Postoje dospívajících k alkoholu

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství

Tereza Klevarová

Postoje dospívajících k alkoholu Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Hloušková, Ph.D 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. .............................................................. podpis autora práce

Na tomto místě bych ráda vyjádřila své poděkování především Mgr. Lence Hlouškové, Ph.D. za její čas, vstřícnost a rady v průběhu vypracovávání práce a paní Mgr. Haně Maiwaelderové, zástupkyni ředitele Gymnázia Nový Jičín za umoţnění realizace empirické části práce.

OBSAH: Úvod

5

1. Alkohol a dospívající mládeţ

7

1.1 Alkohol a jeho účinky na lidský organismus

7

1.2 Rizika konzumace alkoholu u dospívajících

9

1.2.1

Alkohol a fyzické dospívání

10

1.2.2

Alkohol a psychické dospívání

12

1.2.3

Alkohol a sociální vývoj dospívajících

13

2. Opatření společnosti ke sníţení konzumace alkoholu

16

2.1 Legislativní opatření

18

2.2 Spotřební daň

19

2.3 Reklama

20

3. Zkoumání problematiky konzumace alkoholu dospívajícími

22

3.1 Výzkumné studie týkající se konzumace alkoholu dospívajícími

22

3.2 Problematika konzumace alkoholu zachycená v odborných časopisech

23

3.2.1

Prevence a preventivní programy

25

3.2.2

Situace v uţívání alkoholu u dospívajících

26

4. Postoje

28

5. Metodologie empirického šetření

31

5.1 Cíl a předmět výzkumu

31

5.2 Přístup a výzkumná metoda

32

5.3 Popis výzkumného vzorku

34

6. Analýza a interpretace získaných dat

36

6.1 Konzumace alkoholu a prvouţití

36

6.2 Postoje dospívajících k alkoholu

38

6.3 Postoje dospívajících k nadměrnému pití alkoholu

40

6.4 Tolerantnost rodičů ke konzumaci alkoholu svých dětí

42

7. Diskuse

44

8. Závěr

46

Pouţitá literatura a další zdroje

48

Příloha č. 1

52

Příloha č. 2

54

ÚVOD Česká společnost je, co se týče alkoholu, tradičně velmi tolerantní. Patří to k naší kultuře. Vţdyť jsme národ Švejka a piva, pravé domácí slivovice, karlovarské Becherovky a vynikajícího moravského vína. Alkohol povýšil na úroveň slavnostních nápojů, které jsou neodmyslitelnou součástí různých obřadů, slavností a svátků. Alkohol také získal přednostní místo v domácích lékárničkách jako lék na všechno – na chřipku a nachlazení, ţaludeční problémy, vysoký nebo nízký tlak, deprese. Na tomto úseku se kaţdý cítí být dost zkušený a kompetentní a jen těţko akceptuje názory odborníků a doporučení lékařů. Za uplynulá desetiletí uţ bylo vyřčeno mnoho názorů na alkohol, těch souhlasných i těch odsuzujících, ale svůj názor si stejně utvoří kaţdý sám. Mnohokrát ale přistupujeme k alkoholu nekriticky s velkou dávkou předpojatosti, kterou nás naučila silná zakořeněnost tradice pití alkoholu při různých příleţitostech, vzory v rodině, zkreslené informace. A jak Turček říká: „V případě alkoholu je utvoření si relevantního postoje velmi problematické a poznat pravdu nelehké“ (1982, s. 6). Mám pocit, ţe v dnešní době ustoupila pozornost odborníků i veřejnosti o problematiku zneuţívání alkoholu dospívajícími do stínu nelegálních drog. Na ty je také namířena převáţná část preventivních programů, informace, osvěta. Alkohol je tak trochu v pozadí a myslím, ţe není vnímán jako stejně váţné riziko natolik jako právě nelegální drogy. Také to byl jeden z důvodů, proč jsem si toto téma zvolila. Při studiu pramenů vztahujících se k mému tématu práce, jsem zaznamenala mnoho publikací týkající se alkoholu či alkoholismu, valná většina z nich však byla vydána před rokem 1989. Odborná literatura zabývající se problematikou alkoholu vycházející dnes je spíše populárně naučného ţánru a zaměřuje se například na poskytování rad rodičům a pedagogům. Zhruba v posledním desetiletí se odborná veřejnost začala této problematice opět věnovat a proběhlo několik reprezentativních výzkumných studií. Za všechny bych jmenovala mezinárodní studii „Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách“ (ESPAD), Sakův výzkum „Mládeţ na křiţovatce“, „Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi středoškoláky“ (NEAD) a mezinárodní studii „Rizikové faktory školního, sociálního a zdravotního vývoje mládeţe“ (SAHA). Všechny výzkumy, ať uţ celoevropské či jen lokální, se nekompromisně shodují na jednom: stoupá počet dospívajících, nezletilých, kteří mají nemalé zkušenosti s alkoholem, a zároveň výrazně klesá věková hranice, kdy se děti s alkoholem poprvé setkávají. Současně se rozrůstá trend pití alkoholu s cílem opít se. Tyto závěry mě inspirovaly k myšlence, proč tomu tak je, respektive, co stojí za tímto

5

chováním. Proto se cílem mé práce staly postoje, jako sloţka struktury osobnosti, která se pojí se sklony k určitému chování a jednání a mohou tak vysvětlovat příčiny chování jedince. V mé práci se tedy snaţím odpovědět si na otázku, jaké postoje k alkoholu dospívající vyjadřují. Jinými slovy, zda odráţejí více méně tolerantní atmosféru většinové společnosti, nebo naopak jako nová, mladá generace pod vlivem moderních preventivních programů, masové informovanosti a vzdělanosti v této problematice si začínají budovat postoje nové, vlastní, odlišné. Abych mohla odpovědět na svou otázku, rozdělila jsem práci na dvě části. V části teoretické popisuji alkohol jako chemickou látku, jeho účinky na lidský organismu a především na organismus dospívajícího člověka vzhledem ke specifikům období dospívání. Druhou kapitolu své práce jsem věnovala stručnému nástinu stavu spotřeby alkoholu

v

českém

prostředí,

jejímţ

prostřednictvím

jsem

chtěla

představit

celospolečenský přístup k alkoholu. Především je druhá kapitola věnována opatřením, kterými se společnost snaţí omezit dostupnost a sníţit poptávku po alkoholu dětmi a mládeţí. Pro výstiţnou ilustraci situace vztahu alkoholu a dospívajících představuje třetí kapitola výsledky vybraných mezinárodních studií a věnuje se popisu stavu zkoumání této problematiky, tak jak je o ní psáno v odborné literatuře a periodikách. Čtvrtá kapitola popisuje postoje. V navazující empirické části jsem se pomocí dotazníkového šetření snaţila získat odpovědi na stanovenou otázku, jaké postoje zaujímají k alkoholu dospívající lidé, ale také jaké s ním mají zkušenosti, čímţ jsem chtěla ověřit platnost trendů i v mém výzkumu, dále jak hodnotí konzumaci alkoholu oni u sebe, ale také u cizích, neznámých lidí a v neposlední řadě také, jak by se zachovali rodiče, kdyby jejich dítě přišlo domů pod vlivem alkoholu.

6

1. ALKOHOL A DOSPÍVAJÍCÍ MLÁDEŢ Fakt, ţe alkohol doprovází lidstvo odnepaměti, nám dokládají archeologické nálezy z celého světa. Důkazy o jeho konzumaci známe z Egypta, starověkého Řecka a Říma – kolébky národů a zmínku o něm bychom nalezli i v samotné Bibli. Například klínová tabulka z roku 2200 př. n. l. mluví o pivu jako o posilňujícím nápoji vhodném pro kojící ţeny (Escohotado, 2003). Samotná výroba alkoholu a odpovídající postup byl poprvé popsán ve 12. století, kdy z upraveného destilačního přístroje poprvé vytekla tzv. aqua ardens – ohnivá voda. 1.1 Alkohol a jeho účinky na lidský organismus Alkohol jako takový je chemická látka s odborným názvem ethanol neboli líh. Je charakterizován jako bezbarvá, čirá kapalina pálivé chuti a alkoholovým zápachem, vysoce hořlavá. Alkohol vzniká kvašením cukrů a dá se vyrobit takřka z čehokoliv – pivo z kopřiv, víno z pampelišek, bramborových slupek a dokonce vynalézaví, alkoholu chtiví lidé přišli na to, ţe i piliny se mohou pomocí slabé kyseliny přeměnit na kvasný cukr (Skála, 1988). Navíc jeho výroba je poměrně levnou a z výše uvedeného vyplývá, ţe i dostupnou záleţitostí. Jeho vyuţití se v prvé řadě nachází v průmyslu a laboratořích a aţ posléze směřuje do potravinářské výroby. Mluvíme-li o konzumaci alkoholu, máme ve skutečnosti na mysli konzumaci alkoholických nápojů, tedy nápojů, které samotný alkohol obsahují jen z určité části. Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami z roku 2005 definuje alkoholický nápoj jako „lihovinu, víno a pivo a rovněţ jakýkoliv jiný nápoj, který obsahuje minimálně 0,5 % alkoholu“ (§2 g) zákona č. 379/2005 Sb.).1 Co se s alkoholem děje v našem těle? Alkohol se do těla můţe dostat několika cestami. Kromě způsobu nejpřirozenějšího a nejběţnějšího – poţití ústy, můţe člověk alkohol vdechovat, tedy absorbovat plícemi. Takový případ nastává, pohybujeme – li se delší dobu v prostředí silně prosyceném alkoholovými výpary. Mnoţství etanolu, který se tímto způsobem dostane do krve, je ale velmi zanedbatelné (Skála, 1988).

1

Pro ilustraci pivo obsahuje 2 – 3%, víno cca 10% a destiláty obsahují 40% lihu – čistého alkoholu.

7

Mimoto etanol se v lidském těle vyskytuje přirozeně. Jeho hladina v krvi pravidelně kolísá vlivem některých nemocí (např. cukrovka) nebo po jídle, například po ovoci mírně stoupá. Nikdy však ne výše neţ k hladině 0,3 g/l, tehdy se připouští moţnost přítomnosti právě tohoto tzv. endogenního alkoholu (Skála, 1988). Po poţití nápoje s obsahem alkoholu se etanol rychle vstřebává sliznicí ţaludeční stěny a tenkého střeva do krve. Tou je pak distribuován do celého těla. Odbourávání etanolu je velmi energeticky náročný proces, který lidský organismus velice zatěţuje. 80% poţitého alkoholu se metabolizuje v játrech, 10% na jiných místech těla a zbývajících 10% odchází v nezměněné podobě potem, močí a dýcháním. Jiţ zmiňovaných 90% mají na starosti odpovědné enzymy, které po sloţitých procesech v konečné fázi vytvoří z původního etanolu vodu, oxid uhličitý a energii. Schopnost metabolizace alkoholu je rozdílná u muţů i u ţen (Skála, 1987). Poţitý alkohol působí jak na fyzickou, tak na psychickou stránku člověka. Většina konzumentů očekává příjemné pocity, navození nálady a uvolněním. Takovýto stav s alkoholem opravdu přichází, ale pouze do hranice 0,6 – 0,8‰ (první stádium opilosti) alkoholu v krvi. Do této doby je člověk spokojený, projevuje se veselým výrazem, smíchem, je výřečný a srší vtipem. Navazuje nová přátelství, má pocit zvýšeného sebevědomí. Skála (1988) ale upozorňuje, ţe právě tento stav, kdy má člověk pocit, ţe překoná i největší těţkosti, vede k tomu, ţe sahá po alkoholu pro útěchu v radostech i strastech. Po překročení hranice 0,8‰ se člověk dostává do tzv. druhého stádia opilosti. Stává se nekritickým, netaktním, zpívá, křičí, nebere ohled na okolí. Účinky alkoholu se viditelně projevují navenek. Takto opilí lidé ztrácejí koordinovanost pohybů, vrávorají, vidí dvojitě. Při třetím stádiu opilosti, kdy uţ hladina alkoholu v krvi můţe dosahovat 3‰, můţe jít i o ţivot. Přichází únava, zvracení, můţe dojít k bezvědomí a v těch nejhorších případech ke smrti. Příčinou je ochrnutí dýchacího centra v prodlouţené míše (Skála, 1988). Poţívání nápojů s obsahem alkoholu s sebou sice nese v určité míře uvolnění, zvýšení sebevědomí a zábavy, odstraňuje zábrany, nervozitu, špatnou náladu či nesmělost, ale za tato neocenitelná, krátkodobá pozitiva si vybírá svou daň. Ať uţ je konzumace alkoholu pouze rekreační, příleţitostná nebo pravidelná podepisuje se na lidském organismu v podobě různých obtíţí, problémů a komplikací nejen v oblasti zdraví, ale i v oblasti sociální. Těch pak přibývá úměrně se spotřebou. V ţebříčku 26 faktorů s nejrizikovějším vlivem na zdraví lidí v EU se alkohol řadí na třetí příčku – před nadváhu/obezitu a za tabák a vysoký krevní tlak (Anderson, 8

Baumberg, 2006). „Alkohol je příčinou přibliţně 60 různých typů onemocnění a zdravotních

potíţí,

gastrointestinálních

včetně

úrazů,

onemocnění,

psychických rakoviny,

poruch

a

poruch

kardiovaskulárních

chování,

onemocnění,

imunologických poruch, plicních onemocnění, kosterních a svalových onemocnění, poruch plodnosti a ohroţení těhotenství, včetně zvýšeného rizika předčasného porodu a nízké porodní váhy novorozence“ (Anderson, Baumberg, 2006, s. 4). Alkohol má za následek předčasné úmrtí a invaliditu u 12% muţů a 2% ţen. Kaţdá třetí dopravní nehoda s následkem smrti byla způsobena pod vlivem alkoholu (17 000 úmrtí ročně). Stejně tak se podílí na kaţdé šesté sebevraţdě (10 000 sebevraţd ročně). Ročně zemře 27 000 osob následkem úrazu pod vlivem alkoholu, 50 000 na následky rakoviny, 45 000 v důsledku cirhózy jater, 17 000 v důsledku neuropsychiatrických obtíţí. Alkohol se účastní i u 2 000 vraţd a 200 000 záchvatů deprese za rok.2 Přičemţ náklady na léčbu těchto onemocnění se odhaduje na 17 mld. Eur a 5 mld. Eur se vynakládá na prevenci uţívání alkoholu a léčbu alkoholových závislostí. Odhaduje se, ţe v kaţdém roce je na alkoholu závislých 23 milionů Evropanů - 5% muţů a 1% ţen3 (Anderson, Baumberg, 2006). A jak se konzumace alkoholu odráţí na organismu dospívajícího člověka? 1.2 Rizika konzumace alkoholu u dospívajících Období dospívání, jinak téţ nazývané adolescence, je velmi významná, specifická etapa lidského ţivota na jedné straně ohraničena dětstvím, na straně druhé dospělostí. Dospívání je z hlediska věku vymezeno mezi 10. a 20. rokem ţivota, nicméně vţdy je nutné zohlednit intraindividuální a interindividuální variabilitu ve vývoji jedince (Vágnerová, 2005, Langmeier, Krejčířová, 2006). Během této dekády dojde k mnoha změnám ve všech oblastech osobnosti: somatické, psychické i sociální. Tato dekáda lidského ţivota je v odborné literatuře rozdělována na dvě etapy. Počáteční, tzv. raná adolescence, jinak také nazývaná pubescence, puberta nebo starší školní věk probíhá přibliţně od 11 do 15 let. Je charakteristická tělesným dospíváním, změnami v sociální oblasti, proměnami zevnějšku i způsobu myšlení a proţívání a je zakončena ukončením povinné školní docházky. Druhá etapa, tzv. pozdní adolescence, je datována přibliţně mezi 15. a 20. rok ţivota. Biologické zrání spěje ke svému vrcholu, 2 3

Data vypovídají o stavu za Evropskou unii. Myšleno občanů pětadvaceti států Evropské unie.

