POSILNÌTE SI SVOJI VÙLI Co chci, to dokážu

��

��

��

��

��

PhDr. Tomáš Novák

POSILNÌTE SI SVOJI VÙLI Co chci, to dokážu Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3628. publikaci Odpovìdná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a realizace obálky Daniela Eftimiadisová Poèet stran 144 Vydání 1., 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo © profimedia.cz ISBN 978-80-247-2752-3 (tištěná verze) (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6575-4 © Grada Publishing, a.s. 2011

Posilnìte si svoji vùli osvit 0T; 25 March 2009, nutno oøíznout (opr. Helena+T)

Obsah

OBSAH

9

9

10

12

ÚVODEM VŮLE A VĚNO… Z RODINY 16 21

24 28 30 35 40 46

Nemožné? Takové slovo neexistuje

Tøtina vìtrem se klátící… a ti, kdo jsou papežtìjší než papež… Pomoc pro ty, kdo (ne)mají jasno Když dva èiní totéž, není to totéž

CO TO JE, OČ NÁM JDE? ACH, TEN ZÁKLADNÍ POKUS PŘIJATELNÁ DEFINICE VŮLE 31

„Pùle“ vùle

CÍLE A VŮLE 35 36 38

Aktuální retro Manuál pro špièkové zahradníky Iluze, nebo vrcholná šance lidství?

V KNIHÁCH OSUDU JE PSÁNO? ZVŮLE VŮLE 46

Problémy nadmìrného množství nebo nedostatku vùle

5

Obsah

48

PORUCHY VOLNÍHO JEDNÁNÍ – VŮLE JAKO BY BYLA NA DOVOLENÉ 48 49

50 58

72

85

6

Poruchy složek volního procesu – rozhodnì nemìø a øež! Impulzivní jednání – „vùle na maškarním plese“

VĚČNĚ ZELENÉ RETRO 51

Pøíbìh pana lékárníka

VŮLE A… 58 59 63 67 68 69

Vùle a pojetí sebe sama Vùle a vztah Vùle a výchova Vùle a alkohol a cigarety Vùle a pocity viny Muži, ženy a vùle

TRADIČNÍ NÁVODOVÉ POSTUPY 73 74 76 77 78 80 83

Pøedehra pro rozvíjení vùle Víš, kam a proè napøít volní úsilí? Cvièení „síly a moci vùle“ podle Bøetislava Kafky Úspìšné žití podle Gustava Gejerstama Relaxaènì hypnotický postup podpory vùle Trénink vùle J. S. Matìjky Repetitorium výchovy vùle u dìtí podle Pavla Øíèana

O PEVNÉ VŮLI RŮZNĚ 85 86 86

Inspirace minulostí Inspirace depresí Inspirace asertivitou

Obsah

87 87 102

104 104 107 109 110 113 117

122 123 124 126 127 128 128 129

Survivalová inspirace Inspirace: Na lovu bobøíkù „Sùl nad zlato“

JAK NA TO, CO (NE)CHCEME Jak se zneurotizovat? Jak zneurotizovat druhé, zejména naše blízké Midasovo partnerské judo Bonus: Jak se nezneurotizovat Vaše volba? Kdy místo slabé vùle hovoøit o depresi?

NAŠI VÝTEČNÍCI Jen žádné zbyteèné pocity viny! Když se budeš opravdu snažit, s tatrankou na Everest vylezeš Triumf vùle s ne zcela dokonalým happy endem Už zase skáèu… v diskaøském kruhu Vùle proti osudu Ach, ty dìti! Gender poznámka

130 134 139

VŮLE V KŘIVÉM ZRCADLE

143 144

ZÁVĚR

TRÉNINK VŮLE V KLIDU A POHODĚ Judo proti tìm, kdo to s námi myslí nejlépe na svìtì

PŘEČTĚTE SI

7

Úvodem

ÚVODEM NEMOŽNÉ? TAKOVÉ SLOVO NEEXISTUJE Výše citovaná slova patøí Reinholdu Messnerovi, muži, který vystoupil bez kyslíku na Mount Everest a poté takto zdolal všechny další osmitisícové vrcholy naší planety. Pøi spoleèném výstupu na Everest zahynul jeho bratr. Nedostatkem kyslíku tìžce traumatizovaný Reinhold, který svùj stav pøi sestupu nazval jako pološílenství, mu nedokázal pomoci.

PŘÍKLAD l

Já se vždycky pro nìco nadchnu a za chvíli mì to zaène nudit. Tak mám doma Španìlštinu pro samouky, skonèila jsem u ètvrté lekce, a Ruštinu pro samouky – tam jsem došla do tøetí lekce a uèení poøád odkládám, až bude èas. Štve mì to, ale nenadìlám s tím nic. Nedávno jsem se nadchla pro hip hop, chtìla jsem se to nauèit a našla jsem si kurz. Bohudík mì to pøešlo, než jsem to zaplatila.

l

To je pøesné, já jsem také taková. Neumím si poruèit a dìlat to, co tøeba není v tu chvíli nutné, ale udìlat by se to mìlo. Když mám dojem, že nìco musím, nejspíše se tomu chci vyhnout.

l

Mì také zajímá spousta vìcí, ale dùslednost a pevná vùle se uèit scházejí. To víte, mamina doma s dvìma dìtmi…

l

Chci zhubnout, rozhodnu se chodit do cvièení, ale jdu kolem cukrárny. Myslíte si, že si zakážu vstoupit?

l

Nebo nádobí! Chci ho umýt a nemùžu se k tomu donutit. Pak si nadávám: „Kuròa, zase to zaschlo…“

