Postavení vlivné osoby dle zákona o obchodních korporacích

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Postavení vlivné osoby dle zákona o obchodních korporacích Nikola Daněk

2016/2017

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Postavení vlivné osoby dle zákona o obchodních korporacích zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Blansku dne ……………….

Nikola Daněk 1

Poděkování: Za trpělivost a cenné rady, které mi při psaní této práce poskytnul, bych chtěl poděkovat zejména vedoucímu mé diplomové práce, JUDr. Jaromíru Kožiakovi, Ph.D. Dále děkuji za podporu mé rodině a blízkým.

2

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá postavením vlivné osoby dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Ovlivnění bylo do právního řádu nově zavedeno k 1. 1. 2014, kam se řadí spolu s ovládáním a koncernem pod skupinu podnikatelských seskupení. Jelikož se jedná o nový pojem, institut ovlivnění vyvolává celou řadu výkladových problémů. Tato práce je tedy zaměřena na překonání těchto problémů a na nalezení a řešení dalších nedostatků a rozporů právní úpravy.

Abstract This thesis describes the influential person according to Business Corporations Act. Interference was newly introduced on 1st January 2014, where it belongs with control and group of companies. A lot of problems arise because of it. The objective of this thesis is to solve these problems and to find and suggest solutions of other deficiencies.

Seznam klíčových slov Vlivná osoba, ovlivnění, podnikatelská seskupení, střet zájmů, odpovědnost

Keywords Influential person, Interference, group of companies, the conflict of interests, liability

3

Obsah Abstrakt ......................................................................................................................3 Abstract ......................................................................................................................3 Seznam klíčových slov ................................................................................................3 Keywords ....................................................................................................................3 Obsah..........................................................................................................................4 Seznam použitých zkratek ...........................................................................................6 Úvod ...........................................................................................................................7 1

Ovlivnění v rámci podnikatelských seskupení .......................................................8 1.1 Podnikatelská seskupení ....................................................................................8 1.2 Vztah mezi jednotlivými formami podnikatelských seskupení ......................... 10 1.2.1 Vztah ovlivnění a ovládání........................................................................ 11 1.2.2 Vztah ovlivnění a koncernu....................................................................... 12

2

Znaky ovlivnění .................................................................................................. 15 2.1 Vykonávání vlivu ............................................................................................ 16 2.1.1 Jednání ve shodě ....................................................................................... 17 2.2 Změna chování obchodní korporace ................................................................ 18 2.3 Vzniknutí újmy ................................................................................................ 19

3

Regulace postavení vlivné osoby dle nové úpravy ............................................... 22 3.1 Vlivná osoba ................................................................................................... 22 3.1.1 Negativní vymezení vlivné osoby ............................................................. 26 3.1.2 Nepřímý vliv............................................................................................. 28

4

Práva a povinnosti vlivných osob ........................................................................ 31 4.1 Možnost liberace ............................................................................................. 31 4.2 Povinnost hradit újmu ovlivněné osobě ............................................................ 32 4.3 Povinnost hradit újmu společníkům ovlivněné osoby ....................................... 35

4.4 Střet zájmů ...................................................................................................... 36 4.5 Vyloučení vlivné osoby ................................................................................... 37 5

Ochrana věřitelů.................................................................................................. 39 5.1 Ručení věřitelům za dluhy ovlivněné osoby ..................................................... 39 5.1.1 Piercing of corporate veil .......................................................................... 40 5.2 Ručení vlivné osoby věřitelům při úpadku ....................................................... 42

Závěr ........................................................................................................................ 44 Seznam použitých pramenů ....................................................................................... 46

5

Seznam použitých zkratek OZ

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

ZOK

zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

6

Úvod Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „OZ“ nebo „občanský zákoník“) a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, (dále také jako „ZOK“

nebo

„zákon

o

obchodních

korporacích“).

Tato

rekodifikace

přinesla

v soukromoprávní úpravě mnoho změn, a to včetně právní úpravy obchodních společností, konkrétně oblasti úpravy podnikatelských seskupení. V mé diplomové práci jsem se rozhodl zabývat postavením tzv. vlivné osoby dle účinné právní úpravy. Zaměřil jsem se především na to, jaké změny nová úprava přinesla a zda lze tyto změny hodnotit jako pozitivní, či naopak negativní přínos v oblasti práva obchodních korporací. Téma postavení vlivné osoby jsem si zvolil, jelikož institut ovlivnění byl do českého právního řádu přidán nově, a z tohoto důvodu mi postavení vlivné osoby dle zákona o obchodních korporací přišlo jako dobrá volba. Každá novinka potřebuje čas k osvojení, nachází se zde proto stále hodně věcí, které lze objevovat a zodpovědět. Okolo tohoto nového institutu vzniklo mnoho otazníků, a proto považuji tuto oblast za vhodnou ke zkoumání. Jak jsem již uvedl výše, ve své diplomové práci chci především najít problémy, které vyplývají z nové úpravy zákona o obchodních korporacích. Uvedu problematiku charakteristiky vlivné osoby a její zákonné definice. Představím práva a povinnosti, které vlivným osobám vznikají v rámci úpravy podnikatelských seskupení. Zamyslím se rovněž nad tím, zda mají vlivné osoby povinnost péče řádného hospodáře vůči společnosti a odvracet tak úpadek obchodní korporace. Těmito a dalšími hypotézami se budu zabývat ve své diplomové práci. Za tímto účelem předmět diplomové práce důkladně zanalyzuji. Přestože se budu hlavně zabývat současnou úpravou, rovněž ji i stručně porovnám s úpravou minulou. Po prozkoumání současné úpravy ji zároveň zhodnotím a uvedu, v čem spočívají její klady a zápory, popřípadě objasním nejasnosti, které se v současné úpravě vyskytují. V případě té části právní regulace, u které si budu myslet, že by mohla být upravena lépe, současně navrhnu právní úpravu, která by daný problém mohla překonat.

7

1 Ovlivnění v rámci podnikatelských seskupení 1.1 Podnikatelská seskupení Úvodem by bylo vhodné si vymezit některé základní pojmy. Dle právní teorie obchodní korporace působí jako samostatné nezávislé jednotky, které mají svou vlastní vůli. Realita přesto odráží potřebu se seskupovat, což je obecným hospodářským jevem, který překračuje hranice České republiky a členských států EU.1 Pro takováto uskupení se vžil pojem podnikatelská seskupení. Do těchto podnikatelských seskupení se kromě ovládání a koncernu nově řadí rovněž institut ovlivnění. Přesto v některých případech může být zavádějící, že ovlivnění spadá pod podnikatelská seskupení, neboť vlivnou osobou může, kromě osoby uplatňující vliv mimo obchodní korporaci, být i osoba, která je určitým způsobem součástí obchodní korporace. Přestože zde není žádná definice podnikatelských seskupení, tak se o nich dá dle nauky obchodního práva v Evropě říci, že se jedná o „projev ekonomické koncentrace, pro který je v oblasti její právní regulace charakteristické spojování jednotlivých právně samostatných subjektů do ekonomického celku sledujícího vlastní podnikatelské zájmy, přičemž tento celek není chápán jako právnická osoba.“2 Existence podnikatelských seskupení s sebou ovšem nese i určité problémy pro právní regulaci, jelikož jsou obtížně popsatelná právními kategoriemi, které se týkají subjektů právních vztahů. Seskupení se vyskytují na základě skutečností vyplývajících ze zakládajících vnitřních vztahů v obchodních společnostech, které spočívají např. v nabytí podílů v dané obchodní korporaci. Následkem může být narušení rovného postavení subjektů a omezení autonomie vůle ovládaných subjektů. Jednotlivé články přitom neztrácejí charakter samostatných subjektů práva, jelikož podnikatelská seskupení nejsou právnickými osobami. Přestože zde vzniká určitý důraz na respektování jednotného zájmu skupiny, neznamená to, že by podnikatelská seskupení byla nositelem i vykonavatelem práv a povinností a byla nadána právní subjektivitou. Právní subjektivitu nabývají až vyšší formy ekonomické koncentrace

1

DOLEŽIL, T. Koncerny v komunitárním právu. Analýza a náměty pro rekodifikaci. Praha: Auditorium, 2008, s. 2. 2 ČERNÁ, S. Koncernové právo v Německu, Evropské unii a České republice. Praha: C.H. Beck, 1999, s. 4.

8

jako je slučování či splývání, které způsobují zánik právní subjektivity jednotlivých společností.3 Právní subjektivita samostatné obchodní společnosti plní několik hlavních funkcí. Usnadňuje jednání společnosti navenek, chrání hodnotu společnosti před rozpuštěním v důsledku odchodu společníka a chrání zájmy věřitelů tím, že majetek, jejž do společnosti investovali společníci, jakož i majetek nabytý podnikáním společnosti, izoluje od majetku a závazků společníků. Podnikatelská seskupení disponují vlastními zájmy a svou moc většinou projevují přímo pouze ve vztahu k začleněným společnostem. Je přitom nutné uznat nedokonalost subjektivity společnosti začleněné ve skupině. 4 Pro podnikatelská seskupení je charakteristické, že vyznačují znak ekonomické jednoty. U vzniklých seskupení, která mohou být ekonomicky velmi silná, mají někteří účastníci jen formální právní samostatnost, neboť jsou ve svém podnikání zcela podřízeni subjektům, které seskupení řídí a mají nadřazené postavení. 5 V právních vztazích ovšem osoby jednají přímo s podnikatelským seskupením a v případě sporu se musí žaloba podat vždy vůči konkrétní společnosti uvnitř podnikatelského seskupení. Podnikatelská seskupení se od samostatných obchodních korporací liší tím, že rozhodnutí členů jejich volených orgánů při výkonu jejich funkce jsou významně rozhodujícím způsobem přímo či nepřímo ovlivňovány jinými osobami působícími z vnějšku nebo zevnitř společnosti.6 I samostatné obchodní korporace jsou v nynější době propleteny navzájem tolika vazbami, že lze jen pochybovat, zda se ještě vyskytují takové, které by byly zcela nezávislé a nemohly by chybu přisuzovat nikomu jinému než sobě, přestože nejsou v koncernu. Stále více nacházíme obchodní korporace, které jednají pod vlivem nebo nátlakem osob, které prosazují jiné zájmy než zájmy obchodní korporace. Za nezávislou obchodní korporaci by se dala považovat taková, kde by její členové volených orgánů při výkonu své funkce rozhodovali bez přímého či nepřímého rozhodujícího vlivu jiných osob, které stojí vně nebo uvnitř této korporace. Pokud by tak došlo k chybám v rozhodnutích, šlo by o vlastní chyby, které by nebyly způsobeny cizími vlivy nebo nátlakem. Dá se usuzovat, že velká část obchodních korporací nemá nezávislé postavení, což je dáno tím, že je rozhodování řídících, 3

ČERNÝ, M. České koncernové právo podle evropského vzoru. epravo.cz [online]. [cit. 2016-10-15]. ČERNÁ, S. Koncernové právo v Německu, Evropské unii a České republice. C.H. Beck, Praha 1999, s. 4 a násl. 5 POKORNÁ, J. VEČERKOVÁ, E., PEKÁREK, M. Meritum Obchodní korporace a nekalá soutěž. Praha: Wolters Kluwer, 2015. s. 207 6 ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací. Wolters Kluwer, 2015, s. 197 4

9

kontrolních a vrcholných orgánů ovlivňováno osobou či osobami stojícími v čele podnikatelského seskupení. To můžeme vidět především u kapitálových obchodních společností.7 Podnikatelské seskupení může mít kladný význam pro fungování obchodních společností a může tak přinést výhody všem subjektům uvnitř seskupení. Na druhou stranu takovéto seskupení může v některých případech negativně narušovat právní samostatnost společností, či může dílčí společnosti přinést újmu místo vytouženého zisku, a je proto zapotřebí takové seskupení regulovat.

