POST BELLUM

ATENTÁT NA HEYDRICHA sedmdesát příběhů Paměti národa

ARGO / POST BELLUM

ATENTÁT NA HEYDRICHA sedmdesát příběhů Paměti národa Texty připravili: Mikuláš Kroupa, Michal Šmíd, Veronika Kroupová, Martin Kroupa, Petr Nosálek, Robert Břešťan, Petr Dudek, Hynek Moravec, Kateřina Hejdová, Viktor Portel, Marie Novotná, Martin Jindra, Jaroslav Čvančara, Martin Reichl, Andrea Jelínková, Tereza Babková a „sběrači“ Post Bellum a Paměti národa Fotografie poskytli: Jaroslav Čvančara, Paměť národa, Post Bellum, Vojenský historický ústav, Ústav pro studium totalitních režimů, Sonosféra, studenti Fakulty sociálních věd UK, obor fotografie Graficky navrhl Petr Šabach Obálku navrhl Libor Batrla Lektoroval Jan Gebhart Odpovědná a technická redaktorka Renata Kricnerová Jazyková redakce a korektury Jitka Šmídová, Radka Jansová, Anna Macourková, Helena Kaftanová, Lenka Neužilová V roce 2016 jako dotisk 1. vydání vydala společně nakladatelství Post Bellum, o.p.s., Sněmovní 174/7, 118 00 Praha 1 – Malá Strana a nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, [email protected], www.argo.cz, jako svou 2970. publikaci Vytiskla Těšínská tiskárna Vydání první – dotisk ISBN 978-80-905250-0-9 (Post Bellum, dotisk 1. vydání) ISBN 978-80-257-1865-0 (Argo) Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail: [email protected], www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

Alfréd Bartoš se narodil 23. září 1916 ve Vídni. Jeho otec Adolf, vyučený krejčovský tovaryš, pracoval jako pekař. Matka Antonie, rozená Kuželová, pracovala jako rukavičkářka. Rodiče se rozvedli a Alfréd vyrůstal s matkou. Ve dvaceti letech se stal vojákem z povolání, po okupaci 1939 utekl do cizinecké legie. Po pádu této země přeplul lodí Rod el Farag do Anglie, kde byl zařazen mezi parašutisty pro zvláštní úkoly ve vlasti. Stal se velitelem Silveru A, skupinu tvořili ještě Valčík a Potůček. Seskočili z Halifaxu v noci z 28. na 29. prosince 1942 u obce Senice, nedaleko Poděbrad. Skupina působila hlavně na Pardubicku a úspěšně navázala spojení s Londýnem. Jedenadvacátého června 1942 Bartoš pronásledován gestapem spáchal sebevraždu. Alfréd Bartoš se vyznamenal už ve Francii. Za odvahu při ústupových bojích získal Francouzský válečný kříž. V citaci k ocenění je uvedeno: „Čtrnáctého června 1940 při přestřelce ve vlastních řadách a zprávě, že osada La Celle v týlu je obsazena nepřítelem, vnikl do osady, zjistil jeho nepřítomnost a přispěl tak k dalšímu nerušenému ústupu pluku.“ V protektorátu mají především udržovat spojení s Anglií a předávat zprávy o vojenské a hospodářské situaci v okupované vlasti. To vše prostřednictvím vysílačky s krycím názvem „Libuše“. Zhruba po šesti měsících je jejich krytí vážně ohroženo. Silver A plní všechny úkoly, které vojáci obdrželi před výsadkem. Budují rozsáhlou síť spolupracovníků, která má v době své největší aktivity více než 140 členů. Obětavou pomoc parašutistům poskytují rodiny Krupkových, Hladěnových, Košťálových a mnoho dalších. Většina za to zaplatí životem nebo pobytem v koncentračních táborech. Snad je vhodné dodat, že Bartoš údajně navázal vztah s Táňou Hladěnovou, ženou jednoho z nejbližších spolupracovníků. Po atentátu na Heydricha jsou všichni odbojáři v zoufalé situaci. Gestapo od 20. června 1942 zatýká v Pardubicích, jde najisto. Surové výslechy zatčených odbojářů, které udal parašutista Čurda, jsou účinné. V Pardubicích a okolí zatknou 149 vlastenců. Po atentátu se Bartoš ukrývá mimo Pardubice a v neděli 21. června 1942 se do města vrací, aby obhlédl situaci. Je však poznán a v době okolo 19.10 se během pronásledování na nároží ulic Sladkovského a Smilovy v Pardubicích střelí do hlavy. Je odvezen do pardubické nemocnice. Následujícího dne ve dvě hodiny 10 minut na pokoji č. 10 umírá.

