 30. 3. 2012. Pan Jiří Votruba z RP Roztoky a okolí Prahy podal zprávu o velmi úspěšné výstavě betlémů u P. Marie Sněžné v Praze a velkém zájmu o vyřezávané betlémy, které vytvářejí. Schůze předsednictva byla ukončena ve 12.30 hod. Zapsala dr. Z. Suchánková

Smutné oznámení Ve věku 60 let zemřela 24. 1. 2012 řezbářka paní Hana REJMANOVÁ z Vysokého Mýta, která se s manželem Janem Rejmanem často zúčastňovala řezbářských soustředění i dalších betlemářských akcí. Jistě ji těšilo, že výtvarné nadání a lásku k práci se dřevem mají i její dcery, které také umění vyřezání velmi dobře ovládají. Často se říkávalo, a plně to odpovídalo skutečnosti, že v Mýtě u Rejmanů řeže celá rodina. Věnujme zemřelé paní Rejmanové i pozůstalým členům rodiny tichou vzpomínku.

Popisky k barevným obrázkům na obálce Titulní strana: Roman Galek z Nové Bystřice, betlém, ořechové dřevo, 2011 (z výstavy BETLÉMY ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti 2011/12) 2. strana: Novoročenky z tvorby Karla Beneše pro sběratele grafiky v Holandsku 3. strana: Muzeum Vysočiny Jihlava – nahoře jihl. betlém v expozici na hradě Roštejně (foto Ant. Bína), dole detail betlému na hradě Roštějně (foto R. Schebesta) a častý motiv těžby stříbra (přelom 19. a 20. stol.) 4. strana: Současná tvorba z výstavy „Betlémy z kraje Orlických hor“ v Rychnově nad Kněžnou (2011) Nahoře – skříňkový vyšívaný betlém Zdeňka Velebného z Ústí nad Orlicí Dole – skříňkový malovaný betlém Jaroslava Heraina s dobovým pozadím města Ústí n. Orlicí z poč. 19. stol.

Využijte dubnové valné hromady ČSPB v Hradci Králové k možnosti prodeje a výměny jesliček a dalších předmětů s betlemářskou tématikou! Širší nabídka je vítána.

24

83

Placení členských příspěvků na rok 2012 V tomto čísle časopisu je vložena poštovní poukázka typu A na zaplacení členského příspěvku na tento kalendářní rok. Valnou hromadou dne 25. 4. 2009 byly stanoveny příspěvky v této výši a platí i pro rok 2012: Řádný člen odebírající členský časopis 240 Kč, důchodce odebírající časopis 200 Kč a rodinný příslušník bez nároku na odběr časopisu platí 60 Kč. Do rubriky V. symbol (variabilní symbol) nezapomeňte prosím z pravé strany uvést své členské číslo (je uvedeno na adresním štítku časopisu i v členské legitimaci). V případě, že

nebude variabilní symbol uveden nelze plátce identifikovat. Specifický symbol se u účtu sdružení neuvádí. Platbu lze samozřejmě provést i bankovním převodním příkazem. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800 (opět připomínáme vyplnění variabilního symbolu). Členský příspěvek uhraďte prosím nejpozději do konce měsíce dubna 2012. V případě nezaplacení v tomto termínu pozbývá člen nárok na zasílání časopisu a je mu pozastaveno členství. Doklad o zaplacení Vás opravňuje k využívání výhod člena ČSPB (např. zvýhodněné vstupné nebo vstup zdarma na určené betlemářské výstavy). Prosíme o včasnou úhradu!

Figurky od třebíčského malíře Václava Hartmanna ze sbírek Muzea Vysočiny Třebíč. K článku Mgr. Ant. Žamberského na stranách 8 a 9 Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: františek.odstrč[email protected] Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí