PŘÍKAZ K VÝPLATĚ Z ÚČTU U PENĚŽNÍHO ÚSTAVU

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Diplomová práce

PŘÍKAZ K VÝPLATĚ Z ÚČTU U PENĚŽNÍHO ÚSTAVU

Jana Vydarená 2009

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi.“

------------------------------------------

2

Poděkování: „Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli vytvořit mou diplomovou práci. Děkuji zejména JUDr. Ing. Radovanu Dávidovi za jeho odborné vedení. Velké díky patří také mým blízkým za jejich pomoc, podporu a trpělivost, kterou mi věnovali nejen při psaní diplomové práce, ale v průběhu celého studia.“

3

Obsah: 1. Úvod ....................................................................................................................... 6 2. Výkon rozhodnutí ................................................................................................... 8 2.1 Podmínky pro výkon rozhodnutí ................................................................ 8 2.2 Exekuční titul ............................................................................................11 2.3 Vykonatelnost............................................................................................12 2.3.1

Materiální vykonatelnost ......................................................13

2.3.2

Formální vykonatelnost ........................................................14

3. Způsoby výkonu rozhodnutí..................................................................................17 3.1 Na peněžité plnění .....................................................................................17 3.1.1. Srážky ze mzdy ....................................................................17 3.1.2

Přikázáním pohledávky ........................................................19 3.1.2.1 přikázáním pohledávky z účtu .............................19 3.1.2.2 přikázáním jiné peněžité pohledávky ..................21 3.1.2.3 postižením jiných majetkových práv ...................21

3.1.3

Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu .........................22

3.1.4

Prodej movitých věcí ............................................................22

3.1.5

Prodej nemovitosti................................................................23

3.1.6

Prodej podniku .....................................................................24

3.1.7

Zřízení soudcovského zástavního práva ...............................24

3.2 Na nepeněžité plnění.................................................................................25 4.

Příkaz k výplatě ........................................................................................................26 4.1. Obecně .....................................................................................................26 4.2. Pohled z praxe..........................................................................................27 4.2.1. Inhibitorium a arrestatorium.................................................27 4.2.2. Platnost ................................................................................28 4.2.3. Částečná úhrada....................................................................29 4.2.4. Rodné číslo ...........................................................................30 4.2.5. Povaha příkazu k výplatě .....................................................31 4.2.6. Způsob doručování ...............................................................32 4.2.7. Realizace výplaty z účtu .......................................................34 4.3. Shrnutí......................................................................................................34

5.

Srovnání s jinou evropskou zemí .............................................................................36 4

5.1. Polsko ......................................................................................................36 5.1.1. Exekuce soudní ....................................................................36 5.1.2. Administrativní exekuce ......................................................36 5.1.3. Způsoby exekucí ..................................................................39 5.1.4. Exekuční prostředky administrativní exekuce .....................39 5.1.5. Exekuční prostředky peněžních povinností..........................40 5.1.6. Exekuční prostředky nepeněžních povinností ......................45 5.1.7. Zásady exekučního řízení .....................................................45 5.1.8. Činnosti jednodušší exekuce ................................................46 5.1.9. Souběh exekucí ....................................................................46 5.1.10. Shrnutí ..................................................................................47 5.2. Slovensko .................................................................................................48 5.2.1. Druhy exekuce a exekuční řízení .........................................49 5.2.2. Exekuce na peněžité plnění ..................................................49 5.2.3. Exekuce na nepeněžité plnění ..............................................53 5.2.4. Shrnutí ..................................................................................53 6.

Závěr.........................................................................................................................56

7.

Resumé .....................................................................................................................58

8.

Seznam použité literatury .........................................................................................60

Přílohy ..............................................................................................................................62

5

1.

Úvod Exekuce jako výkon práva patří v poslední době mezi často diskutovaná témata, a to

jak na poli politickém v souvislosti s nynější světovou ekonomickou krizí, tak u široké veřejnosti. Její síla a moc vychází už z jejího názvu. Vyslovením slova exekuce se mnoha lidem vybaví zvonek, který zazvoní nejlépe v noci a do jejich obydlí vnikne osoba, která okamžitě začne označovat a zabavovat veškerý jejich majetek. Prostřednictvím exekuce dochází k nucené realizaci plnění. I možná proto je v běžném životě chápána spíše jako něco, co lidem více ubližuje, než pomáhá. Těžko říct, zda za tento pohled více děkovat sdělovacím prostředkům či soudu nebo exekutorům jako přímým realizátorům. Vzhledem k tomu, že takové posouzení není cílem mé práce, nechám tuto myšlenku otevřenou. V literatuře se objevuje dvojí pojmenování tohoto způsobu zabavování majetku, a to exekuce a výkon rozhodnutí. Exekuce je spojována spíše se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Výkonem rozhodnutí je pak označována exekuce realizovaná na základě občanského soudního řádu. Dokud budou v českém právním řádu existovat tyto dvě možnosti, jak se domoci výkonu práva, jsem pro striktní rozlišování těchto termínů. Podle závěru Nejvyššího soudu, uvedeného v usnesení sp. zn. 20 Cdo 331/2004, jsou výkon rozhodnutí a exekuce pouhé podmnožiny jedné kategorie exekucí, nikoli dvěma samostatnými kategoriemi. Co se týče výkonu rozhodnutí, vedeného podle občanského soudního řádu, chybí mu právní úprava reagující na aktuální postavení naší demokratické společnosti. Vykonávací řízení tak bývá zdlouhavé, neefektivní a často i marné. Místo uceleného a systematického přepracování

celé

dosavadní

úpravy

dochází

jen

k novelizacím

některých

částí,

schvalovaných mnohdy, dle mého názoru, zbrkle. Na tuto situaci je zaměřena i moje diplomová práce. Zejména za pomoci hodnocení a analýzy jako vědecké metody, pro kterou je charakteristický rozklad celku na jednotlivé části, je hned v úvodu práce zaměřena na problémy co do podmínek pro výkon rozhodnutí a co do vykonatelnosti exekučního titulu. Následně jsou popsány a rozebrány jednotlivé způsoby výkonu rozhodnutí. Zvláštní kapitola je věnována příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu, který byl do občanského soudního řádu zaveden zákonem č. 133/2006 Sb., a to nejprve obecně tak, jak je upraven v zákoně a poté s uvedením problematických míst z pohledu mé vlastní praxe vyšší soudní úřednice u Obvodního soudu pro Prahu 4.

6

Závěrečná kapitola je věnována srovnání českého vykonávacího řízení s jinými vybranými evropskými zeměmi, jako jsou například Polsko a Slovensko. Nejprve je nastíněn samotný průběh exekuce, resp. výkonu rozhodnutí v dané zemi a poté v krátkém shrnutí zamyšlení nad odlišnostmi v systému. Ústředním předpisem této diplomové práce je, jak už jsem uvedla, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů. Celá práce si klade za cíl zhodnotit současnou právní úpravu vykonávacího řízení a hlavně nového způsobu, kterým je zmíněný příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Zda je přispěním k zefektivnění vymáhání pohledávek či nikoliv. Zároveň se pokusím nabídnout určité podněty k případným úpravám a novelizacím de lege ferenda. V úplném závěru práce je pak uvedeno resumé v anglickém jazyce. Práce je zpracována k datu 1. 1. 2009.

7

2.

Výkon rozhodnutí Výkon rozhodnutí je proces, procesní činnost soudu a dalších zúčastněných subjektů,

který směřuje k cíli, jímž je nucené vymožení dobrovolně neplněné povinnosti. Taková činnost se děje v civilně procesním vztahu, je regulována normami občanského práva procesního a nazývá se vykonávacím řízením1. Jeho základem je tedy vynutitelnost práv a povinností s odkazem na Listinu základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1). Donucení subjektů k takovému chování je zajištěno státním mechanismem. Tuto část řízení upravuje, jak už bylo zmíněno v úvodu, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ), konkrétně jeho část šestá. Vynutitelnost ve smyslu a v případě, kdy nejsou především stanovené povinnosti plněny dobrovolně2. Může jít o povinnost spočívající např. v zaplacení nějaké částky, ve vykonání určité činnosti nebo také ve vydání věci. Podstatné je, že donucující zákrok státních orgánů proti povinnému subjektu se musí uskutečnit postupem, který je přesně a podrobně stanoven právními předpisy3. Vynucení plnění jakékoliv povinnosti je možné pouze zákonem stanoveným postupem. Vykonávací proces je fází řízení, které vždy musí předcházet, tzv. řízení nalézací jehož prostřednictvím je zjištěno, zda uplatňované subjektivní právo existuje či ne. Vykonávací řízení pak slouží k vynucení si plnění takto zjištěného práva. Občanský soudní řád jako jednotný právní předpis upravuje obě tyto fáze. Vykonávací řízení se zpravidla zahajuje na návrh oprávněné osoby. Existují však výjimky, a to jednak v souvislosti s výkonem rozhodnutí o výchově nezletilých dětí (§ 272 a násl. OSŘ), ale také při nařizování výkonu rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným (§ 273b OSŘ). Dále se v kapitole zmiňuji také o podmínkách pro výkon rozhodnutí, exekučním titulu a vykonatelnosti. Považuji to za důležité především proto, že právě tyto skutečnosti dělají v praxi problémy. Zejména vykonatelnost, resp. nevykonatelnost exekučního titulu je častý důvodem pro zastavení již nařízeného výkonu rozhodnutí.

2.1

Podmínky pro výkon rozhodnutí

Podmínkami v této souvislosti jsou myšleny především procesní podmínky, v teorii často označované jako předpoklady. Bez jejich splnění není možné výkon rozhodnutí nařídit. 1

Schelleová, I., Lamka, R.: Exekuce v zrcadle právních předpisů. Ostrava: KEY Publishing s.r.o, 2007, s. 8. Občanský soudní řád ve svém § 2 stanoví, že soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkony rozhodnutí, které nebyly splněna dobrovolně. 3 Macur, J.: Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 2. 2

8

Můžeme je rozdělit na všeobecné, mezi které patří především pravomoc a příslušnost soudu, způsobilost účastníků řízení, neexistence překážky zahájeného řízení (litispendence) a překážky věci rozsouzené (res iudicata). Druhou skupinu, kterou jsem pracovně označila jako zvláštní předpoklady, protože se přímo vztahují k vykonávacímu řízení, tvoří předpoklady jako podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, pravomocný a vykonatelný exekuční titul, v němž je stanoveno právo a existence odpovídající povinnosti. Nemusí však být vždy pravomocný a zároveň vykonatelný, a to zejména v případě tzv. předběžné vykonatelnosti soudního rozhodnutí, která není vázána na jeho právní moc. Podle § 162 odst. 2 OSŘ jsou předběžně vykonatelné pouze rozsudky, odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhlášením rozsudku. Jde o tzv. obligatorní předběžnou vykonatelnost, která nastává ze zákona. Lhůta k plnění v těchto případech začíná běžet dnem doručení rozsudku. Vedle toho zná zákon i tzv. fakultativní předběžnou vykonatelnost rozsudku (§ 162 odst. 3 OSŘ), kterou může soud vyslovit ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníkovi hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy. I v tomto případě lhůta k plnění začíná běžet dnem doručení předběžně vykonatelného rozsudku4. Pod pojmem soudní pravomoci rozumíme soubor oprávnění, které stát poskytuje soudu jako státnímu orgánu k plnění funkcí k nimž je povolán. Rozhodujícím orgánem ve vykonávacím řízení je tak soud. Pravomoc soudu v občanském soudním řízení blíže vymezuje § 7 OSŘ. Jednou z dalších výše uvedených procesních podmínek, kterou soud musí zkoumat před nařízením výkonu rozhodnutí je příslušnost soudu. Ta je stanovena v § 9 odst. 1 OSŘ, který říká, že nestanoví-li zákon jinak, k řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy. Ve vykonávacím řízení, tj. k nařízení a provedení jsou tak vždy věcně příslušné okresní soudy. Místní příslušnost je pak stanovena obecným soudem povinného5. Obecným soudem povinného je soud, v jehož obvodu má fyzická osoba bydliště, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje, popřípadě v jehož obvodu má právnická osoba sídlo, nebo, je-li povinným stát, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost zakládající uplatňované právo. Jde o zásadu, ze které jsou ovšem stanoveny výjimky6.

4

Macur, J.: Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 33. Srov. § 252 odst. 1 OSŘ. 6 Blíže § 252 odst. 2, 3 a 4 OSŘ. 5

9

Funkční příslušnost je definována jako určení soudu, který bude rozhodovat o opravném prostředku. Účastníci vykonávacího řízení jsou obecně označováni jako oprávněný a povinný. S účastenstvím úzce souvisí pojmy aktivní a pasivní legitimace. Oprávněný je ten, komu svědčí právo z exekučního titulu (aktivní legitimace) a povinný ten, který má povinnost z tohoto exekučního titulu vyplývající, tj. něco dát (dare), něco konat (facere), něčeho se zdržet (omittere) nebo něco strpět (pati). Takováto legitimace povinného je teorií označována jako pasivní. Z výše uvedené charakteristiky zároveň vyplývá označení vztahu oprávněného a povinného jako protikladného. Specifickým případem pro vykonávací řízení je účastenství v podobě manžela povinného. Ten se stává účastníkem řízení až v situaci, kdy je výkonem postihován majetek patřící do společného jmění manželů, a to i v případě, že společné jmění manželů již zaniklo, avšak nebylo dosud vypořádáno. V této fázi řízení se může uplatnit také institut vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (§ 267 odst. 2 OSŘ). Účastníky vykonávacího řízení mohou být ještě další osoby, např. spoluvlastník či plátce mzdy. Specifikum jejich postavení spočívá v tom, že je jim postavení účastníka řízení přiznáváno pouze na část řízení, a to na tu, kde je jim přiznáno určité právo popř. stanovena povinnost. Litispendence jako překážka řízení, jak už bylo zmíněno shora, brání pokračovat v později zahájeném řízení před soudem, pokud o téže věci již jiné řízení u soudu probíhá. Ustanovení § 83 OSŘ doslovně říká: „Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.“ Tato překážka vzniká a je zkoumána ke dni zahájení řízení. Ve vykonávacím řízení se za „tutéž věc“ považuje stejný způsob i předmět výkonu mezi týmiž účastníky a pro stejnou pohledávku, pokud předchozí návrh na nařízení výkonu nebyl dosud pravomocně ukončen. Další překážkou řízení je tzv. překážka „res iudicata“ (§ 159a odst. 5 OSŘ). Jedná se o negativní podmínku řízení spočívající v tom, že jakmile bylo o totožné věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozhodnutí projednávána znovu7. Totožnost věci je dána stejným předmětem řízení a stejnými účastníky. Ve vykonávacím řízení je tato překážka dána, byl-li předchozí výkon pravomocně nařízen a nebyl dosud zastaven. Nedostatek obou výše uvedených podmínek je neodstranitelný.