1.2 Vztah mezi jednotlivými formami podnikatelských seskupení V zákoně o obchodních korporací existuje více forem podnikatelských seskupení, které obsahují různou intenzitu uplatněného hospodářského působení. 8 Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích hovoří o tom, že zákonodárce vychází z dvoustupňového režimu, a to ovlivnění a koncernu.9 Ovládání je dle důvodové zprávy jen kvalifikovanější model ovlivnění. Toto konstatování je velice zvláštní, neboť se s přihlédnutím na terminologii v zákoně o obchodních korporacích spíše nabízí, že se jedná o režim třístupňový, s čím se shoduje většina odborníků.10 V ustanovení § 74 ZOK nenajdeme nadpis ovládání, jako je tomu u obou zbývajících forem podnikatelských seskupení. Argumentem, že by se mohlo jednat o dvoustupňový režim, by tak mohlo být to, že ustanovení o ovládání11 má převážně vysvětlující charakter, stejně jako je tomu v případě ustanovení o většinovém společníkovi12 a ustanovení o jednání ve shodě,13 která rovněž nejsou zvláštními formami podnikatelských seskupení. Ustanovení o ovládání se navíc vyskytuje přesně mezi dvěma uvedenými. Další odlišností je i to, že zatímco u ovlivnění a koncernu je úprava taková, že je dána definice a poté v závorce

7

ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací. Wolters Kluwer, 2015, s. 203204 8 HOUDEK, Z. Změny V Právu Podnikatelských Seskupení po Rekodifikaci. Dny práva 2013. Právnická fakulta, Masarykova univerzita s. 16. 9 Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. obsažena v HAVEL, B. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 286 s. 10 ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016; POKORNÁ, J. VEČERKOVÁ, E., PEKÁREK, M. Meritum Obchodní korporace a nekalá soutěž. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 207 11 § 74 a následující zákona č. 90/2012 Sb. 12 § 73 zákona č. 90/2012 Sb. 13 § 78 zákona č. 90/2012 Sb.

10

uvedeno, že se jedná o vlivnou, respektive řízenou osobu, v ustanovení o ovládání žádné označení v závorce nenajdeme. Přesto si myslím, že se jedná spíše o režim třístupňový, a tudíž ovládání ve smyslu ustanovení § 74 a násl. ZOK považuji za stejnou formu podnikatelského seskupení jako je ovlivnění a koncern. Podporuje to terminologie, která se v zákoně používá a která jasně rozlišuje osobu vlivnou v případě ovlivnění, osobu ovládající v případě ovládání a řídící osobu v případě koncernu. 14 Mezi ovlivněním a ovládání navíc shledávám značné rozdíly, které rozvedu v následující podkapitole.

1.2.1 Vztah ovlivnění a ovládání Dle § 74 odst. 1 ZOK je ovládající osobou ta, „která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv.“ Podnikatelská seskupení s touto vazbou se označují podle doktríny jako vertikální. 15 Seskupené obchodní korporace si sice zachovávají svoji právní osobnost, ale ztrácejí více či méně svobodu svého rozhodování. O tom, jaký je vztah mezi jednotlivými stupni podnikatelských seskupení, není konsensus ani v odborné literatuře. Jedna skupina16 se přiklání k takovému názoru, že u koncernu a ovládání se vždy bude jednat zároveň i o ovlivnění a že vlivná osoba naopak ovládající a řídící osobou být nemusí, a tudíž je ustanovení o ovlivnění samostatně použitelné. Opačným názorem disponují ti, kteří sice souhlasí s tím, že vlivná osoba nemusí být nutně osobou ovládající, ale zároveň uvádí, že přestože ovládající osoba ve většině případech bude zároveň i osobou vlivnou, mohou se vyskytnout i takové situace, kdy tomu tak nebude. 17 Také B. Havel dodává, že samotná existence ovládající osoby ještě neznamená, že tato osoba je i osobou, na kterou se budou vztahovat ustanovení o ovlivnění dle § 71 ZOK. 18Je to dáno tím, že zatímco u ovlivnění musí být vliv vykonáván a zároveň musí kvalifikovaným způsobem dojít ke změně chování ovlivněné osoby, u předpokladu ovládání stačí pouze možnost uplatňovat rozhodující vliv. Není podmínkou, aby byl vliv fakticky vykonáván.

14

Viz např. § 78 ZOK: „…za účelem ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení…“ ČERNÁ, S. O koncernu, koncernovém řízení a vyrovnání újmy. Obchodněprávní revue. 2014, č. 2, s. 33 16 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 168 17 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 18 HAVEL, B. Věřitel coby vlivná osoba (aneb vliv není totéž co být pod vlivem). In: XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2016, s. 524 15

11

Ztotožňuji se více s tímto názorem, neboť se obě formy podnikatelských seskupení vyznačují jinými znaky. Zatímco ovládání je formou dlouhodobějšího projevu vykonávání vlivu, ovlivnění značí reálné uplatnění tohoto vlivu. Vlivná osoba tak nejenom má možnost vliv fakticky uplatnit, ale že reálně tak činí. Pokud jednání ovládající osoby nepovede ke změně chování obchodní korporace, které by jí přivodilo újmu, bude se jednat pouze o osobu ovládající a nikoliv zároveň o osobu vlivnou. V rámci ovládání přitom může vzniknout několik situací, kdy bude ovládající osoba rovněž naplňovat znaky ovlivnění ve smyslu § 71 ZOK. Záleží pouze na ovládající osobě, jak svého vlivu využívá a zda vůbec. Pokud dojde k uplatňování vlivu, bude se jednat o ovládání, případně jednotné řízení. Ovládaná osoba přitom může svůj vliv prosazovat komplexně a každodenně, nebo se může jednat o výjimečné situace.

1.2.2 Vztah ovlivnění a koncernu Ovládající osoba může využít své postavení k tomu, aby jednotlivé obchodní korporace navíc i jednotně řídila. Tím ovládání posouvá na vyšší úroveň a vytváří koncern jako vrcholnou formu podnikatelského seskupení vertikálního typu. I pro koncern platí, že přestože obchodní korporace mají v rámci koncernu svoji majetkoprávní samostatnost, tvoří jeden ekonomický celek. 19 Zákonná úprava koncernu se nachází v § 79 odst. 1 ZOK, dle kterého: „Jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení (dále jen „řízená osoba“) jinou osobou nebo osobami (dále jen „řídící osoba“) tvoří s řídící osobou koncern.“ Jednotným řízením je dle druhého odstavce „vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu.“ Jak v případě ovládání, tak v případě jednotného řízení, nemusí být zároveň naplněny i znaky ovlivnění. Je to dáno tím, že věřitel může tento vliv mít, nicméně ho nemusí vůbec uplatňovat. Podle staré úpravy bylo možné uzavírat ovládací a koncernové smlouvy. U těchto smluv před nabytím účinnosti zákona o obchodních korporacích zaniká jejich účinnost posledním dnem účetního období závazného pro řídící osobu, které následuje bezprostředně po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud účinnost těchto smluv

19

ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ, I., PELIKÁNOVÁ, I. Právo obchodních korporací, Wolters Kluwer, 2015, s.203204

12

nezanikla dříve jinak. Nové úpravě se mohly podřídit i korporace dobrovolně ve smyslu § 757 ZOK. Znamená to tedy, že v době psaní této diplomové práce již žádné ovládací a koncernové smlouvy nebudou upraveny dle předchozí úpravy.

1.2.2.1 Rozenblumův koncept K zjištění, jakou právní úpravou se zákonodárce inspiroval, je možné nahlédnout do důvodové zprávy k zákonu o obchodních korporacích. V té se vysloveně říká: „Oproti dosavadní právní úpravě se sleduje francouzské pojetí, tedy se akcentuje tzv. Rozenblumův koncept.“20 Ten je obsažen v judikatuře francouzského kasačního soudu v trestní kauze Rozenblum z 4. února 1985. Kasační soud v tomto případě dovodil, že zájmy koncernového seskupení mají přednost před zájmy dceřiné společnosti za splnění přesně určených předpokladů. Rozdíl v porovnání např. s německým pojetím podnikatelských seskupení je v tom, že prosazení zájmů skupiny nemusí být ze strany mateřské společnosti bezprostředně a v každém případě dceřiné společnosti kompenzováno. Dle německé úpravy naopak musí být zájem podnikatelského seskupení prosazován jen v hranicích, ve kterých se nachází také vlastní zájem koncernové společnosti. Výjimkou je pouze faktický koncern u společnosti s ručením omezeným, kde může být zájem koncernu nadřazen vlastnímu zájmu dceřiné společnosti, jestliže s tím všichni společníci souhlasí a současně není narušen základní kapitál. Další výjimkou je faktický koncern akciových společností, pokud takto vyvolaná újma je v rámci účetního období efektivně vyrovnána. 21 V Německu je přednost zájmů koncernu umožněna na základě uzavření ovládací či obdobné smlouvy. To francouzské pojetí takovéto smlouvy nevyžaduje. Ve Francii je uplatňována jednotná koncernová politika, založená na vyváženosti jednotlivých opatření a preventivní regulaci. Dle Rozenblumova konceptu tak musí být splněny určité předpoklady, které opravňují činit opatření k tíži koncernové společnosti, aniž by došlo k porušení práva. Mezi těmito předpoklady je to, aby celá skupina byla strukturálně a nenahodile soudržná, podřízená koherentní politice celého seskupení, musí mít společný hospodářský zájem, dále výhody a nevýhody pro jednotlivé koncernové společnosti musí být přiměřeně vyrovnány uvnitř skupiny, respektive ve vztahu ke každé jednotlivé společnosti.

20

Posledním

Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. obsažena v HAVEL, B. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 286 s. 21 DOLEŽIL, T. Koncerny v komunitárním právu. Analýza a náměty pro rekodifikaci. Praha: Auditorium, 2008, s. 146

13

předpokladem je to, že prosazení zájmu koncernu nesmí přivést koncernovou společnost do úpadku.22

22

DOLEŽIL, T. Koncerny v komunitárním právu. Analýza a náměty pro rekodifikaci. Praha: Auditorium, 2008, s. 146.

14

2 Znaky ovlivnění Pro představu, kdo všechno může být vlivnou osobou, musíme vycházet z dikce zákona. Definice ovlivnění je obsažena v ustanovení § 71 odst. 1 ZOK, který říká: „Každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci (dále jen „vlivná osoba“) rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace (dále jen „ovlivněná osoba“) k její újmě, tuto újmu nahradí, ledaže prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.“23 Ovlivnění nemusí být právním jednáním ve smyslu občanského zákoníku, stačí jakékoliv chování, které naplní znaky obsažené v § 71 ZOK.24 Institut ovlivnění v zákoně o obchodních korporacích nepřímo navazuje na ustanovení obsažené v § 66c zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „ObchZ“ nebo „obchodní zákoník“). Toto ustanovení pojednává o faktickém koncernu a doslovně se v něm říká: „Každý, kdo pomocí svého vlivu ve společnosti úmyslně přiměje osobu, která je statutárním orgánem nebo jeho členem, členem dozorčího orgánu, prokuristou nebo jiným zmocněncem společnosti, jednat ke škodě společnosti nebo společníků, ručí za splnění povinnosti k náhradě škody, jež vznikla v souvislosti s takovým jednáním.“ Jak je z tohoto ustanovení patrné, rozdíl činí především to, že v § 66c ObchZ je požadován úmysl, zatímco u ovlivnění tomu tak není a jeho aplikace je tudíž mnohem širší. V případě faktického koncernu se vždy muselo jednat o vliv ve společnosti, nikoli o vliv na společnosti nezávislý, který působil na osoby, jež jednaly ke škodě společnosti. 25 Na rozdíl od ovlivnění se rovněž jednalo pouze o interní mechanismus, který sice chránil společnost a společníky, nikoliv však věřitele. V § 66 odst. 6 ObchZ se můžeme dočíst, že se ustanovení obchodního zákoníku a „zvláštních právních předpisů o odpovědnosti a ručení orgánů a členů orgánů společnosti vztahují také na osoby, které na základě dohody, podílu na společnosti či jiné skutečnosti ovlivňují podstatným způsobem chování společnosti, přestože nejsou orgány ani členy orgánů společnosti bez zřetele k tomu, jaký vztah ke společnosti mají.“ 23

§ 71 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 193. 25 ŠTENGOVÁ, I. § 66c [Uplatňování vlivu ke škodě společnosti]. In: ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 24

15

Také občanský zákoník obsahuje pravidla, která upravují chování vlivné osoby. Nutno podotknout, že nikoliv ve smyslu § 71 ZOK. Ten v § 22 odst. 2 OZ26 rovněž chrání věřitele a rozšiřuje tím např. dopady odporovatelnosti, což je institut zakotvený již v římském právu, kde měl podobu speciální žaloby na ochranu věřitele před jednáním dlužníka směřujícím ke zmizení svého majetku k újmě věřitele. 27 Nemyslím si ovšem, že může nastat situace, kdy by tato ustanovení byla v kolizi. Je to dáno tím, že účelem regulace u ovlivnění dle zákona o obchodních korporacích je chránit právní samostatnost obchodní korporace, popřípadě reparovat újmu společnosti, společníkům či jejím věřitelům. Úprava obsažená v občanském zákoníku se tak spíše bude vztahovat na odlišné případy, jako je relativní neúčinnost právních jednání, která dlužník učinil ve prospěch osob jemu blízkých, na situaci poskytnutí nadačního příspěvku nadací osobě blízké, § 55 odst. 1 ZOK, § 61 odst. 3 ZOK atd.28 Rozdíl je také v tom, že u vlivu uvedeném v § 22 odst. 2 OZ postačí pouhá existence podstatného vlivu a nemusí se tak zkoumat vznik újmy a změnu chování korporace, která ji způsobila. 29 Nemyslím si proto, že by bylo zapotřebí, aby se aplikovalo kolizní pravidlo Lex specialis derogat generali, neboť se obě ustanovení vztahují na odlišné situace.

2.1 Vykonávání vlivu Ovlivnění se skládá z několik znaků. Prvním takovým znakem je faktické vykonávání vlivu v obchodní korporaci. V případě aktivního jednání vlivné osoby se může jednat např. o přijetí určitého vnitřního opatření, uzavření smlouvy s obchodním partnerem atd.

30

Dalším

způsobem vykonávání vlivu je zdržení se takového chování, které by jiná osoba v obdobném postavení učinila, musí se ale jednat o vědomou nečinnost.31 Lze si představit, že v praxi přesto bude převládat aktivní působení na ovlivněnou osobu.

26

(2) Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti. 27 LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 173. 28 Tamtéž 29 HAVEL, B. Věřitel coby vlivná osoba (aneb vliv není totéž co být pod vlivem). In: XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2016, s. 522. 30 ČERNÁ, S. Ovlivnění jako klíčový pojem českého koncernového práva. Rekodifikace a praxe. 2014, s. 15. 31 ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 193.

16

Ovlivnění se vztahuje i na jednorázovou záležitost,32 což vyplývá i z jazykového výkladu, jelikož je slovo „ovlivnění“ odvozeno od dokonavého vidu slovesa „ovlivnit“, který se používá u slov, která jsou určitým způsobem časově ohraničena, na rozdíl od nedokonavého vidu „ovlivňovat“, které se více hodí pro dlouhotrvající jevy. Jelikož se v praxi bude vyskytovat spíše déletrvající vykonávání vlivu, musí se zvlášť posuzovat, zda každý důsledek nenaplňuje znaky ovlivnění ve smyslu ustanovení § 71 ZOK. 33 Ovlivnění může být i vícečetné, skládající se z více spolu navzájem souvisejících jednání, přičemž podstatu ovlivnění může naplnit i jen jedno takové jednání, nebo naopak součet více takto souvisejících jednání, až na základě kterých bude dosaženo natolik intenzivní podstaty, že se bude jednat o ovlivnění. V případě posuzování újmy a následného ručení se přitom bude přihlížet ke každému důsledku ovlivnění zvlášť. Vykonávání vlivu může mít jak ústní formu, spočívající v dávání pokynu statutárnímu orgánu, ale i např. formu písemnou. Dle povahy ovlivnění ovšem vyplývá, že ovlivňovací smlouva jako taková možná nebude. 34

2.1.1 Jednání ve shodě Zdržení se určitého chování může být považováno za jednání ve shodě dle § 78 odst. 1 ZOK, kde je definováno jako „jednání dvou nebo více osob nakládajících hlasovacími právy za účelem ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení obchodní korporace. Osoby jednající ve shodě plní své povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně.“ 35 V druhém odstavci je v demonstrativním výčtu uvedena vyvratitelná domněnka, že vlivné a ovlivněné osoby jsou osobami jednajícími ve shodě. Jak takové jednání ve shodě funguje v praxi, je možné najít v Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, čj. 29 Cdo 3577/2012. V tomto judikátu jsou uvedeny podmínky existence jednání ve shodě, které je možné aplikovat i u nové úpravy, přestože na rozdíl od té minulé bylo vypuštěno slovní spojení vzájemné srozumění, obsažené v § 66b ObchZ. Soud uvedl, že tyto osoby musí „jednat ve vzájemném (vědomém) srozumění, které musí směřovat k nabytí, postoupení, výkonu či jiné dispozici s hlasovacími právy v určité osobě a k tomuto cíli 32

Viz např. KOROTVIČKA, T. Změny v koncernovém právu po rekodifikaci. Právní rádce č. 4/2013, rubrika Právo a obchod, str. 30 - 31 33 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 34 Tamtéž 35 § 71 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb.

17

musí být směřováno proto, aby osoby takto jednající ovlivnily chování této osoby.“36 Jednání ve shodě přitom nemusí být vyjádřeno písemně ani ústně, stačí pouhý faktický soulad v chování těchto osob. Soud na druhou stranu nepovažuje za jednání ve shodě jednorázové uplatnění vlivu. To zajisté u ovlivnění bude nastávat. Ne vždy se budou usnesení o jednání ve shodě na vlivnou osobu používat, např. pokud bude vliv uplatněn pouze při shodném hlasováním na jedné valné hromadě. V takovém případě se tudíž sice bude jednat o ovlivnění, ale ne o jednání ve shodě, u kterého se vyžaduje relativní dlouhodobost a soustavnost. Co naopak z tohoto judikátu pro vlivnou osobu vyplývá, je to, že ovlivnění může nastat nejenom v případech, kdy vlivná osoba při výkonu svého aktivního hlasovacího práva na valné hromadě ovlivní chování obchodní korporace, nýbrž i v případě, že se hlasování zdrží.

2.2 Změna chování obchodní korporace Druhým znakem ovlivnění je změna chování obchodní korporace. K naplnění ovlivnění ve smyslu § 71 odst. 1 se vyžaduje, aby vlivná osoba zapříčinila změnu chování rozhodujícím významným způsobem. Nastává ale problém určit, co přesně si pod slovy rozhodující a významný představit. Úmyslem přidání těchto slov do zákona zřejmě bylo, aby úprava nebyla moc přísná nebo aby se ovlivnění nevztahovalo na takové situace, které by se staly, i kdyby vlivná osoba vliv fakticky nevykonávala. T. Doležil tvrdí, že slovo významný relativizuje pojem slova rozhodující.37 S. Černá k tomu uvádí, že slovo rozhodující určuje výlučnost či konečné prvenství takového způsobu a slovo významný určuje jeho kvalitu.

38

Pod slovem

rozhodující si tedy můžeme vybavit takový zásah, který je schopen prosadit nad všemi ostatními vlivy v obchodní korporaci. Takový vliv je výsostný a v případě působení dalších vlivů má přednost před všemi ostatními, a to ať už by s nimi byl v rozporu či v souladu. Slovo významný znamená něco, co není zanedbatelné, intenzivní a důležité pro vznik újmy. Významný vliv by byl takový, který není bagatelní, tedy který je schopný změnit jednání ovlivněné osoby sám o sobě. Vlivnou osobou tak nebude minoritní společník, který se přikloní na stranu jednoho z většinových společníků v případě, že oba dva tito většinoví 36

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, čj. 29 Cdo 3577/2012 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z., DOLEŽIL, T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 38 ČERNÁ, S. Ovlivnění jako klíčový pojem českého koncernového práva. Rekodifikace a praxe. 2014, c. 1 s. 15. 37

18

společníci budou mít stejnou rovnost hlasů. V takovém případě by sice hlas drobného společníka byl tím rozhodujícím vlivem, nicméně se o něm nedá říci, že by byl významný, neboť by bez souběžné pomoci jednoho z majoritních společníků neměl žádaný smysl. 39 Výsledkem přijetí tohoto ustanovení zákona, je dle mého názoru pouze větší nepřehlednost. Myslím si, že v případě sporu o nahrazení újmy vlivnou osobou bude těžké posoudit, zda osoba sice měla rozhodující, ale ne významný vliv nebo naopak, že osoba sice měla významný, ale ne rozhodující a proto se nejedná o vlivnou osobu. R. Pelikán např. uvádí, že slovo významný žádný zvláštní význam nemá. 40 Hromadění adjektiv je v tomto případě dáno legislativními změnami, které zákon o obchodních korporacích doprovázel. V původním návrhu bylo uvedeno pouze spojení významný vliv. To se nakonec zákonodárcům zdálo příliš široké. Místo toho, aby větu změnili, do věty pouze doplnili slovo rozhodující, aniž by se přitom zabývali tím, jak toto slovo navazuje s ostatními. Pokud se tak opravdu jedná o chybu zákonodárce, není vhodné gramatický výklad použít. Mohlo by se totiž dojít k zavádějícímu výsledku. Myslím si, že výkladu slov rozhodující a významný se věnuje větší pozornost, než je ve skutečnosti potřeba. V tomto případě souhlasím s R. Pelikánem a nehledal bych v těchto slovech větší význam, než ve skutečnosti mají. Mnohem větší význam přikládám příčinné souvislosti mezi vykonáním vlivu a změnou chování společnosti, která vede ke vzniku újmy. Neprokáže-li se příčinná souvislost mezi vlivem a následkem, za okolností kdy korporace sice ovlivněna byla, ale újma vznikla z jiných příčin, neaplikuje se § 71 ZOK. To logicky platí i pro ty případy, kdy sice újma byla způsobena, ale nedošlo k faktickému vykonání vlivu. 41

2.3 Vzniknutí újmy Třetím znakem ovlivnění je vzniknutí újmy. Zákon tak kvůli vzniku újmy považuje ovlivnění za invazivní zásah do standardní struktury obchodní korporace a ustanovení o ovlivnění tak dostává deliktní charakter ve smyslu ustanovení § 2894 OZ.42 Újmou se v případě ovlivnění

39

ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 192-193 40 PELIKÁN, R. Nová úprava koncernů v českém zákonu o obchodních korporacích [online]. [cit. 2015-20-02]. Česko-Slovenské právnické dny. Obczan – komunitní portál o rekodifikaci. 41 HAVEL, B. § 71 [Ovlivnění]. In: ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 167-171 42 HAVEL, B. § 71 [Ovlivnění]. In: ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 167-171

19

myslí jak újma majetková, tak i nemajetková.43 Občanský zákoník v případě majetkové újmy nově klade důraz na reparaci, tedy uvedení věci do předešlého stavu. Nebude-li to možné, požádá-li o to poškozený, nebo pokud se to dohodne, je možná i úhrada škody v penězích.44 Pod materiální škodu může spadat relativně dost velká škála věcí, jako je např. snížení příjmu či zisku, nutnost vynaložit vyšší náklady nebo takové náklady, které by bez ovlivnění vůbec nevznikly atd. Pod nemajetkovou újmou si můžeme představit poškození dobrého jména či pověsti. U nemajetkové újmy se žádá satisfakce, tedy to, aby se újma odčinila přiměřeným zadostiučiněním, které se poskytne v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 45 Vyčíslení nemateriální škody ovšem bývá v praxi poněkud problematické. 46 Povinnost hradit zadostiučinění má specifickou funkci v právním řádu. Nejvyšší soud přiznal přiměřenému zadostiučinění kromě preventivního a reparativního účelu, účel represivní. 47 „Přiměřené zadostiučinění plní dvojí funkci – sankční (sankce postihuje toho, kdo závadně jednal a odrazuje jej od opakování závadného jednání) i preventivní (přiznáním zadostiučinění je dáno najevo, že nekalá soutěž se „nevyplácí“ a dobré mravy soutěže je třeba respektovat).“ Nutno dodat, že právo na úhradu újmy dle § 71 odst. 1 ZOK doplňuje právo na odkup ve smyslu § 89 ZOK, který říká: „V případě, že ovládající osoba využívá svého vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu.“48 Rovněž právo na náhradu škody nebo jiné újmy způsobené vlivnou osobou podléhá promlčení, které v tomto případě činí deset let. Pokud ovšem újma nebo škoda byla 43

POKORNÁ, J. VEČERKOVÁ, E., PEKÁREK, M. Meritum Obchodní korporace a nekalá soutěž. Praha: Wolters Kluwer, 2015. 208 s. 44 § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. 45 § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. 46 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 47 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011. 48 § 89 zákona č. 90/2012 Sb.