Ze vzpomínek Rudolfa Krzáka, člena parašutistické skupiny Silica II: „Bartoš byl jiný než my. Nad vším přemýšlel dávno před tím než my. Například: měl jsem ve Francii sehnat benzin. Než jsem se stačil zorientovat, najednou se objevil Bartoš z velitelství pluku. Přijel na obrněném tančíku s asi pěti plechovými sudy benzinu. Asi jeho intuice! Zkrátka o té situaci přemýšlel dávno dopředu. Zavolal si mě: ,Pane poručíku, zařiďte ihned výdej!‘ A odjel. To byl on. O jeho smrti jsem se dozvěděl v Londýně, všechny nás to hrozně zasáhlo, jako všechny tehdejší události.“

V roce 1940 kdesi ve Francii. Alfréd Bartoš druhý zprava

13

JOSEF BUBLÍK

Krajíc se sádlem, do kapsy pár jablek a jde se do války 14

Josef Bublík se narodil 12. února 1920 v Bánově u Uherského Brodu. Pocházel z rodiny legionáře. Po zavření vysokých škol v roce 1939 odešel se dvěma kamarády z vesnice přes Budapešť, Bělehrad a Bejrút a dále lodí až k československým jednotkám ve francouzském Agde. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. Dvacátého osmého dubna 1942 byl vysazen do protektorátu ve skupině Bioscop. Spolu s ostatními parašutisty se po atentátu na Heydricha skrýval v kostele v Resslově ulici. Osmnáctého června 1942 asi po dvouhodinovém boji zemřel při převozu do lazaretu SS na následky těžkých zranění.

Josefův bratr Bohumil Bublík: „Do zahraničí

Pomalu svítá, čtvrt na pět ráno, Němci obkličují kostel. Resslova ulice se mění ve válečnou frontu. Josef Bublík po boku velitele Opálky a Kubiše svádí boj s německou přesilou, střílí z ochozu kostela. Němci pálí z kulometů z oken protějších domů až do chvíle, kdy si uvědomí, že ohrožují své vlastní. Parašutisté se krčí u vysokých sloupů a střílejí na každého SS, který se zjeví ve dveřích kostela. Kulky se tříští o zeď. Dvě hodiny vzdorují. Dochází munice. Josef je těžce zraněn na nohou střepinami, krvácí. Střelí se pistolí ráže 6.35 mm do spánku. Umírá při převozu do lazaretu SS v Podolí.

jsme mu šťastné cesty. O bratrově osudu jsem se

odešel, to si přesně pamatuju, 28. prosince 1939. Bylo dopoledne, ani na oběd nepočkal. Mamka mu namazala krajíce se sádlem a vzal si do kapsy pár jablek. Všichni jsme se tehdy sešli u nás v domě a pomáhali mu zašít několik dolarových bankovek do límce kabátu a kalhotových manžet. Pak jsme se objali, podali si ruce, maminka plakala. Přáli dozvěděl až v létě 1945. Byl to hodný bráška a moc mi chyběl.“