9

jedinec se stává plnoletým. Psychickou a sociální oblast naopak ještě čeká dlouhá cesta. Rozvíjí a ustalují se vztahy s rodiči, vrstevníky a především s opačným pohlavím. Dospívající hledá svou vlastní identitu. Završením této etapy by mělo být ukončení profesní přípravy a nástup do zaměstnání. Blíţící se dospělost uţ však není natolik atraktivní jako dospívání, kdy má jedinec dostatek svobody s minimem odpovědnosti a povinností. Proto mnoho mladých lidí přistupuje k prodlouţení přechodného období např. prodlouţením si profesní přípravy. Toto jednání má v odborné literatuře speciální označení - adolescentní psychosociální moratorium (Vágnerová, 2005). Můţeme tedy říci, ţe období dospívání se stále rozšiřuje, a to v obou směrech. Dříve začíná a později končí. Přesto zůstává faktem, ţe dospívání klade na jedince nemalé nároky: dokončuje se jeho tělesný vývoj, učí se zacházet se svou sexualitou, začíná se jeho příprava na zaměstnání, utváří a proměňují se ţivotní cíle a hodnoty, osamostatňuje se a v neposlední řadě se učí zvládat stres, zátěţ, únavu a při naplňování všech těchto zlomových úkolů má přítomnost alkoholu výhradně a pouze negativní roli (Nešpor, 2006). A především z toho důvodu je podle zákona jeho konzumace mladším 18 let bez výjimky odepřena. 1.2.1 Alkohol a fyzické dospívání Období adolescence z fyziologického pohledu charakterizuje J. Langmeier (2006) jako „ţivotní úsek ohraničený na jedné straně prvními známkami pohlavního zrání a víceméně vyznačenou akcelerací růstu, na druhé straně dovršením plné pohlavní zralosti a dokončením tělesného růstu“ (s. 142). Tělo mladého člověka prochází celou řadou výrazných a viditelných proměn, které jsou primárně biologicky podmíněné. Typické je tedy zrychlení růstu, dochází ke změnám proporcí postavy, objevují se sekundární pohlavní znaky – růst ochlupení, chlapcům hrubne hlas a u dívek přichází první menstruace (Vágnerová, 2005). Důvodem, proč je alkohol v době dětství a dospívání nebezpečný, jsou rozdíly stavu organismu oproti jiným fázím ţivota. Nutno říct, ţe zrání organismu není rovnoměrné, různá je zralost, velikost a funkčnost orgánů v těle (například mozku, ledvin, jater, oběhového, trávicího ústrojí nebo respiračního ústrojí). Oproti dospělému je navíc rozdíl v rozloţení tukové tkáně v těle dítěte či dospívajícího, v mnoţství vody v organismu, nebo hodnotách různých látek v těle jako jsou třeba bílkoviny, vysvětluje Kvapilík (1985). To vše ovlivňuje osud alkoholu v těle, jak se s ním dospívající organismus vypořádá, případně jaké škody v těle napáchá. V souvislosti s tělesným růstem, se zcela obecně, dá říci, ţe alkohol narušuje harmonii růstu a vývoje. 10

Vysoké riziko pro organismus dospívajícího tkví především v hrozbě poškození nově vznikajících sítí nervových mozkových buněk a v důsledku toho sníţení intelektu a zhoršení schopnosti učení se (Nešpor, 2006). Také riziko otravy je u dětí a mladistvých mnohem vyšší neţ u dospělých. „Výzkum ukázal, ţe při hladině 0,8 promile je vliv alkoholu u dospívajícího stejný jako u dospělých lidí při hladině 1,5 promile“ (Skála, 1988, s. 93). Alkohol se v mladším věku odbourává pomaleji, protoţe jaterní tkáň nemusí být na jedné straně dostatečně zralá, na druhé straně má ještě málo enzymu zodpovědného za odbourávání alkoholu z těla. Etanol u nich po poţití zůstává v krvi ve vysoké hladině po delší dobu a k otravě stačí i malé dávky. U předškolních dětí je to pouhá 1 promile alkoholu v krvi, která můţe vést k otravě (Skála, 1988). Zdviţený prst se tyčí i nad nebezpečím vzniku závislosti. Ne všichni mladí lidé, kteří začínají pít alkohol v brzkém věku, budou mít s pitím problémy i ve věku dospělém, říká Skála, zároveň však upozorňuje na výsledky studie, která zjistila, ţe „50% z těch, kteří měli problémy s alkoholem jiţ ve svých 20 letech, je měli ještě také ve svých 40 letech“ (Skála, 1988, s. 93). Podobné závěry zveřejnila i americká Národní longitudinální studie. Ta nazvala alkohol „vstupní drogou“. Prokázala se souvislost mezi věkem prvního uţití alkoholu a závislosti na nelegálních drogách. Z výzkumu totiţ vyšlo najevo, ţe ti, kteří začali pít alkohol ve čtrnácti nebo dříve, mají třikrát vyšší pravděpodobnost pozdější závislosti na drogách. „Zhruba polovina těch, kteří začali pít alkohol ve 14 letech nebo dříve, během ţivota uţívali taky jiné drogy, Naproti tomu z těch, kteří začali pít ve 20 nebo později, uţili nelegální drogu během dalšího ţivota jen desetina“, uvádí studie (Alkohol, 2008). K tomuto všemu je nutno připočítat i druhotné důsledky konzumace alkoholu. Tím můţe být zvýšené riziko poranění či úrazu. Ţe ani tato stránka věci by neměla být podceňována, dokazují neúprosná statistická data, která jako „hlavní příčinu úmrtí ve věku od 15 do 34 let uvádí právě otravy a poranění“ (Nešpor, 2006, s. 114). Mimo to alkohol podporuje zvýšení nebezpečí výskytu rizikového chování, jako jsou trestná činnost, násilí či rizikový pohlavní styk a navíc člověk pod vlivem alkoholu ztrácí zábrany, které by mu v „normálním“ stavu bránily např. v experimentaci s jinými, často ilegálními drogami. Kašparovská a Houška (1995) ve své učebnici poskytli ţákům stručný výčet nemocí, které má zvýšené uţívání alkoholu na svědomí: „Podráţděnost, odumírání mozkových buněk, zrychlené stárnutí pleti, riziko mozkové mrtvice, riziko infarktu,

11

vysoký krevní tlak, cévní choroby, zvýšené riziko ţaludečních vředů a rakoviny ţaludku, cirhóza jater, poškození ledvin a impotence u muţů“ (s. 13). Nemoci způsobené nadměrným uţíváním alkoholu se však projevují častěji u dospělých neţ mládeţe. Je to způsobeno tím, ţe naprostá většina uvedených chorob se objevuje aţ po delším čase. Bohuţel u dospívajících můţe vzniknout klamný dojem, ţe účinky alkoholu na zdraví nejsou takové, jak se píše či říká, a ţe oni jsou proti všem rizikům odolní (Täubner, 1989). 1.2.2 Alkohol a psychické dospívání Proměny duševní stránky jsou v komplexním vývoji člověka neméně významné a přerodové. Mění se emocionální proţívání, rozvíjí se paměť, poznávací procesy, myšlení, buduje se nová identita a celková osobnost jedince. Pro jedince v pubertě (11 – 15 let) je typická „větší impulzivita, nedostatečné sebeovládání, zvýšená uzavřenost ve smyslu nechuti projevovat svoje city navenek, vztahovačnost a výkyvy sebehodnocení“ (Vágnerová, 2000, s. 214-215). Tuto emoční rozkolísanost, labilitu a tendenci reagovat přecitlivěle i na běţné podněty mají na svědomí změny v produkci hormonů a hormonálních funkcích. Z hlediska rozvoje myšlení Vágnerová (2000) uvádí, ţe s věkem dospívání přichází schopnost pohybovat se i v abstraktních pojmech. Adolescent uţ není vázán na konkrétní realitu, je schopen uţívat formální logické operace, pouští se do úvah o budoucnosti a polemik o světě. Pro adolescenta je pak příznačné, ţe je schopen hledat a pouţívat nové způsoby řešení a pruţnost myšlení v tomto věku je na bodě svého maxima. Další důleţitou součástí této etapy lidského ţivota je rozvoj vlastní identity. To spočívá v hledání smyslu vlastního sebepojetí. Člověk má jiné pocity, proţitky, jinak uvaţuje, více se soustředí na sebe, pozoruje se, přemýšlí o sobě, musí se vyrovnat s novými rolemi a kompetencemi, které s tímto věkem přicházejí. „Vytváření nového pojetí vlastní identity je tedy proces, v němţ se dospívající aktivně snaţí uskutečnit svou představu, jakým by chtěl být“, píše Vágnerová (2000, s. 222). Přítomnost alkoholu v těle ovlivňuje fungování celého systému a tedy i psychických funkcí. Při jednorázové konzumaci dochází k otupení pozornosti a vnímání, poruchám chování, při chronické konzumaci však uţ alkohol můţe stát za zhoršením paměti a koncentrace, sníţením duševních schopností, nebo v tom nejhorším případě můţe být příčinou váţných psychických poruch, poruch osobnosti a alkoholových psychóz (Skála, 1987). 12

Je typické, ţe v dospívání a zvlášť tedy v pubertě, jeho ranější etapě, přicházejí první větší zkušenosti s alkoholem. Získávání těchto zkušeností lze vysvětlit tím, ţe dospívající experimentují s variantami chování. Hledají hranice svých moţností, usilují o intenzivní proţitky a mají potřebu neodkladného uspokojení, a proto někdy jednají extrémním způsobem. Snaţí se zkrátit dobu k dosaţení nějakého cíle (Vágnerová, 2005). V tomto smyslu jsou nejlepším prostředkem k uspokojení uvedených potřeb mimo jiné drogy a alkohol, které poskytují změnu proţívání, zintenzivnění proţívání a nové záţitky. Navíc Vágnerová (2000, s. 265) dodává: „Dospívajícím připadá, ţe jakékoliv omezování je nesmysl a ţe je potřeba všechno zkusit a všechno si uţít. Stále ještě přetrvává pocit vlastní privilegovanosti, imunity vůči různým rizikům, které samozřejmě existují a nikdo k nim není zcela rezistentní.“ Nutno říct, ţe toto je jedna z okolností probíhající v organismu dospívajícího člověka, která svádí sejít ze správné cesty a na chvíli si odskočit na cestu zapovězenou, na cestu poznání účinků alkoholu, experimentace s drogami, poznání zakázaného ovoce. 1.3.3 Alkohol a sociální vývoj dospívajících Proměny osobnosti po sociální stránce jsou velkou měrou ovlivněny sociálními faktory, se kterými se dopívající setkává. Jsou to zejména rodina, škola, vrstevníci, ale dá se říct, ţe kaţdé sociální prostředí, kde se dospívající pohybuje, spoluvytváří jeho sociální stránku osobnosti. Pro období adolescence je signifikantní, ţe se mění vztahy s lidmi, dospělými i s vrstevníky. S dospíváním přichází doba, kdy adolescent odmítá přijmout podřízenou roli, je proto k dospělým netolerantní, někdy zaujímá aţ ignorující postoj. Rodina je stále místem sociálního zázemí a podpory, ale právě v tomto období se vazby na ni začínají oslabovat a dopívající se začnou osamostatňovat (Vágnerová, 2005). Naopak co je pro dospívajícího stále důleţitější a co nahrazuje sílu rodinných vazeb, jsou vrstevnické vztahy – kamarádi. Ti mají pro mladého člověka velký význam a vliv na něj. Stávají se neformální autoritou, jsou zdrojem emoční a sociální podpory. Svůj význam ztrácejí aţ na konci adolescence. Do té doby však poskytují dospívajícímu pocit jistoty a bezpečí, přinášejí partnerské vztahy, moţnost vzájemně sdílet pocity, názory, slouţí jako referenční model (Vágnerová, 2000, Vágnerová, 2005). Kromě toho sociální identita a sounáleţitost se skupinou ovlivňuje utváření postojů, říká jedna z teorií vzniku postojů (Hayesová, 1998).

13

Vrstevnické skupiny se v tomto období vyznačují silnou mírou konformity, která se projevuje např. stylem oblékání či jiným způsobem ţivota, jehoţ běţnou součástí můţe být i konzumace alkoholu. Vţdy však tlačí na dodrţování určených norem, které se mohou lišit i od norem uznávaných celospolečensky. Vrstevnické skupiny mohou tedy působit na dospívajícího jedince pozitivně, jako součást přirozeného vývoje a pomoc při budování jiţ zmíněné identity (např. v případě různých zájmových organizací, sportovních oddílů apod.), ale zároveň hrozí nebezpečí identifikace s velmi vyhraněnou skupinou, která můţe své normy postavit aţ na hranice deviantního chování. Většinou je takováto skupina spojena s neţádoucím jednáním, kterým dospívající doplňují volný čas a nezřídka je to i spojeno s pravidelnou konzumací alkoholu a jiných návykových látek. Členství v takovéto skupině pak můţe narušit harmonii probíhajícího vývoje osobnosti nejen po stránce sociální, ale také ze strany tělesného a psychického vývoje. Navíc konzumace alkoholu v souvislosti s rozvojem sociální stránky jedince zapříčiňuje „zpomalení vývoje, nesamostatnost a větší závislost na druhých lidech včetně rodičů“ (Nešpor, 2006, s. 116). Není to vţdy jen konzumace alkoholu samotnou mládeţí, co ohroţuje a narušuje jejich harmonické dospívání. Dnes uţ jsou mnoha výzkumy dokázány negativní dopady na psychický, sociální i somatický vývoj dítěte v případě, ţe jeden nebo oba rodiče jsou alkoholici (Mečíř, 1990). Pijáctví alkoholu neznamená jen zdravotní potíţe na straně konzumenta, ale především řadu sociálních škod pro rodinu alkoholika v podobě ekonomických, psychických či sociálních problémů. 4 Problémová výchovná atmosféra v rodině ovlivňuje dítě po stránce psychické i sociální. Otec přicházející domů v podnapilém stavu, agresivní a hrubý, není dobrým vzorem pro své potomky. Bohuţel není výjimkou, ţe místo odstrašujícího příkladu se děti s tímto rodičovským modelem ztotoţní a rodinná historie se opakuje v další generaci. Je nutné zdůraznit, ţe postoje rodičů, v našem případě k alkoholu, výrazně ovlivňují utváření postojů svých potomků a svým chováním dávají vzory a modely pro chování svých dětí. Mečíř a Turček (1990, 1982) shodně uvádějí, ţe u dětí z rodin, kde byl otec alkoholik, se projevuje antisociální chování – poruchy chování ve škole, krádeţe, útěky, lţi, děti mívají horší školní prospěch, nerespektují autority. Děti svůj vztah k otci alkoholikovi většinou popisují jako nepřátelský, záporný, mají z něho strach. A strach 4

S velmi váţným poškozením se rodí děti matkám, které v těhotenství pily alkohol. Mluvíme o fetálním alkoholovém syndromu (FAS). Je charakterizován niţší porodní hmotností dítěte, poškozením mozku, vadami kostí, poruchou tvorby nehtů, vadami srdce, ledvin, plic, niţšími rozumovými schopnostmi atd. (Mečíř, 1990)

14

z opilého otce, z bití, z hádek pak bývá příčinou například nočního pomočování, nočních děsů, bolestí hlavy, úzkostlivosti, poruch řeči, bolestí hlavy, výbušností a agresivity případně duševní zaostalosti (Mečíř, 1990, Turček, 1982). Podle údajů zprávy Institute of Alcohol Studies Alhohol v Evropě (Anderson, Baumberg, 2006, s.7) ţije ve státech Evropské unie 5 – 9 milionů dětí v rodinách negativně dotčených alkoholem a to je další varovný doklad nutnosti účinně bojovat proti nadměrné konzumaci alkoholu.

