Případová studie Pan D Psychiatrická léčebna Opava oddělení pro léčbu mužů se závislostí na nealkoholových drogách.
Zpracoval: Jméno: Jakub Škrov Obor studia: Psychologie FF MU v Brně (3. ročník) UČO: 144969 Datum: 16. – 20. 4. 2007
Obsah: Obsah: ............................................................................................................................... 1 1. Úvod: ............................................................................................................................ 2 1.1. Osobní údaje: ......................................................................................................... 2 1.2. Okolnosti vyšetření: ............................................................................................... 2 1.3. Dosavadní vývoj problémů: ................................................................................... 2 2. Současný stav léčby: ..................................................................................................... 3 2.1. Hospitalizace .......................................................................................................... 3 2.2. Řád oddělení .......................................................................................................... 3 2.2.1. Možnosti pohybu mimo oddělení .................................................................... 3 2.2.2. Dlouhodobý rozvrh léčby ................................................................................ 3 2.2.3. Denní program oddělení ................................................................................. 4 2.2.4. Sankce ............................................................................................................. 4 3. Rozhovor:...................................................................................................................... 5 3.1. Pozorování ............................................................................................................. 5 3.1.1. Celkově............................................................................................................ 5 3.1.2. Vzhled.............................................................................................................. 5 3.1.3. Motorika.......................................................................................................... 5 3.1.4. Řeč .................................................................................................................. 5 3.1.5. Emotivita ......................................................................................................... 5 3.1.6. Chování k examinátorovi ................................................................................ 5 3.1.7. Chování při testech ......................................................................................... 6 3.2. Anamnéza .............................................................................................................. 6 3.2.1. Rodina ............................................................................................................. 6 3.2.2. Dětství ............................................................................................................. 7 3.2.3. Školní věk, pubescence, adolescence .............................................................. 7 3.3. Postoje pacienta ..................................................................................................... 8 3.3.1. K rodině .......................................................................................................... 8 3.3.2. K sobě ............................................................................................................. 9 3.3.3. K léčbě a svým problémům ............................................................................. 9 3.3.4. K budoucnosti ................................................................................................. 9 4. Závěr: .......................................................................................................................... 10 4.1. Diagnóza .............................................................................................................. 10 4.2. Osobnost .............................................................................................................. 10 4.3. Prognóza .............................................................................................................. 10
1
1. Úvod: 1.1. Osobní údaje: Pacient D je 17letý muž, svobodný s dokončeným základním vzděláním. V současné době přerušil a bude opakovat 2. ročník studia jako automechanik. Bydlí s otcem v bytě v Ostravě.
1.2. Okolnosti vyšetření: Pacient je hospitalizován potřetí, důvodem hospitalizace byly ve všech případech poruchy v chování, způsobené užíváním návykových látek, převážně marihuany a pervitinu. Před nastoupením léčby pacient absolvoval tří týdenní detoxikaci a to doma.
1.3. Dosavadní vývoj problémů: První výskyt problémů, způsobených užíváním návykových látek, byl ve věku 10-12let, převážně cigarety, alkohol, marihuana a pervitin. Diagnostikován byl ve věku 14let, kdy pacient byl odeslán na psychiatrii a posléze na hospitalizaci do Psychiatrické léčebny Opava. Zde měl být hospitalizován po dobu tří měsíců, po dvou měsících byl ovšem z léčby vykázán z důvodu vážného porušení řádu - u několika pacientů, včetně pana D, došlo k předávkování ukradenými antipsychotiky. Po propuštění opět návrat k užívání drog, pacient sám přiznává závislost na pervitinu zhruba od patnáctého roku života. V tomto věku také dochází k závažnému prohloubení problémů s chováním. Ty se projevují především ve vysoké absenci ve škole, agresivním chováním, drobnými krádežemi, atd. Také zde jsou již patrné psychické změny. V pozdější fázi pacient pociťoval stavy deprese (úzkostné, explozivní a bezradné nálady), neschopnosti se soustředit, až aprosexie. Při delší abstinenci třes rukou, problémy s jemnou motorikou a nedostatek vůle k započetí činnosti (hypobulie až abulie). Časté střídání nálad, smutek, radost, deprese, euforie (emoční labilita, někdy i afektivní ambivalence). V silně toxických stavech (po užití většího množství drogy) až pocity somatopsychické depersonalizace. „Díval jsem se na sebe do zrcadla a říkal si, co to je? Kdo to je?“ Dále se objevovaly stavy derealizace. Halucinace, jak auditivní tak visuální. Pocity, že jej stále někdo sleduje (schizoidní stavy). Občasné tendence k suicidalitě. Tyto problémy vyústili v přiznání se matce. Následoval pokus o abstinenci doma, po nástupu do školy došlo opět k užití drog. Pacient byl tedy na popud matky opět umístěn na hospitalizaci do PL Opava, kde nastoupil na detoxikační léčbu na jednotce intenzivní péče. Po deseti dnech však byl propuštěn na vlastní žádost (revers) a přestěhoval se ke svému otci. Po domácím měsíčním abstinování se vrátil do školy a problémy se opět dostavily v podobě recidivy, opětovného užívání drog. Pacient tedy na vlastní žádost nastoupil detoxikační léčbu a to opět v PL Opava, tentokrát již v oddělení pro léčbu drogově závislých.