Citovány jsou úèastnice internetové diskuze na serveru doktorka.cz

9

1 . K A PI T O LA

VÙLE A VÌNO… Z RODINY

VŮLE A VĚNO… Z RODINY Pøipadají vám citace v úvodu dùvìrnì známé? Nedivte se. Spoleèným jmenovatelem jsou problémy s vùlí. Pøesnìji „slabá vùle“ – a na tu si v rùzných souvislostech stìžuje hodnì lidí. Synonyma termínu vùle jsou dle patøièného slovníku slova nepøíliš pøesnì vystihující onen termín – „pøání“, „rozkaz“ a „volnost“. To je snad pøijatelnìjší staré oznaèení „úmyslnost“. Slovník „tajných vìcí“ Kryptadia (Praha, Paseka 2000) zmiòuje i termín „líbezná vùle“ , což je ponìkud archaický termín pro libido. Dále uvádí dodnes bìžnou formulaci „byla mu po vùli“, tj. oddala se mu se souhlasem. Cituje i variantu „mať vólu“, tj. mít chuť ke koitu. V rámci vùle v psychologickém slova smyslu jde spíš o realizaci „pøání èi rozkazu“. „Volnosti“ mnoho nebývá. Vùle mùže být vnímána jako specifická psychická charakteristika, dispozice i volní proces. O vùli lze hovoøit, pokud si uvìdomujeme alespoò nìkteré motivy jednání, chceme se podle nìkterého z nich rozhodnout a své rozhodnutí skuteènì realizujeme. Slova vùle a volba jsou si velmi podobná. Prožíváme urèitý stav, mùžeme jej zmìnit, nebo nezmìnit. Chtít nìco uskuteènit a uèinit to fakticky, to jsou dvì vìci. Uskuteènit pøání je obtížnìjší než je mít. Zvláštì když pevná vùle chybí alespoò v rozsahu, který by byl potøeba k dosažení cíle. I když cíle dosahovat nebudeme, jsou opìt další dvì možnosti. Zmínìný stav mùže vadit, nebo nevadit. Pomyslnou hru „vadí–nevadí“ lze dále vyhrotit. Mùže nás to psychicky drtit, deptat, zraòovat, štvát, popuzovat, nebo také ne. Jaké to bude, nebude ani tak záležet na objektivní realitì, ale spíše na našem osobním prožitku a vnímání konkrétní reality. Moderní psychologie se pojmu vùle spíše vyhýbá. Èastìji uvádí termíny jako napø. cílevìdomé nebo cílesmìrné chtìní, motivace èi volní èinnost. Pøesto je termín v bìžné øeèi èasto používán, má svoji tradici a navíc je i laikùm pomìrnì srozumitelný. Vùli lze vnímat jako soubor vlastností a postojù. Umožòuje cílevìdomé rozhodnutí a jednání. Lze ji chápat jako schopnost vybírat podnìty smìøující k cíli. Ten vyplývá z našich zámìrù. Vùlí lze regulovat vlastní chování. Upravovat je tak, aby smìøovalo k vytèenému cíli, a naopak brzdit aktivity vzhledem k dosažení cíle kontraproduktivní. 10


1 . K A PI T O LA

V tomto rámci nepùsobí zdaleka jen sama. Pokud mluvíme zvlášť o motivaci, pamìti, vùli atd., jde o užiteèné zjednodušení. Rozdìlení je umìlé. V reálné osobnosti obvykle nelze hovoøit o jednotlivých „ohranièených“ procesech. Je to právì ona osobnost, která dìlá urèitou, konkrétní vìc. V experimentu se zvíøaty mohu pøedpokládat, že za rámcovì stejných podmínek budou podávat obdobný výkon kdykoliv. U èlovìka sehrává roli široké spektrum stìží postižitelných vlivù. Namátkou existuje „zkreslení dobrého probanda“. Když zkoumaná osoba ví, že její chování je zaznamenáno, snaží se chovat „dobøe“. Tj. obvykle tak, jak je oèekáváno. Roli mají napøíklad sympatie, nebo naopak antipatie vùèi pozorovateli. Mimo jiné se i zde mohou objevit projevy odporu. Nejsou sice vìdomé, ale dokážou zablokovat nejrùznìjší reakce. „Odpor“ snižující volní úsilí vyvolává každá záporná motivace. Mohou sem patøit i pocity neocenìní, ztráty iluzí, zbyteènosti aktivity samé nebo našeho snažení v ní. I pro volní projevy platí konstatování Z. Matìjèka: „Nikdy nemùžeme pøedem vìdìt, jaké to bude, když ztroskotáme nebo když budeme umírat.“ Osobní prožitek spokojenosti èi nespokojenosti s vlastní vùlí bude hodnì souviset s naším Rodièem. Tj. se pøijatým a zvnitønìlým souborem rad, doporuèení a oèekávání získaných od rodièù, uèitelù, vychovatelù… prostì rad od autorit. Ty jsme pøijali v rámci své osobnosti. Považujeme je obvykle za své, aniž si zcela uvìdomujeme jejich pùvod. Jistìže mùže existovat i Rodiè mírný a velice vlídný. Ten nebude nic vyèítat, vše pochopí a bude nás mít rád jen proto, že jsme. Ne tedy až si to zasloužíme, tj. až uspokojen popatøí na to, jací jsme. Pøijme nás v každém pøípadì, tedy bez ohledu na eventuální volní mizérii. Stejnì tak ovšem mùže být i Rodiè opaèný. Hned tak nìco ho neuspokojí. Je-li naše vùle železná, vytkne nám, že není ještì pevnìjší.

PŘÍKLAD Snad by jej uspokojila pouze slavná formulka: „Car tel est notre bon plaisir“ – „neboť to je naše milostivá vùle“. To byla závìreèná slova královských naøízení ve Francii od Františka I. (1515–1547). Panovník, který takto zdùraznil, že o jeho vùli se nepøemýšlí ani nediskutuje, jen se plní, proslul vskutku železnou vùlí, kterou dokázal øídit svá vojska u Marignana roku 11

1 . K A PI T O LA


1515. To vedlo k dalekosáhlým uznáním Františkových nárokù na milánský trùn. Mnohá italská mìsta tak uèinila bez boje v pøesvìdèení, že úspìšnì oponovat nelze. Jen na okraj – to, jak dokázal zmínìný král svoji vùli prosazovat, dnes málem neví skoro nikdo a málokoho to také zajímá. To, že František koupil od svého kamaráda Leonarda da Vinci obraz nazvaný Mona Lisa, není také všeobecnì známo. Pøesto se obrazem dennì kochají zástupy. V obohacení sbírek nešlo o projev železné vùle. Prostì na to mìl a umìl být mecenáš. Pøíbìh obsahuje pouèení. Ne vždy je to, co je projevem naší vùle, v životì to nejpodstatnìjší. To, co pøetrvává, a to, co ocení potomci, mùže být nìco zcela jiného.

