Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informačních technologií a elektronického obchodování
Pořizování a úprava digitálního obrazu
Diplomová práce
Autor:
Štěpán Čermák Informační technologie a management
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Beneš Vladimír
duben 2011
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl/a veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne
25. 4. 2011
Štěpán Čermák
Rád bych poděkoval vedoucímu mé diplomové práce jménem Ing. Beneš Vladimír za celkovou pomoc při tvorbě této práce.
Anotace Tato diplomová práce shrnuje problematiku pořizování a úpravy digitálního obrazu, vymezuje základní teoretické poznatky v oblasti a popisuje jejich využití v každodenní praxi. Toto téma je zde podáváno v širším kontextu profesionálního i běžného užití, a proto je práce určena pro odbornou i laickou veřejnost. Cílem práce bylo uvést čtenáře do problematiky čtivou formou a v neposlední řadě také upozornit na nové trendy v oblasti digitálního obrazu. Přečtením práce by měl čtenář získat obecnou orientaci v oboru.
Annotation This thesis is focused on issues of taking and editing the digital video. The work defines the basic theoretical knowledge in the area as well as practical information suitable for use in everyday practice. The digital image is reflected in a broader context, and therefore the work is intended for professionals as well as for the general public. It was essential for me that the work would be presented in a comprehensible form. The aim of this work is also to highlight all new trends in digital technology, as this trend is very actual. After reading my thesis, the reader should have a sufficient understanding about making and editing digital image and all its contents.
Obsah: 1 2 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 4 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 5 5.1 6 6.1 7 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 8 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 9 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 10
Úvod .......................................................................................................................... 7 Digitální fotoaparáty .................................................................................................. 9 1998-1999: Novinka ................................................................................................... 9 2000-2001: Hledání kvality ........................................................................................ 9 2002: Boj o cenu a zákazníka ..................................................................................... 9 2003: Rychlost a kapacita ......................................................................................... 10 2004 - 2006 ............................................................................................................... 10 Současnost ................................................................................................................ 10 Třídy fotoaparátů ..................................................................................................... 11 Kompakty ................................................................................................................. 11 Pokročilé kompakty a elektronické zrcadlovky ........................................................ 12 Digitální zrcadlovky (DSLR).................................................................................... 12 Mobilní telefony s fotoaparátem ............................................................................... 14 Výhody digitálního fotoaparátu ................................................................................ 16 Citlivost..................................................................................................................... 17 Spotřeba .................................................................................................................... 17 Atmosféra ................................................................................................................. 18 Zvětšenina ................................................................................................................. 18 Digitální stěna ........................................................................................................... 19 Typy snímačů .......................................................................................................... 19 CCD snímač s RGBG filtrem ................................................................................... 20 CCD snímač s CMYK filtrem .................................................................................. 21 SuperCCD ................................................................................................................. 21 CMOS snímače ......................................................................................................... 22 Foveon ...................................................................................................................... 23 3D Stereo-Fotografie ................................................................................................ 24 Ukládání dat............................................................................................................. 24 Kolik MB zabere jeden snímek? ............................................................................... 25 Rozlišení a formáty obrázků .................................................................................... 27 Formáty obrázků ....................................................................................................... 28 Úpravy digitálního obrazu ....................................................................................... 31 Výhody digitálního zpracování dat ........................................................................... 31 Standard v úpravě grafických dat ............................................................................. 31 Zpřístupnění možností úprav běžným uživatelům .................................................... 31 Nevýhody digitálních úprav...................................................................................... 32 Publikování digitálních dat ....................................................................................... 32 Digitální fotoaparát .................................................................................................. 33 Objektiv .................................................................................................................... 33 LCD displej ............................................................................................................... 35 Závěrka ..................................................................................................................... 35 Ostření....................................................................................................................... 36 Základní typy zaostřovacích systémů: ...................................................................... 37 Zhodnocení a závěr rozboru ..................................................................................... 38 Fotografování v praxi .............................................................................................. 40 Používání blesku jako profesionál ............................................................................ 40 EXIF - skryté údaje o fotografii................................................................................ 40 Hodnota ISO a její nastavení .................................................................................... 41 Příprava rozostřeného pozadí.................................................................................... 41 Korekce bílé barvy - kvalitní reprodukce barev ....................................................... 42 Scannery .................................................................................................................. 43
10.1 10.2 10.3 10.4 11 11.1 11.2 11.3 11.4 11.5 11.6 12 12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7 12.8 13 14 15 15.1 15.2
Využití scanneru ....................................................................................................... 43 OCR (Optical Character Recognition) ...................................................................... 44 Provedení .................................................................................................................. 45 Princip ....................................................................................................................... 47 Digitální video ......................................................................................................... 49 Teorie digitálního videa ............................................................................................ 49 Kontejnery ................................................................................................................ 49 Formáty videa ........................................................................................................... 52 Druhy kontejnerů ...................................................................................................... 53 Zvuk .......................................................................................................................... 53 Kodeky, filtry ............................................................................................................ 55 Digitální videokamery ............................................................................................. 56 Princip snímání obrazu ............................................................................................. 56 Digitální kamery podle záznamu .............................................................................. 57 Druh a kvalita záznamu ............................................................................................ 60 Optika – čočky .......................................................................................................... 63 Optická vs. elektronická stabilizace obrazu .............................................................. 63 Propojení kamery s jiným zařízením ........................................................................ 65 Videokonference ....................................................................................................... 65 Závěr ........................................................................................................................ 69 Použitá literatura ...................................................................................................... 71 Seznamy .................................................................................................................. 73 Obrázky..................................................................................................................... 73 Tabulky ..................................................................................................................... 73
1 Úvod Téma Pořizování a úprava digitálního obrazu jsem si vybral za téma diplomové práce na základě vlastních zkušeností, protože jsem se v minulosti několik let intenzivně věnoval amatérskému fotografování. Toto téma považuji za velmi zajímavé, především s ohledem na dynamický a perspektivní rozmach technologií v oblasti pořizování a úpravy fotografií nebo videa. Digitální obraz je téma prakticky nevyčerpatelné a proto jsem se snažil práci zpřehlednit do formy, ve které bych neopomenul pokud možno všechny nezbytné aspekty daného oboru. Mým cílem v této práci je seznámit čtenáře srozumitelnou formou s oblastí pořizování a úpravy digitálního obrazu, poskytnout ucelený pohled na danou problematiku a setřídit informace k tématu do uceleného rámce. S tím souvisí i další můj záměr – totiž spojit mé diplomové práci teorii s praxí, tedy nepsat čistě teoretickou práci. Snažil jsem se aplikovat vlastní zkušenosti a poznatky nasbírané praxí a proto praktickou část obsahuje každá kapitola diplomové práce, kde to je možné. Co se týče konceptu práce, oblast digitálního obrazu jsem rozdělil na dvě základní roviny. Nejprve začnu digitálními fotoaparáty. Budu se zabývat jejich vznikem, používáním, technickými parametry, způsoby záznamu. Pojednám o technologii digitálních fotoaparátů a nedílnou součástí bude také detailní rozbor vlastního digitálního fotoaparátu (CANON PowerShot SX1 IS). V další kapitole je popsán teoretický základ digitální fotografie včetně možností jejich pořizování a jednotlivých úprav. Zde se zaměřím na praktickou část práce a z tohoto důvodu v práci následuje ucelená kapitola o fotografování z praxe, kde se zaměřuji na možnosti vylepšení kvality výsledné fotografie s využitím rozmanitých nastavení digitálních fotoaparátů a obdobně také popíšu možnosti softwarové úpravy digitálních fotografií pomocí programu z rodiny Adobe Photoshop (Balík Adobe Creative Suite). A protože pořízení obrazu není předností pouze fotoaparátu, v jedné z dalších kapitol se budu věnovat scanerům, jejich rozdělení podle odlišných vlastností a typů K tomuto také patří zmínit se o rozpoznávání znaků z předlohy (OCR).
7
Druhou základní rovinou mé diplomové práce je digitální video. Pokusím se srozumitelným způsobem toto médium přiblížit a vysvětlit především s ohledem na jejich funkčnost a možnost využití v praxi. U digitálního videa začnu opět teoretickými základy, jako jsou kontejnery a formáty a budu pokračovat na druhy videokamer, rozdíly mezi nimi, typy záznamu, snímání a stabilizaci obrazu. Z důvodu rostoucího uplatnění v podnikové praxi nezapomenu ani na videokonference, kterou ve svém zaměstnání často využívám.
8
2 Digitální fotoaparáty Digitální fotografie jako vědní obor existuje desítky let. Za tuto relativně krátkou dobu však urazila tato technologie obrovský kus cesty jak z hlediska technického, kvalitativního tak i v oblasti obchodní. Staletý náskok klasické fotografie zdatně dohání, a to zejména v trţním slova smyslu. Roky 2003 - 2004 byly přelomovými a prodej digitálních fotoaparátů převáţil nad prodejem klasických filmových přístrojů. Jakým směrem míří digitální fotoaparát nyní? Pro odpověď na tuto otázku se musím vydat do ne příliš vzdálené minulosti.
2.1 1998-1999: Novinka Fotoaparáty jako Olympus Camedia C-400 či Casio QV-10 jsou dnes kousky hodnými technického muzea, a přesto jde o přístroje staré pouze několik let. V době jejich uvedení na trh si asi jen ti největší visionáři dokázali představit, kam se za pár let digitální fotografie dostane. Zatímco v roce 1998 byla digitální fotografie technologickou zajímavostí, dnes dokáţe uspokojit potřeby fotografického laika, náročného amatéra, reportáţního, komerčního i uměleckého fotografa. Právě roky 1998 a 1999 byly zlomové v tom, ţe si výrobci začali uvědomovat praktický a komerční potenciál a na trh vstoupila většina velkých firem. Díky tomu se nakumuloval dostatek kapitálu na investice do vývoje a nastartoval se raketový kvalitativní růst.
2.2 2000-2001: Hledání kvality V těchto letech překonala technologie digitální fotografie počáteční problémy. Za dva roky jsme se dostali od základních snímačů s rozlišením 0,3 mil. bodů aţ ke komerčně nabízenému profesionálnímu CMOS snímači s rozlišením 22 mil. bodů. Od plastových objektivů ke špičkovým ultrazoom objektivům. Na konci roku 2001 samozřejmě digitální fotoaparáty stále trpěly řadou nedostatků, ale dosáhly jak v amatérském, tak i v profesionálním segmentu takové kvalitativní úrovně, ţe reálně ohrozily klasické technicky.
2.3 2002: Boj o cenu a zákazníka V roce 2002 bylo uvedeno výrazně méně nových modelů neţ v roce předcházejícím. Nezměnily se zásadně maximální rozlišení, kapacita ani jiné důleţité parametry aţ na jednu výjimku - cenu. Cena byla počátkem roku 2002 totiţ hlavní překáţkou v masovějším
9
rozšíření digitální fotografie, které bylo zase podmínkou dalších investic do vývoje a výroby. Zatímco koncem roku 2001 se amatérský digitální fotoaparát prodával za 10000 aţ 90000 Kč a profesionální modely začínaly na cca 300000 Kč. Koncem roku 2002 se cena průměrného amatérského digitálního fotoaparátu dostala pod 20000 Kč a komerčně pouţitelná zrcadlovka se prodává pod 80000 Kč. Díky tomuto cenovému posunu se u nás prodal minimálně dvojnásobný počet digitálních fotoaparátů ve srovnání s rokem 2001 a tento růst se udrţel dva následující roky.
2.4 2003: Rychlost a kapacita Postupně se řeší problémy způsobené obecnou pomalostí digitálních fotoaparátů, která sniţuje spokojenost uţivatelů s jinak kvalitními přístroji, jejichţ cena ještě není lidová, ale je jiţ pro velkou část potenciálních zákazníků přijatelná. U posledních modelů jiţ byla výrazně zkrácena prodleva spouště, na veletrzích se představily nové paměťové karety s vyšší rychlostí, propustností i kapacitou.
2.5 2004 - 2006 V tomto období se tato technologie se dostává k nejširším vrstvám uţivatelů a její obliba stále narůstala. Vývoj naznačoval, ţe tento trend bude do budoucna pokračovat a my se dočkáme nových technologií, o kterých se nám zatím ještě ani nezdá. Vývoj digitálních fotoaparátů a fotografie začal představovat pro společnosti velikou výzvu k udrţení konkurenceschopnosti.
2.6 Současnost Počty fotoaparátů na trhu stále narůstají. Dobrá zpráva je, ţe všechny fotografují a tedy plní svůj základní úkol. Výrobci se přitom snaţí stále zlepšovat automatické fotografování a tím jej usnadnit, avšak tato snaha má své fyzikální limity. Na druhou stranu se stále objevují novinky, jak v oblasti softwaru či v oblasti hardwaru fotoaparátů. Významně se změnila cenová politika. Cena běţné kompaktní fotoaparátů klesá pod 3000 Kč (běţně lze zakoupit jednoduché kompaktní přístroje v ceně pod 2000 Kč), čímţ vzniká kategorie přístrojů „na jednu sezónu“. Pokročilé kompaktní fotoaparáty se pohybují v cenovém rozmezí 3000 Kč aţ 17000 Kč a co je zajímavé, cenově se protnuly s digitálními zrcadlovkami (DSLR). Jinými slovy, digitální zrcadlovku v sadě s objektivem lze dnes pořídit za cenu niţší či minimálně srovnatelnou s pokročilým kompaktem.
10
3 Třídy fotoaparátů Třídění digitálních fotoaparátů je z důvodů rozmanitosti nesnadný úkol. Zkusím roztřídit fotoaparáty do kategorií podobně, jako jsou například rozdělena auta, přestoţe kritéria jsou sloţitější a na trhu jsou přístroje, které nectí ţádné kategorie. To je ale jen výjimka potvrzující pravidlo. Vyznat se ve třídách fotoaparátů je totiţ pro zákazníka důleţité, protoţe bez zúţení výběru nebude schopný zacílit svůj výběr a ocitne se tak v rukou marketingových specialistů výrobců. Svoji diplomovou práci a kapitolu o fotoaparátech, bych chtěl pojmout jako přehled v technologiích, který by kromě jiného mohl slouţit jako podklad pro koupi nového přístroje, neboť informovaný zákazník je spokojený zákazník. Pokusím se tedy fakta kolem digitálních fotoaparátů uspořádat.
3.1 Kompakty Nepočítáme-li mobilní telefony vybavené fotoaparátem, nejrozšířenější jsou tzv. kompaktní přístroje. Dnes jiţ snad neexistuje rodina, která by alespoň jeden takový digitální fotoaparát nevlastnila. Jsou to běţné kompakty v tom nejpřirozenějším slova smyslu určené amatérům. Je to tedy jiţ třída fotoaparátů, která má primárně pořizovat běţné snímky, ale která neklade ţádné nároky na uţivatele - prostě „namiř & zmačkni“ (point-and-shot), ale je mnohdy vybavená i poměrně pokročilejšími funkcemi. Jako příklad podobného všestranného rodinného kompaktu je moţné uvést třeba Fujifilm FinePix J10. Obr. 1: Fujifilm FinePix J101
Zdroj: Vlastní úprava (Fujifilm)
1
Kompaktní přístroje jsou malé (tloušťka jen 19 mm v případě FinePixu J10), přesto se často mohou pochlubit 8,2 Mpix CCD snímačem, objektivem trojnásobným optickým přiblížením a 2,5" LCD displejem o rozlišení 153 000 pixelů.
11
3.2 Pokročilé kompakty a elektronické zrcadlovky Tyto pokročilé přístroje jsou jakýmsi předstupněm profi třídy DSLR. Objektiv u nich nelze oddělit a je tedy jednou provţdy dán, ale z hlediska výbavy a funkcí se DSLR blíţí. Mají tedy přípravu na externí blesk, nejrůznější konektory pro příslušenství, přední závit na objektivu, široký rozsah zoomu, objektiv s vysokou světelností a dobrou kresbou i značné moţnosti v ovládání a nastavení. Z hlediska kvality obrazu snesou srovnání s DSLR za dobrých světelných podmínek (letní den) a tedy v situaci, kdy je moţné pouţívat nízké ISO. Vzhledem k výrazně menším snímačům a tedy i moţnosti zachytit méně světla však za špatných světelných podmínek třídě DSLR konkurovat nemohou. 2
Dříve se některým přístrojům také říkalo Elektronická zrcadlovka, trochu paradoxně,
protoţe neobsahují ţádné zrcadlo a vnitřní konstrukce je od DSLR odlišná. Přesto má tento název svůj význam – z pohledu uţivatele jsou velmi podobné SLR fotoaparátům. Za vším stojí takzvaný elektronický hledáček, neboli EVF. Elektronický hledáček je postaven na mikroLCD displeji, který je obvykle umístěn v místě hledáčku optického u přístrojů DSLR. Obraz tedy nevzniká opticky, ale elektronickou cestou. Na mikrodispleji je zobrazována scéna, kterou průběţně zaznamenává snímač fotoaparátu ještě před expozicí. Jde o stejný princip, který se pouţívá u videokamer. Výhodou řešení s EVF hledáčkem je v první řadě variabilita. Hledáček můţe být umístěn kdekoli na těle bez ohledu na pozici a náklon objektivu, coţ pěkně demonstruje například Sony F828. Navíc na mikroLCD můţe být obraz doplněn o libovolnou informaci, stejně jako na zadním velkém displeji. Informace mohou být měněny podle aktuálního přání fotografa či zcela vypnuty.
3.3 Digitální zrcadlovky (DSLR) Jsou kombinací klasické SLR konstrukce s digitálním záznamem. Mezi snímačem a objektivem je umístěn buď mechanismus se sklopným zrcadlem nebo polopropustný optický hranol. Obraz z objektivu je tedy odráţen přímo do hledáčku a fotograf tak vidí téměř totéţ, co bude při expozici promítnuto na snímač. Před samotnou expozicí se zrcadlo mechanicky sklopí a světlo tak můţe být "puštěno" na snímač. Výhodou digitálních zrcadlovek je, ţe obraz v hledáčku vzniká výhradně optickou cestou a neobsahuje takřka ţádný elektronický prvek. Co je velmi důleţité, optický hledáček zrcadlovky umoţňuje manuální ostření s pomocí matnice, coţ je velkou výhodou SLR
2
Digitální zrcadlovky | Megapixel: Megapixel.cz [online]. Dostupné z WWW: <://www.megapixel.cz/digitalni-zrcadlovky>
12
konstrukce. Ţádná jiná varianta digitálního fotoaparátu dnes neumoţňuje manuální ostření bez kompromisů. Proto digitální zrcadlovka nabízí výrazně podrobnější obraz v hledáčku neţ kompakty. 3
Nevýhodou
SLR konstrukce je paradoxně to, ţe obraz vzniká čistě opticky, protoţe v hledáčku nikdy neuvidíte to, co ovlivňuje elektronika. To znamená, ţe hledáček neumí zobrazit nastavení snímače, digitálního zoomu, barevného podání, doostření apod. Světlo pro hledáček je bráno před snímačem, takţe nemůţe být modifikováno podle jeho nastavení, a tak se musíme uchýlit k displeji, který nemusí být na ostrém slunci vţdy ideálně čitelný. DSLR není lepší a dražší kompakt. Naopak - fotografovat s DLSR je výrazně sloţitější neţ s kompaktem. DSLR má bezkonkurenční kvalitu obrazu a rychlost (jedná se hlavně o parametr rychlost reakce na spoušť, který je v praxi nejpodstatnější) a při pouţití optimálního objektivu je schopná opravdu malé hloubky ostrosti, např. v řádu centimetrů na vzdálenosti 3 metry! Nabízí největší variabilitu příslušenství a má dosaţitelný „zoom“ rozsah díky výměně objektivů a případně díky pouţití telekonvertoru v rozsahu cca 12 aţ 800 mm (tj. zoom 67x)! To a mnoho dalšího ji předurčuje do rukou všech, kteří to myslí s fotografováním váţně a je lhostejno, zda amatérsky či profesionálně. Pro příleţitostné uţivatele však tento přístroj nemá smysl, ať uţ kvůli větším rozměrům, nebo vyšší ceně, která se odráţí právě ve funkcích a moţnostech nastavení.