15

2. OPATŘENÍ SPOLEČNOSTI KE SNÍŢENÍ KONZUMACE ALKOHOLU Jak jsem uvedla v předcházející kapitole, alkohol má řadu negativních účinků na zdraví, ale i na psychickou a sociální stránku jedince. Přitom oč je pro dospělý organismus zátěţový, o to víc škodí tělu dospívajícího, neřku-li dítěte. Přesto má „ohnivá voda“ po celém světě mnoho svých příznivců. Na pomyslný vrchol oblíbenosti se v moderních dějinách alkohol dostal v 70. letech 20. století. Jeho spotřeba v těchto letech dosahovala rekordních čísel. „Statistická ročenka OSN odhaduje, ţe v roce 1970 bylo ve světě vyprodukováno 30 mld. litrů lahvového vína, 70 mld. litrů piva a 20 mld. litrů lihovin, coţ odpovídá 35 litrům alkoholického nápoje na osobu a rok, včetně kojenců, důchodců a abstinentů“ ( Escohotado, 2003, s. 120). I dnes má Evropská unie největší spotřebu alkoholu na světě. Jak uţ bylo uvedeno, alkohol má v české společnosti dlouhou kulturní tradici. Přímo národním fenoménem je pro Čechy bezesporu pivo, které je jedním z nejoblíbenějších nápojů u nás. Důvodem takovéto oblíbenosti je kromě tradice, neomezená dostupnost a bezkonkurenčně nízká cena. Pivo je vnímáno jako nápoj, přezdívaný také jako „tekutý chléb“, nikoliv však jako alkohol, natoţpak droga. Toto tvrzení je navíc podporováno mnohými polopravdami kolující mezi lidmi o vysokém obsahu vitamínů a příznivém vlivu na trávení. Český výzkum veřejného mínění zveřejnil výsledky svého šetření, ze kterého vyšlo najevo, ţe muţi zamíří do hospody „na jedno“ čtyřikrát týdně a vypijí celkem devět půllitrů, ţeny pak chodí dvakrát týdně a vypijí průměrně 2,5 piva (Vinopal, 2009). Dohromady byla v roce 2006 spotřeba tohoto zlatavého moku na jednoho obyvatele České republiky 159,1 litrů (ČSÚ, 2009), coţ drţí Českou republiku vedle Německa a Irska na předních místech jak v konzumaci, tak produkci piva. V celkové spotřebě alkoholu se Česká republika na pomyslném ţebříčku vyšplhala v evropské konkurenci na druhou příčku. Podle databáze Světové zdravotnické organizace je průměrná spotřeba alkoholu na jednu osobu starší 15-ti let neuvěřitelných 16,2 litrů alkoholu za rok (v tomto případě přepočítáno na alkohol čistý). Pro srovnání evropský průměr spotřeby činí 11,1 litrů čistého alkoholu na jednoho obyvatele evropské pětadvacítky, Čechy „předběhli“ uţ jen Lucemburčané5 (Analýza, 2009). Viz. graf č. 1.

5

V Lucembursku je roční spotřeba čistého alkoholu na jednu osobu 17,6 litrů, v Irsku 14,5 litrů, nejniţší spotřeba je na Maltě - 6,7 litrů, ve Švédsku - 6,9 litrů a Slovinsku - 7,1 litrů.

16

Graf č. 1: Průměrná roční spotřeba alkoholu (v litrech čistého alkoholu) na 1 osobu 15+ v EU 25 v roce 2001.

Zdroj: In Analýza, 2009 S oblíbeností alkoholu a jeho rostoucí, nestřídmou spotřebou vyvstává zároveň tlak proti tomu nějak zasáhnout a vytvořit opatření, která by pomohla konzumaci sníţit. V minulosti například vznikla nadace na podporu střízlivosti nebo francouzský král František I. přikázal „uřezat ucho kaţdému notorickému alkoholikovi a navţdy jej vyhnat ze země“ (Escohotado, 2003, s. 46). Vrcholem boje proti alkoholu a následkům, které způsobuje, bylo v 19. století vyhlášení prohibice, tedy zákazu poţívání nejen alkoholu, ale i drog morfia, opia a kokainu. Taţení proti návykovým látkám se zrodilo v Spojených státech amerických, ale posléze se přesunulo i na „starý kontinent“. V roce 1920 vyšel v Evropě tzv. Suchý zákon, který zakazoval prodej a výrobu alkoholu. Prohibice byla zrušena po 13 letech, protoţe nedosáhla ničeho jiného, neţ rozkvětu černého trhu, podílela se na rozkvětu korupce a měla na svědomí sto tisíc nových delikventů a třicet tisíc úmrtí po poţití metylalkoholu (Escohotado, 2003). I v 21. století vnímá společnost vysokou spotřebu alkoholu jako neblahý trend. Dávno uţ to není jen otázka dospělých konzumentů alkoholu, kterých rok od roku přibývá a stále více se jich stává na alkoholu závislých. V současné době je to i problém dětí a dospívajících, kteří, jak budu psát podrobněji v následující kapitole, se s alkoholem setkávají ve stále větší míře a stále niţším věku. Cílem současných opatření je na jedné

17

straně omezit dostupnost alkoholu této věkové kategorii a na straně druhé sníţit poptávku po alkoholických nápojích a to zejména prostřednictvím vzdělávání, výchovy a osvětové činnosti. Tím by se pak měla sníţit spotřeba alkoholu a také zmírnit rizika a dopady, které má poţívání alkoholu na lidské zdraví a jednání. 2.1 Legislativní opatření Základním mechanismem, jak omezit dostupnost alkoholu dětem a dospívajícím, je právní úprava. V tomto smyslu je to zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Účelem tohoto zákona je „vytvořit účinné nástroje na ochranu společnosti a zejména dětí v prenatálním a postnatálním ţivotě i v dospívání, před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a návykovými látkami“ (Vláda ČR, in Gajdošová, 2006, s. 56). Zákon tedy výslovně zakazuje „prodávat a podávat alkoholické nápoje osobám mladším 18 let.“ Mimoto je dostupnost alkoholických nápojů dospívajícím omezena místně – je zakázáno prodávat alkoholické nápoje na jakýchkoliv akcích, které jsou určeny pro mládeţ, ve zdravotnických zařízeních a všech typech škol a školských zařízeních. Zakázán je prodej alkoholu z prodejních automatů na místech, kam mají přístup nezletilí a v neposlední řadě je to zákaz prodeje alkoholických nápojů i cigaret formami, kde není moţno ověřit věk nakupujícího. Tento výčet doplňuje jiţ jen zákaz dovozu a prodeje hraček, které svým vzhledem alkoholický nápoj připomínají (č. 379/2005 Sb.). Společnost by měla být bezvýhradně nekompromisní a důsledně dodrţovat tyto právní normy. Ţe tomuto tak ne vţdycky je, dokazují nejen výsledky České obchodní inspekce, která se pravidelně zaměřuje na kontrolu dodrţování tohoto zákona. Výsledkem kontroly v prodejnách potravin, smíšeného zboţí a obchodních řetězcích je, ţe z 54 inspekcí v 24 případech byl alkohol nezletilému prodán. Podobná zjištění přinášejí i večerní a noční policejní kontroly v restauračních zařízeních. Je – li však někdo přistiţen, ţe nezletilému prodal nebo umoţnil poţití nápoje s obsahem alkoholu, je jeho čin klasifikován jako přestupek, za který hrozí pokuta ve správním řízení do maximální výše padesáti tisíc v případě fyzické osoby, u právnické osoby aţ půl milionu korun, případně zákaz činnosti na dva roky (Obchodníci, 2009). Trestného činu se dopustí ten, „kdo opakovaně nebo ve větší míře podává osobě mladší 18 let alkoholické nápoje“ (§ 218 č. 140/1961 Sb.). Nezbývá neţ říci: Je to na nás na lidech. Jsme to my, kdo dospívajícím dává vzory k utváření jejich postojů. Proto se mi zdá velmi paradoxní ten fakt, ţe první zkušenosti 18

s alkoholem získávají děti právě doma, za přítomnosti rodičů. Děti ve výzkumu Miovského, Trapkové a Miovské (2004) uvádějí, ţe první zkušenost s alkoholem nebo opitím zaţili v průběhu rodinné oslavy, často za tichého souhlasu přítomných dospělých, kteří takovéto jednání navíc komentují slovy: „Přece si to jednou zkusit musí“. Záškodná (1997, s. 64) ve své studii taktéţ uvádí, ţe „nejčastějším situačním kontextem pití alkoholu jsou rodinné oslavy za přítomnosti rodičů, nebo je dospívajícímu alkohol dospělým nabídnut mimo oslavy.“ Coţ ovlivňuje nejen jiţ dříve zmiňovaný somatický, psychický a sociální vývoj, ale i utváření postojů u mládeţe. 2.2 Spotřební daň Dalším mechanismem v rukou státu, který má vést ke sníţení dostupnosti alkoholu, je spotřební daň. Je to forma nepřímé daně, kterou můţe stát regulovat cenu určitých komodit na trhu. Takovéto jednání na jedné straně přináší nemalé příjmy do státní pokladny, na druhé straně je moţno sníţit prodej určeného výrobku. Touto daní jsou v České republice zatíţeny pohonné hmoty, tabák a právě alkohol. Vybrané prostředky z prodaného alkoholu by měly směřovat do boje s alkoholismem a k odstraňování následků alkoholismu ve společnosti (Švarcová, 1999). Spotřební daň z piva se určuje podle velikosti pivovaru. Základní sazba činí 240 Kč z hektolitru desetistupňového piva. Pro srovnání spotřební daň dvanáctistupňového piva v ČR (Lucembursku, Německu, Maltě či Lotyšsku) se pohybuje kolem 10 Eur, v Irsku, Británii a Finsku, zemích s tradičním tvrdým postojem k alkoholu, je tato částka 100 Eur.6 K vínu je politika nejštědřejší, u šumivých vín činí sazba 23,40 koruny za litr. Ostatní, tzv. tichá vína zdaňována nejsou vůbec. V případě lihovin jsou ceny nejvyšší. Za litr 100% alkoholu do státního rozpočtu přibude 265 korun českých (Ruml, 2009). Tyto ceny se průběţně navyšují v důsledku potřeby harmonizace s Evropskou unií. Běláčková (2006) však píše: „Důvodem pro sjednocení je moţnost volně obchodovat s těmito výrobky na území Evropské unie. Je zajímavé, ţe o cíli sníţit spotřebu alkoholu se v základních ustanoveních Evropské unie nedočteme. EU nemá důvod spotřebu sniţovat, protoţe náklady na zdravotnictví jsou záleţitostí jednotlivých států. Na prvním místě je dnes z hlediska spotřebních daní výnos z paliv a maziv, lihoviny jsou s necelými 11% aţ za tabákem“ (s. 185 – 186)

6

Ceny z roku 2006

19

Proč se o tom zmiňuji? Kdyby byly ceny alkoholu vyšší, sníţila by se jeho finanční dostupnost zvláště pro mládeţ. V momentě, kdy pivo stojí méně neţ minerálka, je to jasná výzva koupit si pivo, které je nejen levnější, ale je ho i víc. Na závěr ještě jednou vyuţiji výstiţná slova Běláčkové (2006, str. 185 – 186): „V případě alkoholu uplatňuje stát protidrogovou politiku v podobě regulace, kdy omezuje konzumaci věkem a situacemi (řízení vozidla pod vlivem alkoholu, kouření na veřejném prostranství). Nevytváří tím ţádné nepopulární opatření, které by se blíţilo prohibici, uţívání v souladu s novým přístupem dvacátého století reguluje a zároveň maximalizuje svoje výnosy prostřednictvím firem, které mají zájem na co největším objemu prodeje. Jedná se o spojení principů, které pojmenovává Karel Engliš: státní výnos a veřejný zájem.“ Jinými slovy se dá říci, ţe stát je v této záleţitosti velmi opatrný, politici si uvědomují oţehavost tohoto tématu a nechtějí rozbouřit vody nějakým zásadním opatřením. 2.3 Reklama V této kapitole se zajímám o opatřeních v boji proti alkoholu z hlediska sníţení poptávky, která se uskutečňuje prostřednictvím vzdělávání a osvěty. Bohuţel reklama na alkohol zastává na tomto místě zcela opačnou funkci, a to vzhledem k tomu, ţe mladí lidé jsou poměrně snadno ovlivnitelní právě reklamou a marketingem. Reklama se tak můţe podílet na vytváření jejich názoru a postoje, a proto by mělo být s alkoholovou reklamou velmi opatrně zacházeno. Přesto je Česká republika v rámci Evropského společenství v tomto směru velmi liberální (Winter, 2008). Zatímco reklama na tabákové výrobky byla v posledních letech výrazně potlačena a můţe se prezentovat pouze na jasných, zákonem vymezených místech, u alkoholu dosud k ţádným výraznějším omezením nedošlo. Zákon o regulaci reklamy a o provozování rozhlasového a televizního vysílání hovoří o reklamě na alkoholické nápoje takto: „Reklama na alkoholické nápoje nesmí nabádat k nestřídmému uţívání alkoholických nápojů anebo záporně či ironicky hodnotit abstinenci nebo zdrţenlivost, být zaměřena na osoby mladší 18 let, zejména nesmí tyto osoby ani osoby, které jako mladší 18 let vyhlíţejí, zobrazovat při spotřebě alkoholických nápojů nebo nesmí vyuţívat prvky, prostředky nebo akce, které osoby mladší 18 let oslovují“ (č. 40/1995 Sb.). Reklama také nesmí „spojovat spotřebu alkoholu se zvýšenými výkony

nebo být uţita v souvislosti s řízením vozidla, vytvářet dojem, ţe spotřeba

alkoholu přispívá ke společenskému nebo sexuálnímu úspěchu, tvrdit, ţe alkohol v nápoji má léčebné vlastnosti nebo povzbuzující nebo uklidňující účinek anebo ţe je 20

prostředkem řešení osobních problémů, zdůrazňovat obsah alkoholu jako kladnou vlastnost nápoje“ (§ 4 zákona č. 40/1995 Sb.). Nikde se ale nemluví o tom, ţe by se reklama neměla dostat do pozornosti dětí a mládeţe. V České republice totiţ v současné době neexistuje ţádné legislativní omezení ve vysílacím čase alkoholové reklamy. Proto se můţe tato reklama objevit i v době dětského vysílání. V roce 2005 se do Poslanecké sněmovny dostal návrh omezení vysílání reklam na alkohol v televizi v době od 6:00 do 22:00. Návrh v té době neprošel a do současnosti se ţádný nový neobjevil (Winter, 2007). Jedinou regulaci tedy zajišťuje etický kodex Rady pro reklamu: „Reklama na alkoholické nápoje nesmí být vysílána v komerčních přestávkách před, během nebo bezprostředně po televizních nebo rozhlasových pořadech určených dětem“ a alkohol nesmí být propagován také „v mediích, programech nebo během událostí, u nichţ je známo, ţe více neţ 30 % cílové skupiny tvoří nezletilí“ (Kodex reklamy, 2009, s. 7). Reklama na alkohol v podobě velkoplošné reklamy by se také podle Kodexu reklamy (2009) neměla objevit v blízkosti základních a středních škol či dětských hřišť.7 Jistě není řešením vychovávat děti ve skleníku, ale je nutné brát zřetel na to, ţe dospívající člověk se pak pohybuje mezi těmito rozpory a často se v nich nedokáţe zorientovat. Neví, zda věřit tomu, co mu říkají učitelé nebo snad tomu, co vidí všude kolem sebe. Všechny tyto vlivy se pak více či méně podepisují na postojích, které si dospívající člověk vytváří a následně na jeho chování a jednání. Následující část práce se věnuje zmapování současného stavu konzumace alkoholu dospívajícími a současně i stavu zkoumání této problematiky.