2
2. Současný stav léčby: 2.1. Hospitalizace V současné době se pacient nachází v poslední fázi 3 měsíční hospitalizace. Konkrétně v třetím měsíci a to v jeho prvním týdnu. Detoxikační léčbu, která je nutná pro nastoupení do tohoto oddělení pacient absolvoval doma s tím, že zkušební vzorky nosil na ambulantní vyšetřovnu v Ostravě. K léčbě byl přijat dne 13. 2. 2007 s diagnózou poruch v chování v důsledku závislosti na návykových látkách a to na oddělení léčby drogově závislých (pro muže). Pacient svou léčbu započal ve skupině „nezařazených“ (viz řád oddělení) a po týdnu byl zařazen do skupiny. Během současné hospitalizace neměl větší problémy (kázeňské ani jiné).
2.2. Řád oddělení 2.2.1. Možnosti pohybu mimo oddělení Oddělení pro léčbu drogově závislých je oddělením s částečným dozorem, není to tedy oddělení uzavřené ve smyslu mříží a zamčených dveří, nicméně nelze jej považovat ani za oddělení otevřené. Pacienti musí o jakékoli opuštění oddělení vždy žádat. Pakliže pacient nemá žádné kázeňské problémy, má právo na tři pochůzky denně. Pochůzka trvá maximálně 20 minut a pacient při ní nesmí opustit areál léčebny. Dále má pacient po 21 dnech léčby právo na vycházky a to v době 13:30 – 17:00 ve všední dny a v 9:00 – 11:45 o víkendu a také v případě návštěvy (rodiny). Pacient může dostat tzv. dovolenku, což znamená uvolnění z oddělení na jednu noc, převážně z důvodu navštívení rodiny. Vycházky a dovolenky je vždy třeba konzultovat se skupinou, která je musí povolit.
2.2.2. Dlouhodobý rozvrh léčby Na začátku léčby je nutné podstoupit detoxikaci. Tzv. detoxikace 1 trvá do 10 dnů, detoxikace 2 pak do 1 měsíce. V prvním až třetím týdnu hospitalizace se pacient připravuje na přijetí do terapeutické skupiny, do přijetí je ve skupině „nezařazených“. V tomto období pacient sepisuje svůj životopis, různé úvahy na témata týkající se jeho problémů a aktivně se snaží o konsolidaci těchto problémů. Samozřejmě se během této doby také seznamuje s kolektivem skupiny, do které by se chtěl zařadit, ta je na oddělení pouze jedna (na jiných odděleních jich bývá i více). Po té, co se pacient cítí připraven na přijetí do skupiny, zažádá o přijímání, respektive se na něm domluví s personálem a skupinou. Samotné přijetí je jakýmsi rituálem, v němž skupina působí jako porota a pacient, který se o přijetí uchází, se snaží tuto porotu přesvědčit o tom, že je hoden být jejím členem. Základními kameny úspěchu u tohoto „přijímacího pohovoru“ je dobré povědomí o svých problémech a způsobu jejich řešení, dále také možnost nabídnout svým členstvím něco skupině a v neposlední řadě také vědět co skupina může dát jemu. Vše tedy probíhá tak, že uchazeč sedí na židli naproti členům skupiny a vypráví svůj životní příběh. A také se věnuje tématům, jež jsem nastínil. 3
Členové skupiny pak mají možnost se zeptat na podrobnosti, které je zajímají. Nakonec hlasují o přijetí a to tak, že každý postupně vyřkne svůj verdikt a okomentuje, proč se takto rozhodl. Pakliže je uchazeč přijat, musí se prodrat vší silou do semknutého kruhu skupiny, pakliže není, musí ve většině případů zpracovat pro skupinu nějakou úvahu na téma, které skupina zvolí a příští týden má pak druhou a také poslední šanci. Po přijetí do skupiny má již pacient naprosto normální režim se skupinou. Čeká ho tedy zhruba dva a půl měsíce aktivní léčby v terapeutické skupině.