V souvislosti s názorovou výbavou autorit, kterou pøejímáme a neseme si ji do života, pozor ještì na další variantu. Jmenuje se: Musismus: Jde o dùsledky velkého tlaku na dìti, kterým rodièe èi jiní pro nì podstatní vychovatelé namluví, že musí dìlat to a to a dopadnout tak èi onak. Konkrétnì se projevuje tlakem s opakovanými požadavky „musíš být takový“, „musíš to udìlat“, „musíš dosáhnout takového a takového vzdìlání eventuálnì postavení“. Pokud ne, bude to katastrofa a mimo jiné i dùkaz tvé slabé vùle a zklamání pro nás pro všechny. Dítì obsah musismu pøijímá, zvnitøòuje a øídí se dle nìj. Po celý život si pak dává zdaleka ne vždy reálné úkoly a cíle. Pokud je nesplní, èemuž se nelze pøíliš divit, trápí se, podceòuje se a je úzkostné. Rodiè nevlídný je musista.

TŘTINA VĚTREM SE KLÁTÍCÍ… A TI, KDO JSOU PAPEŽTĚJŠÍ NEŽ PAPEŽ… Pøirovnání „jsi jako tøtina vìtrem se klátící…“ je biblické. Tøtinou je zde myšlena pomìrnì vysoká travina se slabým stonkem rostoucí u Nilu. Ve vìtru se snadno ohne. Odtud dojem nestálosti, nejistoty, kolísání, nerozhodnosti, malé prùbojnosti, slabé vùle, jež se dá snadno pøeválcovat vùlí silnìjších. Mùže to znamenat poddajnost, slabošství, nesamostatnost. Výrok o tøtinì pronesl Ježíš poté, co prorok Jan Køtitel, zatèený a pozdìji i popravený králem Herodem Antipou, poslal své uèedníky za Ježíšem s otázkou: „Jsi ten, který má pøijít, nebo máme èekati jiného?“ Ježíš øeènickou otázkou: „Co jste vidìli, tøtinu ve vìtru se klátící?“ Jana bránil. Sdìlil 12


1 . K A PI T O LA

tím, že rozhodnì nejde o slabocha ani váhavce. Ostatnì Jan již dávno pøedtím oznaèil Ježíše za Mesiáše. Jistá velkorysost k váhajícím, kteøí nedokážou jednat s neochvìjnì silnou vùlí, je tamtéž i v konstatování: Boží služebník „nalomenou tøtinu nedolomí“. Tolerance k „nalomeným tøtinám“ by mìla být vodítkem pro kritické soudce (Rodièe) ve vztahu k lidem se slabší vùlí. Když se zamìøí jen na chyby, ty razantnì vytýkají, mohou èlovìka prostì dorazit… èi dolomit. Ti rádobydokonalí lidé, „nároèní na sebe i na druhé“ jsou… papežštìjší než papež… Most mezi dávnými èasy a dneškem nabízí jeden z mých klientù. Vìnuje se józe a vytvoøil si sestavu nìkolika cvikù zamìøených na posílení vùle.

PŘÍKLAD Jeden z nich je „Strom (tøtina) ve vìtru“. Zaèíná se cvièit ve stoji rozkroèném. Paže natažené, prsty jsou propleteny a dlanì smìøují vzhùru. Nejprve se pomalu, spíše jako ve vánku než ve vìtru, sklání paže, šíje a trup vpravo. Poté obdobnì vlevo. Obì strany se støídají alespoò desetkrát. Po zautomatizování cvikù je možné je uèinit nároènìjšími – cvièit na špièkách.

Mimo kondièní zmìny si cvièením uvìdomujeme, že „ve vìtru života“ nejsme zcela pasivní. Jsme schopni ledacos vùlí zvládnout. Poukaz na nezbytné zvládnutí situace vùlí bývá obecnì spíše zneužíván. Požadavek volního jednání je zároveò manipulací. Stává se požadavkem na omezení èi odstranìní toho, co je nám pøíjemné. Jan Snel, autor knihy Chvála malých neøestí, to formuluje: „Všechny vìci, které mì doopravdy baví, jsou buï nezdravé, nebo asociální, nebo nemorální, nebo se po nich tloustne…“ Zdánlivì to neplatí pøesnì, ale pøece jen. Otec mé klientky, vášnivý zahrádkáø, zemøel ranìn mrtvicí, když kácel bìžný ovocný strom, manžel jiné klientky, vynikající lyžaø, výraznì kulhá po úrazu na lyžích. Zpùsobil si ho na nenároèné sjezdovce. Nebylo by tìžké nacházet i jiné pøíklady pro všechny výše zmínìné komodity. Což vùli využít k maximální zdrženlivosti v radostech? Potom staèí najít si svého guru, který nám øekne, jak žít. Radostnì, pevnì a vstøícnì jeho 13

1 . K A PI T O LA


pøedstavy naplníme. Pro onoho duchovního vùdce by tak teoreticky lépe být mohlo, ale pro nás urèitì ne. Pevná vùle je krásná vìc, ale není urèena k likvidaci všelikých radostí a potìšení.

PŘÍKLAD Je zde ještì jeden aspekt: V novinovém rozhovoru (LN 13. 6. 2008) hovoøí Eduard Poustka, masér, o jednom z nejlepších èeských fotbalistù Pavlu Nedvìdovi: „To si nikdo neumí pøedstavit, co on má za život. Každý ráno vstane, déšť nedéšť, a jde a døe na sobì, cvièí, posiluje, bìhá… Ten kluk, to je pìtatøicet let døiny. Každý vidí jen ty velké peníze, ale já bych to nikomu nepøál, ani na den. Mì udivuje jen to, že se dokáže dennì pøemluvit, že má tak ohromnou vùli…“

Stojí to za to? Má to smysl? Je taková vùle zdravá? Navíc nejen sledování výrokù „božského Paola“ pøesvìdèí každého o jeho nerozhodnosti v rùzných situacích mimo høištì. Jeho vyjádøení, že „snad“, „možná“, „ještì neví“, „asi“, „na 90 %“ a úvahy typu „snad neznamená asi“ v souvislosti s hrou za národní družstvo pùsobila dojmem, že si dìlá legraci jak z pøíznivcù, tak z funkcionáøù. Extrémní nerozhodnost potvrzují i blízcí leadera. Prostor silné vùle je tím velmi zmenšen… a její projev svým zpùsobem i degradován.