20

způsobena úmyslně, „promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.“49

49

§ 636 zákona č. 89/2012 Sb.

21

3 Regulace postavení vlivné osoby dle nové úpravy 3.1 Vlivná osoba Samotný zákon říká, že vlivnou osobou může být každý, tedy jak osoba fyzická, tak osoba právnická a to nejen korporace, ale také stát nebo veřejnoprávní korporace. Rovněž se může jednat jak o osobu českou, tak zahraniční. Přitom není důležité, v jakém vztahu je k ovlivněné osobě, důležité tak je pouze to, zda naplňuje znaky ovlivnění. 50 Nezáleží na tom, jaký má ke korporaci vztah nebo kterými nástroji disponuje a ovlivňuje jimi její chování. 51 Co se týče určení toho, kdo je to ovlivněná osoba, je situace podstatně jednodušší, jelikož jí může být pouze obchodní korporace. Ne každý, kdo bude schopen jakýmkoliv způsobem ovlivnit obchodní korporaci, je vlivnou osobou. Přestože může být vlivnou osobou kdokoliv, neznamená to automaticky, že každá osoba s vlivem musí být zároveň vlivnou osobou ve smyslu ustanovení § 71 ZOK. Je to dáno fakticitou ovlivnění a nikoliv pouze jeho možností uplatnění, a zároveň je potřeba, aby došlo k újmě obchodní korporace. Dle B. Havla se o vlivnou osobu nebude jednat, pokud vliv použije na korporaci a nikoliv vlivem v korporaci52 (nebo vlivem na člena této korporace, jehož následné jednání zasáhne dovnitř korporace). To znamená schopnost ovlivnit chování korporace uvnitř jí samé, takovým způsobem, že by bez tohoto zásahu nejspíše vůbec nejednala, anebo by jednala jinak. R. Pelikán říká, že se o podnikatelská seskupení, a tudíž i ovlivnění, nejedná v případě, že se změní pouze vnitřní poměry korporace.53 S takovým tvrzením nesouhlasím, neboť by se pod změnu vnitřních poměrů dala podřadit např. i změna business plánu, která také ovlivňuje chování obchodní korporace, přestože to nemusí být z venku viditelné. Ovlivnění se vztahuje jak na případy, kdy k ovlivnění dochází zákonem předvídanými prostředky (např. u vlivu uplatňovaný společníkem vykonávajícího své hlasovací právo na valné hromadě či rovnou formou platného usnesení valné hromady) tak i případy, kdy je 50

ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 168 51 HAVEL, B. Věřitel coby vlivná osoba (aneb vliv není totéž co být pod vlivem). In: XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2016, s. 522 52 Tamtéž, s. 523 53 PELIKÁN, R. Právní subjektivita. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 134

22

ovlivnění uplatňováno mimoprávně. Může se tak jednat o ústní pokyny, které fakticky ovlivněnou osobu ovlivňují, přesto se budou odehrávat pouze za zavřenými dveřmi. 54 V praxi přitom bude velice těžké prokázat, že k takovému ovlivnění došlo, v čem vidím veliký problém. V některých případech to možná bude dokonce nemožné, důkazní břemeno totiž nenese vlivná osoba. V případě společníků a věřitelů bude na nich, aby tuto skutečnost prokázali, k čemuž v praxi nebudou mít dostatek informací. 55 Mezi příklady, kdy může dojít k ovlivnění, si lze rovněž představit nicotné usnesení valné hromady. V takových případech s usnesením nejsou spojeny žádné právní účinky, přesto za okolnosti, že se členové statutárního orgánu takovému projevu vůle vlivné osoby podvolí, může být toto usnesení považováno za nástroj ovlivnění. 56 Dále mezi uplatňování ovlivnění patří i protiprávní formy jako je např. vydírání nebo vyhrožování, která kromě možných trestněprávních účinků fakticky splňují zákonnou definici obsaženou v § 71 ZOK. Ztotožňuji se s názorem, že vlivná osoba nemusí pocházet zevnitř společnosti, nýbrž se může jednat i o vnější element, tedy o osobu stojící mimo společnost. Nic nevylučuje to, aby v takovém případě vlivnou osobou byl rodinný příslušník nebo jiná blízká osoba. 57 S tímto tvrzením I. Štenglová souhlasila i za účinnosti staré úpravy58 a nic nesvědčí tomu, že by se mělo podle nové úpravy postupovat jinak. Jelikož se ustanovení o ovlivnění může vztahovat i na osoby stojící mimo obchodní korporaci, nastává otázka, zda jí může být i věřitel, který s obchodní korporací uzavře např. smlouvu o úvěru. Dle T. Doležila takové situace musíme odlišovat.59 Myslí si, že práva a povinnosti z takových smluv samy o sobě nezakládají ovlivnění, jelikož ty vznikly na základě svobodně projevené vůle obchodní korporace smlouvu uzavřít, nebo naopak neuzavřít. Chybí zde tak jeden ze základních znaků, a to vykonání vlivu na samotné formování chování obchodní korporace v okamžiku uzavření smlouvy. K tomu, aby se jednalo skutečně o ovlivnění, by tak bylo potřeba, aby vztah mezi věřitelem a obchodní korporací přesahoval obyčejný rámec

54

ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 194 55 ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací. Wolters Kluwer, 2015, s. 197 56 ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 194 57 Tamtéž, s. 196. 58 ŠTENGOVÁ, I. § 66c a násl. In: ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. 59 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014.

23

těchto vztahů a dosahoval vyšší intenzity, než je obvyklé. Za takový případ si dokážu představit, situaci, kdyby významný věřitel obchodní korporace této obchodní korporaci vyhrožoval, že pokud neučiní některá opatření, vypoví s obchodní korporací rámcovou smlouvu. Pod těmito opatřeními by přitom byly tak významné skutečnosti jako např. přeměna obchodní korporace atd. Věřitel by se také mohl stát vlivnou osobou, pokud by si smluvně ujednal, že může zasahovat do složení orgánů dlužníka. V tomto případě totiž věřitel přebírá roli, která by jinak spadala na společníky, respektive nejvyšší orgán obchodní korporace. Pokud se tedy nebude jednat o jakousi poradenskou činnost ze strany věřitele, ale výkon reálně vykonatelného vlivu, mohl by věřitel spadat do ustanovení § 71 ZOK. Dokážu si také představit, že by nátlak většinového věřitele na obchodní korporaci, za úmyslem stát se výhradním věřitelem obchodní korporace, (tedy, aby obchodní korporace rozvázala smluvní vztahy s ostatními věřiteli s ne tak silným postavením), rovněž natolik ovlivnil obchodní korporaci, že by se v případě vzniklé újmy takový věřitel stal osobou vlivnou. Za takový případ, kdy se věřitel může stát vlivnou osobou lze považovat např. vztah, který se řešil v insolvenčním řízení vedeného Krajským soudem v Brně ze dne 5. 3. 2010, pod čj. KSBR 39 INS 398-2010-B-156 mezi Oděvním podnikem Prostějov a jeho dominantním věřitelem. 60 V praxi tudíž bude potřeba, aby se posuzovalo případ od případu, zda byly naplněny znaky ovlivnění a zda je obchodní korporace skutečně věřitelem ovlivněna. Dalším případem může být situace, kdy významný věřitel uzavře s korporací smlouvu o úvěru či o zápůjčce, ve které bude obsažena podmínka, že každému závažnějšímu opatření obchodního či strategického charakteru musí předcházet písemný souhlas věřitele, jinak by na ovlivněnou osobu připadla sankce. Může tak nastat situace, kdy ovlivněná osoba bude při své obchodní činnosti požadovat souhlas, přesto se významný věřitel žádným způsobem nevyjádří, zůstane pasivní, a tudíž nedá ani požadovaný souhlas. Ovlivněné osobě, tak z důvodu úmyslu vyhnout se sankci nezůstane jiná možnost, než že svůj obchodní záměr neuskutečnit. Pokud jí v takovém případě vznikne újma, je v tomto případě možno toto jednání věřitele považovat jako ovlivnění způsobené nekonáním. 61 V praxi se bude stávat, že i když smlouvy naplňují znak významného a rozhodujícího vlivu na chování obchodní korporace, o ovlivnění se jednat nebude, a to ani v případě, kdy

60

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2010, čj. KSBR 39 INS 398-2010-B-156. ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 193. 61

24

věřitel bude trvat na svém a vynucovat, aby obchodní korporace jednala v souladu se smlouvou. Ustanovení o ovlivnění se nebudou vztahovat také pro případy, kdy se chování obchodní korporace bude řídit zákonem. Kdyby se o ovlivnění skutečně jednalo, mělo by to neblahý důsledek na smluvní závazky jako takové. Mohlo by tak např. dojít k tomu, že by věřitelé z úvěrových smluv nemohli činit opatření potřebná k zajištění návratnosti úvěru, jelikož by jim v tom bylo znemožněno právní úpravou podnikatelských seskupení. Ad absurdum by ani nebylo možné uzavřít běžnou smlouvu, aniž by věřitel nenesl riziko získat postavení vlivné osoby, jelikož většina smluv nějakým způsobem ovlivňuje obchodní korporaci. Systematickým výkladem můžeme dojít k závěru, že zatímco se úprava ovlivnění nachází v zákoně o obchodních korporacích, závazky upravuje občanský zákoník. V případě, že by se ovlivnění mělo užívat i na běžné smlouvy, byla by o tom zmínka rovněž v občanském zákoníku.62 Přestože se tedy zdá, že jednání věřitele lze podřadit pod jednání vlivné osoby, vždy se bude muset přihlédnout ke konkrétní situaci a posoudit, jaký reálný vliv v obchodní korporaci konkrétní věřitel vykonává. Nebude mít přitom význam, zda se bude jednat o věřitele dobrovolného či nedobrovolného.63 Může se tak jednat kromě smluvního věřitele o věřitele s pohledávkou na náhradu škody způsobenou porušením zákona, společníka s titulem proti společnosti, schůzi vlastníků dluhopisů atd. Vlivnou osobou naopak nemůžou být takové orgány, jejichž postupy upravuje přímo zákon. Věřitelský výbor tak např. nebude vlivnou osobou při uplatňování práva jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka v průběhu reorganizace v rámci insolvenčního řízení, neboť má insolvenční právo jiné mechanismy a tvoří tak lex specialis. Lze předpokládat, že běžný věřitel, který uzavřel s dlužníkem smlouvu a poskytl dlužníkovi peněžité plnění, si své pohledávky zajistí nebo jinak zabezpečí pro případ, že by mu dlužník následně nezaplatil. Jedná se o obvyklou obezřetnost a věřitel si tak pouze posiluje svou pozici, případně má zájem na tom, aby své pohledávky dosáhl včas a ne až v případném exekučním či insolvenčním řízením, kde by se mohl dočkat mnohem menší částky. Měl by tudíž dohlížet na to, aby byla smlouva řádně a včas plněna. Při takovéto pouhé obezřetnosti by se na něj ustanovení o ovlivnění vztahovat neměla. Pokud si věřitel vyjednává

62

DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 63 HAVEL, B. Věřitel coby vlivná osoba (aneb vliv není totéž co být pod vlivem). In: XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Leges, 2016, s.523-524.