7

Minimální vzdálenost 300 metrů od těchto zařízení.

21

3. ZKOUMÁNÍ PROBLEMATIKY KONZUMACE ALKOHOLU DOSPÍVAJÍCÍMI Z předcházející části vyplývá, ţe opatření ke sníţení konzumace alkoholu mají své mezery, přestoţe je znám nepříznivý vliv a důsledky alkoholu na vývoj mladého člověka. Proto jsem tuto kapitolu zaměřila na to, jakou pozornost věnují této problematice odborníci a jaký je stav v konzumaci alkoholu dospívajícími. Jak uţ bylo v úvodu napsáno, zájem odborníků o problematiku konzumace alkoholu za zhruba posledních deset let vzrostl. Na přelomu 20. a 21. století bylo realizováno několik významných, reprezentativních studií např. ESPAD, SAHA, které bych chtěla spolu s výsledky, které přinesly, stručně charakterizovat v následující podkapitole. Pro doplnění základních trendů konzumace alkoholu dospívajícími popsaných ve jmenovaných studiích jsem provedla obsahovou analýzu příspěvků publikovaných v odborných periodikách Adiktologie a Pedagogika také za posledních 10 let. 3.1 Výzkumné studie týkající se konzumace alkoholu dospívajícími Píši o výsledcích té části zkoumání, která se dotýkala alkoholu, dvou vybraných reprezentativních studií ESPAD a SAHA. Jiţ několikrát zmíněná Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (dále jen ESPAD) se dá povaţovat, podle počtu oslovených respondentů i zapojených zemí do výzkumu, za jednu z největších a nejvýznamnějších studií posledních let. Vzhledem k pravidelnému opakování studie je moţné sledovat trendy a srovnávat mezi sebou jak jednotlivé země v rámci Evropy, tak jednotlivé kraje ČR. Cílem studie ESPAD je získat srovnatelné informace o rozsahu kouření, konzumaci alkoholu a uţívání nelegálních drog u mládeţe v Evropě, včetně informací o postojích a názorech dospívajících.

Studie ESPAD probíhá od roku 1995 pravidelně ve 4letých

intervalech. Zatím poslední vlna se uskutečnila v roce 2007 a zapojilo se do ní 35 zemí. Koordinátorem projektu ESPAD pro Českou republiku je PhDr. Ladislav Csémy. Sběr dat probíhal prostřednictvím standardizovaného dotazníku, a to mezi 15-16letými ţáky v 9. třídách základních škol a 1. ročnících všech typů středních škol. V roce 2007 bylo v rámci české části projektu osloveno více jak 10 000 studentů (ESPAD 2007, 2009). Studie ESPAD sleduje výskyt častého konzumu alkoholických nápojů v posledním měsíci a výskyt zdravotně rizikových forem konzumu alkoholu, tj. časté pití nadměrných dávek (5 a více sklenic alkoholu při jedné příleţitosti, 3 krát a častěji za posledních 30 dnů). 22

Na základě srovnání s předešlými lety se ukazuje, ţe od roku 1995 do roku 1999 vzrostl počet častých konzumentů alkoholických nápojů u obou pohlaví. Mezi rokem 1999 aţ 2007 pak mírně poklesla frekvence pití u chlapců a stabilizovala se u dívek. Došlo však k poklesu subjektivně vnímané dostupnosti cigaret a alkoholu, ovšem zároveň také k poklesu subjektivně vnímaných rizik spojených s kouřením a častým pitím alkoholu. Výsledky naznačují, ţe velmi rozšířenými se stávají zdravotně neţádoucí formy pití, a to jak u chlapců, tak u dívek. Nadměrné dávky alkoholu při jedné příleţitosti v roce 2007 konzumuje 24% populace chlapců a 17% populace dívek ve věku 16 let. Rozdíly mezi rokem 2003 a 2007 naznačují nárůst u dívek z 12,6 % na 16,7 % (Csémy, Chromynová, Sadílek, 2009). Druhý výzkumný projekt Rizikové faktory školního, sociálního a zdravotního vývoje mládeţe (dále jen SAHA) je také mezinárodním projektem, ale je zaměřen na rizikové a protektivní faktory sociálního a zdravotního vývoje školní mládeţe. Výzkum proběhl v podobě dotazníkového šetření v roce 2004 v městských oblastech ČR na vzorku 4980 studentů v kohortách 12 let (7. třída), 14 let (9. třída) a 16 let (2. ročník SŠ). Výzkum byl v České republice realizován Psychologickým ústavem AV ČR v Brně ve spolupráci s Dětskou psychiatrickou klinikou 2. lékařské fakulty UK v Praze, pod vedením Prof. PhDr. Marka Blatného, CSc. (O projektu SAHA, 2009). Výsledky české části projektu ukázaly vysokou míru některých rizikových trendů. Nejčastější uţívání alkoholu, potaţmo návykových látek bylo zachyceno u populace šestnáctiletých. V posledních 30 dnech alespoň jednou poţilo pivo celkem 80% chlapců a 65% dívek poţilo víno. Ve srovnání s evropskými měřeními nás tyto skutečnosti umístily na přední místa statistik (Tisková zpráva, 2009). Obě uvedené studie dokládají negativní vývoj v uţívání alkoholu dospívajícími a v kontextu evropského a světového srovnání upozorňují, ţe trendy v konzumaci alkoholu dospívajícími v ČR nejsou nikterak uspokojivé. 3.2 Problematika konzumace alkoholu v odborných časopisech Pro popsání zájmu odborníků o problematiku dospívajících a alkoholu a případné dokreslení stavu konzumace alkoholu dospívajícími zjištěných ve výše jmenovaných studiích jsem přistoupila k obsahové analýze příspěvků publikovaných v odborných časopisech Pedagogika a Adiktologie. Časopis Adiktologie se specificky zaměřuje na oblast prevence, léčby a výzkumu závislostí. Je mezioborovým odborným časopisem shrnující poznatky o závislostech z medicíny a psychiatrie, psychologie, pedagogiky, 23

sociální politiky a práce, sociologie, politologie, práva, kriminologie a dalších oborů. Jsou zde publikována teoretická pojednání, i zkušenosti z praxe. Časopis Adiktologie vychází teprve od roku 2001, proto bylo pro obsahovou analýzu k dispozici jen osm ročníků v počtu 25 čísel. Jako zástupce pedagogických periodik byl vybrán časopis Pedagogika s podtitulem Časopis pro vědy o vzdělání a o výchově, jehoţ historie sahá aţ do roku 1951. Je zdrojem informací a poznatků o aktuálním stavu v oboru pedagogiky a příbuzných pedagogických disciplín u nás i ve světě. Časopis Pedagogika vyšel za vybraných deset ročníků v 40 číslech. Obě periodika dnes vycházejí 4x ročně.8 Mým cílem bylo vyhledat všechny publikované články zabývající se problematikou alkoholu ve spojitosti s dopívajícími, a to za období deseti let, tj. od roku 1998 do roku 2008. Vyhledávání probíhalo na základě předem stanovených klíčových slov. Aby byly zachyceny všechny práce, které se tohoto tématu týkají, byla klíčová slova zvolena ve velmi širokém rozpětí. Důvodem je i to, ţe slovo alkohol můţe být opsán mnoha jinými více či méně obecnějšími termíny. Klíčová slova tedy byla vymezena takto: alkohol, návyková látka, droga, legální droga, závislost. Pro odlišení cílové skupiny dospívajících od ostatní populace byla navíc zohledněna klíčová slova dospívající, mládeţ, děti, případně vysokoškolská, středoškolská populace. Na základě předpokladu, ţe toto téma bude tvořit jednu ze skupin hledaných, byl nadefinován navíc termín primární prevence, přičemţ vycházím z toho, ţe primární prevence je apriori zaměřena na populaci dětí a mládeţe. Jaký byl tedy výsledek hledání? V deseti ročnících časopisu Pedagogika jsem našla jediný článek, a to v roce 2000. Příspěvek je zaměřený na trendy ve zneuţívání návykových látek u dětí a vzhledem k tomu, ţe je jediný, analyzuji ho společeně s texty publikovaných v časopisu Adiktologie. V časopisu Adiktologie bylo mezi lety 2001 – 2008 publikováno celkem 43 prací týkající se alkoholové problematiky. Z toho 18 jich bylo přímo zaměřeno na alkohol ve spojitosti s dospívajícími a těmi se dále budu zabývat. 9 Z hlediska frekvence publikování se problematice konzumace alkoholu dospívajících nejčastěji věnovaly články publikované mezi lety 2004 – 2006, nejplodnější v tomto smyslu byl rok 2004, kdy na alkohol a mládeţ bylo zaměřeno 6 příspěvků. Nejvíce článků o alkoholu vůbec bylo publikováno v roce 2006, to o alkoholu pojednávalo 14 článků (5 z toho v souvislosti s dospívajícími). Naopak v roce 2003 se téma spojené s alkoholem vyskytovalo nejméně, coţ můţe být důsledkem například toho, ţe v tomto roce probíhal 8

Adiktologie vycházela mezi lety 2001 – 2003 pouze dvakrát ročně.

9

Bibliografický přehled viz Příloha č. 1.

24

sběr dat pro velmi rozsáhlý výzkum - Evropskou školní studii o alkoholu a jiných drogách ESPAD03 L. Csémiho a tedy publikování bylo odloţeno do následujících let. V současnosti (tj. v letech 2007, 2008) se práce soustředí spíše na problematiku konopných a tanečních drog. Ve spojitosti s alkoholem se objevuje spíše medializované téma - alkohol a řízení motorového vozidla. Před vlastní analýzou jsem články kategorizovala podle tématiky, kterou se zabývají. Jednou skupinu vytvořily články, které pojednávají o prevenci a preventivních programech zneuţívání návykových látek, druhou skupinu tvoří články charakterizující situaci a trendy v uţívání alkoholu dospívajícími. 3.2.1 Prevence a preventivní programy Do této kategorie jsem zahrnula největší počet článků (11). Všechny se zabývají programy primární protidrogové a tedy i protialkoholové prevence. Jejich společnou vlastností je, ţe jsou výsledkem déle trvající praktické zkušenosti s preventivními programy. Nejedná se tak o teoretická pojednání, ale texty mají evalující charakter – efektivnosti, funkčnosti či zjišťují vliv preventivního programu na rizikové chování. Uvedené texty jsou většinou výstupem empirické práce, která spočívala v několika fázích, nejprve zjištění výchozího stavu, aplikace programu a zjištění konečného stavu na experimentální i kontrolní skupině. Z hlediska obsahu preventivních programů, popisuje Nešpor společnou vlastnost většiny z nich: „V současnosti odeznívá „informační boom“ z počátku 90. let o druzích, výrobě, a působení návykových látek a programy primární prevence jsou orientovány spíše na pozitivní změnu postojů a ţivotního stylu dospívajících…“ (Nešpor, 2004, s. 146). Apeluje se na interaktivnost programů, dlouhodobost a vyuţití širokého spektra technik, metod a dovedností pro nácvik sociálních dovedností, utvrzení získaných informací apod. Jistě je pro celkovou problematiku zneuţívání návykových látek ţádoucí připravovat moderní preventivní programy, které podpoří vzdělání a osvětu a pomohou sníţit poptávku a spotřebu alkoholu. Proto je prevence v dnešní době velmi zdůrazňovaná a je jí ve výchově dětí a mládeţe poskytnut široký prostor. Stejný prostor by toto téma mohlo pohltit v mé práci, proto se mu vzhledem k jeho šíři a k zaměření své práce dál nebudu věnovat.