2.2.3. Denní program oddělení Vše začíná v 6:30 ráno budíčkem, po kterém následuje rozcvička, ranní hygiena a snídaně. Prvním ranním programem pak bývá „komunita“, což je sezení všech pacientů oddělení (tedy včetně nezařazených). Na tomto sezení se v kroužku probírá včerejší den, členové jeden po druhém vždy ohodnotí svůj včerejšek. Také se hlasuje o vycházkách a o dalších věcech, které ostatní potřebují. Jeden určený z předchozího dne pak přednese něco ze zpráv a novinek ze světa, další pak počasí, další trochu poezie (většinou vlastní tvorba), to všechno pod taktovkou „vedoucího dne“, který pak přečte něco z „akční knihy“ kam se zapisují poznámky ohledně proběhlého dne a také přednese program na den, který pak podepíše vedoucí terapie (psycholog, terapeutická sestra,…) Na závěr se hrává nějaká hra, kterou opět určený člověk připravil. Dalším dopoledním programem bývá tzv. „skupina“. Zde se opět sedí v kroužku, ale tentokrát pouze členové skupiny. Většinou se probírají problémy, stavy, pocity, dojmy, atd. týkající se léčby. Dopoledne se ještě (většinou) stihne generální úklid některé ze společných prostor. Po obědě pacienti mají nějaký čas na vytrávení a pak následuje odpolední program. Tím bývá buď edukační skupina, kde se vyučují zásady života bez drog (a mnohé další užitečné rady do života), nebo práce na zahradě, nebo beseda či biblioterapie (povídání o knize, kterou někdo z pacientů četl) a mnoho dalších. Oblíbenou odpolední až večerní činností za hezkých dnů je samozřejmě sport. K dispozici je stůl na stolní tenis, dále pak kurt na nohejbal, hřiště na fotbal a tělocvična. Večerní program záleží z větší části na pacientovi, mezi jeho možnosti patří televize, četba či spisování svého deníku (ten má každý). Večerka pak bývá okolo jedenácté (oficiálně 22:30). Během celého dne mají pacienti možnost kouřit, ale vždy pod dozorem a vždy v konkrétní dobu (oficiálně 10 minut před každou celou, není-li program). Mladiství kouření povoleno nemají!
2.2.4. Sankce V případě porušení některých pravidel, krom těch zmíněných, mezi které patří také zákaz sprosté mluvy, včetně slangových výrazů z „drogové branže“ a také zákaz mluvení o drogách obecně, dochází k sankcím. Systém funguje tak, že v případě pacientova provinění, dostane tento křížek na tabuli, kde jsou napsána jména pacientů. Za dva křížky pak má omezení pohybu (pochůzky, vycházky, atd.), sankce se stupňují s počtem křížků až k vyloučení z léčby.
4
3. Rozhovor: 3.1. Pozorování 3.1.1. Celkově Pan D se jeví jako sympatický mladý muž. Již po pár větách je patrné, že je velmi vstřícný a upřímný. Rozhovor proběhl venku (bylo hezké počasí) v prostorách léčebny. Proběhl ve třech fázích, dvě zhruba po hodině a půl a pak jedna „doplňující“ asi 15minutová na oddělení.
3.1.2. Vzhled Pacient je muž štíhlé sportovní postavy, průměrného vzrůstu (odhadem 175cm). Tmavé rysy – vlasy, oči, obočí. Obléká se vkusně dle svého věku. Bývá celkem upravený, vousy vzhledem k věku teprve začínají, nicméně neholí si je.
3.1.3. Motorika Držení těla, chůze, i ostatní pohybové aktivity jsou bez zjevných známek patologie, včetně mimiky a gest.