15

KAREL ČURDA

Zastavte vraždění nevinných lidí 16

Narodil se 10. října 1911 ve Staré Hlíně u Třeboně. V Anglii ho zařadili do paraskupiny Out Distance, která byla vysazena do protektorátu na konci března 1942. Po atentátu se skrýval u své matky v Nové Hlíně. 16. června 1942 dobrovolně prozradil gestapu v Praze jména atentátníků a adresy odbojářů. To vedlo k odhalení úkrytu parašutistů a hromadnému zatýkání rodin, které jim pomáhaly. Čurda dostal odměnu půl milionu říšských marek. Do konce války žil v Praze pod jiným jménem (Karl Jerhot), oženil se s Němkou a měl s ní syna. Gestapo ho využívalo jako provokatéra na další výsadkáře z Anglie. V květnu 1945 se sám přihlásil na četnické stanici. V dubnu 1947 byl mimořádným lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

„Zastavte pátrání po útočnících, zastavte vraždění nevinných lidí, ježto atentát provedl Gabčík a Kubiš. Gabčík pochází ze Slovenska a Kubiš má na Moravě bratra řezníkem.“ (z Čurdova udavačského dopisu)

Jeho výsadek provází smůla, skupina se hned po seskoku rozpadá a parašutisté přes zákaz pobývají u svých rodin. Účastní se spolu se svým velitelem Opálkou založení signálních ohňů, když Spojenci bombardují plzeňskou Škodovku. Čurda se později dostane do Prahy, v konspiračních bytech se potkává s parašutisty z dalších výsadků, včetně Gabčíka a Kubiše. Do přípravy atentátu není zasvěcen. Jako jediný z parašutistů opouští den po atentátu Prahu, je vážně nemocen a odjíždí za matkou a sourozenci. Dozvídá se o vypálení Lidic, denně čte v novinách seznamy popravených. Tlak už je nesnesitelný. Matka slyší v rádiu výzvy o amnestii všech, kdo mají něco společného s atentátem, pokud se přihlásí. Matka naléhá, aby „něco udělal“. 13. června 1942 Čurda posílá anonymní udání na četnickou stanici v Benešově. Udání zůstane bez odezvy a Čurda se vydává do Prahy. Pokusí se vyhledat své kamarády, doufá, že najde nějaký úkryt, a když se mu to nepodaří, vypraví se do sídla gestapa v Petschkově paláci. Tam jeho výpověď vzbudí senzaci, do té doby gestapo nevědělo prakticky nic. Čurda zachrání svou rodinu, ale přivede na popraviště stovky jiných.

17

JOSEF GABČÍK

Kovář, který neměl rád nacisty 18

Ján Bačík, veterán ze západní fronty, se s Gabčíkem znal: „Společně jsme vzpomínali na domov, na slovenské hory. Odešel do kurzu a nestihli jsme se ani rozloučit. Jožko byl výborný kluk, takový tvrdý slovenský sekáč.“

Cholmondeley Park 1940, druhý zleva Jan Kubiš, třetí zleva Josef Gabčík

Narodil se 8. dubna 1912 v Poluvsii na Slovensku. Vyučil se kovářem a zámečníkem. Parašutista Anthropoidu, který měl za úkol zabít Heydricha. Zemřel v kryptě kostela v Resslově ulici. Po čtyřhodinovém boji 18. června 1942 si prostřelil pravý spánek. To nejsou Ejpovice u Plzně, jsme vedle jak ta jedle, pomyslel si, když s Janem Kubišem na nehvizdské faře zjistili, že seskočili o sto kilometrů jinde. Zvrtnutý kotník bolí jak čert. Je zima 1941, za dva dny silvestr. V hlavním městě se nevyzná, je v něm poprvé. Naštěstí tu žije spousta lidí, kteří jim věří a pomáhají. Učitel Zelenka-Hajský jim dává kontakt na svého bývalého žáka Šafaříka, ten o Heydrichovi něco ví, pracuje na Pražském hradě. Po pěti měsících se parašutisté rozhodnou k akci. Je jarní dopoledne 27. května 1942. Libeňská zatáčka, Josef svírá samopal, mačká spoušť. Ticho. Zbraň nevystřelí. Je možné, že nestřílí, protože do jeho palebného pole právě vjíždí tramvaj číslo 3. Jeho přítel a společník Jan Kubiš vrhá bombu. Představoval si to jinak, ale i tak to vyjde. Zastupující říšský protektor umírá po několika dnech v nemocnici.