25

3.2.2 Situace v uţívání alkoholu u dospívajících Na tomto místě bych se chtěla věnovat stručnému nástinu situace konzumace alkoholu tak, jak ji popsali jednotliví autoři v časopisu Adiktologie a Pedagogika na základě svých výzkumů. Do této kategorie jsem zařadila 8 článků z časopisu Adiktologie a jeden z Pedagogiky. Všechny studie probíhaly na území hlavního města Prahy, případně v jejím těsném okolí, byť v jiném čase a s jinou skupinou respondentů. Část publikovaných výzkumů se zaměřuje na prostředí základních škol, stejnou měrou je pozornost věnována středoškolské mládeţi a jen okraje věkové skupině na hranici dospívání a dospělosti. Výzkumníci se ptali na zkušenosti s alkoholem, četnost a pravidelnost konzumace. Miovský, Miovská, Trapková a Řehan (2006) zkoumali uţívání alkoholu nejprve v roce 2003 u ţáků 5. tříd a posléze se stejnými ţáky v 7. třídě. Výsledky dokládá tabulka č. 1. Výzkumníci zaznamenali stav konzumace alkoholu na prahu dospívaní, v jeho nejranější fázi a uţ zde se objevují velmi varující čísla. V 5. třídě, v 10 aţ 11 letech, má zkušenost s konzumací alkoholu 66,6% respondentů, kolem roku třináctého (7. třída) uţ má tuto zkušenost 91,5% Tabulka č. 1 Stav konzumace alkoholu dospívajícími 5. třída (2003)

7. třída (2005)

zkušenost s alkoholem

66,60%

91,50%

celoţivotní zkušenost s opilostí

13,90%

39,90%

opilost za poslední rok

5,70%

24,50%

Časté pití alkoholu sledovala v 8. a 9. třídách Medlínová (2000). Ţe alkohol pije mnohokrát a pravidelně přiznalo 26% dotazovaných dívek v obou třídách, chlapci toto tvrzení potvrdili v 8. třídě v 29% a v 9. třídě 53%. Csémy (2004) také zkoumal, do jaké míry si respondenti připouštějí riziko návykového chování a jak vnímají riziko fyzické či psychické škodlivosti. Závěr pro tyto postojové charakteristiky souvisí se zkušeností s návykovými látkami, „je zde zřetelná tendence méně odsuzovat formu chování, s níţ má dotazovaný zkušenost nebo mu je v současnosti vlastní“ (Csémy, 2004, s. 130). Názory a postoje ţáků 6. tříd na návykové látky se snaţil postihnout Miovský, Trapková a Miovská (2004). Cílem jeho výzkumné studie bylo „porozumění způsobu, jakým děti v tomto věku o návykových látkách uvaţují, co si myslí o jejich uţivatelích, a 26

jak popisují důsledky uţívání, případně zda se s těmito důsledky mají prostřednictvím osob v jejich blízkém okolí nějaké zkušenosti“ (Miovský, Trapková, Miovská, 2004, s. 307). Jedním ze závěrů bylo to, ţe respondenti měli poměrně bohaté zkušenosti s alkoholem a tabákem a současně dokázali velmi přesně popsat různé důsledky uţívání těchto látek na příkladech ze svého okolí. Přesto alkohol chápou jako atribut dospělosti. Opilost jim nejčastěji asociovala nevypočitatelné chování. Co se týká očekávání od konzumace alkoholu Lejčková a Csémy (2006) zjistili, ţe u studentů ve věku 16 let převaţují pozitivní očekávání nad negativními a zároveň pozitivní očekávání vedou k vyšší frekvenci pití a vyššímu objemu vypitého alkoholu. Dotazovaní dospívající nejčastěji očekávali, ţe budou veselí (80%), přátelštější a otevřenější (66,8%), budou se cítit uvolněně (65,6%), alkohol jim pomůţe zapomenout na starosti (45,8%), budou se cítit šťastní (38,4%). Jako negativní očekávání uváděli to, ţe by si mohli uškodit zdravotně (22,9%), pravděpodobnost kocoviny (38,7%), nevolnost (35,0%), ţe by nemohli přestat s pitím (6,4%), obavy z potíţí s policií (8,3%) a ţe by v souvislosti s konzumací alkoholu mohli udělat něco, čeho by později litovali 24,4%. Z této stručné analýzy vyšlo najevo, ţe tématu konzumace alkoholu dospívajícími se v posledních dvou, třech letech odborné časopisy nevěnují. Zvlášť se ukázalo, ţe v pedagogických vědách, zde zastoupené časopisem Pedagogika, není toto téma prioritním a naopak pozornost je mu věnována jen velmi okrajově. Vyvrátilo se tedy vstupní očekávání vysokého zájmu o tuto problematiku z hlediska vzdělávání jakoţto hlavního aktéra v primární protidrogové prevenci. Naopak časopis Adiktologie věnuje problematice alkoholu, a to nejen ve spojitosti s dospívajícími, relativně velký prostor. Časopis Adiktologie se prostřednictvím publikovaných textů snaţí čtenářům předat mnoţství poznatků z výzkumných projektů, ale také prezentovat zkušenosti s novými preventivní programy. Nutno ale podotknout, ţe ty jsou komplexně zaměřeny na návykové látky. Při svém hledání jsem nenarazila na ţádný primární preventivní program, který by byl problematice uţívání alkoholu ušit takříkajíc na míru. Proto je otázkou, nakolik je v praxi tomuto skutečně věnován prostor či jestli je spíše upřednostňována prevence uţívání jiných, nelegálních drog, kde naopak jejich spotřeba stagnuje či mírně klesá, na rozdíl od spotřeby alkoholu nezletilými, jak potvrdily realizované výzkumné studie.

27

4. POSTOJE V předcházející kapitole jsem se zabývala výsledky mezinárodních studií SAHA a ESPAD zkoumající mimo jiné konzumaci alkoholu dospívajícími. Obě studie poukázaly na skutečnost, ţe konzumace alkoholu mezi touto věkovou skupinou je velmi častá, a to i v tzv. zdravotně neţádoucí formě, tedy ţe při jedné příleţitosti pijí dospívající nadměrné dávky alkoholu. Proč tomu tak je a proč dospívající konzumují alkohol čím dál častěji a čím dál dříve, je těţké jednoznačně zodpovědět. Jedno z několika moţných vysvětlení mohou nabídnout postoje. „Poznání postojů totiţ umoţňuje zformulovat víceméně platné předpoklady o směrech budoucího chování jeho nositele“ (Výrost, Slaměník, 2008, s. 127). Postoje jsou důleţitou funkční sloţkou struktury osobnosti. Jan Průcha (2001) definuje postoj jako: „hodnotící vztah zaujímaný jednotlivcem vůči okolnímu světu, jiným subjektům i sobě samému“ (2001, s. 171). Hodnocení je přitom důleţitou součástí vztahu člověka ke světu, píše Nakonečný (2003). Hodnotíme lidi, se kterými se setkáváme, situace, do kterých se dostáváme, předměty a jejich vlastnosti, hodnotíme, co je dobré či špatné, vhodné či nevhodné, všemu přiřazujeme subjektivní význam – hodnotu. „Hodnoty jsou poměrně stálé osobní předpoklady, které leţí v samém základu postojů. Týkají se obecných principů, jako například, co je morální nebo sociálně ţádoucí. Osobní hodnoty a principy nám slouţí jako standardy, podle nichţ posuzujeme vlastní chování i chování ostatních“ (Hayesová, 1998, s. 97). Postoje jsou s hodnotami velmi úzce provázány a většinou vycházejí přímo z hodnotové soustavy kaţdého. Také můţeme říci, ţe postoje jsou hodnotící: „indikují pocity ve vztahu k určité záleţitosti“ a znakem pro postoj je emočně zabarvený jazyk (Hayesová, 1998, s. 96 – 97). Důleţitou charakteristikou postojů je, ţe jsou relativně stálé a naučené. Vznikají od raného dětství na podkladě individuálních zkušeností v průběhu ţivota. Vznik a utváření postoje však také ovlivňují normy společnosti a kultury a především i normy a postoje rodičů. Jak uţ jsem dříve zmínila, česká společnost se projevuje velmi tolerantními postoji ke konzumaci alkoholu, projevující se mimo jiné i benevolencí při dodrţování zákonných norem zakazující prodej a podávání alkoholu nezletilým či tolerantním přístupem k reklamě na alkohol. Jeho spotřeba v České republice je v rámci Evropské Unie druhá nejvyšší. Co se týče postojů rodičů, k tomu ve své knize píše Täubner (1989, s. 68): „Vztah rodiče k alkoholu, tak jak jej vnímají jeho děti, je zásadní pro formování nejen vztahů dětí k alkoholu, ale i pro formování osobnosti budoucího dospělého člověka“. Rodina je místo, 28

kde člověk tráví nejvíce času, je mu prostředím nejbliţším a co se zde naučí, odnáší si do svého vlastního ţivota. Proto jsem otázku postojů rodičů zařadil i do mého výzkumu. Pro utvoření zralého názoru je nutné mít dostatek informací z různých zdrojů a rozmanité pohledy na svět. Změna jiţ utvořeného postoje je velmi problematická. Je dokázáno, ţe lidé věnují pozornost pouze informacím, které jejich postoj utvrzují, naopak protichůdné informace ignorují. Tomuto jevu se říká selektivní expozice. Kromě toho svou roli hraje i zdroj informací, je – li informace podána z úst odborníka, důvěryhodného člověka, je změna postoje pravděpodobnější (Hayesová, 1998). Postoje se dají popisovat na základě tří dimenzí: kognitivní dimenze, ta se týká názorů, myšlenek a poznatků, které osoba má o předmětu postoje, emocionální dimenze vypovídá o emocích, čili o tom, co osoba k objektu postoje cítí, co v něm vyvolává (hněv, strach, sympatie) a konativní (behaviorální) dimenze, která se pojí se sklony k chování nebo jednání ve vztahu k předmětu postoje (Hayesová, 1998, Nakonečný, 1999).10 Milan Nakonečný (1998) píše o pěti základních vlastnostech, kterými se kaţdý postoj vyznačuje a zároveň liší jeden od druhého. -

Komplexnost,

-

konzistence

-

konsonance trsů postojů,

-

rezistence,

-

intenzita postoje.

Poslední jmenovaná vlastnost připisuje postojům široké spektrum síly, od extrémně kladného aţ po extrémně silný postoj. Rezistence charakterizuje odolnost vůči změně, konzistence značí soudrţnost. Komplexnost utváří jiţ zmiňované dimenze postoje kognitivní, emocionální a konativní. Konsonance trsů projevů pak znamená, ţe postoje vytváří určité kategorie, trsy, které spolu „souzní“.11 K čemu postoje vlastně slouţí? Postoje zastávají v ţivotě člověka několik důleţitých funkcí, jeţ popisuje Výrost, Slaměník (2008): -

Poznávací funkce – prostřednictvím této funkce postoje organizují naše zkušenosti.

-

Instrumentální funkce – znamená, ţe postoje maximalizují zisky a minimalizují ztráty.

10

Při svém výzkumu, kterému se budu věnovat následně, jsem se především zaměřila na emocionální a kognitivní sloţku postojů. Sloţka behaviorální nebyla přímo zkoumána, protoţe dotazník není pro toto zjištění vhodnou metodou a mohlo by dojít ke zkreslení celého výzkumu. 11 Ve svém výzkumu se však touto stránkou postojů nezabývám.

29

-

Funkce výrazu hodnot – postoji člověk vyjadřuje hodnoty, které zastává.

-

Funkce sociální adjustace – postoje zprostředkovávají vztahy člověka k jiným lidem a

-

sebeobranná funkce – tím, ţe postoje udrţují stabilitu sebeobrazu člověk, umoţňují lépe se bránit hrozbám z prostředí a zvládat náročné ţivotní situace.

Dosavadní poznatky bych tedy mohla shrnout takto. Spotřeba alkoholu v České republice je jedna z nejvyšších v Evropě a současné celospolečensky projevované postoje ke konzumaci alkoholu jsou velmi tolerantní a vstřícné. Z předchozích částí vychází najevo, ţe situace ve spotřebě alkoholických nápojů nezletilými dětmi není příznivá. Klesá věková hranice, kdy se děti setkávají poprvé s alkoholem a rozšiřuje se i takzvané rizikové pití. A to navzdory mnohým snahám primární prevence a dnes i velmi široké informovanosti a vzdělanosti o škodlivosti alkoholu na lidský organismus, ale naopak s podporou masivní reklamy, ve skutečnosti takřka neomezenou dostupností alkoholických nápojů dětem a mládeţi a v neposlední řadě atmosférou společnosti. Také se v několika výzkumech ukázalo, ţe rodiče jsou tolerantní k pití alkoholu nezletilými dětmi nebo jim alkohol dokonce sami nabízejí. Všechny tyto vlivy – vlastní zkušenosti s alkoholem, informace, postoje rodičů a potaţmo celé společnosti se významně podílí na utváření postojů k alkoholu a jeho konzumaci a následně také ovlivňují chování dětí a dospívajících. Na tyto skutečnosti bych chtěla navázat empirickou částí, kde se budu snaţit pomocí dotazníkového šetření přinést odpověď na otázku, jaké postoje dospívající k alkoholu vyjadřují.

30

5. METODOLOGIE EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ 5.1 Cíl a předmět výzkumu Cílem mé práce se stalo zjištění, jak hodnotí alkohol a jeho konzumaci samotní dospívající, jaké postoje vyjadřují. Zda jsou jejich postoje přes všechna známá zdravotní i jiná negativa kladné, lhostejné či spíše záporné. Předmětem výzkumu se tak staly postoje. Na počátku svého výzkumu jsem si stanovila otázku, na kterou jsem se pomocí dotazníkového šetření snaţila najít odpověď: Jaké postoje zaujímají dospívající ke konzumaci alkoholu? Na základě výzkumné otázky jsem vybrala konstrukty, které je pro následné měření nutné převést do operativních definic. A jsou to postoj, dospívající, konzumace, alkohol. Postoj: Soustava souhlasného nebo nesouhlasného hodnocení, která vzniká na základě zkušeností, vyvolávají pocity a projevují se relativně ustálenou tendencí jednání. Pocit: Subjektivně uvědomovaný proţitek, výsledek toho, co objekt postoje v subjektu vyvolává na stupních od kladného cítění (sympatie, radost, štěstí, zábava) přes neutrální (lhostejnost) po záporné (hněv, antipatie, odpor, strach). Kladný postoj: Charakterizují ho projevy kladných emocí např. sympatie, radost, štěstí, zábava Odmítavý postoj: Charakterizují ho projevy záporných emocí např. hněv, antipatie, odpor, strach Tolerantní postoj: Respektování cizího přesvědčení, které se neprojevuje zápornými, nesouhlasnými pocity. Konzumace alkoholu: Jednorázová, opakovaná i pravidelná spotřeba alkoholického nápoje (nápojů). Alkoholické nápoje: Lihovina, víno a pivo a rovněţ jakýkoliv jiný nápoj, který obsahuje minimálně 0,5 % alkoholu. K výzkumné otázce jsem si na základě teoretické části vytvořila několik hypotéz, jejichţ pravděpodobnost budu prostřednictvím empirické sondy testovat a následně ověřovat.

