Poutní místa a sakrální areály

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Bakalářská práce

Poutní místa a sakrální areály Sakrální objekty v kontextu krajiny Jablunkova a okolí

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Petr Hodonický

Agnieszka Strzybná

Lednice 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Poutní místa a sakrální areály – sakrální objekty v kontextu krajiny Jablunkova a okolí“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Bystřici dne ……………

Podpis …………………

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Petru Hodonickému, za rady a připomínky při konzultacích. Také bych chtěla poděkovat Mgr. Wiesławie Branne, etnografce Muzea Těšínska za projevenou ochotu a poskytnuté informace, dále ThDr. Józefu Szymeczkovi za zapůjčenou literaturu a panu Antoninu Szpyrcovi za zpřístupnění historických fotografii mapovaných objektů. V neposlední řadě chci poděkovat svým rodičům a přátelům za morální podporu při zpracování této práce.

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 3 2. Cíl práce ........................................................................................................................ 4 3. Východiska ................................................................................................................... 5 3.1 Typologie vybraných církevních staveb ................................................................. 5 3.1.1. Farní kostely .................................................................................................... 5 3.1.2. Filiální kostely a kaple..................................................................................... 5 3.1.3. Klášterní kostely a kaple ................................................................................. 6 3.1.4. Drobná sakrální architektura ........................................................................... 6 3.2. Historie vývoje sakrálních staveb .......................................................................... 7 3.2.1. Historický vývoj drobných sakrálních objektů................................................ 9 3.3. Vztah člověka ke krajině a sakrálním stavbám .................................................... 11 3.4. Přírodní prvky jako nedílná součást sakrálních staveb ........................................ 12 3.5. Obecná charakteristika území .............................................................................. 14 3.5.1. Základní vymezení území.............................................................................. 14 3.5.2. Geomorfologická charakteristika území ........................................................ 14 3.5.3. Geologická charakteristika ............................................................................ 15 3.5.4. Klimatologická charakteristika území ........................................................... 15 3.5.5. Hydrologická charakteristika území .............................................................. 16 3.5.6. Pedologická charakteristika území ................................................................ 16 3.5.7. Potenciální přirozená vegetace ...................................................................... 17 3.5.8. Evropsky významná lokalita ......................................................................... 17 3.5.9. Památné stromy na území Jablunkova a okolí .............................................. 17 3.6. Historie osídlení území Jablunkova a okolí ......................................................... 18 3.6.1. Historie Jablunkova ....................................................................................... 19 3.7. Vývoj křesťanství na území Těšínského Slezska ................................................. 20 3.8. Duchovní prostředí Jablunkova a okolí................................................................ 21 4. Výsledky průzkumu .................................................................................................... 23 4.1. Metodika .............................................................................................................. 23 4.2. Sakrální stavby na území Jablunkova a okolí ...................................................... 24 4.2.1. Kostely na území Jablunkova a okolí ............................................................ 24 4.2.1.1 Farní kostel Božího Těla v Jablunkově................................................... 24 4.2.1.2. Evangelický kostel v Návsí.................................................................... 26 1

4.2.1.3. Filiální kostel Božího Milosrdenství v Písku ......................................... 26 4.2.2. Klášter na území Jablunkova ......................................................................... 27 4.2.2.1. Klášter sester alžbětinek ........................................................................ 27 4.2.3. Kaple na území Jablunkova a okolí ............................................................... 28 4.2.3.1. Kaple svatého Jana a Pavla .................................................................... 29 4.2.3.2. Kaple Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné ......................... 31 4.2.3.3. Kaple svatého Antonína Paduánského ................................................... 33 4.2.3.4. Kaple svatého Jana Nepomuckého ........................................................ 36 4.2.3.5. Kaplička na Bělé .................................................................................... 38 4.2.3.6. Kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné ....................................... 39 4.2.3.7. Kaple svatého Isidora............................................................................. 40 4.2.4. Kříže na území Jablunkova a okolí ............................................................... 41 4.2.4.1. Mramorový kříž poblíž kláštera alžbětinek ........................................... 41 4.2.4.2. Železný kříž u kláštera sester alžbětinek ............................................... 42 4.2.4.3. Dřevěný kříž na Vitališově .................................................................... 42 4.2.4.4. Kamenný kříž na Písečné ....................................................................... 42 4.2.4.5. Kamenný kříž v Návsí - Jasení .............................................................. 43 4.2.5. Svaté obrázky ................................................................................................ 43 4.2.6. Ochránci obydlí ............................................................................................. 44 4.3. Proměny krajiny Jablunkova a okolí .................................................................... 44 5. Návrh opatření ............................................................................................................ 46 5.1. Úprava okolí kaple sv. Petra a Pavla .................................................................... 46 5.2. Úprava okolí kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné ................................ 48 5.3. Návrh plůtků a okolí kolem křížů ........................................................................ 50 6. Závěr ........................................................................................................................... 53 7. Souhrn ......................................................................................................................... 54 8. Summary ..................................................................................................................... 55 9. Diskuze ....................................................................................................................... 56 10. Seznam použité literatury a zdrojů ........................................................................... 57 11. Seznam použitých obrázků ....................................................................................... 63 12. Přílohy....................................................................................................................... 66

2

1. Úvod Kostely, kaple, kapličky, kříže a boží muka jakožto monumenty každodenní religiozity, stanoví charakteristický prvek české krajiny. Tyto objekty mají dlouhou historii, a byly stavěny jak prostými venkovany, tak vznešenou šlechtou. Kříže a kapličky měly až donedávna svůj hluboký význam. Sloužily jako ukazatele správné cesty, jak duchovní tak pozemské. V dnešní moderní době se nám sakrální památky, které vznikly z hluboké víry, často jeví jen jako historické relikvie. Jejich prvotní orientační funkce v dnešní době ztratila význam. Většina současníků zcela nekriticky věří v sílu rozumu a techniky. Co nám však zůstane, když i toto zklame? Nepodceňujme myšlení a konání našich předků. Možná by nebylo na škodu zastavit se u kříže nebo u kapličky a chvíli rozjímat. Zdá se to být nemoderní, ale určitě přínosné pro nás samotné, pro naši duši. Pro pochopení souvislosti mezi sakrálními památkami a jejich situováním do krajiny, byl vybrán Jablunkov jako modelové území. Vybrala jsem si toto území z několika důvodů. Sama pocházím z nedaleké vesnice a mám k tomuto regionu a lidem vřelý a citový vztah. Zároveň jsem touto prací chtěla přiblížit Jablunkovský region, jeho specifika a historický vývoj. Území se vyznačuje velkou zbožností místních obyvatel. Tento vztah ke křesťanské víře se odráží i ve vzhledu zdejší krajiny. Kostely, kapličky a kříže jsou nepřehlédnutelným prvkem krajiny Jablunkovska. Na území Těšínska, které procházelo od 19. století velkým urbanistickým a průmyslovým vývojem, jsou lidová architektura a kulturní dědictví mnohem více ohrožovány než v jiných regionech. Nenapomáhá tomu ani fakt, že po nastolení svobody po roce 1989, se spousta řezbářských památek, křížů a obrázků, které přečkaly mnoho desetiletí až století, rozkradlo. Myslím si, že i z tohoto důvodu je důležité se o tyto památky zajímat, a možná i práce, které vzniknou na toto téma, mohou přispět k jejich záchraně. Na území Jablunkova a okolí se nachází spousta drobných sakrálních objektů, hlavně křížů a kapliček. Jaký význam a funkci tyto stavby dnes plní? Jak vznikaly? Co vypovídají o lidech, kteří je postavili, kteří se k nim chodili modlit, nebo kteří byli iniciátory jejich výstavby? Jak jsou tyto stavby situovány do krajiny? Na tyto a další otázky se budu snažit v této práci odpovědět.

3

2. Cíl práce Předmětem této bakalářské práce jsou sakrální objekty v kontextu krajiny Jablunkova a okolí. Cílem bylo na modelovém území provést průzkum, sakrální objekty identifikovat, popsat jejich historický vývoj, souvztažnost těchto objektů na jiné sakrální stavby, na krajinu a její duchovní stopy. Práce byla dále zaměřena na zkoumání historického vývoje území a některá její specifika, byla zde také popsána stručná analýza přírodních podmínek. Přípravou pro tuto práci bylo studium odborné literatury, týkající se dané problematiky. Dále bylo zapotřebí prostudovat staré mapy, a posléze údaje z nich získané vyhodnotit. Práce je doplněna fotografiemi, historickými mapami, kresbami objektu a panoramatickými pohledy a také celkovou situací, na které byly mapované sakrální stavby zakresleny.

4

3. Východiska 3.1 Typologie vybraných církevních staveb

3.1.1. Farní kostely Od začátku působení církve vznikaly farní kostely, které umožňovaly věřícím příslušné obce slavit liturgii. Nejvyššími představiteli jednotlivých církví jsou biskupové. Samotný sakrální prostor se dělí na dvě části, a to na prostor pro věřící a presbytář. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Presbytář, neboli také kněžiště je část prostoru kostela, vyhrazená pro kněží. [1] Tato část kostela, musí být dobře viditelná. Také vybavení presbytáře musí podporovat soustředění a usměrňovat pozornost na oltář. Je zde umístěn kříž stejně jako hlavní umělecká výzdoba kostela. Prostor pro věřící je vybaven lavicemi, mezi nimiž je vytvořena ulička směřující k oltáři. Kromě lavic zde mohou být také klekátka nebo židle. U vchodu do kostela je ještě prostor pro svěcenou vodu. Dalšími prostory, které navazují na výše zmíněné, mohou být: prostor pro varhany, orchestr nebo sbor, zpovědní místnost, křestní kaple, sakristie a další.(Rozehnalová, Tomíšková, 1995)

3.1.2. Filiální kostely a kaple Filiálním kostelem se rozumí v katolické církvi, kostel u něhož není zřízena samostatná farnost a který je spravován farářem sídlícím v jiné obci. [2] Často docházelo k tomu, že se z původního filiálního kostela stal později kostel farní. Provoz těchto filiálních kostelů je téměř shodný s farními, není zde pouze povoleno vykonávat křest. Tyto objekty často zahrnují jen vybavení presbytáře a prostor pro věřící, sakristie bývá za oltářem a u menších kapliček, kde nejsou bohoslužby pravidelně vykonávány, zcela chybí. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995)

5

3.1.3. Klášterní kostely a kaple Klášterní kostely a kaple slouží v první řadě komunitě řádu a kongregací ale také ostatním věřícím. Mohou plnit funkci kostela farního, poutního

popřípadě

nemocničního. Lokalizace klášterů odpovídá náplní činnosti řádu. První kláštery byly zakládány spíše ve větší vzdálenosti od okolního světa a zabývaly se vlastní zemědělskou činností. V pozdějším období s rozvojem činnosti řádu, směřujícím na pomoc lidem (výchova, vzdělání, služba nemocným) byly umisťovány přímo ve městech a obcích. Charakteristickým prvkem klášterních kostelů je prostor vyhrazeny členům řádu, umístěný většinou v presbytáři, pro ostatní věřící je vymezena chrámová loď. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995)

3.1.4. Drobná sakrální architektura Do této kategorie sakrálních staveb většina autorů zařazuje kříže, kapličky, boží muka, pomníky světců, a tzv. svaté obrázky. Rozehnalová a Tomíšková zde zařazují ještě zvonice, památníky a křížové cesty. Všechny tyto objekty jsou, až na výjimky, spojeny s římskokatolickou církví a pro jejich situování byla vybírána významná místa v krajině. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Na modelovém území se z drobné sakrální architektury vyskytují kaple, kapličky, kříže a svaté obrázky, pro úplnost však objasním i ostatní pojmy. Kaple a kapličky se od velkých sakrálních památek liší převážně jen měřítkem. Kaple – je drobná sakrální stavba zasvěcená uctívání Boha, Panny Marie a světců. Půdorys kaple je malý obvykle čtvercový, někdy také kruhový či oválný. Kaple je krytá jehlanovou stříškou, v baroku to byla často cibulovitá báně. Na vesnicích byly časté tzv. kaple návesní. Tyto kaple plnily funkci malého kostela. Vznikaly rukou známých architektů stejně jako venkovských zedníků. Byly stavěny měšťany, zbožnou vrchností ale i bohatými sedláky a to často na místech, na nichž stával kříž. Později byly tyto objekty nahrazeny kostely či většími poutními areály. (Hájek, Bučková, 2001) Kaplička – nazývaná také výklenkovou kaplí je menší sakrální stavbou, která se nachází zejména na vesnicích. Je menší, než je kaple nebo kostel. Jedná se spíše o lidové označení, úředně jsou tyto objekty vedeny jako kaple. [3]

6

Kříž – jedná se o nečastější drobnou sakrální památku a to jak v zastavěném území, tak ve volné krajině. Kříž, jakožto nejtypičtější symbol křesťanství, má mnoho variant provedení. Nejčastější jsou železné kříže s korpusem Krista na kamenné podezdívce, kamenné kříže nebo také jednoduché dřevěné kříže, často doplněny plechovou postavou Ježíše Krista. Výjimečně nacházíme kříže zděné či betonové. (Květ, 2003) Boží muka – jedná se o drobnou stavbu ve tvaru sloupu nebo pilíře s výklenkem na obraz nebo sošku, někdy krytou stříškou. Na vrcholu bývá často umístěný kříž. Tyto objekty stojící volně v krajině nebo na rozcestích stanoví charakteristický prvek české a moravské krajiny. (Vařeka, 2007) Sousoší – tyto objekty zobrazují nejčastěji světce, Pannu Marii, někdy také biblické výjevy. Byly stavěny hlavně v období baroka. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Křížová cesta – jedná se o soubor drobných sakrálních objektů, navazujících na sebe a vytvářejících nejčastěji 14 zastavení. Tyto objekty jsou umístěny v krajině a vedou k určitému cíli, ke kostelu, kapli nebo poutnímu místu. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Zvonice, zvonička – je to jednoduchá stavba sloužící pro zavěšení zvonu. Z počátku se stavěly jednoduché dřevěné, později zděné stavby, tyto pak často sloužily i náboženským úkonům. (Vařeka, 2007)

3.2. Historie vývoje sakrálních staveb Jak uvádí Rozehnalová, křesťanství prvního století ještě nebudovalo zvláštní stavby pro shromažďování věřících. Zvrat nastal až vydáním Milánského ediktu v roce 313, který zajišťoval svobodnou volbu jakéhokoliv vyznání, nastal tehdy obrat i v tvorbě sakrálních objektů. K masovému shromažďování věřících sloužily počátkem 4. století baziliky a centrály. Přechodem mezi těmito základními typy se stala bazilika s vloženou příčnou lodi, transeptem. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Symboliku těchto staveb popisuje Norberg-Schulz, který se zmiňuje o tom, že loď a oltář, symbolizující cestu a cíl se v křesťanské bazilice sjednocují a symbolizují „cestu spásy“ hlásanou křesťanským učením. (Norberg-Schulz, 2010) 7

Na přelomu starověku a středověku se objevují první kláštery, které v té době měly

podobu

obyčejných

domů

s četnými

celami

obehnanými

zdmi.