3
Digitální zrcadlovky| Megapixel: Megapixel.cz [online]. Dostupné z WWW: <://www.megapixel.cz/digitalni-zrcadlovky>
13
Obr. 2: Canon EOS 300D
4
Zdroj: Vlastní úprava (Canon)
3.4 Mobilní telefony s fotoaparátem Nejrozšířenějším typem digitálního fotoaparátu je fotoaparát integrovaný v mobilním telefonu. Dnes je téměř 100 % telefonů vybaveno digitálními fotoaparáty, a proto by nebylo vhodné je v této práci ignorovat, i kdyţ stále ještě (a pravděpodobně nikdy zcela) nesplní poţadavky na skutečné fotoaparáty. Například můj mobilní telefon Samsung 8500 wave disponuje fotoaparátem 5MPx a kvalita jeho fotografií při dobrém osvětlení předčí levnější kompakty, nelze jej pokládat za úplný substitut k jednoúčelovému fotoaparátu. Je to dáno jinými preferencemi a ergonomií – zejména velikostí a předurčeným designem ovlivněným funkcí mobilu. I kdyţ na trhu jsou jiţ fotomobily s poměrně pokročilými funkcemi fotoaparátu - například Samsung G800 má 3x optický zoom, stabilizaci obrazu, rozlišení 5 MPix atp. Design fotomobilů bude tyto modely limitovat zejména v konstrukci obrazové dráhy. Budou muset pouţívat malé senzory, coţ předurčí spoustu dalších problémů. Větší senzor, světelnější objektiv, výkonnější blesk atp. si lze u mobilu jen těţko představit, a pokud ano, je zase otázkou, zda bude tento přístroj vyhovovat jako běţný a praktický mobil.
4
Příkladem by mohl být Canon EOS 300D. Tělo je dostatečně robustní má 6.3 Mpix CCD snímací čip. Má vyměňovací objektiv což jsem zde uvedl jako zajímavost, jelikož u digitálních zrcadlovek to není pravidlem.
14
Fotomobily prošly velkým vývojem stejně jako klasické digitální fotoaparáty. Pamatuji si kdyţ jsem kolem roku 2000 absolvoval dotazovací sezení pro marketingový výzkum a padla otázka, jestli bych si dokázal představit fotoaparát v telefonu, který dokonce natáčí video a bude umět přijímat digitální televizi. Nad touto otázku jsem v údivu kroutil hlavou a dnes je toto denním chlebem spousty výrobců. Fotomobily si budou určitě nadále zlepšovat své parametry a fotografovat stále lépe a za stále širšího rozsahu světelných podmínek. Jejich pouţití jako fotoaparátu a případně videokamery je předurčuje zejména pro dokumentární účely – záznam autonehody, dokumentace situace, reportáţní funkce, obrazový zápisník atp. Skvěle a stále lépe plní funkce tam, kde kvalita snímku je aţ na druhém či třetím místě – pouţití na TV, na internetu, pro MMS atp. Zdá se tedy, ţe ještě dlouho pozici fotoaparátů nijak neohrozí, i kdyţ v některých parametrech a příkladech praktického pouţití se s nimi mohou jiţ překrývat. Obr. 3: Telenástavec Brando
5
Zdroj: www.mobilmania.cz
5
Pro zajímavost jsem přidal snímek telenástavece Brando, který fotomobilu dodá 6x optický zoom. Samozřejmě lze aplikovat i na jiný model než tuto prehistorickou Nokii. Jsou to asi dobré nápady, ale těžko si je v praxi dokážeme představit.
15
3.5 Výhody digitálního fotoaparátu 3.5.1
Okamžitá dostupnost digitální fotografie
Hlavní výhodou oproti klasické fotografii je bezpochyby okamţitá dostupnost. Nemusíte čekat na vyvolání filmu, snímek si můţete prohlédnout ihned na LCD displeji. Pořízené fotografie lze přenést do počítače a ihned vidíte výsledek. Fotky si tak můţete různě třídit, upravovat nebo archivovat (např. na cd) a především publikovat prostřednictvím sociálních sítí (např. Facebook). 3.5.2
Nízké provozní náklady
Počáteční investice je vyšší neţ u klasického fotoaparátu, ale potom se uţ nemusíte zabývat nákupem filmů a jejich zpracováním. Vytisknete si jenom povedené snímky a uţ nebudete platit peníze za fotografie, které nepotřebujete. V konečné fázi vás digitál vyjde opravdu levněji. 3.5.3
Použití fotografií
Digitální fotografii můţete snadno poslat mailem, prohlíţet na monitoru, umístit na web. Samozřejmě lze přinést do fotoalbu například Micro SD kartu a nechat vytisknout fotky na ní uloţené. Spousta domácností ale jiţ disponuje tiskárnami, které mají kvalitní tisk, ať uţ inkoustové nebo laserové. Kvalita tiskárny je jen jedním z faktorů ovlivňujícím kvalitu výsledného výtisku. Investice do fotopapíru se jistě vyplatí. Před samotným tiskem či jiným zveřejněním fotografií lze díky digitální technologii snadno provést úpravy snímku pomocí specializovaného softwaru. O této moţnosti se zmíním v následujících kapitolách. 3.5.4
Úprava fotografií
Někteří výrobci dodávají k fotoaparátům programy pro archivace a základní úpravy fotografií. Z vlastní zkušenosti vím, jak se člověk snaţí při důleţitých momentech o nejlepší fotografii a nakonec, kdyţ se doma podívá do monitoru zjistí, ţe to není úplně podle jeho představ. Moţnosti pozdější úpravy pro zkušeného grafika se zdají nekonečné. Pro méně zkušené jsou zde základní opravy a vylepšení: úprava červených očí, úpravy kontrastu a barevnosti, výřezy z fotografií. Programy také nabízejí různé umělecké filtry a efekty. Těmito úpravami získámě kvalitní výsledek profesionálního vzezření, ale ztratíme část autenticity tolik ceněné u klasického fotografování.
16
3.6 Citlivost 6
Při vyšších citlivostech fotografie trpí šumem. Některé přístroje nabízejí pouze rozsah ISO
50 - 200. Nicméně niţší hodnoty ISO vyţadují k vytvoření téhoţ snímku mnohem více světla neţ vyšší nastavení hodnot (např. 800). Proto jsou vyšší hodnoty ISO vhodné pro kratší fotografické časy (nebo niţší osvětlení). Ovšem citlivější nastavení (vyšší ISO) vykazují větší zrnitost a poskytuje slabší barevné podání neţ nastavení méně citlivé. Většina lidí proto v nejběţnějších situacích pouţívá ISO 100 nebo 200. Malá citlivost vás pak nutí pouţít interní blesk, který rychle vybije akumulátory a u většiny případu blesk zasazený v ose objektivu přidává nepřirozené zbarvení a efekt červených očí. Při pouţití blesku mimo osu se toto zbarvení neprojeví a snímek vypadá přirozeněji. Proto upřednostňuji fotoaparáty s vysokou citlivostí a optickou stabilizací, kde často nemusím blesk za horších světelných podmínek pouţít. Jelikoţ stabilizace kompenzuje třes ruky a citlivost zajistí dostatek světla, výsledný snímek je obvykle ostrý. Samozřejmě záleţí na spoustě ostatních faktorů, jak to nakonec dopadne. U digitálního fotoaparátu závisí citlivost na snímacím senzoru a je v porovnání s klasickými filmy relativně niţší, s optimální citlivostí okolo ISO 100. Do klasického fotoaparátu se vkládá kazeta s filmem zvolené citlivosti, a s tou jsme pak nuceni pracovat do té doby, neţ vyfotíme celou roli. Naproti tomu u digitálního fotoaparátu můţeme zvolit citlivost pro kaţdý snímek zvlášť. Tato moţnost rychlé změny citlivosti je dalším plusem digitálních fotoaparátů.
3.7 Spotřeba Jednou z věcí, kterou mají všechny elektronické přístroje společnou, je spotřeba energie. Stejně jako digitální kamery mají i fotoaparáty velkou spotřebu energie a výrobci baterií dle mého názoru zaostávají. Přístroje pracují na vysokokapacitní nabíjecí baterie typu AA nebo na speciální akumulátory, různé pro kaţdý nový typ fotoaparátu či kamery. Digitální fotoaparát dokáţe na jedno nabití sice pořídit stovky snímků, ale klasický analogový přístroj má stejné baterie na mnohonásobně delší dobu. To je třeba brát v úvahu například při dovolených, kde není tolik přístupu k napájení, a je dobré si přibalit ještě sadu náhradních baterií. Mezi nejpouţívanější typy akumulátorů současnosti patří baterie Li-on, hm - NiMh a Li-Pol.
66
Základy digitálních dokumentačních technik a možnosti jejich využití - VÁVRA, Václav; ŠTELCL, Jindřich. 2008; str 68
17
3.8 Atmosféra Pro umělecké černobílé fotografie se stále vyuţívají spíše klasické fotoaparáty. Některé věci musíme brát jako daň za techniku. Pravděpodobně se asi podivíte, ţe na výstavě předních uměleckých fotografů nebudou fotografie pořízené jinak neţ klasickými zrcadlovkami. Přemíra techniky asi ubírá kouzlo, které mají analogové přístroje. Avšak nebude to jistě dlouho pravidlem, jelikoţ digitálním fotoaparátům patří budoucnost i v tomto směru. Odvětvím, které jiţ naprosto ovládlo digitální záznam, je například sportovní fotografie. Kdyţ si vezmeme moţnosti nastavení a postupné zvyšování kvality snímacích čipů, brzy se setkáme s tím, ţe snímky pořízené digitálním fotoaparátem, zcela vytlačí fotografii klasickou.
3.9 Zvětšenina Z kinofilmového políčka lze obvykle pořídit kvalitní zvětšeninu. U digitálu potřebuji kromě kvalitního objektivu i vysoký počet megapixelů. Marketingové strategie některých výrobců spočívají v prezentaci přístrojů s co nejvíce megapixely, jelikoţ spousta nezkušených zákazníků bere tento atribut jako záruku kvality, coţ samozřejmě není pravda. Tento parametr ovšem dává právě moţnost obrovského zvětšování a následného výřezu stále v relativně vysoké kvalitě. Já například vlastním fotoaparát, který má 12 megapixelů. Pořídím fotografii, kde je osm lidí na dovolené a ten samý den budu potřebovat portrétní fotografii. Mohu v jednoduchém programu zoomovat na sebe udělat si patřičný výřez, upravit velikost, aby souhlasila s parametry, a mám hotovo. Tato funkce je velmi často a velmi dlouho (poznamenám, ţe i v době kdy čipy s tolika megapixely neexistovaly) ve filmech, kdy se nahrávka z bezpečnostní kamery nějakým hackerem zoomuje, aţ poznáme obličej pachatele, coţ je moţné, ale aţ nyní. Snímání tisíců lidí v davu najednou a moţnost následného portrétu jednotlivce byla pouţita při praţském projevu presidenta Baracka Obamy.
18
3.10 Digitální stěna U velmi drahých přístrojů je moţné zakoupit zadní stěnu fotoaparátu, která nahrazuje políčko filmu za CCD7 snímač a umoţňuje tak vlastníkům svých oblíbených přístrojů začít fotit digitálně. Například k jedné z nejstylovějších značek všech dob Leica, která je brána svými majiteli skoro jako šperk, se přesně taková digitální stěna vyrábí. Leica obsahuje jisté charakteristiky objektivu, který pořizuje nezaměnitelné fotografie, a jsou velmi často vyhledávány uměleckými fotografy. Nyní mohou aplikovat digitální záznam na její nejdraţší modely. Obr. 4: Leica digital modul R
Zdroj: www.google.cz (leica)
4 Typy snímačů Pryč jsou doby, kdy na trhu byly pouze modely s typem CCD/CMOS snímače. Přestoţe společností vyrábějících tyto polovodičové prvky příliš nepřibývá, jmenujme Kodak, Philips, Scitex či Sony, nabídka se přece jen rozšířila. Typ snímače pochopitelně ovlivňuje zejména kvalitu získaného obrazu bez ohledu na jeho rozlišení. Myslím zejména barevné podání obrazu či úroveň šumu. Nezanedbatelná je i světelná citlivost snímače či schopnost připojených obvodů dále zpracovávat získaný obraz. Prakticky všechny moderní snímací obvody, kromě prostého záznamu, provádějí i další operace zvyšující kvalitu obrazu či jeho rozlišení.
7
CCD (Charge Coupled Device)
19
4.1 CCD snímač s RGBG filtrem
Obr. 5: Vzor Bayer (RGBG)
Začnu nejrozšířenějším typem snímače, se kterým se můţeme setkat. Jde o CCD snímač, který se s minimálními obměnami vyrábí víc jak 15 let. Co to vlastně CCD znamená? jsou snímače citlivé na dopadající světlo. Podle způsobu "sbírání" elektrického náboje z jednotlivých světlocitlivých elementů se dále
Zdroj: vlastní úprava
dělí na progresivní a prokládané. Progresivní CCD snímače sbírají je elektrický náboj vysokou rychlostí ze všech elementů téměř nebo úplně najednou (FTD - Frame Transfer Device). To znamená, ţe nepotřebují ţádnou mechanickou závěrku a navíc můţe být expoziční doba velice krátká (aţ 1/10000s). 8
Prokládané CCD snímače naopak sbírají elektrický náboj po částech, a proto se neobejdou
bez mechanické závěrky, která určuje dobu, po kterou jsou všechny elementy osvětleny. Výhodou prokládaných CCD snímačů je jejich snadnější výroba - jsou lacinější. Technologie výroby CCD prvků je ale i tak výrobně velmi náročná a drahá, protoţe kaţdý snímač potřebuje ke své funkci tři různá napájecí napětí. 9
Po technologické stránce se pochopitelně vyvíjí, k dispozici jsou různé typy lišící se
rozlišením, citlivostí i vestavěnými funkcemi, přesto jde principiálně stále o to samé. 10
Jednotlivé čtvercové snímací buňky jsou vybaveny jednou fotodiodou a na povrchu jsou
pokryty barevným filtrem. Vzor Bayer (RGBG) – (viz Obrázek 5.) kombinuje červený, zelený a modrý barevný filtr v mozaikovém uspořádání. Z ryze praktického pohledu je asi největší výhodou těchto prvků jejich masové rozšíření. To jednak sniţuje jeho cenu a zejména to svědčí o dobře zavedeném řešení. Snad všichni výrobci digitálních fotoaparátů mají s RGBG CCD bohaté zkušenosti a fotoaparáty vybavené tímto typem snímačů se nevyznačují ţádnými zásadními problémy.
8
9 10
Základy digitálních dokumentačních technik a možnosti jejich využití - VÁVRA, Václav; ŠTELCL, Jindřich. 2008; str. 24 Digitální fotografie – ČEVELA, Lubomír. Praha : Computer press, 2010. str. 30 Základy digitálních dokumentačních technik a možnosti jejich využití - VÁVRA, Václav; ŠTELCL, Jindřich. 2008; str. 22
20
Obr. 6: CCD snímač a prokládaný CCD snímač
Zdroj: vlastní úprava
4.2 CCD snímač s CMYK filtrem
Obr. 7: CMYK
Jinou alternativou CCD snímače je verze s CMYK barevným filtrem. Princip fungování jednotlivých buněk je stejný, ale od předchozího modelu se snímače liší barevností pouţitého filtru. Opět se jedná o mozaiku, tentokrát s barvami azurovou, purpurovou, ţlutou a zelenou – (viz Obr. 7.) Tato kombinace barev zlepšuje světelnou propustnost barevného filtru a tím se zvyšuje celková citlivost snímače. Data získaná z tohoto typu
Zdroj: vlastní úprava
snímače se sice musejí přepočítat do standardního RGB formátu, ale výsledem je čistší obraz ve srovnání s RGBG verzí. Prakticky byly tyto snímače pouţity například u fotoaparátů Canon, Kodak či Olympus a vţdy s velkým úspěchem. Jednou z mála nevýhod je zatím relativně malé rozšíření, které pochopitelně zvyšuje jejich cenu.
4.3 SuperCCD
Obr. 8: SuperCCD
Další novinkou posledních let je firemní řešení společnosti Fujifilm, které zásadnímzpůsobem mění strukturu původního CCD prvku. Čtvercové snímací buňky nahradily plástvové šestistranné buňky s přímým
RGB
filtrem.
Navíc
buňky
nejsou
uspořádány lineárně v řádcích a sloupcích, ale jsou pootočeny o 45 stupňů. SuperCCD (viz Obr. 8) má ještě další unikátnosti, jako nové on chip lens a další. Obraz získaný z jednotlivých snímacích buněk
Zdroj: www.canon.com
není přímo ukládán do paměti fotoaparátu, ale je zcela přepočítán. Dochází ke
21
geometrickým úpravám, změně rozlišení i barevnosti tak, aby výstupní obraz odpovídal běţným konvencím. Právě značné softwarové úpravy obrazu jsou asi nejrozporuplnějším hlediskem celé technologie, protoţe prakticky nelze získat z fotoaparátu syrový obraz bez úprav. V krajním případě je rozlišení zvyšováno 2x, coţ se pochopitelně podepisuje na ostrosti obrazu, i kdyţ ve srovnání s běţnou interpolací jsou výsledky překvapivě dobré. Pokud tedy SuperCCD zhodnotím z čistě uţivatelského hlediska, tak SuperCCD nabízejí ve své cenové kategorií bezkonkurenčně nejvyšší rozlišení, ale pouze za cenu umělého přepočtu. SuperCCD má citlivé prvky opatřené mikročočkami. Tím se podařilo zvýšit jejich citlivost, takţe odpovídá ISO 800 (30 DIN). Nové řešení umoţňuje rychlejší načítání informace, takţe lze uvaţovat o videozáznamech o rychlosti 30 snímků za vteřinu ve velikém rozlišení. CCD je řešen tak, ţe nepotřebuje závěrku, coţ zjednodušuje konstrukci, a tudíţ vede ke zlevnění výroby.
4.4 CMOS snímače Obr. 9: CMOS Snímače CMOS (Complementary Metal Oxid Semiconductor
viz
Obr.
