Příklady rozvoje klíčových kompetencí dramatickou výchovou

Příklady rozvoje klíčových kompetencí dramatickou výchovou Téma: Hračky (1. období, 1. třída) Klíčové kompetence: 1. Kompetence k řešení problémů: samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické postupy; -

promyslí a naplánuje způsob řešení a využívá vlastního úsudku a zkušeností.

Dílčí cíl: využívá dostupných prostředků k řešení problému. Dílčí cíl: spolupracuje s ostatními na řešení problému. 2. Kompetence komunikativní: rozumí různým typům textů a záznamů; -

využívá komunikativní dovednosti k plnohodnotnému soužití s ostatními lidmi.

k vytváření

vztahů

potřebných

Dílčí cíle: zaznamená jednoduchým způsobem průběh děje. Dílčí cíl: pojmenuje vlastní emoce a předpokládá emoce partnera podle posouzení jeho situace. 3. Kompetence občanská: je schopen vcítit se do situací druhých, odmítá útlak a hrubé zacházení; -

rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne podle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka.

Dílčí cíl: představí si emoce jiného člověka podle posouzení jeho situace. Dílčí cíl: navrhuje možnosti pomoci druhému, který je v nouzi. Očekávané výstupy z dramatické výchovy: dokáže vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat, zapojuje se do hry a reaguje na dané okolnosti herní situace; pracuje s imaginárními rekvizitami, reaguje na role ostatních spoluhráčů a učitele, komunikuje s nimi z pozice své role; -

-

zkoumá témata a konflikty na základě vlastního jednání, aktivně se zapojuje do zkoumání situace, jedná na základě pochopení situace a nabízí způsoby jejího řešení; dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých, pojmenuje emoce, postavy příběhu, vyjádří své vlastní emoce, vyjádří slovy svou představu, jak se cítí jiná postava v představované situaci, jak asi vnímá dění kolem sebe, reaguje verbálně i neverbálně na projevy emoce postavy na ně; rozlišuje herní a reálnou situaci; pozná vstup učitele do role, reaguje na učitele v roli a jedná podle toho.

Očekávané výstupy z dalších vzdělávacích oblastí:



český jazyk a literatura: –



komunikační a slohová výchova: píše věcně správně jednoduchá sdělení;

etická výchova: –

vyjadřuje city v jednoduchých situacích, reflektuje situaci druhých a poskytuje adekvátně pomoc.

Průřezová témata: 

Osobnostní a sociální výchova: –

téma „Mezilidské vztahy“ – chování podporující dobré vztahy, empatii a pohled na svět očima druhého, respektování, podpora, pomoc;

–

téma „Komunikace“ ‒ cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání;

–

téma „Kooperace a kompetice“ – rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci, jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny;

–

téma „Morální rozvoj“ ‒ řešení problémů a rozhodovací dovednosti, pomáhající a prosociální chování.

Cíle: A. Zaznamenat jednoduchým způsobem průběh děje B. Interpretovat písemné zprávy C. Pojmenovat vlastní emoce a předpokládat emoce partnera podle posouzení jeho situace D. Využívat dostupných prostředků k řešení problému a spolupracovat s ostatními na jeho řešení E. Vstoupit do role, respektovat roli ostatních včetně učitele v roli Postup, aktivity a metody: A. Nastolení situace  Objasnění místa děje – prodejna hraček. Učitel dětem objasní, že budou hrát drama o prodejně hraček a zároveň o tom psát knihu. Diskuse s dětmi: Co můžeme v prodejně hraček najít? Učitel může mít nějaké hračky nebo požádat děti den předem, aby si vzali nějaké oblíbené z domova.  Vstup do rolí – děti ztvární pohybem nějakou hračku a zastaví se v pohybu, jako ve fotografii nebo soše (štronzo). Učitel požádá děti, aby hračka znázorňovala postavu, nikoli Lego, autíčko apod. Na zvukový signál děti zaujmou pozici hračky, učitel obchází a komentuje nebo se ptá. Může pořídit fotografie jednotlivých pozic – hraček a později k fotografiím přiřazovat titulky, jako součást Knihy. Další možností je nakreslení obrázku hračky. B. Tajemství hraček  Učitel vyprávění o tajemství hraček – vždy o půlnoci hračky ožijí a povídají si spolu, dělají, co mají rády (např. balerína tančí), vyprávějí si, co se přes den v obchodě událo.