7

http://cs.wikipedia.org/wiki/Res_uidicata, [citováno dne 17.2.2009].

10

Výkon rozhodnutí lze až na některé výjimky8 nařídit jen na návrh oprávněného. Musí splňovat jednak obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 3 a 4 OSŘ), ale také náležitosti návrhu na zahájení řízení (§ 79 OSŘ). Ustanovení § 261 OSŘ upravuje některé další náležitosti návrhu na nařízení exekuce, které se týkají jednotlivých způsobů9. Nařídit a provést exekuci lze jen způsoby uvedenými v zákoně. V našem případě je jím občanský soudní řád a tomu také musí odpovídat povinnost uložená povinnému v exekučním titulu. Podstatné pro výkon rozhodnutí je i to, čeho se oprávněný domáhá v návrhu a nikoli to, co je uvedeno v exekučním titulu. Mezi hlavní zásady vykonávacího řízení patří ochrana povinného projevující se v nařízeném výkonu rozhodnutí pouze tak, aby to stačilo k uspokojení oprávněného. Ten může k vydobytí své pohledávky navrhnout i více způsobů výkonu rozhodnutí. Musí však pro každý způsob podat samostatný návrh. Soud pak posoudí, zda vyhoví všem návrhům nebo některý z nich zamítne, protože usoudí, že předchozí způsoby jsou dostačující k vymožení pohledávky. Vzhledem k tomu, aby nedocházelo k šikaně povinného, ale zároveň nebyl diskriminován oprávněný, musí taková situace být posouzena opravdu pečlivě. Podrobně se k tomu vyjadřuje i A. Tripes10, který dává větší důraz na skutečnost, aby nedocházelo u povinného k výše uvedenému.

2.2

Exekuční titul

Při realizaci výkonu mohou některé donucující prostředky znamenat zásah až do osobní svobody povinného. Z toho důvodu zákon vyžaduje, aby základní předpoklady nuceného výkonu rozhodnutí vyplývaly vždy jednoznačně z obsahu veřejných listin, což umožňuje, aby postup exekučních orgánů mohl být kdykoliv snadno a rychle přezkoumán11. Z tohoto hlediska je nejdůležitější právě exekuční titul, jímž je případně uznán namítaný nárok. Je stěžejním pojem exekučního řízení a zároveň základní podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí Exekuční titul bývá označován jako veřejná listina, tj. vykonatelné rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení (např. rozsudek, usnesení, platební rozkaz) a další rozhodnutí splňující podmínky stanovené v § 274 a 275 OSŘ nebo také rozhodčí nález, notářský a exekutorský zápis, v němž je stanovena povinnost něco v určité době plnit, a kterou povinný

8

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí dle ustanovení § 272 OSŘ a výkonu rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným § 273b OSŘ. 9 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 130. 10 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 141. 11 Macur, J.: Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 21.

11

dobrovolně ve stanovené době neplní12. Tím se exekuční titul stává vykonatelný (formální náležitost)13. V literatuře se lze setkat i se zcela jednoduchou definicí, podle které je exekuční titul právní akt, jenž je podle zákona způsobilým podkladem pro nařízení a provedení exekuce14. Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, na základě které lze povinného donutit ke splnění povinnosti pomocí donucovacích prostředků i proti jeho vůli. Rozhodnutí, které požadujeme vykonat, musí být opatřeno právě takovýmto potvrzením o vykonatelnosti. Opatřuje ho ten orgán, který ho vydal (§ 261 odst. 2 a §275 odst. 1 OSŘ). V takovém případě může oprávněný podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 251). Demonstrativní výčet uvedený v § 274 písm. i) OSŘ stanoví, že exekučním titulem jsou i jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon zákon připouští. To umožňuje vykonávat i tituly, které nejsou v uvedeném ustanovení zmíněny za předpokladu, že tak stanoví jiný platný předpis, mezinárodní smlouva nebo předpis evropského práva. Tím je otevřena cesta pro tituly, o nichž to stanoví zvláštní zákon v budoucnu.

2.3

Vykonatelnost

Podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí je titul. Tím se rozumí rozhodnutí resp. listina, kterou vydal oprávněný orgán a má zákonem stanovenou formu. K vykonatelnosti rozhodnutí dochází postupně, podle toho, co jednotlivé výroky stanoví. V některých případech nastává vykonatelnost současně s právní mocí, není tomu však tak vždy15. V důsledku vykonatelnosti může být rozhodnutí realizováno a v případě, že tak není učiněno dobrovolně, může se stát exekučním titulem ve vykonávacím řízení. Titul musí být vykonatelný jak po stránce materiální, tak i formální. V takovém případě se označuje jako perfektní a výkon rozhodnutí může být nařízen. Vykonatelnost zkoumá exekuční soud na základě předloženého rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 261 odst. 1 OSŘ předkládá stejnopis takového rozhodnutí s doložkou vykonatelnosti soudu oprávněný16.

12

http://cs.wikipedia.org/wiki/Exekuce, [citováno dne 17.2.2009]. § 261a OSŘ. 14 Schelleová, I., Lamka, R.: Exekuce v zrcadle právních předpisů. Ostrava KEY Publishing s.r.o., 2007, s. 33. 15 Například rozhodnutí, jimiž se nějaké osobě zakazuje určitá činnost. 13

12

Je-li exekučním titulem rozhodnutí, je důležité odlišovat právní moc od vykonatelnosti. Právní moc představuje závaznost rozhodnutí, resp. nemožnost opětovného projednání v příslušném řízení. Naopak vykonatelnost představuje vlastnost rozhodnutí, na základě které může být dané rozhodnutí nuceně uskutečněno. V praxi to vypadá tak, že pravomocné rozhodnutí ještě nemusí být vykonatelné, a naopak, dosud nepravomocné rozhodnutí již vykonatelné být může.

2.3.1

Materiální vykonatelnost

Materiální vykonatelnost znamená, že rozhodnutí lze skutečně vykonat17 a je upravena v § 261a OSŘ. Dle něj musí rozhodnutí obsahovat přesné označení oprávněné a povinné osoby, aby se předešlo její záměně. Rozhodnutí musí dále přesně vymezovat rozsah práv a k tomu odpovídajících povinností, rozsah plnění18 a určení lhůty k tomuto splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta). Pokud není uvedena, s výjimkou případů, kdy vykonatelnost titulu je dána bez lhůty k plnění19, umožňuje občanský soudní řád tento nedostatek odstranit náhradním určením lhůty, tzn. že povinnost uloženou v rozhodnutí je potřeba splnit do tří dnů, a jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci takového rozhodnutí (§ 261a odst. 2 OSŘ)20. Až po marném uplynutí výše uvedené lhůty si může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí. V § 258 OSŘ je stanoven taxativní výčet způsobů, jimiž lze výkon rozhodnutí provést. Uložená povinnost musí odpovídat těm způsobům, které jsou jako přípustné v zákoně takto zakotveny. Lhůta k plnění je závislá na tom, o čem bylo rozhodováno. Obvykle tedy běží od právní moci21 rozhodnutí. Výjimku tvoří rozhodnutí, ve kterém byla uložena povinnost

16

V případě, že soud při zkoumání titulu zjistí, že není po stránce materiální nebo formální vykonatelný, nemůže být exekuce nařízena. Je to důvodem pro zamítnutí podaného návrhu. Pokud k nařízení již došlo, musí být řízení dle § 268 odst. 1 písm a) OSŘ zastaveno. 17 Například nelze vykonat rozhodnutí, přikazující někomu vydat věc, kterou už nemá nebo která byla ničena. Výkon takového rozhodnutí je nemožný. 18 Například nesprávné nebo nesrozumitelné vyjádření výše peněžité částky by mohlo znamenat materiální nevykonatelnost daného rozhodnutí. 19 Například § 139 odst. 1 trestního řádu nebo exekutorský a notářský zápis s doložkou vykonatelnosti, kdy lhůta k plnění je obligatorně vtělena do obsahu samotného zápisu a navíc tyto zápisy nenabývají právní moci. 20 Ustanovení § 261a odst. 2 bylo do OSŘ zavedeno novelou č.30/2000 Sb., jako reakce na skutečnost, že tyto předpoklady materiální vykonatelnosti byly dosud dovozovány jen výkladem. 21 Není-li proti rozhodnutí možno podat odvolání nebo jiný řádný opravný prostředek a nebo nikdo z oprávněných osob této možnosti nevyužije, popř. se jí vzdal, stává se rozhodnutí platným – pravomocným (konečným). Tento okamžik je důležitý z hlediska další existence rozhodnutí, žádné bezprostřední právní účinky však právní moc rozhodnutí nemá (s výjimkou, že právní mocí se překážka litispendence mění na překážku res iudicata). Význam právní moci spočívá v tom, že se od ní odvíjejí další právní účinky rozhodnutí, tj. vykonatelnost.

13

vyklidit byt se zajištěním bytové náhrady. V takovém případě běží lhůta až od zajištění takové bytové náhrady. Další výjimku tvoří tzv. předběžně vykonatelné rozsudky (§ 160/4 OSŘ)22. U nich běží lhůta k plnění již od samotného doručení povinné osobě. Ne vždy však vykonatelnost znamená možnost nařízení výkonu rozhodnutí. Platí to zejména pro rozsudky statusové, určovací a rozsudky nahrazující projev vůle. Nevykonávají se ani ta soudní rozhodnutí, která mají čistě procesní povahu, např. povinnost dostavení se k soudu, to soud vynucuje prostřednictvím pořádkových pokut. Až následné usnesení o uložení pořádkové pokuty je možný exekuční titul. Soudní praxe není jednotná v posuzování otázky materiální vykonatelnosti rozhodnutí a jiných titulů, ukládajících povinnost splnit dluh více oprávněným bez vymezení rozsahu, kterým se tito na pohledávce podílejí. Z tohoto hlediska je zajímavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2009, sp. zn. 20 Cdo 453/2008, a to především vzhledem k situaci, kdy je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. Předmětem plnění se rozumí přesný obsah a rozsah plnění, jinak řečeno, jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápisu poskytnou osobě oprávněné. V dané věci se dvě osoby zavázaly splnit peněžitou pohledávku, aniž titul stanovil, jakým způsobem se tak má stát, tedy máji-li plnit společně a nerozdílně nebo určitým dílem. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval neuplatnitelnost zásady, že v takových případech jsou dlužníci povinni plnit stejným dílem, a to v těchto případech, kdy má být nařízen výkon rozhodnutí podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Určení způsobu vypořádání dělitelného plnění mezi věřiteli a dlužníky tak není nezbytnou náležitostí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Zajímavé je také rozhodnutí, kde Nejvyšší soud i přes rozdílnou argumentaci dospěl u podobného případu ke stejnému závěru23.

2.3.2

Formální vykonatelnost

Formální vykonatelnost rozhodnutí souvisí s jeho právními účinky. Jen vykonatelné rozhodnutí je způsobilé stát se předmětem výkonu a plní-li někdo na základě vykonatelného rozhodnutí, svědčí oběma stranám dobrá víra, že se tak děje po právu.

22

Předpokládá se u nich zájem na co nejdřívějším plnění, např. rozsudky ve věcech výživného, nebo u kterých hrozí účastníkům značná újma. 23 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008 sp. zn. 20 Cdo 5255/2007.

14

Exekuční titul je po formální stránce vykonatelný, jestliže je opatřen potvrzením o vykonatelnosti, tzv. doložkou vykonatelnosti. Tu vyznačuje orgán, který rozhodnutí vydal (§ 275 odst. 1 OSŘ). To však neplatí u exekutorských a notářských zápisů, neboť u nich vykonatelnost nastává uplynutím lhůty k plnění24. V případě soudů vyznačuje vykonatelnost soud, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně (§ 261 odst. 2 OSŘ). Soud není obsahem potvrzení o vykonatelnosti vázán, je tudíž oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů nezávisle na stanovisku orgánu, který jej vydal25. Zpravidla se tak děje vlastním šetřením z příslušného spisu26. Proto by také povinnost předložit exekuční titul s doložkou vykonatelnosti neměla být chápána jako bezvýhradně platná. V některých případech by mělo stačit předložení titulu jen s doložkou resp. potvrzením o nabytí právní moci27. Vykonatelnost titulů je především odvozována z těch právních předpisů, na jejichž základě byly vydány. Formální předpoklady vykonatelnosti jsou pro rozsudky vydané v občanském soudním řízení stanoveny v § 161 až 162 OSŘ. Jak už bylo výše řečeno, pariční lhůta je zpravidla vázána na právní moc rozhodnutí. Ta se zase odvíjí od řádného doručení účastníkům řízení. A právě nedůslednost příslušných orgánů v tomto směru vede v praxi k řadě potíží. Zjistí-li soud před nařízením výkonu rozhodnutí, že doručení exekučního titulu bylo nesprávné či neuskutečněné, není oprávněn sám řádně doručovat a titul je tak nevykonatelný. K takovému doručení může dojít jen v řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno28. Je to také důvod pro podání návrhu na zrušení exekučního titulu, což v případě již nařízeného výkonu znamená jeho zastavení29 a tím oddálení případného splnění povinnosti. Veškerý movitý majetek pojatý do soupisu i další postižený majetek musí být totiž uvolněn a tak může dojít i ke zmaření plnění ze strany povinného v budoucnu, neboť ten může se svým majetkem nyní volně disponovat, tj. i ho převádět. Jako řešení se v tomto případě převodu majetkových práv jeví odpůrčí žaloba dle § 42a občanského zákoníku. Ta však vyžaduje prokázání vědomí třetí osoby o úmyslu povinného převodem zkrátit věřitele. V praxi je to takřka nereálné, a tak se tento institut jeví spíše jako zcela nevyhovující. 24

Pokud nebyla povinnost splněna řádně a včas. Například si k tomuto účelu může vyžádat spisový materiál příslušného orgánu. 26 Není taky možné, aby např. po telefonickém prozkoumání doložku vykonatelnosti vystavil přímo exekuční soud. 27 To platí v případě, kdy ve výroku rozhodnutí je začátek lhůty k plnění vázán na právní moc. 28 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 857/98. 29 Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a). 25

15

V případě, kdy je důvodná obava, že výkon rozhodnutí bude v budoucnu ohrožen, přichází v úvahu ještě nařízení předběžného opatření (§§ 75a – 75b OSŘ). I zde to však není bezvýjimečné, musí být především prokázány mimořádné okolnosti případu a složena jistota ve výši 50.000,- Kč, resp. v obchodních věcech 100.000,- Kč. Senát České republiky v prosinci minulého roku schválil další stěžejní zákon, a to novelu občanského soudního řádu. Jde o nejvýznamnější novelu tohoto řádu, která byla za posledních deset let schválena. Tato právní úprava by měla zabezpečit výrazně rychlejší a efektivnější rozhodování. Novela hlavně obsahuje zcela novou úpravu systému doručování30. Jeho princip spočívá v tom, že každý by měl mít povinnost, pokud se na adrese svého trvalého pobytu nezdržuje, nahlásit adresu soudu nebo centrální evidenci obyvatel, kam se mu budou zasílat soudní písemnosti. Pokud si nebude přebírat poštu ani na této adrese, půjde to k jeho tíži, na písemnosti se bude hledět jako na doručené. Neúčinnost doručení bude možné namítnout jen z omluvitelných důvodů, jako je například hospitalizace.