9.)
vyuţívají
polovodičové součástky řízené elektrickým polem a k provozu jim stačí jen jedno napájecí napětí. Proto je jejich spotřeba velmi malá. Navíc je jejich technologie výroby poměrně laciná, protoţe se podobně vyrábí většina integrovaných obvodů. Také tyto snímače se dělí na dva druhy. Prvním jsou tzv. pasivní CMOS (PPS - Passive Pixel Sensors), které generují elektrický náboj úměrný
Zdroj: vlastní úprava(Google)
energii dopadajícího svazku světelných paprsků. Náboj pak jde přes zesilovač do AD převodníku, stejně jako u CCD. V praxi však pasivní CMOS dávají díky šumu špatný obraz. 11
Dalším typem jsou aktivní CMOS (APS - Active Pixel Sensors), u nichţ je kaţdý světlo-
citlivý element doplněn analytickým obvodem, který měří šum a eliminuje ho. Přestoţe CMOS architektura je zhruba stejně stará jako CCD, nasazení těchto prvků v digitální 11
Základy digitálních dokumentačních technik a možnosti jejich využití - VÁVRA, Václav; ŠTELCL, Jindřich. 2008; str. 29
22
fotografii zatím nedosahuje takového rozsahu, jako právě v případě CCD. Důvodem je skutečnost, ţe u CMOS technologie dlouhou dobu chyběla adekvátní kvalita záznamu obrazu. Proto jsme si také zvykli spojovat CMOS snímače s nejlevnějšími digitálními fotoaparáty. Takové bylo původní cílení tohoto typu snímačů. Za řádově niţší cenu neţ CCD nabízely horší kvalitu záznamu. Nicméně v posledních letech se objevilo několik špičkových CMOS snímačů s rozlišením a kvalitou plně srovnatelnou s CCD (např. Canon).
4.5 Foveon Tento snímač jsem původně do práce zařadit
Obr. 10: Foveon
nechtěl, jelikoţ se prakticky neprosadil, takţe pouze pro zajímavost. Snímač je typu CMOS od firmy Foveon, která nebyla na trhu moc známá aţ do představení tohoto čipu roku 2000, o kterém jeho vývojáři prohlašovali, ţe změní svět. Nicméně změna se nekonala, tento produkt prakticky zapadl a o Foveonu se přestalo mluvit.
12
CMOS snímač,
který měl dosahovat třikrát větší rozlišení neţ nejlepší CMOS snímače a aţ 50 větší rozlišení neţ
Zdroj: www.foveon.com
běţně pouţívané CMOS prvky. Zároveň měl dokázat pojmout 3 krát více dat neţ 6 Mpixelové CCD snímače. Bohuţel se nijak neuchytil. Dalším pokusem v roce 2002 je snímač X3, který se od většiny konkurentů liší tím, ţe kaţdá buňka je schopna rozpoznat úplnou barevnou informaci. V podstatě všechny komerčně nabízené snímače (CCD i CMOS) pouţívají mozaikové barevné filtry (RGBG nebo CMYG), takţe kaţdá buňka snímače zaznamenává kromě jasové informace pouze 1/3 barevné informace, vţdy pouze jednu ze tří sloţek spektra (RGB) s tím, ţe následným výpočtem se ze sousedních buněk zkompletuje úplná barevná informace. Snímače Foveon, získávají informaci o barvě tím, ţe odebírají generovaný náboj z různé hloubky křemíkové vrstvy. Přičemţ červená sloţka proniká do křemíku nejhlouběji a modrá nejméně hluboko. (viz Obr. 10.)
12
DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE – Foveon: NEFF, Ondřej Digitální fotoaparáty [online]. 2008 Fotoplaneta.cz. Dostupné z WWW:
.
23
4.6 3D Stereo-Fotografie Pokud bych chtěl také zmínit novinku mezi snímači, musím se zastavit u aktualitě posledních pár měsíců. Jedná se o 3D neboli stereoskopickém snímání. Je to věc, která je ţádaná jak ve fotografii, tak ve filmu. Lze ji realizovat jak jedním tak dvěma fotoaparáty. Trojrozměrného efektu lze dosáhnout spojením dvou pohledů na tutéţ scénu (jednoho pro kaţdé oko) a opětovnou distribucí obrazu do příslušného oka pomocí filtru v brýlích. Jedná se o takzvané prostorové vnímání. Byla jen otázka času kdy se nedávno filmová technologie (IMAX) dostane i do sféry fotoaparátů. Polarizace ve filmu na výstupu funguje několika způsoby. Nejstarší jsou tak známé brýle s modrým a červeným filtrem, které existují jiţ desítky let. Novinkou právě pro kino IMAX je takzvaná vertikální a horizontální polarizace. Barvy sledovaného filmu či fotografie zůstávají stejné. Kdybych si představil, ţe tato technologie se do fotoaparátů přenese v tomto formátu, nevím, jaké by měla vyuţití. Nicméně společnosti jako Fuji nebo Panasonic přicházejí s uţivatelsky praktičtějším příkladem. Docílit zdánlivého 3D efektu lze snímáním z dvou snímačů. Mohou být umístěny na jednom fotoaparátu, nebo synchronizací dvou zařízení. Snímače mezi jednotlivými snímky posunou o 3D-základnu, většinou o průměrnou vzdálenost očí, tj. o asi 65 aţ 90 mm. Větší vzdálenost většinou poskytuje o něco lepší výsledný 3D-efekt. Bohuţel takto lze fotografovat pouze neměnné scény, např. zátiší bez pohybujících se lidí jako třeba hrad. Bohuţel i ten se musí fotografovat bez pohybujících se objektů, např. i mraků nebo ptáků. Jestliţe se totiţ scéna mezi oběma snímky i jen málo změní – např. osoby změní polohu nebo jen pohnou hlavou nebo se změní tvar příboje moře, zafouká vítr atd., můţe být 3D-efekt značně poškozen.
5 Ukládání dat Snímky se v digitálním fotoaparátu ukládají na některé z paměťových médií. K fotoaparátu dostaneme většinou kartu, ale ta bývá kapacitou velmi malá, proto při koupi a kalkulovaní konečné ceny vţdy musíme počítat s tím ţe vás v obchodě ještě přemluví ke koupi karty o větší kapacitě. Kdyţ jsem si kupoval svůj Canon, navýšil jsem tuto cenu ještě o třetinu za 16 GB kartu a baterii s nabíječkou. Pro řádné focení ale 8, 16 nebo 32 GB paměti dnes docela stačí.
24
5.1 Kolik MB zabere jeden snímek? Velikost souborů s uloţenou fotografií je extrémně proměnlivá. Záleţí na rozlišení snímače, kterým je fotoaparát vybaven, zvoleném formátu, někdy na takzvaném kompresním poměru a v neposlední řadě i na fotografované scéně (pokud dochází ke kompresi). U rozlišení snímače je závislosti přímo úměrná a snadno se vyjadřuje. U formátů fotografií je to jiţ těţší. Pokud se uţivatel rozhodně pro formát TIFF, tak lze opět velikost fotografie přesně vypočítat. U snímků v RAW formátu záleţí na konkrétním řešení, které výrobce zvolil pro daný fotoaparát. Pro přehlednost v tabulce uvádím dvě varianty JPEGu s kompresním poměrem 1/6 a 1/12, coţ jsou poměrně běţné hodnoty. Nicméně uváděné velikosti je nutno brát pouze jako orientační, protoţe záleţí na mnoha aspektech.
Velikost fotografie při Běžných rozlišení Tab. č. 1: Všechny hodnoty jsou v MB Rozlišení
TIFF
JPEG 1/6
JPEG 1/12
0,3 MPix
0,9
0,1
0,1
1,3 MPix
3,8
0,6
0,3
2 MPix
5,5
0,9
0,5
3 MPix
8,4
1,4
0,7
4 MPix
11,4
1,9
1,0
5 MPix
13,7 2,3 Zdroj: Vlastní úprava
1,1
Zatímco velikost souboru s fotografií se řídí určitými pravidly, potřeby uţivatelů jsou zcela individuální a v podstatě libovolné. U kinofilmu jsme si zvykli na 12, 24 nebo 36 snímků v jednom balení, ale digitální fotografie je něco jiného. Z praxe víme, ţe běţný digitální fotograf amatér nafotografuje cca 3-5x více snímků, neţ by nafotografoval s klasickým fotoaparátem. Tudíţ touto cestou by se dalo odvodit tvrzení, ţe minimální kapacita paměťové karty by měla být 36 - 180 snímků. A opravdu v průběhu jednoho dne či jedné konkrétní akce jen málokdy vzniká více jak 150 dobrých fotografií, nezapomínejme na moţnost mazat špatné snímky. V případě filmů byla logika obrácená, kupoval jsem takový počet snímků, abych nemusel příliš dlouho čekat na zpracování. U digitálního fotoaparátu mám typicky jednu paměťovou kartu na roky uţívání, takţe připlatit si za určitý luxus a rezervu se vyplatí. Proto moje doporučení je, kupovat kartu s kapacitou 4 - 16 GB snímků (v závislosti na
25
rozlišení snímače), pokud neplánuji nějaké speciální pouţití. Tím speciálním pouţitím můţe být buď profesionální či komerční vyuţití fotoaparátu, pouţívání vide či případně cestování. V takovém případě je nutno přistupovat k volbě paměťové karty individuálně.
Zkopírování snímků z paměťové karty do PC: Tab.č. 2: Druhy připojení
Druh připojení
Popis Verze 1.1 = 12 Mbit, verze 2.0 = 480 Mbit
USB (Universal Serial Bus)
standardní propojení kabelem dodávaným s fotoaparátem.
Bluetooth
Experimentální
s
moţností
bezdrátového připojení Je
FlashPath
modely
speciální
SecureData,
adaptér
na
Multimediaa
SmartMedia, MemoryStick
karty. Tyto adaptéry existují na všechny paměťové PCMCIA Adaptéry
karty a jedná se o pouhou redukci
(adaptéry na PC karty)
spojovacího slotu dané karty na standart sběrnice PCMCIA. Pro stahování snímků do PC nepotřebuji fotoaparát.
Čtečky / Zapisovačky karet
(pouţití
USB)
Notebooky
mohou být vybaveny Multi-čtečkou na karty
(SmartMedia,
SecureData,
Multimedia a MemoryStick karty….) Zdroj: Vlastní úprava
26
6 Rozlišení a formáty obrázků Při bliţším zkoumání libovolné tištěné fotografie lze pozorovat jednotlivé body, ze kterých je fotografie sloţena. Také digitální obrázek se skládá z bodů – a takový bod se jmenuje pixel (Picture element - tedy základní prvek či bod digitálního obrazu). Rozlišení se udává v Mpix (megapixelech). 1 pixel je 1 bod na obrazovce. To znamená, ţe obrázek je poskládaný z bodů - pixelů. Rozlišení také můţe být zapsáno v podobě součinu souřadnic X a Y. Coţ jsou kolmé krát vodorovné osy fotografie. U přístroje s hodnotou 3.2 Mpix. bude tedy maximální rozlišení například 2048 x 1536 pixelů a minimální např. 640x480 pixelů (za předpokladu poměru stran 4:3). Při velkém rozlišení mám lepší a přesnější informace v tabulce. Tab. č. 2: Tabulka rozlišení a jeho použití CCD,CMOS
Maximální
Nejvhodnější činnosti
rozlišení
Fotografie z digitálního labu do 9 x 13 cm
1.31 Mpix
1280 x 960
2.11 Mpix
1600 x 1200
3.34 Mpix
2048 x 1536
4.14 Mpix
2272 x 1704
5.24 Mpix
2568 x 1928
6.52 Mpix
3072 x 2048
11.4 Mpix a vyšší
Tisk při 300 dpi do 8 x 10 cm
4064 x 2704 a více..
Fotografie z digitálního labu do 10 x 15 cm i 12 x 16 cm Tisk při 300 dpi do 10 x 13cm Fotografie z digitálního labu do 20 x 27 cm (téměř A4) Tisk při 300 dpi do 13 x 17 cm Fotografie z digitálního labu do 24 x 34 cm Tisk při 300 dpi do 14 x 19 cm Fotografie z digitálního labu do 27 x 38 cm Tisk při 300 dpi do 16 x 21 cm Velkoformátový tisk ve fotokvalitě Velkoformátový tisk ve fotokvalitě
Zdroj: Vlastní úprava
27
6.1 Formáty obrázků Důleţitou částí mé diplomové práce jsou formáty. Obrázky je moţné ukládat v několika různých formátech, ačkoliv se nejčastěji pouţívá grafický formát JPEG, existují i další typy. Na internetu se setkáte s omezeným počtem formátů. Kaţdý grafický formát má své výhody i nevýhody a kaţdý je také určen pro jiné účely. Při tvorbě webových stránek se tvůrce snaţí, aby velikost obrázku byla co nejmenší, to sebou samozřejmě nese i jistou ztrátu kvality obrazu. Běţné internetové prohlíţeče podporují formáty JPEG, GIF, PNG a BMP. V digitální fotografii je také nejpouţívanějším JPEG. Mezi další patří TIFF a nekomprimovaný RAW. 6.1.1
Formát RAW
RAW je nejkvalitnější formát pro ukládání digitálních fotografií, je bezztrátový a nekomprimovaný. Pokud však chci zobrazit snímek uloţený v RAWu, neobejdu se bez počítače. Obrovskou výhodou formátu je prakticky neomezená moţnost úprav od volby vyváţení bílé, aţ po vytáhnutí kresby z podexponovaných míst snímku. Po všech úpravách je nutné RAW tzv. vyvolat a uloţit snímek v jiném formátu. Jako zajímavost jsem zjistil, ţe prakticky kaţdý výrobce digitálních fotoaparátů má tento formát pojmenovaný jinak, respektive pouţívá jinou koncovku pro jeho označení – NEF, ORF, RAF a další 6.1.2
Formát TIFF
Nejčastěji se TIFF pouţívá pro fotografie určené k tisku. Je to bezztrátový formát, který ukládá obrázky v barevné hloubce 24 bitů, coţ odpovídá přibliţně 16,7 milionům barev. Nevýhodou je jeho velký datový objem a také to, ţe se nezobrazí v internetovém prohlíţeči. Často se tento formát pouţívá jako výstupní při vyvolávání z RAWu. 6.1.3
Formát JPEG
Nejrozšířenější formát nejen pro fotografie, ale pro veškeré obrázky. Zobrazí ho kaţdý prohlíţeč. Jedná se o formát se ztrátovou kompresí, výsledná kvalita obrázku závisí na míře komprese. Obrázky se ukládají také ve 24bitovém barevné prostoru, jsou však komprimované. Při kompresi větší jak 50 procent je patrná ztráta kvality obrazu. Ztrátová komprese na druhou stranu umoţňuje sníţit datový objem obrázku při relativním zachování obrazové kvality. Komprimační algoritmus je navrţen tak, ţe při uloţení odhodí část obrazových dat. Lidské oko nedokáţe rozlišit velmi jemné barevné přechody a toho právě vyuţívá formát JPEG. Pokud neurčím ve specializovaném programu jinak, kaţdé
28
opětovné uloţení obrázku zhorší kvalitu. Nebudu-li obrázek ukládat (pouze ho otevřu a zavřu) na obrazové kvalitě se to neprojeví. JPEG je vhodný pro digitální fotografii za předpokladu, ţe pouţiji rozumnou míru komprimace dat. 6.1.4
Formát GIF
Druhý nejpouţívanější formát pro ukládání obrázků na WEB pouţívá bezztrátovou komprimační metodu omezení barevné palety, coţ není pro fotografie vhodné. Obvykle je paleta omezena na 2 aţ 256 barev. Nejčastěji se s ním setkám v jednoduchých animacích, pouţívá se také pro loga a různé ikony. Oproti JPEGu je datově méně náročný, obrázky v GIFu jsou přibliţně třikrát menší. 6.1.5 13
Formát PNG
Byl vytvořen jako nástupce GIFu, coţ s sebou nese i několik zlepšení. PNG lépe pracuje
s větším mnoţstvím barev, je moţné pouţít aţ 24bitovou barevnou hloubku (16,7 miliónů barev) – odtud také dělení formátu na PNG-8 a PNG-24. Oproti GIFu je datově náročnější a nepodporuje animace. Můţu se s ním setkat především u grafiky nebo statických screenshotů. 6.1.6
Formát BMP
Jeden z nejstarších formátů pro ukládání obrázků, formát je nekomprimovaný a pracuje s barevnou hloubkou 24bitů. V současné době uţ se prakticky nepouţívá, nahradily ho ostatní zmíněné formáty. 6.1.7
Formát PDF
Tato zkratka zastupuje spojení slov Portable Document Format, čili přenosný formát dokumentů a jedná se o nejverzatilnější systém uloţení různých druhů digitálních dat. Digitální záznamová zařízení tento formát sice obvykle jako výstupní nevyuţívají, ovšem velké mnoţství jiných formátů je na tento překonvertováno během dalšího zpracování. Byl vyvinut společností Adobe, která do značné míry určuje standardy v oboru, ale setkat se s ním můţeme i u ostatních programů. Můţe obsahovat fotografie a obrázky v různých rozlišeních (i kdyţ v praxi se této vlastnosti nevyuţívá), dále objekty v křivkách (nezávislé na rozlišení) a text, který můţe být v omezené míře editován (i kdyţ primárně je PDF určen k finálnímu pouţití, nikoliv k editaci). V PDF lze ovšem uloţit i samotnou fotografii s tím, ţe autor určí, zda a do jaké míry bude komprimována. V závislosti na mnoţství
13
POČÍTAČOVÁ GRAFIKA A DESIGN - Formáty TŮMA, Tomáš: Computer press, 2007.
29
objektů a zachované editovatelnosti narůstá velikost souboru od několika kilobajtů aţ ke stovkám megabajtů. Tento formát taktéţ umoţňuje ukládat vícestránkové dokumenty (podobně jako Microsoft Word), ale PDF dokumenty vypadají na všech počítačích tak, jak byly vytvořeny (nezávisle na prostředí uţivatele). Pro výše zmíněné vlastnosti jsou pouţívány v profesionální praxi při tisku v tiskárnách i pro rozesílání elektronickou poštou. V současnosti dochází k implementaci interaktivních a multimediálních prvků a tím k propojení tištěných a online dokumentů. (viz kapitola 8). 6.1.8
Formát SWF
Jedná se o nativní soubory aplikace Adobe Flash, určené k publikování na internetu (pracovní editovatelná verze těchto souborů má příponu FLA). V rozsahu této práce zmiňuji tento formát pouze okrajově, neboť jeho moţnosti a perspektiva by vydaly na samostatnou publikaci a jeho problematika se digitálních fotoaparátů přímo nedotýká. Vzhledem k nastínění dynamických změn v oboru směrem od tištěných médií k Internetu je ovšem jeho role velice významná. Moţnosti jsou zde velmi podobné formátu PDF, lze zde ovšem vytvářet animace a interaktivitu. Na poli animace na webových stránkách téměř zcela vytlačil výše zmíněný formát GIF (není omezen barevnou paletou a díky vyuţití grafiky ve křivkách (vektorové grafiky) se jedná o soubory malých velikostí. Pro obsaţené fotografie platí stejné zásady jako v případě PDF. Jak jiţ bylo nastíněno, v současnosti dochází k propojování souborů SWF a PDF. Na otázku, který formát je nejlepší, není jednoznačná odpověď. I zde platí, ţe záleţí na tom, pro jaké účely budou data vyuţívána. Pokud to můj digitální fotoaparát umoţňuje, pak je nejlepší fotografovat do RAWu a následně vyvolané snímky ukládat jako TIFF pro profesionální pouţití nebo málo komprimovaný JPEG pro běţného uţivatele. V případě, ţe budu chtít fotografie umístit do nějaké webové galerie, převedu je do JPEGu s rozumnou mírou komprese a odpovídajícím rozlišením. Pro tisk fotografií ve fotolabu je také vhodnější JPEG, protoţe ne všechny fotolaby umí s TIFFem pracovat. V případě, ţe plánuji vytvářet jednoduché animace, pak určitě pouţiji formát GIF, pro sloţitější animovaná díla včetně animovaných filmů vyuţiji prostředí Flash a formát SWF. Pro screenshoty je pak nejvhodnější PNG – například jako výstupní formát při sejmutí obrázku monitoru.