25

silnější postavení, nedělá to převážně z toho důvodu, aby si posílil vliv v obchodní korporaci, ale proto, aby sjednal lepší pozici v rámci sjednaného závazku, v případě, že by jej dlužník neplnil. Smluvní závazky upravuje občanský zákoník a primárním účelem ustanovení o podnikatelských seskupeních není ochrana věřitelů jako taková, nýbrž ochrana společníků při narušování právní samostatnosti obchodní korporace, což se v širším smyslu týká i věřitelů. 64 Může se stát, že věřitel si sjedná tak dobré smluvní postavení, že svými nástroji může zasahovat do vnitřní činnosti obchodní korporace (souhlasy s převodem významné složky závodu či jiného majetku dlužníka, s jeho přeměnami, změnami členů orgánů, schvalování auditora atd.) Toto vynucení souhlasu nemá za účel prolomit samostatnost právnické osoby. Snaží se spíše zabránit, aby dlužník nezneužil své podnikatelské činnosti a nezpronevěřil svůj majetek, čímž by narušil samotný předmět podnikání, a tudíž se o ovlivnění jednat nebude. Musí se opět zkoumat to, jak je tento vliv rozhodný, tedy, zda se nejedná pouze o jakási doporučení.65 Dle zákona o obchodních korporacích není nikdo oprávněn dávat závazné pokyny orgánům kapitálové společnosti, pokud se nejedná o pokyny orgánu řídící osoby v rámci koncernu, a to pouze v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří řídící osoba koncern. Pokud se tedy věřitel stane vlivnou osobou, měla by obchodní korporace v rámci péče řádného hospodáře takový pokyn odmítnout. V tomto případě by tak nešlo ani o porušení smlouvy, neboť je tato povinnost uvedena v zákoně, nicméně mohou nastat i takové případy, kdy se o porušení smlouvy jednat bude. 66

3.1.1 Negativní vymezení vlivné osoby Jediným výslovným zákonným omezením okruhu vlivných osob zůstává negativní vymezení obsažené v § 71 odst. 5 ZOK, které stanovuje, že se § 71 odst. 1 ZOK„nepoužije na jednání členů orgánů ovlivněné osoby a jejího prokuristu.“ Důvodem, že se ustanovení o ovlivnění nepoužijí na jednání členů orgánů ovlivněné osoby a jejího prokuristu, je především to, že zákon o obchodních korporacích voleným členům orgánu věnuje speciální pozornost v § 51 a násl. ZOK týkající se péče řádného hospodáře a následcích jejího porušení. Prokura je poté obsažena v § 450 OZ. Tato výjimka je pochopitelná a zabraňuje tak duplicitě. Problémem je 64

HAVEL, B. Věřitel coby vlivná osoba (aneb vliv není totéž co být pod vlivem). In: XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Leges, 2016, s. 523-524 65 Tamtéž 66 Tamtéž

26

spíše formulace této výjimky, neboť pokud bychom se měli řídit doslovným zněním zákona, byla by tato výjimka dána velice široce. Členem orgánu je dle § 44 ZOK rovněž společník jakožto člen orgánu nejvyššího a toto ustanovení by na něj mělo směřovat především. U ovládání a koncernu se přitom společníci nevylučují z aplikace, naopak je dána nevyvratitelná domněnka, že většinový společník je vždy osobou ovládající, ledaže ve vztahu k většinovému společníkovi § 75 ZOK stanoví jinak. 67 Kdyby se ustanovení § 71 odst. 5 ZOK nemělo vztahovat na společníka, podstatně by to snížilo možnosti její aplikace, a to pouze na vlivnou osobu, jejíž vliv nebude pocházet zevnitř společnosti. Vyloučení její aplikace na společníka by v takovém případě přestalo dávat smysl. To, že by se ustanovení o ovlivnění neměla vztahovat na společníka, podporuje i ustanovení § 70 ZOK, které výslovně vylučuje použití předpisů regulujících postavení členů orgánu na členy nejvyššího orgánu společnosti. Žádné takové ustanovení však v souvislosti s úpravou podnikatelských seskupení nenajdeme. Za pomoci argumentu per eliminationem tedy lze dojít k závěru, že § 71 odst. 5 ZOK se vztahuje i na členy valné hromady. 68 P. Čech ovšem uvádí, že vlivnou osobou je i libovolný společník nebo akcionář, nebude-li zbaven hlasovacího práva.69 Nicméně dodává, že obyčejný společník nedosáhne takové intenzity, aby rozhodujícím a významným způsobem změnil chování obchodní korporace. Úprava se tak bude převážně vztahovat pouze na takové společníky, kteří jsou zároveň osobami ovládajícími. S názorem, že by se měla výjimka vztahovat restriktivně pouze na členy volených orgánů, se tak shoduje většina odborníků.70 Jestliže smyslem výjimky je skutečnost, že se postavení členů volených orgánů a prokuristů upravuje již na jiných místech, jakým smyslem by na tomto místě bylo zařadit do výjimky členy nevolených orgánů, na něž se obdobná ustanovení jako u ovlivnění nepoužijí. Jestliže je stále více kladen důraz na ochranu věřitele, nevidím důvod, proč by zákonodárce umožnil společníkům taková postavení, za která by v žádných případech nebyli zodpovědní. 67

§ 74 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. HOUDEK Z. Změny V Právu Podnikatelských Seskupení po Rekodifikaci. Dny práva 2013 Právnická fakulta, Masarykova univerzita. s. 6. 69 ČECH, P. Nová rizika společníků a akcionářů po rekodifikaci LEGAL NEWS ŘÍJEN 2012 [online]. [cit. 201523-02]. 70 Pro srovnání viz ČECH P., ŠUK P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 195 či ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 175 68

27

Nabízí se také úvaha, zda si i zaměstnanci ovlivněné osoby nezaslouží tuto výjimku. Ti se rovněž můžou nacházet v situacích, kdy rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace, nejčastěji z vedoucích pozic, jako je generální ředitel. Jelikož jejich práva a povinnosti jsou upraveny v předpisech pracovního práva a nikoliv v předpisech práva obchodního, není zde důvod, proč by se na ně měla vztahovat i ustanovení týkající se ovlivnění. 71 Jelikož je jejich odpovědnost upravena již v pracovněprávních předpisech, je dán větší důvod, aby se výjimka vztahovala spíše na ně než na členy nevolených orgánů. Myslím si, že je třeba rozlišovat okolnosti, kdy zaměstnanec vykonává svůj vliv z titulu zaměstnance a kdy překračuje rámec svých svěřených pravomocí. Především u vrcholných zaměstnanců se dá předpokládat, že se vystavují nebezpečí, že špatným rozhodnutím způsobí obchodní korporaci újmu. Zároveň takováto jednaní činí z pozice, která byla schválena samotným vedením obchodní korporace. V takovém případě se proto o ovlivnění jednat nebude. Zaměstnanec by se ale mohl vlivnou osobou stát, pokud by obchodní korporaci způsobil újmu při jednání, učiněného nad rámcem svých oprávnění a zasahoval by do obchodního vedení, které náleží pouze statutárnímu orgánu.

3.1.2 Nepřímý vliv Dle § 74 odst. 4 ZOK vlivná osoba může ovlivnit ovlivněnou osobu i nepřímo prostřednictvím třetí osoby. Musí se ovšem jednat o takový případ, kdy se takové jednání jiné osoby dá přičítat vlivné osobě. Nejčastěji touto třetí osobou zřejmě bude dceřiná společnost vlivné osoby. Naopak pokud třetí osoba jedná bez iniciativy vlivné osoby, ale pouze z důvodu její náklonosti, nejedná se o nepřímé vykonání vlivu. Ostatně pokud korporace jednala takovým způsobem, aby se zamlouvala jiné korporaci, taky se o ovlivnění jednat nebude. V praxi mohou nastat situace, kdy jednatelé či akcionáři korporace nevykonávají svůj vliv přímo, nýbrž prostřednictvím osob blízkých. Osobu blízkou zákon stanovuje v § 22 odst. 1 OZ jako příbuzného v řadě přímé, sourozence a manžela nebo partnera podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (…) nebo v obecné rovině taková osoba, pokud by újmu, kterou druhá osoba utrpěla, důvodně pociťovala jako újmu vlastní. V druhém odstavci jsou tyto podmínky a omezení rozvedeny i na poměry právnických osob, když stanoví, že se použijí „pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího

71

ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 196

28

statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.“ Toto ustanovení se uplatňuje při ochraně majetkových práv třetích osob. Zákon o obchodních korporacích tato ustanovení implementuje do korporátního práva v § 78 odst. 2 písm. g) ZOK, když stanovuje vyvratitelnou domněnku, 72 že se má za to, že osobami jednajícími ve shodě jsou rovněž osoby blízké podle občanského zákoníku. Toto ustanovení je v souladu s předchozí judikaturou, kdy např. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 1. 8. 2002, sp. zn.: 21 Cdo 2192/2001 dovodil: „Právnická osoba se ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. považuje za osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní.“ Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 26. 11. 2013, sp. zn.: 29 Cdo 1212/2012, ale posléze doplnil, že: „Okolnost, že právnická osoba na straně jedné a fyzická osoba na straně druhé mají společnou osobu blízkou, z nich ještě nedělá osoby, jež jsou si navzájem blízké.“ (…) „Promítnuto do poměrů projednávané věci není skutečnost, že žalovaná byla osobou blízkou manželce jednatele žalobkyně, sama o sobě významná pro posouzení, zda byla (také) osobou blízkou jednateli žalobkyně. Nebylo-li zde v době uzavření kupních smluv přímého vztahu mezi jednatelem žalobkyně a žalovanou (např. nebyl-li jednatel žalobkyně osobou ovlivňující podstatným způsobem chování žalované ve smyslu § 66 odst. 6 obch. zák.), nešlo o osoby blízké bez ohledu na to, zda by případně jednatel žalobkyně důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla žalovaná, jako újmu vlastní.“ Z toho lze usuzovat, že pokud jsou zde tři osoby a dvě z nich jsou v postavení blízké osoby pouze k té třetí, neznamená to automaticky, že by se na všechny nahlíželo jako na osoby blízké či osoby, které by jednaly ve shodě. Tomu tak bude tehdy, pokud v době právního jednání nebo v době jiné právní skutečnosti nastane přímý vztah mezi prvními dvěma osobami a jedna z nich bude zároveň mít přímý vztah s osobou třetí, přičemž ta bude

72

ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 188 s.

29

naplňovat znaky ovlivnění. Vzhledem k okolnostem případu tak druhá nebo třetí osoba bude faktickým vedoucím. 73 Z výše uvedeného plyne závěr, že se ustanovení o ovlivnění uplatní i na osobu blízkou a pokud korporaci způsobí újmu, musí ji nahradit. Znamenaná to tedy, že by např. jednatel se špatným úmyslem mohl svést zanedbání svých povinností jako statutární orgán na svou manželku? I to je možné, nicméně si nemyslím, že to bude tak častý případ. To vzhledem k tomu, že by se muselo prokázat, že manželka rozhodujícím významným způsobem ovlivnila konkrétní chování společnosti, ve které je manžel jednatelem, přičemž by musel dokázat, že ovlivněné osobě byla způsobena újma tímto chováním manželky. Toto dokázat je velice obtížné i za předpokladu, že osoba blízká skutečně vlivnou osobou je, natožpak kdyby měla být manželka křivými tvrzeními manžela obviněna, že ona je tou vlivnou osobou. Nesmíme také zapomenout, že se na statutární orgán vztahuje ustanovení § 51 a násl. ZOK, a tudíž i kdyby byla jeho manželka vlivnou osobou, nezbavuje ho to odpovědnosti jako voleného člena orgánu a takové obvinění by tudíž bylo zbytečné.

73

LISSE L. Sistace hlasovacích práv podle § 426 ZOK ve vztahu k právnickým osobám blízkým a k jednání ve shodě. epravo.cz [online]. [cit. 2016-10-15].

30

4 Práva a povinnosti vlivných osob Účelem zákona o obchodních korporacích je chránit obchodní korporace v případech, kdy vlivná osoba způsobí korporaci škodu tím, že ovlivní chování obchodní korporace v její neprospěch. Takového jednání by se měla vlivná osoba zdržet, neboť by v takovém případě újmu musela sama nahradit.74

4.1 Možnost liberace Zákon stanovuje, že zde vznikají určité okolnosti, za kterých se může vlivná osoba zprostit povinnosti hradit újmu, neboli liberace, a to i přesto, že újma již vznikla. V takovém případě se o ovlivnění nejedná, a tudíž zde nebude ani ovlivněná nebo vlivná osoba. Jedná se o případy, kdy se prokáže, že vlivná osoba mohla při ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby. Jedná se tedy o obdobný standard jednání jako v případě pravidla hospodářského úsudku dle § 51 ZOK. Jak zákon o obchodních korporacích, tak občanský zákoník obsahují různé míry péče, které se liší svou intenzitou a kvalitativní mírou. Pravidlo hospodářského úsudku udává, že statutární orgán za splnění určitých podmínek nebude odpovídat za výsledek podnikatelského rozhodování, pokud neporuší péči řádného hospodáře, a neponese tak odpovědnost za případnou újmu.75 Dle P. Čecha76 se tato liberace shoduje se zákonným vyjádřením pravidla podnikatelského úsudku, resp. péčí řádného hospodáře pro členy volených orgánů. Vlivná osoba podle tohoto názoru podléhá týmž pravidlům jako volený člen statutárního orgánu. Ne každou způsobenou újmu tedy bude muset vlivná osoba nahradit, neboť se může stát, že její podnikatelský úsudek byl chybný. Vlivná osoba si musí především zaopatřit takové informace, aby mohla rozumně posoudit, jaký je obhajitelný zájem ovlivněné osoby a za jakých

nejvhodnějších

podmínek.