30

http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-obcanskeho-soudniho-radu-55399.html, [citováno dne 8.1.2009].

16

3.

Způsoby výkonu rozhodnutí Způsob je předem určené pravidlo, jak má být vymožení pohledávky realizováno. Jak

už bylo výše31 řečeno, nařídit a provést exekuci lze jen způsoby uvedenými v zákoně. Takovým zákonem je v našem případě občanský soudní řád, který je rozlišuje podle povinnosti ukládající zaplacení peněžité částky nebo ukládající jinou povinnost. Základem takového rozdělení je návrh oprávněného, ve kterém musí být uvedeno, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí nařízen. Pokud tomu tak není, jde o vadný návrh a oprávněný musí být soudem vyzván32 k doplnění.

3.1

Na peněžité plnění

Výkon rozhodnutí, který ukládá povinnost k zaplacení peněžitého plnění lze provést prostřednictvím srážek ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu, prodejem movitých věcí, prodejem nemovitosti, prodejem podniku nebo zřízením soudcovského zástavního práva. Cílem je uspokojení oprávněného zpeněžením jednotlivých forem majetku povinného. Nesmí tím však být ohrožena jeho životní úroveň. Například u srážek ze mzdy je stanoveno minimum, které povinnému nesmí být sraženo. Porušení může vést až k zastavení řízení.

3.1.1

Srážky ze mzdy

Jedná se o nejběžnější způsob výkonu rozhodnutí, i když jeho úprava v zákoně se z větší části jeví jako překonaná. Je vhodným především k vymáhání nižších pohledávek. Předmětem je právo povinného na vyplacení mzdy, resp. plnění obdobná, nikoli však mzda sama. Byla-li již vyplacena, je předmětem výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. „Exekuce srážkami ze mzdy je svojí podstatou zvláštním druhem exekuce přikázáním pohledávky, kterou se postihuje nárok na mzdu, vznikající povinnému z pracovního nebo obdobného poměru33.“ Realizace by neměla vést ke ztrátě zájmu povinného na dosahování dostatečně vysoké mzdy. Zásada ochrany povinného se projevuje v situaci, kdy nelze tímto výkonem postihnout jeho mzdu v celém rozsahu, ale jen její část. Mzdou se pro účely výkonu rozhodnutí rozumí mzda, plat nebo jiná odměna za práci vykonanou v rámci pracovního poměru nebo poměru

31

Kapitola 2, podkapitola 2.1, Podmínky pro výkon rozhodnutí, této práce. § 43 odst. 1 OSŘ. 33 Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1281. 32

17

obdobného, pro niž je příznačné, že je vykonávána v závislém postavení a relativně trvale34. V této souvislosti jsou tedy postihovány i odměny z dohod o pracovní činnosti, odměny členů zastupitelstev územních samosprávných celků, dávky státní sociální podpory, náhrada mzdy a platu, nemocenská dle zákona o nemocenském pojištění, podpora v nezaměstnanosti či důchod35. Nařízení má formu usnesení, ve kterém soud přikazuje plátci mzdy, aby od doručení tohoto usnesení prováděl stanovené srážky ze mzdy povinného a nevyplácel mu je. Pro rozhodnutí o nařízení není rozhodující, zda povinný v daný okamžik dosahuje příjmu, ze kterého lze provádět srážky. Plátce mzdy je v pozici poddlužníka, na kterém leží odpovědnost za správné provedení výkonu. Z toho vyplývá, že usnesení se doručuje jednak oprávněnému, který nařízení navrhl36, ale také povinnému a plátci mzdy. Výše zmíněná povinnost plátci mzdy vzniká již doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. A zároveň tímto okamžikem ztrácí povinný právo na výplatu této části mzdy (inhibitorium). Uplynutím patnáctidenní odvolací lhůty nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, o čemž soud vyrozumí jak oprávněného, tak i plátce mzdy. Ten od doručení tohoto vyrozumění zašle oprávněnému veškeré dosud deponované částky a zároveň mu začne pravidelně v každém následujícím výplatním období vyplácet další příslušné částky až do úplného zaplacení pohledávky. Provádět srážky ve větším rozsahu, než je zákonem přípustné, není možné. Naopak není vyloučeno provádět srážky v nižší výši. To však pouze za předpokladu dohody oprávněného s povinným37. Jak už bylo výše řečeno, odpovídá za provádění srážek oprávněnému plátce mzdy. Pokud si tedy není jistý vlastním výpočtem srážek, může požádat soud o určení, jaká část mzdy má být v příslušných výplatních obdobích sražena. Z čisté mzdy lze pak srazit jednu nebo dvě třetiny a to v závislosti na skutečnosti, zda se jedná o přednostní nebo nepřednostní pohledávku. Taxativní výčet přednostních pohledávek je uveden v ustanovení § 279 odst. 2 OSŘ.

34

Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde a.s., 2004, s. 405. V případě, že se z tohoto důchodu platí náklady na pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu tohoto pobytu a částka rovnající se výši kapesného v takovém ústavu. 36 Návrh musí mimo jiné obsahovat i přesné označení plátce mzdy, tj. název, adresa a popř. identifikační číslo. 37 Podle § 287 odst. 2 a 3 OSŘ může oprávněný kdykoliv oznámit soudu, že souhlas s prováděním nižších srážek odvolává. Výzva k provádění nižších srážek pozbývá účinnosti dnem, kdy tuto skutečnost sdělí soud plátci mzdy. 35

18

Změní-li se po nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, vztahuje se nařízení i na mzdu povinného u nového plátce. Ten je povinen provádět srážky buď od sdělení ze strany povinného, že výkon rozhodnutí byl nařízen, nebo od doručení usnesení soudu. Překážkou tohoto ideálního průběhu je však v současné době stále se rozšiřující podnikatelská činnost a v důsledku toho pokles zaměstnaneckých poměrů. Výkon rozhodnutí je nařízen neúčinně, tzn. nelze provést, pokud v době nařízení povinný u označeného plátce mzdy již nepracoval. Nenastanou tak zákonné účinky a výkon tím fakticky zanikl. Oprávněný v takové situaci musí podat nový návrh na řízení výkonu rozhodnutí s označením jiného subjektu jako plátce mzdy.

3.1.2

Přikázáním pohledávky

Jeden z nejefektivnějších způsobů výkonu rozhodnutí. Podmínkou je existence splatné pohledávky, která je zároveň přiznaná exekučním titulem. Podstatou je postižení pohledávky, kterou má povinný vůči třetí osobě. Jedná se o peněžitý nárok povinného, který je jiného druhu než nárok na mzdu nebo jiné obdobné příjmy, vůči jeho dlužníkovi38. Podle druhu peněžitého nároku, který má být výkonem rozhodnutí postižen, rozlišuje zákon přikázáním pohledávky z účtu u peněžitého ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky a postižením jiných majetkových práv.

3.1.2.1

Přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu

A. Tripes se v jedné ze svých knih39 zamýšlí nad tímto výkonem jako nad způsobem hojně využívaným, hlavně s rozvojem podnikatelské sféry a bezhotovostních plateb. V minulosti byl však pro svou zastaralou úpravu kritizován. V důsledku nekomplexních dílčích novel byl tento způsob značně nepřehledný. K odstranění takové nepřehlednosti došlo až novelou č. 30/2000 Sb. Další světlo do právní úpravy měla vnést novela40 občanského soudní řádu z roku 2006, která zavedla zcela nový způsob výkonu rozhodnutí, tj. příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Já si však i nadále myslím, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu patří ke způsobům nejefektivnějším, kterým lze dosáhnout poměrně často i vymožení vysokých částek. Předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je nárok povinného na peněžité plnění vůči třetímu subjektu, kterým je peněžní ústav jako

38

Grossová, M.: Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. Praha: Linde a.s., 2007, s. 167. Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 310 an. 40 zákon č. 133/2006 Sb. 39

19

dlužník povinného a u něhož má povinný veden účet. Není rozhodující zda jsou na něm peněžní prostředky v okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Postačí, že je účet zřízen. Pro označení poddlužníka je používán termín peněžní ustav, ačkoli po posledních novelizacích již nekoresponduje s terminologií zákona o bankách41. Ten ho definuje jako právnickou osobu se sídlem v České republice a založeného jako akciovou společnost nebo státní peněžní ústav, který přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k této činnosti má bankovní licenci. Takovým peněžním ústavem je i spořitelna. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podává oprávněný. Musí v něm označit peněžní ústav názvem a zároveň uvést konkrétní číslo účtu, na kterém by měly být peněžní prostředky povinného. Usnesení o nařízení se doručí oprávněnému, peněžnímu ústavu a povinnému až po prokázání řádného doručení peněžnímu ústavu. Tímto okamžikem ztrácí povinný právo vybrat peněžní prostředky z účtu. Výkon je realizován po vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení, a to odepsáním peněžních prostředků z příslušného účtu povinného. Za předpokladu, že pohledávka není první výplatou zcela uspokojena, vztahuje se nařízení i na peněžní prostředky, které na účet povinného teprve přijdou, a to nejpozději do konce šestého měsíce od vyrozumění peněžního ústavu o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Toto období se označuje jako tzv. sledovací. Nedojde-li k tomu, výkon rozhodnutí zaniká, aniž by musel být oprávněný plně uspokojen. Průběh realizace výkonu rozhodnutí oznamuje peněžní ústav přímo oprávněnému. Oprávněný má několik možností jak zjistit číslo účtu povinného. Prvním z nich je přímo od peněžního ústavu, který je povinen i bez souhlasu klienta toto sdělit, pokud se mu oprávněný prokáže pravomocným a vykonatelným exekučním titulem42. U druhého způsobu lze požádat o pomoc přímo soud43. Prostřednictvím dotazů zjišťuje u povinného, u kterého peněžního ústavu má účet a jaké je jeho číslo. Povinný má v této souvislosti povinnost odpovědět pravdivě a úplně. Posledním způsobem je institut prohlášení o majetku podle § 260a OSŘ. Povinnost předložit pravomocný a vykonatelný exekuční titul je i u druhé a třetí možnosti. Při zániku smlouvy o běžném nebo jiném účtu lze účet povinného zrušit až teprve po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu, tj. po vyplacení zablokovaných

41

§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. § 38 odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 43 § 260 odst. 2 OSŘ. 42

20

peněžních prostředků oprávněnému nebo po právní moci usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí.

3.1.2.2

Přikázáním jiné peněžité pohledávky

Výkon rozhodnutí může být nařízen, jen jde-li o pohledávku povinného vůči třetím osobám, nikoli o pohledávku povinného vůči samostatnému oprávněnému, a lze jej nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu44. Musí být však minimálně co do svého právního důvodu již vzniklá. V souladu s ustanovením § 312 OSŘ může tzv. jiná pohledávka vycházet ze soukromoprávního nebo veřejnoprávního vztahu, může mít původ v hmotném nebo procesním právu. Postiženy tímto výkonem rozhodnutí nemohou být pohledávky, u nichž převod na jiného je zakázán (např. právo na důchod). Návrh kromě obecných náležitostí musí obsahovat označení dlužníka povinného45 a jasnou specifikaci pohledávky, která má být výkonem rozhodnutí postižena (především uvedení právního důvodu na němž je založena, tj. vylíčení skutkových okolností, které ji charakterizují). Takto lze označit pouze jednoho dlužníka povinného. Usnesení o nařízení se doručuje oprávněnému, povinnému a dlužníkovi povinného, kterému se zakáže vyplácet pohledávky povinnému. Zároveň se povinnému zakáže dispozice s těmito peněžitými prostředky. Od okamžiku, kdy je dlužník povinného vyrozuměn o nabytí právní moci usnesení o nařízení, je povinen proplatit pohledávku oprávněnému. Uskutečněním výkon rozhodnutí zaniká. Výkonem rozhodnutí nelze postihnout autorská práva osobnostní ani majetková, neboť nejsou převoditelná46.

3.1.2.3

Postižením jiných majetkových práv

Jiné majetkové právo musí mít majetkovou hodnotu. V opačném případě by nebyl naplněn smysl, tj. získaní výnosu v penězích. Současně není ryze osobním právem, ale převoditelné na jiného a není ani vlastnickým právem postihovaným přímo jinými způsoby výkonu rozhodnutí47.

44

Grossová, M.: Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. Praha: Linde a.s., 2007, s. 175. Musí jít o řádné označení, aby nemohlo dojít k záměně. Neboť doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí dlužníkovi povinného je základním předpokladem pro postižení přikázané pohledávky. 46 Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde a.s., 2004, s. 456. 47 Například prodejem movitých věci, nemovitostí nebo podniku, případně i zřízením soudcovského zástavního práva. 45

21

Dá se říct, že prostředkem k uspokojení pohledávky oprávněného je tu postižení jiných majetkových práv povinného. Může jít například o právo povinného na vydání movité věci nebo peněžité částky ze soudní úschovy. Nelze však tato práva postihnout přímo, pouze prostřednictvím zákazů a příkazů povinnému či třetím osobám48. Musí se však jednat o právo existující a nikoliv jen o pouhou naději, že právo snad v budoucnosti vznikne. V návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je třeba označit právní důvod postihovaného práva, například „právo na vydání televizoru zn. Orava dle smlouvy ze dne 16.10.2008“. Tento způsob výkonu rozhodnutí je upraven v § 320 a 320a OSŘ. Nejde však o úpravu komplexní. Při nařízení a provádění je odkazováno na obdobné použití ustanovení upravujících přikázání jiné peněžité pohledávky.

3.1.3

Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu

S účinností od 14. 5. 2006 byl zákonem č. 133/2006 Sb. zaveden nový způsob výkonu rozhodnutí ukládající povinnost k peněžitému plnění, nazvaný příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Nová právní úprava je obsažena v ustanovení §320b až 320h. Z mého pohledu se jedná o způsob výkonu rozhodnutí „ušitý horkou jehlou“. A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem mu věnovala samostatnou kapitolu49 této diplomové práce. V ní také srovnám způsoby výkonu rozhodnutí sobě navzájem nejbližších, kterými jsou právě příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu a přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

3.1.4

Prodej movitých věcí

Předmět výkonu občanský soudní řád jednoznačně nevymezuje. Za movité věci se dají označit věci, které nejsou nemovitostmi a které lze výkonem rozhodnutí postihnout. Za nemovitosti se v souladu s ustanovením § 119 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) považují pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem50. Postižen tak může být jen takový majetek povinného, který se hodí k prodeji v dražbě nebo obdobnému zpeněžení užívanému ve vykonávacím řízení. Nelze však prodat věc, která má teprve v budoucnu vzniknout, ani jejíž prodej je zakázán či ji povinný nezbytně potřebuje k uspokojování svých hmotných potřeb i potřeb rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů.