 



Příchod prodavače – pomocí drobné rekvizity (např. brýlí) učitel vstoupí do role prodavače, v monologu se děti dozvídají, že je čas, aby zavřel obchod a chystá se jít nahoru do svého bytu, aby si dal čaj, díval se na televizi a pak šel spát, přemýšlí, že by měl spočítat všechny hračky, udělat lepší pořádek, aby byl majitel obchodu spokojen. Obchází obchod, zhasíná, kontroluje, zatímco děti jsou v pozicích hraček. Imaginárně zavře, zamkne a odejde (učitelův monolog by neměl být delší než 30 vteřin). Učitel dále vypráví ‒ „Hračky slyšely, jak jde prodavač nahoru. Slyšely, jak cinká nádobí a jak si připravuje čaj. Slyší, že si pustil svůj oblíbený televizní pořad, a nakonec ticho, až na jemné chrápání prodavače.“ Půlnoc ‒ (zvukový signál odbíjení hodin, např. triangl), hračky ožívají, začnou se hýbat, setkávat se, povídat si o událostech v obchodě. Učitel v roli jedné z hraček může podporovat situaci zevnitř. Situaci ukončí opět zvukovým signálem. Psaní knihy – děti společně zaznamenávají ilustrací prozatímní děj, mohou komentovat krátkou popiskou.

C. Podivný nález  Po zvukovém signálu se žáci vrátí zpět do obchodu a do rolí hraček. Učitel v roli jedné z hraček oznámí, že našel něco zvláštního a není si jist, co to znamená. Z kapsy vytáhneme papír s písmenem „P” . Diskuse, co to písmeno může znamenat, kdo to psal a proč.  Pokud to nenabídnou sami žáci, učitel navrhne, aby prozkoumali prostor, jestli není ještě někde něco podobného. V prostoru jsou umístněna další písmena „O” „M” „O” „C”.  Společná diskuse s dětmi, co ta písmena znamenají.  Společně s učitelem sestaví děti seznam návrhů, kdo může žádat o pomoc a zápis dodají do knihy. D. Překonání překážky  Učitel zopakuje s dětmi události dramatu (minulé hodiny), využije k tomu vznikající knihu.  Schůze hraček ‒ děti se dostanou do svých pozic hraček, jakmile odbije půlnoc (na základě zvukového signálu), hračky ožijí. Učitel v roli hračky svolá schůzi hraček a oznámí, že našel nový vzkaz, a ukáže jej: „Jsem tady nahoře”. Vyzve hračky, aby se dohodly, co budou s tím vzkazem dělat. Upozorní, že musí být velice potichu, obchodník spí, a pokud by se probudil, nikdy by nenašli toho, kdo potřebuje pomoc.  Nejprve děti navrhnou, kde je ono „nahoře” a pak mají za úkol najít způsob, jak se tam mohou dostat (někde na vrchní polici). Hračky k tomu mají pouze věci, které se mohou vyskytovat v obchodě s hračkami. Nejprve ve dvojicích diskutují děti o tom, co by v obchodě mohlo pomoci dostat se nahoru, a společně vyberou jeden nápad.  Děti v rolích hraček přinášejí imaginárně věci, které pomohou dostat se nahoru na polici. Každý pojmenuje věc, kterou přinesl, a zachází s ní podle toho.  Pantomima – děti improvizují pohybově (musejí být tiše, aby neprobudily obchodníka) výstup nahoru, učitel řídí improvizaci hlasem (vyprávěním). Poté vyzve děti, aby se rozhlédly a řekly, co vidí. Sám popisuje, že vidí starou otlučenou krabici, ze které je slyšet tichý pláč.  Děti zaznamenají svůj výstup na polici ilustracemi a popiskami, které budou součástí knihy. E. Záchrana



  

 

 