3.1.4. Řeč Řeč je plynulá, spíše rychlejší (mírně ostravský přízvuk). Vady ve skladbě, výslovnosti či slovníku nejsou patrné, vyjma toho, že pacient ráčkuje. Lze říci, že pan D mluví nahlas a srozumitelně. Jeví se jako komunikativní typ.
3.1.5. Emotivita Pacient je emotivní typ, ve smyslu projevování emocí souvisejících z obsahem sdělení. V případech, kdy se mu něco nelíbí, zvyšuje hlas občas až agresivně, naopak v případech citlivých témat, dokáže velmi jemně a vřele emočně prožít svá sdělení.
3.1.6. Chování k examinátorovi Pacient udržuje bezproblémový kontakt, jeví zájem o nastolená témata. Je velmi vstřícný a ve svých odpovědích naprosto nezávislý na podpoře ze strany examinátora. Působí soustředěně na dané otázky, je chápavý. Jeví také zájem o zpětnou vazbu (ptá se „co si o tom myslíš?“, a podobně).
5
3.1.7. Chování při testech Pacient nejeví známky jakéhokoli odporu vůči otázkám, naopak, snaží se vždy odpovědět maximálně v možnostech, které má. Ví, že formulováním odpovědí na tato témata si dělá jasno sám v sobě. Jako svou motivaci k poskytnutí rozhovoru uvádí „neschopnost říci ne“ (ve smyslu pomoci jinému). „Když můžu pomoct tak pomůžu.“
3.2. Anamnéza 3.2.1. Rodina 3.2.1.1. Matka V současné době 40 let (starší o 23 let), pracuje jako účetní v oboru daňové a mzdové účetnictví a to jako živnostník. Vystudovala střední školu ekonomickou s maturitní zkouškou. Dále si přivydělává jako obchodní zástupce u firmy Provident. Pacient ji charakterizoval jako mírně povrchní typ se smyslem pro pořádek ovšem ve smyslu „schopnosti si zorganizovat, aby pořádek byl“. K výchově měla spíše liberálnější přístup. Pacient přiznává matčiny občasné problémy s alkoholem. Matka je kuřačka. V současné době žije s bratrem otce (tedy strýcem pacienta) a s dcerou (viz sestra) v bytě 3+1 na sídlišti v Ostravě. 3.2.1.2. Otec Dnes 42 let (tedy starší o 25 let), vystudoval učiliště se specializací na silnoproud, bez maturity. Živí se jako řidič u kurýrní služby. Je introvertní typ, o vážných věcech velmi nerad mluví (téměř vůbec), jinak je zábavný a celkem komunikativní (spíše povrchně). Je nezodpovědný typ. Stejně tak jako matka je kuřák. V současné době bydlí se svou přítelkyní na druhém konci Ostravy než matka. Jeho přítelkyně má dceru (23) a syna (21), které pacient vnímá jako své nevlastní sourozence, vychází s nimi dobře. Pacient se před hospitalizací přestěhoval k otci. 3.2.1.3. Strýc Bratr pacientova otce. V současnosti ve věku 30 let (tedy starší o 13let než pacient) žije s matkou pana D. Živí se jako živnostník, zajišťující nátěry sloupů vysokého napětí (výškové práce), v zimě pracuje na úpravách interiérů bytů. Je cholerický, bezcitný, vztahovačný, panovačný a agresivní a to jak ve formě psychického útlaku, tak ve formě fyzického násilí. Také je velmi pracovitý. Někdy „až moc“. Pacient o něm prohlásil: „On je mistr světa a všichni ostatní jsou blbci!“ Stejně tak jako matka je kuřák. 3.2.1.4. Sestra Sestře pana D je v současné době 20 let. Je empatická, tolerantní a energická. Je také celkem naivní a důvěřivá („nebyl žádný problém z ní vytáhnout prachy“). Je charismatická a muži o ni jeví zájem. Je svědomitá, vždy se dobře učila, má maturitu. Také kuřačka, brala a stále bere drogy!
6
3.2.1.5. Bratr V současné době je mu 23 let a od svých dvaceti bydlí už mimo domov. Nyní bydlí se svou přítelkyní. Je introvert („Má svůj svět“). Jinak je soběstačný, tolerantní, milý, zodpovědný, pracovitý a nekuřák!