Otázkou

především

zůstává,

co

si

vybavit

pod informovaným jednáním, a zda by se tím mohlo myslet např. to, že si vlivná osoba najala 74

DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 75 MANCELOVÁ, S. Loajalita a péče řádného hospodáře v akciové společnosti. Vydání první. Praha: C.H. Beck, 2015. Beckova edice právní instituty. 76 ČECH P., ŠUK P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s.196-199

31

odborníka v dané věci, uvážila z více možných variant, které z případného ovlivnění mohly pro ovlivněnou obchodní korporaci plynout, nebo zda vlivné osobě vznikla povinnost opatřit si všechny možné dostupné informace. Nejlepším způsobem jak prokázat, že vlivná osoba v dobré víře rozumně předpokládala, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby, je dokumentovat výkon svého faktického vlivu. Za pomoci této dokumentace tak vlivné osoby budou moci obhájit, že jednaly v souladu se zákonem. 77 Osobně s názorem, že vlivná osoba ve smyslu ustanovení § 71 ZOK bude podléhat týmž pravidlům jako volený člen statutárního orgánu, souhlasím. Dovozuji to zejména z toho, že se u obou ustanovení identicky říká, že daná osoba není odpovědná, pokud lze „[…] v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.“ V ustanovení § 51 ZOK je pouze navíc, že to neplatí, „pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.“. I po vlivné osobě je vyžadován stejný standard loajality jako má společník v § 212 OZ. V případě, že vlivnou osobou bude společník, nenacházím žádný důvod, aby se u dvou doslovných ustanovení vyskytovaly rozdíly při její aplikaci. Další okolnosti zproštění povinnosti hradit újmu můžeme nalézt v ustanovení § 72 ZOK u ovlivnění v rámci koncernů, které navazuje na Rozenblumův koncept a říká, že se „Ustanovení § 71 odst. 1 až 3 se nepoužijí, prokáže-li řídící osoba podle § 79, že újma podle § 71 odst. 1 vznikla v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern podle § 79, a byla nebo bude v rámci tohoto koncernu vyrovnána.“78 To se může vztahovat např. na takové situace, kdy je dílčí společnosti dán zákaz účastnit se výběrového řízení o zakázku, kterého se účastní jiný člen podnikatelského seskupení, za předpokladu, že se případná újma v rámci koncernu skutečně vyrovná.

4.2 Povinnost hradit újmu ovlivněné osobě Základní povinností vlivné osoby je, jak vyplývá z § 71 odst. 1 ZOK, v případě, že ovlivněné osobě vznikne újma, tuto újmu nahradit. Vlivné osobě zákon využití svého vlivu nezakazuje, protiprávnost zákon spatřuje až při takovém užití vlivu, který ovlivněné osobě způsobí újmu.79 Jelikož smyslem ustanovení § 71 odst. 1 ZOK je reparovat újmu způsobenou

77

DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 78 § 72 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů. 79 ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 196

32

obchodní korporaci, je logické, že se v případě zisku ustanovení o ovlivnění nepoužijí, neboť pokud nevznikne žádná újma, není zde nic, co by se mohlo reparovat. Teprve pokud se prokáže, že existuje vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním působením vlivné osoby na ovlivněnou osobu, a tím vznik její újmy, bude vlivná osoba za způsobenou újmu odpovídat. Podle občanského zákoníku škůdce, který způsobil újmu, odpovídá za své zavinění a bez ohledu na ně dle § 2895 OZ je povinen újmu nahradit jedině „v případech stanovených zvlášť zákonem“. K výkladu pravidel nepanuje shoda. Za objektivní nebudou pokládány všechny zvlášť zákonem stanovené případy něčí povinnosti k náhradě újmy. Objektivní odpovědnost by platila v případech, o nichž zákon zvlášť stanovil tento důsledek. Podle tohoto výkladu by povinnost k náhradě újmy dle § 71 odst. 1 ZOK byla pokládána za objektivní. 80 Vlivná osoba se rovněž bude muset řídit obecnou prevenční povinností dle § 2900 OZ.81 Zcela opačným názorem disponuje B. Havel, 82 který v tomto případě nehovoří o liberaci, nýbrž o exkulpaci. Tvrdí, že ustanovení o ovlivnění předpokládá, že vlivná osoba jednala nedbalostně, jak dále vyplývá z ustanovení § 2911 OZ. I on dává možnost exkulpace způsobem obdobným pravidlu o podnikatelském úsudku. Na základě jeho tvrzení lze tedy usuzovat, že vlivné osobě přisuzuje subjektivní odpovědnost. S tím nemůžu souhlasit. V případě ovlivnění se na vlivnou osobu bude vztahovat objektivní odpovědnost s možností liberace a zavinění tak nebude předpokladem pro povinnost hradit újmu. V odstavci § 71 odst. jsou jasně dány předpokládané okolnosti, za nichž se vlivná osoba zprostí vzniklé odpovědnosti a není důležité, zda vlivná osoba újmu obchodní korporace při uplatnění svého vlivu zaviní, ať už by se jednalo o úmysl či nedbalost. Sporné je rovněž to, zda se povinnosti hradit újmu může vlivná osoba zprostit ex ante, a to např. smlouvou. Záleží především na tom, zda je ustanovení v § 71 ZOK kogentní, či dispozitivní. K tomuto posouzení je třeba nahlédnout do § 1 odst. 2 OZ, který obecně popisuje případy, kdy je možné se odchýlit od zákona takto: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu 80

ČECH P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 196 a násl. 81 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 82 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 173 s.

33

osobnosti.“ Jelikož v zákoně o obchodních korporacích žádné ujednání o kogentnosti nenajdeme, musíme vycházet právě z výše uvedeného ustanovení. O kogentnosti přitom pojednává pouze věta před středníkem, druhá pouze stanovuje limity pro odchýlení od zákona v případech, kdy se od zákona odchýlit může. S obecnou úpravou v občanském zákoníku by se poškozený mohl práva na náhradu škody (újmy) vzdát, a to i předem, pokud by nešlo o některý z případů uvedených v ustanovení § 2898 OZ. V tomto paragrafu je zapovězeno, aby se slabší strana (za kterou zpravidla bude nutné považovat ovlivněnou osobu) tohoto práva vzdala. Po vzniku újmy zákon vzdání se náhrady nebrání za předpokladu, že osoby, které se práva vzdají, obhájí své jednání z hlediska péče řádného hospodáře. K tomu v praxi téměř nedochází. P. Čech dodává, že v takovýchto případech ovlivněná osoba právo na náhradu nechá z důvodu daňové úpravy raději promlčet.83 P. Čech tak sice uvádí, co se děje v praxi, nicméně zapomíná dodat, že i na promlčení se vztahuje péče řádného hospodáře. I v tomto případě by musel statutární orgán řádně zdůvodnit, co ho vedlo k tomu, že náhradu újmy nechal promlčet. Myslím si, že se péče řádného hospodáře vztahuje jak na aktivní, tak pasivní projev jednání člena voleného orgánu, a tudíž zde neshledávám rozdíl mezi vzdáním se újmy a necháním ji promlčet. Tato nedobrá zkušenost s nevymáháním práv na náhradu újmy vedla k tomu, že systém ochrany ovlivněné kapitálové obchodní společnosti byl rozšířen. Žalobu na vlivnou osobu může za ovlivněnou osobu podat také její společník nebo kvalifikovaný minoritní akcionář v rámci úpravy tzv. společnických či akcionářských žalob. 84 Společník či akcionář se před podáním žaloby musí nejdříve obrátit na jednatele, představenstvo či statutárního ředitele ovlivněné osoby. Musí je vyzvat, aby toto řešili sami. Nepodá-li statutární orgán po doručení výzvy žalobu sám, přechází oprávnění žalovat na vyzyvatele. Žaloba ut singuli má být až podpůrným řešením v případě nečinnosti statutárního orgánu. V případě podání žaloby za ovlivněnou osobu jejím společníkem či kvalifikovaným akcionářem mohou se tito ocitnout v důkazní nouzi. Zákon v tomto případě přenáší důkazní břemeno na vlivnou osobu ohledně toho, že její jednání nebylo protiprávní. Soud ale může rozhodnout, že to po ní nelze spravedlivě požadovat a důkazní břemeno přenést na žalobce. V případě uspění žaloby na

83

ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s.199. 84 Tamtéž

34

vlivnou osobu, se může společník či kvalifikovaný akcionář domáhat za ni výkonu tohoto rozhodnutí.85 Jelikož ovlivnění nemá důsledek pouze na vztahy mezi ovlivněnou a vlivnou osobou, nýbrž i na třetí osoby, nemůže se uzavřít žádná dohoda, která by vylučovala odpovědnost vlivné osoby, a to i kdyby byla součástí společenské smlouvy. Je to dáno tím, že by v takovém případě musela třetí osoba prostudovat každou společenskou smlouvu, což není vhodné po ní požadovat.86 Jelikož vlivná osoba podléhá týmž pravidlům péče řádného hospodáře, jako člen voleného orgánu mohlo by se analogicky použít ustanovení § 53 odst. 3 ZOK, který říká: „Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou; pro účinnost smlouvy se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace přijatý alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků.“ 87

4.3 Povinnost hradit újmu společníkům ovlivněné osoby Zákon o obchodních korporacích rovněž zakotvuje princip každoroční kompenzace za způsobenou újmu. Pokud vlivná osoba neuhradí společnosti způsobenou újmu nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla, nebo v jiné smluvně dohodnuté přiměřené lhůtě, čeká vlivnou osobu další sankce v podobě nahrazení újmy, která v této souvislosti vznikla společníkům. Co je v tomto případě přiměřená lhůta, bude opět záviset na konkrétních okolnostech a to zejména na výši a povaze újmy. Mohlo by se tak jednat o rozmezí v řádu několika měsíců až několik let. Dohoda mezi vlivnou osobou a obchodní korporací ovšem musí být reálně proveditelná a nesmí ovlivněnou osobu ještě více zatížit. Kdyby statutární orgán takovou dohodou totiž ovlivněnou osobu ještě více zatížil, tak by se mohl dopustit jednání, které by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře, a sám by poté měl povinnost nahradit společnosti újmu dle § 2894 OZ. Vyvstává otázka, jestli se náhradou újmy myslí neuhrazená újma vzniklá z důsledku ovlivnění nebo újma vzniklá z prodlení s její úhradou. Jelikož lze spatřovat snahu o to, aby byla újma ovlivněné osobě uhrazena včas, dá se předpokládat, že se bude jednat o obojí.

85

ČECH P., ŠUK P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s.199 a násl. 86 PELIKÁN R. Kogentní a dispozitivní ustanovení v novém zákonu o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. roč. 2012, č. 9, s. 246. 87 § 53 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb.

35

Společník se přitom může dožadovat náhrady za snížení hodnoty účasti v obchodní korporaci, tedy takzvanou reflexní újmu, jelikož se může stát, že vlivná osoba způsobenou škodou nepřímo sníží hodnotu podílů. V tomto případě se nepoužije ustanovení § 213 OZ, neboť by došlo k dvojnásobné kompenzaci. 88 Ustanovení § 213 OZ je nutné odlišovat od práva společníků ovlivněné osoby podle § 71 odst. 2 ZOK, jelikož jde věcně o jiný institut.89

4.4 Střet zájmů Na vlivnou osobu rovněž spadají pravidla o konfliktu zájmů mezi vlivnou osobou a obchodní korporací, obdobně jako je tomu v ustanovení § 54 až § 56 odst. 1 a § 57 ZOK. Stanoví to § 76 ZOK, který uvádí případy, kdy se na osoby mající vliv na chování jiných osob nahlíží jako na členy volených orgánů a podléhají tudíž obdobným pravidlům. To znamená, že se uvedená ustanovení užijí, je-li jednání člena orgánu obchodní korporace ovlivněno chováním vlivné osoby. Střet zájmů může vznikat z dlouhodobého hlediska, ale i uzavřením pouze jedné konkrétní smlouvy. I v praxi se může stát, že se člen orgánu ovlivněné osoby dostane do situace, kdy pod vlivem vlivné osoby přijme opatření nebo uzavře smlouvu, při které nadřadí zájem vlivné osoby před zájmem obchodní korporace. To se podobá stavu, v němž by jednatel společnosti jednal ve svůj vlastní prospěch či ve prospěch osob jemu blízkých. Obdobné jsou i sankce v případě porušení těchto pravidel. Neoznámení konfliktu zájmů, které se týkají uzavření smlouvy, může vést až k relativní neplatnosti smlouvy dle § 437 OZ. 90 Pravidla o střetu zájmů slouží jako ochrana proti poškozování zájmů obchodních korporací spočívající v informační povinnosti osob, které se mohou do střetu zájmů dostat a v možnosti preventivního zákroku nejvyššího či kontrolního orgánu korporace.91 Informační povinnost se bude rovněž vztahovat na situace, kdy bude vlivná osoba chtít s ovlivněnou osobou uzavřít smlouvu. Ustanovení je ovšem formulováno nešťastně, udává totiž, že se použije ustanovení o střetu zájmu obdobně, je-li jednání člena orgánu obchodní

88

DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 89 LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1081 90 ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s.203 91 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 144.