31

K ověření hypotéz pouţiji testy významnosti, konkrétně test dobré shody chíkvadrát a test nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku. Na základě testů významnosti ověřujeme, zda mezi proměnnými existuje rozdíl a zda je tento rozdíl statisticky významný (Chráska, 2007). H1: Chlapci pijí alkohol častěji neţ dívky. H2: Chlapci se s alkoholem setkávají v niţším věku neţ dívky. H3: Většina dospívajících vyjadřuje ke konzumaci alkoholu kladné postoje. H4: Nadměrné pití alkoholu vedoucí k opilosti hodnotí dospívající častěji odmítavými postoji. H5: Rodiče dospívajících jsou ke konzumaci alkoholu podle svých dětí tolerantní. 5.2 Přístup a výzkumná metoda Ke svému výzkumu jsem zvolila kvantitativní přístup a dotazníkovou metodu sběru dat. Dotazník je v pedagogickém výzkumu velmi pouţívanou technikou. „Samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně“ (Chráska, 2007, s. 163). Pomocí této metody můţe výzkumník získat data o respondentovi, ale také poznat jeho názory, postoje, motivy či citové vazby a právě tyto citlivé údaje týkající se postojů či osobních stanovisek nejsme schopni získat jinou technikou, píše Pelikán (2004). Proto jsem ve své práci zvolila tuto metodu. Velkou výhodou této techniky je jeho snadná, poměrně rychlá administrace a moţnost získání dat od velkého počtu respondentů. Slabou stránkou dotazníku můţe být validita získaných dat. Respondenti, zvlášť při dotazování se na citlivější témata, mohou odpovídat nepravdivě, mohou se otázce vyhnout či odpovídat ne tak, jak to sami vidí, ale můţou odhalit záměry výzkumníka a odpovídat tak, jak si myslí, ţe je od něj očekáváno (Pelikán, 1998). Tento fakt jsem brala v potaz hned od počátku výběru této techniky. Zkreslení jsem se snaţila předejít při distribuci dotazníku, kdy jsem studentům na jedné straně představila dotazník a jeho účel a na druhé straně jsem zdůraznila, aby odpovídali pouze za sebe a své pocity, protoţe ţádná odpověď není správná ani špatná a různost názorů je zcela přirozená. Za dalším problém se při pouţití dotazníku povaţuje omezená volba odpovědí (Pelikán, 1998). Respondent je pak nucen volit odpověď, se kterou ve skutečnosti ne zcela 32

souhlasí. Proto jsem ve variantách odpovědí, které by takto respondenta mohly omezovat, přidala moţnost vlastní odpovědi. Při konstrukci dotazníku jsem se drţela základních pravidel a zásad: Otázky v dotazníku musí být jasné a srozumitelné, formulace poloţek musí být jednoznačná, dotazník musí obsahovat jasné pokyny k vyplňování. Jeho vyplňování by mělo být zajímavé a nenáročné, proto by ani neměl být neadekvátně dlouhý a zvláště u otázek zjišťující postoje by se neměly projevovat názory a postoje výzkumníka, neměly by být nijak zavádějící či subjektivně laděné (Chráska, 2007). Přesnost a správnost ve formulaci jednotlivých poloţek dotazníku rozhoduje o výsledku a validitě celého výzkumu, proto jsem této fázi výzkumu věnovala velkou pozornost. Vytvořený dotazník přikládám v Příloze č. 2. V úvodu distribuce dotazníku jsem v několika větách představila dotazník a jeho účel a vyuţití získaných dat s prosbou o jeho vyplnění spolu s ujištěním o zachování anonymity a nezneuţití dat. Následovaly poloţky týkající se informací o respondentovi – pohlaví a věk. První blok otázek byl věnován zjištění frekvence konzumace alkoholu a prvouţití alkoholu. Další blok tvořily poloţky, které se zajímaly o přístup rodičů ke konzumaci alkoholu dětí. Následovala série poloţek dotazující se na postoje ke konzumaci alkoholu. Pro pestrost a zajímavost dotazníku bylo uţito formulace otázek několika typů. Byly to otázky uzavřené s nabídkou variant odpovědí, otázky otevřené, dávající prostor vlastní formulaci výpovědí a část z nich byla zaloţena na technice volné asociace. Dalším typem byly otázky škálovací, které nabízely odpověď na škále pocitů, proţitků. Jednotlivé poloţky byly rozmístěny náhodně bez logického vzorce, aby nedocházelo k ovlivňování se navzájem a udrţela se pozornost respondentů. Doba trvání vyplnění dotazníku byla 10 – 15 minut. Kaţdý z respondentů tento čas vyuţil různě, někteří odpovídali rychle, u volných odpovědí psali jen slova, někteří nad jednotlivými otázkami dlouze přemýšleli a u volných odpovědí se rozepisovali do košatých vět. Zvlášť u dívek bylo moţné pozorovat větší pečlivost a zamyšlení se. První tři minuty před rozdáním dotazníku jsem věnovala jiţ zmíněnému osobnímu představení dotazníku a mé práce. Upozornila jsem studenty, ţe budou-li mít jakékoliv dotazy, mají je vyslovit. Zajímavým postřehem z mého pozorovaní respondentů při vyplňování dotazníku je vliv přítomnosti učitele. Ve dvou případech jsem byla se studenty ve třídě sama, a byť jsem této situace velmi bála, studenti byli klidnější a soustředěnější neţ v případě, kdy se mnou byla ve třídě učitelka, která zároveň dva ţáky zkoušela a v té chvíli ţáci vyuţili nezájmu 33

učitelky o ně a stále se tiše bavili a ošívali, soustředili se spíše na sebe navzájem, chvilku na zkoušené a mezitím na dotazník. 5.3 Popis výzkumného vzorku Výzkumný

soubor

mého

výzkumného

šetření

tvořili

dospívající.

Z psychologického vymezení tohoto období osoby ve věku mezi 10. – 20. rokem. Kritérii pro výběr výzkumného vzorku byl nejprve poţadavek, ţe respondenti nesmí být starší 18 let, protoţe do té doby je uţívání alkoholu legislativně omezeno a z důvodů fyzického, psychického a sociálního dospívání neţádoucí. Dále bylo nutné, aby dotazovaní jedinci jiţ měli dostatečně rozvinuté způsoby uvaţování a poznávání, aby dovedli komplexně zpracovávat přijaté informace, pruţně se pohybovat mezi realitou a abstraktním myšlením, uvaţovali systematicky či v různé variabilitě, coţ je důleţité jak pro existenci postojů vůbec, tak pro jejich následně měřenou kvalitu nebo lépe řečeno stabilitu (věková skupina 16 let). Podle této charakteristiky byli jako výzkumný vzorek zastupující cílovou skupinu zvoleni studenti 1. ročníků střední školy. Inspirací pro tento výběr byla i studie ESPAD a SAHA, které rovněţ probíhaly v kohortě šestnáctiletých a tudíţ bych mohla některé mé výsledky přirovnat k výsledkům těchto projektů. Výběrový soubor pak tvořili studenti 1.A, B, C Gymnázia v Novém Jičíně. Právě Gymnázium a Střední odbornou školu v Novém Jičíně jsem oslovila z několika důvodů. Jedním z nich je ten, ţe na škole funguje několik paralelních tříd jednotlivých ročníků (1. A, B, C, 3.G – 1. ročník víceletého gymnázia a 1.P – třída Pedagogického lycea) a mohla jsem tedy zde nasbírat dostatečné mnoţství dat na jednom místě. Bývalé okresní město Nový Jičín se svými cca 26 000 obyvateli povaţuji za město střední velikosti a je pak optimální variantou k velkému městu (např. Brnu), kde bývá výskyt sociálně patologických jevů vyšší neţ v městech středně velkých a malých, coţ by mohlo zkreslit výsledky výzkumu. Rovněţ bych mohla srovnat, jestli jsou trendy stejné, jako ve velkých městech viz ESPAD, SAHA. Při rozhodování jsem také brala v úvahu motivaci respondentů. Myslím si, ţe studenti ve velkých městech (Brno) se díky tomu, ţe se v jejich městě vyskytuje velká univerzita, setkávají s různými výzkumy budoucích absolventů poměrně často. To by mohlo ovlivnit jejich motivaci vyplňovat dotazník pozorně a naopak by se mohli uchýlit jen k rutinnímu, bezmyšlenkovitému vyplňování. Zatímco u studentů Gymnázia v Novém Jičíně, leţící mimo centrum terciárního vzdělávání, by dotazník mohl vzbudit zájem, pozornost a jejich vyplňování by mohlo být pečlivější. 34

Vedení školy mi vyšlo vstříc a umoţnilo mi výzkum realizovat ve třech třídách prvního ročníku všeobecného gymnázia. Všechny tři třídy navštěvuje celkem 91 ţáků, 8 z nich bylo v den sběru dat nepřítomno. Sesbírala jsem tedy 82 řádně vyplněných dotazníků a 1, kde respondent neurčil své pohlaví, je tedy vyřazen z analýzy výsledků, kde je tato informace důleţitá, kde se s kategorií pohlaví neoperuje, je tento dotazník ve výsledcích zohledněn. Dotazovaných bylo tedy celkem 83 (ţeny 68% a muţi 32% ), průměrný věk zkoumané skupiny byl 15,8 let.

35

6. ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT 6.1 Konzumace alkoholu a prvouţití První otázky směřovaly ke zjištění zkušenosti s konzumací alkoholu a věku, kdy ho dotazovaní poprvé konzumovali. Jakoukoliv osobní zkušenost s alkoholem mělo mezi dotazovanými celých 95% dospívajících, pouze tři dívky a jeden chlapec uvedli, ţe alkohol ještě nikdy nepili (5%), jak znázorňuje graf č. 2. Tento výsledek koresponduje se studií Saka, Sakové (2004), kteří uvádějí, ţe v jejich sledované věkové skupině 15-18 let, ještě nikdy alkohol nepilo 4,85%. Lze tedy souhlasit i s jejich tvrzením, ţe tito lidé jsou mezi svými vrstevníky naprostou výjimkou. Necelá polovina respondentů uvedla, ţe pije alkohol několikrát ročně. Mírně znepokojujícím se ukázala četnost pití několikrát měsíčně, takto odpovědělo celých 43% dotazovaných (54% chlapci, 36% dívky). Znepokojující je to pro mě nejen z toho důvodu, ţe takto časté pití alkoholu v takto nízkém věku je jistě rizikové, ale zároveň mě napadá, ţe takovéto chování můţe být záměrné, účelové. Je známo, ţe nejčastějším situačním kontextem pití alkoholu nezletilými je na rodinné oslavě (Záškodná, 1997, Miovský, Trapková, Miovská, 2004). Ty se však konají několikrát ročně, příleţitostně. Jenţe u těchto teenagerů, kteří uvádějí, ţe alkohol pijí několikrát měsíčně, lze vyloučit, ţe se tak děje náhodně a příleţitostně, ale musí si alkohol záměrně a vědomě sami obstarat, putovat za ním – do hospody, do obchodu, ke kamarádovi. Čímţ se vracím k problémům rozebírajícím v teoretické části práce, a to důslednému dodrţování zákazu prodeje alkoholu dospívajícím.

36

Graf č. 2 Konzumace alkoholu dospívajícími

Z hlediska věku, kdy dospívající poprvé ochutnávají alkohol (první jednorázová konzumace), se v mém průzkumu ukázalo (viz. tabulka č. 2), ţe celá polovina své první větší zkušenosti získává ve věku mezi dvanáctým a čtrnáctým rokem. Poměrně velká skupina (36% dotazovaných) alkohol poprvé ochutnávala před jedenáctými narozeninami. Nejniţší věk, který se v dotazníku objevil, byl 5 let. Tabulka č. 2 Věk první konzumace alkoholu a) ţeny 5 - 8 let 9 - 11 let 12 - 14 let 15 - 16 let neví nikdy nepili

b) muţi 3 13 34 2 1 3

5% 23% 61% 4% 2% 5%

5 - 8 let 9 - 11 let 12 - 14 let 15 - 16 let neví nikdy nepili

5 7 8 4 1 1

19% 27% 31% 15% 4% 4%

Předem stanovené hypotézy H1 a H2 byly testovány testem nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku12. Statistický rozdíl nebyl prokázán a hypotézy se tedy nepotvdily, tudíţ nemůţeme říci, ţe chlapci pijí alkohol častěji neţ dívky, ani ţe chlapci poprvé ochutnávají alkohol v niţším věku neţ dívky.

12

Ověření hypotéz bylo provedeno pro hladinu významnosti 0,01.

37

6.2 Postoje dospívajících k alkoholu Velká část dotazníku byla věnována hlavnímu tématu, tedy zjištění postojů dospívajících k alkoholu. Jedna skupina otázek se věnovala tomu, jaké pocity v respondentovi vyvolává slovo alkohol a alkoholismus a jak se cítili, kdyţ naposledy alkohol pili. Na grafu č. 3 je vidět srovnání vyznačených pocitů u jednotlivých tří poloţek – alkohol, alkoholismus a vlastní proţitek. Slovo alkohol vyvolává u téměř poloviny dotazovaných ambivalentní pocity, 28% odpovědělo příjemně, 19% nepříjemně a zbývající, zanedbatelné procento volilo hraniční moţnosti – velmi příjemné nebo nepříjemné. Je tomu především proto, ţe alkohol je zde vnímán jako slovo, znak, které je ve svém významu fakticky neutrální. U skupiny respondentů, která naznačila, ţe jim slovo alkohol evokuje příjemné pocity, můţeme předpokládat, ţe ho mají pravděpodobně spojen se záţitkem. Na rozdíl třeba od slova alkoholismus, které je doprovázeno výrazným konotátem a je uţ samo o sobě silně emocionálně nabito. Jak je vidět i na grafu č. 3, u 90% respondentů vyvolá nepříjemné (aţ velmi nepříjemné) pocity. Coţ také můţe znamenat, ţe v případě tohoto postoje převaţuje kognitivní sloţka, jelikoţ jsou dospívající v rámci prevence informováni a vzděláváni, vede jejich rozhodnutí především racionální oblast. Graf č. 3 Porovnání vyjádřených pocitů

Vlastní záţitek s alkoholem, tedy jaké pocity dospívající měli při poslední konzumaci alkoholu, označilo 56% jako příjemné pocity, 37% ţádné pocity a 7% nepříjemné pocity. 38

Velmi zajímavé odpovědi přinesla otázka s volnou odpovědí, co alkohol přináší a naopak bere. Někteří volili stručné, jednoslovné odpovědi, častěji se však studenti rozepsali a uváděli několik moţností spolu se zdůvodněním toho, co napsali. Nejčastěji se v kolonce, co alkohol dává, objevila dobrá nálada, zábava, sranda nebo pohoda. Respondenti uváděli, ţe alkohol bourá bariéry, ruší zábrany a díky němu se na chvíli zapomene na problémy. Další významné přínosy vidí dospívající v příjemných pocitech, uvolnění či uklidnění, které spolu s konzumací alkoholu přichází. V obou případech, co alkohol dává i co bere, se objevily zdravotní problémy a zdraví. Studenti psali, ţe přichází bolest hlavy, motání, kocovina, rakovina či závislost, ale dohromady se takováto odpověď objevila jen u několika mála osob, naopak většinová odpověď to byla u toho, co alkohol bere – játra, mozek, inteligence, paměť, ţivot atd. Ve 4 případech se objevila zmínka o tom, ţe alkohol je zdraví prospěšný. Jak bylo napsáno – v malém mnoţství podporuje zdraví, pivo zlepšuje trávení, obsahuje vitamíny. V části, co alkohol bere, hned po zdraví, to v 37 odpovědích byly peníze, přibliţně stejnou měrou byla zmiňována ztráta reálného myšlení, zdravého rozumu, kontroly nad sebou, úsudku, zábran apod. Přibliţně čtvrtina respondentů uvedla, ţe alkohol bere rodinu, přátele a důvěru lidí. Z uvedených odpovědí mimo jiné vyplývá, ţe jsou dospívající informováni a vzděláni v oblasti zdravotních rizik a následků konzumace alkoholu. Součástí dotazníku byla i baterie tvrzení, se kterými respondent vyjadřoval na škále svou míru souhlasu či nesouhlasu. Naformulováno bylo 7 výroků: a) Alkoholické nápoje pomohou udělat mejdany zábavnější. b) Pití alkoholu dělá lidi sympatičtější a přátelštější. c) Po několika skleničkách alkoholu se člověk cítí uvolněný a šťastný. d) Kdyţ jsou lidé hodně opilí, můţe se zábava rychle zkazit. e) Lidé hůře ovládají svůj hněv, kdyţ pijí alkohol. f) Kdo pije, je nepříjemný a odpudivý. g) Mám – li nějaké starosti, alkohol mi je stejně vyřešit nepomůţe. Dané výpovědi zastupovaly operacionalizované pocity – lhostejnost, štěstí, sympatie, zábava (pozitivní), odpor, zlost a zábava v negativním slova smyslu. Na grafu č. 4 jsou znázorněny výsledky měření.