3.2.2. Dětství Těhotenství matky proběhlo bez větších problémů, matka však při něm kouřila! Porod samotný také bez problémů. Pan D vyrůstal v podstatě až do školního věku s matkou, do školky nechodil, protože matka jako soukromník pracovala doma. S otcem příliš nekomunikoval. Veškeré aktivity (výlety,…) prováděl se svou matkou a staršími sourozenci.
3.2.3. Školní věk, pubescence, adolescence V období 1. třídy se rodiče rozvedli z důvodu matčiny nevěry s bratrem otce (strýcem pacienta). Ten se pak přistěhoval k matce a žijí spolu. Pacient zhruba do 4. třídy základní školy neměl větší problémy s prospěchem, učil se se svou sestrou. Mezi jeho oblíbené předměty patřil tělocvik a matematika. Starší bratr ho v tomto období bil, v dnešní době už spolu mají dobrý vztah. Od druhé třídy navštěvoval kroužek asijského bojového umění. Pacient o sobě tvrdí, že měl talent a rychle se zlepšoval. S bojovým uměním skončil a peníze na něj si nechával na drogy (zhruba ve 13 letech). Ve čtvrté třídě pak byl pacient přistižen policií, jak „sprejuje“ po zdech. V té době už také začíná s kouřením cigaret a marihuany. „Pořád jsem chodil ven se staršími kamarády (z vyšších ročníků ZŠ), často jsme pili a kouřili marihuanu.“ Matka pacienta zjistila, že D kouří (našla u něj cigarety, o marihuaně nevěděla), její zásah však nebyl dostatečný, D s kouřením nepřestal. Pacient zde uvádí svou první zkušenost s opilostí: „Na konci páté třídy na vysvědčení jsem se opil tak, že mě museli donést domů.“ Dále pak přiznává, že mírnější opilost zažil již dříve se svým dědou, který mu již od jeho 8 let dával pít pivo. „V šesté třídě jsem spíš už jen hulil (výraz pro kouření marihuany). Matka o marihuaně neměla ani tušení.“ Sedmou třídu si pacient téměř nepamatuje, nic moc zajímavého se nedělo, v podstatě se jeho život skládal z navštěvování školy a kouření marihuany se svými staršími kamarády na ulici. V osmé třídě základní školy se pan D poprvé zamiloval a to na školním výletě do Prahy do své spolužačky z vedlejší třídy. S tou pak měl vztah zhruba 3 roky, do svého životopisu na začátku léčby ovšem napsal rok a půl. V podstatě své styky s touto dívkou zpřetrhal až během své druhé léčby (v 17 letech), vztah tedy trval přes dva roky, v poslední době nejspíš neklapal kvůli drogové závislosti pacienta. První rok a půl partnerka o drogách nevěděla (proto asi ten rok a půl v jeho životopise). V osmé třídě (14 let) pacient poprvé začíná s pervitinem, užíval jej nosem (šňupal). Ve snaze získat finance na drogy pan D kradl doma peníze a občas také v samoobsluhách a obchodech s elektronikou (mp3 přehrávače, které se pak dávali do zastaváren, atd.). Na domácí krádeže se posléze přišlo a pacient byl poslán za psychiatrem, který jej doporučil na hospitalizaci z důvodu závislosti na drogách. Na popud matky byl tedy pan D umístěn na dětské oddělení Psychiatrické léčebny v Opavě. Pacient byl na oddělení spokojen, ostatní ho měli rádi. Po určité době si dokonce věřil, že by svou závislost mohl zvládnout. Celková léčba měla trvat tři měsíce, nicméně po dvou a půl měsíci jeden s pacientů ukradl ze skříňky v místnosti sester léky a společně s ostatními se předávkovali. Z léčby tak byli vyhoštěni.