36

korporace ovlivněno chováním vlivné nebo ovládající osoby. Neudává tedy, že se vztahuje přímo na vlivnou osobu, což může vést k interpretačním neshodám, jelikož se výslovně neuvádí, že se použije přímo na vlivnou osobu.92 Dle mého názoru toto ustanovení směřuje spíše na ovlivněného člena orgánu, než-li na vlivnou osobu. Ovlivněný člen orgánu tak bude mít povinnost předem oznamovat hrozící střet svých zájmů se zájmem vlivné osoby. Ustanovení o střetu zájmu se bude vztahovat i na ty případy, kdy je určitý člen orgánu ovlivňován vlivnou osobou, přestože má zároveň povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.93 Ustanovení o střetu zájmu, které se v případě ovlivněné obdobně nepoužije, je to, která umožňuje kontrolnímu a nejvyššímu orgánu ovlivněné osoby zakázat uzavřít smlouvu podle § 55 nebo § 56 odst. 1 ZOK. Kontrolní a nejvyšší orgán v případě, že dochází ke konfliktu zájmů, může postupovat podle § 54 odst. 2 a výkon funkce ovlivňovaného člena statutárního orgánu suspendovat.

4.5 Vyloučení vlivné osoby V § 76 odst. 2 ZOK se udává, že: „Ustanovení § 63 až 66 se použijí obdobně také na vlivnou nebo ovládající osobu, pokud svým vlivem podstatně přispěla k úpadku obchodní korporace.“ To je velká změna oproti průběhu projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Původní znění totiž odkazovalo pouze na obdobné použití pravidel v § 63 a 64 ZOK, zákon nicméně nakonec stanovil aplikaci širší, tj. § 63 až 66 ZOK, což je problematické.94 Není totiž jasné, z čeho má být vlivná osoba vyloučena. Nejspíše se bude jednat pouze o funkce ve statutárních orgánech obchodních korporací95, případně nemožnost zastávat se obdobných postavení jako je likvidátor či opatrovník. To je celkem paradox, neboť se jedná o zbytečné ustanovení. Na vyloučení z funkce ve statutárním orgánu se totiž § 63 a násl. ZOK použije primárně, odkazu uvedeného v § 76 odst. 2 ZOK tudíž není zapotřebí. Vlivnou osobu z uplatňování vlivu není možné vyloučit. Vlivné osobě by se ale nevyhnula sankce obsažená v § 66 odst. 2 ZOK, který říká: „Ten, kdo poruší zákaz uložený mu rozhodnutím o vyloučení, ručí za splnění všech povinností obchodní korporace, které 92

KOROTVIČKA T. Změny v koncernovém právu po rekodifikaci. Právní rádce č. 4/2013, rubrika Právo a obchod, str. 30 – 31 93 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 184. 94 Tamtéž 95 ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s. 204

37

vznikly v době, kdy vykonával přes zákaz činnost člena jejího statutárního orgánu, ač se jím nestal anebo jím být přestal.“

38

5 Ochrana věřitelů Práva k ochraně věřitele obchodních korporací v užším smyslu jsou ta, která za stanovených podmínek slouží těm osobám, které jsou svázány s kapitálovou společností nebo družstvem. Věřitel pak může žádat své pohledávky na základě zákonného ručení za dluhy společnosti. Pohledávkou jako náhrady majetku je hlavně majetek člena jejího voleného orgánu.96 Význam má také určení podmínek ručení vlivné osoby. Je-li obchodní korporace v úpadku, může soud na základě návrhu věřitele nebo insolvenčního správce rozhodnout, že vlivná osoba ručí za splnění povinností obchodní korporace, a to pokud soud určí, že vlivná osoba porušila povinnost péče řádného hospodáře, který by měl odborným způsobem odvracet hrozící úpadek dle § 68 ZOK. Věřitel je poté legitimován k využití své ochrany. Druhý způsob ručení nastává v situaci, kdy ovlivněná osoba nemůže v důsledku svého ovlivnění zcela nebo z části plnit svůj dluh. Pokud by vlivná osoba nerespektovala své vyloučení z výkonu funkce (diskvalifikaci), pak i věřitel může na základě zákonného ručení za dluhy žádat náhradu. Insolvenční soud rozhodne o vyloučení vlivné osoby z výkonu funkce, pokud by její výkon v této funkci vedl k úpadku nebo snížení majetkové podstaty, což by věřitele poškodilo. Soud může také rozhodnout o diskvalifikaci, pokud v posledních třech letech vlivná osoba opakovaně a v závažných případech porušovala povinnosti řádného hospodáře.97 Každá vlivná osoba, pokud by pokračovala po své diskvalifikaci ve výkonu funkce, stává se zákonným ručitelem za dluhy této obchodní korporace.

5.1 Ručení věřitelům za dluhy ovlivněné osoby Na základě úpravy podnikatelských seskupení může věřitel žádat náhradu z majetku společníka obchodní korporace, pokud by tento společník zásadním způsobem ovlivnil chování obchodní korporace a na základě tohoto důvodu obchodní korporace nemůže uhradit svůj dluh. Sankční ručení může dopadnout i na jinou osobu než je společník nebo člen

96

ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací, Wolters Kluwer, 2015, s. 198. a násl. 97 Tamtéž

39

obchodní korporace, to může být např. významný věřitel, pokud svým ovlivněním způsobil neschopnost obchodní korporace uhradit zcela nebo z části dluh. Takové sankční zákonné ručení společníků či členů orgánů společnosti se často označuje jako takzvané propichování firemního závoje (piercing the corporate veil). Není to ovšem přesné, neboť to vychází ze soudcovské doktríny, kdy za mimořádných okolností soud nebere v úvahu majetkovou samostatnost společnosti. Soud poté nebude uplatňovat ustanovení, že společníci kapitálové společnosti neručí za její dluhy z důvodu, že společník v rozporu s dobrými mravy úmyslně zneužil úpravu neručení k újmě věřitele. V takovém případě se neaplikuje ustanovení zákona, podle něhož společníci kapitálové společnosti nejsou zákonnými ručiteli. Soudy reagují tímto průnikem, pokud vzhledem k okolnostem věřitelé žalobou napadají, že je zjevně nespravedlivé, aby byl oddělen majetek kapitálové společnosti a jejich společníků. Děje se tak v případech směšování majetku společnosti a společníků nebo je-li majetek společnosti využíván pro soukromé potřeby společníků, případně, kdy společník způsobil, že třetí osoba si myslí, že ručí osobně za závazky společnosti. Také může jít o případ, kdy jménem dvou různých společností jednají tytéž osoby nebo společnost byla provozována pouze pro uskutečnění obchodu jedné fyzické či právnické osoby. 98 Souhrnně vzato se bude jednat vždy o případ, kdyby průnik do majetkoprávního odloučení společníků od kapitálové společnosti zabránil podvodu a vedl k spravedlivě řešenému sporu. Pokud bude respektována úprava, podle níž společníci neručí za dluhy kapitálové společnosti, jde o střet právní jistoty, proto je zakázáno tuto úpravu zneužít. Úprava v zákoně více zaručuje ochranu věřitelů a jistotu v právním styku než propichování a konkrétní ustanovení právního předpisu, který by stanovoval sankční ručení. Prolomení majetkové samostatnosti může být uskutečňováno jen v mimořádných případech, kdy nápravu nelze uskutečnit obvyklým způsobem.

5.1.1 Piercing of corporate veil Uplatňování vlivu tak může mít neblahý důsledek na právní postavení obchodní korporace a také na osoby stojící mimo podnikatelská seskupení, jako jsou věřitelé. Nastává proto potřeba

98

ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací, Wolters Kluwer, 2015 s. 198

40

věřitele chránit.99 Kromě náhrady újmy společnosti, popřípadě společníkům, vzniká vlivné osobě zákonné ručení věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch dluhů, které jim ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění zcela nebo zčásti splnit. To může vést až k prolomení korporátního hávu, což je mnohdy také nazýváno jako propichování firemního závoje, pod čímž se rozumí soudcovská doktrína, podle které se popírá jeden z atributů kapitálové společnosti, a to její majetková samostatnost. Společníci kapitálových společností tak v mimořádných případech ručí za její dluhy. To pramení z toho, že společníci úmyslně a v rozporu s dobrými mravy zneužili své postavení k újmě věřitele. 100 Podle T. Doležila by se ustanovení zákona v tomto ohledu mělo vykládat restriktivně a mělo by se použít až tehdy, pokud se vlivná osoba schovává za ovlivněnou osobu a svými zásahy objektivně omezuje schopnost ovlivněné osoby uspokojit závazky vůči věřitelům. 101 Doktrína propichování firemního závoje by se tedy měla použít na situace, kdy společník využil společnost jako nástroj pro své jednání a společnost vystupuje jako jeho alter ego. Zákon by tak měl chránit věřitele obchodní korporace. Za určitých okolností totiž ekonomické nevýhody omezené odpovědnosti společníků můžou převážit nad jejími výhodami. Prolomení omezené odpovědnosti má své ekonomické důvody, ovlivněnou osobu podněcuje k jednání s relativně vysokým a společensky neúnosným rizikem. 102 Prolomení korporátního hávu vzniklo jako reakce na postup věřitelů společnosti, kteří právně napadali oddělenost majetku kapitálových společností od jejích společníků, jelikož to v některých případech považovali za zjevně nespravedlivé. Takovými případy by mohlo být např. to, kdy vlivný společník využívá majetek společnosti pro své soukromé potřeby, nebo když předstírá, že osobně ručí za závazky společnosti, i když tomu tak není. 103 K tomu, aby vzniklo zákonné ručení, je třeba existence ovlivnění, při kterém obchodní korporaci vznikla újma a příčinná souvislost s neschopností ovlivněné osoby objektivně splnit

99

POKORNÁ, J. Efektivnost a realismus - evropské koncernové právo v současnosti. In: Východiska a trendy vývoje českého práva po vstupu České republiky do Evropské unie: sborník příspěvků z konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně dne 5. 10. 2005. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 180. 100 ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací, Wolters Kluwer, 2015, str.198 101 DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 102 DOLEŽIL, T. Koncerny v komunitárním právu. Analýza a náměty pro rekodifikaci. Praha: Auditorium, 2008, s. 29-30 103 ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací, Wolters Kluwer, 2015, str.198

41

zcela či zčásti svůj dluh. Při ručení přitom není důležité, zda byla způsobená újma obchodní korporaci již uhrazena či nikoliv. 104 Ustanovení zákona, dle kterého společníci kapitálových společností nejsou zákonnými ručiteli, je derogováno zákazem zneužití práva. Těžko si lze vybavit situaci, ve které by vlivná osoba náhradu újmy zaplatila, a přesto by obchodní korporace nebyla schopna dostát svým závazkům. V takovém případě by nebyla splněna ona příčinná souvislost, neboť lze předpokládat, že by ovlivněná osoba nebyla schopna věřitelům zaplatit i tak. Je přitom na věřiteli ovlivněné osoby, aby dokázal, že zde příčinná souvislost je. Nutno podotknout, že se ručení nevztahuje na případy, kdy je ovlivněná osoba schopna plnit své dluhy s velkými obtížemi, neboť to není považováno za nemožnost splnění dluhů.