39

Graf č. 4 Výroky

S tvrzením a), ţe alkohol dovede udělat mejdany zábavnější, jednoznačně souhlasily dvě třetiny respondentů. Stejného výsledku dosáhlo i tvrzení c), s nímţ souhlasilo 70% dotazovaných studentů. Tyto odpovědi korespondují s odpověďmi na otázku, co alkohol přináší (viz. výše). Opět se tedy potvrdila jiţ dříve sledovaná skutečnost, ţe dospívající mají konzumaci alkoholu spojenou především s příjemnými pocity – uvolněním, štěstím a zábavou. Zároveň však více jak dvě třetiny studentů vyjádřilo souhlas s tvrzením d), ţe přemíra alkoholu můţe zábavu zkazit a má tak negativní důsledky. Takřka polovina dotazovaných studentů nesouhlasila s tím, ţe by alkohol dělal lidi sympatičtější a přátelštější (výrok b)). U otázky odporu (výrok f)) uţ to nebylo natolik jednoznačné, odpovědi se rozdělily přibliţně na třetiny s tím, ţe mírně převaţovala třetina, která souhlasila s tím, ţe lidé, kteří pijí, jsou odpudiví. V neposlední řadě celých 83% souhlasilo s výrokem e), ţe opilí lidé, hůře ovládají svůj hněv a nakonec výrok, který byl formulován tak, aby vyjadřoval lhostejnost k účinkům alkoholu (výrok g)): Mám – li nějaké starosti, alkohol mi je stejně vyřešit nepomůţe. Zde svůj souhlas vyjádřila drtivá většina, 88% dotazovaných. Tento výsledek ukazuje uvědomělost dnešní mládeţe 6.3 Postoje dospívajících k nadměrnému pití alkoholu Jak uţ jsem několikrát uvedla, česká společnost je ke konzumaci velmi tolerantní, ne uţ tak natolik k jeho nadměrnému popíjení, které vede k opilosti. Tento

40

celospolečensky projevovaný postoj byl testován i v tomto dotazníku. Respondentům byly předloţeny varianty moţných způsobů chování při setkání s opilým člověkem. Jednotlivé varianty reprezentovaly zvolené pocity, které toto sekání můţe vyvolat. U této otázky byl i nechán prostor pro vlastní odpověď dotazovaného, nebude-li mu ţádná z variant vyhovovat. Toho vyuţily 2 osoby, které uvedly, ţe by opilce sledovaly, zda nepotřebuje pomoc nebo mu ji přímo zavolaly. Avšak i mnoho ostatních vyuţilo volného prostoru ke zdůvodnění své volby odpovědí. Často dodávali, ţe kdyby byl opilým člověk jim známý, zachovali by se jinak – šli by za ním, pomohli by mu. Tato skutečnost svědčí o určitém nedostatku ve formulaci otázky. Bylo opomenuto zdůraznění, ţe se jedná o člověka neznámého. V případě ţe by to byl cizí člověk, odpovídali tedy dotazovaní ve více jak polovině případů, ţe by se mu vyhli, čímţ projevují strach aţ odpor k tomuto člověku, třetina pak shodně prostřednictvím své odpovědi vyjadřovala lhostejnost či nezájem o tohoto člověka. Naprostá menšina vyjadřovala kladné postoje vyjádřené právě nabídkou pomocí či altruismem k opilci, sympatiemi, zábavou, legrací. Výsledek dokládá tabulka č. 3. Stanovená hypotéza H4, ţe nadměrné pití alkoholu vedoucí k opilosti hodnotí dospívající odmítavými postoji se na základě ověření testem dobré shody chí-kvadrát13 potvrdila. Můţeme tedy konstatovat, ţe ke stavům opilosti, kterému předchází nadměrné pití alkoholu, zaujímají dospívající odmítavé postoje. Tabulka č. 3 Postoje k nadměrnému pití alkoholu Pozdravím ho a začnu si s ním povídat – sympatie. Začnu se mu smát, je zábavné, jak se potácí - zábava. Nic, je mi to jedno – lhostejnost. Obloukem se mu vyhnu – odpor. Schovám se a počkám, neţ přejde – strach. Vlastní odpovědi - pomoc, soucit, altruismus.

3 4 28 45 0 2

4% 5% 34% 55% 0% 2%

Tento výsledek byl předvídatelný, protoţe jak uţ jsem uvedla, česká společnost se vyznačuje výraznými odmítavými postoji a projevy chování vůči opilosti. Společenská atmosféra je naladěna na nevšímavost a lhostejnost vůči okolí. Důkazem toho jsou uţ několikrát dokumentované situace, kdy na ulici leţel člověk a ostatní kolemjdoucí kolem něj nevšímavě procházeli, nikdo neposkytl nebo nezavolal pomoc. Mnohokrát ani nejde o opilce, člověka potká srdeční slabost, epileptický záchvat, můţe prostě zkolabovat. Ostatním však neznámý, ušpiněný, na zemi leţící člověk evokuje opilce, který si za to 13

Ověření hypotéz bylo provedeno pro hladinu významnosti 0,05.

41

můţe sám a stačí mu jen se vyspat a bez zájmu ho obejdou. Snad za to můţe obezřetnost, strach z platného rčení: „Za dobrotu, na ţebrotu“. Do jisté míry se tyto argumenty dají přijmout, ale nic by nemělo zajít za hranici lidskosti. Můţeme zaroveň říci, ţe při kontaktu s opilcem převaţuje u mnoha lidí emocionální sloţka postoje proti racionální stránce, která nám například říká: Mohl bys něco udělat, potřebuje pomoc.“ 6.4 Tolerantnost rodičů ke konzumaci alkoholu svých dětí Jelikoţ rodiče a jejich vztah a postoj k alkoholu jsou významným činitelem ve vývoji postoje dospívajících k alkoholu, část dotazníku byla věnována zjištění, jak moc by rodičům vadilo, podle názoru respondentů, kdyby konzumovali alkohol a jak by se pravděpodobně rodiče zachovali, kdyby přišel jejich potomek domů v podnapilém stavu. Na grafu č. 5 je znázorněno, jak dospívající vnímají postoje svých rodičů k jejich pití alkoholu. Jak je vidět ve výsledcích, 34% respondentů odpovědělo, ţe by rodičům hodně vadilo, kdyby zjistili, ţe pijí alkohol a 31% uvedlo, ţe by to rodičům bylo pravděpodobně jedno. 26% dotazovaných předpokládá, ţe by to rodičům vadilo. Zbylá část odpovídala, ţe by jim to asi nevadilo nebo vůbec nevadilo.

Tolerantní postoj ke

konzumaci alkoholu svých dětí, podle mínění respondentů, tedy vyjadřuje 43% rodičů, netolerantní postoj 57%. V tomto výsledku není patrný statistický rozdíl, proto hypotézu H5 netestuji. Graf č. 5 Tolerantnost rodičů ke konzumaci alkoholu potomky

42

Součástí tohoto bloku o tolerantnosti rodičů byla i poloţka s otevřenou odpovědí, která se ptala na to, co by asi rodiče udělali, kdyby přišel dotazovaný domů opilý. Respondenti se ve svých odpovědích poměrně shodli na několika variantách reakce rodičů. V uvedených výpovědích se velmi jasně ukázala direktivita rodičů či dá se říct, ţe z jistého pohledu výchovný styl rodiny. Odpovědi se pohybovaly od pólu naprosté tolerance (moc by jim to nevadilo, poslali by mě spát) k zcela opačnému pólu znázorněnému velmi důraznou domluvou, jak dospívající říkají přednáškou, kázáním, blbými kecy, řevem, často navíc spojené s trestem v podobě domácího vězení, zákazů a v několika případech i tělesným trestem. V několika případech sami odpovídající zdůrazňovali, ţe by si nikdy domů opilí nedovolili přijít, ţe to ještě nikdy neudělali. Většina se tedy shodla, ţe by jim rodiče udělili trest nebo by si s nimi o tom více či méně důrazně promluvili, domluvili jim. Několikrát se objevila i odpověď, ţe by jim rodiče přestali důvěřovat, ţe by je tím zklamali. Tyto výpovědi potvrzují na jedné straně netolerantnost vůči konzumaci alkoholu svých dětí, na druhé straně však také jistou míru shovívavosti, čímţ se výsledky shodují se závěry v první části této podkapitoly. Ona shovívavost se skrývá v ráznosti domluvy. Täubner (1989) k tomuto podotýká, ţe domluvou sice dávají rodiče najevo svůj postoj, ale běţná domluva či popovídání si o tom v sobě skrývá i určitou toleranci a pochopení a podle něj to také tak mládeţ chápe. Část dotazovaných uvedla, ţe by rodiče neudělali nic. Tuto odpověď si zdůvodňuji ne lhostejným postojem rodičů, ale spíše volbou respondentů jistého kompromisu, protoţe si myslí, ţe by to rodičům sice vadilo, ale zároveň předpokládají, ţe by v dotazníku navozenou situaci řešili s jistou mírou tolerance. Jinými slovy rodičům se asi mé popíjení alkoholu nelíbí, ale zároveň je jim jasné, ţe jednou to zkusit musím.

43

7. DISKUSE V empirické části jsem se snaţila najít odpověď na otázku, jaké postoje dospívající zaujímají k alkoholu. A jaká je tedy odpověď? Z uvedených výsledků bychom mohli říci, ţe se jedná spíše o odmítavé postoje, ale je nutné zdůraznit, ţe rozdíl mezi pozitivními a odmítavými postoji z hlediska statistické významnosti je nepatrný. Spíše bych uvedla, ţe postoje dospívajících k alkoholu jsou ambivalentní. Na jednu stranu oceňují alkohol jako zprostředkovatele příjemných pocitů, zábavy a legrace. Více jak polovina měla při poslední konzumaci alkoholu příjemné pocity, ale na druhou stranu si uvědomují negativní důsledky, které jeho konzumace přináší a odsuzují přemíru v pití. I kdyţ v alkoholu vidí příjemnou zábavu, přesto jsou si jasně vědomi toho, ţe jeho přemíra zábavu kazí. Tato ambivalentnost postojů můţe být způsobena rozporem mezi racionální, emocionální a behaviorální sloţkou postoje. Díky tomu, ţe problematika návykových látek je výrazně v zájmu pozornosti primární prevence a ţe díky ní a médiím stoupla informovanost a vzdělanost v této oblasti (coţ dokázal i tento výzkum), kognitivní, myšlenková sloţka převaţuje nad ostatními. A byť studenti mohou mít pozitivní emocionální proţitky spojené s konzumací alkoholu, lidská racionalita potlačí emoce a rozsvítí v hlavě pomyslné červené světýlko signalizující „Pozor, pití alkoholu je nezdravé a ….“ Přesto všechno však ještě tyto informace nedovedou ovlivnit chování tak, jak bychom si přáli. A tak mladiství alkohol ochutnávají, pijí, experimentují s ním tak, jak je pro tuto etapu ţivota příznačné a přirozené. Vliv na tento výsledek vidím také v protichůdnosti celospolečensky vstřícného postoje k alkoholu, podporovaného masivní, neomezenou reklamou a na druhé straně taktéţ výrazným vlivem prevence a informovanosti v oblasti návykových látek. Děti a dospívající jsou vzděláváni v problematice všech rizik, negativ a dopadech konzumace na lidský organismus, ale zároveň všude kolem sebe vidí barevné poutače lákající na ten či onen alkoholický nápoj, vidí své příbuzné připíjet si na „zdraví“. Je nutné brát zřetel na to, ţe nedospělý člověk ještě není schopen kriticky zhodnotit riziko a často se nedokáţe zorientovat v rozporu mezi informacemi o nebezpečnosti alkoholu, které jim podávají učitelé, preventivní programy, a mezi propagací a podporou, která probíhá všude kolem nich. Od liberálních postojů rodičů počínaje po mediální tlak konče. Ony postoje rodičů jsou jedním ze základních vlivů, které působí na utváření postojů dospívajících. Je proto velmi paradoxní, ţe rodiče často sami dětem nabízejí či bývají svědkem jejich pití, jak dokázaly výzkum na sobě nezávislých odborníků z různých 44

let Miovského a kol., Záškodné nebo práce Turčeka. I můj výzkum ukázal, ţe víceméně jedna polovina rodičů jsou spíše tolerantní a druhá je spíše netolerantní. Jistou spojitost v tomto vidím i ve skutečnosti, ţe zcela shodné procento osob odpovědělo, ţe pijí alkohol několikrát týdně a zároveň stejně, ţe by to rodičům vůbec nevadilo, kdyby to věděli. Coţ podle mne dokazuje velmi výrazný vliv postoje rodičů na postoj a chování potomků. V odpovědích respondentů byl zřejmý výrazný vliv vzdělanosti, informovanosti a osvěty v této problematice. Sama vzdělanost však na utvoření zdravého postoje a na zastavení negativního vývoje ve spotřebě alkoholu stačit nebude.

45

ZÁVĚR Jak uţ bylo v úvodu řečeno, alkohol je neoddělitelnou součástí české kultury a ţivota. Přesto, ţe jeho škodlivost je známá od doby, kdy byl objeven, lidstvo není dodnes poučeno. A právě jeho škodlivosti byla věnována i část teoretické části mé práce. Pojednává o fenoménu alkoholu ve spojitosti s dospívajícími. Dospívání je specifická dekáda lidského ţivota, v jejímţ průběhu se odehrává mnoho změn významných pro rozvoj zralé osobnosti. Ukázalo se, ţe konzumace alkoholu, ať uţ je jednorázová, opakovaná či snad pravidelná, vede k narušení harmonie ve vývoji osobnosti a má tedy negativní vliv na vývoj fyzické, psychické i sociální stránky osobnosti. Faktem zůstává, ţe tento vliv nemusí vţdy bezprostřední, ale je nutné zohlednit dlouhodobé hledisko. Není sporu o tom, ţe vzhledem k právě uvedeným skutečnostem není ţádoucí, aby děti a dospívající alkohol v jakékoliv míře konzumovali. Společnost, respektive stát podniká snahy k omezení dostupnosti a sníţení poptávky zvláště pro tuto věkovou skupinu. Omezení dostupnosti se děje především legislativní cestou, zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami (č. 379/2005) tedy zakazuje prodej a podávání alkoholických nápojů mladším 18 let. Prostřednictví spotřební daně se pak stát snaţí korigovat ceny alkoholických nápojů, aby i touto cestou omezil dospívajícím dostupnost alkoholu. O sníţení poptávky se pak společnost snaţí prostřednictví vzdělávání, informovaností a osvětou v této oblasti. Bohuţel v těchto opatřeních jsou jisté mezery a obzvlášť prodej alkoholu nezletilým stále probíhá. V neprospěch těchto snah hraje i reklama. Byť je znám její vliv na dospívající, není oproti tabákové reklamě.