30
7 Úpravy digitálního obrazu 7.1 Výhody digitálního zpracování dat Jak bylo jiţ zmíněno v předchozích kapitolách, jedna ze zásadních výhod digitálního přístupu k obrazovým (ale i zvukovým a textovým) datům je jejich snadné následné zpracování. V případě fotografií se historie úprav datuje od roku 1987, kdy vznikl program s dnes jiţ zlidovělým názvem Photoshop.
7.2 Standard v úpravě grafických dat Do dnešních dní se Photoshop (jako součást komplexního grafického prostředí Adobe Creative Suite) etabloval coby standard v oboru úpravy fotografií. Veškerá grafická data, se kterými přicházíme do styku v tištěné, ale i elektronické podobě, jako jsou například fotografie v časopisech nebo na webových stránkách byly zpracovány tímto programem. Dochází k vytváření výřezů, barevným a kontrastním úpravám, ale i k odstranění neţádoucích objektů na fotografii, takzvaným retuším.
7.3 Zpřístupnění možností úprav běžným uživatelům Mezi profesionály k těmto malým „podvodům“ ostatně docházelo i v době klasické fotografie, ale díky rozšíření digitálních technologií jsou dnes dostupné i širší veřejnosti. Je to logický důsledek zvyšujícího se počtu pořízených snímků a klesající ceny fotografování obecně. Autor snímku jiţ dnes nemůsí být zkušeným fotografem a nestráví nad jedním záběrem dobu, kterou by si zaslouţil. I snímky, které by byly dříve vyhodnoceny jako nepovedené, mají dnes naději na publikování. Balík Adobe Creative Suite je zejména kvůli své ceně určen spíše profesionálům, běţný uţivatel mnohdy vystačí s výše zmíněnými aplikacemi dodávenými výrobci fotoaparátů. Jako rozumná alternativa pro neprofesionály se během posledních let stále více prosazuje open source program Gimp.org, který zcela zdarma nabízí mnoho moţností dostupných v komerčních produktech. Další programy, avšak jiţ placené, mohou být např. Corel Photo paint, PaintShop Pro nebo Photoshop essential.
31
7.4 Nevýhody digitálních úprav Digitální fotografie, ale ani videozáznam, nemůţe být jiţ nadále brán jako jednoznačná dokumentace skutečnosti. Úpravy na fotografiích nelze ani při bliţším zkoumání bezpečně rozeznat a autenticita se z tohoto média pomalu vytrácí. V soutěţích o nejpůsobivější zpravodajské fotografie jsou jakékoli úpravy přísně zakázány a samotná média (jak digitální, tak tištěná) by se ve vlastním zájmu a ve snaze o zachování objektivity měla takových praktik vyvarovat. To se samozřejmě netýká nezbytných technických a předtiskových úprav, které jsou v digitálním světě nesrovnatelně jednodušší a tedy i levnější a komerční grafiky, kde dochází k ohýbání reality zcela přirozeně.
7.5 Publikování digitálních dat Celkový proces tištěného publikování digitálně zpracovávaných dat, a to jak obrazových, tak textových, se nazývá DTP (Desktop Publishing), tedy publikování od stolu. Tento přístup je příznačný pro celkové zjednodušení celého publikačního procesu jeho převedením do digitálního světa. Nicméně i DTP bude nadále ustupovat způsobu, který spojuje obraz, zvuk a text, online publikování, čili Internetu. Na tento trend reaguje i společnost Adobe, zodpovědná za výše zmiňovaný Photoshop, a do nejnovějších verzí Creative Suite (dříve vyuţívaného výhradně pro tištěná média) integruje interaktivitu a multimediální podporu, čímţ propojuje DTP a online publikované dokumenty. Informace zpracované podle zásad klasického knihtisku, tedy přehledně a tradičně, rozumně a s citem rozšířené o interaktivní a multimediální funkce, publikované v různých druzích moderních čteček a počítačů, by se do budoucna mohly vytlačit například papírové noviny a učebnice. K takovému účelu by nejlépe vyhovoval souborový formát PDF (Portable Document Format - viz Kapitola 7), který umoţňuje autorovi výrazně estetičtější zpracování informací, neţ standardní webová stránka.
32
8 Digitální fotoaparát Obr. 11: CANON PowerShot SX1 EOS
Zdroj: http://www.azfoto.cz Jelikoţ má práce neumoţňuje implementovat kvůli zvolenému tématu rozsáhlou praktickou část, zvolil jsem praktický rozbor digitálního fotoaparátu na jednotlivé součásti. K tomuto srovnání jsem vyuţil svůj fotoaparát CANON PowerShot SX1 IS. Po designové stránce pokládám tento model za povedený, tělo je vyrobeno z kvalitních materiálů, takţe Canon působí v ruce velmi hodnotným dojmem. Na svou velikost je také celkem lehký, váţí pouhých 585 g, a to i s objektivem s 20x optickým zoomem, který byl hlavním atributem při koupi. V další části svojí práce bych chtěl tento model popsat co nejpodrobněji.
8.1 Objektiv Kaţdý, koho jsem se během psaní diplomové práce zeptal, co si myslí o tom, která je nejdůleţitější část fotoaparátu, odpověděl naprosto shodně. Je to objektiv. I přesto, ţe prakticky nikdo z dotázaných nevěděl, co to vlastně pořádně je a proč se mu přikládá taková důleţitost. Objektivy digitálních fotoaparátů jsou v podstatně stejné jako u analogových fotoaparátů, jen s několika podstatnými rozdíly. První je světelnost. Digitální fotoaparáty jsou stroje velmi citlivé na nepatrné mnoţství světla, a pokud chci tuto vlastnost vyuţít, potřebuji světelné objektivy. Můj fotoaparát Canon touto světelností disponuje, proto je standardem i při malém průměru objektivu světelnost pod 3.5. Velice často pak i 2.8 nebo i pod 2. Další věcí je konstrukce zadní části objektivu. CMOS čip,
33
který snímá obraz, potřebuje pro svou optimální činnost, aby paprsky prošlé objektivem dopadaly na jeho celou plochu pokud moţno kolmo, a to i na krajích. Tab. č. 4: Senzor a objektiv Typ senzoru
CMOS
Rozměry senzoru
1/2,3 "
Světelnost objektivu
F 2.8 - 5.7. RGBG
Barevný filtr ?
Zdroj: Technické specifikace PowerShot SX1 IS Pouţití objektivů je závislé na jejich ohniskové vzdálenosti, neboť kaţdý objektiv zobrazí tentýţ předmět trochu jinak. Mohu detailně zachytit vzdálené objekty nebo naopak mnoţství blízkých předmětů. Mohu měnit perspektivu snímku a hloubku prostoru. Volbou ohniskové vzdálenosti je určen zorný úhel - výsek prostoru, jenţ objektiv zobrazí. Objektivy s malou ohniskovou vzdáleností mají velký zorný úhel a zobrazí velkou část prostoru s vysokým mnoţstvím poměrně malých předmětů. Na druhou stranu objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností mají malý zorný úhel a zobrazí malou část prostoru a předměty umístěné uvnitř obrazového pole jsou poměrně velké. Co se týká hloubky prostoru, vytvářejí širokoúhlé objektivy při pouţití zblízka výraznější dojem prostoru neţ normální objektiv. Předměty v pozadí ustupují a zdají se být mnohem menší. Objektivy s delší ohniskovou vzdáleností zdánlivě zvětšují předměty v pozadí a vytvářejí tak zploštění perspektivy. Tab. č. 5: Ohniskové vzdálenosti Minimální ohnisková vzdálenost
28.0 mm
Maximální ohnisková vzdálenost
560.0 mm 0.0 cm; reţim Super Makro
Minimální vzdálenost zaostření
Zdroj: Technické specifikace PowerShot SX1 IS
Objektivy se dají dělit dle ohniskové vzdálenosti na: Objektivy "rybí oko". Širokoúhlé objektivy. Standardní objektivy. Teleobjektivy. Zoom objektivy (s proměnnou ohniskovou vzdáleností).
34
8.2
LCD displej
Kdyţ jsem si tento fotoaparát kupoval, byl pro mě jedním z hlavních faktorů koupě také LCD displej, který u digitálního fotoaparátu slouţí jak k nastavení aparátu, prohlíţení fotografií, tak často také jako velký hledáček. Mnou vybraný model má LCD displej s úhlopříčkou 2,8"a poměrem stran 16:9. . Tento poměr stran je skvělý, pokud chci natáčet video, ale fotografie zobrazuje s černými výřezy, proto je lepší klasický poměr stran 4:3. Co mě také hned při prvním zapnutí přístroje zaujalo, byla vysoká ostrost displeje. Displej je otočný a výklopný a jeho čitelnost je tak skvělá při kaţdé příleţitosti. Pouţívá se téţ při pořizování krátkých videosnímků, kdy přesně vymezuje snímaný záběr. LCD displeje jsou různých tvarů, ale u digitálních fotoaparátů jsou obvykle obdélníkové s úhlopříčkou 1,5" aţ 4" a vyuţívající technologie TFT. Nejlepší displeje jsou vybaveny kvalitní anti-reflexní vrstvou k potlačení odlesků a celkově lepší viditelností. Navíc mohou být u některých modelů vyklopeny ven z těla stejně jako u mého modelu fotoaparátu, coţ je uţitečné hlavně při focení samospouští nebo ho mohu natočit pro nastavení snadnějšího záběru v situacích, kdy je klasický způsob náročný (např. při fotografování makra). Tab. č. 6: Souhrn parametrů Barevný filtr
RGBG
LCD monitor
2.8 "; výklopný TFT, poměr stran 16:9, přibl. 230 000 bodů 4:3, 3:2, 16:9
Poměr stran (X:Y) Hledáček
elektronický; EVF (typ 0,40"), poměr stran 16:9, přibliţně. 148 000 bodů Zdroj: Technické specifikace PowerShot SX1 IS
8.3
Závěrka
Pro amatéra, který nikdy nefotil například s mechanickou zrcadlovkou, je závěrka pouze pojem. Kdyţ jsem si koupil svůj první fotoaparát Praktica, zkoušel jsem se stativem to, co zkouší skoro kaţdý, a to fotit s nastavením dlouze otevřéné závěrky. Za nočního fotografování lze pořídit snímek světlel z aut roztaţeným na dlouhé barevné čáry.. 14
Závěrka je zařízení regulující dobu osvitu, CMOS čipu, nebo u analogových aparátů
14
Základy digitálních dokumentačních technik a možnosti jejich využití - VÁVRA, Václav; ŠTELCL, Jindřich. 2008; str. 41-42
35
plochy filmu. Tím určuje mnoţství světla 15dopadlého na část snímající obraz. Standardně se pouţívají centrální závěrky integrované s clonou (kompaktní aparáty) nebo vertikální/horizontální štěrbinové lamelové závěrky (zrcadlovky), které umoţňují dosáhnout kratších časů. Oba zmiňované typy jsou mechanické, i kdyţ mohou mít elektronické řízení. Druhým typem je závěrka elektronická a zde jsou rozdíly, výhody a nevýhody. Mechanická závěrka mezi digitálními fotoaparáty příliš rozšířena. Ovšem mechanické závěrky pro kratší časy se často pouţívají v digitálních fotoaparátech v kombinaci se závěrkou elektronickou. Elektronická závěrka se nenachází mezi součástkami digitálního fotoaparátu. Jedná se o digitální program vestavěný v některém paměťovém čipu. Funguje naprosto jednoduše - na počátku expozice se zapne CMOS čip, sejme obraz, který na něj celou doby dopadá, a pak se vypne. Tab. č. 7: Expozice Program AE, Priorita času AE, Priorita clony AE, manuál
Řízení expozice Korekce expozice
ano; ±2 EV (krok 1/3 EV) 15 - 1/3200 s
Expoziční časy závěrky
Zdroj: Vlastní úprava - www.Canon.com users guide Co se rychlosti Canonu SXI týče, první fotografii jsem pořídil zhruba po 1,9 s od stisku spouštěcího tlačítka a prodleva mezi jednotlivými fotografiemi je průměrných 1,5 s. Samozřejmě se dá nastavit rychlospoušť nebo sekvenční snímání.
8.4
Ostření
Ostření digitálního fotoaparátu Canon je naprosto stejné jako u analogových přístrojů. Díky menší velikosti CMOS je minimální zaostřovací vzdálenost u digitálních fotoaparátů podstatně menší, neţli u analogů (ovšem závisí také na objektivu). Průměrně se tak minimální zaostřovací vzdálenost pohybuje mezi 20 - 10 cm, ovšem lze najít typy, které zaostří i od 2 cm. Canon ovšem umí zaostřit i na řádově milimetrové vzdálenosti Je to novinka na trhu, která se nazývá SuperMakro. Při takto extrémně malých vzdálenostech je ovšem problém s osvitem fotografovaného objektu. Vestavěný blesk fotoaparátu je na tuto vzdálenost příliš silný a navíc dosti často nemá tak velký úhel rozptylu světla, nebo nám stíní objektiv. Tuto situaci lze řešit pomocí nejrůznějších bočních osvětlovadel, nebo 15
Základy digitálních dokumentačních technik a možnosti jejich využití - VÁVRA, Václav; ŠTELCL, Jindřich. 2008; str. -44
36
pomocí makrosvětla či makroblesku. Makrosvětlo je k dispozici pouze pro málo typů aparátů a jedná se o cenově dostupnější záleţitost. Makroblesky jsou zastoupeny u kaţdého výrobce poměrně hojně, ale dají se pouţít pouze u draţších aparátů a navíc se jedná o poměrně dosti nákladnou investici. Tab. č. 8: Canon SXI : Režimy zaostřování
NORMAL, NEKONEČNO, MANUAL, MAKRO Automatické (včetně vyváţení bílé při detekci obličeje),
Manuál. vyvážení bílé Denní světlo, Zataţeno, Ţárovka, Zářivka, Zářivka H, Blesk, Vlastní Zdroj: Vlastní úprava: Nastavení fotoaparátu Ještě bych chtěl připomenout, jaké vlastně zaostřovací systémy jsou, jelikož ne každý, člověk ví, co který vlastně znamená. Ostřením jsem se také v minulosti lehce zabýval.
8.5
Základní typy zaostřovacích systémů:
Fix Focus - Toto vlastně ani není ostření. Aparát je permanentně zaostřen na nekonečno s velkou hloubkou ostrosti (hyperfokální vzdálenost). Tento systém mají pouze nejlevnější digitální kompakty a fotomobily. V poslední době aparáty s fix-focusem jiţ mizí z nabídek. Auto Focus - Automatické ostření je prováděno stejně jako u analogových přístrojů. Digitální fotoaparáty většinou nepouţívají levnější systém aktivního autofocusu, kdy si aparát vyšle infračervený paprsek, aby zjistil vzdálenost ostřeného objektu (potíţe s průhlednými a průsvitnými materiály), ale pouţívají systém pasivního autofocusu kdy měří na svém CCD nebo CMOS čipu kontrast a při nejvyšší naměřené hodnotě pozná, ţe je zaostřeno (potíţe v případě ostření na plochu bez kontrastu a v případě nízkého osvětlení). Díky tomu, ţe jde o digitální aparáty, i levné stroje mohou vyuţívat ostření do relativně velkého počtu oblastí, například na střed, levý dolní roh atd. (měří se rovnou údaje CMOS čipu). Hybridní zaostřovací systémy, které vyuţívají jak u aktivního, tak u pasivního zaostřování. Výsledkem je často rychlejší práce autofocusu, neboť nejprve je provedeno rychlé změření vzdálenosti fotografovaného objektu aktivním ostřením a teprve poté se přistupuje k detailnímu doostření pomocí pasivního zaostřování. Další výhodou je částečná eliminace nevýhod obou systémů - v případě průhledných materiálů se aktivní ostření zaostří špatně, ale následné pasivní jej opraví, a v případě nízkého osvitu fotoaparát přeci jenom zaostří bez pouţití asistenčního světla. 37
Manual Focus - Manuální zaostřování u digitálních fotoaparátů je ve většině případů motorové, kdy uţivatel pouze zadává: Ostři tímto směrem nebo tímto směrem. Takovéto zaostřování je pak pomalejší a ve velkém počtu případů i ne zcela přesné, protoţe počet kroků pro tento motorový manual focus je omezený. Lze se také setkat s kombinovaným přístupem, kdy manuální ostření se provádí pomocí otočného krouţku, který ovšem snímá pohyb a řídí tím zaostřovací elektromotorek stroje. Někteří výrobci pouţívají silné softwarové redukce ostření a digitálního šumu na vysokých citlivostech bez moţnosti jejich vypnutí. Ojediněle nalezneme v manuálech časy expozice, při kterých se redukce aktivuje. Její účinky se mohou velmi lišit, od jemných zásahů aţ po velmi hrubé zásahy ovlivňující kresbu a detaily. 8.5.1
Další parametry Canonu SXI Tab. č. 9: Parametry ano; (HD) 1 920 x 1 080, 30 snímků/s (1080p), (L) 640 x 480, 30
Videosekvence snímků/s, (M) 320 x 240, 30 snímků/s Audio záznam Do velikosti paměťové karty Vestavěný blesk
Několik reţimů (místnost, červené oči, venku)
ISO citlivost
AUTO, Vysoké ISO automaticky (se začleněním technologie pro detekci pohybu), 80, 100, 200, 400, 800, 1600
Paměťová média
SD, SDHC, MMC, MMCplus, HC MMCplus; SD 32MB součástí balení Zdroj: Vlastní úprava
8.6 Zhodnocení a závěr rozboru Canon PowerShot SX1 IS je špičkový digitální fotoaparát, který mne zaujal celkem povedeným designem a objektivem s dvacetinásobným optickým zoomem, který patří mezi úplně to nejlepší, co dnešní digitální fotoaparáty nabízejí. Displej je otočný a výklopný a jeho čitelnost byla skvělá při kaţdé testované příleţitosti. Obrazový snímač má nejvyšší rozlišení 10 MPx, coţ je pro moje účely aţ nadbytečné. Nad displejem je umístěn hledáček, který má velmi dobré pokrytí a dobře se přes něj fotografuje. Na zadní straně se nachází přehledný ovládací panel, který se skládá z kruhového ovladače a dvou doprovodných ovládacích prvků. Zbytek tlačítek se nachází v okolí displeje a na horní straně těla fotoaparátu a všechny tlačítka jsou bez problémů přístupná. Celková
38
ovladatelnost fotoaparátu je dobrá, uţivatelské rozhranní je vcelku bezproblémové a rychle jsem si na něj zvykl. Mezi jeho nejlepší vlastnosti patří kvalita fotografií, ta mě opravdu překvapila. Nejvyšší moţné rozlišení fotografií je 3648 x 2736 pixelů a tento model zvládne také záznam videa se zvukem. A ne jen tak ledajakého videa, ale full HD videa v rozlišení 1920 x 1080 pixelů při rychlosti 30 snímků za vteřinu. Kvalita videozáznamu je skvělá a v této kategorii určitě patří mezi ty nejlepší. Vynikla hlavně ostrost, detailnost obrazu a prakticky nulová viditelnost jednotlivých pixelů, která se projevovala u mého předchozího modelu Minolta. Video se ukládá ve formátu MOV, takţe se s ním velmi lehce manipuluje a bez problémů ho přehraji na svém počítači, pokud mám nainstalovaný například VLC player nebo Quicktime player. Tento model je také vybaven HDMI portem, takţe si videa a fotky pouštím bez problémů na Plazma/LCD TV s vysokým rozlišením. Bohuţel, Canon nepodporuje systém Consumer Electronic Control, coţ je moţnost ovládat HDMI přístroje prostřednictvím standardního ovladače od televizoru. Jelikoţ k fotoaparátu není součástí dálkové ovládání, byla by tato funkce přínosem. Zajímavostí je moţnost fotografování v průběhu nahrávání videa. O kvalitu fotografií se stará například také systém rozpoznání obličeje nebo stabilizace obrazu na té nejvyšší úrovni. Pro usnadnění nastavení je tu mód auto a samozřejmostí je i mnoţství manuálních moţností nastavení. Mezi nevýhody patří menší LCD displej, ale jeho otočná konstrukce je naopak velkým přínosem. Za zmínku stojí vyšší cena, která se pohybuje okolo 12 000 Kč.