5.2 Ručení vlivné osoby věřitelům při úpadku Obchodní korporace obecně vycházejí ze zásady oddělení majetku společnosti a majetku společníků u kapitálových společností, přesto ustanovení o ovlivnění v případě úpadku ovlivněné osoby tuto zásadu prolamuje. U společností s ručením omezeným je typické, že společníci ručí za dluhy společnosti jen do výše souhrnu nesplacených vkladů, která odpovídá zápisu do obchodního rejstříku dle § 132 odst. 1 ZOK. U akciové společnosti akcionáři za dluhy společnosti neplatí vůbec. Přesto se nyní může stát, že se ručení vztáhne i na ně a to díky § 76 odst. 3 ZOK. Ten říká, že se ručení členů orgánu při úpadku obchodní korporace obdobně použije i na vlivné osoby. Dle S. Černé by se § 76 odst. 3 ZOK měl vykládat spíše restriktivně.105 § 68 odst. 1 ZOK stanovuje, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění povinností obchodní korporace, jestliže a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a za b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděl nebo měl a mohl vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné. 106Návrh na vydání rozhodnutí, že vlivná osoba ručí za splnění povinností obchodní korporace, poté podává insolvenční správce nebo kterýkoliv věřitel společnosti. 107

104

DOLEŽIL, T. ZOK v praxi: Ovlivnění. In: LASÁK J., POKORNÁ J., ČÁP Z., DOLEŽIL T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014. 105 Viz např. ČERNÁ S. Ještě k ručení vlivné a ovládající osoby za porušení povinnosti odvracet hrozící úpadek. Obchodněprávní revue.. 2013, č. 6, s. 169. 106 § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. 107 ČECH, P. Nad několika rekodifikačními nejasnostmi. Obchodněprávní revue. 2012, č. 11-12, s. 324 - 329.

42

P. Čech vidí problém v tom, že k tomu, aby zákonné ručení vzniklo, je dle § 68 odst. 1 písm. b) třeba porušení péče řádného hospodáře. Tvrdí přitom, že se po vlivné osobě standard péče řádného hospodáře nevyžaduje. Ve většině případů bude vlivnou osobou společník, po kterém se doposud péče řádného hospodáře nevyžadovala. Maximálně se vyžadovala loajalita vůči obchodní společnosti. 108 S názorem P. Čecha nemůžu souhlasit. Myslím si, že vlivná osoba by dle tohoto ustanovení měla předcházet hrozícímu úpadku a učinit vše potřebné k jeho odvrácení. Lze předpokládat, že v praxi nastanou situace, kdy to ale nebude docela možné, a to hlavně z důvodu nedostatečné informovanosti. 109 Ustanovení § 76 odst. 3 ZOK se použije obdobně a nikoliv přiměřeně, není zde prostor pro výběr mezi odkazovanými pravidly dle logiky nebo vhodnosti. Pro pochopení co slovo obdobně znamená, musíme nahlédnout do Rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 612/2006, ze dne 5. 6. 2007. Nalezneme zde, že při obdobném použití lze nanejvýš nahrazovat pojmy, odkazované pravidlo je nutno převzít beze zbytku. P. Čech se bojí, že by v případě, kdyby vlivná osoba měla povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, nastala by výrazná změna v pojetí majetkové samostatnosti kapitálové společnosti. V takovém případě by dle něj byl porušen jeden z hlavních cílů společnosti, a to zpružení a zatraktivnění českého práva obchodních korporací ve srovnání s právními řády zahraničních států. Toto podporuje fakt, že účelem § 68 ZOK není vymezit povinnost péče řádného hospodáře ani povinnost odvracet úpadek.

108 109

ČECH, P. Nad několika rekodifikačními nejasnostmi. Obchodněprávní revue. 2012, č. 11-12, s. 324 - 329. Tamtéž

43

Závěr

Tento zákon nedostatky jistě má. Přestože přijaté změny v zákoně o obchodních korporacích oproti předešlé právní úpravě hodnotím kladně, nemohl jsem si nevšimnout určitých nedostatků a vidím zde stále prostor ke zlepšení stávajícího stavu. První z věcí, kterou bych do zákona zavedl, je upřesnění, na které osoby se ustanovení o ovlivnění nepoužije. Nejednotná terminologie přispívá k nejednoznačnosti, což by se právě u ustanovení zákona stávat nemělo. Myslím si, že zákonodárce nedostatečně definoval, kdo má vlivnou osobou přesně být. Stačila by přitom pouze taková drobnost, a to doplnit text, ve kterém se ujednává, že se ustanovení o ovlivnění nepoužije na jednání členů orgánů ovlivněné osoby nahradit větou, že se nepoužije pouze na jednání orgánů volených. Neshledávám žádný důvod, proč by se na člena nejvyššího orgánu, jímž je dle zákona i společník, neměla tato ustanovení vztahovat. Valná hromada, jejímž členem je společník, je dle zákona rovněž definována jako orgán. Kdyby se ovlivnění nemělo vztahovat na jednání společníků, postrádala by úprava smysl, neboť je to právě společník, na kterého by se měla ustanovení o ovlivnění primárně vztahovat. Ani při upřesnění, že se jedná pouze o volený orgán, se nevyřeší problém vyskytující se v § 70 ZOK, který při výkladu podporuje domněnku, že zákonodárce při označení člena orgánu myslí rovněž na společníky, neboť si nedokážu představit, jaký by měl § 70 ZOK smysl, než právě ten, že osvobozuje společníky, na které by se bez existence tohoto paragrafu uvedená ustanovení v tomto paragrafu vztahovala. Takto to vypadá, jako by se na každém díle podíleli různí autoři, kteří si nedali tu práci, aby zkontrolovali, zda na sebe jednotlivé části logicky a systematicky navazují. § 70 ZOK je tudíž značně problematický a z tohoto důvodu ho navrhuji ze zákona odstranit. Dotčená ustanovení bych poté opravil, tak jako to navrhuji u § 71 odst. 5 ZOK. Další problém vidím v dokazování. Je nutné dodat, že důkazní břemeno bude muset nést věřitel, který bude muset prokázat příčinnou souvislost, že vlivná osoba zapříčinila neschopnost korporace zcela či z části uhradit vlastní pohledávku. V praxi má věřitel v porovnání s vlivnou nedostatek informací, a není tudíž pravděpodobné, že by důkazní břemeno mohl unést. Nejasnosti rovněž vyplývají z § 76 ZOK. Ten nešťastně odkazuje na jiná ustanovení zákona. Hned v prvním odstavci přitom není jasné, jak se odkazovaná ustanovení mají 44

obdobně použít, neboť zákon neříká, že se vztahují přímo na vlivnou osobu, ale pouze že se použijí obdobně, je-li jednání člena orgánu obchodní korporace ovlivněno chováním vlivné nebo ovládající osoby. Druhý odstavec tohoto ustanovení poté v praxi nemá žádný význam, neboť vlivná osoba nemusí působit v žádném z orgánů, ze kterého by mohla být vyloučena. V případě, že by členem byla, uplatnila by se ustanovení přímo. Naopak oceňuji, že oproti minulé úpravě byla posílena ochrana věřitelů. Ovlivněná osoba bude nově kromě ručení věřitelům ovlivněné osoby za splnění těch dluhů, které jim ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění splatit, rovněž předcházet hrozícímu úpadku a učinit vše potřebné k jeho odvrácení, aby neručila při úpadku obchodní společnosti. Lze předpokládat, že v praxi nastanou situace, kdy to ale nebude docela možné, a to hlavně z důvodu informační asymetrie, jelikož statutární orgán, jemuž náleží obchodní vedení společnosti, disponuje větším množstvím informací než společník a ten si naopak nemusí být hrozícího úpadku vědom.

45

Seznam použitých pramenů ČECH, P. Nad několika rekodifikačními nejasnostmi. Obchodněprávní revue. 2012, č. 11-12, s. 324 - 329. ČECH, P. Nová rizika společníků a akcionářů po rekodifikaci LEGAL NEWS ŘÍJEN 2012 [online]. [cit. 2015-23-02]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/glatzovanewsletter-legal-news-nova-rizika-spolecniku-a-akcionaru-po-rekodifikaci.pdf ČECH, P., ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, 373 s. ISBN 978-80-7273-177-0. ČERNÁ, S. O koncernu, koncernovém řízení a vyrovnání újmy, Obchodněprávní revue. 2014, č. 1. s. 33-40. ČERNÁ, S. Ovlivnění jako klíčový pojem českého koncernového práva. Rekodifikace a praxe. 2014, č. 1. s. 14-17. ČERNÁ, S. Koncernové právo v Německu, Evropské unii a České republice. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 1999, 140 s. ISBN 8071792454. S. 6. ČERNÁ, S. Ještě k ručení vlivné a ovládající osoby za porušení povinnosti odvracet hrozící úpadek. Obchodněprávní revue. 2013, č. 6, s. 169. ČERNÁ, S. ŠTENGLOVÁ I., PELIKÁNOVÁ I. Právo obchodních korporací, Wolters Kluwer, 2015, 637 s. ISBN 978-80-7478-735-5 ČERNÝ, M. České koncernové právo podle evropského vzoru. epravo.cz [online]. [cit. 201610-15]. Dostupné z: http http://www.epravo.cz/top/clanky/ceske-koncernove-pravo-podleevropskeho-vzoru-10001.html DOLEŽIL, T. Koncerny v komunitárním právu. Analýza a náměty pro rekodifikaci. Praha: Auditorium, 2008, 176 stran. HAVEL, B. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 286 s. ISBN 978-80-7208-923-9. HAVEL, B. Věřitel coby vlivná osoba (aneb vliv není totéž co být pod vlivem). In: XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Leges, 2016, 540 s. ISBN 978-80-7502-151-9 HOUDEK, Z. Změny V Právu Podnikatelských Seskupení po Rekodifikaci. Dny práva 2013 Právnická fakulta, Masarykova univerzita. s. 16 KOROTVIČKA, T. Změny v koncernovém právu po rekodifikaci. Právní rádce. 2013, č. 4. rubrika Právo a obchod, str. 30 - 31

46

LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z., DOLEŽIL, T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích – Komentář. Wolters Kluwer, 2014, 2872 s. ISBN 978-80-7478-326. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. LISSE, L. Sistace hlasovacích práv podle § 426 ZOK ve vztahu k právnickým osobám blízkým a k jednání ve shodě. epravo.cz [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/sistace-hlasovacich-prav-podle-426-zok-ve-vztahu-kpravnickym-osobam-blizkym-a-k-jednani-ve-shode-100770.html?mail MANCELOVÁ, S. Loajalita a péče řádného hospodáře v akciové společnosti. Praha: C.H. Beck, 2015, Beckova edice právní instituty. 132 s. ISBN 978-80-7400-584-8. PELIKÁN, R. Nová úprava koncernů v českém zákonu o obchodních korporacích [online]. [cit. 2015-20-02]. Česko-Slovenské právnické dny. Obczan – komunitní portál o rekodifikaci. Dostupné

z:

https://www.obczan.cz/clanky/nova-uprava-koncernu-v-ceskem-zakone-o-

obchodnich-korporacich PELIKÁN, R. Právní subjektivita. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 188 s. PELIKÁN, R. Kogentní a dispozitivní ustanovení v novém zákonu o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2012, č. 9, s. 246. POKORNÁ, J. Efektivnost a realismus - evropské koncernové právo v současnosti. In: Východiska a trendy vývoje českého práva po vstupu České republiky do Evropské unie: sborník příspěvků z konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně dne 5. 10. 2005. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. s. 180-192, 13 s. ISBN 80-2103892-6. POKORNÁ, J. VEČERKOVÁ, E., PEKÁREK, M. Meritum Obchodní korporace a nekalá soutěž. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 636 s. ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1008 s. ISBN 978-80-7400-4803 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s. Právní předpisy Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016].

47

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Judikatura Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2010, čj. KSBR 39 INS 398-2010-B-156 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, čj. 29 Cdo 3577/2012 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ve svém ze dne 1. 8. 2002, sp. zn.: 21 Cdo 2192/2001 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky v ze dne 26. 11. 2013, sp. zn.: 29 Cdo 1212/2012 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016]. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 612/2006, ze dne 5. 6. 2007 In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [vid. 1. 7. 2016].

48