7
Po léčbě se pacient vrátil domů, nasliboval „hory doly“ a snažil se své sliby i plnit. Začal posilovat a dařilo se mu i nebrat drogy (v období prázdnin). Po prázdninách nastoupil opět do školy a společně se školou a s ní spojenou volností dostal pacient znovu chuť na drogu. „Řekl jsem si, jedenkrát si zahulím a pak si dám zase půl roku pauzu, ale v ten moment jsem v tom byl zas a co hůř, v té době začal být moderní pervitin a já si začal píchat.“ Pacient se pak seznámil s lidmi co pervitin „vaří“, mezi které patřil i pozdější přítel jeho sestry. Stal se distributorem (dealerem) drog svým kamarádům. Domů už chodil jen se vyspat, většinou se pohádal s matkou, pokradl peníze a opět zmizel. Během této doby se seznámil i s dalšími drogami jako LSD, lysohlávky, heroin a extáze, se všemi jen experimentoval, nebral je pravidelně. Během prázdnin před nástupem na novou školu a během prvních týdnů nové školy pacient s drogami problém neměl. Započal studium na automechanika. Po nějaké době opět s užíváním začal. Posléze matce přiznal, že bere pervitin a „že potřebuje na nějakou dobu klid“. Matka mu vyhověla a napsala omluvenku na týden, kdy chyběl. „Týden jsem ležel doma a jedl. Jak jsem vytáh paty z domu, tak po dvou dnech to bylo to samé.“ Zhruba po měsíci se pak díky výpisu z bankovního účtu matky ukázalo, že pacient odcizil větší množství peněz. Pan D byl tedy znovu poslán na léčení na dětské oddělení v PL Opava, byl umístěn na jednotku intenzivní péče. „Tam jsem to nezvlád a po deseti dnech mě kvůli agresivitě vyhodili.“ Po ukončení (nedobrovolném) druhé hospitalizace se pacient přestěhoval ke svému otci do jiné části Ostravy, kde neměl styky s drogami. „Chtěl jsem to zvládnout sám, začít nový život.“ Po třech měsících se pacient rozhodl zajet na víkend zpátky domů k matce. „Po víkendu doma jsem měl asi 20 vpichů a došlo mi, že sám to asi nezvládnu.“ Po tomto zjištění se pacient rozhodl nastoupit sám k léčbě a započal detoxikaci doma, na kontroly s močí docházel ambulantně. Po třech týdnech byl přijat na PL Opava na oddělení pro léčbu mužů závislých na nealkoholových drogách (oddělení číslo 8).
3.3. Postoje pacienta 3.3.1. K rodině Pacient měl vždy vřelý vztah se svou matkou, v současné době tento vztah mírně ochladl, ale pacient předpokládá, že po doléčení se mu podaří jej dát opět do pořádku. Dále měl vždy dobrý vztah se svou sestrou, nicméně ta stále bere drogy a tak je pacientův vztah k ní poněkud ambivalentní. Stejně tak s bratrem má celkem dobrý vztah, přestože dříve tomu tak nebývalo. Strýce doslova nenávidí a v podstatě s ním ani není a nechce být v kontaktu, je podle něj bezcitný a arogantní. Se svým otcem vychází celkem dobře, v dřívější době jej bral spíše jen jako „nějakého člověka“, dnes by chtěl jejich vztah poněkud prohloubit a to i s důvodu, že u něj chce bydlet. Ze stejného důvodu by rád navázal vlivnější (i když v současnosti má dobrý) vztah s otcovou přítelkyní. Tu pacient velmi respektuje. S nevlastní sestrou a bratrem si také rozumí. Lze tedy říci, že i přes svou dlouholetou závislost, při které spoustě lidí kolem sebe ublížil, má stále jejich podporu i když důvěra v něj za tu dobu značně klesla. Pacient se také zmiňuje o svém vztahu k dívce, jež ho opustila před druhou léčbou, z jeho výpovědi je patrné, že ji má stále rád, ale uvědomuje si, že tento vztah se nejspíše už neobnoví.
8
3.3.2. K sobě Pan D má po dvou měsících léčby už téměř jasno v sobě samém. Hodnotí se jako empatický, se sociálním cítěním, vůdčí typ s organizačními schopnostmi, cílevědomý, ctižádostivý, společenský, upřímný, inteligentní, milý a hodný, pracovitý a snaživý. Na druhou stranu také přiznává, že je (býval v době, kdy bral drogy a už by takový být nechtěl) agresivní, lživý, naivní, neupřímný k sobě, nespolehlivý, neklidný a snadno vyprovokovatelný. Náhled na sebe, který pacient při pohovoru prokázal, byl, dle mého názoru, v jeho věku až neuvěřitelně zralý. Většina vlastností, které vyslovil, korespondují s jeho skutečným projevem, což poukazuje na dobrou úroveň inteligence (ukazuje na ni i mnoho dalších faktorů).