39
9 Fotografování v praxi Jelikoţ je fotografování mým koníčkem, chtěl jsem svoje poznatky a rady seskupit do jednoho celku. V této kapitole bych se rád podělil o zkušenosti a dovednosti nasbírané za léta fotografování.
9.1 Používání blesku jako profesionál Většina běţných uţivatelů pouţívá k fotografování integrovaný blesk fotoaparátu. Ten obvykle postačuje pro pořízení momentek z různých událostí nebo pro dokumentační účely. Pro zhotovení umělecké fotografie, jako je například portrét nebo fotografie k profesionálním účelům, se jiţ na integrovaný blesk nelze spoléhat. Zde je správná volba studiový blesk, nebo přídavný blesk zasouvaný do patice na přístroji. To hned z několika důvodů. Vyměnitelné reflektory umoţní nastavit různé světelné charakteristiky, například jemné světlo, jasné světlo nebo efekt světla bodového. Světelná intenzita je taktéţ variabilní a pomocné světlo pomůţe fotografovi jasně definovat oblast ozářenou bleskem ještě před pořízením snímku. K odstranění neţádoucích stínů a případných tmavých částí snímku lze pouţít více synchronizovaných blesků najednou. Spolehlivou a úplnou kontrolu správného osvícení lze zajistit studiovými blesky, s jejichţ pomocí mohu pořídit opravdu profesionální snímky. Jejich spuštění můţe probíhat automaticky, pomocí fotosenzoru nebo pomocí kabelu. Je moţné zakoupit různé komplety, které se liší počtem blesků, dále obsahují stativ a reflektory a jsou umístěny v praktickém přenosném obalu. Pro pouţití výše zmiňovaných kompletů je nezbytně nutné, aby pouţitý digitální fotoaparát byl s tímto zařízením kompatibilní a umoţňoval plné manuální nastavení expozice.
9.2 EXIF - skryté údaje o fotografii Pokaţdé, kdyţ vyfotím nějaký obrázek, fotoaparát si dokáţe společně s ním zaznamenat i celou řadu informací v systému EXIF (Exchangeable image file format). Můţe se jednat o základní informace, jako jsou například datum a čas pořízení snímků, aţ po informace pro profesionály, jako jsou doba expozice snímku, jeho clona, nastavení ISO, blesku, rozlišení, atd. Téměř veškeré parametry uváděné v této práci lze takto zaznamenat a dále pak vyuţít pro archivování nebo zpracování. Téměř všechny běţně uţívané programy, se kterými jsem se setkal, tyto údaje mazaly, protoţe úpravy v programu byly natolik agresivní, ţe
40
původní EXIF data zanikla. Samozřejmě to má několik nepříjemných důsledků. Pokud bych si znovu tyto fotografie přehrál zpět do přístroje například proto, abych je mohl zobrazit na televizoru, povětšinou bude tato snaha neúspěšná. Kvůli chybějícím údajům EXIF fotoaparát odmítne snímek zobrazit. Nejlepším způsobem, jak docílit zpětného aplikování údajů EXIF, je pouţití nějakého programu například Exifer for Windows, který tyto údaje i po úpravách zpětně do souboru zaznamená.
9.3 Hodnota ISO a její nastavení Hodnota ISO je u většiny digitálních fotoaparátů nastavitelná. Tato hodnota světelné citlivosti udává, jak prvek CCD v přístroji pracuje. Platí zde základní pravidlo: Pokud chci zdvojnásobit světelnou citlivost, musím hodnotu ISO zvýšit 2x. Pro běţné fotografie postačí standardní nastavení, kdy je ISO rovno 100. Pokud fotoaparát automaticky nastavuje clonu i dobu expozice, budou snímky s tímto nastavením za dobrých světelných podmínek kvalitní. Jestliţe osvětlení není dobré závěrka fotoaparátu není dostatečná, musí být při ISO 100 dosti dlouho otevřena tak, aby světlo mohlo do přístroje proniknout. Bez pouţití stativu jsou ale snímky velmi často rozmazané. Neostrým snímkům bez pouţití stativu lze předejít nastavením vyšší hodnoty ISO, například 400. Značně se tím zvýší citlivost CCD prvku a při kratší době závěrky má fotoaparát dost prostoru k nastavení optimální velikosti clony a tím se zamezí rozmazání. Tento postup ovšem sníţí kvalitu snímku značným zvýšením zrnitosti. Některé obrazové body nemají tu správnou barvu a obrázek je poloţen na hrubším rastru. Platí zde, čím je u aparátu vyšší citlivost, tím je větší barevný šum obrázku. Proto doporučuji měnit základní nastavení ISO 100 pouze, kdyţ je to nezbytně nutné.
9.4 Příprava rozostřeného pozadí Pokud chci upozornit pouze na hlavní motiv v kvalitní portrétní fotografii, pouţívám schválně rozostřené pozadí. Tohoto efektu dosáhnu tak, ţe vypnu automatické nastavení expozice a nastavím ji manuálně. Za normálních podmínek plně automatická expozice nastavuje velikost clony a také čas závěrky podle senzoru umístěném na čele přístroje. Tím se dosahuje toho, ţe popředí i pozadí snímku je stejně ostře vyobrazeno. Pokud se chci soustředit na popředí snímku, vybírám v nabídce fotoaparátu příslušný program pro výběr vhodné clony. Pokud pouţiji velkou clonu, mohu počítat s tím, ţe ostrost pozadí bude menší, neţ pokud bych pouţil clonu malou. Abych tedy dosáhl co nejvýraznějšího efektu,
41
musím nastavit hodnotu clony co nejvyšší. Vhodný čas závěrky obstará automatika aparátu.
9.5 Korekce bílé barvy - kvalitní reprodukce barev Vzhledem k tomu, ţe světlo má rozdílnou teplotu barev, musím počítat s tím, ţe jakýkoliv můj záběr bude vypadat naprosto odlišně, podle světelných podmínek, v jakých budu pracovat. Například při západu slunce převládají červeně barevné tóny, zatímco přímé sluneční světlo vytvoří chladnější odstíny barev. Při fotografování zasněţeného motivu se objeví ţlutý nádech, naproti tomu u prudkého slunečního světla se objeví nádech do modra. U digitálních fotoaparátů mohu tyto neţádoucí efekty opravit takzvanou korekcí barvy. Její smysl spočívá v tom, aby bílá barva zůstala bílou a aby i ostatní barvy zůstaly přirozené. U většiny digitálních fotoaparátů je tato funkce automatická. Některé přístroje však mají ještě moţnost manuálního nastavení pro standardní situace, jako například denní světlo, slunce, zářivka nebo ţárovka. Poloprofesionální modely mají moţnost nastavit si tuto funkci plynule podle intenzity a druhu světla. Pouţiji nějakou bílou předlohu a drţím ji před objektivem. Stisknu příslušné tlačítko na fotoaparátu a tím si stanovím stupeň korekce bílé barvy. Pokud nyní začnu fotografovat, budu mít nastavenou úroveň korekce bílé barvy pro všechny snímky aţ do příští změny.
42
10
Scannery
Stejně jako u digitálního fotoaparátu existují zařízení, která zaznamenávají obraz. Zde se jedná o statický prvek k záznamu nebo obraz jiţ jednou zaznamenaný. Fotoaparátem ve většině případů můţeme fotit pohybující se objekt. Scannerem by se nám to určitě nepovedlo. Scanner je elektronické zařízení, které převádí grafickou informaci do elektronické, počítači srozumitelné podoby. Se scannerem se tedy setkáme například při nákupu v supermarketech, kdy pokladní pouţije snímač (scanner čárového kódu), jenţ přečte na zboţí natištěný čárový kód a převede jej na informaci, která je potom dále zpracována pokladnou - tedy počítačem. To je příklad jednoúčelového zařízení i kdyţ má odlišný princip neţ scennery které budu popisovat V praxi většiny počítačových uţivatelů je však scanner synonymem pro zařízení slouţící k převodu obrázků do počítače za účelem jejich dalšího zpracování, uloţení, tisku nebo "digitálního zveřejnění" - tak také budu označení scanner chápat v dalším textu mojí práce. Nejčastěji pouţívané scannery jsou v tzv. stolním provedení. Jedná se o zařízení v podobě leţaté krabice, jejíţ velikost je závislá na formátu, který je schopen scanner snímat.
10.1 Využití scanneru S pomocí scanneru můţu digitálně zpracovávat a upravovat tištěné obrázky - např. fotografie - ty pak dále vkládat do textových či tabulkových dokumentů, posílat je elektronickou poštou (e-mailem), zveřejňovat na webu a díky vysoce kvalitním a cenově dostupným tiskovým technologiím dále tisknout. Ke scannerům bývá pro tyto účely zdarma přibalen software k elektronické editaci obrázků. Ten nabízí většinou i moţnost tvorby elektronických fotoalb, které je moţné ukládat na velkokapacitní záznamová média. Pokud však uţivateli moţnosti úpravy obrázků nabízené tímto programem nestačí, můţe zakoupit softwarové nástroje, které pouţívají ke zpracování grafických dat profesionálové. Jejich cena ovšem většinou několikanásobně převyšuje cenu scanneru a většině uţivatelů budou plně dostačovat programy dodávané se scannerem. Dalším programovým vybavením bývá většinou software pro převod naskenovaných dokumentů do textové podoby. Chce-li si uţivatel archivovat novinový článek, či jakýkoli jiný textový dokument, můţe samozřejmě pouţít scanner. Problém je však v tom, ţe
43
dokument sejmutý scannerem je v počítači uloţen v obrazovém formátu. To znamená, ţe dokument je rozdělen na mnoţství bodů a pro kaţdý z nich je definována jeho barva, jas a další parametry. Takový elektronický dokument umí sice počítač zobrazit, nelze jej však upravit v ţádném textovém editoru (ani pokud předloha obsahovala text). Pro převod obrazového formátu do počítači srozumitelné textové podoby jsou určeny právě "OCR" aplikace.
10.2 OCR (Optical Character Recognition) OCR neboli optické rozpoznávání znaků, je metoda, která pomocí scanneru umoţňuje digitalizaci tištěných textů, s nimiţ pak lze pracovat jako s normálním počítačovým textem.16 Počítačový program převádí obraz buď automaticky, nebo se musí naučit rozpoznávat znaky. Převedený text je téměř vţdy v závislosti na kvalitě předlohy třeba podrobit důkladné korektuře, protoţe OCR programy dnes rozeznají všechna písmena správně v 99,9 % případů. OCR je pouţitelné pro všechny tištěné výstupy z laserových, inkoustových, termosublimačních a jehličkových tiskáren a samozřejmě pro předlohy vytištěné knihtiskem. U nevhodných předloh např. slabě vytištěných jehličkových tiskáren nebo dohromady slitých písmen se podle mého názoru, z časového hlediska, vyplatí spíše přepis textu. Sám jsem zkoušel několik verzí OCR, které se dodávají se scannerem na CD. Text po aplikaci OCR téměř nikdy není stoprocentně správný. Různé programy si s ním poradí s různou úspěšností. Převedený dokument je tedy nutné dodatečně zkontrolovat a opravit chyby. Pozor však na to, zda dodávaná aplikace umí rozpoznávat znaky s českou diakritikou. Čeština je dle mého názoru zatím spíše utopií, se kterou jsem se setkal pouze jednou a s katastrofálním výsledkem. Není proto zdaleka samozřejmou věcí všech OCR aplikací. Některé nepodporují české znaky vůbec, jiné lze rozpoznávání českých znaků "doučit", a ještě další umí všechna písmena naší neevropské abecedy jiţ od programátorů. Jediný moţný program, který má dobré výsledky je ABBYY Fine reader. Nezanedbatelnou výhodou ukládání na text převedených dokumentů, je kromě moţnosti úpravy či hledání v textu, rovněţ skutečnost, ţe obrazové dokumenty jsou datově mnohem větší, neţ jejich textové podoby.
16
DIGI 02/2009 - DIGIarena Scannery : Technické specifikace [online]. DIGIarena.cz. Dostupné z WWW:
.
44
10.3 Provedení U scanneru je důleţité jeho rozlišení, velikost obrázku, kvalita, rychlost snímání, a zda je černobílý či barevný. Kromě jednoúčelových zařízení, o kterých jsem se zmiňoval výše (např. pokladny), mohu skenery rozdělit do několika základních kategorií, podle způsobu jejich konstrukce. První z nich jsou skenery ruční (viz níţe kapitola ruční scannery), které jsou dnes víceméně jiţ muzejní exponáty. Další kategorií jsou protahovací skenery. Princip těchto zařízení je obdobný jako u většiny dnes známých faxových přístrojů. Zvláště pak svým principem snímání dokumentu ve kterých je vlastně jednoduchý skener vestavěn. Výše zmíněné typy mají snímací mechanismus uloţen v těle skeneru. Plošné skenery jsou tudíţ konstrukčně nejnáročnější a tedy i draţší, ale poskytují vysoce kvalitní výstup při snímání tištěných předloh. Jejich nevýhodou jsou větší nároky na místo. Plošné skenery se v masovém měřítku vyrábějí pro předlohy do formátu A4, méně potom pro A3. Snad by se ještě slušelo poznamenat, ţe pro profesionální snímání se pouţívají skenery bubnové (viz níţe kapitola bubnové scannery), které však svou cenou, rozměry a nároky na obsluhu sahají mimo rámec zájmu většiny smrtelníků. Jednotlivé typy jsou popsaná dále. Obr. 12: Stolní scanner EPSON V700 a Ruční scanner IRISPen
Zdroj: www.katalognotebooku.cz, www.alza.cz 10.3.1 Stolní scannery Plošné skenery tvoří asi nejrozšířenější kategorii skenerů. Principem je snímají předlohy, která je poloţena na skleněnou desku. Pod touto deskou se pohybuje snímací mechanismus. Pokud je přístroj vybaven vstupním zásobníkem vloţí se do něj papír a ten je poté protaţen snímacím mechanismem. Nejčastější pouţívaný typ papíru resp formátu je
45
17
v těchto scannerech A4. Jelikoţ se jedná o větší zařízení, tyto scannery jsou schopny
sejmout celou stranu A4 jediným průchodem. Není tedy nutné pracné spojování. Někdy se jím z tohoto důvodu říká stránkové scannery. Zavírací mechanismus na poklopu obsahuje také kloub, díky němuţ můţeme do scanneru vloţit i plastické předměty určité výšky. Ty pak scanner dokáţe snímat. Odstraňují nutnost jemné a přesné obsluhy ručního scanneru, práce s nimi je tedy výrazně jednodušší. Minimalizovány jsou také poţadavky na obsluhu, neboť kromě zapnutí jsou všechny parametry (snímání, rozlišení, jas, kontrast apod.) nastavovány programově. Samozřejmě o to dokonalejší musí být obsluţný software scanneru. Proto nemusí být levný scanner vynikajících technických parametrů vţdy tím nejvýhodnějším řešením. Důleţitým aspektem a pravděpodobně stěţejním, je pak maximální počet dpi, které je schopen scanner snímat. Stejně jako je u fotoaparátů počet megapixelů. 10.3.2 Ruční scannery Jedná se o pohyblivé zařízení (ne nepodobné větší počítačové myši), kterým uţivatel obrazovou předlohu "přejede" a ta se převede do elektronické podoby. Jejich výhodou jsou především malé rozměry a nevýhodou naopak nízká kvalita a malá šíře snímacího mechanismu. Pomocí takových skenerů je obtíţné sejmout předlohu větší neţ fotografie, nicméně je to moţné a příslušné program umí “pásy” slepit.. Ruční skenery kladou rovněţ nároky na způsob ovládání, neboť uţivatel musí táhnout skener přes předlohu naprosto přesně a konstantní rychlostí. Snímají obraz při svém pohybu po předloze. Tyto scannery jsou vybaveny polem, jehoţ světlo se odráţí od snímané předlohy a je vedeno k světlocitlivému snímači. Pomocí scanneru můţe uţivatel digitálně sejmout tištěné obrázky, např. fotografie. Scannery jsou vhodné pouze pro méně náročné snímání obrazu, neboť kvalitu sejmutého obrazu významnou měrou ovlivňuje nedokonalý mechanismus pohybu po snímané předloze. Čím je vyšší rozlišení, tím je potřebná niţší rychlost pohybu scanneru. Maximální rychlost snímání obrazu je většinou cm/s. 10.3.3 Bubnové Bubnové (nebo téţ rotační scannery) představují scannery nejkvalitnější, avšak také nejdraţší. Předloha se nalepí na válec který rotuje a je snímán paprskem obdobně jako u ostatních druhů scaneru. Protoţe se jejich cena udává ve statisících aţ milionech Kč, jsou
17
CANNON – Základy skenování[online]. cannon.cz. Dostupné z WWW: .