Ve středověku největší vývoj chrámového prostoru nastal u biskupských kostelů, královských kaplí a klášterních chrámů. Reformované kláštery získaly bohatství a moc, díky péči o zemědělství, řemeslo a vědu, staly se tak pravými ohnisky kultury té doby. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Románské umění se nejvíce rozvíjelo v západních zemích, jižní a střední Evropy, konkrétně ve Francii, Španělsku a Anglii a to od 11. stol. až do poloviny 13. století. V té době měly baziliky ještě stále dřevěné trámové stropy, později se objevují první kopule a křížové klenby nad lodí.(Löw, Míchal, 2003). Tyto sakrální objekty byly nejvyspělejšími stavbami společnosti tehdejší doby a jako takové, dostaly pevný řád. Základem byl shromažďovací prostor kostela. Pro zvýšení kapacity se stavěly nižší boční lodě. Empory nad těmito bočními loděmi stanovily nový funkční prvek, a objevují se ze začátku hlavně u poutních kostelů. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Jak zmiňuje Löw, kostely byly po celý středověk, kromě jiného i azylem před vnějším světem a měly pevnostní charakter, stejně jako raně středověké kláštery. (Löw, Míchal, 2003) Doba gotická je charakteristická stavbou chrámů, zejména katedrál. Tyto monumentální stavby, představují technický a výtvarný vrchol tehdejší doby. Dispozice těchto katedrál je výrazně podélná a směřuje východním směrem k oltáři. Tyto stavby se vyznačují bohatostí dekoračních prvků. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Vnější dekoraci chrámu tvoří, jak píše Löw „pekelné symboly“ jako např. chrliče, kdežto vnitřní dekoraci tvoří „symboly nebeské“. (Löw, Míchal, 2003) Zároveň světlo prostupující vitrážemi katedrál, podle Norberga-Schulze, symbolizuje Boží přítomnost. (Norberg-Schulz, 2010)

Gotické katedrály svým

měřítkem

oproti

tehdejším

měšťanským domům vytvářely významné dominanty měst. Tyto obrovské rozměry umožňovala konstrukce klenby, která přenesla tíhu na systém opěrných pilířů. Gotická chrámová architektura má řadu typologických forem, které jsou podmíněné jak tradicí, tak materiálními podmínkami. Setkáváme se zde jak s chrámy jednolodními tak s vícelodními, dispozicemi. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Renesance nepřináší do vývoje chrámového prostoru a církevních staveb nic nového. V tomto období přetrvává prostorové a dispoziční řešení středověku, nebo jsou 8

stavby stavěny v duchu gotiky. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) V celé Evropě dochází k ochladnutí ke křesťanským ideám a hledání smyslu života v materiálním světě. Pozornost je věnována člověku, který se stává měřítkem pro všechno, dochází k znovuzrození antických ideálů. (Löw, Míchal, 2003) Baroko se znovu navrací k Bohu, ke křesťanským ideálům, ke hledání nadpozemského smyslu života. Jak uvádí Löw, vznik baroka byl spojený s reakcí na úpadek světa po třicetileté válce. Největší vývoj nastal v oblastech, které byly válkou zasaženy. (Löw, Míchal, 2003) V tomto období nastává velký rozvoj církevních staveb. Staví se jak kostely nové, tak taky dochází k barokizaci starých, přičemž ryze barokní stavby jsou zde v menšině. Chrámy jsou jednoprostorové a bez bariér. Z hlediska uspořádáni prostoru je presbytář více otevřený, viditelnější pro lid, pozadí dotváří hlavní oltář. V tomto období se také rozmáhá výstavba poutních kostelů a celých komplexů, které jsou zasazeny do krajiny, většinou na návrších. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Období baroka přineslo do krajiny také drobné sakrální objekty, o nichž se budu podrobněji zabývat v následující kapitole. Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu. Toto období je zaměřeno na člověka, logiku, racionalismus. Stejně jako renesance ani osvícenství, nepřináší změny

v uspořádání

chrámu,

nedochází

ani

k rozvoji

církevních

staveb.

Na začátku 20. století byly snahy sjednotit věřící lid s bohoslužbou u oltáře. Liturgie má být v jednotném, přehledném prostoru. Snahy o obnovu liturgie vyvrcholily na II. vatikánském koncilu v r. 1963, po němž došlo ke změně provozního i dispozičního uspořádání nejen presbytáře ale i celého kostela. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) V dnešní době stavba nových sakrálních objektů probíhá hlavně v nových částech města, na sídlištích. Vznikají zde religiózní centra, ve kterých je zahrnutý i kulturní program a sociální péče. Dochází zde tímto ke spolupráci církevních i světských institucí. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995)

3.2.1. Historický vývoj drobných sakrálních objektů Drobné sakrální památky se v naší krajině objevují od nepaměti. Jejich předchůdce můžeme hledat již v předkřesťanské době. Jednalo se o objekty, které v krajině označovaly významná, často posvátná místa. Byly to nejčastěji vztyčené 9

jednotlivé kameny, někdy také kamenné řady či dřevěné sloupy podél cest. Některé tyto objekty byly v raném křesťanství doplněny korpusem Krista či vytesaným křížem. Posvátnost těchto míst byla často zvýrazněná skupinou stromů.

Nejčastěji to byla

dvojice či trojice stromů, používala se ovšem také čtveřice či jeden jedinec jako doprovod sakrální stavby. (Květ, 2003) Jak zmiňuje Trpák, z naší krajiny vymizelo mnoho přírodních sakrálních míst. Lidé tyto posvátné háje, stromy a kameny uctívali, což bylo církvi považováno za kacířství a z toho důvodu, byla většina těchto míst zničena. (Trpák, 2011) Kříž je z drobné sakrální architektury pravděpodobně nejstarší. Jak uvádí Květ, pro naši krajinu mohou být příkladem irské kříže ze 7. století. Ještě před příchodem Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, k nám přinesli křesťanství irští mnichové. Ti stavěli na rozcestích první svatyně a také kříže. (Květ, 2003) Tyto první kříže byly zhotoveny pravděpodobně ze dřeva, jakožto materiálu dobře opracovatelného a snadno přístupného. (Hájek, Bučková, 2001) Důkazem toho, že drobné sakrální památky jsou nedílnou součásti naší krajiny je i to, že kříže a kapličky byly zobrazovány již na středověkých kresbách nebo renesančních vedutách. (Streubel, 2001) Jak zmiňují Hájek a Bučková (2001:57): „Středověk charakterizuje potřeba vizualizace víry. (…) Věc představující uctívanou myšlenku, je sama ctěna pro odkaz, později toto pouto k neviditelnému slábne a najednou je ctěn obraz sám, je zde modlářství.“. Tento kult milostných obrazů madon a světců se stal terčem kritiky církve. Dochází k první vlně ikonoklasmu neboli obrazoborectví, které se snažilo obrazy (ikony) odstranit. Avšak po tridentském koncilu v roce 1563 se opět podařilo podpořit funkci výtvarného umění v liturgii. (Hájek, Bučková, 2001) Velký rozkvět drobných sakrálních objektů nastal v období baroka při protireformaci. Sakrální objekty sloužily k navrácení protestantského lidu ke katolické víře a jelikož bylo zapotřebí velké množství těchto objektu, pořizovalo se je většinou ze dřeva. Na vesnicích se stavěly mezi jinými i velké dřevěné kříže, jako znamení, že se obec vrátila ke katolické víře. (Hájek, Bučková, 2001) Po době barokního rozkvětu, nastoupilo období racionálního josefinismu. Kříže a kapličky byly za panování Josefa II odsvěceny a velká většina z nich chátrala, nebo 10

byly použity jako stavební materiál. (Hájek, Bučková, 2001) V roce 1784 Josef II zakázal konání poutí a procesí. Nicméně i přes toto vládní nařízení si venkovský lid žil dál po svém, a poutě, jakožto největší událost roku si ponechal. Toto období je nazýváno jako tzv. lidové baroko, nebo také selské baroko. Dochází k výstavbě velkého množství křížů, kapliček, božích muk do krajiny. [4] Také v 19. století, v období po josefínských reformacích a napoleonských válkách, dochází k četnější výstavbě drobných sakrálních objektů. Tyto stavby byly nejčastěji zhotoveny ze dřeva, jelikož okázalejší stavby z dražších materiálů si většina stavitelů nemohla dovolit. (Hájek, Bučková, 2001) Velké společenské změny nastaly v druhé polovině 20. století. Tehdejší režim nepřispěl k ochraně sakrálních památek, ba naopak. Docházelo k devastaci a mizení drobných sakrálních staveb z naší krajiny. (Streubel, 2001). Po listopadu 1989 se situace změnila k lepšímu, přesto mnohé z těchto sakrálních objektů chátrají. I když se Česko na počátku nového tisíciletí vyznačuje nízkou religiozitou, na území Slezska je v tomto ohledu situace příznivější a dochází zde dokonce ke stavbě nových sakrálních objektů i po roce 2000. (Branna, 2008)

3.3. Vztah člověka ke krajině a sakrálním stavbám Existuje velké množství definic a způsobů jak pohlížet na krajinu. Současnou krajinu lze považovat za výsledek působení člověka a přírodních procesů. Takto ji také definuje Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. „Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“. [5] Podobnou definici najdeme i ve všeobecné encyklopedii, krajina je „část zemského povrchu s typickou kombinací přírodních a kulturních prvků a charakteristickou scenérií“. (Diderot, 1997). V historii se uplatňovala řada hledisek a názorů, na definování krajiny a to z pohledu geomorfologie, geografie, ekologie, historie… Ovšem v této kapitole se budu snažit objasnit pojem krajina v souvislosti se sakrálními objekty. Krajina, je podle Hájka (2001: 72): „to, co má být přetvořeno, protože jen tehdy jest krajinou“. Člověk už od nejstarších dob ponechává stopy v krajině ve formě 11

odlesněných ostrůvku, ohrazení, později sítě cest a silnic. Lidé vidí krajinu jako médium, do kterého je třeba vtisknout podobu člověčenství. (Hájek, Bučková, 2001) Již první zemědělci v neolitu mění strukturu krajiny, kdy lov a sběračství ustupuje novému usedlému způsobu života. Vznikají trvalá sídla a s nimi dostává krajina profánní a sakrální charakter. (Trpák, 2001) Předkřesťanská krajina byla posvátná jako celek, později v důsledku křesťanské intervence došlo k zásadní změně v souvislosti s nahlížením na posvátnost krajiny. Za posvátné bylo považováno pouze to, co vytvořil člověk. Posvátnost kopců, lesů, stromů se přenesla na objekty postavené u nich. Právě díky těmto křesťanským symbolům, lze označit kulturní krajinu také jako krajinu sakrální. (Květ, 2003) V dnešní materialistické době dochází k tomu, že lidé ztrácí schopnost vnímat sakrální část krajiny, popírají duchovno a dochází tak k desakralizaci prostoru. (Trpák, 2001) Jak zmiňuje Sádlo, kulturní krajina byla ještě donedávna považována za výsledek lidských aktivit. Avšak z pohledu ekologie a evoluční biologie, tento vztah krajina – člověk nelze brát jako jednosměrný, dochází zde k vzájemnému ovlivňování. Kulturní krajina je lidským artefaktem a také prostředím, které vyvolává u člověka určitý styl vztahování. Pokud tedy určitá krajina je dílem lidí v ní žijících, pak také tito lidé jsou produktem této krajiny, navzájem se ovlivňují. (Sádlo, 2008) Norberg – Schulz poukazuje na to, že lidé mají tendenci symbolizovat a vizualizovat své pochopení přírody. Dochází k tomu, že staví na místech, kde příroda naznačuje směr, cesty, nebo v ohraničeném přírodním prostoru budují uzavřené místo. Stejně tak se snaží přeložit zažité významy do jiného média, např. stavby. Přírodní charakter místa pak vyjevuje ona stavba. (Norberg-Schulz, 2010) Proto na významných místech v krajině, nacházíme často sakrální stavby.

3.4. Přírodní prvky jako nedílná součást sakrálních staveb Přírodní prvky jako stromy, keře, květiny byly odedávna nedílnou součástí sakrálních staveb, a jako takové nebyly jen okrasným doplňkem, měly také svůj symbolický význam. Jak zmiňuje Květ, už v předkřesťanské době byla významná místa často zvýrazněna jak skupinou stromu, tak samotným jedincem. (Květ, 2003) Strom, jakožto symbol živého vesmíru, představuje jeho neustále znovuzrození, je symbolem 12

života. Objevuje se ve všech raných kulturách, jako symbol velké matky přírody. (Michalska, 2001) Stromy u církevních staveb ve městě jsou důležité z několika příčin. Mají estetickou i hygienickou funkci, vytváří nástupní plochy, které jsou významnými veřejnými prostory, a zároveň tyto plochy často tvoří základní článek celoměstského systému zeleně. Na vesnici má zeleň u církevních staveb také velký význam. Podporuje dominantní postavení kostela i jiných církevních staveb. Charakteristickým obrazem našich kostelů jsou staré, vzrostlé exempláře stromů, které jsou často dochovanými fragmenty bývalých hřbitovů. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Drobné sakrální stavby jako pomníky, kříže a kaple umístěné volně v krajině, stanoví specifický jev české krajiny. Jak píše Rozehnalová, v období baroka byly tyto objekty stavěny na náměstích, návsích a rozcestích a byly často doprovázené výsadbou ochranných stromů, u nás především lip. (Rozehnalová, Tomíšková, 1995) Hájek se zmiňuje o tom, že běžně se vysazovalo stromy k již postaveným sakrálním památkám, někdy však byly tyto památky ke stromům umístěny až později. Nezřídka i stromy samotné jsou nositelem náboženského obsahu. Často se na ně zavěšovalo obrázky světců, Panny Marie nebo Ježíše Krista. (Hájek, Bučková, 2001) Stromy tyto drobné památky zdůrazňují a zároveň spolu často vytvářejí krajinnou dominantu. Mnohdy jsou tyto stromy památkově chráněné. Symbolika stromů Ve slovanské kultuře za posvátné stromy byly považovány dub, lípa a javor. Lidé byli přesvědčení o tom, že do lípy neudeří blesk, protože pod ní se schovala Panna Marie, když utíkala do Egypta. (Michalská, 2001) Tyto druhy měly výsadní postavení už jenom z hlediska dlouhověkosti. Tvrdé dřevo dubu ztělesňovalo mužnost, na druhé straně lípa se svým měkkým dřevem, symbolizovala ženskost. Oba tyto stromy byly shodně po celé Evropě uctívané pohany. Duchovní význam těchto dřevin byl potlačen křesťanstvím. I přes to se lípy staly ve středověku centrem života na vesnici. Pod jejich korunami se lidé setkávali, konaly se zde slavnosti a shromáždění. Také se využívalo jejich léčivých vlastností, není tedy divu, že většina památných stromů jsou právě lípy. [6]

13

3.5. Obecná charakteristika území 3.5.1. Základní vymezení území Mapované území spadá do mikroregionu Jablunkovsko. Tento mikroregion se nachází v nejvýchodnější části České republiky, v místě tzv. trojmezí, tedy v bodě styku hranic České republiky, Polska a Slovenska. Hlavní osou je Jablunkovská brána mezi Třincem a Jablunkovským průsmykem, vytvářející přirozenou komunikační linii, kterou vede mezinárodní silnice E75 a železniční koridor. Do mapovaného území zasahují obce Písek, Písečná, Jablunkov, Návsí a Bocanovice. Územím protéká řeka Olše a vede zde významný železniční a silniční koridor. Zkoumané území spolu s vyznačenými sakrálními objekty je zpracované v příloze (Obr. č. 21).