PŘÍKLAD Petr Skoumal a Jiøí Dìdeèek napsali písnièku, která se na problém „sport a vùle“ dívá z ponìkud neobvyklé strany. (Dres a tretry. In Petr Skoumal: Hotelový pokoje. Bonton music 1996) Každej dneska zkouší cvièit, vylepšit si postavu, jen já si ji toužím znièit, protože jsem na hlavu.

14


1 . K A PI T O LA

Franta koupil dres a tretry, k tomu èapku se štítkem, èas si mìøí chronometry, obvod hrudi pravítkem. Lojza plave, Karel šplhá, Pepa skáèe o tyèi. Jarda bìhá, Tonda vrhá, se ženou i s rodièi. Tìlocvik je zkrátka prima, ale mì to nevadí, já mám kruhy pod oèima, to je moje náøadí. Živého mne nedostanou! Nikdy více tepláky! Volám s tváøí ošlehanou hospodskými vìtráky. Ať mì trápí kašel, rýma, ať mám hrudník zborcenej, žádnej sport mne nezajímá, nechci umøít zpocenej!!!

Vùle a volba mají k sobì blízko. Je na nás, co zvolíme. Psychologie vùle se zabývá psychickými jevy, které charakterizují chtìní a snahu jedince. Pøedpokladem volního úsilí zamìøeného urèitým smìrem jsou motivy. Motivace èlovìka vychází z jeho biologických i sociálních potøeb. Stejné motivy mohou vést dva jedince ke zcela odlišnému chování, byť tøeba doprovázenému obdobným volním úsilím.

15

1 . K A PI T O LA


POMOC PRO TY, KDO (NE)MAJÍ JASNO Pozoruhodné je, že i v dnešní nabídce všech možných knižních publikací jsou knihy vìnované nácviku vùle popelkou. Nápadné to je napøíklad pøi srovnání s bohatou nabídkou knih o výcviku pamìti. Po urèitou dobu považovala psychologie pojem vùle za velmi problematický a málo vìdecký. William James (1842–1910) sice existenci vùle pøipouštìl, ale považoval ji za jev natolik nevìdomý a iracionální, že ji ani nelze vìdecky zkoumat. Zájmu o pochopení i posílení vùle to ve své dobì možná dokonce pomohlo. Na její vìdecké zkoumání bylo rezignováno. Jenomže vùle zde stále byla. Z laboratoøí a poslucháren univerzit pøešel zájem o vùli k bìžné praxi. Klasickou literární výbavu poznatkù v èeštinì pøedstavují dnes zcela nedostupné a znaènì archaické knihy. Napøíklad Th. Ribot: Nemoci vùle, roku 1898 pøeložené do èeštiny a jako ostatní citované vydané v Praze, J. Payot: Výchova vùle, pøeloženo 1905. R. W. Emerson: Dùvìøuj si, pøeloženo roku 1913. U archaických pramenù mnohdy dochází k ztotožnìní sebedùvìry a vùle. Napø. S. Marden: Vìø v sebe a zvítìzíš. Pøeloženo a vydáno bez data na poèátku 20. století. Odlišný pøístup – „vìøím si, protože mám dost vùle“ – pøedkládá na samém konci dvacátého století E. Rheinwaldová: Jak dosahovat úspìchu v profesním a soukromém životì. (Praha, Ikar 1997). Domácí vìdecké prameny reprezentuje univerzitní profesor F. Krejèí: Svobodná vùle a mravnost z roku 1908, dále od téhož autora významná práce Psychologie vùle z roku 1926. Popularizující jsou R. Adamík: Síla vùle a životní energie, z roku 1912, a R. Souèek: Problém vùle, z roku 1920. A. Plechatý: Vlastní silou k cíli, vydáno 1924. Prvky výcviku pevné vùle byly popsány v rámci výchovy v skautingu napøíklad Velenem Fanderlíkem. Mnohé z toho bylo rozvinuto v práci britského Støediska zvláštního výcviku Správy pro zvláštní operace. Tam se od roku 1940 pøipravovali ve Skotsku èeští parašutisté na výsadek do okupované vlasti. Støedisky prošli hrdinové, jejichž vùli nezlomil sebevìtší teror gestapa. Napøíklad tortura matky pøed oèima jejího zmuèeného a mlèícího syna majora Oldøicha Pechala. Absolventy stejné pøípravy 16


1 . K A PI T O LA

ovšem byli i dobrovolní zrádci parašutisté Èurda a Gerik. Vùli prvního z nich údajnì zlomil novinový èlánek o rizicích pobytu policejnì nepøihlášených osob v Protektorátu. Èetl ho ukrytý v senì, ve stodole rodièù. Poté odejel do Prahy nabídnout spolupráci tajné policii. Rozvojem vùle se zabýval i systém péèe zejména o mladé pracovníky u firmy Baťa. Pozitivnì zamìøenou vùli pracovníkù se snažil rozvíjet systém vìdeckého øízení F. W. Taylora. V èeštinì je jeho pøístupem výraznì ovlivnìn pohled S. Špaèka: Zdatností k úspìchu. Praha 1947. Další vìdecká monografie o vùli, následující po díle profesora Františka Krejèího z roku 1926, byla až práce F. Rycheckého: Determinanty volního úsilí v pohybové èinnosti, vyšla roku 1984 a zabývá se jen jednou z oblastí uplatnìní vùle. Významným moderním vìdeckým pramenem v dané oblasti je jeden z výstupù výzkumu volních faktorù, monografie Milana Brichcína: Vùle a sebekontrola. (Teorie, metody, experimenty). Praha, Karolinum 1999. Volní procesy i vlastnosti autor popisuje jako souèást øídících procesù seberegulace a sebeorganizace. Volní vlastnosti dávají rùzným formám chování v rozlièném prostøedí urèitou stálost. Vnímáme napø. iniciativu, rozhodnost, zamìøení k cíli èi dùslednost. Tyto vlastnosti nejsou podøízeny vùli ani ji samy o sobì netvoøí. Jde o osobnostní vlastnosti daného èlovìka. Vùle se tak stává dle citovaného autora nauèeným komplexem schopností, vlastností a dovedností. Umožòuje èlovìku, aby øídil svoji èinnost. Prostøednictvím vùle pak lze regulovat kognitivní a rozhodovací procesy, funkci nižších øídících subsystémù, aktivitu periferních orgánù, prùbìh interakce se svìtem, jakož i nìkteré vnitøní stavy svého organismu. Práce je doplnìna i rozsáhlým seznamem èasopisecké literatury. V jednom ze zde zmínìných svých èlánkù docent Brichcín píše v roce 1984: „Velkému teoretickému i praktickému významu vùle a ‚morálnì volních vlastností‘ èlovìka neodpovídá dosavadní stav vìdeckého poznání jejich psychické podstaty ani dosavadní kvalita metod pro jejich diagnostikování a formování.“ Za ètvrt století od tohoto povzdechu se mnoho nezmìnilo. V minulém režimu mnohé psychology ponìkud odpuzoval sám termín „morálnì volní vlastnosti“. Na morálku mívali jiný názor, než byl ten oficiální.