Děti v rolích hraček jsou vedeny hlasem učitele: „Musíte postupovat velmi pomalu, jeden neopatrný pohyb a všechno je ztraceno, mohl by vás uslyšet obchodník, který spí nahoře. Slyšíte, pláč je hlasitější, když se přibližujete ke krabici. Vidíte, co je na krabici napsáno a namalováno?“ Papír s nápisem „Cínový vojáček“ a ilustrace vojáčka. Od té chvíle bude někdo zastupovat postavu Cínového vojáčka. Děti si vyjasní, zda vědí , jak vypadá hračka Cínový vojáček. Děti navrhují jedno slovo, které by vyjadřovalo, jak se asi Cínový vojáček teď cítí, a zapíší ta slova s pomocí učitele do náčrtu postavy Cínového vojáčka. Děti společně pantomimicky otevřou imaginárního víko krabice a učitel vstoupí do role Cínového vojáčka. Děti reagují na chování vojáčka – učitele v roli. Učitel v roli vojáčka vypráví svůj příběh ‒ je smutný a sám, zvláště když každý večer slyší, jak se spolu ostatní hračky baví, rád by si hrál s ostatními. Nikdo jej nechce, když jej vyráběli, zapomněli jej nabarvit, je šedý a žádné dítě by si ho nekoupilo. Proto ho dali už dávno dozadu na polici. Požádá děti, pokud to nenavrhnou samy, aby jej vzaly s sebou dolů. Děti zapisují emoce ‒ co cítily, když našly vojáčka, společně zapisují sekvence příběhu objevení vojáčka, jako součást knihy. Situace je přerušena vstupem učitele do role obchodníka, který přichází a nese s sebou blok a tužku. Hračky úplně zapomněly, že se blíží ráno, všechny se rázem ocitnou ve „stronzu“. Učitel v roli obchodníka: „Dneska musím sečíst všechny hračky a trochu uklidit, aby byl majitel spokojen. Podle záznamů by jich mělo být…(podle počtu dětí). Spočítá děti a postavu Cínového vojáčka na zdi. „To není v pořádku, jsem si jist, že by jich mělo být pouze  … . A jak vypadá! Není vůbec barevný, toho si stejně nikdo nekoupí. A je celý zrezivělý! Musím ho odnést někam pryč, než přijde majitel a bude se zlobit.“ Děti se rozhodují, co nyní udělají pro Cínového vojáčka, vyberou jednu možnost a pantomimicky ji znázorní (např. malování vojáčka, ukrytí vojáčka apod.). Děti společně s učitelem napíší poslední stránku knihy (bude stačit jedna věta na závěr příběhu).

F. Oslava  Děti v rolích hraček naplánují, jak oslaví záchranu Cínového vojáčka. Sepisují seznam jídel na oslavě nebo program oslavy apod.  Po naplánování, na základě signálu, který určuje půlnoc, oslava začíná – improvizace. Učitel zastaví pohyb, dotkne se každého dítěte, které řekne, jak s e v této chvíli cítí.  Závěr ‒ učitel spolu s dětmi dokončí knihu tím, že ji pojmenují. BOWELL, P. The Toyshop. In Drama. Summer 2010 Volum 17 No 1. ISSN 0967-4454. Podle Pamely Bowell upravila Hana Cisovská.

Téma: Domov (2. období, 5. třída) (strukturovaná dramatická hra na 2 až 4 vyučovací hodiny, jejímž námětem je příběh Robinsona Crusoe ve zpracování spisovatele Daniela Defoe) Klíčové kompetence: 1. Kompetence k učení ‒ využívá pro efektivní učení diskusi, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, třídí informace, které potřebuje pro porozumění tématu Domov, samostatně pozoruje a experimentuje s modelováním situací, propojuje získané informace s předešlými zkušenostmi, přes hru si vytváří pozitivní vztah k učení, v reflexích posoudí vlastní pokrok. 2. Kompetence k řešení problémů ‒ vnímá problémovou situaci člověka bez domova, rozpozná a pochopí, v čem problém spočívá, hledá informace vhodné k řešení problému, nachází shodné, podobné a odlišné znaky v názorech na význam pojmu domov, kriticky myslí a činí uvážlivá rozhodnutí. 3. Kompetence komunikativní ‒ formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, mluví nahlas a zřetelně, přímo k adresátovi tak, aby „řeč těla“ sloužila sdělení, rozvíjí se nejen v komunikaci verbální, ale také v nonverbálních způsobech sdělování, uvědomuje si sílu komunikace činem, naslouchá promluvám druhých, aniž by je přerušoval, porozumí jim a vhodně na ně reaguje, přemýšlí o názorech druhých a respektuje je. 4. Kompetence sociální a personální – vytváří si pozitivní představu o sobě a svém domově, ovládá a řídí svoje jednání a chování, pojmenuje emoce své i spoluhráčů v daném okamžiku, neodmítá ani nekritizuje nápady, dokud nejsou prozkoumány, aktivně se podílí na vytváření plnohodnotných vztahů a kvalitní spolupráci. Očekávané výstupy v dramatické výchově: 





zvládá základy správného tvoření dechu, hlasu, artikulace a správného držení těla: –

soustředí se na zadané úkoly a přesouvá pozornost, podle pokynů a zaměření;