3.5.2. Geomorfologická charakteristika území Systém – Alpsko - himalajský Provincie – Západní Karpaty Subprovincie – Vnější Západní Karpaty Oblast – Západní Beskydy Celek – Jablunkovská brázda Podcelek – Jablunkovská brázda Okrsky – Náveská pahorkatina, Milíkovská plošina Území patří do systému Alpsko-himalájského, provincie Západní Karpaty, subprovincie vnější Západní Karpaty. Jedná se o území protáhle severojižním směrem mezi Moravskoslezskými Beskydy na západě a Slezskými Beskydy na východě. Patří tedy do oblasti Západních Beskyd, do podcelku Jablunkovská brázda, který se dále dělí na dva okrsky. Předěl mezi těmito okrsky tvoří řeka Olše. Z východu se rozpíná okrsek Náveská pahorkatina zahrnující východní části obcí Návsí, Jablunkov a Písečná. Ze západu je to okrsek Milíkovská plošina zahrnující obce Bocanovice, Milíkov a západní částí obcí Návsí a Jablunkov. [7] Území je rozděleno na 4 významné geomorfologické útvary. Jedná se o mírně svažitou Jablunkovskou brázdu, která se směrem k severozápadu rozšiřuje. Tato brázda odděluje Slezské Beskydy na východě a Moravskoslezské Beskydy na západě. Z východu je území částečně uzavřeno Jablunkovskou vrchovinou. Tyto tři horské 14

celky se vyznačují podobným reliéfem, mají úzké hřbety, strmé svahy a hluboká, místy až zaříznutá údolí. Na geomorfologických procesech se významně podílí činnost vody, především vodních toků. Řeka Olše se místy zařezává do podloží a odhaluje tak četné geologické výchozy. Příkladem může být 10m hluboký a 1km dlouhý kaňon, který řeka Olše vyřízla do podloží svými štěrkovými nánosy v nedaleké obci Hrádek. Potoky a řeky v podhůří jsou typické divočícím korytem a materiál, který odnesou, na klidnějších místech usazují. Tyto toky s vyvinutými štěrkovými náplavy jsou ojedinělé v celé ČR. (Barták, 2010)

3.5.3. Geologická charakteristika Středem území protéká řeka Olše, na kterou jsou navázány kvartérní hlíny, spraše, písky a štěrky, zároveň toto podloží tvoří převážnou většinu mapovaného území. Východním a západním směrem navazují terciální horniny alpinsky zvrásněné (pískovce a břidlice). [8]

3.5.4. Klimatologická charakteristika území Dle Quitta leží území na rozhraní mezi mírně teplou klimatickou oblasti MT 2 a MT 7. Nižší polohy Beskyd náleží do mírně teplé oblasti MT 2, kterou charakterizují krátké, mírné až mírně vlhké léto, přechodné období je krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná, suchá, s normální sněhovou pokrývkou. Jablunkovská brázda patří do mírně teplé oblasti MT 7, typické normálně dlouhým, mírným, mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím, mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.

MT2

MT7

Počet letních dnů

20 – 30

30 - 40

Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více

140 – 160

140 - 160

Počet mrazových dnů

110 – 130

110 - 130

Počet ledových dnů

40 – 50

40 - 50 15

Průměrná teplota v lednu ve °C

-3 – -4

-2 - -3

Průměrná teplota v dubnu ve °C

6–7

6-7

Průměrná teplota v červenci ve °C

16 – 17

16 - 17

Průměrná teplota v říjnu ve °C

6–7

7-8

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

120 – 130

100 - 120

Srážkový úhrn ve vegetačním období

450 – 500

400 - 450

Srážkový úhrn v zimním období

250 – 300

250 - 300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

80 – 100

60 - 80

Počet jasných dnů

150 – 160

120 - 150

Počet zamračených dnů

40 – 50

40 -50

(Quitt, 1975)

3.5.5. Hydrologická charakteristika území Dominantní řekou v území je řeka Olše (polsky Olza), která zároveň tvoří hranici mezi Slezskými a Moravskoslezskými Beskydy. Pramení nedaleko polské vesnice Istebna ve Slezských Beskydech v nadmořské výšce 840-880 m. [9] Řeka Olše stanoví osu území, do které se vlévají následující přítoky. Počínaje od Bukovce po Hrádek (v závorce uvádím p-pravobřežní a l-levobřežní a název obce, kde se potok vlévá do Olše) jsou to: Javorský potok (l, Písek), Kotelnice (p, Písečná), Lísky (l, Jablunkov), Lomná (l, Jablunkov), Radvanov (p, Jablunkov), Kostkov (p, Návsí), Jesení (l, Návsí), Rohovec (p, Návsí). Druhou řekou v území je řeka Lomná, jejímž jediným přítokem na území je pravobřežní potok Ošetnice v Jablunkově.

3.5.6. Pedologická charakteristika území Jelikož se území nachází v horském terénu a zpravidla na kyselém podloží, vzniká díky působení drsných klimatických podmínek, poměrně malá vrstva půdy se značným obsahem skeletu. (Barták, 2010) V místech se zvýšeným vodním režimem, tedy kolem větších vodních toků jako jsou řeky Olše a Lomná ale také kolem potoků Javorský, Ošetnice a Jesení se nachází fluvizem modální. Na tento půdní typ ve většině území navazuje Pseudoglej modální,

16

výjimku tvoří Jablunkov – Návsí, Městská Lomná a Vyšší Lísky kde na fluvizem navazuje bezprostředně Kambiozem kyselá. [10]

3.5.7. Potenciální přirozená vegetace Potenciální přirozená vegetace, je taková vegetace, která by se vytvořila na daném území, ustal-li by vliv člověka. Kolem vodních toku by se vytvořily podmáčené dubové bučiny s ostřicí třeslicovitou Carici brizoidis-Quercetum, na ně by navazovala v západní části území směrem k Moravskoslezským Beskydům bučina s kyčelnicí žláznatou Dentario glandulosae-Fagetum a východní část území by zahalila Biková bučina Luzulo-Fagetum. [11]

3.5.8. Evropsky významná lokalita V mapovaném území se vyskytuje následující evropsky významná lokalita: Evropsky významná lokalita Olše Přirozená vegetace v podobě jasanovo-olšových luhů se v území zachovala pouze v bezprostředním okolí řeky a na hospodářsky nevyužívaných prudkých svazích říčních teras. V dolních částech toku řeky Olše, dochází k sedimentaci štěrků a štěrkových náplavů s různými sukcesními stadii na ně vázaných biotopů. Nejcennějšími biotopy jsou náplavy bez vegetace a štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites). Dalšími významnými biotopy jsou vrbové křoviny s vrbou lýkovcovou (Salix daphnoides), vrbou nachovou (Salix purpurea) a vrbou hlošinovou (Salix eleagnos). Tok řeky není regulovaný a jeho břehy jsou zpevněné pouze kolem mostů. Tato lokalita je významná z hlediska výskytu vydry říční (Lutra lutra) a mihule potoční (Lampetra planeri). (Barták, 2010)

3.5.9. Památné stromy na území Jablunkova a okolí Na území Jablunkova a okolí se nachází několik chráněných stromů. U kapličky na Vitališově stojí dvě památné lípy malolisté (Tillia ccordata). Tyto stromy jsou 17

v těsné blízkosti a vytvářejí dojem, že se jedná o jednoho jedince. Větší lípa má obvod kmene kolem 470cm a její věk je odhadován na 200let. Druhá je menší, a je přibližně 100 let stará. V roce 1997 byly tyto stromy vyhlášeny k ochraně pro svůj krajinotvorný a historický význam, jako součást sakrální stavby. Jak uvádí Hájek a Bučková, „Na katastru prakticky každé obce se nachází příklady umístění drobné památky s osamělými stromy či jejich skulpturami. (…) Vyhlášených památných stromů s vazbou na církevní architekturu je u nás asi 600-800 (z celkového počtu kole 3500)“.(Hájek, Bučková: 86) Mezi tyto stromy patří i dvě lípy v obci Písečná, stojící u kaple Panny Marie Čenstochovské (Obr. č. 11) Jejich stáří je odhadováno na 100 let. Pro zajímavost ještě uvedu památný jilm v obci Bukovec. Stáří tohoto stromu se odhaduje na 360 let a údajně se také jedná o největší jilm v České republice, dosahuje totiž výšky 40 metrů a jeho koruna je široká 30 m. [6]

3.6. Historie osídlení území Jablunkova a okolí Chceme-li hovořit o historii osídlování na Jablunkovsku, musíme začít od doby pravěkého osídlení. V tomto odstavci budu hovořit o pravěkém osídlování celého území Těšínského Slezska. V textu je zmíněné Těšínské knížectví jakožto území, ze kterého později vzniklo současné Těšínské Slezsko. Horské oblasti, konkrétně uzavřená část mezi Moravskoslezskými a Slezskými Beskydy byla pro pravěké osídlování velmi nevlídná. Vhodnější podmínky byly v tzv. Těšínské kotlině. Předpokládá se, že v poslední době ledové, zmiňovaným územím putovaly skupiny lidí, kteří působili na severní straně Karpat a v Poodří. Významnou roli zde sehrála Moravská brána a Jablunkovský průsmyk, jakožto zvlášť vhodné průchody. Kolem roku 5000 př. n. l. se objevují na celém území Slezska první zemědělci a chovatelé dobytka. V období kolem roku 1000 př. n. l. se objevila na Těšínsku kultura lužická, která tvořila etnický základ, na němž později vznikli předkové Slovanů. Fragmentární nálezy bronzových a stříbrných mincí v Návsí a v Bukovci pocházející z 1. až 4. století n. l. a dokládající osídlení, nebo alespoň směry obchodních cest římských obchodníků. (Wygrysová, 1980) Osídlování Jablunkova bylo nerozlučně spjato s utvářením těšínského knížectví, jehož zakladateli byli slezští Piastové. Osídlování probíhalo, stejně jako v jiných 18

oblastech, od nejnižších poloh směrem k horám. Jablunkovský průsmyk sehrál důležitou úlohu v osídlování horských oblastí Těšínska, vedla tudy totiž stará obchodní a měděná stezka. Tato významná prastará obchodní stezka spojovala údolí Váhu s povodím

Odry,

v širším

kontextu

pak

Podunají

s oblastí

Baltu.

Počátkem 13. století připadla země těšínská (zahrnující i Jablunkovsko) Měškovi I, který se stal prvním těšínským knížetem a zakladatelem těšínské linie Piastovců. V tomto období došlo ve zvýšené míře k osídlování Těšínska. Bylo zde vystavěno několik obranných hrádku pro ochranu knížectví před nájezdy nepřátel z jihu. Tyto obranné hrádky se nacházely v Těšíně, Skočově, Bohumíně ale také v Jablunkově (dnešním Hrádku). Úkolem obyvatel bylo informovat Těšíňany o blížícím se nebezpečí. Jablunkov spolu s dalšími obci (Bukovec, Mosty u Jablunkova a Lomná), které byly vystavěny za účelem obrany, patří mezi nejstarší na tomto území. (Szpyrc, 1999) V 16. a 17. století proběhla na území valašská kolonizace. Valašskou kolonizací se rozumí osídlování pasteveckým lidem Valachů hospodářský nevyužívaných kopcovitých oblastí. V té době došlo k osídlení nejvyšších poloh na území a vzniku nových vesnic – Milíkova, Košařisk, Bocanovic… (Cichá, 2003)

3.6.1. Historie Jablunkova První zmínky o Jablunkově je třeba hledat na území dnešního Hrádku. Ve 12. století zde byla založena vesnice s názvem Jablunkov. Po roce 1447 se část Jablunkova přesídlila na místo, kde se řeka Lomná vlévá do Olše. Na tomto místě začala výstavba nového Jablunkova. Dodnes není jisté, ale připouští se, že na tomto místě stávalo obranné hradiště. Díky strategické poloze, vyrostlo postupem času podél obchodní stezky město, které bylo hospodářským a administrativním centrem jihovýchodní částí Těšínského Slezska. (Cichá, 2003) V roce 1560 byly uděleny Jablunkovu knížetem Václavem III. Adamem některá městská práva. Město se stále více rozvíjelo a na konci 16. století mělo starostu a městskou radu. V tomto období bylo obehnáno hradbami se třemi bránami. Díky své poloze na obchodní stezce byl Jablunkov místem odpočinku mnoha kupců. Z toho důvodu se město stávalo čím dál známější, místní obyvatelé se začali zabývat kupectvím,

konaly

se

zde

trhy

a

jarmarky,

rozvíjelo

se

řemeslo.

Význam a bohatství Jablunkova stále rostlo, a v 17. století byla na levém břehu řeky 19

Lomné vystavěna osada Bělá, která se ovšem městskou částí stala až na konci 19. století. (Szpyrc, 1999) Cichá se zmiňuje, že v roce 1800 byla vystavěna nová silnice a město bylo jmenováno soudním okresem, soustřeďujícím devatenáct podbeskydských obcí. S rozvojem železářského průmyslu byla roku 1869 zahájena výstavba železnice, vedoucí přes Městskou Lomnou, Mosty až do Čadce. Nádraží, původně navrhované v Lazách vedle Bělé, bylo nakonec vystavěno v Návsí. (Cichá, 2003) Po první světové válce vznikl československý stát a nové Polsko. V souvislosti s tvorbou nových hranic mezi těmito státy, došlo ke sporu o Těšínské Slezsko. Dne 28. července 1920 byla podepsaná smlouva o rozdělení Těšínského Slezska mezi Československo a Polsko. Tímto byl jablunkovský region přidělen Československé republice. Situace se změnila, když 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a velká část československého Těšínského Slezska byla přidělena Polsku. (Szpyrc, 1999) První výstřely II. světové války padly podle některých historiků v Mostech u Jablunkova dne 26. srpna 1939 roku.

Ráno 1. září se nad Jablunkovem objevily

nepřátelské letadla. Němci zaútočili na Polsko, začala II. světová válka. Těšínské Slezsko bylo spolu s jablunkovským regionem začleněno do Německé říše. Německá okupace přinesla především fyzickou likvidaci Židů a pronásledování Poláků. Velká část obyvatel přijala tzv. volkslistu, neboli slezskou národnost, což na jednu stranu představovalo lepší zacházení, na straně druhé, plnění vojenské služby v německé armádě a odjezd na frontu. Dne 2. května 1945 byl Jablunkov osvobozen sovětským vojskem. (Szpyrc, 1999)

3.7. Vývoj křesťanství na území Těšínského Slezska V této kapitole se budu zabývat obecně vývojem křesťanství na území Těšínského Slezska, jehož součástí je i Jablunkov a okolí. V polovině 16. století bylo obyvatelstvo Těšínského knížectví většinou evangelického vyznání. Do té doby převažovalo na území vyznání římskokatolické. Reformace začala za panování Václava III. Adama (1545-1579) a ovládla všechny společenské vrstvy. Luteránství přetrvalo na území díky tomu, že nové zásady víry zde 20

přijal nejen vládce, šlechta a měšťanstvo ale i prostý lid. Za vlády knížete Václava Adama nastal rozkvět evangelické církve. (Jež, Pindur, 2010) Situace na území Těšínska se změnila s nástupem vlády Adama Václava (15791615). Tento zprvu horlivý stoupenec evangelické víry, přešel roku 1610 k římskému katolicismu. Tento rok zároveň znamenal začátek těžkého období pro evangelíky. Omezování náboženské svobody prudce zesílilo po vestfálském míru (1648), když Habsburkové učinili římský katolicismus jako výhradní víru. V tomto období bylo vyznávání evangelické víry zakázáno a trestáno. Na území Těšínského Slezska bylo v té době uzavřeno 49 kostelů a jedna kaple. Pro tehdejší pronásledované se staly lesy a lesní palouky spojenci pro provádění tajných bohoslužeb. Ačkoli docházelo k těmto událostem, katolické církvi se již nikdy nepodařilo v této částí Slezska získat monopolní postavení. (Below, Legendź, 2009) Situace se zlepšila v roce 1707, když švédský král Karel XII. vyjednal u rakouského císaře určité úlevy pro evangelíky, avšak největší zvrat v evangelické církvi nastal vydáním tzv. tolerančního patentu v roku 1781. Díky němu mohli evangelíci stavět modlitebny, školy a povolávat vlastní kněze. Skutečná rovnoprávnost byla evangelíkům přiznána až roku 1848. (Jež, Pindur, 2010) Díky luteránské reformaci, která na Těšínsku zapustila silné a trvalé kořeny, došlo později k vzniku a působení dalších protestantských konfesí. Je to možná také jeden z důvodu, proč se na tomto území nesetkáváme s takovým stářím a četností drobných sakrálních objektů jako v jiných částech České republiky. (Pindur, 2008)