17

* 1 . K A PI T O LA


Navíc úvahy o vùli zákonitì vedou k úvahám o vztahu duše a tìla. Tam bylo v oné minulosti velmi snadné narazit na ideologické bariéry. O vùli se pøehlednì zmiòuje v již nedostupných vysokoškolských skriptech Josef Švancara: Emoce, motivace, volní procesy. PÚ FFMU 2003. O „nemocech vùle“ pojednává v moderní dobì prùbìžnì psychiatrická literatura. O vùli obecnì literatura psychologická. Ta je zamìøená na psychologii osobnosti nebo psychologii obecnou. Uèebnice psychologie popisují vùli jako fenomén, ale nezabývají se jejím nácvikem. Je-li ovšem nìco podle Brichcína „nauèeným komplexem schopností, vlastností a dovedností“, mìly by k uèení být dostupné uèebnice. Moderní návodová pøíruèka o formování a výcviku vùle pro bìžné ètenáøe chybí. Dávno je rozebraná brožura kapesního formátu popisující pøístup autora onoho spisku: J. S. Matìjka: Pìstování vùle. Praha, MONA 1979. F. Ch. Haddock: Síla a moc vùle – text z poèátku minulého století, kniha vyšla znovu roku 1995 v nakladatelství Zabloudil v Brnì. Dalších vydání se po roce 1989 doèkaly i Nové základy experimentální psychologie parapsychologa Bøetislava Kafky, poprvé vydané v roce 1925. Obsahují mimo jiné i systém výcviku vùle. Jde o texty zajímavé a mnohde inspirující, ale ovšem i archaické, místy až k bezdìèné komice. Abraham Löw: Trénink vùle. Brno, ERA 2003. To je sice titul na knižním trhu dostupný, ale název ponìkud mate. Zabývá se nìèím jiným, než slibuje v titulku. Pojednává o psychoterapii skupiny pacientù v rámci pùsobení zahranièního sdružení Recovery. To se na bázi svépomoci vìnuje „postpsychotickým a postneurotickým osobám“. Pro bìžné potøeby výcviku zdravých je to dosti omezený výbìr. Zájemcùm bych spíše doporuèil vyhledat v knihovnì starší èlánek M. Brichcína: Rozbor problematiky volního úsilí provedený na základì diskuse. Ès. psychologie, 1961, 5, 340–354. I jindy tak bohatì zásobený internetový vyhledávaè je zde chudý. O vùli jako takové, o filozofických názorech na ni nabízí mnohé. O nácviku vùle minimum. Nebudu pøedstírat, že pøedložená kniha uèiní z ètenáøù a ètenáøek po prostudování krále èi královnu silné vùle. A to ještì ke všemu selektivnì, kdy vùli podøídíte radostem a pozitivnímu životu.

18


1 . K A PI T O LA

Nabízím postupy, jež lze využít k pozvolnému a snesitelnému zvyšování dané kvality. Nabídnu ovšem i odlišný pøístup, tj. formování postoje: „Má slabá vùle je moje silná stránka.“ Mùže jít o reakci na již citovaný poznatek individuálních psychologù o tom, že ve sféøe, kde je èlovìk mimoøádnì silný, je i jeho slabost. Pøijmout se takový, jaký, jaká jsem (mít se rád, vìdomì neškodit, znát své meze), je totiž pro lidstvo cennìjší než nutkavé slézání osmitisícovek naší planety, pøi nichž vinou nedostatku kyslíku mnozí „neznají bratra“ a všichni devastují pøírodu. Sílu vùle lze nejen testovat, ale i cvièit ve zcela bìžných životních podmínkách, a to bez velkého pøemýšlení každý den. Namátkou: n n n n n n

n n n

n

Splnit slib pøátelùm, i když to není lehké. Dále: Napít se s mírou a pak umìt odmítat a nenechat se pøemluvit. Obdobnì: Nenapít se ani trošku alkoholického nápoje pøed jízdou autem. Ještì odjinud: Šetøit peníze na urèitý cíl, neutrácet zbyteènì za malièkosti. Samozøejmì možno pokraèovat ještì dlouho. Tøeba: Odmítnout flirt, který je sice lákavý, ale smìøuje k nevìøe. Odolávat pokušení i jinak. Napøíklad: Nepodívat se partnerovi èi partnerce do mobilu ani do jeho internetové schránky, byť to je náhodou docela snadné. Lze zkusit držet dietu, cvièit každé ráno, zvítìzit nad stigmatem vìèných zaèáteèníkù pøi studiu cizích jazykù. Nebo docela prozaicky odejít v nejlepším od rozverné party a pøijít domù pøesnì vèas, jak jsme slíbili… Že neøídíte, a tudíž nemusíte pøed jízdou abstinovat? Vymìòte tedy zmínìnou nebo jinou nereálnou položku za každodenní sprchování (studenou vodou) nebo tøeba za plnìní novoroèních pøedsevzetí. Eventuálnì si lze koupit uèebnici japonštiny pro samouky. Tu, která požaduje studium po nìkolik mìsícù, každý den pùl hodiny… a vydržet onìch tøicet minut nad taji jazyka, který nám zøejmì nebude bezprostøednì užiteèný.