46
určeny především pro specializovaná pracoviště, kde se vyuţívá velkých prostor pro digitalizaci. Dokáţí nascennovat velké formáty, rychle a s vysokou kvalitou. 10.3.4 Scannery CAT Tyto speciální scannery pouţívá moderní medicína ke snímkování lidského těla. Tento počítačový tomograf je jakýsi „vrstvový rentgen“ ,který údaje převádí do digitalizované podoby. Počítač skládá veškerá data dohromady a výsledné informace se objevují na monitoru. 10.3.5 Ultrazvukové pracují na podobném principu jako radar, avšak nepouţívají rádiové vlny, nýbrţ ultrazvukové. Ultrazvukové scannery se vyuţívají nejen v medicíně, ale i ve stavebnictví a strojírenství. 10.3.6 Rovinné Předloha se přikládá na skleněnou podloţku, snímací prvek je jednodimenzionální a dvojrozměrnosti se docílí pohybem snímacího prvku motorkem. Mají jiţ větší záběr (A4) a tímto scannerem nasnímané předlohy jsou jiţ pouţitelné jako předloha pro výstup na tiskárnu. Pouţitelné např. jako předloha padělání peněz. 10.3.7 Kinofilmové To jsou obvykle mnohem draţší zařízení, neţ skenery plošné, neboť jejich úkolem je zvětšit předlohu o velikosti obrázku kinofilmu do vysokého rozlišení a vyţadují proto naprosto jinou technologii snímání. Někdy bývá zaměňován termín dia-nástavec pro plošné skenery se skenerem diapozitivů. Pomocí dia-nástavce pro plošné skenery však nelze převést do elektronické podoby předlohu o velikosti kinofilmu příliš kvalitně.
10.4 Princip 18
Obrazová předloha je po řádcích osvětlována a odraţené světlo je vedeno přes optický
systém k přijímači, který je tvořen senzory nebo prvky na bázi fotobuněk. Přijímač pak převádí obrazovou informaci na digitální a posílá ji dále počítači. Všechny základní barvy jsou většinou snímány najednou. Tento princip je jednodušší a z určitého pohledu i dokonalejší neţ snímání kaţdé barvy zvlášť, kdy můţe dojít k nepřesnému sloţení barev. Většina stolních scannerů je dnes osazena řádkovým postupem (CCD) se snímacími prvky 18
DIGI 02/2009 - DIGIarena Scannery : Technické specifikace [online]. DIGIarena.cz. Dostupné z WWW: .
47
jako u fotoaparátů. Tato technologie je zaloţena na světlo-citlivém čipu CCD. Jako zdroj světla slouţí katodová lampa, světlo odraţené pomocí čoček a zrcadel se přenáší na čidlo. Scannery lze rozdělit na černobílé a barevné. Černobílé jsou nejčastěji schopny rozlišit 256 stupňů šedi, ale s těmi se dnes asi nesetkáme. Barevné scannery dělíme podle stupně barevné hloubky, které jsou schopny při snímání dosáhnout a tím i docílit věrnosti získaného digitálního obrázku ve srovnání s tištěnou předlohou. V dnešní době většina scannerů umoţňuje barevnou hloubku 36 bitů. Tato hloubka se nazývá plno-barevná. 10.4.1 Připojení Připojení přes USB (periferní sběrnice). Výhodou je moţnost připojování a odpojování scanneru za chodu počítače. V roce 2011 pravděpodobně nejrozšířenějším typem zapojení všech periferií. Paralelní port. Scanner je typické externí zařízení, které se dá připojit přes paralelní port, tedy port, který se nejčastěji pouţíval k připojení tiskárny. Tento druh připojení je nejjednodušší a také nejlevnější. SCSI. Připojení přes vysokorychlostní paralelní rozhraní. Jedná se o připojení nejrychlejší. USB 3.0 Nahrazuje klasické USB, rychlejší přenos. Rozhraní plug-and-Play.
48
11 Digitální video Samozřejmě digitální obraz nejsou jen fotografie. Pokud například nafotíme pohyb zhruba 30 snímků za sekundu (stačí na ošálení oka) a poskládáme je za sebou v pořadí, v jakém sme je fotili, dostaneme film. Digitální video je dalším aspektem obrazu, kterým bych se ve své práci chtěl věnovat. Pro zachycení okamţiků, na které nestačí pouze snímek pro dokumentaci, vyuţijeme kompletního audio-vizuálního záznamu několika snímků za sekundu. Video často slouţí jako velmi autentický materiál s širokým spektrem vyuţitípro zachování vzpomínek z dovolené, jako zpětná kontrola při krádeţi, obhájení vstřelené branky při sportu, natočení amatérských filmů, reklam pro firmy atd. S moţností krátkých videozáznamů se samozřejmě můţeme setkat i u digitálních fotoaparátů a mobilních telefonů, ovšem pro ty, kterým tento způsob záznamu z mnoha důvodů nevyhovuje, je na trhu dostatečné mnoţství digitálních videokamer. A právě tuto rozmanitou nabídku typů videokamer s mnoha funkcemi a rozdíly pouţití se budu v této kapitole snaţit osvětlit.
11.1 Teorie digitálního videa Každý již viděl video na osobním počítači. Určitě mnozí z nás již mělo také nějaký problém s videem na PC, ať už při jeho přehrávání, střihu nebo konverzi. V následujících kapitolách se pokusím osvětlit základní pojmy a aspekty jako stručný úvod do této problematiky. 11.1.1 Zdroje video souborů Nejčastěji se s videem na osobním počítači můžeme setkat ve formě souborů na pevném disku, na CD nebo DVD. Další možností je dívat se na video přímo z Internetu. Tento způsob má tu výhodu, že video se dá spustit ještě před tím, než je celé v našem počítači načteno z Internetu. Nejdříve se stáhne kousek a na ten se začneme dívat. Během sledování videa se průběžně stahuje zbytek videa. To je ovšem možné jen v tom případě, pokud máme dostatečně rychlé připojení k Internetu, resp. rychlost našeho připojení je nižší než datový tok videa. V takovém případě se musí do našeho počítače uložit více dat ještě před tím, než se začneme dívat.
11.2 Kontejnery Výše se zmiňuji o souborech. Video soubor obsahuje primárně obraz a zvuk, ale i dodatečné věci jako titulky, menu nebo informace o tom, kdy začíná která kapitola videa.
49
Takovému jednotlivému druhu dat v souboru se říká stream. Není nezbytně nutné, aby bylo jedno video v jednom souboru- může být rozdělené do více souborů. Soubor je v podstatě kontejner pro jednotlivé složky (streamy) celého videa. Ovšem ne vždy je možné mít v jednom souboru všechny zmíněné věci, vždy záleží na typu kontejneru. Nejpoužívanějším typem je AVI, dále se používá MPEG, VOB, MOV, MKV, MP4 atd. Rozdíly mezi kontejnery ale nejsou jenom v tom, co všechno můžou obsahovat, ale jakého to může být typu. Podrobněji se typům kontejnerů budu věnovat v kapitole Druhy kontejnerů. 11.2.1 Framerate Zde je nutné zmínit základní princip videa. Video je v podstatě mnoho obrázků promítaných velmi rychle za sebou. Každý z těchto obrázků vidět jen zlomek sekundy a díky nedokonalosti lidského oka se člověku tento sled statických obrázků jeví jako video a vytváří iluzi pohybu. Počet zobrazených snímků za sekundu se nazývá snímková frekvence neboli framerate. Udává se v fps (frames per second). Pokud je framerate nízký, pak je video "trhané". Pokud je naopak příliš vysoký, je to zbytečné a roste tím i velikost celého video souboru a také nároky na hardware počítače. V Evropě (norma PAL) se nejčastěji používá 25 fps, v USA a Japonsku (norma NTSC) 29,97 fps. Důsledek rozdílnosti bylo nepřijetí normy NTSC odborníky z bývalé NSR. Norma PAL vychází však z NTSC. 11.2.2 Rozlišení Dalším nutným pojmem k vysvětlení je rozlišení. Video se tedy skládá z jednotlivých snímků, ovšem i jednotlivé snímky se dále dělí. Každý snímek je tvořen mnoha body (neboli pixely) a každý tento bod má určitou barvu. Pokud se na mnoho bodů díváme z přiměřené vzdálenosti, body splynou a vznikne smysluplný obraz, na kterém lze rozeznat objekty, tváře atd. U videa (především u DVD videa) se obvykle používá 720 bodů na šířku a 576 bodů na výšku. Těmto rozměrům se říká rozlišení. V tomto případě se tedy jedná o rozlišení 720x576 pixelů. 11.2.3 Poměr stran Představme si situaci, kdy máme dva video soubory. Jeden má rozlišení 640x480 pixelů a druhý 800x600 pixelů. Co je pro tyto soubory společné? Je to aspect ratio neboli poměr stran. Obě videa mají poměr stran 4:3. Jedná se o typický poměr stran používaný u neširokoúhlého obrazu. Dalším hojně využívaným poměrem stran je 16:9. Jak jsem zmínil v kapitole o fotoaparátech, tak u DVD se často používá rozlišení 720x576 bodů při poměru
50
4:3. Pokud se tyto rozměry přepočtou, zjistíme, že poměr není 4:3, ale 4:3,2. Přesto se video zobrazuje jinak, což je dáno tím, že jeden pixel nemusí být vždy čtvercový (i když tomu tak často je). Hovoříme zde o pojmu pixel aspect ratio neboli poměr stran jednotlivých pixelů v daném videu. 11.2.4 Barevná hloubka Když se podrobněji zaměříme na barvu jednotlivých bodů, zjistíme, že počet těchto barev je také limitován. Většinou se používá přibližně 16,7 miliónů různých barev, také označováno jako True Color. Ve dvojkové soustavě potřebujeme 24 jedniček nebo nul na to, abychom toto číslo zapsali. Proto se říká, že je obraz ve 24 bitových barvách. 8 bitů pro červenou (Red), 8 pro zelenou (Green) a 8 pro modrou (Blue) barvu se používá u RGB zápisu. Potřeba jsou tedy 3 bajty (1 bajt je 8 bitů). 11.2.5 Bitrate Nyní se vrátím k příkladu uvedenému v kapitole o rozlišení. Máme 720x576 (414 720) bodů a každý má 3 bajty, což je cca 1,2 MB na jeden snímek a tedy cca 30 MB na sekundu záznamu videa (bez zvuku). Zde se dostáváme k pojmu datový tok neboli bitrate, což nám udává, kolik má video dat na jednu sekundu. Jednotkou datového toku jsou bity za sekundu, nejčastěji se používají kb za sekundu neboli kbps (kilo bits per second). V tomto případě by to bylo 243000 kbps. Výpočtem zjistíme, že 2 hodiny videa by měly velikost cca 210 GB. To je při kapacitách DVD (4,4 GB) a CD (700 MB) velký problém. Jak se s tímto vypořádat? 11.2.6 Komprimace snímků Řešením výše uvedeného problému je komprimace snímků. Komprimace je buď bezztrátová (po následné dekomprimaci dostaneme přesně to, co jsme měli před komprimací) anebo ztrátová. Používanější je v tomto případě ztrátová komprimace, protože se s ní dosáhne o mnoho menších souborů, které jsou lidskému oku (někdy) k nerozeznání od originálu. A velikost souboru už není 208,5 GB, ale třeba jenom těch 4,4 GB nebo i méně. Principem komprimace je složitá matematická operace a také necitlivost lidského oka. První věcí je komprimace snímků samostatně (tento princip se používá i u fotografií). Využívá se zejména toho, že některé plochy na fotce neobsahují moc detailů (například povrch zdi) a jejich "zaokrouhlení" (rozmazání) není příliš poznat. Naopak v místech s mnoha detaily je zapotřebí přesnější definice obrazu a tedy i více dat. Pokud se podíváme i
51
na ostatní snímky, zjistíme, že některé jsou velmi podobné, především při statických scénách. Proto se neukládají celé snímky, ale pouze jeden (klíčový) a následně jen změny oproti tomuto klíčovému snímku. Také se dá využít toho, že na obraze se sice nějaký objekt pohybuje, ale pouze po obrazovce a pokud se nemění úhel pohledu, lze říci, že je pořád přibližně stejný, jen jeho pozice na scéně je jiná.
11.3 Formáty videa Záleží i na dalších okolnostech, díky nimž lze snížit velikost videa. Tím se dostáváme k typům videa, některé z nich více přilížím. MPEG-1 - Jedná se o hodně starý formát (již z roku 1988). V současnosti se používá zejména k přenosu krátkých, nekvalitních videí po Internetu. Používal se také u "Video CD". Kvalita je špatná a obecné doporučení je tento formát již nepoužívat. MPEG-2 - Formát používaný hlavně pro videa ukládaná na DVD. Je kvalitní až při vyšším datovém toku (cca 5000 - 10000 kbps). MPEG-4 - Jeden z nejúčinnějších formátů. Princip tohoto formátů využívá známých algoritmů pro komprimaci a dekomprimaci videa. Jedná se např. o DivX, XviD, 3ivX nebo Nero Digital. Pravděpodobně nejlepším je ale H.264, který se teprve pomalu rozšiřuje. Kvalitního videa lze dosáhnout již při hodnotě 800 kbps a s tímto datovým tokem je možné vměstnat celý film na jedno CD. WMV - Formát od firmy Microsoft. Založený je na podobné principu jako MPEG-4, bohužel s ním není kompatibilní. Také nedosahuje takové kvality při stejném datovém toku. MJPEG - Jedná se o formát, kde jsou zkomprimovány jednotlivé snímky samostatně pomocí metody JPEG. Mezi snímky není žádný vztah tak jako tomu bylo u předešlých formátů. Je tedy velmi vhodný pro stříhání videa a kvalita může být velmi vysoká. Problém je ale v datovém toku. Ten je okolo 20 - 30 Mbps. Formát je dále méně náročný na výkon procesoru při kompresi a dekompresi než jak je tomu u předešlých. DV - Velmi podobný jako MJPEG. Využívá se hojně u digitálních kamer. Důvod je zmíněn výš. Vysoká kvalita a bezproblémový střih. Člověk něco natočí, v dobré kvalitě sestříhá a pak až určí, na co výsledek převede - kvalitní video pro DVD nebo třeba méně kvalitní pro internet. Pokud by se video mělo u digitálních kamer hned komprimovat třeba do formátu MPEG-4, bylo by to náročnější na zpracování a kamera by byla i dražší. Nehledě na to, že několikanásobná ztrátová komprimace (při natočení, po sestříhání) snižuje kvalitu. 52
HuffYUV - Tento formát je bezztrátový. Jistý druh komprimace ovšem využívá. Bezztrátových formátů existuje i více (CorePNG, FFV1). Většinou nabízejí poloviční nebo čtvrtinový datový tok než video bez komprimace. I to jsou stále vysoké hodnoty, ovšem pokud je třeba kvalita, není zbytí.
11.4 Druhy kontejnerů Po uvedení přehledu několika formátů videa se můžeme vrátit zpět ke kontejnerům. Podrobněji se budu zabývat pouze třemi z nich - AVI, MKV a VOB. AVI - AVI je nejpoužívanější. Existuje již od roku 1992 a od té doby prošel mnoha změnami., proto je někdy využívání rozšířených funkcí problematické. Běžně obsahuje video ve formátu MPEG-4. Nejčastěji se setkáme s kódováním podle algoritmu DivX a XviD. U ostatních formátů se objevují obtíže, některé nelze použít vůbec. Co se týče zvukového streamu, tak jich AVI může obsahovat několik, ale nejčastěji vyskytuje pouze s jedním. Mohou být ve formátu MP3, AC3 i jiných. Do tohoto kontejneru není možné vložit titulky ani jiné informace (kapitoly), tento aspekt se řeší samostatným souborem. MKV - Kontejner MKV (Matroška) zmiňuji pro jeho univerzálnost. Může obsahovat prakticky jakýkoliv typ videa a zvuku. Součástí mohou být i titulky nebo kapitoly. Zatím není příliš rozšířený. VOB - Tento kontejner je možná známější pod názvem DVD video. Co se týče druhů streamů, tak je na tom kontejner VOB velmi dobře - video, několik audio stop, titulky, kapitoly i menu. Má ale také jistá omezení. Formát videa se používá výhradně MPEG-2 a u audia také není moc na výběr, nejčastější je AC3, který může být i 6 kanálový. Co se týče rozlišení obrazu, tak se VOB řídí standardy PAL a NTSC. Velká nevýhoda je, že titulky mohou být pouze bitmapové z důvodu zjednodušení výroby stolních DVD přehrávačů. Zvláštností tohoto kontejneru je to, že jedno video nemusí být v jednom souboru, ale v několika. Nepracuje se tedy jen s jedním souborem, ale s celým obsahem DVD jako celkem.
11.5 Zvuk Nyní je vhodné zmínit se o zvuku, nejdříve jeho parametry. Stejně jako u videa je zde datový tok. Dalším známým parametrem je počet kanálů: 1 kanál – mono, 2 kanály stereo, ale existuje i 6 kanálů pod označením 5.1 (5 středovýškových a 1 basový). U videa jsem popsal barevnou hloubku, u zvuku je obdobou frekvence. Zvuk lze zapsat pomocí linie, na časové ose se ukládá její vertikální pozice. Jde v podstatě o mnoho čísel jdoucích 53
za sebou, podobně jako je tomu u barev bodů. Každý tento bod zvuku může mít určitý rozsah. Jedná se o tzv. bit depth a nejčastější hodnotou je 16 bitů. Další podobnost je se snímkovou frekvencí. U zvuku se ovšem jedná o frekvenci zmíněných zvukových bodů (správněji vzorků). Je to tzv. sampling rate a jednotkou jsou kHz. U audio CD se používá 44,1 kHz, v případě zvukových streamů u videa je to nejčastěji 48 kHz. 11.5.1 Zvukové formáty Opět budu krátce počítat. Pokud si vezmeme nekomprimovaný stereo zvuk s 44,1 kHz a 16 bity, vyjde nám datový tok asi 1350 kbps. Komprimační metody ho dokáží snížit až na desetinásobek s minimálními ztrátami. Člověk bez absolutního sluchu většinou nepozná žádný rozdíl. MP3 - Nejrozšířenějším formátem je bezesporu MP3. Je hojně využíván jak v PC, tak třeba v přenosných přehrávačích i přes jeho některé nevýhody. Datový tok se nejčastěji používá v rozmezí 128 - 192 kbps, kde je dosahováno nejlepších výsledků. Vyšší bitrate už není efektivní. WMA - Co je u videa WMV, to je u zvuku WMA. Není nejkvalitnější a jeho rozšíření je způsobeno především jeho preferencí společností Microsoft. Vorbis – Dle mého názoru nejlepším formátem pro zvuk je Vorbis. Někdy je chybně označován jako OGG. Nabízí velmi dobrou kvalitu u datových toků od 64 až po 320 kbps. Další výhodou je, že není zatěžkán žádnými patenty a jeho používání je zdarma. Bez problémů je podporován i vícekanálový zvuk. Tento formát pochází od nadace Xiph.org. Tato nadace vytvořila i další kvalitní zvukové formáty. Třeba bezztrátový FLAC, jehož datový tok bývá okolo 600 kbps. Za zmínku stojí i Speex, který je uřčen pro komprimaci řeči při velmi nízkém datovém toku. 11.5.2 Titulky Zmínil jsem už dva hlavní streamy video kontejnerů, video a audio. Ovšem velmi často jsou třeba také titulky. U kontejneru VOB, který se používá pro DVD video, jsou titulky uloženy v grafické rastrové podobě. Pro ostatní kontejnery jsou titulky v textové podobě, především u kontejneru AVI. Hojně se používají obyčejné textové soubory, které titulky obsahují, formátek zápisu je obvykle SRT a SUB. Aby se titulky připojovaly k videu snadno, je vhodné, aby měly stejný název jako soubor s videem. Multimediální přehrávač si již sám titulky načte a zobrazí je ve videu. V některých případech se o toto stará nikoli přehrávač, ale speciální software. Titulky se v tomto případě mixují rovnou do video obrazu a přehrávač vlastně dostane obraz už i s titulky. 54
11.6 Kodeky, filtry Často dochází k záměně pojmů kodek a filtr, případně se slovo filtr vůbec nepožívá nebo dokonce jsou tyto pojmy chápany jako totožné. Zkusím tuto záležitost trochu vysvětlit. Velmi jednoduše řečeno - filtr se používá u přehrávání videa a kodeky se používají u zpracování videa. Podrobněji to rozeberu v následujícím textu. Máme kontejner, který obsahuje streamy a chceme ho přehrát. K tomu je třeba přehrávač, splitter (a filtry (dekodéry) pro jednotlivé streamy. Přehrávač je aplikace, která nabízí grafické uživatelské rozhraní pro přehrávání videa. Splitter zajišťuje rozdělení kontejneru na streamy, které jsou pak předány filtrům a ty je následně dekódují. Výsledek (obraz, zvuk) je pak předán na patřičný výstup (monitor, reproduktory). Jak se ale pozná, co je použito za formát a který filtr ho má dekódovat? V kontejneru AVI k tomu slouží FourCC kód, kterým je označeno každé video. V systému je potom každý filtr označen stejným kódem. Například u DivXu 5 je to DX50. Někdy se ale stane, že i jiný filtr dokáže tento formát přehrát. Třeba XviD je velmi podobný DivXu a tak se může stát, že mají přiřazený stejný kód. Použije se ten, který má vyšší prioritu. Občas ale nejsou dekodéry plně kompatibilní a může se tedy stát, že i když máme v počítači instalovaný potřebný filtr, naše video nepřehrajeme dobře, protože vyšší prioritu má filtr, který je pro tento případ nevhodný. Stává se to stejně často, jako když nám příslušný filtr chybí. Rozdíl se pozná obtížně a pak se může stát, že jenom stahujeme další a další filtry a plníme si s nimi počítač a video stále nejde přehrát.