3.8. Duchovní prostředí Jablunkova a okolí Jablunkovsko se vyznačuje určitými zvláštnostmi, které nejintenzivněji pociťují lidé přicházející sem odjinud. Jednou ze specifik této oblasti byla a je velká zbožnost místních obyvatel. Tento fakt dosvědčují i poslední výsledky sčítání lidu, kde Jablunkov zaujímá jedno z prvních míst, co se týče počtu obyvatel hlásicích se k náboženství. V Jablunkově se k náboženství hlásí 52% obyvatel, což je v celorepublikovém měřítku velmi vysoké procento (celorepublikový průměr stanoví pouhých 13,9%). [12] Hluboký vztah našich předků ke křesťanské víře se promítl i do vzhledu krajiny. Vnímavému

21

pozorovateli neunikne fakt, že jak kostely, tak především drobné sakrální památky stanoví nepřehlédnutelný prvek zdejší krajiny. Oblast je dále specifická tím, že se zde střetávají různé národnosti. Žijí vedle sebe jak Češi, Poláci tak i Slováci. Hřbitovy, stejně jako jiné objekty kultu, jsou odrazem dějin daného regionu. To, že se zde mísí vlivy polské, české i německé jsou viditelné i na náhrobcích. Často se zde setkáme kromě nápisů českých také s nápisy německými, polskými ale také latinskými. Kamenný kříž v Jablunkově na katolickém hřbitově je toho důkazem (Obr. č. 76). Podle výsledků posledního sčítání obyvatel se k polské národnosti hlásí 2,3% obyvatel Moravskoslezského regionu, konkrétně v Jablunkově je to necelých 20 %. [13] Pro zajímavost, ještě v roce 1930 to bylo v Jablunkově přes 65 % obyvatel. (Prokop, 1984). K největšímu úbytku počtu obyvatel polské národností na území Těšínského Slezska došlo po 1. světové válce. (Michalska, 2001) Právě u této polské menšiny hraje náboženství důležitou roli, vyznačuje hranice vlastní identity. Tato menšina se také významně podílela na stavbě sakrálních objektů. K udržení národního vědomí Poláků na Těšínsku sehrály důležitou roli dvě církve, Římsko-katolická a Slezská církev augsburského vyznání. Obě tyto církve měly a mají doposud povinnost vést farnosti na Těšínsku ve dvou jazycích, tj. polsky a česky, v meziválečném období ještě německy. (Dyrčík, 2008) Na území Jablunkova není neobvyklé, že se v jedné obci vyskytují dva kostely pro věřící různých vyznání. Dokonce se zde staví kostely nové, jako například evangelický kostel v Písku. Silný vztah k víře se dědí z generace na generaci, není to tedy záležitosti pouze lidí starších ale i mladých. Konají se zde také mnohé poutě, na jablunkovsku polskou menšinou nazývané odpustami, k zázračné studánce v Horní Lomné, k Lurdské jeskyni na Hrčavě či ke kapli sv. Anny na Kozubové. (Šácha, 2010)

22

4. Výsledky průzkumu 4.1. Metodika Prvním krokem pro napsání této práce byl výběr modelového území. Ještě před první konzultaci jsem se vydala do terénu udělat několik fotografii. Poté na konzultaci s vedoucím práce nad mapou a pořízenými fotografiemi, bylo vybrané území upřesněno a schváleno. Dalším krokem byla návštěva muzejní výstavy v Karviné na téma „Kapličky, kříže, boží muka na Těšínsku“. Tato výstava se částečně týkala i mapovaného území. Dále byla pořízená odborná literatura tykající se drobných sakrálních objektů na území Těšínska i ostatní literatura vztahující se k tomuto tématu. Jelikož popis lokalizace těchto objektů v knihách nebyl konkrétní, v první řadě jsem je vyhledávala na mapách cuzk.cz a poté také konzultovala s paní Mgr. Wiesławou Brannou, etnografkou Muzea Těšínska v Českém Těšíně. Už lépe informována, jsem se vydala znovu do terénu. Mým úkolem bylo objekty vyfotografovat spolu s doprovodnou zelení a také pozorovat, jaké vazby mají tyto objekty na okolí, jak spolu komunikují. Další literaturu týkající se sakrálních objektů a dějin vztahující se k Těšínskému Slezsku, jsem hledala v knihovně Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Českém

Těšíně.

Také

jsem

kontaktovala

místního

historika

ThDr. Józefa

Szymeczka, Dr. přednášejícího na pedagogické fakultě v Ostravě. Několik historických fotografii mi poskytl pan Antoni Szpyrc, autor knihy o Jablunkově. Následujícím krokem bylo porovnávání informací v literatuře s historickými mapami (I., II. a III. vojenské mapování), jenž byly dostupné na oldmaps.geolab.cz a také s aktuální ortofotomapou dostupnou z mapy.cz. Některé informace z literatury týkající se doby výstavby objektu byly odlišné s údaji na historických mapách, a tak jsem provedla srovnání zjištěných údajů. Vypracovala jsem mapu se zakreslenými sakrálními objekty. Každý objekt dostal své číslo, které bylo v legendě popsané (druh stavby, lokalizace a doba výstavby pokud je známa). Toto pojmenování je shodné s fotografiemi v příloze. K vybraným objektům jsem zpracovala podrobnější situace. U těchto objektů popisuji lokalizaci, vazbu na okolní sakrální objekty, doprovodnou zeleň, historii nebo legendu, která se k dané stavbě váže, pokud nějaká existuje. Pro lepší představu o území a situování sakrálních objektů v ní, jsem nakreslila panoramatické pohledy, a ke každému vytvořila

23

situační mapu, znázorňující místo, ze kterého byla panoráma pořízená. Dále jsem navrhla pár opatření ke konkrétním místům, které by bylo možně uplatnit.

4.2. Sakrální stavby na území Jablunkova a okolí

4.2.1. Kostely na území Jablunkova a okolí 4.2.1.1 Farní kostel Božího Těla v Jablunkově Kostel Božího Těla stanoví neodmyslitelnou součást a symbol města Jablunkova (Obr. č. 63). Nachází se v centru města u Mariánského náměstí, vedle hlavní komunikace. Hlavní vstup je orientován jihozápadně, kněžiště severovýchodně. Jedná se o jednolodní kostel z období prolínání pozdně renesančních a raně barokních vlivů. Vyčnívající věž kostela je dobře patrná při příjezdu do města a už z dálky informuje, že se nacházíme právě v Jablunkově. Historie tohoto kostela sahá podle záznamu ve farní kronice, které ale doposud nebyly ověřeny, až do roku 1223, kdy v blízkosti soutoku řek Lomné a Olše byl vystavěn dřevěný kostelík. Postupem času začal chátrat, a proto byl roku 1401 vybudován nový větší kostel. Jak zmiňuje Cichá, Jablunkov byl v roce 1447 po nájezdu Uhrů vypálen a srovnán se zemí. Jak uvádí dobová listina, město tehdy neodevzdalo tzv. svatopetrský halíř vratislavské diecézi. To dokazuje, že Jablunkov měl již v té době kostel a pravděpodobně také faru, protože už tehdy se zde konaly sbírky. (Cichá, 2003). Od roku 1540 byl kostel ve vlastnictví evangelické církve. V roce 1596 nařídil těšínský kníže Adam Václav ve svém privilegiu městu pouze víru evangelickou, augsburského vyznání. Ten ovšem roku 1610 přestoupil k římskému katolicismu a tak se v kostele znovu začaly konat katolické bohoslužby. V roce 1619 postihl město požár a kostel lehl popelem. Věřící na místě původního dřevěného kostela vystavěli nový, zděný. Roku 1679 byl kostel zasvěcen Božímu Tělu. V následujících letech vypuklo v městě ještě několik požáru, které jej ve větší nebo menší míře poškodily. Kvůli nedostatku místa byl v roce 1931 rozšířen o příčnou loď, přičemž původní věž a loď byly zachovány. (Stará, 2004) V přímé návaznosti na kostel jsou vystavěny následující objekty vyznačené v situaci (Obr. č. 1). Na vnější straně kostela se nachází dřevěný misijní kříž s Ježíšem 24

Kristem (Obr. č. 66), vedle něhož nalezneme sochy Panny Marie a svatého Jana. Na východní straně kostela vzhlíží z kamenného podstavce Panna Marie Lurdská (Obr. č. 64). Vedle schodiště je v nice umístěno sousoší znázorňující setkání Ježíše Krista se samaritánkou u studnice Jakubovy (Obr. č. 65). Vedle tohoto sousoší se nachází mladý, vitální jedinec Catalpa bignonioides. Jedná se o jediný strom, nacházející se přímo v návaznosti na kostel. Dnes je okolí kostela celé pokryté dlažbou, avšak jak je patrné na historické fotografii, (Obr. č. 35) kdysi tomu tak nebylo. U hlavní cesty stojí kamenný kříž, datovaný rokem 1869. Tento kříž, s korpusem Krista a kovovou plastikou Panny Marie Bolestné, stával původně u starého kláštera sester alžbětinek (Obr. č. 34). Jelikož je kostel jednou z nejstarších staveb v okolí, je znázorněný i na nejstarším I. vojenském mapování (Obr. č. 25). Kostel je situován v zástavbě města, a proto jsou vazby na okolní sakrální objekty znázorněny ve směru na něj. Z níže znázorněné situace (Obr. č. 1) je zřejmé, že kostel tvoří srdce, centrum mapované oblasti. Jeho silueta je patrná z většiny mapovaných míst.

Obrázek č. 1 Farní kostel Božího Těla, situace

25

4.2.1.2. Evangelický kostel v Návsí Po vydání císařem Josefem II. tolerančního patentu v roce 1781, který umožňoval evangelíkům náboženskou svobodu, byl v Bystřici zřízen evangelický sbor, do kterého náleželo i Návsí. Stavba vlastního sboru v Návsí byla započata roku 1791 a téhož roku byla budova Modlitebního Domu posvěcena. V letech 1817 – 1820 proběhla výstavba současného zděného kostela (Obr. č. 70), která nahradila původní dřevěnou modlitebnu. Tento kostel byl opět 15. srpna 1820 posvěcen. (Przeczek, 1991) Kostel je vystavěn v novoklasicistním slohu, jedná se o podélnou stavbu s polokruhovým závěrem a vysunutým průčelím, nad nímž se tyčí polygonální zvonice postavena v roce 1849. V sedmdesátých letech 20. století proběhla generální rekonstrukce kostela, v rámci které došlo k pokrytí střechy kostela měděnou střešní krytinou. (Nešpor, 2009) Kostel se nachází v centru obce, u polské základní školy, která byla vybudována v tomtéž roce jako původní dřevěný kostel (1791). Orientace kostela je totožná s Farním

kostelem Božího těla v Jablunkově, vstup je jihozápadně, kněžiště

severovýchodně. Cesta ke kostelu je z jedné strany ohraničena plotem ze zeravu (Thuja occidentalis) z druhé strany zídkou. Na severovýchodní straně kostela jsou čtyřmi lípy (Tillia cordata) v řadě za sebou. Jelikož je kostel v zastavěném území, vazby na okolní sakrální objekty jsou znázorněny ve směru na něj (Obr. č. 4, 57).

4.2.1.3. Filiální kostel Božího Milosrdenství v Písku Po souhlasu arcibiskupa Jana Graubnera, byla v roce 1993 započata stavba kaple v Písku. Základní kámen pro stavbu kostela byl posvěcen papežem Janem Pavlem II v Olomouci. Kostel byl postaven v průběhů dvou let a slavnostní vysvěcení proběhlo 24. května 1995. Jedná se o jednoduchou zděnou stavbu se sakristií a místnostmi pro farníky (Obr. č. 68). Věž je betonová s jedním zvonem. Slouží jako filiální kostel jablunkovské farnosti. [14] Kostel je situována v centru obce, obklopen rodinnou zástavbou. Na pozemku kostela je zahrada se sochou Panny Marie, umístěnou v kamenné nice z roku 1999.

26

4.2.2. Klášter na území Jablunkova 4.2.2.1. Klášter sester alžbětinek Klášter sester alžbětinek je lokalizován v severovýchodní části obce, na kopci, mezi potokem Radvanov a ulicí Bezručova. Klášter stanoví od 20 let 20. století, spolu s farním kostelem Božího Těla, významnou dominantu obce. Jak je vidět na fotografii (Obr. č. 67) architektonické ztvárnění této stavby odpovídá době ve které vznikla, tedy 20. létům minulého století. Avšak sloh, ve kterém byl tento klášter postaven, nejde jednoznačně určit. Jedná se o prolínání historismus a částečně eklekticismus. Díky své poloze na kopci je klášter viditelný i z Mariánského náměstí v Jablunkově (Obr. č. 32). V situaci níže jsou znázorněny vazby na okolní sakrální objekty. Je zde pohledová vazba na kapli sv. Petra a Pavla, kamenný kříž na Černém, farní kostel Božího Těla, kapli sv. Antonína Paduánského a také na nedaleký kříž.

Obr. č. 2. Klášter sester alžbětinek, situace

V prostoru mezi budovami kláštera je malý parčík, kterému vévodí socha sv. Alžběty. Čelní strana klášterní budovy je lemována stromořadím jilmů, vysázených pravděpodobně ve 30. letech minulého století, což dokumentuje i fotografie datovaná do 27

této doby (Obr. č. 37). Jedná se o převislý kultivar jilmu horského Ulmus glabra ´Pendula´. Na jižní straně kláštera je porost dřevin, konkrétně se jedná o druhy Aesculus hippocastanum, Juglans regia, Tillia cordata, Pinus sylvestris. U některých jedinců se v koruně vyskytují polámané větve, které by pro zajištění provozní bezpečnosti bylo vhodné odstranit. Klášter sester alžbětinek měl zajímavou historií, kterou popisuje následující text. O založení původního kláštera se zasloužil místní farář. Chtěl, aby se o nemocné v Jablunkově, kterým se nedostávalo potřebné péče, staraly řeholní sestry. Poprosil tedy sestry alžbětinky z Těšína, zda by se neujaly péče o nemocné. Ty mu vyhověly a v roce 1851 poslaly sestru Bonaventuru do Jablunkova. Sestra začala přijímat nemocné v domě, který nechal farář pro tento účel postavit. Brzy se však začala potýkat s nedostatkem místa a tak byla v roce 1853 započata stavba kláštera s nemocnicí. Dva roky na to byla stavba dokončena. Poté následovala stavba klášterní kaple, která byla posvěcena v roce 1861. Tento původní klášter sester alžbětinek se nacházel na levém břehu řeky Olše u hlavní silnice v blízkosti farního kostela Božího Těla (Obr. č. 33). V té době byla řeka Olše ještě neregulovaná a tak docházelo k častému zaplavování kláštera. Sestry se proto rozhodly v roce 1926 koupit pozemek pro stavbu nového kláštera. Pozemek byl vytyčen na pravém břehu řeky Olše na kopci. První část, tedy klášterní nemocnice, byla vystavěna roku 1928. Poté se začalo se stavbou klauzury (obytné části pro sestry) a o rok později byl posvěcen základní kámen pro stavbu klášterního kostela, později vysvěceného na Kostel sv. Josefa. (Stará, 2004)

4.2.3. Kaple na území Jablunkova a okolí Na mapovaném území se nachází celkem sedm kapli. Jedná se o pět kapliček v Jablunkově, konkrétně kaple svatého Jana a Pavla, kaple Panny Marie Čenstochovské, kaple svatého Antonína z Padovy, kaple svatého Jana Nepomuckého, kaplička na Bělé, a dvě kaple v Písečné, kaple Panny Marie Čenstochovské a kaple svatého Isidora. Je podivuhodné, že i v dnešní uspěchané době lidé nacházejí k těmto drobným sakrálním objektům vřelý a citový vztah. Kapličky jsou situovány na místech zvláštního významu. Jsou to místa opředená rouškou tajemna, často spojovaná s místními legendami. Jsou to místa, kde člověk může pociťovat mystická spojení s duchovním 28

světem. Jak uvádí Cílek, kaple a kapličky, nebo také samotné solitéry starých stromů, které byly zasazeny lidskou rukou, jsou místy, kde prostřednictvím lidského objevujeme a prožíváme krajinu. (Cílek, 2005) Stavba těchto objektů je výrazným projevem lidské zbožnosti a téměř vždy se k nim vážou životní příběhy konkrétních osob. Aby časem nezmizely z paměti místních obyvatel, je důležité tyto příběhy sepsat, tak jak to učinila paní Alena Stará. Myslím si, že v zájmu nás všech je, tyto objekty a příběhy zachovávat a chránit, jsou naším kulturním bohatstvím, zároveň tyto stavby vytvářejí jedinečný a neopakovatelný ráz naší krajiny.