19

1 . K A PI T O LA


TEST Výše uvedených deset typických situací mùže každý zájemce použít modelovì jako podklad k soukromému testu pevné vùle. Co souhlas, dokážu to, to 10 % ideálu pevné vùle. Daleko zajímavìjší a pøesnìjší než výsledky modelu by byl test o 20 položkách. Polovinu by tvoøily ty výše uvedené. Druhou polovinu by dodal testovaný sám na základì konkrétních situací, jež ho potkávají a s nimiž se potýká. Na souhlas s jednou položkou (tj. s jedním zvládnutím situace) by pak pøipadalo 5 %. Skóre míry pevné vùle v procentech by tvoøil poèet souhlasù násobený pìti. Dosažených 50 % je možno považovat za prùmìrný výsledek. Do 75 % je nadprùmìr. Výsledek nad 75 % odpovídá velmi nadprùmìrnému rozvoji vùle. Naopak do 25 % je výsledek výraznì podprùmìrný, do 50 % možno uvažovat o podprùmìru. Objektivitì výsledku by znaènì prospìlo zapojení nezávislých pozorovatelù. Nechte se otestovat nìkým, kdo vás dobøe zná. Seètìte jeho hodnotící a vaše sebepozorovací výsledky dohromady a dìlte dvìma. Poté porovnejte kvalitativnì rozdíly v jednotlivých položkách vyplnìných vámi a jím. Plyne z toho pro vás nìjaké pouèení? Pravdìpodobnì ano, pokuste se ho zformulovat a vyvodit z nìj závìry. K dalšímu zamyšlení citát: „Lidé slabé vùle jsou pøecitlivìlé, prchlivé osoby, neustále ve vleku své žádostivosti. Lidé váhaví, nerozhodní, kteøí se nedovedou podøídit žádné disciplínì, pøizpùsobit se stálému zamìstnání… Osoby vrtkavé, nestálé, bez vytrvalosti a odvahy, podléhající svým vrtochùm. U osob nestálých pozorujeme rozklad vùle… Je to stav duševního nepoøádku, porušení rovnováhy, bezvládí. Lidem se slabou vùlí se nedostává øídících rozumových idejí. Jsou ve svém jednání omezení a nestálí a jednají jen dle svých vrtochù. Èasto tyto lidi najdeme mimo ‚zdravou spoleènost‘… pozbývají schopnosti jednat ve vnìjším svìtì… Lidé slabé vùle jsou tedy ti, kteøí se nepodrobili vlivu spoleènosti pøi získávání silné vùle.“

20


1 . K A PI T O LA

Text, z nìhož citujeme, odpovídá stylem dikci „otcù zakladatelù“ americké návodové psychologie z první poloviny minulého století. Pisatelù knížek tvrdících, že s veselou myslí a s pevnou vùlí dobudeš svìta. Jen je musíš na slovo poslouchat, kupovat si jejich knihy a absolvovat jejich kurzy. Nejde o retro! Autorem je Jaromír Dolák. Dílo bylo umístìno 21. 8. 2002 na internetu, konkrétnì na duše.cz. a ezoterika.cz, informaèních serverech pro duchovní rozvoj a osobnostní rùst. Pokud se v jím pøedloženém popisu alespoò èásteènì poznáváte, nezoufejte! Již titulek jeho èlánku nabízí východisko: „Lidskou vùli lze cvièením zpevnit jako svaly.“ Co dìlat, abychom se stali kýženými volními svalovci, popisuje J. Dolák takto: „Øekneš-li vícekrát za den slova ‚já jsem‘, nebo myslíš si je, jsi si vìdom trvání svého skuteèného sebe sama a pocítíš vzrùstání svého mocného, silného já ve svém nitru. Abys nabyl silné vùle, musíš se cvièit v koncentraci… Aby èlovìk získal silnou vùli, musí si èiniti násilí, pìstovat sebezapøení, stále se pøemáhat… Tvé chtìní buï vždy jasné, pevné a pøesné jako rozkaz.“ Dodat mohu jen jedno – nejen lidé, ale i názory na to, jak pìstovat pevnou vùli, mohou být rùzné.

KDYŽ DVA ČINÍ TOTÉŽ, NENÍ TO TOTÉŽ Jasno, pevné, rozkaz, násilí…, to vìru nejsou slova èastá v mých publikacích – spíše se jim vyhýbám, jak to jen jde. Dikce pøipomíná systém výchovy vùle B. Kafky. O nìm se ještì zmíním. Jedním z dùvodù, proè o tréninku vùle a volních procesech budeme hovoøit jinak, je moje pøesvìdèení: Mentorování, vìèné pøikazování a moralizování škodí! Ne že by se obèas nenabízelo, ne že by obèas nebylo možná i docela namístì, ale pøesto dìkuji, radìji ne. Svùj bìžný život netrávíme v Cizinecké legii, tam se musí poslouchat na slovo. Moralizování a mentorování jsme si obvykle užili dost pøinejmenším ve škole. Tudy cesta nevede. Kdyby i ano, tak jde o cestu schùdnou pouze urèitou dobu a posléze pøekvapivì slepou. I pøi posilování vùle by mìlo platit geniální Komenského: „Vše ať plyne volnì bez násilí.“ 21