48

Třetí osobě je uloženo, aby místo povinnému, který má v tomto vztahu postavení věřitele, plnila oprávněnému. Kapitola 4, Příkaz k výplatě, této práce. 50 Schelleová, I., Lamka, R.: Exekuce v zrcadle právních předpisů. Ostrava: KEY Publishing s.r.o, 2007, s. 11. 49

22

Věci vyloučené z výkonu jsou uvedeny v § 322 odst. 2 OSŘ. Tento výčet je pouze demonstrativní. Při úvaze, co je „běžná“ oděvní součást nebo co tvoří „obvyklé“ vybavení domácnosti, je třeba postupovat případ od případu a situace posuzovat jednotlivě. Movité věci, které mají být výkonem rozhodnutí postiženy, mohou, ale nemusí být v návrhu uvedeny. Výkon je nařízen usnesením, které se povinnému doručuje až při samotné realizaci, aby nedošlo ke zmaření, např. tím, že povinný věci někam přemístí či uschová. Z toho samého důvodu nesmí být povinnému ani poskytována jakákoli informace o podaném návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Otázkou je, zda existenci takového návrhu potvrdit v situaci, kdy se na soud dostaví přímo povinný s tím, že se o podaném návrhu dozvěděl od oprávněného. V ruce drží papírek se spisovou značkou a žádá nahlédnutí do spisu. V praxi se na takový případ nenahlíží stejně. Samotný výkon se provádí soupisem movitých věcí do protokolu. Ten provádí vykonavatel. Oprávněný má právo být této činnosti přítomen, nemusí ho však využít. Každopádně o jeho konání musí být minimálně vyrozuměn. Pokud nebyla podána vylučovací žaloba51, je přistoupeno k dražbě. Nejnižší podání tvoří třetina ceny odhadní. Ve zvláštních případech může být k ocenění přibrán znalec. Ze získaných peněžních prostředků, po odečtení nákladů dražby, je uspokojena pohledávka oprávněného.

3.1.5

Prodej nemovitosti

Nemovitosti, které lze tímto výkonem postihnout, jsou pozemky, budovy, byty a nebytové prostory (§ 119 odst. 2 obč. zák.). Český právní řád neobsahuje omezení, podle kterého by některé nemovitosti nemohly být předmětem výkonu rozhodnutí. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí musí kromě obecných náležitostí obsahovat také označení nemovitosti, jejíž prodej se navrhuje. Je třeba taky způsobilými listinami doložit vlastnictví povinného. O podání návrhu je zároveň vyrozuměn příslušný katastrální úřad. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na veškeré součásti a příslušenství předmětné nemovitosti. Usnesení o nařízení především obsahuje zákaz, jenž povinnému nedovoluje nemovitost převést na někoho jiného nebo ji jinak zatížit (např. zřízením věcného břemene). Zároveň je povinnému přikázáno do patnácti dnů oznámit soudu, kdo má k nemovitosti předkupní právo.

51

Podává ji třetí osoba, která jejím podáním chce dokázat vlastnictví k sepsaným věcem a tím jejích případné vyloučení ze soupisu.

23

Před nařízením dražby je znalcem určena cena. Samotné dražební jednání je řízeno soudcem a je veřejné. Dražit mohou jen dražitelé, kteří včas zaplatili tzv. jistotu a registrovali se52. Dražbou se v teorii rozumí procesní postup směřující ke zpeněžení zabavené nemovitosti nuceným přechodem vlastnictví k ní na vydražitele53. Nejnižší podání činí dvě třetiny výsledné ceny a příklep je udělen tomu, kdo učiní podání nejvyšší. Poté následuje poslední fáze výkonu, kterou je rozvrh rozdělované podstaty a jehož smyslem je rozdělení peněžních prostředků získaných dražbou. Po právní moci rozvrhového usnesení jsou přiznané částky vyplaceny určeným osobám54.

3.1.6

Prodej podniku

Tento způsob byl zaveden do právního řádu s účinností od 1. 1. 2001 a má sloužit především k výměně neúspěšných majitelů podniků, aniž by tím byl vážně narušen chod samotného podniku. Občanský soudní řád definici podniku sice neobsahuje, ale odkazuje v této souvislosti na obchodní zákoník55. V návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je nutné přesně označit podnik, jehož prodej je navrhován a zároveň doložit vlastnictví povinného. Dle právní úpravy není možné postihnout tímto výkonem rozhodnutí podnik, jedná-li se o banku (§ 338g odst. 3 OSŘ). V usnesení o nařízení výkonu soud určí tzv. správce podniku, který má postavení obdobné insolvenčnímu správci. Je povinen svou činnost vykonávat s odbornou péčí. Dle účetní evidence sepíše věci tvořící podnik a následně provede určení ceny. Po právní moci usnesení o ceně podniku soud postupuje obdobně jako u výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti a nařídí dražební jednání. Po provedené dražbě předá správce podnik vydražiteli. Výkon rozhodnutí je tím ukončen, ale činnost správce v podniku nekončí. Platí zde důležitá zásada, dle které se ze zákona přerušují všechny již nařízené exekuce či výkony rozhodnutí, je-li povolen výkon tímto způsobem.

3.1.7

Zřízení soudcovského zástavního práva

Je to specifický způsob výkonu rozhodnutí. Nevede sice k uspokojení věřitelů, ale dává věřiteli jistotu, že jeho právo v případě prodeje bude uspokojeno v pořadí tohoto 52

Z účasti na dražbě je vyloučen soudce, zaměstnanec soudu, povinný, manžel povinného, případně i další osoby. 53 Srov. Mazák, J., Exekučný poriadok: Komentár, 1. vydání, Bratislava: Iura editon, 1996, str. 413. 54 Podrobněji k průběhu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, viz např. Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde a.s., 2004, s. 512 – 579. 55 § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

24

zástavního práva a že jeho pohledávka nebude ohrožena ani když povinný nemovitost prodá56. A protože vzniká na základě rozhodnutí soudu, je označován jako soudcovské zástavní právo. Zástavou může být i věc movitá, přesto cestou tohoto výkonu může být zřízeno zástavní právo pouze na nemovitostech. Stejně jako u výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti se o podání návrhu vyrozumívá příslušný katastrální úřad. Pravomocným nařízení je řízení skončeno. Výsledkem výkonu tak není zánik závazku, ale pouze jeho zajištění.

3.2

Na nepeněžité plnění

Výkon rozhodnutí na nepeněžité plnění předpokládá jiné právo oprávněného než je nárok na zaplacení peněžité pohledávky. Zákon jednotlivá možná plnění nevymezuje. Předpokládám, že sem patří povinnost něco dát57, povinnost něco vykonat, zdržet se nějakého jednání, ale také trpět určitý stav. Na vymožení jednotlivých povinností se použije ta úprava v zákoně, která odpovídá povaze vynucované povinnosti58. Ustanovení § 258 odst. 2 OSŘ uvádí výčet takovýchto způsobů. Jsou jimi vyklizení (buď bez náhrady nebo se zajištěním bytové náhrady či přístřeší), odebrání věci, rozdělení společné věci a provedení prací a výkonů. Zvláštním druhem plnění je výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Jeho povaha je natolik specifická, že má v zákoně samostatnou odchylnou úpravu.

56

Schelleová, I., Lamka, R.: Exekuce v zrcadle právních předpisů. Ostrava: KEY Publishing s.r.o, 2007, s. 12. Myšleno tím něco jiného než peněžitou částku. 58 Schelleová, I., Lamka, R.: Exekuce v zrcadle právních předpisů. Ostrava: KEY Publishing s.r.o, 2007, s. 13. 57

25

4.

Příkaz k výplatě Jak už bylo řečeno výše, s účinností od 14. 5. 2006 byl zákonem č. 133/2006 Sb.

zaveden nový způsob výkonu rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění, nazvaný jako příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Jeho právní úprava je obsažena v ustanoveních §320b až 320h. Jak bude dále nastíněno, jeho příchod více než posun k vymahatelnosti práva způsobil spíše zmatek, a to především díky strohé a neúplné právní úpravě.

4.1

Obecně

Účastníky řízení zůstávají nadále oprávněný a povinný. Jenom se k nim přidává „nejmenovaný“ peněžní ústav59. Řízení se zahajuje na návrh oprávněného a relativně končí vydáním usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (vzor usnesení je uveden v příloze č. 1 této práce), ve kterém soud přikáže blíže neurčenému peněžnímu ústavu, aby po předložení tohoto usnesení odepsal z účtu povinného peněžní prostředky. Podmínkou však je, aby u daného peněžního ústavu byl účet povinného veden a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo v právní moci. Ta se prokazuje vydáním tzv. příkazu k výplatě (vzor příkazu k výplatě je uveden v příloze č. 2 této práce), ve kterém soud přikáže nejmenovanému peněžnímu ústavu, aby odepsal z účtu povinného, pokud je tímto peněžním ústavem veden, peněžní částku uvedenou v příkazu a vyplatil ji oprávněnému. Příkaz k výplatě se předkládá danému peněžnímu ústavu zároveň s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Při realizaci se předpokládá aktivní účast oprávněného, který sám vyhledává peněžní ústav, u kterého by mohl povinný mít veden účet60. Považuji za nutné ještě jednou shrnout ideální a bezproblémový průběh řízení tak, jak byl zamýšlen v důvodové zprávě zákonodárce. Soud výkon rozhodnutí nařídí na základě návrhu oprávněného a za předpokladu, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky (§ 320c OSŘ). Jak už bylo řečeno výše, usnesení

59

Rozdíl od způsobu přikázáním pohledávky z účtu, kde musí být peněžní ústav i s číslem účtu uveden již v návrhu na nařízení. 60 Důvodová zpráva v této věci uvádí: „Na rozdíl od výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu přebírá v tomto případě na základě soudního příkazu k výplatě potřebnou iniciativu a aktivitu oprávněný. Tato iniciativa a aktivita se týká jak zjišťování, který peněžní ústav vede účet povinného, tak i samotné realizace tohoto způsobu výkonu rozhodnutí. Oprávněný si může sám najít tuzemský peněžní ústav, u kterého má povinný účet. Po předložení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkazu k výplatě a zjištění, že účet povinného peněžní ústav vede, je ten povinen odepsat peněžní prostředky z účtu povinného a neprodleně je vyplatit oprávněnému.“

26

o nařízení výkonu rozhodnutí se doručí oprávněnému a povinnému zároveň. Po uplynutí patnáctidenní odvolací lhůty usnesení nabude právní moci a soud vydá příkaz k výplatě, ve kterém přikáže nejmenovanému peněžnímu ústavu odepsat z účtu povinného peněžní částku a vyplatil ji oprávněnému. Nachází-li se na účtu dostatek prostředků, peněžní ústav provede výplatu a ponechá si příkaz k výplatě. Není-li na účtu dostatek finančních prostředků, provede se výplata pouze částečná. Vyrozumí o tom soud, sdělí přesnou částku, která byla vyplacena a opět si příkaz k výplatě ponechá. Na základě tohoto vyrozumění soud vyhotoví nový příkaz k výplatě znějící na nevyplacenou částku. S ním může oprávněný žádat novou výplatu z účtu u nějakého dalšího peněžního ústavu. Není-li u peněžního ústavu veden účet povinného nebo nenacházejí-li se na něm vůbec žádné peněžní prostředky, výplata se neprovede a příkaz k výplatě se vrátí oprávněnému. Neexistuje zde žádná povinnost banky v podobě například určité sledovací doby, po kterou by byl účet povinného stále zablokován a k odepisování částek by docházelo po celou tuto dobu postupně, jak peněžní prostředky na účet povinného přicházejí. Tato lhůta je typická pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu.

4.2

Pohled z praxe 4.2.1

Inhibitorium a arrestatiorium

Jako velký nedostatek se jeví fakt, že zákonodárce neupravil inhibitorium a arrestatiorium. Čímž povinný nemá prakticky zakázáno nakládat s peněžními prostředky na svém účtu i přesto, že se o nařízení výkonu rozhodnutí dozví téměř zároveň s oprávněným. Může je například vybrat v hotovosti nebo převést na jiný účet. K tomu nejspíše využije patnáctidenní odvolací lhůtu, po jejímž uběhnutí usnesení o nařízení teprve nabude právní moci. Neboť až po nabytí právní moci vydá soud z úřední povinnosti oprávněnému příkaz k výplatě, se kterým bude teprve moci všechny dostupné peněžní ústavy obcházet a hledat, u kterého má povinný veden účet. Peněžní ústav není předem určen, tudíž se mu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nedoručuje. Z toho plyne, že není povinen zablokovat finance na účtu povinného. Rozhodující pro výplatu peněz oprávněnému je stav finančních prostředků v okamžiku předložení příkazu k výplatě ústavu. V této souvislosti není v zákoně upraveno žádné tzv. sledovací období61. 61

Existuje u výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, kdy peněžní ústav po dobu šesti měsíců sleduje pohyby na zablokovaném účtu a v případě připsání nějakých financí během tohoto období, je srazí a zašle oprávněnému.

27

Tím je značně snížena možnost využitelnosti tohoto institutu v praxi. Důkazem je i množství podaných návrhů u okresních, resp. obvodních soudů za období cca dva a půl roku. U mnoha okresních soudů nebyl dosud návrh na tento způsob výkonu rozhodnutí podán ani jednou62. U většiny se vyskytuje v počtu dvou až tří návrhů za rok63. Malou výjimku tvoří pražské obvodní soudy, u nichž dochází k podání pěti až deseti návrhů měsíčně64 a to především díky jednomu nejmenovanému subjektu. Vzhledem k množství podaných návrhů touto osobou si dovolím říct, že je téměř jediná, která vidí v novém způsobu výkonu rozhodnutí smysl a nadále ho upřednostňuje před „klasickým“ výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu. Myslím si, že více praktičtější by bylo, kdyby se příkaz k výplatě vztahoval např. na více účtů povinného najednou. Především by se tak předešlo nesmyslnému rozhodování oprávněného, který z účtů povinného zablokovat, na kterém z účtů bude více peněžních prostředků a také by se tím aspoň částečně omezila možnost povinného tento výkon zcela zmařit.