4.2.3.1. Kaple svatého Jana a Pavla

Obr. č. 3 skica kaple sv. Petra a Pavla

Na hranici mezi Jablunkovem a Návsím na kopci byla v roce 1890 postavena kaple svatého Jana a Pavla. Výhled na tuto drobnou sakrální památku od hlavní silnice zastiňuje vzrostlý exemplář Fraxinus excelssior a rozrůstající se keře v okolí. Avšak pro ty, kteří takové objekty vyhledávají, se kaple sv. Jana a Pavla nedá přehlédnout.

29

Ke kapli nevede žádná zpevněná cesta. Můžeme se k ní dostat, buď od hlavní silnice kolem polorozpadlého domu stoupajíc nahoru do kopce, takto se ocitneme přímo před vstupem do kapličky. Další možností je odbočit o uličku dál, vystoupat po asfaltové silnici do kopce a pak odbočit severozápadním směrem ke kapličce po vyšlapané cestičce v trávě. Právě touto cestou vede každoroční procesí od kláštera sester alžbětinek na svátek Petra a Pavla (29.6.).

Obr. č. 4 Kaple sv. Petra a Pavla, situace

Jedná se o jednoduchou stavbu s dvěma okny na straně, stěny jsou postaveny z kamene, klenba z cihel. Na dřevěných dveřích nahoře je vytesaný rok výstavby kaple1890. Kaple je v současné době majetkem sester alžbětinek, které vyzdobily vnitřek. Nad oltářem visí obraz Ježíše, který upadl pod tíhou kříže, u obrazu stojí dřevěné figurky světců Jana a Pavla, ochránců proti živelným pohromám. (Stará, 2004). Od kapličky je krásný výhled na panorama města a Moravskoslezské Beskydy, zároveň je zde pohledová vazba na klášter sester alžbětinek na východ, farní kostel Božího Těla na jih a evangelický kostel v Návsí na severozápad (Obr. č. 4).

30

Jak už to bývá, příběhy spojené se stavbou kaplí, byly často dramatické. Jinak tomu nebylo ani v případě kapličky sv. Jana a Pavla. Pojí se k ní tato legenda, Jan Baselides, majitel obchodu v Jablunkově, měl jediného syna a počítal s tím, že jednou po něm převezme obchod. Když syn vyrostl a dospěl, a měl nastoupit na vojnu, rozhodl se, že musí se za každou cenu vyhnout vojenské službě. Proto, když dostal příkaz k nástupu, usmyslil si, že si namíchá elixír, po jehož požití onemocní a bude komisi uznán neschopným vojenské služby. Pro přípravu roztoku si vzal z obchodu svého otce potřebné suroviny a po jejich požití usnul. Ráno už jej rodiče našli mrtvého. Byla to pro ně obrovská tragédie. Nejen že ztratili jediného syna, ale zároveň jeho čin byl ostatními posouzen jako sebevražda, což je z pohledu katolické víry velkým hříchem. Proto se Baselidesovi rozhodli na svém pozemku postavit kapličku, která by po dlouhá léta připomínala tuto tragickou událost a zároveň umocnila jejich prosbu k Bohu za odpuštění synova provinění. (Stará, 2004)

4.2.3.2. Kaple Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné Kaple se nachází v Městské lomné a pro tuto části Jablunkova, stanoví výraznou dominantu. Dominantnost kaple je umocněna tím, že se v blízkém okolí nenachází žádné stavby ani zeleň. Přesná doba výstavy kaple není zcela známa, jak uvádí Stará, kaple byla vystavěna někdy v 2. polovině 19. století, proto také není vyznačená na žádné z historických map vojenského mapování. Kolem kaple vede silnice, která před vybudováním mezinárodní silnice E75, byla velice frekventovaným spojem na Slovensko. Pro mnohé lidi stanovila kaple pevný bod, neoddělitelný článek jejích každodenní cesty. Dnes je frekventovanost projíždějících automobilu kolem kaple nižší. Přesto se těší pozornosti a péči místních obyvatel. To dokazují jak květiny, tak často hořící svíčky u vchodu.

31

Obr. č. 5 skica kaple Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné

Jelikož byl Jablunkov od pradávna významným dálkovým spojem, výstavba mezinárodní silnice E75 byla pravděpodobně nevyhnutelná. V kontextu okolní krajiny působí zmiňovaná komunikace jako „vetřelec“ v krásné podhorské krajině. Otázkou zůstává, jak tato stavba ovlivnila vzhled krajiny a jak působí na místní obyvatele… Cílek se zmiňuje o tom, že pocit domova můžeme ztrácet, když dojde k narušení horizontu, nebo kde nevnímáme hranice. (Cílek, 2005) Příkladem takovéto ztráty pocitu domova může být ona stavba dálnice. Tak jak ukazuje situace níže (Obr. č. 6), kaple je obehnána silnicí a štěrkovou cestou. Před vstupem stojí dřevěná lavička. Okolí kaple dotváří čtyři vzrostlé stromy, dva kaštany (Aesculus hippocastanum) před vstupem a dvě lípy (Tillia cordata) v severozápadní části. Jedná se o starší exempláře s četnějšími dutinami a suchými větvemi. Lípy jsou navíc poměrně silně porostlé jmelím. I s touto kapli je spojena místní legenda. Kaple byla postavená místním rolníkem Adamem Klusem, jako projev vděčnosti za záchranu života své ženy. Jeho manželku za bouřky zasáhl blesk a ztratila vědomí. Vše se událo v době, kdy sklízeli seno na nedalekém kopci Vitališov. Když zjistil, že sám manželce není schopen pomoct, 32

pokračoval v cestě domů. Celou dobu se modlil a prosil Boha a Pannu Marii o pomoc. Jeho žena se během cesty probrala z bezvědomí, a tak v místě, kde se tak stalo, přislíbili na důkaz vděčnosti postavit kapli. I když bylo toto místo vzdálené od tehdejší zástavby a doprava stavebního materiálu byla velmi pracná, Adam Klus svůj slib splnil. (Stará, 2004).

Obr. č. 6 Kaple Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné, situace

4.2.3.3. Kaple svatého Antonína Paduánského Ke kapli svatého Antonína Paduánského, vystavěné v roce 1850 na Vitališově se váže více pověstí. Jednou z nich je příběh jablunkovské ženy Paduchovské a obrazu svatého Antonína, kterého byla majitelkou a který měla uchovaný doma ve skříni. Jednoho dne jí přišla služka oznámit, že obraz visí na stromě na kopci Vitališov. Na příkaz Paduchovské byl obraz ze stromu sejmut a znovu uložen do skříně. Po určité době se však obraz znovu objevil na stejném místě. To už vedlo majitelku obrazu k zamyšlení a došla k závěru, že si svatý Antonín přeje zůstat právě tam. Dala proto vystavět

kapli

s obrazem

svatého

Antonína

nad

oltářem.

(Stará,

2004)

33

Obr. č. 7 skica kaple sv. Antonína Paduánského

Svatý Antonín je patronem kupců a obchodníků, a jelikož Jablunkované byli převážně obchodníci, vážili si ho jako svého patrona. Druhá legenda hovoří o hrnčíři z Jablunkova, který měl jediného syna. Otec doufal, že jeho syn převezme časem řemeslo a umožní svým rodičům spokojené stáří. Mladý hrnčíř však tíhl k myšlence putovat po světě, a tak jednoho dne vzal rodičům peníze a vydal se na dobrodružnou pouť do světa. Dokud měl peníze, měl i přátelé. Když mu peníze došly, opustili ho přátelé, nemohl najít práci a sužoval ho hlad. Čím dál častěji začal vzpomínat na své rodiče a rodný Jablunkov. Nakonec se rozhodl vrátit domů. Po dlouhé a únavné cestě přišel na hranici Jablunkova. S vděčnosti a touhou po odpuštění hleděl na rodné městečko. Zaujat touto krásou i myšlenkami na domov a rodiče, nevšiml si příchodu muže, ve kterém posléze poznal svého otce. Vzájemné objetí znamenalo z otcovy strany přijetí marnotratného syna, kterého přivítal s otevřenou náručí (odtud název Vitališov). Z vděčnosti na památku této události nechal mladý hrnčíř postavit kapli svatého Antonína“.(Stará,2004)

34

Obr. č. 8. Kaple sv. Antonína Paduánského, situace

Ke kapli se dostaneme od hlavní silnice vedoucí z Jablunkova do Lomné, kde za benzínovou pumpou zabočíme doprava a po štěrkové cestě vedoucí mírně do kopce vystoupáme až ke kapli. Stavba je lokalizována vedle rodinného domu na kopci. Vstup do kaple je ze západní strany od cesty a přímo naproti němu se nachází těsně vedle sebe dvě památné lípy (Tillia cordata) před nimiž je dřevěná lavička. Ke vstupu do kaple nevede žádná zpevněná cesta. Kaple je velmi strohá. Jedná se o jednoduchou budovu bez oken, se sedlovou střechou. Dveře jsou dřevěné, natřené na zeleno, střecha je pokrytá červeným plechem. Kaple je díky svému umístění vizuálně propojena s krajinou. Jak je znázorněno na situaci (Obr. č. 8), je zde vizuální vazba na farní kostel Božího Těla v Jablunkově, klášter sester alžbětinek, kapli Panny Marie Čenstochovské a kříž na Písečné, kapli Jana Nepomuckého a kapli Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné. V období I. republiky chodilo ke kapli procesí. Dodnes se zde každoročně koná mše na svátek svatého Antonína.

35

4.2.3.4. Kaple svatého Jana Nepomuckého

Obr. č. 9 skica kaple sv. Jana Nepomuckého

V Jablunkově na „Bjydzie“ stávala kaple, s níž byla spojena pověst o střetnutí Jablunkovanů se Švédy, kteří tudy kdysi procházeli. V otevřeném konfliktu s místními padl švédský velitel ale Jablunkované nakonec bitvu stejně prohráli a museli zaplatit tolik zlata a stříbra kolik vážil kůň padlého Švéda. Z části válečné kořisti byla postavena kaple na Bjydzie (Obr. č. 36), zasvěcená svatému Janu Nepomuckému. (Stará, 2004) Tento svatý je patronem Čech, kněží, zpovědníků, poutníků, cestování a šťastného návratu. Jeho sochy bývaly často umisťovány na mostech. [15] Taktéž tato původní kaple byla postavena v blískosi mostu na „Bjydzie“. Název „na Bjydzie“ se odvozuje od místní částí na břehu řeky Olše, kde byla půda písčitá, neúrodná. (Téma, 1988) Tento příběh o střetnutí Jablunkovanů se Švédy byl však dosti přikrášlen, neboť kaple byla postavena v roce 1849. Umístění této původní kaple je znázorněno na mapě II. a III. vojenského mapování (Obr. č. 26, 27). V 70. letech minulého století, musela kaple ustoupit nové bytové výstavbě. Otázkou zůstávalo kam vlastně. To vyřešila příhoda, která se údajně stala Jaroslavu Legierskému. Ten na kraji lesa pod Zelenou horou spatřil svou zemřelou tetu a usoudil, že kaple by měla stát právě tam, v jablunkovské části Lýsky. (Stará, 2004). Žádný z autorů nezmiňuje přesnou dobu výstavby současné kaple sv. Jana Nepomuckého. Stará uvádí, že v roce 1989 vyvstala otázka posvěcení kapličky, to 36

znamená, že v té době už byla kaple postavena. Jelikož v 70. letech byla původní kaple zbourána, z toho vyplývá, že výstavba kaple proběhla v období mezi léty 1970 až 1989. Vysvěcení kaple se konalo až v roce 2000, kdy byla uspořádaná slavnostní mše, které se zúčastnilo kolem tří set padesáti věřících. (Stará, 2004)

Obr. č. 10 kaple sv. Jana Nepomuckého, situace

Z kaple stojící v jablunkovské části Lýsky u lesní cesty, je krásny výhled na Jablunkov a okolí (Obr. č. 38). Je zde pohledová vazba na kapli svatého Antonína z Padovy, na dřevěný kříž na sousedním Vitališově a farní kostel Božího Těla v Jablunkově. Kaple je zasazená do lesního porostu tvořeného hlavně smrky (Picea abies) ale také břízami (Betula pendula), lípami (Tillia corada) a buky (Fagus sylvatica). Má nepravidelný půdorys ve tvaru písmene „T“, s rovnou střechou a 37

železnou konstrukcí věžičky se zvonem. U vstupu a naproti u cesty jsou rozmístěny jednoduché dřevěné lavice. Orientace kaple je východozápadní. Oltář je vyzdobený sochou svatého Jana Nepomuckého, dále obrazem Ježíše Krista a obrazem Panny Marie s děťátkem. Jak socha, tak obrazy jsou z původní kaple.

4.2.3.5. Kaplička na Bělé S touto kapličkou je spojená pověst o kněžně Alžbětě Lukrecií, která nechala postavit kapličku na Bělé jako symbol poděkování za záchranu dětí, které se ztratily v okolních lesích. (Stará, 2004) Šácha tuto legendu také zmiňuje, ale uvádí ještě, že původní kaplička byla postavena už v 17. století. (Šácha, 2010) O pravosti tohoto tvrzení lze pochybovat, protože existence kapličky v té době není potvrzená na mapách I., II. ani III. vojenského mapování. Také v územně analytických podkladech obce Jablunkov nacházíme zmínku, že byla vybudována v 1. polovině 19. století. (Raabová, Kollertová, 2012) Kaplička stojí v jablunkovké části Bělá, mezi rodinnou zástavbou a restaurací. Je obdélníkového půdorysu, malých rozměrů, přibližně 1 x 2m. Má sedlovou střechu, krytou pálenými, hliněnými taškami (Obr. č. 41). Porovnáním fotografií z 80. let minulého století (Obr. č. 42) se současnou fotografií, vidíme, že kaplička prošla rekonstrukcí. Tuto skutečnost potvrzuje i Stará, která se zmiňuje o tom, že v roce 1985 byla kaplička omítnutá a v roce 1999 prošla generální opravou. (Stará, 2004). Tato drobná kaplička, je spolu s farním kostelem Božího Těla, starým klášterem alžbětinek, kašnou na náměstí, a pár dalšími stavbami, zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. [16] To, že je tato sakrální památka pro obyvatele Bělé důležitá, svědčí i skutečnost, jak je kaplička a její okolí vyzdobeno. Výzdoba kapličky se mění a je dosti svérázná, nalezneme zde vedle obrazu Panny Marie s děťátkem, také různé fotografie, historickou mapu Slezska ale také hliněného trpaslíka a andělíčky. Podobně vyzdobené je i okolí kapličky. Forma této výzdoby může být sice pro některé kýčovitá, ale myslím si, že důležitý je samotný zájem obyvatel o tuto drobnou sakrální památku.