3.3.3. K léčbě a svým problémům Pacient léčbu nastoupil na vlastní žádost (poprvé, v předchozích případech tomu tak nebylo) a je tedy motivován svou vlastní potřebou „něco se sebou dělat“. Stav, ve kterém se nacházel před nastoupením léčby, se mu velmi nelíbil a už nikdy by se do podobného stavu nechtěl dostat. K léčbě přistupuje velmi zodpovědně, on sám tvrdí, že si chce z této léčby odnést co nejvíce. Kamarádi z terapeutické skupiny o něm někdy hovoří jako o „přemotivovaném“. Nejeví žádné pochybnosti o tom, že právě tento způsob léčby je ten pravý. Občas sice na oddělení bývá i nuda, ale vcelku je mu zde dobře a uvědomuje si, že „tam venku“ to bude mnohem horší. Náhled na své problémy má velmi dobrý a realistický.
3.3.4. K budoucnosti V současné době je pacientovou prioritou dokončit léčbu (za tři týdny) a po té se zařadit do běžného života bez drog. Rád by dokončil školu, během studia by chtěl bydlet u otce, který proti tomu nic nemá. V případě dobrých studijních výsledků by rád zkusil složit maturitní zkoušku a pokusil se o studium na vysoké škole, ale to je pro něj zatím jen „ ve hvězdách“. Rád by pak podnikal v oboru automechaniky „na vlastní pěst“, měl svůj autoservis nebo pracoval jako automobilový designér. Pan D také doufá, že se mu v budoucnu podaří získat ztracenou důvěru u své matky, otce a ostatních, které zklamal a tím i prohloubit jejich vzájemné vztahy. Pacient má také dobrý vztah ke sportu a tak by si rád našel nějaké nové („čisté“) kamarády, se kterými by mohl sportovat. Rád hraje fotbal, stolní tenis a chodí na bazén a do posilovny.
9
4. Závěr: 4.1. Diagnóza Pacient se léčí ze závislosti na nealkoholických drogách. Před detoxikací trpěl poruchami vnímání – iluzemi, stavy somatopsychické depersonalizace, komplexními halucinacemi, převážně auditivními a visuálními poruchami pozornosti – hypoprosexií až aprosexií (občasnou); poruchami krátkodobé paměti (v souvislosti s poruchami pozornosti) poruchami myšlení – roztržité inkoherentní myšlení poruchami emotivity – emoční labilitou, afektivní ambivalencí, depresivními náladami, úzkostnými náladami, explozivními náladami a bezradnými náladami poruchami jednání – porucha sebezáchovného pudu – zesílení obraných reakcí, agresivní reakce a sklony k suicidalitě; zkratkovité jednání; poruchy vůle – hypobulie až abulie V současné době po tří měsíční abstinenci již trpí jen občasnými poruchami nálad, nikoli však v patologické formě!
4.2. Osobnost Pacient je aktivní extrovertní typ. Společenský s kladným postojem k životu. Optimistický, ale zároveň realista, poučen ze svých chyb. Inteligence pacienta lehce nad průměrem (není vzdělaný, ale je vzdělatelný). Na svůj věk je názorově vyspělý. Dříve býval nespolehlivý, zákeřný, lživý a agresivní. S vysokým sebevědomím. Po detoxikaci a dvou měsíční léčbě již tyto vlastnosti téměř nemá, lze je tedy považovat za přechodně způsobené stavy závislosti, nicméně jejich základy v osobnosti jistě jsou.
4.3. Prognóza Vzhledem k pacientovým dobrým intelektovým schopnostem a jasném povědomí o svých cílech lze předpokládat, že léčbu bez větších problémů dokončí. Ze stejných důvodů předpokládám, že šance na plnohodnotný život jsou u pacienta také vysoké. Vše se bude samozřejmě odvíjet od pacientovy schopnosti vyhnout se užívání návykových látek. To je především závislé na vůli pacienta, která se zdá být dobrá, nicméně pacient je ještě mladý a mnoho zkušeností ještě bude muset získat. Jistá pravděpodobnost recidivy zde tedy je, ale pevně doufám, stejně tak jako pacient, v jehož rukou vše leží, že k ní nedojde. Šance na úplné vyléčení ve smyslu doživotní abstinence je u pacienta D dle mého názoru dobrá.
10