4.2.2

Platnost

Platnost, resp. trvání příkazu k výplatě, je další věcí, která není v zákoně vůbec upravena. Oprávněný ho tak může peněžnímu ústavu předložit kdykoliv. Není ničím omezen. Což může mít negativní vliv především na výši případných úroků. Oprávněný může ať už z jakéhokoliv důvodu vyčkávat s předložením příkazu k výplatě peněžnímu ústavu, čímž budou úroky jenom narůstat. Zastavit nebo aspoň částečně omezit toho jednání dokáže v současné době snad jen institut promlčení65. Pak samozřejmě vyvstává otázka, zda v případě nařízeného výkonu rozhodnutí se výše popsaná nečinnost oprávněného dá považovat za pokračování v řízení. Pokud ano, tak podáním návrhu na nařízení výkonu se pohledávka stává prakticky nepromlčitelná. Podáním návrhu se staví běh promlčecí doby v podstatě navěky.

62

Jak vyplývá z ústního rozhovoru s pí Mejtskou z Okresního soudu Rakovník, s pí Pítrovou z Okresního soudu Nový Jičín či s pí Jandákovou z Okresního soudu Karlovy Vary. 63 Jak vyplývá z ústního rozhovoru s pí Frajtovou z Okresního soudu Kroměříž, s pí Radikovskou z Okresního soudu Mladá Boleslav či s p. Moravcem z Okresního soudu Praha-západ. 64 Jak vyplývá z ústního rozhovoru se sl. Snášelovou z Obvodního soudu pro Prahu 4, s pí Říhovou z Obvodního soudu pro Prahu 8 či s pí Vedralovou z Obvodního soudu pro Prahu 9. 65 § 112 obč. zák. říká, že uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

28

Určitě by v zájmu zachování právní jistoty povinného bylo lepší, kdyby zákonodárci upravili určitou maximální platnost tohoto příkazu k výplatě. V praxi se obava ze spekulativního jednání oprávněného zatím nepotvrdila.

Nad

touhou po umělém navyšování úroků zvítězila spíše přirozená touha po uspokojení pohledávky. Ve většině případů oprávněný činí úkony66 k uspokojení pohledávky v co nejkratším čase po vydání příkazu k výplatě. Z mého osobního průzkumu po pražských obvodních soudech vyplynula nejednotnost v názoru na tento institut. Některé na něj platnost nevyznačují vůbec s odkazem na zákonnou úpravu, kde nic takového stanoveno není. Jiní i přes právní nezakotvenost lhůtu v příkazu k výplatě uvádějí. Zajímavé je, že když už u některých panuje shoda, že lhůta má být vyznačena, není jednota v délce této lhůty. Setkala jsem se například s lhůtou šesti měsíců, která je následně na žádost oprávněného prodlužována. Většinou z důvodu, že se v tak krátké době nepodařilo učinit všechny kroky k řádnému uspokojení pohledávky. Tím je myšleno nejspíše, že oprávněný nestihl obejít ještě všechny dostupné peněžní ústavy. Setkala jsem se ale také s lhůtou delší, tj. dva roky. A to především z důvodu obav před nadměrným administrativním zatěžováním soudů. V případě velmi krátké lhůty by totiž byl spis často vytahován ze spisovny67 jenom k vydávání nových a nových příkazů k výplatě. Já patřím spíše mezi zastánce uvádění lhůty, i když není v zákoně přímo upravena. A to především z důvodu uvedeného výše, tj. promlčení. Například stanovení lhůty platnosti dva až tři roky, kdy po vypršení této platnosti není možné její prodloužení, s výjimkou odůvodněných případů, které by se posuzovaly jednotlivě podle konkrétní situace. Promlčecí doba tak může běžet dál. A oprávněný by byl nucen v případě zájmu pokračovat ve vymáhání pohledávky podáním nového návrhu na výkon rozhodnutí, čímž by vznikl prostor pro „ukrojení“ aspoň části promlčecí doby.

4.2.3

Částečná úhrada

Nejsou-li na účtu povinného dostatečné finanční prostředky, provede peněžní ústav pouze částečnou úhradu. Ustanovení § 320f OSŘ říká, že: „není-li na účtu povinného celá částka uvedená v příkazu k výplatě, vyplatí peněžní ústav oprávněnému částku, jejíž výplata je možná, a oznámí soudu, který vydal rozhodnutí, výši peněžní částky, jejíž výplata provedena nebyla. Na tuto částku vydá soud oprávněnému nový příkaz k výplatě.“ 66

Myšleno tím aktivní vyhledávání účtů povinného u různých peněžních ústavů a v případě úspěchu předložení příkazu k výplatě, aby mohla být pohledávka uspokojena 67 Kde je spis uložen po nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a řádném doručení příkazu k výplatě oprávněnému.

29

Velmi diskutabilní je právě ta část věty, která říká, že peněžní ústav oznámí soudu částku, jejíž výplata provedena nebyla. Její výpočet může být dosti složitý, a to zejména v případě, kdy se pohledávka skládá z jistiny, úroků z prodlení a ostatního příslušenství. Myslím si, že zákonodárce dobře neudělal, a to zejména s odkazem na ochranu právních zájmů oprávněného, když takto složitý úkon svěřil do rukou úředníků peněžního ústavu. Už v samotné úpravě u výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, kdy má být uspokojeno více oprávněných, je dána možnost peněžnímu ústavu obrátit se na soud se žádostí o rozvržení pohledávky. Zde určitá složitost přiznána je a u výpočtu podobného, tj. zjištění zbytku pohledávky v případě jistiny s příslušenstvím již není? Určitě by se jako daleko vhodnější jevila úprava, kdy peněžní ústav po částečné úhradě sdělí soudu výši částky, která byla z účtu povinného sražena. Na závěr této části kapitoly musím ještě podotknout, že v praxi se i přes zákonné ustanovení uplatňuje spíše varianta, kdy peněžní ústavy sdělují částky, které z účtu povinného srazily. Vzhledem k tomu, že v zákoně není upravena žádná sankce za nesplnění této povinnosti, nezbývá než takto zavedenou praxi respektovat. Případné výzvy zasílané peněžnímu ústavu k doplnění sdělení by, podle mého názoru, celou realizaci výkonu jen komplikovaly. Důvodová zpráva po výše zmíněnou úpravu podává vysvětlení, kdy úmyslem zákonodárců bylo především usnadnit práci soudů. Osobně jsem však ráda, že práce soudů tímto způsobem usnadňována není.

4.2.4

Rodné číslo

Jednou z náležitostí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je rodné číslo povinného, resp. v případě podnikající osoby její identifikační číslo. Tato úprava vzbuzuje otázky, nakolik je tento požadavek skutečně nezbytný, a to vzhledem k tomu, že u jiných způsobů tento požadavek stanoven není. Podle mě zde nebylo dostatečně domyšleno, jak a z čeho má oprávněný rodné číslo povinného zjistit (především za situace, kdy se ani během celého nalézacího řízení tento údaj nikde neobjeví). Myslím si, že ani po prokázání dostatečného právního zájmu oprávněného není žádná instituce povinna mu tento osobní údaj68 o povinném sdělit. A ke zjištění rodného čísla neslouží ani řízení nazvané jako pomoc soudu69 či prohlášení o majetku70.

68

Ochrana osobních údajů na základě zákona č. 101/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. § 260 OSŘ. 70 § 260a OSŘ. 69

30

Pokud rodné číslo povinného není v návrhu uvedeno, měla by následovat výzva k doplnění návrhu (§ 43 odst. 1 OSŘ) s upozorněním, že nebude-li podání řádně doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud návrh usnesením odmítne. V praxi jsem se setkala spíše s opačným přístupem, kdy shora uvedená výzva v některých případech není vůbec zasílána a pokud je, tak nedoplnění není posuzováno jako nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení. Důvodová zpráva říká, že rodné číslo u fyzické osoby nebo identifikační číslo u právnické osoby jsou nezbytnými předpoklady pro zjištění, zda má u daného peněžního ústavu povinný účet. Myslím si, že co do rodného čísla povinného se zákonodárci mýlí. Ke zjištění, zda majitelem nalezeného účtu je právě povinný postačí, jako identifikátor fyzické osoby datum narození. Pokud vím, tak rodné číslo není ani samotnými peněžními ústavy vyžadováno, a to ani v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu. Určitě by bylo proto vhodné tuto nesrovnalost co nejdříve napravit minimálně příslušnou judikaturou. Pokud je mi však známo, bohužel se tak dosud nestalo.

4.2.5

Povaha příkazu k výplatě

Další problém, o kterém považuji za nutné se aspoň v krátkosti zmínit, je povaha příkazu k výplatě. Jedná se o soudní rozhodnutí nebo jiný úkon soudu? Vcelku podrobně se nad touto problematikou zamýšlí JUDr. Lukáš Michna, Ph.D., LL.M., advokát z Prahy, ve svém článku uveřejněném na internetu71. Své úvahy postavil na závaznosti příkazu k výplatě, kterou spatřuje v ustanovení § 320e OSŘ. Podle jeho názoru zavedl tímto zákonodárce novou formu rozhodnutí, aniž upravil její účinky, zejména možnost uplatnění opravných prostředků. Na závěr svého textu přirovnává příkaz k výplatě spíše k již existující formě rozhodnutí, tj. usnesení. Nakonec ale přece jen nechává tuto otázku zcela otevřenou. Co do účinků zákon o opravných prostředcích opravdu mlčí. Neříká však ani, že by opravné prostředky proti příkazu k výplatě nebyly přípustné, popř. by jejich použití bylo nějak omezené. Sama v příkazu k výplatě spatřuji spíše než rozhodnutí „jen“ určité vyrozumění či uvědomění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí72. Samotný příkaz soudu, že má peněžní ústav srazit z účtu povinného peněžní prostředky a vyplatit je 71

http://zakony.idnes.cz/prikaz-k-vyplate-z-uctu-jako-novy-zpusob-vykonu-rozhodnuti-a-exekuce-nekterasporna-ustanoveni-iem-/danefinance.asp?c=A070221_000000_danefinance_46211, [citováno dne 19.3.2008]. 72 Srov. úpravu u způsobu přikázáním pohledávky z účtu povinného.

31

oprávněnému, obsahuje totiž již usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkaz k výplatě tuto povinnost ve svém obsahu jen potvrzuje. Připustit proti příkazu k výplatě možnost odvolání, by znamenalo možnost dvojího odvolání proti jedné a té samé věci, tzn. povinný by se mohl odvolat proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, např. z důvodu, že nesouhlasí s výší pohledávky. Po případném potvrzení odvolacím soudem by usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci a mohlo by být vydán příkaz k výplatě. Podle názoru JUDr. Michny73 by proti němu měl být znovu přípustný opravný prostředek, např. odvolání. To by prakticky znamenalo opětovnou možnost povinného navrhovat např. nesouhlas s výší pohledávky. A to je podle mě nesmysl i díky tomu, že se příkaz k výplatě povinnému za současné platné právní úpravy OSŘ vůbec nedoručuje. Dát právo odvolání proti příkazu k výplatě by mohlo vést i k umělému zdržování a prodlužování řízení právě ze strany povinného. V tomto případě tedy nezbývá, než opět vyčkat, co na to řekne judikatura.

4.2.6

Způsob doručování

Příkaz k výplatě se doručuje oprávněnému a posléze jeho prostřednictvím peněžnímu ústavu. Ustanovení § 320e OSŘ mimo jiné říká, že „na základě pravomocného usnesení vydá soud oprávněnému příkaz k výplatě.“ Oprávněný si sám zvolí, kterému peněžnímu ústavu příkaz k výplatě doručí. JUDr. Michna ve výše zmíněném článku označuje toto doručení za sporné, resp. povahu tohoto úkonu. Jako velmi problematickou označuje povahu, místo, způsob a čas provedení. Nazývá tento úkon jako konkretizaci nejmenovaného peněžního ústavu. Tímto se peněžní ústav stává účastníkem řízení pro daný úsek řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o doručování, musí být respektována příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Ustanovení § 47 odst. 1 a 2 požaduje doručení písemnosti na adresu sídla právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, popř. na adresu, kde právnická osoba skutečně sídlí. A tím se dostáváme do problému a rozporu s vizí zákonodárce zjednodušit proces vymáhání pohledávek. Určitě by v této souvislosti bylo vhodnější zákonně upravit možnost právoplatně doručit do pobočky takové právnické osoby. Ani tak však není zaručeno, že se tam bude nacházet osoba oprávněná příkaz k výplatě převzít (§ 47 odst. 2 OSŘ).

73

http://zakony.idnes.cz/prikaz-k-vyplate-z-uctu-jako-novy-zpusob-vykonu-rozhodnuti-a-exekuce-nekterasporna-ustanoveni-iem-/danefinance.asp?c=A070221_000000_danefinance_46211, [citováno dne 19.3.2008].

32

Pokud jde o samotný způsob doručování, je zcela v kompetenci oprávněného, jaký si zvolí. Může si vybrat mezi osobním dostavením se do sídla peněžního ústavu nebo způsob korespondenční. JUDr. Michna vnímá velmi kriticky, že se povinnému příkaz k výplatě nedoručuje. Říká, že teprve kombinace usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkazu k výplatě poskytuje povinnému úplnou informaci o skutečném rozsahu nařízeného výkonu. Nakonec celou kritickou analýzu uzavírá konstatováním, že řádné procesní doručení příkazu k výplatě povinnému se jeví, vzhledem k povaze a účinkům tohoto institutu, jako odůvodněné a hodné úvahy při případné novelizaci. Já jsem však opačného názoru. Myslím si, že doručování příkazu k výplatě povinnému k jeho právní jistotě nijak nepřispěje. Povinný se o nařízeném výkonu rozhodnutí i o velikosti pohledávky dozví z usnesení o nařízení. V případě, že dojde k částečné úhradě, povinný se o přesné výši srážky dozví přinejmenším z výpisu z účtu či dotazem přímo na pobočce peněžního ústavu. V dnešní době internetového bankovnictví to nepovažuji za žádný velký problém. Tak proč mu tuto informaci ještě zvlášť sdělovat doručováním příkazu k výplatě? Když už připustím tento postup jako procesně důležitý, vhodnější mi přijde varianta oznámení prostřednictvím usnesení o částečném zastavení. Ale proč? Proč doručovat příkaz k výplatě alias vyrozumění o nabytí právní moci, když si ho povinný ve většině případů ani nepřevezme? Znamená to, že by se mělo o doručení pokoušet znova? Vyhledávat povinného za tímto účelem? Jaký by to mělo vlastně smysl? U způsobu přikázáním pohledávky z účtu se povinnému taky nedoručuje vyrozumění o nabytí právní moci, pouze oprávněnému a peněžnímu ústavu. A nemám pocit, že by byl povinný o něco ochuzen či určitým způsobem na svých právech diskriminován. Někdo by v tom však rozdíl vidět mohl. Já ho spatřuji jen ve větší pravděpodobnosti, že až se oprávněný dostaví do příslušné banky, nebudou na účtu povinného žádné finanční prostředky. Za daleko větší problém tedy považuji současné doručování usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému i povinnému. Důvodová zpráva říká, že tato nová úprava výkonu rozhodnutí má přispět k rychlejšímu uspokojení pohledávky oprávněného. Přispěje k tomu ale i ve skutečnosti? Povinný místo podání odvolání půjde a vybere veškeré finanční prostředky, které má na účtu. Než se k němu oprávněný dostane, nebude na něm nic. Vzhledem k tomu, že účet nebude dále peněžním ústavem sledován, nemá oprávněný důvod se k danému účtu vracet s očekáváním, že tentokrát tam již peněžní prostředky budou. U způsobu výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému doručováno až při výkonu se zjevným záměrem povinného 33

„překvapit“, aby nedošlo ke zmaření. Tak proč povinného nepřekvapovat i u tohoto způsobu, jakým je příkaz k výplatě z účtu? Proč nedat oprávněnému možnost v klidu a tichosti si nalézt požadovaný účet a v momentě zablokování teprve doručovat povinnému?