Porchester Gate 1941

www.pametnaroda.cz/jan-bacik

19

VILIAM GERIK

Nepovedlo se mi to, vám ano 20

Narodil se v roce 1920 na jižním Slovensku. Účastnil se bojů ve Francii. Po výcviku v Anglii byl zařazen do skupiny Zinc, která byla vysazena do protektorátu na konci března 1942. Skupina se krátce po seskoku rozdělila, Gerikovi se nepodařilo kontaktovat domácí odboj. Přihlásil se na policejním ředitelství, které ho předalo gestapu. Stal se konfidentem, později toho litoval a spolupráci se snažil vyhýbat. Gestapo ho zatklo v dubnu 1943 a do konce války byl vězněn na Pankráci, v Malé pevnosti Terezín a v koncentračním táboře v Dachau. V dubnu 1947 zemřel na šibenici.

Parašutista Jaroslav Klemeš vzpomíná na setkání po válce v Praze: „Přijdeme k hlavnímu štábu a najednou tam vidíme Gerika. A malej Gerik říkal: ,Jé, hoši, já vás rád vidím, vám se to povedlo! Mně se to nepovedlo.‘“

Po seskoku a několikahodinovém nočním pochodu parašutisté překvapeně zjišťují, že nejsou na Moravě, jak měli v plánu, ale u slovenské obce Gbely. Při přechodu hranic zastřelí velitel skupiny Pechal dva německé celníky, brzy poté gestapo zjistí jeho pravou totožnost a zahájí po něm pátrání. Pechal rozpustí skupinu, Mikše a Gerika vysílá do Prahy. Gerik přijíždí do Prahy 2. dubna 1942 s kufrem plným peněz, nemá však potravinové lístky, za které by si opatřil jídlo. Na kontaktních adresách je rázně odmítnut, někde mu dokonce doporučí, aby se šel raději sám udat. Gerik bloudí po Praze hladový a zoufalý, na smluveném místě marně čeká na Mikše. Vydrží ještě dva dny a pak odchází na policejní ředitelství v naději, že bude deportován na Slovensko. Místo toho se dostává do rukou gestapáckého vyšetřovatele Fleischera. S jedenadvacetiletým mladíčkem jedná tento gestapák v rukavičkách. Gerik mu sdělí podrobnosti o výcviku v Anglii a o svém výsadku. Identifikuje mrtvého Mikše, který se zastřelil při přestřelce s četníky, podílí se na identifikaci padlých parašutistů před kostelem v Resslově ulici. Fleischer zařídí, že dostane, tak jako zrádce Čurda, půl milionu říšských marek z odměny za dopadení atentátníků, nárokuje si však část peněz. Gerik prozradí jména některých odbojářů, které tajná policie okamžitě zatkne. S konfidentem ale gestapo spokojeno není, je neochotný, neiniciativní, na rozdíl od Čurdy, také parašutisty z Anglie. Na Gerika nasazují provokatéra, kterému se neopatrně svěřuje se svým úmyslem utéct do zahraničí. Gestapo ho zatýká v dubnu 1943 a tentokrát ho nešetří. Po válce se vrátí do Prahy, přihlásí se na obranném zpravodajství, kde potkává přátele z Anglie. Doufá, že spolupráci s gestapem obhájí. Je uvězněn a za dva roky popraven jako vlastizrádce ve společném procesu s Karlem Čurdou.

21