–

mění dynamiku v pohybu (zrychlování – zpomalování, zvětšování se – zmenšování se aj.);

–

pohybuje se v reálném i imaginárním prostoru zadaném učitelem a respektuje změny v něm;

–

srozumitelně vyslovuje v řeči všechny hlásky, slova;

–

mění dynamiku v řeči (zrychlování – zpomalování, zeslabení – zesílení aj.);

dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých: –

vyjádří pohybem, zvukem, slovy svoje představy, především jak se cítí člověk bez domova;

–

vnímá a reaguje na projevy druhých (povzbuzováním, objasňováním; reflexí, shrnutím);

rozlišuje herní a reálnou situaci; přijímá pravidla hry: –

rozlišuje své reálné a herní (rolové) já a pozná vstup ostatních hráčů a učitele do role;



vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná:



–

představí si situaci na základě své zkušenosti a popíše ji;

–

zapojuje se do hry a reaguje na dané okolnosti herní situace;

–

používá jednoduché techniky dramatické práce (pohybová improvizace, ulička aj.);

–

pracuje s reálnými a zástupnými rekvizitami v jednoduchých situacích;

–

vstupuje do rolí v rovině simulace a alterace (jednoduché typy postav)

–

reaguje na role ostatních spoluhráčů a učitele, komunikuje s nimi z pozice své role;

–

vstoupí do hrové situace s daným prostředím;

zkoumá témata a konflikty na základě vlastního jednání:



–

aktivně se zapojuje do prozkoumávání nabídnutých námětů a témat;

–

popíše průběh dramatických činností (situace, rolové hry) ze svého vlastního hlediska

–

pojmenuje základní problém nebo konflikt prozkoumávané situace a nabízí způsoby jejich řešení;

–

nahlíží na situaci/téma/problém z pozice různých postav;

–

porovná herní situace se situacemi v reálném životě (hledá analogie);

spolupracuje ve skupině na tvorbě jevištní situace; prezentuje ji před spolužáky; sleduje prezentace ostatních:



–

vytváří postavy pomocí pohybu, zvuku, slova, rekvizity, kostýmu nebo jiných znaků;

–

vystupuje před spolužáky v krátkém jevištním tvaru;

–

popíše situaci, konflikt, postavy, které hráli jeho spolužáci, a vlastní zážitek;

reflektuje s pomocí učitele svůj zážitek z prezentace krátkého divadelního tvaru spolužáků: –

převypráví děj, hlavní situace, postavy a pojmenuje téma;

–

popíše použité divadelní prostředky zhlédnutého divadelního dílka a jejich funkci.

Očekávané výstupy v dalších předmětech: 

člověk a jeho svět ‒ místo, kde žijeme, lidé kolem nás: –



rozlišuje příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi; český jazyk a literatura ‒ komunikační a slohová výchova:

–

respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru, pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost;

–

v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči;

–

volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích;

–

na základě vlastních zážitků vytvoří krátký mluvený projev;

–

napíše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení.

Průřezová témata: 

osobnostní a sociální výchova (OSV) ‒ seberegulace a sebeorganizace, kreativita, komunikace, sebepoznání a sebepojetí.

Cíle: A. Popsat svůj názor na domov (jeho subjektivní význam ‒ prekoncept). B. Prožít a prozkoumat modelovou situaci, tzn. jaké to je, být bez domova. C. Vytvořit ve skupině domov z dostupných materiálů na ostrově a prodiskutovat, zda nám v něm něco neschází. D. Vytvořit krátkou situaci, která nejvíce připomíná domov, a rozehrát ji společně s učitelem ostatním ve třídě. Porovnat (zhodnotit?) svůj názor na domov s názory ostatních ve třídě. Otázky, na něž budeme společně s dětmi hledat odpovědi: Co prožívá člověk, který přijde o svůj domov (myšlenky i pocity)? Na co se nejvíce těší při návratu domů? Postup, aktivity a metody: A. Rozehřátí a vstup do situace Ztroskotání na ostrově 