4.2.7

Realizace výplaty z účtu

Zákon v ustanovení § 320f OSŘ říká, že zjištění existence účtu povinného u peněžního ústavu a následné odepsání peněžních prostředků s výplatou oprávněnému se provede neprodleně po předložení příkazu k výplatě. Je tím myšleno ihned, bez zbytečné prodlevy. Dá se tomu rozumět i tak, že výplata má být provedena přednostně před všemi bankovními operacemi čekajícími na provedení. Takováto realizace je však vázána na splnění dvou základních předpokladů. Tím je předložení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které může být předloženo i jen jako úředně ověřená kopie. Druhým předpokladem je prokázání se příkazem k výplatě. Zde kopie možná není a vyžaduje se originál. Ten se však v tomto okamžiku nachází v oběhu pouze jediný. Následkem takto provedené realizace je zánik vymáhané pohledávky až do výše srážky, provedené z účtu povinného. Příkaz k výplatě se oprávněnému nevrací a peněžní ústav si jej ponechá. Zde se opět dostáváme do sporné situace, kdy oprávněný tak ztrácí doklad o realizaci nařízeného výkonu rozhodnutí. JUDr. Michna vidí řešení v konstruování příkazu k výplatě napříště jako čtyřdílného, kdy díl A si ponechá peněžní ústav, díl B oprávněný, díl C povinný74 a díl D by byl určen soudu. Tato poznámka se mi jeví jako velmi praktická. Pokud by se měla úprava tohoto institutu v budoucnu změnit minimálně co do doručování příkazu k výplatě povinnému, tak by bylo určitě vhodné zvážit právě tento postup.

4.3

Shrnutí

Rozšíření způsobů výkonu rozhodnutí je určitě vítaným počinem. V tomto případě mi to ale přijde spíše jako rozmělňování stávajících způsobů než vymyšlení nového (podobně jako v úpravě polské exekuce75). Spíše to působí jako vyslovení určité nedůvěry podobnému způsobu, jakým je přikázání pohledávky z účtu a to i za předpokladu, kdy úprava u tohoto institutu je i přes určité nedokonalosti daleko propracovanější. 74

Pouze za předpokladu změny současné právní úpravy, kdy příkaz k výplatě by musel být doručován i povinnému. 75 Kapitola 5, Srovnání s jinou evropskou zemí– Polsko, této práce.

34

Podle důvodové zprávy k příkazu k výplatě mělo zavedením tohoto institutu dojít ke zjednodušení vymáhání pohledávek. Při pohledu na dosavadní vývoj musím konstatovat, že se to téměř vůbec nepovedlo. Existuje spousta nevyjasněných otázek, ať už jde o úpravu arrestatoria a inhibitoria, postup při doručování usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému nebo stanovení doby platnosti příkazu k výplatě. Nutno také podotknout, že další otázkou, kterou se zákonodárce vůbec nezabýval, jsou peněžní prostředky, které nemohou být na účtu povinného zablokovány. Ustanovení § 304a OSŘ uvádí, že nařízení výkonu rozhodnutí se nevztahuje na peněžní prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad mezd (platů) a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci jeho zaměstnancům, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. U tohoto způsobu nedochází k zablokování peněžních prostředků a následné realizaci. Zde je výkon rozhodnutí přímo realizován, a to předložením příkazu k výplatě peněžnímu ústavu. Ten je povinen od předložení veškeré peníze vyplatit. Není mi tak zcela jasné, kdy bude mít povinný možnost skutečnost uvedenou v § 304a OSŘ namítat. Hned po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí? Tím ale může předem prozradit číslo účtu, které v té době oprávněnému nemusí být ještě známo. Tak tedy až po realizaci samotného výkonu? A domáhat se pak navrácení z titulu například bezdůvodného obohacení? Ano, možné to je, ale rozhodně to nepřidá na flexibilitě při vymáhání. Pokud má výkon hladký průběh, je všechno v pořádku. V opačném případě z každé i sebemenší komplikace se stává komplikace veliká, neboť zákonodárce žádné nepředvídal. De lege ferenda bych určitě doporučila v prvé řadě upravit lépe postup a hlavně pořadí doručování usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí účastníkům řízení. A i v dalších případných úpravách bych se nechala inspirovat především již existujícím způsobem s dlouhodobou tradicí, jakým je právě přikázáním pohledávky z účtu.

35

5.

Srovnání s jinou evropskou zemí 5.1

Polsko

Polsko jsem si ke komparaci vybrala, protože je sousedním státem České republiky. Zajímalo mě, jak země takové rozlohy a s takovým počtem obyvatel řeší vymáhání pohledávek. Zda také mají soudní vykonavatele a zároveň soukromé exekutory. A musím hned na začátek říct, že česká a polská úprava si jsou v něčem hodně podobné. Přesto by se pár rozdílů, které by mohly být inspirací pro naše zákonodárce, našlo. I když nemají soudní vykonavatele a zároveň soukromé exekutory jako je to v České republice, existují v Polsku dva druhy exekuce. První se nazývá soudní a druhá administrativní. Jejich realizátor se obecně označuje jako exekutor resp. exekuční orgán. A nejen proto bych řekla, že polská úprava má relativně blíže ke slovenské než k české.

5.1.1. Exekuce soudní Soudní exekuce je vedena ve věcech občanských za účelem uspokojení vyžadovaných nároků věřitele. Zahajuje se na návrh věřitele (dále oprávněného) a v určitých případech z úřední povinnosti. Základem zahájení exekuce je „doklad“ potvrzující existenci a druh nároků (např. soudní rozhodnutí), vybavený informacemi týkajícími se provedení. Na základě tohoto dokladu, který je v České republice označován jako exekuční titul, je možné provedení exekuce např. peněžních nároků. Exekučními orgány jsou obvodní soudy a exekutoři působící u těchto soudů. Exekutor je zákonným exekučním orgánem, který vede veškeré exekuční činnosti.

5.1.2

Administrativní exekuce

Administrativní exekuce představuje soubor činností exekučního orgánu, povinného a jiných účastníků řízení, zainteresovaných za účelem uplatnění norem hmotného práva. K těmto činnostem se počítá i činnost související s jednáním rozhodujícím o postupech vzniklých v průběhu řízení, a také i exekuční činnosti, které jsou skutečné. Administrativní exekuce je v polském právu zachycena v zákoně č. 229 ze dne 17. 6. 1966 o exekuci v administrativě76.

76

http://pl.wikipedia.org/wiki/Egzekucja_administracyjna, [citováno dne 16.1.2009].

36

Předmětem administrativní exekuce mohou být následující povinnosti77: o daně, poplatky a jiné pohledávky, na které se vztahují předpisy odd. III zákona č. 137 ze dne 29. 1. 1997 – Daňové postupy o peněžní pokuty a tresty určené administrativními občanskými orgány o jiné

peněžní

pohledávky,

pokud

zůstávají

ve

věcné

působnosti

administrativních občanských orgánů o pohledávky připadající od příspěvkových organizací o peněžní pohledávky poukázané k administrativní exekuci na základě jiných zákonů o vklady vůči fondům účelově zřízeným na základě zvláštních předpisů o peněžní pohledávky jménem sbírek do Fondu středozemního námořnictví a zvláštních sbírek do Rezervního fondu o peněžní pohledávky vycházející ze:


zaplacených prostředků, upomínek a jiných prostředků hrazených částečně nebo úplně z Evropského fondu zemědělské orientace a záruky dohromady s částkami, které mají být odebrány v souvislosti s těmi činnostmi




poplatků a jiných předvídaných pohledávek v rámci společné organizace trhu Evropské unie pro odvětví cukru




pohledávek z dovozu




pohledávek z vývozu




daní ze zboží a služeb




kolků  na tabákové výrobky  alkoholické nápoje  minerální oleje




peněžní pohledávky určené k administrativní exekuci na základě společných mezinárodních dohod, kde stranou je Polská republika




povinnosti

charakteru

nepeněžního

zůstávající

v

kompetenci

administrativních orgánů státu a regionálních samospráv nebo jsou převedeny k administrativní exekuci na základě zvláštního předpisu

77

http://pl.wikipedia.org/wiki/Egzekucja_administracyjna, [citováno dne 16. 1. 2009].

37




povinnosti bezpečnosti a hygieny při práci a výplaty odměny za práci a také jiných dávek zaměstnanci, které určuje Státní inspekce práce.

Exekuční orgány u administrativní exekuce peněžitého charakteru tvoří78: o představený finančního úřadu (je pověřeným exekučním orgánem k provedení všech exekucí u administrativní exekuce peněžních pohledávek) o správní obecní orgán v postavení města, vyjmenovaný ve zvláštních předpisech a obce patřící do varšavského kraje (jsou pověřeným exekučním orgánem k provedení všech exekucí, s výjimkou exekuce nemovitosti; u exekuce administrativní k exekuci peněžní pohledávky, kterou určují a odvádějí tyto orgány) o předseda rozhodujícího orgánu ve věci porušení kázně veřejných prostředků (je oprávněným exekučním orgánem k užití exekuce odměny za práci, u administrativní exekuce peněžních pohledávek jako peněžních pokut a nákladů souvisejících s rozhodnutím v té věci) o ředitel pobočky Okresní správy sociálního zabezpečení (je oprávněným exekučním orgánem k provedení exekuce odměny za práci, sociálních dávek, invalidního

důchodu,

peněžních

pohledávek

a

bankovních

účtů;

u

administrativní exekuce peněžní pohledávky jako příspěvku na sociální pojištění a pohledávek závislých od příspěvků a taky nesouvisle vybraných sociálních dávek nebo jiných dávek vyplacených touto pobočkou, které nemůžou být sraženy z běžných dávek) o ředitel celního úřadu (je oprávněným exekučním orgánem k provedení všech exekucí, s výjimkou exekuce nemovitosti; u administrativní exekuce peněžních pohledávek, které může celní úřad odebrat na základě zvláštních předpisů). Exekučními orgány při administrativní exekuci nepeněžitého charakteru jsou79: o hejtman kraje o správní orgán regionální samosprávy ve věci vlastních úkolů, úkolů pověřených a úkolů vládní administrativy a povinnosti vycházející z rozhodnutí a návrhů v rámci veřejné administrativy určených samosprávou organizace 78 79

http://pl.wikipedia.org/wiki/Egzekucja_administracyjna, [citováno dne 16. 1. 2009]. tamtéž.

38

o vedoucí krajské služby, inspekce a ochrany v rámci povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaných jménem svým, ale také rozhodnutí a nařízení hejtmana o vedoucí okresní služby, inspekce a ochrany v rámci povinnosti vyplývajících z rozhodnutí vydaných vlastním jménem a nařízení

Exekuční orgán zahajuje administrativní exekuci na návrh oprávněného a na základě jím vydaného příkazu k výkonu, vyhotoveného dle předem určeného vzoru.

5.1.3

Způsoby exekucí

Polský občanský soudní řád rozlišuje stejně jako v České republice dva druhy exekucí, a to podle charakteru pohledávky na peněžité a nepeněžité. Peněžité pohledávky mohou být vymáhány prostřednictvím těchto způsobů: exekuce odměny za práci, exekuce movitosti, exekuce nemovitosti, exekuce dávek důchodového zabezpečení, exekuce bankovních účtů, exekuce jiných pohledávek a jiných majetkových práv U administrativní exekuce se vykonávají povinnosti vycházející z administrativy (rozhodnutí, nařízení, také dohody) a vycházející přímo z předpisů administrativního práva a předpisů jiných právních odvětví používaných občanskými administrativními orgány. U soudního exekučního řízení se vykonávají soudní rozhodnutí. Samozřejmě i zde může dojít k souběhu exekucí, tzn. exekuce administrativní a soudní. Směřují především vůči stejné nemovitosti, věci nebo právu k majetku či k nehmotnému právu. Proti stejnému povinnému může být vedena jak exekuce soudní, tak i administrativní. V takovém případě exekuční orgán na návrh oprávněného nebo povinného, pozdržuje80 exekuci a předává doklady administrativní exekuce obvodnímu soudu v souladu s příslušnými předpisy. Blíže se k tomuto tématu ještě vrátím v samostatné podkapitole.

5.1.4

Exekuční prostředky administrativní exekuce

Druh exekuce je závislý na předmětu administrativní exekuce81. Zákon o exekučním řízení v administrativě (odst. 1a, bod 12) určuje, že exekučními prostředky v exekučním

80

Jedná se o doslovný překlad. Z pohledu českého právního řádu bych k tomu přirovnala institut odkladu výkonu rozhodnutí. 81 Leoński, Z., Administracyjne postepowanie egzekucyjne.Problemy wezlowe, Poznaň 2003, s. 20

39

řízení, jak už bylo shora řečeno, týkají-li se peněžitých pohledávek jsou: z odměny za práci, z dávek důchodového zabezpečení (starobního důchodu) a sociálního pojištění (sociálních dávek) a také invalidního důchodu, z bankovních účtů, z jiných peněžních pohledávek, z práv z cenných papírů zapsaných na účtu cenných papírů a z pohledávek z finančního účtu, z cenných papírů nezapsaných na účtu cenných papírů, ze směnky, z autorských práv majetkových a práv příbuzných a taky z práv průmyslového vlastnictví, z podílu ve společnosti s ručením omezeným, ze zbývajících majetkových práv, z movitého a nemovitého majetku. Týkají-li se nepeněžité povahy, jsou jimi: pokuta s cílem donucení, náhradní postup, odebrání movité věci, odebrání nemovitosti, vyklizení místnosti a ostatních prostor, přímé donucení.