1 . K A PI T O LA


Jako po másle – flow: Obvyklá pøedstava o vùli je øeknìme „demosthenovská“. Odpovídá dávnému pøíkladu øeckého øeèníka. Jako dítì koktal a mìl ještì ke všemu slabý hlas. Nedbal svých handicapù, usilovnì cvièil, oblázky si do úst vkládal, ba i moøe se pokoušel pøekøikovat. Své problémy zvládl a skuteènì coby øeèník uspìl. Hovoøíme-li o využití vùle, vyvolává to pøedstavu cílevìdomého, tvrdého úsilí zamìøeného k pøedem danému cíli. Jako by to byla døina, pøinejmenším naplnìní povinnosti. Jenomže k nìkterým cílùm mùže èlovìk smìøovat z nadšení, spontánnì, sám od sebe, aniž se ohlíží na druhé, podobnì jako když øeka protrhne hráz, nehledí napravo ani nalevo. Plyne ve smyslu pøedchozí Komenského citace velmi intenzivnì a po svém. Je takøka nemožné ji zastavit. Vzepìtí èlovìka, naprosto soustøedìného na svùj cíl, toho, který nedbá na nic jiného než na to, co jej strhlo, bývá oznaèováno anglickým termínem flow, který je odvozen od slovesa to flow, což je téci. Odtud pøedstava plynutí, jemuž nelze odolat, nebo spíše tvùrèího pøívalu aktivity, hypervùle, o niž není tøeba usilovat. Ona zde prostì je a pro postiženého, nebo naopak šťastného není nic jiného než konkrétní výzva. Tu naplní za každou cenu. Jde o jakýsi superzájem. Týkat se mùže práce, hry, naplnìní subjektivního poslání. Mùže jít o nìco skuteènì vynikajícího, lidstvu prospìšného, ale mùže jít i o vìci objektivnì nepodstatné. Napøíklad s obdobnou tvùrèí posedlostí mùžete dejme tomu malovat obraz, který bude a zùstane mazaninou. Prvky „flow aktivity“ lze najít tøeba v hráèské vášni. Vysvìtlení typu „nad tzv. výherním automatem nelze již z principu trvale vyhrát“ spíše onu vášeò posiluje než tlumí. Flow mùže co do výsledku vyznít slavnì a „pøepsat dìjiny“. To ovšem jen zcela výjimeènì. Mùže dopadnout tragicky – tøeba u zmínìných sázkaøù. To dosti pravidelnì a s jistotou. Výsledek mùže být i komický nebo tragikomický. Namátkou døina nìkterých zahrádkáøù smìøující k vypìstování nadmìrné úrody pro nì a pro jejich blízké. Ta je posléze zavaøována a jinak uchovávána a po letech nespotøebována likvidována. Nadšení takto jednat znovu a znovu pøipomíná flow. Podstatné je, že tato èinnost strhne a dotyèný se do ní zcela ponoøí. Nevidí a neslyší. V manželské poradnì obèas hovoøím s partnery takových lidí. Vesmìs hledají postup, jak aktivity svého protìjšku korigovat. Omezit 22


1 . K A PI T O LA

je alespoò èásteènì, „aby rodina netrpìla“. Ve vyhranìné podobì to je nemožné. I velké úsilí vede k minimálnímu efektu. Prùchodná zùstává jen cesta smìøující k dosažení nezávislosti, samostatnosti a nadhledu.

23

2 . K A PI T O LA

CO TO JE, OÈ NÁM JDE?

CO TO JE, OČ NÁM JDE? Badatel zabývající se vùlí bude v nejlepší filozofické spoleènosti. Jen namátkou, letem svìtem filozofie a psychologie možno zaèít snad nejvýznamnìjším myslitelem starovìku. Aristoteles (384–322 pøed n. l.) lišil vùli ve smyslu snažení živoèichù od vùle v pravém slova smyslu. Ta je typicky lidská. Vùle je jednou z mohutností psýché. Antice byl blízký pojem vùle jako projev rozumu. Aurelius Augustinus (354–430) staví vùli vedle rozumu. „Bùh je absolutní vùle.“ Pro køesťanství je charakteristický etický rozmìr. Jde o „mohutnost duše“. Na nás je, zda budeme konat dobro, nebo naopak zlo. Je pro èlovìka v jeho jednání nejpodstatnìjší jeho rozumové poznání, nebo nìco jiného? Otázka je to podstatná nejen pro etiku. Ti, kdož preferují rozum a myšlení, bývají nazýváni intelektualisté. Preference cítìní a chtìní patøí voluntaristùm. V rùzných oblastech lidského snažení je dobré vìdìt, zda lidé jednají nesprávnì z nevìdomosti, nebo „ze zlé vùle“. Náznak tìchto pradávných diskusí je možné najít i ve zcela moderní pøi o urèení vìku, kdy je èlovìk trestnì zodpovìdný. Johanes Duns Scotus (1264–1308), františkán a profesor v Oxfordu i na Sorbonì tvrdil, že bez vùle by nebylo poznání. Pokud chci nìjakou vìc poznat, musím si jí všimnout, vìnovat jí patøiènou pozornost. Ono povšimnutí je volní akt. Opaèný názor mìl Tomáš Akvinský (1225–1274) – vùli podøizoval rozumu. René Descartes (1596–1650) považuje vùli za samostatnou velièinu, kterou nelze s rozumem ztotožnit. Myšlení je samostatným atributem ducha. Baruch Spinoza (1632–1677) podobnì jako napø. Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) vùli a rozum ztotožòují. Imanuel Kant (1724–1804) proslul mimo jiné i popisem rozporu, který je v každém z nás. Jako bytosti pøírodní jsme determinováni svými možnostmi a mezemi. Jsme ale zároveò i bytosti mravní. V této sféøe jsme svobodní a dle mravního zákona mùžeme odmítnout èinit zlo.

24


2 . K A PI T O LA

Arthur Schopenhauer (1788–1860) a Friedrich Nietzsche (1844–1900) vnímali vùli jako záležitost biologickou, iracionální. Patøí tedy k voluntaristùm. Wilhelm Wundt (1832–1920), zakladatel experimentální psychologie, považoval svìt „za vrcholnou syntézu všech volních úèelù, svìtovou vùli Boha“. Dodnes svým zpùsobem živá, i když kritizovaná filozofie pragmatismu (pravda je to, co je užiteèné a praktické, to, co prospívá èinnosti) je voluntaristická. Obdobnì je ladìn i existencialismus. Dle poslednì zmínìného pojetí je svìt nevypoèitatelný. Máme svobodu zvolit si svùj svìtový názor i zpùsob života. Nutnosti vlastní volby se nelze vyhnout. Nelze se také vyhnout dùsledkùm našich podstatných rozhodnutí. Psychologie si již pøed drahným èasem povšimla, že ve vùli se zraèí já èlovìka. Vùli lze považovat za jednu z osobních dispozic. Moderní výzkumy využívající faktorové analýzy zjistily, že øada kladných osobnostních rysù, napø. vytrvalost, cílevìdomost, sebeovládání, schopnost odolávat zátìži, se objevují u jistých zkoumaných osob èasto spoleènì. Vladimír Tardy v dodnes pøínosných skriptech Psychologie osobnosti ze šedesátých let minulého století podotýká: „Mùžeme tedy mluvit oprávnìnì o síle vùle, když tím máme na mysli vytrvalost ba sebevládu. Ráznost je nìco jiného. Na tom, co nazýváme ‚síla vùle‘, se zcela jistì podílí i motivace, svùj vliv mají city. Význam mùže mít i morálka.“ Ta je dosti podstatná. Postavit se byť v neprùstøelné vestì proti ostøe nabité zbrani a zachovat klid, jak pøed, tak i pøi a po výstøelu, je záležitost velkého sebeovládání, a tudíž silné vùle. Mùže jít o vysoce morální akt, kterým hrdina zachrání potenciální obìť teroristù. Dodnes je to také souèástí iniciaèních zkoušek pro mladé, ještì nezletilé èleny italské mafie. Respektive pro nováèky, mladíky, èleny její nejkrutìjší skupiny – Cammorry. Ta má za posledních 30 let na svìdomí více mrtvých než španìlská ETA a irská IRA dohromady. Inu je rozdíl mezi „vùlí k èinu“, zde èasto podivnému, a naopak „vùlí k mravnosti“.