38

Jelikož je tato kaplička v intravilánu obce, obklopená zástavbou, není zde vizuální návaznost na ostatní sakrální objekty. Výjimkou je kříž (Obr. č. 47), který se nachází asi 30m východním směrem od kapličky. Jedná se o mramorový kříž s bílou plastikou ukřižovaného Ježíše Krista, pod ním je plastika Panny Marie. Kříž je datovaný rokem 1916 a jsou na něm vyryté dva nápisy, v polském a českém jazyce. („Jezu ufam tobie“ a „Ježíši důvěřuji ti“).

4.2.3.6. Kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné

Obr. č. 11 skica kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné

Tak jako předchozí kaple na zkoumaném území i s touto je spojená legenda. Pan Jan Lubojatzki se vracel večer z práce domů, když se před ním na cestě objevili vlci. Začal se modlit a slíbil Matce Boží, že pokud cestu domu přežije, vystaví na tomto místě kapličku. Nakonec se opravdu ve zdraví dostal domů. Celý život pak šetřil peníze na stavbu kaple, avšak až po jeho smrti tento záměr zrealizovala jeho manželka, a to v roce 1926. (Stará, 2004) Tuto legendu ale musíme, jako většinu legend, brát s nadsázkou, konkrétně vznik kaple je v rozporu s některými fakty, které popisuji níže. Kromě Staré také Šácha uvádí, že tato kaple byla postavená v roce 1926. (Šácha, 2010) Tomuto tvrzení ale oponuje fakt, že na mapě III. vojenského mapováni (Obr. č. 39

28), které bylo prováděné v letech 1876-1878, je kaple zaznačená. Z toho tedy vyplývá, že tato kaple byla zřejmě postavena před rokem 1926. Kaple je na mapě značená černou barvou, což znamená, že se jednalo o dřevěnou stavbu. Můžeme se tedy domnívat, že tato stavba (dřevěná kaple) byla v roce 1926 nahrazena stavbou zděnou, nikoli, že zde byla kaple nově vybudovaná. Z místa, kde kaple stojí, je krásný výhled na Vitališov a je zde pohledová vazba na kapli sv. Antonína Paduánského, kříž na Vitališově a kapli sv. Jana Nepomuckého. Nedaleko se nachází také kamenný kříž a kaple sv. Isidora.

Obr. č. 12 Kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné, situace

4.2.3.7. Kaple svatého Isidora Obec Písečná má na svém území dvě kaple. Tato druhá kaple (Obr. č. 46), se na rozdíl od první, nachází v zastavěné části obce. Cesta k ní vede od obecního úřadu západním směrem, kde u čtvrté odbočky zahneme doprava a přibližně po 300 metrech se ocitneme u kaple. Díky svému umístění uprostřed zástavby, zde nejsou vazby na ostatní sakrální objekty. Výjimku stanoví kaple Panny Marie Čenstochovské, která se nachází jihozápadním směrem. 40

Ke kapli vede štěrková cesta, před vchodem je umístěna dřevěná lavička. Celý předprostor

je

ohraničený

tvarovaným

živým

plotem

ze

zimostrázu (Buxus

semprerflorens) a bezprostředně za lavičkou z ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare). Nad vchodem visí dřevěný kříž s plastikou Ježíše Krista. Kaple je zděná, má sedlovou střechou s dřevěnou věžičkou. Jak uvádí Stará, kaple byla postavena v polovině 19. století. Tento fakt dokumentuje i III. vojenské mapování (Obr. č. 28), kde je kaple vyznačená červenou barvou, což znamená, že už v té době se jednalo o stavbu zděnou. Je zasvěcená svatému Isidoru, patronu zemědělců a je s ní spojena pověst o místním rodákovi, který přežil zásah blesku a jako projev díků, postavil tuto kapli. (Stará, 2004) V květnu, v den památky svatého Isidora, se za účasti místních věřících koná v této kapli mše svatá.

4.2.4. Kříže na území Jablunkova a okolí Kříže se stavěly z více příčin a jako takové stanoví symbol víry. Stavěly se na výjimečných místech, jako poděkování za Boží dobrodiní, nebo jako vzpomínka na tragickou událost. Velmi často byly postaveny na polích, kde měly zajistit ochranu úrody před pohromami. (Stará, 2004) Na území Jablunkova a okolí bylo zmapováno 20 křížů. Jedná se většinou o kříže kamenné a mramorové, ojedinělé také dřevěné. Všechny jsou zakresleny do mapy, (Obr. č. 20) významnější z nich jsou blíže popsány v následujících kapitolách.

4.2.4.1. Mramorový kříž poblíž kláštera alžbětinek Původní dřevěný kříž stával jako ochrana úrody před pohromami na Záhoří v Radvanově. Kvůli majetkovým poměrům byl přemístěn ke klášteru sester alžbětinek, k cestičce, jenž vede do Radvanova. (Stará, 2004) Jedná se o mramorový kříž s železnou plastikou Ježíše Krista a Panny Marie (Obr. č. 30). V 50. letech minulého století byl posvěcen. V jeho blízkosti je na starém exempláři Acer pseudoplatanus zavěšena dřevěná vitrínka se sv. Antonínem Paduánským (Obr. č. 31). Kříž je vzdálený asi 100m od kláštera alžbětinek, vede k němu cesta lemovaná lipovou alejí. Kříž je 41

situován v lesním porostu, na rovině, která jižním směrem přechází do menšího kopce, a severním směrem klesá k potoku Radvanov.

4.2.4.2. Železný kříž u kláštera sester alžbětinek Tento kříž stojí nedaleko kláštera sester alžbětinek u silnice směrem na Písečnou. Jedná se o zdobnější železný kříž s železnou plastikou ukřižovaného Ježíše Krista, pod nímž je obraz Panny Marie (Obr. č. 48). Kříž má polokruhovou stříšku a stojí na kamenném soklu, na němž je uveden rok 1814. Tento kříž je vyznačen i na mapě III. vojenského mapování (Obr. č. 27). Kříž je obehnaný dřevěným plůtkem a po stranách se nacházejí dva exempláře Larix decidua.

4.2.4.3. Dřevěný kříž na Vitališově Tento kříž situovaný na kopci Vitališov je vzdálený přibližně 500 metrů od kaple svatého Antonína Paduánského. Spolu se čtyřmi lípami (Tillia cordata) stanoví krásnou dominantu této částí Jablunkova (Obr. č. 51). Je odsud také krásny výhled na kapli sv. Jana Nepomuckého (Obr. č. 52). Tento kříž je dřevěný s malovanými postavami Ježíše Krista a Panny Marie Bolestné (Obr. č. 49). Jak uvádí Stará, původní kříž nechal postavit zdejší rodák Jan Puczok v roce 1930. Postava ukřižovaného Ježíše Krista a Panny Marie Bolestné byly tehdy zhotoveny ze železného plechu. Jelikož tento materiál podléhal korozi a nátěr se musel často obnovovat, byly v roce 1985 postavy vyměněny a nově zhotoveny z hliníkového plechu. Autorem malby postav je akademický malíř Zdeňek Šutera ze Zlína. V roce 2000 byl původní dřevěný kříž nahrazen novým. (Stará, 2004) Kříž je ohraničen čtyřmi lípami (Tillia cordata). Dvě z nich jsou v nepříliš dobrém stavu, na kmeni jsou patrné rozsáhle dutiny po neprofesionálním odstranění kosterních větví. Také se zde nacházejí suché větve, které by bylo vhodné odstranit. 4.2.4.4. Kamenný kříž na Písečné Kamenný kříž stojí mezi silnicí, poli a rodinnou zástavbou v obci Písečná, ve vzdálenosti asi 400 metrů od kaple Panny Marie Čenstochovské. Jedná se o jednoduchý kamenný kříž se železnou plastikou Ježíše Krista, a je na něm nápis v polském jazyce 42

„Któryś za nas był ukrzyżowany Jezu Chryste zmiłuj się nad nami“ (Ty, který jsi byl za nás ukřižován, Ježíší Kriste, smiluj se nad námi) (Obr. č. 54). Před křížem je vysázeny zimostráz (Buxus sempervirens) a je obehnaný dřevěným plůtkem. Doprovodnou zeleň kříže stanoví tři lípy (Tillia cordata). Na mapě III. vojenského mapování je kříž vyznačený (Obr. č. 28), a to černou barvou, což znamená, že byl v té době dřevěný. Jelikož dřevo delší působení dešťů a mrazů nevydrží bez úhony, byl tento dřevěný kříž nahrazen kamenným. Z nápisů vyrytého na podstavci „1871. ODM 1947.“ usuzuji, že se tak stalo roku 1947. Původní dřevěný kříž byl tedy pravděpodobně postaven v roce 1871. Kříž je situován na místě, ze kterého je krásný výhled do okolí. Je zde pohledová vazba na kapli sv. Antonína Paduánského a také na dřevěný kříž na sousedním Vitališově (Obr. č. 52).

4.2.4.5. Kamenný kříž v Návsí - Jasení Tento kamenný kříž stojí v poli v obci Návsí. Jedná se o jednoduchý kamenný kříž s plastikou Ježíše Krista, pod nímž je polský nápis, stejný jako u kříže na Písečné, „Któryś dla nas był ukrzyżowany, Jezu Chryste, zmiłuj sie nad nami.“ (Obr. č. 50). Na podstavci je vytesaný rok 1903. Tento kříž stoji na místě, ze kterého se rozprostírá krásný výhled na celé mapované území a také na velkou část mapovaných sakrálních památek (Obr. č. 57, 60).

4.2.5. Svaté obrázky Na modelovém území se nachází tři svaté obrázky, konkrétně v Jablunkově na Černém u silnice (Obr. č. 72), v Městské Lomné u silnice směrem k Dolní Lomné (Obr. č. 73) a v jablunkovské části Lýsky (Obr. č. 74). Jedná se o obrazy Panny Marie s děťátkem, které jsou kryté stříškou, v jednom případě je obraz zasklený. Tyto obrazy jsou umístěny jak na stromech, tak na dřevěných sloupech. V literatuře týkající se sakrálních objektu na území Těšínského Slezska jsou tyto obrázky nazývané jako tzv. kapličky skříňkové. Jedná se o pojem, který do češtiny přeložila Branna z knihy Małe formy architektury sakralnej Zaolzia: krzyże, kapliczki, 43

figury, Michalské. Pojem, „kapliczka szafkowa“ převzala Michalská z polské terminologie, kde se takto označují právě tyto svaté obrázky, často umístěné do dřevěných skříněk zavěšených na stromech či sloupech. Avšak termín „kaplička skříňková“ se nenachází v žádné jiné odborné literatuře týkající se drobných sakrálních objektů, kromě té výše zmíněné. Proto se také přikláním k pojmenování těchto objektů jako svatých obrazů.

4.2.6. Ochránci obydlí Na území Jablunkova se setkáváme se soškami světců, umisťovaných přímo v zaskleněných nikách domů. Místní obyvatele věřili, že tito svatí ochrání jejich domovy před “ démony a zlými duchy“. (Michalska, 2001) Tyto sošky světců byly původně dřevěné, později sádrové, bohužel se zánikem starých uliček a domů zanikla i většina těchto památek. Ty, které se do dnešní doby dochovaly, jsou většinou zrekonstruované. Jedná se nejčastěji o sošky Ježíše Krista, Panny Marie Lurdské, svatého Josefa, Jana Nepomuckého, svatého Antonína z Padovy, atd. (Stará, 2004) Jedna z takových sošek je i na rodinném domě v Lýskách blízko kaple sv. Jana Nepomuckého (Obr. č. 59).

4.3. Proměny krajiny Jablunkova a okolí V tomto odstavci budu popisovat, jak se krajina Jablunkova měnila v průběhu staletí. Tyto změny jsou znázorněny na mapách I., II. a III. vojenského mapování a na mapě z 50. let minulého století. Porovnáním těchto map, lze sledovat změny v uspořádání krajiny. Územím Jablunkova od pradávna vedla stará obchodní stezka, díky které se Jablunkov stal významným obchodním centrem. Toto podhorské městečko, v době I. vojenského mapování (Obr. č. 21) nebylo příliš rozsáhle. Zástavba byla soustředěna mezi soutoky Olše a Lomné a částečně také na levém břehu řeky Lomné. Dominantu stanovil kostel Božího Těla, který stál v centu obce. Další zástavba byla situována roztroušeně v Návsí a Písku. Obecně lze říct, že se zástavba za hranice lesního porostu objevovala jen zřídka. Lesní porost je soustředěný v severovýchodní a jihovýchodní 44

části území a stanoví součást rozsáhlejších lesních komplexů. V průběhu staletí zde docházelo k posunu hranice lesa, k odlesňování a pozdějšímu zalesňování, ovšem tyto zásahy nebyly příliš radikální. Na II. vojenském mapování (Obr. č. 22) je vidět, že dochází k zahušťování cestní sítě a zástavby podél hlavních komunikací. V té době došlo k výstavbě evangelického kostela v Návsí a také původní kaple sv. Jana Nepomuckého na pravém břehu řeky Olše v Jablunkově. Významnou změnou v území bylo vybudování železniční tratě, znázorněné na III. vojenském mapování. (Obr. č. 23) V té době také znatelně přibývá roztroušené zástavby, hlavně v Bocanovicích, Písečné a také v Návsi. Na území dochází ve větší míře k výstavbě drobných sakrálních objektů, hlavně kapli a křížů. Na mapě z 50. let minulého století (Obr. č. 24) je zemědělská půda ještě před kolektivizací, a vytváří charakteristickou spleť drobných políček. S nástupem kolektivizace však došlo k scelování soukromé půdy. Avšak díky členitosti zdejšího terénů, nedošlo k vytvoření tak obrovských ploch, jako tomu bylo například na Moravě. Obecně lze území Jablunkova a okolí charakterizovat jako hornatou krajinu uzavřenou horskými masivy Moravskoslezských a Slezských Beskyd, které zde zároveň vytvářejí krásnou dominantu a výrazné panoramatické pohledy do okolí. Převládá zde zemědělská půda, která je často využívána jako pastviny. Ucelená zástavba podél toku řeky Olše přechází v rozptýlenou zástavbu rodinných domů. Bohužel s rozvojem průmyslu, zde docházelo k přílivu obyvatel z jiných regionů, který vedl ke zvýšení nejednotné a cizorodé zástavby. Také zde došlo k výstavbě evropské silnice E75, která území rozdělila.

45

5. Návrh opatření 5.1. Úprava okolí kaple sv. Petra a Pavla „Specifickým jevem české krajiny je rozmístění církevních pomníků a malých kaplí ve volné krajině. Jejich nedílnou součástí je výsadba stromových solitérů většinou lip, které objekty výrazně zdůrazňují, takže se mnohdy stávají krajinnými dominantami.“ (Rozehnalová, Tomíšková, 1995: 133) Z těchto slov autorek Rozehnalové a Tomíškové, vyplývá, že dřeviny mají zdůraznit sakrální stavbu, a zároveň spolu vytvářet krajinné dominanty. Této situaci ovšem neodpovídá okolí kaple sv. Petra a Pavla. Kapli obklopují čtyři vzrostlé lípy (Tillia cordata). Dominantnímu vzhledu kaple však bohužel ubírá její okolí, které zarůstá druhy jako Betula pendula, Fraxinus excelsior, Crataegus monogyna, Tillia cordata, Acer pseudoplatnus, Corylus avellana, Rosa canina atd. Na fotografii z 80. let 20. století (Obr. č. 42) je vidět, jak vypadalo okolí kaple v té době. Kaple byla dobře viditelná a spolu s lípami vytvářela výraznou dominantu. Dnes je okolí zarostlé a kaple se v tomto porostu doslova ztrácí (Obr. č. 43). Podle mého názoru by bylo na místě vrátit okolí kaple alespoň částečně jeho původní vzhled odstraněním tohoto porostu dřevin (Obr. č. 13).