55
12 Digitální videokamery Pojednáním o digitálních videokamerách bych chtěl začít další kapitolu. Přemýšlel jsem, jestli zmínka přímo o Analogových videokamerách patří do mojí práce pojednávající o digitálním obrazu. Nakonec jsem došel k názoru, ţe k popisu kamer obecně prostě ano. Moţná také, protoţe jsem toho před takovými deseti lety spoustu nafilmoval. Tehdy mít kameru, znamenalo určitou prestiţ. To dnes se dá koupit průměrná digitální HD kamera za 2300,-. Dříve to byla otázka desítek tisíc. Analogové kamery existují nejméně od 80. let a v domácnostech jich stále přebývá velká mnoţina, jelikoţ se jich nikdo nechce zbavit, ale zároveň je nikdo nedokáţe prodat. Navíc práce s natočeným videem je v domácích podmínkách značně náročná a nedá se bez nějaké střiţny prakticky nic upravovat. 12.1.1 Analogové Dnes jsou na ústupu a téměř se nevyrábí. Minulé systémy: VHS - později vylepšen na SuperVHS obsahuje 400 řádků (stejně u Hi8), Video 8 - 250 řádků (stejně jako u VHS), později vylepšen na Hi8, VideoBeta - 600 řádků, Video 2000 - Video Compact Cassette, nebo také VCC je samostatný formát. 12.1.2 Digitální Jelikoţ jsem nazval kapitolu digitální videokamery, tak bude podrobněji popisováno níţe. Jaké je vlastně základní rozdělení kamerových systémů: DV – Digital Video - nejrozšířenější systém v amatérském videu (2006) D 8 – Digital 8 - (pouţívá DV kodek) - digitální klon analogové. Zaznamenává digitálně na pásky pro analogové kamery.Video 8/Hi 8 firmy Sony (jednostranně slučitelný) DVCAM (Sony) a DVC Pro (Panasonic) - profesionální verze formátu DV doplněná zejména o TIMECODE Betacam - profesionální formát (původně analogový, později DigitalBetacam)
12.2 Princip snímání obrazu Zjednodušeně – světlo odraţené od snímaného objektu prochází objektivem a přes soustavu zrcadel dopadá na světlo citlivý snímací čip (v minulosti na snímací elektronku). Tam je světlo přeměněno na elektrický proud, který elektronika kamery zpracuje na
56
digitální obraz - soustavu jedniček a nul, z které po sloţení vyjde některý z digitálních formátů. Pro porovnání - první amatérský digitální formát DV je ekvivalentem 500 řádků. Byl kvalitnější neţ systémy SuperVHS a Hi8, ve své době deklarované jako poloprofesionální V dnešní době se setkáme, stejně jako u fotoaparátů, hlavně se snímači obrazu CCD a CMOS. CCD je oproti CMOS poměrně nová technologie, mezi jejíţ výhody patří niţší výrobní cena a pouţití niţšího provozního napětí. Tyto snímače ale většinou nedosahují kvalit CMOS. V amatérských CCD videokamerách se setkáme obvykle s jediným snímačem, na jehoţ pixelech jsou naneseny filtry, které propouští jen jednotlivé RGB kanály. U poloprofesionálních kamer se pouţívají snímače tři, obraz je cestou rozloţen soustavou polopropustných zrcadel nebo hranolem na jednotlivé sloţky, ze kterých kaţdá barva RGB dopadne na jiný snímač.
12.3 Digitální kamery podle záznamu 12.3.1 DVD kamery Obr. 13: Canon DC30119
Zdroj: www.czechcomputer.cz Podle mého názoru je hlavní výhodou a účelem těchto kamer, jednoduchost práce s natočeným záznamem. Záznam je natáčen na 8 cm velký DVD disk, který po jeho zaplnění můţeme přehrát na DVD přehrávači nebo po vloţení do PC upravit pomocí vhodného programu a poté vypálit na normální DVD. Přestoţe jsem uţ po spatření (tehdy) převratného video-média pro kamery před téměř sedmi lety patřičně ţasnul, instinkt mi říkal, ţe 8 cm-kotouče budou slepým ramenem vývoje od samého počátku. Stalo se, ţe 19
Canon DC301 s elektronickým stabilizátorem obrazu, se 32-násobným optickým zoomem (2000x digitálním) a rozlišením 0.8 megapixely. 2.7" LCD. záznam na DVD disk a to i v režimu 16:9. DVD-R disky ale i DVD-RW či DVD-R DualLayer
57
jsem měl v podstatě pravdu. V kaţdém případě se hodí poznamenat, ţe jde o nejnáchylnější médium k poškození záznamu a v podstatě nejvíc komplikovaný formát k práci. Stačí totiţ i nepatrně poškrábat tenkou vrstvičku vypalovacího laku a poškodit třeba jen zaváděcí stopu. Laser kamery ani domácího přehrávače pak logicky nenačte nic a záznam je ztracen. Kapacita mini-DVD – je zhruba 20 minut na jednu stranu v maximu kvality - se taky nezdá být ţádným zázrakem a dvoustranný disk (2x1,4 GB Dual layer, avšak ne kaţdá kamera tento systém podporuje.) je k poškrábání aktivní vrstvy doslova předurčen. Tyto kamery tedy nejsou vhodné pro delší záznamy. Uznávám, ţe pohodlné přehrávání ve stolním DVD, lze pouţít jako argument pro tento formát. Kamera má však také 4 násobek přípravné doby po vloţení disku oproti kazetám či kartám 12.3.2 Mini DV kamery Jde o nejrozšířenější, nejstarší a velmi malou magnetickou kazetu, na kterou se vejde 60 minut (90 minut v LP reţimu) záznamu ve formátu DV video.20 Tento typ kamer má široké uţivatelské rozpětí – ať uţ hledám ty nejlevnější přístroje, nebo také přístroje určené poloprofesionálům či dokonce profesionálům, jejichţ pořízení přijde na desítky tisíc korun. Obr. 14: Samsung VP-D381 Mini DV kamera
Zdroj: www.samsung.cz21 Je to technicky nejkvalitnější druh záznamu, který se v spotřebitelském sektoru vyskytuje. Samozřejmě záleţí taky na daném snímači. Nevýhodu je, ţe pro kopírování do PC a 20
Digital 8: Videokamery : Sony [online]. 2010, Dostupný z WWW: . 21 Samsung VP-D381 Mini DV kamera -, rozlišení 720 x 576, SP/LP, ZOOM 34x optický/1200x digitální, 2.7“ LCD displej, 800,000 pixel. CCD čip, stabilizátor obrazu.
58
následnou archivaci je potřeba propojit kameru s počítačem pomocí USB, FireWire nebo jiného podporovaného rozhraní (pokud počítač nemá, lze dokoupit speciální kartu) a po zkopírování a případném upravení a sestříhání, převést do formátu MPEG2 pro DVD video a pak teprve vypálit na DVD disk. Na druhou stranu existuje mnoţství programů, díky nimţ se to dá hravě zvládnout. 12.3.3 Kamery se záznamem na paměťové karty Tyto kamery ukládají záznam na paměťovou kartu (např. SD, XD, MemoryStick Pro apod.). Formát videa, které se ukládá na tyto karty je převážně MPEG4. Patří k tomu nejmodernějšímu, co dnes můžete na trhu nalézt. Oproti jiným ukládacím médiím je možné paměťové karty přepisovat takřka donekonečna (resp. mají omezený počet přepisů). Praktické je pořízení dvou dostatečně velkých karet (jejich kapacita se neustále zvyšuje dnes si snadno koupíme kartu, která má například 32 giga) - jednoduchá manipulace, výměna karet v potřebě delšího záznamu. Díky absenci mechanických prvků pro potřeby záznamu na kartu, není kamera postižena tolika poruchami. Také jsou tyto kamery méně energeticky náročné, čemuž samozřejmě odpovídá velikost baterie v kameře. Natočený záznam mohu velmi snadno zpracovat a upravit na počítači do žádané podoby. Přestože je záznam oproti záznamu na miniDV pásku technicky méně kvalitní, je pro běžného uživatele tento rozdíl nepatrný a často také nepostřehnutelný. 12.3.4 Kamery s kombinovaným záznamem Dnešní sortiment HDD kamer tvoří prakticky výhradně hybridní kamery. U těchto kamer si můžete vybrat buď z plného záznamu na miniDV pásek, nebo z komprimovaného záznamu na paměťovou kartu. S tímto přístrojem tak získávám možnost dvojího výběru, který má samozřejmě dále dopad na zpracování a archivaci záznamu. Problémem může být použití nad 3000 m. nadmořské výšky, kde videokamery s harddisky nemohou fungovat kvůli atmosférickému tlaku, což by byl důvod pro nepořízení takové kamery například pro lyžaře nebo horolezce. 12.3.5 HDD kamery Tyto kamery jsou vybaveny interním harddiskem, jehoţ výhodou je poměrně velká kapacita. Podle vybrané kvality záznamu se samozřejmě pohybuje i moţnost časové délky záznamu. Následná práce se záznamem a jeho archivace je jiţ jednoduchá - záznam stačí stáhnout, uloţit, přehrát obecenstvu. Snad největší výhodou těchto kamer je moţnost dlouhodobých či dlouhotrvajících záznamů (dovolená, představení, akce, festival atd. - u
59
600GB harddisku natočíte při plné kvalitě i 100 hodin záznamu), přičemţ s sebou nemusím nosit nespočetné mnoţství miniDV pásků či kazet. Kromě interního média je většina těchto kamer také vybavena vstupem pro paměťovou kartu. Záznamy jsou komprimovány v mpeg2, mpeg4, coţ následně obnáší menší práci neţ plný záznam miniDV pásku. Při práci s touto kamerou si musím ovšem zvyknout na to, ţe postrádá jako všechny HDD kamery klasický hledáček a také na opatrnost, protoţe tyto kamery jsou méně odolné proti nárazům díky mechanickým vlastnostem pevného disku.
12.4 Druh a kvalita záznamu Kamery se liší druhem, kvalitou a velikostí záznamu. V základě bych dal přednost kameře, jeţ záznam nezkomprimuje, nebo té, která pracuje přímo s komprimací záznamu. Kaţdý člověk si zvolí, kam by chtěl svoje filmy ukládat. Já bych například zvolil kartu s HDD, jelikoţ přenos mezi HDD kamery a HDD v počítači je většinou nejrychlejší ze všech variant. Navíc ve většině případů také software, který se k těmto kamerám dodává, je na obsluhu nejefektivnější a uţivatelsky nejsrozumitelnější. Zkoušel jsem takto sestříhat video rodičů z Mexika a není nic lehčího neţ brouzdat mezi jednotlivými záběry a skládat si film z dovolené. 12.4.1 Nezkomprimovaný záznam Záznam na miniDV pásku není komprimovaný a je také tedy nejkvalitnější. Následnými kroky rozhoduji sám, zda záznam při nahrávání do PC přímo zkomprimuji nebo zda jej ponechám v nezkomprimované podobě. Pokud ponechám záznam v nezkomprimované podobě, jsou moţnosti jeho následných úprav takřka nekonečné (precizní střih, dodání audiostop atd.), a to s přesností na jeden obrázek. Abych ovšem mohl plně vyuţít výhod, které poskytuje záznam bez komprimace, je nutné mít k tomu také dostatečné technické podmínky, coţ jednoduše řečeno znamená - výkonný počítač s velkou operační pamětí. 12.4.2 Komprimovaný záznam Další moţností jsou kamery, jeţ rovnou natočený záznam ukládají zkomprimovaný, tedy v nějakém kodeku - tím upraví a zmenší jejich velikost i náročnost na výkon PC. V následné úpravě nejsou takřka ţádné rozdíly od úpravy plného záznamu miniDV disku. Rozdíl spočívá ovšem v kvalitě a přesnosti. Tento způsob ukládání záznamu je obvyklý u kamer s pevným diskem nebo se záznamem na paměťovou kartu.
60
12.4.3 HD záznam Kamery s tzv. Full HD (High Definition) záznamem nahrávají ve vysokém rozlišení: 720i - udává rozlišení obrazu 720 řádků znamená rozlišení 1280 x 720 pixelů. Marketingový název u TV (Plazma a LCD) je HD READY rozlišení však můţe být třeba i 1024 x 768 jelikoţ splňuje podmínku 720 řádků1080i - značí počet řádků a to se rovná 1920 x 1080 pixelů. Výrobci toto rozlišení nazývají Full HD. Obr. 15: Canon XH A1
Zdroj: www.canon.products.de22 Toto rozlišení avšak nemusí být zárukou kvality. Dnes se prodává velké mnoţství levných kamer, které jsem měl moţnost vyzkoušet a jejich obraz nebyl nijak oslňující, i kdyţ uvádějí záznam ve vysokém rozlišení. Protoţe stejně jako megapixely u fotoaparátů nejsou všechny i zde to není vţdy stěţejní parametr. Pokud se jedná o kvalitní přístroj, rozlišení lze uplatnit na LCD nebo plazmových televizorech s velkou úhlopříčkou. Pro vlastníky starších skleněných CRT televizorů jsou tyto kamery prakticky vyhozené peníze, jelikoţ nedokáţí zobrazit dané Full HD.
22
Canon XH A1- Tři 1/3" senzory CCD s rozlišením 1,67 MP, rozlišení HDV1080i, 20x optickým zoom stabilizátorem obrazu (OIS)Širokoúhlý displej LCD a hledáček EVF
61
12.4.4 Typy snímačů Pří tvorbě mé diplomové práce jsem zkoumal novinky na trhu pro rok 2011 a zjistil jsem, ţe se moc od sebe neliší. Na trhu se setkáváme se třemi základními typy snímacího čipu. Většina základních modelů videokamer je vybavena klasickým 800.000 pix čipem. Jednočipová kamera má jeden snímací čip pro celý obraz v celém barevném spektru. 23
Tříčipové kamery vedou v oblíbenosti zejména díky jejich práci s barevným spektrem a
jeho následným spojením v barevně dynamický obraz. Ten je před dopadem na snímač rozdělen hranolem na 3 stejné obrazy a ty se promítají na snímače s jednotlivými filtryMoţnosti těchto kamer vyuţiji zejména při venkovním natáčení nebo tam, kde je široké barevné spektrum. CMOS s jedním čipem sice nedosahuje standardu tříčipových kamer, má však také dobrou dynamiku barev, věrnost jejich podání a navíc jej mohu vyuţít pro natáčení záznamu ve zhoršených světelných podmínkách. 12.4.5 Rozlišení Základní rozlišení snímače kamery je 800000 bodů (0,8 Mpix), některé kamery ale mívají 1,3 Mpix, 2,0Mpix a více. Čím větší je rozlišení snímače, tím lepší jsou fotografie pořízené touto kamerou a tím větší je i kvalita videa (zvětší se například počet i obrazových řádků videa). Tento nárůst kvality docením hlavně na LCD televizorech s vysokým HD rozlišením, neboť standardní televizory nejsou technicky schopné video s větším rozlišením zobrazit. 12.4.6 Zoom Zoom (přiblíţení) objektivu se dělí na optický (skutečná změna ohniskové vzdálenosti – nezmění se kvalita obrazu), který bývá 10x aţ třeba 25x a na digitální (přiblíţení je řešeno digitálním zvětšením výřezu z původního obrazu – dochází k zhoršení kvality obrazu, pixelizace, neboli „zčtverečkování“, zhoršení ostrosti, podání barev). Digitální zoom je dle mého názoru prakticky nesmyslná záleţitost. Jelikoţ to, co Vám tento zoom zvětší a tím rozklepe nahrávaný obraz, jde zvětšit posléze úplně stejně softwarově.
23
PC World 7-8/2009: nabité letní dvojčíslo | Digitální video - Praha : Eureka, 2009 Str. 13.
62
12.5 Optika – čočky
Obr. 8: Čočka Carl Zeiss
Důleţitá je i kvalita optiky kamery. Značkoví výrobci pouţívají ve svých kamerách kromě svých vlastních čoček i licenčně zakoupené čočky renomovaných značek Carl Zeiss (viz obrázek 16 Čočka Carl Zeiss), Leica, Schneider-Kreuznach, apod.,které mají lepší optické vlastnosti a podílejí se tak významně na kvalitě obrazu. Sebelepší digitální
snímač
s digitálními
převodníky
a
Zdroj: Google.cz - obrazky
procesory nic nezmůţe, pokud na snímač dopadne, kvůli nekvalitnímu objektivu špatné světlo. Pokud se podívám na cenovou relaci kamer, řekl bych, ţe vedle anti-reflexní vrstvy a přesnosti sesazení objektivu je právě kvalita vybroušení jednotlivých čoček kamery ten největší rozdíl. Takţe kdyţ bych opravdu chtěl kameru například za 200 tisíc korun, rozhodně bude mít značkovou optiku.