Simulace ztroskotání na pustém ostrově – pohybová improvizace žáků, kdy každý sám ve volném prostoru reaguje na základě bočního vedení – vyprávění učitele (o probouzení, vstávání, osobní hygieně, balení se na dalekou plavbu po moři, loučení s domovem, kontrole místností, přes odplutí z přístavu, prohlídku lodi, nádherný zážitek z plavby, déšť, bouři, až po ztroskotání, ocitnutí se na pustém ostrově a vzpomínku na domov), vyprávění může být přerušeno štronzem, kdy se všichni zastaví a vyučující se může ptát na myšlenky nebo na to, co žáci právě dělají, a tím získává zpětnou vazbu.

B. Vzpomínka na domov 

Robinson si píše poznámky do svého denníku – psaní úvahy k tématu Domov metodou volného a spontánního psaní píše každý žák samostatně ve svém soukromí učebny (piš vše, co tě napadá, tak aby se tužka na papíře nezastavila, dokonce i když tě nic nenapadá, piš dále), začít větou jako Robinson: „Když si vzpomenu na svůj domov, tak …“;



Robinson jde po břehu pustého ostrova a vzpomíná na svůj domov – žáci vytvoří uličku, kterou prochází učitel v roli Robinsona, a když jde kolem nich, říkají myšlenky, které je napadají při vzpomínce na domov (nespěchá a může glosovat výroky žáků nebo myšlenky dále rozvíjet a posouvat);

C. Vytváření nového domova 

nalezení pěti věcí ze ztroskotané lodi a vytváření „nového“ domova – skupiny po pěti sedí v kruhu a pracují všechny najednou: a) každý řekne jednu věc, kterou



našel Robinson na břehu ze ztroskotané lodi; b) kdo má nápad, ten se zvedne, vstupuje do kruhu a říká, co jako Robinson dělá pro vytvoření nového domova; reflexe krátkých prohlídek a stručných prezentací skupin k vytvořeným domovům a diskuse nad tím, zda může být Robinson spokojen se svým novým domovem nebo zda mu v něm ještě něco schází.

D. Záchrana a návrat domů 

na palubě lodi – záchrana a plavba Robinsona domů – v jiných skupinách po pěti si žáci připraví, na co se Robinson při zpáteční plavbě lodí domů nejvíce těší; učitel v roli Robinsona se prochází po třídě jako po palubě lodi a komentuje situaci návratu, když se přiblíží k některé ze skupiny, skupina rozehraje situaci tak, aby ostatní jako diváci poznali, na co se Robinson těší;



společná diskuse k tématu Domov – co pro mě (nás) znamená; reflexe celé hry.

Doplňující a rozšiřující aktivity: –

vyprávění ve dvojicích: ztroskotanec (Robinson) vypráví domorodci (Pátkovi) o svém domově, tzn. kde bydlí a s kým, co dělá apod.;

–

myšlenková mapa k pojmu Domov: učitel píše neuspořádaně na tabuli všechny pojmy, které napadají žáky k tématu, a poté společně hledají souvislosti mezi napsanými pojmy, a to tím, že je propojí čarou a zdůvodňují, jak spolu pojmy souvisí, tím na jejich základě formulují své myšlenky;

–

Robinson – postava na zdi – žáci namalují na papír siluetu postavy a dopisují k jednotlivým částem těla, co Robinsonovi chybí na pustém ostrově (společně nebo ve skupinách a s následnou prezentací); sochání učitele v roli Robinsona (nonverbální projev i s výroky nebo zvuky), kterého tíží vzpomínky na to, co ztratil, tím že se ocitl na pustém ostrově;

–

Autor: Jan Karaffa Téma: Z Odysseových cest (2. období, 5. třída) 2 vyučovací hodiny Klíčové kompetence: 1. Kompetence k učení: - pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává a kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro budoucnost. Dílčí cíl: na základě zkušenosti s chováním a jednáním v problémové situaci manipulativní komunikace formuluje, jaký význam má získaná zkušenost pro jeho budoucí i současný život. 2. Kompetence k řešení problémů: - vnímá nejrůznější problémové situace, rozpozná a pochopí problém, promyslí a naplánuje způsob řešení a využívá vlastního úsudku a zkušeností. Dílčí cíl: rozpozná situaci, která by mohla znamenat problém. Dílčí cíl: najde a vyzkouší si komunikační strategie řešení konfliktní situace. 3. Kompetence komunikativní:

-

naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje.