5.1.5

Exekuční prostředky peněžních povinností

Způsobů exekuce na peněžité plnění je v polském právním řádu opravdu velmi mnoho. Pokusím se je uvést všechny. U těch, které se podobají českým způsobům výkonu rozhodnutí na peněžité plnění a především u exekuce z bankovních účtů, se zastavím s podrobnější charakteristikou82. U většiny způsobů je postup a realizace stejný, přesto je v příslušném předpise upraven zvlášť. Exekuce z peněžních prostředků se provádí tak, že finanční výběrčí vyzývá povinného k platbě peněžní pohledávky, která je předmětem exekuce. Pokud zaplatí dobrovolně, vystaví mu doklad o zaplacení s předpisově určenými náležitostmi. Doklad má stejnou hodnotu jako potvrzení od oprávněného. V případě, že povinný neuhradí peněžní pohledávku, přistupuje se k odebrání vymáhané peněžní částky, a to prohledáním místnosti, oděvů, aktovek a podobných předmětů. Exekuce z odměny za práci. Tento prostředek exekuce probíhá ve dvou krocích. Nejprve zašle exekuční orgán zaměstnavateli povinného oznámení o zabavení části odměny resp. platu, která může být exekucí zabavena, současně s výzvou, aby nevyplácel povinnému tuto zabavenou část odměny. Nakonec je zaměstnavateli povinného doručena i výzva, aby poslal sraženou částku exekučnímu orgánu, a to až do výše úplného pokrytí pohledávky. Zabavení odměny se realizuje ve chvíli doručení zaměstnavateli povinného výše zmíněného oznámení. V Polsku pro tento stav existuje speciální termín, tzv. obsazení odměny. To trvá i v případě změny pracovního vztahu.

82

Adamiak, B., Borkowski, J., Postepowanie administracyjne i sadowoadministracyjne, Varšava 2005, s. 516

40

Pokud zaměstnavatel bezdůvodně neuposlechne příkaz k zabavení části odměny, může exekuční orgán vymáhat tuto část odměny přímo od zaměstnavatele cestou administrativní exekuce. Tato situace velmi připomíná náš institut poddlužnické žaloby, kterou upravuje § 292 OSŘ83. Exekuce z dávek důchodového zabezpečení (starobního důchodu), ze sociálního pojištění (sociálních dávek) a invalidního důchodu se provádí taktéž ve dvou krocích. Prvním je zaslání oznámení o zabavení části této zabezpečovací dávky úřadu vyplácejícímu důchod povinnému. Druhým je oznámení zabavení povinnému. Pokud orgán sociálního zabezpečení zabavení části dávky neprovede, je pověřenému zaměstnanci, zodpovědnému za provedení zabavení, uložena peněžní pokuta. Exekuce z bankovních účtů a naspořených vkladů se realizuje opět ve dvou krocích stejně jako v předcházejících dvou případech. Exekuční orgán zašle do centrály banky (a pokud banka má pobočky, tak i na určené pobočky), ve které má povinný účet oznámení o zabavení peněžních prostředků povinného do výše pohledávky včetně úroků s výzvou, aby bez souhlasu exekučního orgánu z účtu nic nevyplácela a zabavené částky okamžitě poslala exekučním orgánům na zajištění závazků. O překážkách výplaty zabavené částky je banka povinna informovat exekuční orgán do sedmi dnů. V českém občanském soudním řádu žádnou takovou lhůtu nenajdeme a je to škoda. Podle mě má svůj důvod a určitě by byla dalším impulsem ke zrychlení celého procesu vymáhání. Bance je zároveň stanoven zákaz vyplácení předmětné částky bez souhlasu exekučního orgánu poté se zabavení částek na účtu oznámí povinnému. Spolu s tímto oznámením se mu zašle i opis nařízení výkonu a opis oznámení, které bylo zasláno bance. Zabavení je provedeno ve chvíli doručení oznámení bance a vztahuje se i na částky, které nebyly na účtu ke dni zabavení a byly vloženy později84. Pokud před zabavením pohledávek z bankovního účtu bude zjištěno, že povinný má i jiný bankovní účet nebo například šeky či platební karty, zabaví se i ty, a to zapsáním do protokolu o zabavení85. V něm exekuční orgán uvádí výši zabavené pohledávky včetně úroků a exekuční náklady.

83

Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, může oprávněný uplatit proti plátci mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy. 84 Srov. § 306 odst. 1 OSŘ. 85 čl. 84 par. 1 Kodeks postepowania cywilnego (ze dne 17. listopadu 1964).

41

Tento způsob zabavení peněžních prostředků tzv. s dokladem, je platný vůči povinnému již při podpisu protokolu o zabavení exekutorem. Exekuční orgán následně bezodkladně o tomto informuje povinného. Sdělí mu také výši takto zabavené částky a zároveň mu doručí opis příkazu k výkonu a opis protokolu o zabavení spojeného s dokladem. Povinný je také poučen, že nemůže čerpat zabavené peněžní prostředky kromě částky, která je tzv. uvolněná od exekuce, ani je používat jiným způsobem. V případě, že doklad je takový, že bez jeho prokázání povinný nemůže splatit pohledávku z bankovního účtu (např. vkladní knížka na majitele), exekuční orgán provádí zabavení z bankovního účtu spojeného s tímto dokladem formou jeho odebrání, což potvrzuje v protokolu o převzetí dokladu. Zabavení je účinné v době podepsání protokolu o převzetí dokladu. Exekuční orgán opět bez odkladu o všem informuje povinného a také mu doručí opis příkazu k výkonu a opis protokolu o převzetí dokladu. O všem podá zprávu zároveň bance. Exekuční orgán poučuje oprávněného, aby se do čtrnácti dnů ode dne zabavení obrátil na soud s návrhem na umoření dokladu a též to oznámil příslušné pobočce banky doručením opisu návrhu ve věci zahájení činnosti spojených s umořením dokladu, který byl doručen soudu. V případě neobdržení oznámení o zahájení řízení o umoření dokladu určená pobočka banky po dvaceti jedna dnech od data doručení oznámení o zabavení pohledávky z bankovního účtu, ruší pozdržení výběrů z toho účtu, o čemž především informuje majitele účtu, tj. povinného. Pokud soudní jednání bylo ukončeno právoplatným umořením dokladu, banka místo něho vystavuje nový doklad. V případě, že návrh na umoření dokladu nebyl uznán, banka bezodkladně odvolává zadržení výplaty z bankovního účtu. Při soudním řízení o umoření dokladu nemohou být sdělovány námitky týkající se právních nároků oprávněného. Předpisy týkající se exekuce z bankovních účtů a pohledávek z bankovního účtu spojeného s dokladem se používá vhodně při exekuci z naspořených vkladů soustředěných v družstevních spořících-úvěrových pokladnách. Exekuce z ostatních peněžních pohledávek a ostatních majetkových práv: exekuční orgán provádí zabavení jiné peněžní pohledávky zasláním oznámení o zabavení peněžní pohledávky povinného dlužníkovi povinného a současně i s výzvou, aby nehradil povinnému nic. Zbavení pohledávky za dodávky, práce nebo služby se týká také pohledávek, které neexistovaly ke dni zabavení a vznikly až později po dokončení dodávek, prací nebo služeb.

42

Exekuce movitého majetku se provádí ve dvou stádiích – zabavení movitosti a její prodej. Zabaveny mohou být movitosti povinného, které má ve vlastnictví, jakož i budoucí ve vlastnictví jiné osoby, pokud nebyly z exekuce vyloučeny. Zabavení se provádí zápisem movité věci do protokolu o zabavení. Protokol podepisuje povinný, popř. i svědci. Prodej se uskutečňuje cestou veřejné dražby (koná se v termínu a na místě určeném exekučním orgánem). Dražba může být provedena teprve po uplynutí sedmého dne od data zabavení. Dalším způsobem zpeněžení může být prodej za odhadní cenu osobám provozující obchodní činnost tohoto druhu nebo předání k prodeji osobám provozujícím komisní prodej nebo cestou prodeje ve výběrovém řízení (to pouze v situaci, kdy je předpoklad, že se prodejem v dražbě nedosáhne výhodné ceny a zároveň s tímto prodejem musí oprávněný i povinný vyslovit souhlas). Posledním způsobem je tzv. volný prodej. Zabavené movité věci, které nebyly prodány některým výše uvedeným způsobem, exekuční orgán v druhém termínu prodává volně za cenu jím určenou, ale ne nižší než jedna třetina odhadní ceny. Movité věci, které nebyly prodány žádným z těchto způsobů, se vrátí povinnému. Exekuce nemovitého majetku. Je to exekuční prostředek, který je hodně omezován. Za prvé, prostředek může být uplatněn, pokud jiné prostředky byly bezvýznamné a za druhé, exekuce nemovitosti může být provedena pouze v případě vymáhání peněžních pohledávek určených v rozhodnutí. Třetí podmínkou je, že tento prostředek může použít pouze představený finančního úřadu. Exekuce nemovitosti má tři základní stupně86: zabavení nemovitosti, popis a odhad nemovitosti, prodej nemovitosti. 1. Zabavení nemovitosti. Exekuční orgán současně s odesláním výzvy povinnému zasílá soudu, zplnomocněnému zapisovat do katastru, návrh na zapsání zahájení řízení do knihy nebo sbírky dokladů. Oznámení o zabavení nemovitosti se zašle také oprávněnému. Zabavení je provedeno v den doručení výzvy povinnému s tím, že pro povinného, kterému výzva nebyla doručena, nebo ve vztahu k třetím osobám, nemovitost je zabavená v den zápisu do katastru nebo vložení výzvy exekučního orgánu do sbírky dokladů. Zabavení se vztahuje na nemovitosti a na všechno to, co může být předmětem hypotéky a také na výnosy z nemovitosti. V případě, že je vedeno exekuční řízení na několik nemovitostí stejného povinného nebo na několik částí stejné nemovitosti, exekuční orgán řízení spojí.

86

Adamiak, B., Borkowski, J., Postepowanie administracyjne i sadowoadministracyjne, Varšava 2005, s. 526.

43

V případě nutnosti může být povinnému odebrána správa nemovitosti. Tou je pak pověřena jiná osoba, která může činit pouze úkony obvyklé správy. Správce má také právo místo povinného dostávat veškeré výnosy z nemovitosti. 2. Popis a odhad nemovitosti. Po uplynutí termínu určeného ve výzvě, ve kterém měl povinný možnost splatit pohledávky, exekuční orgán provede popis a odhad zabavené nemovitosti. V případě, že se jedná o nemovitost sloužící veřejnosti, exekuční orgán před provedením popisu a odhadu hodnoty vyzývá příslušnou samosprávu k učinění prohlášení ve lhůtě tří měsíců od data doručení výzvy, zda chce využít právo prvního kupujícího. Exekuční orgán o termínu popisu a odhadu hodnoty nemovitosti vhodným způsobem informuje jemu známé účastníky řízení. Oznámení a ohlášení se provádí nejpozději čtrnáct dnů před zahájením popisu. K určení odhadu hodnoty zabavené nemovitosti je jmenován majetkový odhadce, vybraný ze seznamu „obhospodařování nemovitosti“. Ve svém odhadu uvede zejména hodnotu pozemků, stavebních objektů a výnosů. V případě, že mezi připravením popisu, odhadem hodnoty a určeným termínem dražby dojde k důležitým změnám, exekuční orgán může vyhotovit dodatečný popis a odhad hodnoty dané nemovitosti. 3. Dražba. Prodej se uskutečňuje cestou veřejné dražby. Její termín nesmí být určen dříve než třicet dnů po doručení popisu a odhadu hodnoty nemovitosti povinnému. V případě, že po třetí dražbě nikdo nevlastní nemovitost, exekuční řízení se končí. Nová exekuce může být zahájena teprve po dvanácti měsících od nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Pokud návrh na zahájení nové exekuce byl podán do tří let od třetí dražby, exekuční orgán provádí nový popis a odhad hodnoty nemovitosti pouze na návrh oprávněného nebo povinného. Polské exekuční právo zná opravdu mnoho různých způsobů výkonu. Dalšími například ještě jsou: exekuce nároků z cenných papírů zapsaných na účtu cenných papírů a také pohledávek z peněžních účtů; exekuce cenných papírů nezapsaných na účtu cenných papírů; exekuce směnek; exekuce z autorských práv majetkových a práv příbuzných a taky z práv průmyslového vlastnictví; exekuce z podílu ve společnosti s ručením omezeným; exekuce ze zbývajících majetkových práv; exekuce části nemovitosti a doživotního užívání.

44

5.1.6

Exekuční prostředky nepeněžních povinnosti

Výčet způsobů pro nepeněžité plnění je značce užší než pro plnění peněžité. Patří sem například: pokuta s účelem donucení, náhradní plnění, přejímání movitosti, přejímání nemovitosti, vyklizení místnosti a jiných prostor nebo donucení. Vzhledem k tomu, že zaměření této diplomové práce je na způsoby exekuce pro peněžitá plnění, nebudu realizaci výše uvedených způsobů více rozebírat a odkážu v této souvislosti na publikaci: Barbara Adamiak, Janusz Borkowski, Postepowanie administracyjne i sadowoadministracyjne, Varšava 2005, ISBN 83-7334-476-4.

5.1.7

Zásady exekučního řízení

Při pročítání polské literatury zaměřené na exekuční řízení jsem narazila i na výčet zásad87. Jejich podobnost s českým právním řádem je až zarážející, proto jsem si neodpustila některé z nich v této práci také uvést. Exekuce se provádí podle „zásad obecných“ a dle „zásad při provádění exekuce“. Jsou odvozovány z obsahu různých předpisů, proto vedle jejich názvu uvádím také krátkou charakteristiku, která výše zmíněnou podobnost ještě dotváří. Zásada právní povinnosti vést administrativní exekuci. Zákon vylučuje vést exekuci za účelem zjištění, zda byla povinným splněna daná povinnost. Až pokud ji povinný nesplní, oprávněný je povinen zahájit činnost směřující k použití exekučních prostředků. Zásada použití exekučních prostředků v zákonu předpokládaných. Zásada účelovosti. Exekuční orgán používá exekuční prostředky, které vedou přímo k výkonu povinnosti. Zásada použití exekučního prostředku nejméně zatěžujícího pro povinného. Nařizuje vyhledání způsobu výkonu povinnosti s ohledem na zájmy povinného. Zásada nutnosti provedení exekuce. Provedení exekučního řízení není přípustné, pokud povinnost byla splněna nebo už je bezpředmětná. Zásada respektování existenčního minima. Základem této zásady je přípustnost vedení exekuce majetku pouze tehdy, pokud nebude tímto ohrožen minimální příjem povinného a osob, kterým zajišťuje výživu v rámci zákonné povinnosti. Zásada ohrožení. Podmínkou exekučního řízení je dřívější ohrožení povinného například pokutami, pokud dobrovolně nevykoná povinnost. Oprávněný po uplynutí lhůty ke

87

Adamiak, B., Borkowski, J., Postepowanie administracyjne i sadowoadministracyjne, Varšava 2005, s. 536.