Reklama na alkoholické nápoje není významněji

omezována. Na tato zjištění jsem navázala ilustrací trendů v konzumaci alkoholu dospívajícími na základě vybraných reprezentativních výzkumů a popisem stavu ve zkoumání této problematiky. Na základě obsahové analýzy vybraných odborných periodik vyšlo najevo, ţe vzhledem k počtu publikovaných textů největší zájem o téma dospívajících a alkoholu byl mezi lety 2004 – 2006. Současně v těchto letech byly realizovány významné mezinárodní studie ESPAD a SAHA, které přinesly výsledky stavu konzumace alkoholu dospívajícími. Ze závěrů těchto studií vyplynulo, ţe současný vývoj v konzumaci alkoholu mládeţí se neubírá dobrým směrem. Klesá věková hranice, kdy děti a dospívající konzumují alkohol, zároveň se objevuje negativní trend tzv. rizikového pití, tedy velmi 46

nadměrného pití při jedné příleţitosti. Všechny tyto vlivy od osobní zkušenosti s alkoholem přes preventivní programy po postoje společnosti a rodičů se odráţí na vytváření postojů k alkoholu u dospívajících a následně ovlivňují jejich jednání a chování. Proto cílem mé práce bylo zodpovědět si otázku, jaké postoje dospívající k alkoholu zaujímají. Pomocí dotazníkového šetření jsem zjistila, ţe zkušenost s konzumací alkoholu má v 16ti letech valná většina dospívajících a ţe se s alkoholem setkávají několikrát ročně, ale u velké části respondentů i několikrát měsíčně. Coţ do jisté míry potvrdilo negativní trendy popsané citovanými mezinárodními studiemi. Co se týče samotných postojů, ukázalo se, ţe postoje dospívajících k alkoholu jsou ambivalentní. I kdyţ jsou po stránce návykových látek vzdělaní a jsou si vědomi všech rizik, pohybují se na vahách mezi těmito fakty a tolerantním aţ vstřícným postojem společnosti k alkoholu a také rodičů jako významných činitelů v utváření jejich postojů. V mém výzkumu totiţ vyšlo najevo, ţe samotní rodiče projevují jistou míru tolerance k pití alkoholu svých dětí a ve výzkumech jiných autorů (Miovský, Täubner, Záškodná), taktéţ v práci citovaných, se dokonce prokázalo, ţe rodiče jsou často přítomní konzumaci alkoholu svých dětí nebo jim ho sami nabízejí. Ambivalentnost postojů se projevila i v tom, ţe alkohol respondenti spojovali často s příjemnými pocity, pocity štěstí, zábavou, ale na druhou stranu, stejnou měrou, uváděli jeho negativní účinky, ztráta zdraví, rodiny, sebeovládání apod. Nutno ještě dodat, ţe výrazně odmítavé postoj zaujali dospívající k nadměrnému pití spojené s opilostí. Jak uţ bylo řečeno, dospívání je velmi specifická etapa lidského ţivota plná změn a zvratů. Dá se tedy předpokládat, ţe i tyto postoje v průběhu dalšího dospívání a zrání projdou řadou změn. Zjištěnou ambivalentnost postojů dospívajících k alkoholu lze povaţovat za aktuální stav, ne však konečný. Závěrem lze dodat, ţe je přirozenou součástí dospívání poznávat nepoznané a ještě lépe zakázané. Jistě není řešením vychovávat děti ve skleníku, ale je nutné podporovat utváření jejich postojů na rozumných, zdravých základech.

47

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY JINÝCH ZDROJŮ: BĚLÁČKOVÁ, V. Od státního monopolu ke spotřební dani z alkoholu. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 2, str. 180 – 189. ISSN 1213-3841. ESCOHOTADO, A. Stručné dějiny drog. Praha: Volvox Globator, 2003. ISBN 807207-512-8. GAJDOŠOVÁ, H. Nová zákonná opatření k ochraně před škodami působenými užíváním legálních a nelegálních drog. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 1, str. 56 – 67. ISSN 1213-3841. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. Praha: Portál, 1998. ISBN 807178-763-9. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007. ISBN 97880-247-1369-4. KAŠPAROVÁ, Zdena, HOUŠKA , Tomáš. Sám sebou 2. Praha: Tomáš Houška, 1995. ISBN 80-901740-5-1. KAŠPAROVÁ, Zdena, HOUŠKA , Tomáš. Sám sebou 3. Praha : Sdruţení rodiče proti drogám a nakladatelství Tomáš Houška, 1995. ISBN 80-901740-6-X. KVAPILÍK, Josef, SVOBODOVÁ, Alena a kol. Člověk a alkohol. Praha: Avicenum, 1985. ISBN 80-091-85. LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80- 2471-284-9. MEČÍŘ, J. Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. Praha: Avicenum, 1989. ISBN 08-005-90. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1998. ISBN 802000-628-1. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-2000690-7. NAKONEČNÝ, M. Úvod do psychologie. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-2000993-0. NEŠPOR, Karel. Zůstat střízlivý. Brno: Host, 2006. ISBN 80-7294-206-9. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. ISBN80-7184569-8. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2. 48

SAK, P., SAKOVÁ, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda servis, 2004. ISBN 80-8632-033-2. SKÁLA, Jaroslav a kol. Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha: Avicenum, 1987. ISBN 08-077-87. SKÁLA, Jaroslav. Až na dno!?. Praha: Avicenum, 1988. ISBN 08-045-88. ŠVARCOVÁ, J. Ekonomie : stručný přehled: teorie a praxe aktuálně a v souvislostech. Zlín: CEED, 1999. ISBN 80-902552-2-1. TÄUBNER, V. Alkohol a mládež. Praha: Horizont, 1989. ISBN 80-7012-001-0. TURČEK, M., TURČEK, K. Alkohol a deti. Martin: Osveta, 1982. ISBN 70-06982. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: I. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. Praha: Grada, 2008. ISBN 97880-247-1428-8. ZÁŠKODNÁ, H. Děti, mládež a drogy na území města Ostravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997. ISBN 80-7042-468-0. Elektronické zdroje: ANDERSON,P., BAUMBERG, B. Alkohol v Evropě. Zpráva pro Evropskou unii – souhrn. [online] [cit. 19.11.2008] Dostupné z: . CSÉMY, L., CHOMYNOVÁ, P., SADÍLEK, P. ESPAD2007 – Přehled hlavních výsledků za rok 2007 a trendů za období 1995 až 2007 [online] [cit. 24.3.2009] Dostupné z: . RUML,M. Spotřební daň na alkohol poroste [online] [cit.3.3.2009] Dostupné z: . VINOPAL, J. Konzumace piva v České republice v roce 2008 [online] [cit. 27.4.2009]

49

Dostupné z: . WINTER, F. Reklama na alkohol: Přicházejí restrikce? [online] [cit. 19.11.2008 ] Dostupné z: . ESPAD 2007 – informace k realizaci projektu v ČR [online] [cit. 24.3.2009 ] Dostupné z: . O projektu SAHA ČR [online] [cit. 24.3.2009 ] Dostupné z: . Tisková zpráva k projektu „Rizikové faktory školního, sociálního a zdravotního vývoje mládeže“ [online] [cit. 14.4.2009 ] Dostupné z: . Alkohol je "vstupní droga;" čím dříve je užíván, tím vyšší je pravděpodobnost užívání dalších drog [online] [cit. 5.11.2009 ] Dostupné z: . ANALÝZA: Zvyklosti spotřeby alkoholu v České republice [online] [cit. 24.3.2009 ] Dostupné z: . Obchodníci stále prodávají alkohol mladistvým [online] [cit. 23.1.2009 ] Dostupné z: < http://www.coi.cz/cs/tiskovy-servis/vysledky-kontrol/obchodnicistale-prodavaji-alkohol-mladistvym-1.html>. Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů [online] [cit. 28.11.2008 ] Dostupné z: .

50

Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon [online] [cit.11.3.2009] Dostupné z: . Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů [online] [cit.11.3.2009] Dostupné z: . Kodex pro reklamu [online] [cit. 26.1.2009 ] Dostupné z: . Český statistický úřad [online] [cit. 25.1.2009 ] Dostupné z: .

51

Příloha č. 1 Bareš, P. Drogová problematika v zájmové a hodnotové orientaci dospívajících a v jejich sociálním prostředí. Adiktologie , 2005, roč. 5, č. 3, str. 394 – 407. ISSN 1213-3841. Csémy, L. Anomie a užívání návykových látek u dospívajících. Adiktologie, 2001, roč.1, č.1, str. 28 – 39. ISSN 1213-3841. Csémy, L., Hrachovinová, T., Krch, D.,F. Alkohol a jiné drogy ve vysokoškolské populaci: rozsah, kontext, rizika. Adiktologie, 2004, roč. 4, č. 2, str. 124 – 135. ISSN 1213-3841. Jacobsová ,P., Kraus, B., Vacek, P., Stará, J., Čápová, E., Eisen, M. Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro život. Adiktologie, 2004, roč. 4, č. 3, str. 256 – 267. ISSN 1213-3841. Kachlík, P., Matějová, H. Pilotní projekt DDD (Drogy – důvod – dopad) zaměřený na primární prevenci závislostí na druhém stupni ZŠ. Adiktologie, 2004, roč. 4, č. 2, str. 136 – 155. ISSN 1213-3841. Kubů, p. Kampaň „Domluvený“. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 2, str. 190 – 198. ISSN 1213-3841. Lejčková, P. Zahraniční internetové zdroje informací v oblasti primární prevence. Adiktologie, 2005, roč. 5, č. 4, str. 516 – 521. ISSN 1213-3841. Lejčková, P., Csémy, L. Pozitivní a negativní očekávání mládeže od konzumace alkoholu. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 2, str. 134 – 143. ISSN 1213-3841. Lejčková, P., Csémy, L. Subjektivní vnímání rizik a postoje mládeže k užívání návykových látek. Adiktologie, 2005, roč. 5, č. 1, str. 34 – 47. ISSN 1213-3841. Martanová, V. Certifikace programů primární prevence užívání návykových. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 4, str. 514-519. ISSN 1213-3841. Medlínová, B. Trendy v experimentování a zneužívání návykových látek u dětí na základní škole, Pedagogika. 2000, roč. 50, č. 3, str. 256- 271. ISSN 3330-3815. Miovská, L. Evaluace komunitního typu primárně preventivního programu užívání návykových látek: souhrn dosavadního průběhu a zjištění projektu. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 4, str. 524 – 526. ISSN 1213-3841. Miovský, M., Kubů, P., Miovská, L. Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek v ČR: základní východiska a aplikační možnosti. Adiktologie, 2004. roč. 4, č. 3, str. 288 – 305. ISSN 1213-3841.

52

Miovský, M., Miovská, L., Trapková B. Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu. Adiktologie, 2004, roč. 4, č. 3, str.236 - 255. ISSN 12133841. Miovský, M., Miovská, L., Trapková, B., Řehan, V. Užívání alkoholu u dětí 5. a 7. tříd ZŠ: výsledky kvaziexperimentální evaluační studie. Adiktologie, 2006, roč. 6, č. 2, str. 162 – 173. ISSN 1213-3841. Miovský, M., Trapková, B., Miovská, L. Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků šestých tříd ZŠ: metoda ohniskových skupin. Adiktologie, 2004, roč. 4, č. 3, str. 306 – 319. ISSN 1213-3841 Nešpor, K. Primární prevence problémů působených návykovými látkami včetně alkoholu ve školním prostředí. Adiktologie, 2001, roč. 1, č. 1, str. 96 - 101. ISSN 1213-3841. Skácelová L., Aujezská A., Šuntilová, L. Dovednosti a techniky v primární protidrogové prevenci. Adiktologie, 2002, roč. 2, č. 1, str. 62 – 69. ISSN 12133841. Spáčilová, L., Jurášková, M., Klusoňová, H., Višňovský, P. Postoje a zkušenosti středoškolské mládeže s návykovými látkami – Dobruško. Adiktologie, 2005, roč. 5, č. 3, str. 408 – 417. ISSN 1213-3841.

53

Příloha č. 2

Milí studenti. V rámci své bakalářské práce se zabývám postoji mladých lidí ke konzumaci alkoholu, a proto se na vás obracím s prosbou o zodpovězení několika otázek. Dotazník je anonymní a jeho výsledky budou vyuţity pouze pro účely bakalářské práce. Prosím postupujte podle instrukcí u jednotlivých otázek. Díky za spolupráci. Tereza Klevarová

Pohlaví: MUŢ – ŢENA Věk: ………………………….. 1. Jak často piješ alkoholické nápoje? Zakrouţkuj jednu odpověď. a) b) c) d) e)

Nikdy jsem ho nepil(a). Zvolil(a) – li si variantu a), pokračuj otázkou č. 3. Jednou jsem ho zkusil(a), ale nepiji ho. Piji nanejvýš několikrát za rok. Piji několikrát měsíčně. Piji několikrát týdně.

2. V kolika letech jsi poprvé ochutnal(a) nějaký alkoholický nápoj? Napiš věk: ………………..……………….. 3. Kdybys potkal(a) opilého člověka, který se potácí po ulici, jak se zachováš? Zakrouţkuj jednu odpověď, která je ti nejbliţší. a) b) c) d) e)

Pozdravím ho a začnu si s ním povídat. Začnu se mu smát, je zábavné, jak se potácí. Nic, je mi to jedno. Obloukem se mu vyhnu. Schovám se a počkám, neţ přejde. f) Jinak. Napiš jak …………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 4. Kdyby se tví rodiče dozvěděli, ţe piješ alkohol, jak moc by jim to vadilo? Zatrhni na škále. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Vůbec by jim to nevadilo

Hodně by jim to vadilo 54

5. Dokonči věty. Alkohol člověku přináší (dává) ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… Alkohol člověku bere ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 6. Jaký pocit v tobě vyvolávají následující slova? Svůj pocit umísti na škále tak, jak ho vnímáš. Alkohol 1

2

□

□

Velmi příjemný

3

4

□

Příjemný

5

□ Nepříjemný

□ Velmi nepříjemný

Alkoholismus 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Velmi příjemný

Příjemný

Nepříjemný

Velmi nepříjemný

7. Pozorně si přečti následující výroky a zaškrtni na škále, jak moc s nimi souhlasíš či nesouhlasíš. Mám – li nějaké starosti, alkohol mi je stejně vyřešit nepomůţe. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Zcela souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

Po několika skleničkách alkoholu se člověk cítí uvolněný a šťastný. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Zcela souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím Zcela nesouhlasím

55

Kdo pije, je nepříjemný a odpudivý. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Zcela souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

Lidé hůře ovládají svůj hněv, kdyţ pijí alkohol. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Zcela souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

Pití alkoholu dělá lidi sympatičtější a přátelštější. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Zcela souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

Alkoholické nápoje pomohou udělat mejdany zábavnější. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Zcela souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

Kdyţ jsou lidé hodně opilí, můţe se zábava rychle zkazit. 1

□ Zcela souhlasím

2

□

3

□

Souhlasím

4

5

□

□

Nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

8. Vzpomeneš si na poslední příleţitost, kdy jsi pil(a) nějaký alkoholický nápoj? Jak jsi se přitom cítil(a)? Ohodnoť na škále. 1

2

3

4

5

□

□

□

□

□

Velmi příjemně

Příjemně

Nepříjemně

Velmi nepříjemně

9. Kdybys přišel(la) domů opilý(á), co by tví rodiče udělali? Napiš. ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

56