Dílčí cíle: rozpoznává skryté záměry komunikujícího podle verbálních i nonverbálních znaků, nepříjemnou a manipulující komunikaci odmítne. 4. Kompetence sociální a personální: ovládá a řídí svoje chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty. Dílčí cíl: zkouší různé způsoby chování v problémové situaci, porovnává a vyhodnocuje své způsoby řešení situace se způsoby řešení situace postav, kterou zastává, i dalšími postavami příběhu. 5. Kompetence občanská: rozhoduje se zodpovědně podle dané situace; chová se zodpovědně v situacích ohrožujících jeho život a zdraví. Dílčí cíl: v modelových situacích odmítá látky zdraví ohrožující, pojmenuje kroky v jednání jimiž se brání situacím, které by jej v tomto ohledu ohrožovaly. Dílčí cíl: odmítne manipulativní způsob komunikace, použije asertivní „ne“. Očekávané výstupy z dramatické výchovy: - propojuje somatické dovednosti a kombinuje je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí vlastních i určité postavy –vnímá verbální i nonverbální projevy druhých a reaguje na ně svým chováním, aktivně naslouchá projevům druhých, využívá pomyslný (imaginární) prostor, pojmenuje významy „mluvy těla“ v běžné komunikaci, - dokáže vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat – vstupuje do rolí, reaguje na role ostatních spoluhráčů a učitele, komunikuje s nimi z pozice své role; volí komunikační strategii vzhledem k rolím spoluhráčů - rozpoznává témata a konflikty v situacích a příbězích; nahlíží na ně z pozic různých postav; zabývá se důsledky jednání postav ‒ pojmenuje základní problém zkoumaného tématu a hledá různé možnosti, rozpozná důsledky lidského jednání v určitých situacích a důsledky různých řešení problému; - pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru a využívá přitom různých výrazových prostředků; prostřednictvím zadaných postupů a prostředků ztvární situaci či její výsek tak, aby se v nich zkoumané téma zřetelně projevilo; - prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků, sleduje prezentace spolužáků a pojmenuje téma, konflikty a vztahy postav, motivy jednání.

Očekávané výstupy z dalších vzdělávacích oblastí:  člověk a jeho svět – člověk a jeho zdraví: – uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdr aví a v modelových situacích simulujících mimořádné události; – předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek. Průřezová témata: 

osobnostní a sociální výchova:

–

Téma efektivní strategie: asertivní komunikace, dovednosti komunikační obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace.

Cíle: A. Vyzkoušet si a popsat vhodné způsoby chování a jednání v situacích ohrožujících jeho fyzické a psychické zdraví B. Vyzkoušet si a posoudit vlastní komunikační strategie jako obranu proti manipulativní komunikaci C. Pojmenovat důsledky svého rozhodnutí D. Vstoupit do role a jednat přirozeně v herní situaci Postup, aktivity a metody: A. Nastolení situace  Učitel přečte úvodní dvě věty příběhu „Když Tróju sežehly plameny a ležela v rozvalinách, vyplul od trojských břehů se svými dvanácti loďmi i Odysseus, ithacký král. Toužil spatřit co nejdříve kouř rodné Ithaky, ale osud mu připravil nepodivuhodnější plavbu, jakou kdy nějaký mořeplavec zažil.“ Žáci si vyjasní spolu s učitelem fakta o události, o které uvedené věty hovoří (kdo to byl Odysseus, zda byl příběh o Odysseovi pravdou, kam plul a odkud apod.). 

Učitel ohraničí místo „lodi“, použije k tomu např. lepicí pásku, kterou umístí na podlahu, provaz nebo židle. Vyzve žáky, aby se stali jedním z námořníků na jedné z Odysseových lodí a postavili se na místo, kde by zrovna stál, a do pozice znázorňující, co by zrovna dělal. Na signál postavy námořníků ožijí. Učitel v roli Odyssea osloví námořníky, poděkuje jim za statečnost v boji o Tróju a slíbí jim, že brzy dorazí k břehům rodné Ithaky. Dá pokyn k vyplutí.