Obr. č. 13 Kaple sv. Petra a Pavla, navrhovaný stav

46

Obr. č. 14 současný stav

Obr. č. 15 navrhovaný stav

Na fotografii (Obr. č. 14) je vidět současný stav okolí kaple, které postupně zarůstá. Na druhé fotografie (Obr. č. 15) je znázorněné, jak by okolí kaple mohlo vypadat po odstranění této vegetace. Kaple by se tímto zásahem mnohem více zvýraznila. Výhled na panorama města dnes částečně zakrývá právě onen porost dřevin, jehož odstraněním by se i tento problém vyřešil a okolí by se krásně otevřelo.

47

5.2. Úprava okolí kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné Na fotografii z roku 2000 paní Michalské (Obr. č. 44) je vidět okolí kaple ještě nevydlážděné. Myslím, že v kontextu okolní krajiny a přírody není zámková dlažba vhodným materiálem. Taktéž shledávám zbytečným vydláždění plochy kolem křížů. Frekventovanost pohybu lidí v tomto místě je minimální, nedochází zde k sešlapávání trávníku, které by bylo potřeba tímto způsobem řešit. Nejsme už tak všude ve městech obklopení asfaltem, dlažbou a umělými materiály? Proč tedy násilně tyto prvky vkládat i do krajiny? Místo zámkové dlažby navrhuji plochu kolem křížů zatravnit a vrátit ji tímto její původní vzhled. Výzdobu křížů, jak je u nás často zvykem, tvoří často umělé květiny. Ovšem mnohem přirozeněji a krásněji bude působit podrost trvalek. Také vstup ke kapli by bylo vhodné, místo zámkové dlažby, nahradit přírodním materiálem, například těšínským pískovcem. Ten se těží v nedalekém lomu Řeka.

Obr.č. 16. Kaple Panny Marie Čenstochovské, navrhovný stav

48

Podrost trvalek je navržen tak, aby působil esteticky po celý rok. Jsou zde použity jak trvalky okrasné listem tak květem. Rostliny jsou vybrány tak, aby odpovídaly stanovištním podmínkám daného místa, konkrétně se jedná o sušší stanoviště pod vzrostlými stromy, které je jižně orientované. Navrhla jsem dvě variaty, které by zde bylo možné uplatnit.

Varianta č. 1. Jsou zde použity rostliny, které nevynikají až tak výrazností květů jako spíše texturou listů. Kombinace rostlin je laděná do modro-růžových barev se žlutým akcentem hluchavky na jaře a kontryhele v létě. Jarní efekt vytvoří růžově kvetoucí bergénie srdčitá a modře kvetoucí plícník lékařský. Letní efekt vytvoří růžově kvetoucí řebříček. Podzimu bude vévodit modře kvetoucí hvěznice. Soupis druhů: Latinský název

Český název

Doba kvetení Barva květu

Bergenia cordifolia

Bergénie srdčitá

III-IV

růžová

Pulmonaria angustifolia

Plícník úzkolistý

III-V

modrá

Lamium galeobdolon

Hluchavka pitulník

IV-VII

žlutá

Geranium macrorrhizum

Kakost oddenkatý

V-VII

růžová

Achillea millefolium ´Red

Řebříček obecný

VI-VII

růžová

Alchemilla mollis

Kontryhel měkký

VI-IX

žlutá

Aster dumosus

Hvězdnice nízká

IX-X

modrá

Velvet´

Varianta č.2. Byly zde použity rosliny, které se hodí do venkovského prostředí. Rostliny jsou vybrany tak, aby působily celoročně. Jarní efekt vytvoří žlutě kvetoucí prvosenka a růžová pivoňka. V létě vykvetou bílými a růžovými květy kopretina a třapatovka. Podzim rozzáří žlutá třapatka a červeně kvetoucí chryzantéma.

49

Soupis druhů: Latinský název

Český název

Doba kvetení

Barva květu

Helleborus niger

Čemeřice černá

XII-II

bílá

Primula elatior

Prvosenka vyšší

IV-V

žlutá

Paeonia lactiflora

Pivoňka čínska

V-VI

růžová

VI-IX

bílá

VII-VIII

růžová

IX-X

žlutá

IX-XII

červená

Leucanthemum x superbuum Kopretina bílá Echinacea Purpurea

Třapatovka nachová

Rudbeckia fulgida

Třapatka zářivá

Chrysanthemum indicum

Chryzantéma

5.3. Návrh plůtků a okolí kolem křížů Na území Jablunkova a okolí jsou kříže až na pár vyjímek, ohraničený plůtky. Je to jedna ze specifik tohoto území. Jak píše Michalska, prostor kolem kapliček a křížů přejímal nadpřirozené vlastnosti. Jelikož byly tyto objekty postaveny na místech významných a výjimečných, prostory kolem nich byly vždy pečlivě upraveny. Nejčastěji byly ohraničeny plůtkem nebo k tomu účelu speciálně vysazenými stromy. Oplocení křížů znamenalo stálou manifestaci posvátna uvnitř místa oplocení a navíc mělo chránit nezasvěceného člověka před nebezpečím, které mu mohlo hrozit, v případě překročení této hranice. Lidé byli přesvědčení, že „Sacrum“ - posvátná místa, jsou nebezpečná pro ty, jenž nejsou řádně na toto setkání připravení.(Michalska, 2001) Plůtky kolem křížů na mapovaném území jsou jak dřevěné, tak železné. Dokonce zde nalezneme jeden, který je ohrazen dvěma plůtky najednou. (Obr. č. 69) Některé z těchto plůtků jsou poničené a zchátralé, jako například plůtek u kamenného kříže poblíž sanatoria v Jablunkově, nebo kříž v Návsí - Jasení. (Obr. č. 43, 71) Jak je vidět na fotografiích (Obr. č. 28, 46, 41...) jsou plůtky na území Jablunkova a okolí různorodých tvarů a barev, někdy v dost nemoderním provedení, které často ubírají křížům na kráse. Navrhuji tedy, pár variant provedení plůtku, kterými by bylo možné nahradit stávající.

50

Obr.č.17. Návrh plůtku, varianta 1.

Obr.č.18. Návrh plůtku, varianta 2.

Obr.č.19 Návrh plůtku, varianta 3.

Výzdobu křížů tvoří často umělé květiny. Místo nich bych navrhla vysadit v blízkosti křížů okrasné keře, které by měly být dostatečně mrazuvzdorné a měly by dosahovat výšky maximálně 1,5m. Mezi navrhovanými druhy je mj. růže, jakožto symbol lásky, náklonnosti a úcty k mrtvým. (Becker, 2002) Symbolem lásky je i kdouloň.

51

Soupis druhů: Latinský název

Český název

Výška

Rosa gallica

Růže galská

0,5 m

Chaenomeles japonica

Kdoulovec japonský

1,5 m

Syringa meyeri ´Palibin´

Šeřík Meyerův

Hypericum patulum ´Hidcote´

Třezalka rozkladitá

1m

Weigelia florida

Weigelie květnatá

1m

1-1,5 m

52

6. Závěr Církevní stavby a hlavně drobné sakrální objekty stanoví neodmyslitelnou součást naší krajiny. Drobné sakrální stavby, na území Těšínského Slezska, zároveň odrážejí historii tohoto území. Těšínsko, pro svou zeměpisnou polohu, bylo mnohokrát v centru mezinárodních konfliktů, které nezřídka vedly ke změnám hranic a státní příslušnosti tohoto území. Proto zde vedle sebe žijí jak Češi, Poláci tak i Slováci. Mnoho nápisu na křížích je psaná polsky, na hřbitovech nacházíme dokonce nápisy německé. To všechno je dokladem o tom, jak zajímavé a různorodé je toto území. Většina sakrálních objektů na území Jablunkova je vystavěna na místech opředených místními legendami. Tyto legendy vyprávějí nejčastěji o zázračné záchraně života nebo šťastném návratu domů, někdy také o záhadném zjevení. Mezi nejčastější typ drobných sakrálních objektů na území patří kříž. Ten je téměř vždy doprovázen vzrostlými dřevinami, nejčastěji lípami. Tyto drobné sakrální stavby na území Jablunkova nejsou tak honosné, přepychové jako je tomu u převážné většiny hlavně barokních sakrálních staveb v Čechách a na Moravě. Nemůžeme zde mluvit ani o komponované krajině. Tyto kříže, kaple a kapličky vznikly většinou z popudu obyčejných, prostých lidí. Architektonické ztvárnění těchto staveb je většinou jednoduché, skromné. Jablunkovští horalé vedli prostý život zasvěcený Bohu. A přesto to byli právě oni, kdo vtiskli krajině Jablunkova jedinečný a neopakovatelný charakter.

53

7. Souhrn Tato bakalářská práce se zabývá sakrálními objekty na Těšínském Slezsku, konkrétně v Jablunkově a jeho okolí. Mapované objekty se nacházejí v obcích Jablunkov, Písek, Písečná, Návsí a Bocanovice. Práce je zaměřena hlavně na drobné sakrální objekty, které jsou odrazem zbožnosti našich předků a zároveň na Těšínském Slezsku vypovídají i o historii tohoto regionu a lidech v něm žijících. V práci je popsán historický vývoj území Jablunkova, jeho přírodní podmínky a duchovní náboj. U zkoumaných objektů bylo popisováno jejích umístění v krajině nebo sídle, návaznost na další sakrální stavby, historický stavební vývoj a také popis doprovodné zeleně. Sakrální stavby, jakožto nedílná součást naší krajiny, vytvářející její typicky vzhled, jsou našim kulturním dědictvím. Proto je důležité se o tyto objekty zajímat a pečovat o ně. Klíčová slova: Sakrální stavby, drobné sakrální objekty, vegetační prvek, krajina, Těšínské Slezsko

54

8. Summary This graduate thesis deals with the sacred objects in Silesia, specifically in Jablunkov and its surroundings. Specific mapped objects are located in the municipalities Jablunkov, Písek, Písečná, Návsí and Bocanovice. The work is mainly focused on small sacred objects that reflect the piety of our ancestors and in Těšín Silesia also reveal the history of the region and the people living there. The paper outlines the historical development of the area Jablunkov, its natural conditions, spirituality of the area. Description of each studied object contains its location in the landscape or mansion, links to other sacred buildings, historical building development and a description of the accompanying greenery. Sacred buildings are an integral part of our landscape. They create its typical appearance and are our cultural heritage. Thus taking care of these objects and studying them is important. Key words: sacred constructions, small sacred constructions, element of vegetation, landscape, Těšín Silesia

55

9. Diskuze Sakrální stavby a hlavně drobné sakrální objekty, nacházíme prakticky v každé obci. Ovšem mnohé z těchto objektů jsou dnes bohužel v nevyhovujícím stavu. Můžeme to spojovat s nezájmem společnosti o tyto památky? Avšak konkrétně na území Jablunkova a okolí je situace odlišná. Velká většina těchto staveb je udržovaná, je zde vidět zájem místních obyvatel o ně a chuť podílet se na jejich zachování. V poslední době vzniká také větší množství publikací zaměřených na drobné sakrální objekty. Jedná se většinou o popis a soupis těchto objektů na určitém území. Lze tento fakt pokládat za pozitivní obrat společnosti ve směru zájmu o tyto sakrální památky? Minimálně zde můžeme mluvit o určité skupině nadšenců, kteří se o tyto stavby zajímají a uvědomují si jejich důležitost. A tak vznikají regionální publikace, které jsou ne vždy psané odborníky, někdy pouze nadšenci pro věc ale přesto jsou tyto knihy dobrým krokem pro zdůraznění důležitosti těchto kulturních památek. Obecně lze říct že, drobné sakrální památky vznikaly z iniciativy konkrétních osob. Otázkou zůstává, jaký osud je potká v budoucnu? Co se stane, když fundátor daného objektu zemře? A pokud už se tak stalo, kdo se o takovýto objekt postará? Jak je možné zajistit jejich ochranu? Konkrétně na mapovaném území jsou tyto objekty v majetku fyzických osob a podle jejich stavu je vidět že o ně místní obyvatele pečují. Je to tedy o přístupu obyvatel dané obce jak se k dané věci postaví. Otázkou zůstává proč vlastně tyto objekty zachovávat a chránit? Drobné sakrální objekty jsou našim kulturním dědictvím. Jsou odrazem dějin daného regionu, stanoví jeho charakteristický obraz, zároveň tyto objekty vytvářejí pocit domova. Vždyť, kdo by neznal ten pocit, kdy se vracíme z daleké cesty domů, a při pohledu na známou věž kostela, víme, že jsme doma. Tyto objekty jsou zpravidla nejstaršími stavbami v obcích a městech a často stanoví jejich symbol. Zmínky o nich nacházíme v různých brožurách nebo také na oficiálních stránkách obcí a měst. Jsou součást našeho každodenního života. I toto mohou být další důvody proč o tyto stavby pečovat a chránit je.

56

10. Seznam použité literatury a zdrojů Literatura: BARTÁK, Roman. Přírodní dědictví Jablunkovska (analýzy): odborná studie [online]. 2010 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.karpatskededictvi.cz/images/Analyza _prirodniho_dedictvi_.pdf BECKER, Udo. Slovník symbolů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 351 s. ISBN 80-7178612-8. BELOW, Jerzy. Leśne kościoły: miejsca tajnych nabożeństw ewangelickich w Beskidzie Śląskim. Wyd. 2. Bielsko-Biała: Wydawnictwo Augustana, 2009. ISBN 978-838-8941931. BRANNA, Wiesława. Kapličky, kříže a boží muka na Těšínsku: [katalog k výstavě Muzea Těšínska]. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 2008, 48 s. ISBN 978-80-86696-096. CICHÁ, Irena. Okolím beskydského průsmyku: Okolice beskidzkiej przełęczy. Vyd. 1. Český Těšín: Sdružení regionálních vydavatelů, 2003, 185 s. ISBN 80-239-1652-1. CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. 2.dopl.vyd. Praha: Dokořán, 2005, 269 s. ISBN 80-736-3042-7. DIDEROT, Denis. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP Diderot, 1997, 700 s. ISBN 80-858-4117-7. DYRČÍK, Miroslav. Religiozita polské menšiny na Těšínském Slezsku [online]. 2008 [cit.

2013-03-09].

Dostupné

z:

http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/28848/1/

DyrcikM_Religiozitapolske_2008_TB.pdf. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice. HÁJEK, Tomáš a Irena BUKAČOVÁ. Příběh drobných památek: (od nezájmu až k fascinaci). Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001, 137 s. Krajina domova, sv. 1. ISBN 80-900-9039-7.