25

2 . K A PI T O LA


Vùle v rùzných souvislostech je pojímána rozdílnì. Namátkou, bez nároku na úplnost je možno termín chápat jako: n n n

n n n n n

n n n n

Samostatný volní akt, kterým regulujeme jednání smìrem k urèitému cíli. Jde o komplex tzv. volních vlastností osobnosti, které máme k dispozici v urèitém množství a rozsahu. Jde o sílu osobnosti odolávající náporu smyslových pudù. V tomto filozofickém èi teologickém pojetí je pojem vùle protikladem pojmu pud. Samozøejmì i zastánci tohoto typu uvažování se mnohdy neshodnou. Je to volba hodnot, výbìr tìch, jimiž se necháme ovlivnit, a schopnost abstrahovat od tìch druhých, nepøijatelných a vzhledem k cíli rušivých. Je to osobní instrukce, kterou si dáváme sami sobì ve snaze dosáhnout urèitý cíl. Jde o duchovní složku (èinitele) lidského jednání. Je to komplexní regulace chování vèetnì úvahy o cílech, prostøedcích a dùsledcích, jejího vyhodnocení a zvážení. Je to schopnost zaujetí vlastního stanoviska, osobního a ryze individuálního hodnocení èi pøístupu. Pøívržence tohoto pojetí lze zmínit jako reprezentanty filozofického pojetí svobodné vùle, svobodného rozhodnutí a jednání. Jde o opak podøízení se správnímu determinismu. Je to poznaná, akceptovaná a osobním úsilím naplòovaná nutnost. Jde pøedevším o intenzitu vìdomého chtìní. Projevuje se v tom, jak dalece dokáže èlovìk sladit své jednání se svými pøedstavami, cíli, ideály. Je to lidská schopnost autoregulace, vìdomého sebeovládání a obdobnì i vìdomého sebeprosazování. Již z poètu zde uvedených variant nelze vylouèit, že vùle nabízející tolik možných variant je ve skuteènosti pøece jen nìco jiného.

I nepøíliš zasvìcený èlovìk mùže takto dospìt k øeknìme konstruktivnìjšímu závìru – tj. vùle je pro badatele, zejména orientované ponìkud moralistnì, nìco pozitivního. Málem by se dalo øíci, že to tento osobnostní rys má u nich dobré jméno. Pozor na to! Vùle mùže být prostøedkem. Cesta k její imponující síle mùže být sama o sobì cílem a s hodnocením opatrnì. Jako jinde, i zde kontext rozhoduje. Mnozí zloèinci, a to i mezinárodních, èi 26


2 . K A PI T O LA

dokonce „všelidských“ rozmìrù, mìli takøka železnou vùli. A naopak, nejedna mamka, která si na serveru doktorka.cz stìžuje sama na sebe, jak zanedbává angliètinu a umývání nádobí, patøí do obdivuhodné skupiny lidí, kteøí co je opravdu potøeba, to udìlají.

27

3 . K A PI T O LA

ACH, TEN ZÁKLADNÍ POKUS

ACH, TEN ZÁKLADNÍ POKUS Nejasnosti s vymezením pojmu vùle jako by souvisely s nejasným experimentálním ovìøením zmínìné kvality. Traduje se, že jako první se o nìco takového pokusil N. K. Ach (1871–1946). O vùli vìdìl dost a tak mu lze vìøit i jeho tvrzení – v žádné oblasti lidské psychiky neexistuje takový zmatek a neurèitost jako pøi popisu vùle. Jak by to mohlo být jinak, když je zde pod jedním názvem shrnován jak proces smìøující k cíli, tak i dispozice k takovému procesu. Prvním krokem Achova experimentu bylo peèlivé vytvoøení asociaèních dvojic – experimentátor øekl jednu slabiku a zkoumaná osoba musela odpovìdìt jinou, pøesnì urèenou slabikou. Když byla poté dlouhá øada slabik takto spárována, došlo ke zmìnì. Podnìtové slabiky zùstaly stejné, ale odpovìï musela být v každém pøípadì odlišná. Ach si povšiml, že to je obtížné. Již døíve dùkladnì nauèené spojení slabik se vnucuje. Pøekonat je a odpovìdìt jinak považuje za dùsledek volního úsilí. Popsaný pokus povzbudil další výzkumníky a podnítil i znaènou kritiku. V daném pøípadì nejde prý o projev vùle, ale pouze o støet dvou typù asociací, eventuálnì by se dalo øíci asociaèních škol. Jednou z nich je ta, kterou se studenti pod vedením Acha pracnì nauèili, a druhou je tøeba tendence odpovídat rýmem èi jinak po svém. Další pomìrnì zásadní výhradou je fakt, že zde jde o „vùli bez rozhodování“. Osoby se nerozhodují mezi možnými variantami ve smyslu „øešit situaci, nebo ji nechat být“. Trpnì se podvolují instrukci. Tohle není pro volní akty právì typické. Francouzi Michott a Pruma, jedni z kritikù, pøišli v rámci pokusù o mìøení vùle s jiným postupem. Šlo o jakousi „platonickou“ matematiku. V první variantì obdržely zkoumané osoby matematický úkol sestávající z dvou ètyømístných èísel. Mìly velmi zodpovìdnì a serióznì zvážit, zda èísla seèíst, nebo odeèíst jedno od druhého. Pro volbu nemìlo být použito náhody. Když se zkoumaní rozhodli, co a jak, dali znamení experimentátorovi. Vlastní poèetní úkol pak neprovádìli. Ve druhé variantì bylo postupováno obdobnì. Jen se rozhodovalo, zda pøedložené ètyømístné a jednomístné èíslo násobit, nebo dìlit. Ihned po

28

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

POSILNÌTE SI SVOJI VÙLI Co chci, to dokážu

Recommend Documents