Následuje krátká improvizace, vyplutí. Situaci řídí učitel tím, že vydává v roli Odyssea pokyny k vyplutí. Improvizace končí úspěšným vyplutím, pokynem Odyssea k odpočinku a uložením námořníků do klidu a spánku.

B. Cesta na moři  Učitel přečte nebo vypráví žákům část příběhu: „Co byly platné veslařům silné paže? Nepluli dlouho a obloha i moře ztemněly a zlá bouře se s hukotem přihnala po vlnách. Zběsilá vichřice potrhala plachtoví. Řekové se opřeli do vesel a jen s velikou námahou dorazili k pevnině a zakotvili. Dva dny a dvě noci se zdrželi na pobřeží. Odpočinuli si, dali si do pořádku plachty a vztyčili stožáry. Vypluli znovu v naději, že se blíží k domovu, ale divoký vítr je opět zanesl k neznámému břehu. Vystoupili na souš, nabrali čerstvé pitné vody a Odysseus vyslal tři plavce na výzvědy, jací lidé tu žijí. Plavci se dlouho nevraceli, a proto se za nimi vydal sám. Obával se, že se jeho druhům stalo něco zlého . Brzy však poznal, proč se nevracejí. Pevnina, u které řecké lodě zakotvily, byla zemí Lotofagů. Lotofagové každého cizince vlídně přijali a nabídli mu svůj pokrm, sladký plod lotosu.“  Učitel oznámí žákům, že plod lotosu má zvláštní moc. Žáci nabízejí mož nosti, jaká moc to asi je, jak asi chutná, jak vypadá apod. C. Setkání Odysseových námořníků a Lotofagů



Třída se rozdělí na dvě skupiny, jedna bude v rolích námořníků a ta druhá v rolích Lotofagů.



Skupina představující Lotofagy si vybere jednu z možností, jak lotos působí a jak ji mohou využít ve vztahu k námořníkům.



Žáci vytvoří dvojice – jeden z dvojice je v roli námořníka, druhý v roli Lotofaga. Lotogfagové nabízí svůj pokrm námořníkům, snaží se je přesvědčit, aby si vzali.



Reflexe ‒ skupina Lotofagové sepíší všechny účinné techniky, kterými přemlouvali své spolužáky, aby okusili lotos. Skupina námořníků sepíše důvody, proč nabídku přijali nebo nepřijali. skupiny prezentují své názory a probíhá o nich diskuse.



D. Účinek lotosu  Učitel přečte další část příběhu: „Kdo okusil tohoto skvělého jídla, nechtěl se vrátit a do smrti si přál žít v zemi Lotofagů. Ubozí plavci, vysláni Odysseem, okusili plod lotosu a bránili se návratu. Zapomněli na svůj domov. 

Žáci se rozdělí do skupin a každá skupina připraví a zahraje svou představu toho, co to konkrétně znamenalo, když námořníci zapomněli na návrat, na domov. V čem to je nebezpečné – co všechno se mohlo námořníkům stát, kdyby je tam Odysseus nechal na pospas Lotofagům? Skupiny mohou situaci posunout v čase dopředu i o několik měsíců nebo let. Prezentace situací a reflexe.



Učitel dovypráví závěr příběhu: „Musili je odvést násilím a spoutané položit na dno lodě. Pouta jim sňali teprve tehdy, když země Lotofagů zmizela z dohledu“.



Reflexe: žáci diskutují o otázce ‒ Kdyby znali námořníci účinky lotosů, ovlivnilo by to jejich stanovisko? Připomíná vám tato situace něco z našeho „nebájného“, reálného světa? Co může být pro nás lotosem?

E. Univerzální rady 

Žáci ve skupinách vypracují Desatero chování, které by bylo účinné použít v podobných situacích.



Prezentace a obhajoba desatera.



Reflexe – Co jste se dnes naučili?

Přílohy: E. Petiška - Odysseova cesta Použitá literatura: Petiška, E. Staré řecké báje a pověsti. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. Mertlík, R. Starověké báje a pověsti. Praha: Svoboda, 1989.

Autor: Hana Cisovská, spoluautorka: Lenka Janíčková (studentka PdF OU)

Další příklady lekcí jsou uvedeny v publikaci: CISOVSKÁ, H., GALETKOVÁ H., KAŇOVÁ, Ž., KARAFFA, J. Rozvoj klíčových kompetencí dramatickou výchovou a jejich evaluace.. první.Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2010. ISBN 978-80-7368-879-0.