12.6 Optická vs. elektronická stabilizace obrazu Zejména u videozáznamu je důleţitá stabilizace obrazu. Nikdo nemá dostatečně klidné ruce pro to, aby pořízené video nevypadalo roztřeseně a tudíţ velmi amatérsky. Dříve se filmovalo ze stativu, nyní se pouţívají kamery se stabilizací. Zatím mohu vyuţít stabilizaci optickou nebo elektronickou. Elektronická stabilizace je dnes běţná u všech kamer, ovšem její účinnost není zrovna markantní, ono stabilizovat elektronický obraz je snazší neţ to dělat fyzicky. Stačí jen zpomalit snímání. Optická stabilizace stejně jako u fotoaparátů zajistí, aby snímací čip vyrovnal třes mechanicky a tudíţ je velmi účinná, ale technicky mnohem náročnější. 12.6.1 Optická stabilizace obrazu24 Optický stabilizátor obrazu, často zkracovaný jako OIS (Optical Image Stabilizer), je mechanismus pouţitý v digitálních fotoaparátech a videokamerách, který stabilizuje nahrávaný obraz změnou optické cesty k senzoru. Například u firmy Canon stabilizace funguje s pouţitím plovoucího čočkového člena, který se posouvá k optické ose objektivu za pouţití elektromagnetů. Vibrační signál, který je kompenzovaný stabilizačním 24
Wikipedia.-„Stabilizace obrazu”: Dostupný z WWW <.http://cs.wikipedia.org/wiki/Stabilizace_obrazu>
63
čočkovým členem, je obvykle získán pouţitím dvou piezoelektrických senzorů zjišťujících úhlovou rychlost (často také nazývaných gyroskopické senzory). 12.6.2 Posun obrazového senzoru25 Senzor, který zachytává obraz, můţe být posunutý takovým způsobem, aby protichodně reagoval na pohyb fotoaparátu. Konica Minolta pouţila techniku nazvanou "anti-shake", nyní marketingově označovanou jako SteadyShot v řadě fotoaparátů Sony. Firma se spoléhá na velmi přesný senzor na zjišťování úhlové rychlosti, aby detekovala pohyb fotoaparátu. Jiní výrobci pouţívají Digitální signálový procesor (DSP) na analýzu obrazu za běhu a následně podle toho posouvají senzor. 12.6.3 Digitální stabilizace obrazu Digitální stabilizace obrazu se pouţívá v některých videokamerách. Tato technika posouvá elektronický obraz ze snímku do snímku videa dodatečně, aby negovala pohyb. Pouţívá pixely za okrajem viditelného rámu na poskytnutí "nárazníku" pro pohyb. Zvyšuje citlivost snímače s vyuţitím kratšího expozičního času, aby zabránila neostrosti snímku. Některé přístroje také umí zvýšit hodnoty ISO. To napomáhá zvýšení citlivosti, na úkor zvýšení šumu fotografie. 12.6.4 Stabilizační filtry Kdyţ jsem mluvil o digitálním zoomu, lze ho docílit i tím, ţe si softwarově něco následně přiblíţím doma na svém PC. Stabilizační filtr je obdoba akorát, takto srovnám rozklepaný obraz. Řada nelineárních střihových systémů pouţívá stabilizační softwarové filtry, které dokáţí opravit nestabilizovaný obraz následováním pohybu pixelů v obraze a nápravou obrazu pohybem políčka. Proces je podobný jako digitální stabilizace obrazu, ale pokud tu není ţádný "větší" obraz, který by fungoval jako nárazník, tak filtr buď ořízne obraz na menší, aby skryl pohyb políčka, nebo se pokusí znovu vytvořit ztracený obraz na okrajích pomocí extrapolace. Obě techniky podle mého názoru sniţují kvalitu videa, nicméně mohou zvětšit jeho přehlednost
25
Wikipedia.-„Stabilizace obrazu”: Dostupný z WWW <.http://cs.wikipedia.org/wiki/Stabilizace_obrazu>
64
12.7 Propojení kamery s jiným zařízením 12.7.1 Používá se několika různých konektorů: 26
HDMI – Obdoba známého kabelu k monitorům DVI avšak obohacená o zvuk.
USB - obvykle k digitálnímu přenosu fotek z kamery do počítače; u některých kamer i k přenosu obrazu a zvuku, DV - digitální přenos obrazu i zvuku mezi kamerou a počítačem; označuje se také iLink, IEEE1394 nebo FireWire, AV - analogový přenos obrazu a zvuku. Pouţívají se konektory CINCH - ţlutý pro obraz, červený a bílý pro zvuk, S-Video - analogový přenos obrazu v rozlišení SD, nejčastěji reţimech s prokládanými řádky (576 pro PAL a 480 pro NTSC). (kvalitnější neţ AV). Neobsahuje zvuk. Některé kamery mají vestavěný A/D, případně D/A převodník, který umoţňuje pouţít videokameru jako převodník analogových záznamů (např. z VHS) do počítače či naopak. 12.7.2 Užitečné funkce: manuální ostření, zoom a clona, nastavení bílé barvy, zisku a úrovně zvuku noční natáčení funkce webkamery patice (sáňky) pro příslušenství – (např. světlo, mikrofon…) digitální obrazové efekty reţimy střihu (přerývání, stmívání)
12.8 Videokonference Tuto kapitolu jsem se rozhodl dát do své práce jako poslední, jelikoţ si myslím, ţe videokonference je v dnešním propojeném světě důleţitá pomůcka. Pro vysvětlení: Videokonference je moderní způsob komunikace, který se stále častěji vyuţívá v řadě oborů. Přenáší se při něm obraz i zvuk, účastníci si během přenosu mohou vyměňovat také různě zpracovaná a upravená data. Veškeré informace v mé diplomové práci mám přímo od mého kamaráda, který pracuje ve firmě jako Project manaţer firmy pro zprostředkování 26
PC World 7-8/2009: nabité letní dvojčíslo | Digitální video - Praha : Eureka, 2009 Str.14.
65
Videokonferencí. Ty mohu uplatnit při poradách managementu podniků, státních organizací i ozbrojených sloţek. Obohacují odborné semináře a kurzy, firemní školení i výuku na školách. Pravidelně se uţívají v medicíně, výzkumu i projekční činnosti. Uplatnit se mohou při marketinkových, propagačních i kulturních akcích. V nejjednodušší variantě mohou tuto technologii vyuţít dvě osoby, které místo obyčejného telefonního přístroje pouţijí videotelefon. Existuje však široká škála zařízení, která umoţňuje do videokonferencí zapojovat podstatně větší počet účastníků a připojovacích bodů. Do videokonference se mohou zapojit i stovky lidí, které technicky vysoce kvalitní přenos budou sledovat v sálech na promítacích plátnech a velkoplošných projektorech. Hlavní výhody videokonference: úspora nákladů (časových i finančních), sníţení skrytých nákladů, komunikace "z očí do očí", rychlejší, kvalitnější a efektivnější řízení, zvýšení konkurenceschopnosti, větší operativnost. Pořizovací a provozní náklady jsou u většiny videokonferenčních systémů poměrně vysoké. Přesto se tato investice v podstatě vţdy vyplatí. Výrobci videokonferenčních zařízení i řada nezávislých analytických firem vypracovali studie návratnosti vynaloţených investic do těchto systémů. Velká většina firem došla k jednoznačným závěrům:Doba návratnosti investice do videokonferenčního systému můţe být mezi šesti aţ devíti měsíci. Nadpoloviční většina uţivatelů uvádí jako hlavní přínos úsporu cestovních nákladů. Pro práci top managementu firmy je pak efektivnější komunikace a úspora času mnohem důleţitější, neţ finanční částky ušetřené za cestovní náklady. Společnosti vyuţívající videokonference urychlí svůj vývoj a mnohdy tak předběhnou konkurenci
66
12.8.1 Videokonferenční zařízení27 Podle provedení a určení je dělíme na personální, kompaktní a skupinové. Podle přenosového media a protokolu je dělíme na systémy H.320 (typicky ISDN), H.323 (typicky LAN/WAN) a H.320/H.323 kombinované. Systémy mohou být buď uzavřené pouze pro videokonferenční účely, nebo otevřené (zaloţené na PC), kde je videokonference pouze hlavní aplikací). Nedílnou součástí videokonferenčních zařízení jsou také přídavné periferie a síťové prvky. 12.8.2 Personální systémy Jedná se buď o digitální videotelefony, nebo speciální karty do osobních počítačů – tzv. desktopové videokonferenční systémy. Desktopové systémy jsou vybavovány jednoduchou kamerou, jako zobrazovací zařízení slouţí vlastní monitor počítače, zvuk je snímán a reprodukován pomocí mikrofonu a reproduktorů zvukové karty PC, speciálního hlasitého telefonního přístroje, případně náhlavní soupravy. Osobní počítač dovoluje snadnou integraci se softwarovým vybavením pro sdílení dat. Software například umoţňuje otevření stejného dokumentu všem příslušně vybaveným účastníkům a uspořádat tak videokonferenci pro práci nad tímto dokumentem. 12.8.3 Kompaktní systémy V tomto případě se videokonference odehrává v malé aţ střední místnosti. Systém je tvořen základní jednotkou, ve které je integrována kamera s mikrofonem. Jako zobrazovací zařízení slouţí běţný televizor (připojení pomocí AV vstupu). Kompaktní systémy se snadněji přenáší a instalují. K tomu bývají baleny do praktického kufříku. 12.8.4 Skupinové systémy Tvoří je základní jednotka, která zajišťuje zpracování obrazu, zvuku a dat a řízení systému. Je moţné připojit i několik kamer moţností elektromechanického řízení pohybu. Mikrofon bývá stolní. K zobrazení se pouţívá LCD / PLAZMA TV s velkou úhlopříčkou.
27
Videokonferenci a telekonferenci zarizeni : [online]. 2010, Dostupný z
67
12.8.5 Síťové prvky Videokonferenční servery (nazývané téţ multipoint servery) slouţí k vytvoření videokonferenčního spojení tří a více stran. Zajišťují zpracování a distribuci zvukového, obrazového a případně i datového signálu mezi jednotlivými zúčastněnými stranami. Řízení takové videokonference lze konfigurovat od nejjednoduššího přepínání hlasem (tzv. voice activated) aţ po konferenci řízenou moderátorem. 12.8.6 Přídavné periferie Rozšiřují vstupní a výstupní moţnosti jednotlivých videokonferenčních systémů: Video: přídavné kamery, dokumentové kamery, videorekordéry, monitory, projektory. Audio: externí zvukové aparatury. Data: sdílení souborů a aplikací, elektronické a interaktivní tabule atd. 12.8.7 Funkčnost videokonference 28
Pro přenos zvuku, obrazu a dat pro videokonferenci je nutné pouţít přenosových medií.
Můţe se jednat o protokol TCP/IP (např. LAN, WAN). Nejpouţívanějším mediem v ČR pro videokonferenční spojení je Euro ISDN2 ve formě od jedné (dvoukanálové) linky aţ po Euro ISDN30. V tomto prostředí je směrodatný mezinárodní protokol H.320. Přenosy po sítích Internetu se totiţ nedoporučují, protoţe při nich není moţné zajištění Quality of service (pro celou přenosovou cestu). Spojení jednotlivých videokonferenčních systémů je moţné navázat jako point-to-point spojení. To se uskutečňuje pomocí vlastních videokonferenčních zařízení a multi-point spojení potom pomocí videokonferenčních serverů.
Vzájemné
propojení
dvou
rozdílných
platforem
lze
zajistit
pomocí
videokonferenčních síťových prvků. Je tedy moţné navazovat spojení například ze sítě ISDN do LAN/WAN a obráceně. Prioritou videokonferenčního spojení je vždy zvuk, obraz zabírá aţ sekundární část přenosového pásma a pro přenos dat je dynamicky přidělován virtuální kanál. Přenosová rychlost potřebná pro kvalitní přenos videokonferenčních signálů se pohybuje od 128 kb/s do 512 kb/s (ISDN) a od 176 kb/s do 768 kb/s (TCP/IP). 28
Videokonferenci a telekonferenci zarizeni : [online]. 2010, Dostupný z
68
13 Závěr Téma diplomové práce bylo „Pořizování a úprava digitálního obrazu.“ Cílem práce bylo seznámit čtenáře srozumitelnou formou s oblastí pořizování a úpravy digitálního obrazu, poskytnout ucelený pohled na danou problematiku a setřídit informace k tématu do uceleného rámce. Pro čtenářovu přehlednost jsem volil řazení jednotlivých částí práce tak, aby na sebe logicky navazovaly a také, aby kaţdá další, nová informace byla náleţitě vysvětlena. V první část i jsou uvedeny základní charakteristiky digitální fotoaparátů. Rozebral jsem kategorie a třídy fotoaparátů, jednotlivé funkce a specifikace technologií, které se pouţívají a které jsem pro účely této práce povaţoval za důleţité. Pojednal jsem i o historii digitálních fotoaparátů, jejichţ vývoj je datován od roku 1998. Dále jsem se zabýval rozlišením fotografií a následně základními formáty, které lze dnes vyuţívat k záznamu. Hlavní částí této kategorie je potom praktický rozbor digitálního fotoaparátu, který vlastním - Canon PowerShot SX1 IS. Zde jsem se pokusil podrobněji a pokud moţno zajímavou formou popsat jak můj fotoaparát funguje po technické i uţivatelské stránce a jaké jsou jeho přednosti a nedostatky. Aby bylo téma záznam obrazu kompletní, nemohl jsem opomenout scannery, jejich rozdělení a princip samotného scannování. Zde jsem, jako zajímavost, zahrnul ještě systém rozpoznávání textu OCR. V kapitole o videu pojednávám nejdříve o principu snímání obrazu, následně právě podle tohoto měřítka dělím video kamery podle typu, coţ samozřejmě není jediné dělení, proto rozděluji kamery také podle záznamu a jednotlivé druhy záznamu následně popisuji. Dále jsem pojednal také o optice čočky kamery a stabilizaci obrazu. V menší, ale podstatné kapitole, jsem rozvinul firemní telekonferenci. Přínos své práce vidím především v komplexním shrnutí a systematickém utřídění relativně krátké historie a současných poznatků o pořizování a úpravě digitálního obrazu. Teoretické informace jsem se snaţil doplnit svými názory na moţnosti praktického vyuţití popisovaných metod a technických zařízení. Sám jsem se v posledních několika letech stal „fanouškem“ digitální fotografie a proto jsem se pokusil svoji diplomovou práci obohatit téţ o vlastní zkušenosti při pořizování digitálních fotografií a jejich následné úpravě. 69
Různá technologická zařízení na pořizování a úpravu digitálního obrazu dnes vlastní v podstatě kaţdá firma a téměř kaţdý člověk. Relativně malá část veřejnosti se však dokáţe v nepřeberném výběru nabízených fotoaparátů, kamer, scannerů a dalších technických přístrojů správně orientovat. Málokdo se vyzná v rozlišení jejich technických parametrů a velmi často se lidé nedokáţou orientovat ani v uţivatelských moţnostech jednotlivých zařízení. Tato diplomová práce by mohla zájemcům o vyuţívání technologií souvisejících s pořizováním digitálního obrazu poskytnout řadu informací pro rozhodování o tom, jakou metodu mají pro svoje potřeby zvolit, jaké technické zařízení si pořídit a jak s ním efektivně pracovat.
70
14 Použitá literatura 1. DIGI 02/2009 - DIGIarena Scannery : Technické specifikace [online]. Praha: 2009 [cit. 201102-20]. DIGIarena.cz. Dostupné z WWW: .
2. CANON XH A1 HD Videokamery - Canon Czech Republic [online]. 2011, [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:
3. DIGITALNI KOMPAKTY Megapixel: Megapixel.cz [online]. 2009 [cit. 2011-01-11]. Digitální kompatky. Dostupné z WWW: <://www.megapixel.cz/digitalni-kompakty>.
4. DIGIMANIE: Digimanie.cz [online]. 2009 [cit. 2011-02-20]. Produkty podle data uvedení na trh. Dostupné z WWW: .
5. DIGINEFF: Digineff.cz : webová stránka o digitální fotografii [online]. 2008 [cit. 2011-04-20]. Digineff. Dostupné z WWW: .
6. DIGITAL 8: Videokamery: Sony [online]. 2011, [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW: .
7. FOTO VIDEO Zima 2008|09: jak vybírat videokameru? Jak vybírat videokameru?. Videokamery a digitální systémy. 2009, 2008-2009, zima, .
8. FOTOGRAFOVÁNÍ: Fotografovani.cz : Digitální fotografie v praxi [online]. 2009 [cit. 2009-12-8]. Digitální Fotoaparáty. Dostupné z WWW: .
9. GRAFIKA: GRAFIKA [online]. 2010 [cit. 2010-02-20]. Fujitsu přichází s elektronickým papírem. Dostupné z WWW: .
10. HDV 1080i kamera CanonXL-H1 - Diskuzní fórum TV Freaku Ďalšia HDV 1080i : kamera CanonXL-H1. In Diskuzní fórum TV Freak. Bratislava : -, 2009 [cit. 2011-03-07]. Dostupné z WWW: .
11. JAK VYBRAT FOTOAPARÁT, videokameru, MP3 přehrávač: Fotacek.cz : Foťáček - Váš internetový obchod [online]. 2011 [cit. 2011-02-11]. Fotoaparát, videokamera, MP3 přehrávač. Dostupné z WWW: .
12. MOBILMANIA: O mobilech víme vše. Fotomobily [online]. 12.7.2009, 46, [cit. 2011-04-20]. Dostupný z WWW: .
13. NEFF Ondřej Digitální fotografie – Fotoplaneta: Ondřej Neff Digitální fotoaparáty [online]. 2009 [cit. 2009-09-27]. Fotoplaneta.cz. Dostupné z WWW: .
14. POČÍTAČOVÁ GRAFIKA A DESIGN - Formáty Tomáš Tůma : Computer press, 2007. 15. PC WORLD 7-8/2009: Digitální video - Jiří Macich ml. In Blog počítačového nadšence Digitální video. Praha: Eureka, 2009. s. 1.
71
16. TV FREAK - Výrobci videokamer: Dostupný také z WWW: 17. VIDEO 2000 - Wikipedia, the free encyclopedia: Video 2000 In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2007, 2011 [cit. 2011-0420]. Dostupné z WWW: .
18. ZÁKLADY DOKUMENTÁRNÍCH TECHNIK a moţnosti jejich vyuţití" RNDr. Václav Vávra, Ph.D., doc. RNDr. Jindřich Štelcl, CSc. 2008
72
15 Seznamy 15.1 Obrázky Obr. 1: Fujifilm FinePix J10 Obr. 2: Canon EOS 300D Obr. 3: Telenástavec Brando Obr. 4: Leica digital modul R Obr. 5: Vzor Bayer (RGBG) Obr. 6: CCD snímač a prokládaný CCD snímač Obr. 7: CMYG barevné schéma Obr. 8: SuperCCD snímač Obr. 9: CMOS (Complementary Metal Oxid Semiconductor) Obr. 10: Snímač Foveon Obr. 11: CANON PowerShot SX1 EOS Obr. 12: Stolní scanner EPSON V700 a Ruční scanner IRISPen 6 Obr. 13: Camera Canon DC301 Obr. 14: Camera Samsung VP-D381 Mini DV kamera Obr. 15: Camera Canon XH A1 Obr. 16: Čočka Carl Zeiss
15.2 Tabulky Tab. č. 1. Velikost fotografie při Běţných rozlišení Tab. č. 2. Staţení snímků z paměťové karty do PC: Tab. č. 3. Tabulka rozlišení a jeho pouţití Tab. č. 4. – 8. Pomocné tabulky k Praktickému rozboru. Tab. č. 9. Další parametry Canonu SXI
73