57

JEŽ, Radim a David PINDUR. Těšínsko v proměnách staletí: sborník přednášek z let 2008-2009 k dějinám Těšínského Slezska. Vyd. 1. Český Těšín: Matice slezská, 2010, 281 s. ISBN 978-80-86696-12-6. KV T, Radan.

uše krajiny: staré stezky v proměnách věků. Vyd. 1. Praha: Academia,

2003, 195 p. ISBN 80-200-1012-2. LÖW, Jiří a Igor MÍCHAL. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003, 552 s. ISBN 80-863-8627-9. MICHALSKA, Małgorzata. Małe formy architektury sakralnej Zaolzia: krzyże, kapliczki, figury. Vyd. 1. Czeski Cieszyn: Olza, 2001, 68 s. ISBN 80-860-8217-2. NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009, 561 s., [13] s. příl. ISBN 978-807-0171-295. NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363303-5. PINDUR, D., Úvod. In BRANNA, Wiesława. Kapličky, kříže a boží muka na Těšínsku: [katalog k výstavě Muzea Těšínska]. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 2008, 48 s. ISBN 978-80-86696-09-6. PROKOP, Radim. Jablunkov se zřetelem na sídelní vývoj a novodobý význam, Těšínsko. Vyd. 1. Český Těšín: Vlastivědný ústav v Českém Těšíně, 1984, číslo 4, 15 19 str. ISSN 0139-7605. PRZECZEK, Lidia. Návsí – Nawsie. 1. vyd. Český Těšín: Proprint, 1991, 12 s. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1975. RAABOVÁ, Petra a Lucie KOLLERTOVÁ. Územně analytické podklady obce s rozšířenou působností Jablunkov [online]. Jablunkov, 2012 [cit. 2013-02-17]. Dostupné z: http://jablunkov.cz/uap/uap_jablunkov_txt.pdf

58

ROZEHNALOVÁ, Eva. Církevní stavby. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 1995, 167 s. ISBN 80-851-2448-3. SÁDLO, Jiří. Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 3. upr. vyd. Praha: Malá Skála, 2008, 255 s. ISBN 978-80-86776-06-4. STARÁ, Alena. Kostely, kapličky a kříže v Jablunkově. Český Těšín: Proprint, 2004, 32 s. STREUBEL, Michal. Ochrana a výzkum drobných terénních památek – věc veřejná. In DEJMAL, Ivan. Tvář naší země - krajina domova. Vyd. 1. Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, c2001, 366 s. ISBN 80-865-1200-2. SZPYRC, Antoni. Jablunkov. Česko: Proprint, 1999, 109 s. ISBN 80-238-6862-4. ŠÁCHA, Vladimír. Kulturní dědictví jablunkovska (analýzy): odborná studie [online]. 2010 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.karpatskededictvi.cz/images/KULTURN_DDICTV_JABLUNKOVSKA.pd f TÉMA, Bedřich. Zajímavá zeměpisná jména na Jablunkovsku. Těšínsko. Vyd. 1. Český Těšín: Vlastivědný ústav v Českém Těšíně, 1988, číslo 3, 42-45 str. ISSN 0139-7605. TRPÁK, Pavel. Krajina sakrální, animální a profánní. In DEJMAL, Ivan. Tvář naší země - krajina domova. Vyd. 1. Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, c2001, 366 s. ISBN 80-865-1200-2. VAŘEKA, Josef. Lidová architektura: encyklopedie. 2., přeprac. vyd., V nakl. Grada 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 427 s. ISBN 978-80-247-1204-8. WYGRYSOVÁ, Danuta. Poznámky k pravěkému a raně historickému osídlení Těšínska ve světle výzkumu polských badatelů. Těšínsko. Vyd. 1. Český Těšín: Vlastivědný ústav v Českém Těšíně, 1980, číslo 2, 8-10str. ISSN 0139-7605.

59

Internetové zdroje: 1 – Kněžiště. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kněžiště 2 – Filiálka. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Filiálka 3 – Kaplička. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kaplička 4 – Selské baroko. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Selské_baroko 5 - Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://csth.teraristika.cz/csth/zakon114.htm 6 – Památné stromy Jablunkovska [online]. [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.jablunkov.cz/historie/pamatne_stromy.html 7 - Geomorfologie. Geoportál [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map# 8 – Geologická mapa. Geoportál [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map# 9 – Olše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Olše_řeka 10 – Klasifikace půd. Geoportál [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map# 11 – Potenciální přirozená vegetace. Geoportál [online]. [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map# 60

12 - Obyvatelstvo podle náboženské víry ve správních obvodech ORP. Sčítání lidu, domů a bytů 2011[online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/# 13 - Obyvatelstvo podle národnosti ve správních obvodech ORP. Sčítání lidu, domů a bytů 2011[online]. [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/# 14 - Kostel Božího Milosrdenství v Písku. [online]. [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://www.farnost-jablunkov.cz/historie-kostelu/kostel-boziho-milosrdenstvi.html 15 – Čeští svatí. [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.abcsvatych.com/rozdeleni/cestisvati.htm 16 – Nemovité památky. [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?hledani=1&KrOk=Ok&HiZe=&VybUzemi= 1&sNazSidOb=&Adresa=&Cdom=&Pamatka=&CiRejst=&Uz=B&PrirUbytOd=3.5.19 58&PrirUbytDo=17.4.2013&KodKr=81&KodOk=8102&Start=150

61

Mapové podklady:

Historická letecká mapa z 50 let. Geoportál. [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map# I. Vojenské mapování Oldmaps: Laboratoř geoinformatiky [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=1vm&map_region=sl&map_list=s009 II. Vojenské mapování Oldmaps: Laboratoř geoinformatiky [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_7_XII III. Vojenské mapování Oldmaps: Laboratoř geoinformatiky [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=3vm&map_region=25&map_list=4161_4

62

11. Seznam použitých obrázků Obr. č. 1 Farní kostel Božího Těla, situace Obr. č. 2 Klášter sester alžbětinek, situace Obr. č. 3 skica kaple sv. Petra a Pavla Obr. č. 4 Kaple sv. Petra a Pavla, situace Obr. č. 5 skica kaple Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné Obr. č. 6 Kaple Panny Marie Čenstochovské v Městské Lomné, situace Obr. č. 7 skica kaple sv. Antonína Paduánského Obr. č. 8 Kaple sv. Antonína Paduánského, situace Obr. č. 9 skica kaple sv. Jana Nepomuckého Obr. č. 10 Kaple sv. Jana Nepomuckého, situace Obr. č. 11 skica kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné Obr. č. 12 Kaple Panny Marie Čenstochovské v Písečné, situace Obr. č. 13 Kaple sv. Petra a Pavla, navrhovaný stav Obr. č. 15 navrhovaný stav Obr. č. 16 Kaple Panny Marie Čenstochovské, navrhovný stav Obr. č. 17 Návrh plůtku, varianta 1. měřítko 1:170 Obr. č. 18 Návrh plůtku, varianta 2. měřítko 1:180 Obr. č. 19 Návrh plůtku, varianta 3. měřítko 1:130 Obr. č. 20 Celková situace s vyznačenými sakrálními objekty (mapový podklad – zdroj: mapy.cz) Obr. č. 21 Schéma I. vojenského mapování Obr. č. 22 Schéma II. vojenského mapování Obr. č. 23 Schéma III. vojenského mapování Obr. č. 24 Historická letecká mapa z 50 let (zdroj: kontaminace.cenia.cz) Obr. č. 25 I. vojenské mapování (1764-1768), Jablunkov (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Obr. č. 26 II. vojenské mapování (1836-1852), Jablunkov (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Obr. č. 27 III. vojenské mapování (1876 – 1878), Jablunkov (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Obr. č. 28 III. vojenské mapování (1876 – 1878), Písečná (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Obr. č. 29 III. vojenské mapování (1876 – 1878), Vitališov (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Obr. č. 30 Kříž mramorový u kláštera sester alžbětinek (vlastní fotografie) Obr. č. 31 Vitrínka se sv. Antonínem Paduánským (vlastní fotografie) Obr. č. 32 Kostel Božího Těla a klášter sester alžbětinek od Marianského náměstí 63

(vlastní fotografie) Obr. č. 33 Kláter sester alžbětinek, širší okolí (mapový podklad – zdroj: maps.google.cz) Obr. č. 34 Původní klášter sester alžbětinek, fotografie z roku 1930 (zdroj: archiv Antonína Szpyrca) Obr. č. 35 Kostel Božího Těla, kolem roku 1900 (zdroj: archiv Antonína Szpyrca) Obr. č. 36 Původní kaple sv. Jana Nepomuckého fotografie z roku 1960 (zdroj: archiv Antonína Szpyrca) Obr. č. 37 Klášter sester alžbětinek kolem roku 1930 (zdroj: archiv Antonína Szpyrca) Obr. č. 38 Panorama č. 1, na Vitališov od kaple sv. Jana Nepomuckého Obr. č. 39 Situace k panoramě č. 1 (zdroj: maps.google.cz) Obr. č. 40 Kaplička na Bělé, fotografie z roku1980 (zdroj: archiv Antonína Szpyrca) Obr. č. 41 Kaplička na Bělé (vlastní fotografie) Obr. č. 42 Okolí kaple sv. Petra a Pavla, fotografie z 80 let 20. stol (zdroj: archiv Antonína Szpyrca) Obr. č. 43 Okolí kaple sv. Petra a Pavla, současný stav (vlastní fotografie) Obr. č. 44 Kaple Panny Marie Čenstochovské, Písečná, fotografie z roku 2000 (zdroj: archiv Małgorzaty Michalské) Obr. č. 45 Kaple Panny Marie Čenstochovské, Písečná (vlastní fotografie) Obr. č. 46 Kaple sv. Isidora (vlastní fotografie) Obr. č. 47 Kříž kamenný, Bělá, 1916 (vlastní fotografie) Obr. č. 48 Kříž železný, Jablunkov, 1819 (vlastní fotografie) Obr. č. 49 Kříž dřevěný, Vitališov, 1930 (vlastní fotografie) Obr. č. 50 Kříž kamenný, Návsí - Jasení, 1903 (vlastní fotografie) Obr. č. 51 Kříž dřevěný, Vitališov, 1930 (vlastní fotografie) Obr. č. 52 Panorama č. 2, na kapli sv. Jana Nepomuckého, skica Obr. č. 53 Situace k panoramě č. 2 (mapový podklad – zdroj: maps.google.cz) Obr. č. 54 Kříž kamenný, Písečná, 1871 (vlastní fotografie) Obr. č. 55 Panorama č. 3 na Vitališov od kříže na Písečné, skica Obr. č. 56 Situace k panoramě č. 3 (mapový podklad – zdroj: maps.google.cz) Obr. č. 57 Panorama č.4 na Jablunkov od kříže v Návsí - Jasení, skica Obr. č. 58 Situace k panoramě č. 4 (mapový podklad – zdroj: maps.google.cz) Obr. č. 59 Vitrínka se soškou Panny Marie, č.p. 282 (vlastní fotografie) Obr. č. 60 Kříž kamenný, Návsí - Jasení, 1903 (vlastní fotografie) 64

Obr. č. 61 Panorama č. 5, od Černého Obr. č. 62 Situace k panoramě č. 5 (mapový podklad – zdroj: maps.google.cz) Obr. č. 63 Farní kostel Božího Těla v Jablunkově (vlastní fotografie) Obr. č. 64 Panna Marie Lurdská (vlastní fotografie) Obr. č. 65 Setkání Ježíše Krista se samaritánkou u studnice Jakubovy (vlastní fotografie) Obr. č. 66 Dřevěný misijní kříž s Ježíšem Kristem (vlastní fotografie) Obr. č. 67 Klášter sester alžbětinek v Jablunkově (vlastní fotografie) Obr. č. 68 Filiální kostel Božího Milosrdenství v Písku (vlastní fotografie) Obr. č. 69 Kříž kamenný, Bocanovice (vlastní fotografie) Obr. č. 70 Evangelický kostel v Návsí, 1890 (vlastní fotografie) Obr. č. 71 Kříž kamenný, Jablunkov, 1925 (vlastní fotografie) Obr. č. 72 Svatý obrázek, Černé (vlastní fotografie) Obr. č. 71 Svatý obrázek, Městská Lomná (vlastní fotografie) Obr. č. 74 Svatý obrázek, Lýsky (vlastní fotografie) Obr. č. 75 Kříž na katolickém hřbitově v Jablunkově (vlastní fotografie)

65

12. Přílohy

Obr. č. 20 Celková situace s vyznačenými sakrálními objekty

66

Obr. č. 21 Schéma I. vojenského mapování

Obr. č. 22 Schéma II. vojenského mapování

67

Obr. č. 23 Schéma III. vojenského mapování

Obr. č. 24 Historická letecká mapa z 50 let

68

Obr. č. 25 I. vojenské mapování (1764-1768), Jablunkov

Obr. č. 26 II. vojenské mapování (1836-1852), Jablunkov

69

Obr. č. 27 III. vojenské mapování (1876 – 1878), Jablunkov

Obr. č. 28 III. vojenské mapování (1876 – 1878), Písečná

Obr. č. 29 III. vojenské mapování (1876 – 1878), Vitališov

70

Obr. č. 30 Kříž mramorový u kláštera

Obr. č. 31 Vitrínka se sv. Antonínem Paduánským

sester alžbětinek

Obr. č. 32 Farní kostel Božího Těla a klášter sester alžbětinek od Marianského náměstí

71

Obr. č. 33 Klášter sester alžbětinek, širší okolí

Obr. č. 34 Původní klášter sester alžbětinek, fotografie z roku 1930

72

Obr. č. 35 Farní kostel Božího Těla, kolem roku 1900

Obr. č. 36 Původní kaple sv. Jana Nepomuckého, fotografie z roku 1960

Obr. č. 37 Klášter sester alžbětinek kolem roku 1930

73

Obr. č. 38 Panorama č. 1, na Vitališov od kaple sv. Jana Nepomuckého

Obr. č. 39 Situace k panoramě č. 1

74

Obr. č. 40 Kaplička na Bělé, fotografie z roku 1980

Obr. č. 42 Okolí kaple sv. Petra a Pavla,

Obr. č. 41 Kaplička na Bělé

Obr. č. 43 Okolí kaple sv. Petra a Pavla, současný stav

fotografie z 80 let 20. století

75

Obr. č. 44 Kaple Panny Marie Čenstochovské, Písečná, fotografie z roku 2000

Obr. č. 45 Kaple Panny Marie Čenstochovské, Písečná

76

Obr. č. 46 Kaple sv. Isidora, Písečná

Obr. č. 47 Kříž kamenný, Bělá, 1916

Obr. č. 48 Kříž železný u kláštera sester alžbětinek, 1819

77

Obr. č. 49 Kříž dřevěný, Vitališov, 1930

Obr. č. 50 Kříž kamenný, Návsí - Jasení, 1903

Obr. č. 51 Kříž dřevěný, Vitališov, 1930

78

Obr. č. 52 Panorama č. 2, na kapli sv. Jana Nepomuckého, skica

Obr. č. 53 Situace k panoramě č. 2

79

Obr. č. 54 Kříž kamenný, Písečná, 1871

Obr. č. 55 Panorama č. 3 na Vitališov od kříže na Písečné, skica

Obr. č. 56 Situace k panoramě č. 3

80

Obr. č. 57 Panorama č. 4 na Jablunkov od kříže v Návsí - Jasení, skica

Obr. č. 58 Situace k panoramě č. 4

Obr. č. 59 Vitrínka se soškou Panny Marie, č.p. 282

81

Obr. č. 60 Kříž kamenný, Návsí - Jasení, 1903

Obr. č. 61 Panorama č. 5, od Černého

Obr. č. 62 Situace k panoramě č. 5

82

Obr. č. 63 Farní kostel Božího Těla v Jablunkově

Obr. č. 64 Panna Marie Lurdská

(vlastní fotografie)

(vlastní fotografie)

Obr. č. 65 Setkání Ježíše Krista se samaritánkou

Obr. č. 66 Dřevěný misijní kříž s Ježíšem Kristem

u studnice Jakubovy (vlastní fotografie)

(vlastní fotografie)

83

Obr. č. 67 Klášter sester alžbětinek v Jablunkově

Obr. č. 68 Filiální kostel Božího Milosrdenství v Písku

84

Obr. č. 69 Kříž kamenný, Bocanovice

Obr. č. 70 Evangelický kostel v Návsí, 1890

Obr. č. 71 Kříž kamenný, Jablunkov, 1925

85

Obr. č. 72 Svatý obrázek, Černé

Obr. č. 74 Svatý obrázek, Lýsky

Obr. č. 73 Svatý obrázek, Městská Lomná

Obr. č. 75 Kříž na katolickém hřbitově v Jablunkově

86