45

splnění povinnosti, zašle povinnému písemnou upomínku, ve které ho vyzve k dobrovolnému plnění s upozorněním na možnou exekuci. Zásada nekonkurenčních druhů státního donucení. Použití exekučních prostředků při exekuci není překážkou v určování trestu v trestním řízení. Zásada objektivní pravdy. Exekuční orgán má povinnost určit důkazy nutné k provedení exekuce. Při výkonu této povinnosti může žádat od účastníků řízení předložení zdůvodnění a také od veřejné administrativy a jiných úřadů získávat další nutné důkazy. Zásada zachování ohleduplnosti vůči povinnému. Vyjadřuje se tím, že při exekuci se povinný nesmí zbytečně poškozovat.

5.1.8

Činnosti jednodušší exekuce

Jak již bylo uvedeno, exekuce je zákonem organizovanou činností. Tzv. jednodušší exekuce je přípustná ve zvláštních případech. Tím mohou být následující situace: pokud odklad výkonu povinnosti by ohrožoval život nebo lidské zdraví nebo pokud toto požaduje zvláštní zájem společnosti. Mohou se použít exekuční prostředky jako například náhradní výkon, zabavení movitého majetku a přímé donucení za účelem splnění povinnosti. Druhým případem je situace, kdy odklad výkonu může ohrozit zdraví nebo lidský život a může způsobit nemožnost nebo velké obtížnosti povinnému ve výkonu povinnosti a v jiných případech určených ve zvláštních předpisech. Exekuční orgán může bezodkladně použít přímé donucení k výkonu povinnosti vycházející z právního předpisu ústní výzvou, bez předchozí upomínky povinnému a bez doručení opisu nařízení o výkonu a rozhodnutí k výkonu povinnosti. Tento druh donucení může být použít také celními orgány při celní kontrole.

5.1.9

Souběh exekucí

V případě, kdy v jednom státě existují dva druhy vymáhání práva, může samozřejmě dojít k jejich souběhu88. V Polsku se vyznačuje především tím, že směřuje vůči stejné nemovitosti, věci nebo právu k majetku a nebo nehmotnému právu. Jak už bylo výše řečeno, proti stejnému povinnému může být vedena jak exekuce soudní, tak i administrativní. V takovém případě exekuční orgán z úřadu, na návrh oprávněného nebo povinného pozdržuje exekuční činnosti a předává všechny doklady administrativní exekuce obvodnímu soudu v souladu s příslušnými předpisy.

88

Adamiak, B., Borkowski, J., Postepowanie administracyjne i sadowoadministracyjne, Varšava 2005, s. 548.

46

Může však také dojít k souběhu dvou administrativních exekucí. V tomto případě společné vedení exekuce přejímá představený finančního úřadu, který první použil exekuční prostředek. V zákoně o exekuci v administrativě89 není vůbec upraven souběh exekucí v případě povinnosti nepeněžního charakteru. Nad touto mezerou v právu se velmi podrobně zamýšlí Barbara Adamiak a Janusz Borkowski ve své publikaci Postepowanie administracyjne i sadowoadministracyjne, a proto na ni v této souvislosti opět odkazuji.

5.1.10 Shrnutí V Polsku podobně jako v České republice existuje více druhů exekucí, resp. výkonu rozhodnutí. Není však zde možnost volby90, ale jejich užití má svá předem stanovené pravidla. V popředí je exekuce soudní a administrativní přichází v úvahu jen při splnění zákonem stanovených kritérií. Taková úprava může být určitě účinnější a tím vést i ke zrychlení procesu vymáhání. Po podrobnějším nastudování postupu administrativní exekuce či popisu jejího předmětu může velmi připomínat českou správní či daňovou exekuci. Její průběh je však natolik specifický, že se nedá jednoznačně označit za správní nebo daňovou exekuci v podobě jaké je známe z úpravy v České republice. Polské exekuční právo se také vyznačuje značnou roztříštěností ve smyslu velkého počtu způsobů výkonu rozhodnutí se samostatnou úpravou v zákoně. To může mít negativní vliv na flexibilitu řízení. Tím mám na mysli situace, kdy návrh není jednoznačně formulován, zda se jedná o návrh na exekuci z peněžních prostředků, srážek ze mzdy nebo srážek z důchodového zabezpečení a musí následovat výzvy k doplnění a upřesnění. Nepodařila se mi v této souvislosti najít žádná aktuální statistika úspěšnosti vymáhání pohledávek v Polsku, takže svoji úvahu nemůžu potvrdit. Postupy při realizacích jednotlivých způsobů exekucí jsou velmi podobné naší úpravě v občanském soudním řádu. Způsob exekuce, podobný českému příkazu k výplatě, jsem však v polské úpravě nenašla. Nelze tak bohužel učinit bezprostřední srovnání tohoto stěžejního institutu mé diplomové práce.

Co do exekuce účtu se objevuje pouze úprava příkazu

k výplatě z předem stanoveného účtu, resp. exekuce přikázáním pohledávky z účtu. U tohoto způsobu bych ještě, mimo již zmíněné odlišnosti, vyzdvihla možnost při zjištění více účtů povinného během jednoho řízení vztáhnout dodatečně nařízení i na tyto účty či šeky nebo

89

Zákon ze dne 17. 6. 1966, o exekuci v administrativě. Srov. českou úpravu. Oprávněný má možnost volby, zda podá návrh na výkon rozhodnutí k soudu nebo návrh na nařízení exekuce prostřednictvím soukromého exekutora. 90

47

platební karty. Takovou úpravu považuji za stěžejní pro zvýšení jistoty uspokojení věřitele resp. oprávněného a zároveň nemalým dílem přispění ke zrychlení samotného řízení, jehož zdlouhavost je v současné době hlavním problémem českého soudního vymáhání pohledávek. Za pozornost dále určitě stojí i řízení o umoření dokladu u exekuce z bankovních účtů nebo možnost uložení pokuty úředníkovi orgánu sociálního zabezpečí v případě, kdy neuposlechne příkaz soudu o zabavení části dávek povinnému. Určitě je to zajímavá hrozba, kterou bych uvítala i v naší úpravě. I když problém v praxi při srážení z různých dávek se vyskytuje zcela minimálně a více z důvodu nedorozumění než s úmyslem zmařit realizaci výkonu. Přetáhla bych ji spíše na zaměstnavatele, kde dochází k časté manipulaci s výší platu a tím ke zmaření celého výkonu. Úprava našeho občanského soudního řádu je v této souvislosti velmi nedokonalá. I proto si myslím, že by si polská úprava exekučního práva zasloužila více pozornosti ze strany českých zákonodárců. Hlavním problémem celé další komparace však je nedostatek odborné literatury k dané problematice u nás.

5.2

Slovensko

Na Slovensku došlo přijetím zákona č. 233/1995 Z.z., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (Exekuční pořádek) a následnou novelizací č. 341/2005 Z.z.91 k přepracování a podstatnému omezení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního pořádku. Úprava v občanském soudním pořádku tak zůstala platná pouze pro výkon rozhodnutí ve věcech výchovy nezletilých dětí. V ostatních případech se již nepřipouští výběr mezi výkonem rozhodnutí a exekucí. Od 1. 9. 2005 je možné si vynutit splnění povinnosti pouze prostřednictvím soudního exekutora, který jedná podle Exekučního pořádku (dále jen EP)92. V řízeních o výkon rozhodnutí započatých do 31. 8. 2005 musel oprávněný podat ve lhůtě šesti měsíců návrh na výkon exekuce podle zvláštního zákona93 a zároveň v té samé lhůtě oznámit podání návrhu na výkon exekuce soudu, který vedl výkon rozhodnutí94.

91

Zákon č. 341/2005 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 99/1963 Z.z. Občiansky súdny poriadok v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnění zákona č. 233/1995 Z.z., o súdných exekútoroch a exekučnej činnosti. 92 Molnár, P., Novoty v slovenskom exekučnom práve. Justičná revue. 2005, roč. 57, č. 10. str. 1215. 93 Zákon č. 233/1995 Z.z., o súdných exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok). 94 § 327m zákona č. 341/2005 Z.z, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 99/1963 Z.z. Občiansky súdny poriadok v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnění zákona č. 233/1995 Z.z., o súdných exekútoroch a exekučnej činnosti.

48

V této kapitole tak bude srovnána česká úprava výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu a exekuce podle slovenského exekučního pořádku.

5.2.1

Druhy exekuce a exekuční řízení

Exekuce je možné vykonat pouze způsoby uvedenými v Exekučním pořádku. Slovenská úprava zná dva druhy exekucí. Stejně jako v České republice se rozlišují podle povahy povinnosti, a to na peněžité a nepeněžité. V případě uložení peněžité povinnosti jsou rozlišovány způsoby – srážky ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých a nemovitých věcí, prodej podniku nebo prodej cenných papírů. Pro vymožení nepeněžité pohledávky je možné vykonat exekuce vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci nebo uskutečněním práce a výkonů. Stejně jako v České republice je věcně příslušný v prvním stupni exekučního řízení okresní soud a místně příslušný obecný soud povinného95. Účastníci řízení se v závislosti na jejich oprávněních či povinnostech označují jako oprávněný a povinný. Exekutor má povinnost do patnácti dnů od doručení návrhu oprávněného na nařízení exekuce jej doručit soudu a požádat o udělení pověření k provedení exekuce. Soud toto provede usnesením, aniž by v něm stanovil či nějak specifikoval způsob. To už záleží na uvážení samotného exekutora, který určí způsob realizace podle informací získaných o povinném. On uvědomuje účastníky řízení o započetí exekuce a zároveň zakazuje povinnému nakládat s majetkem, který podléhá exekuci96. Činí tak vydáním tzv. exekučního příkazu s účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

5.2.2

Exekuce na peněžité plnění

Jak už bylo řečeno výše, exekuce srážkami ze mzdy je svojí podstatou zvláštním druhem exekuce přikázáním pohledávky, kterou se postihuje nárok na mzdu, vznikající povinnému z pracovního nebo obdobného poměru97. Jakýkoliv nárok na peněžité plnění v této souvislosti je rovnocenný nároku na mzdu či plat. Tímto způsobem lze zabavit pouze tu část mzdy, která odpovídá výši pohledávky s příslušenstvím. Exekutor přikáže plátci mzdy, aby ode dne doručení příkazu o zahájení exekuce, srážel ze mzdy povinného příslušné srážky a nevyplácel mu je. Plátce mzdy nesmí srazit tzv. základní nezabavitelnou částku. Dle § 70 odst. 1 EP stanovuje její výši nařízení 95

§ 45 odst. 1 a 2 EP. Tzv. inhibitorium. 97 Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1281. 96

49

vlády Slovenské republiky. Existuje zde výjimka, kdy lze provádět srážky i ve větším rozsahu, ale to jen za předpokladu souhlasu povinného. V případě, že mzda povinného nedosahuje po dobu tří měsíců takové výšky, aby mohly být srážky prováděny, oznámí toto plátce mzdy exekutorovi. Ten následně zváží jiný způsob vymožení pohledávky. Exekuce srážkami z jiných příjmů. Tento způsob v mnoha případech odkazuje na ustanovení o srážkách ze mzdy. Proto se o něm zmíním pouze krátce. Za jiný příjem je považována odměna členů družstev a jiné příjmy nahrazující odměnu za práci, např. na základě dohody o vykonání práce, náhrada příjmů při dočasné pracovní neschopnosti, dávky sociálního pojištění či důchod vyplácený z důchodového spoření (§ 89 odst.1 EP). Exekuci nepodléhá částka určená na úhradu péče poskytované v zařízení sociálních služeb. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu v bance se vykoná odepsáním příslušné částky z účtu povinného. Bankou se rozumí nejenom banka, ale i fyzická nebo právnická osoba, která má povolení na bankovní činnost98. Exekutor doručí bance do vlastních rukou příkaz o zahájení exekuce, ve kterém jí přikáže, aby po jeho doručení zablokovala finanční prostředky do výše pohledávky na účtu povinného. Nezbytnou součástí takového příkazu je přesné označení účtu povinného číslem. Ten dnem doručení tohoto příkazu bance ztrácí právo na vyplacení prostředků na účtu až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Povinný má možnost podat ve lhůtě čtrnácti dnů námitky proti exekuci99. O nich rozhoduje soud. V případě, že jsou zamítnuty, vydá exekutor tzv. příkaz na vykonání exekuce. Pokud to ve stanovené lhůtě nestihne, je povinen vydat příkaz k odblokování účtu povinného. Blokace se vztahuje i na peněžní prostředky, které dojdou na účet po tom, co banka obdrží příkaz o zahájení exekuce. Pokud je výše peněžních prostředků na účtu povinného nedostačující, provede se pouze poměrná úhrada pohledávky. V případě, že banka nepostupuje v souladu se zákonem, může se oprávněný soudně domáhat zaplacení stanovené částky přímo od banky, a to bez ohledu na skutečnou výši peněz na účtu povinného. Exekuci nepodléhají peníze na účtu do výše 99,58 EUR.

98

Mazák, J., Exekučný poriadok: Komentár, 2. přepracované a doplněné vydání, Bratislava: Iura edition, 2006, s. 311. 99 tamtéž, s. 310.

50

Obdobně se postupuje i při exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky, kde je předmětem exekuce jiná peněžitá pohledávka než pohledávka z účtu u banky. Takové exekuci nepodléhají příspěvky při narození dítěte nebo příspěvek na pohřeb. V případě, že je vymáhána pohledávka, na jejíž úhradu měly být použity tyto příspěvky, je jejich exekuční zabavení možné. Dalšími možnými způsoby exekuce jsou exekuce postižením jiných majetkových práv, exekuce na obchodní podíl nebo exekuce prodejem podniku. Ta probíhá tak, že se prodává podnik jako soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání. Prodej části podniku je přípustný jen v případě, že tvoří samostatnou složku. Nelze exekučně zabavit pouze obchodní jméno. Zpeněžení probíhá formou dražby na základě vydané dražební vyhlášky. Na průběh zpeněžování se přiměřeně použijí ustanovení o exekuci prodejem nemovitosti. Při výkonu exekuce prodejem movitých věcí nemusí být tyto věci výslovně určeny. Exekutor při vykonávání soupisu doručí povinnému uvědomění o zahájení exekuce a zároveň zakáže povinnému nakládat s věcmi, které sepíše. K této činnosti je povinen si přibrat vhodnou nezúčastněnou osobu. Při zabavování věcí sloužících k podnikání je třeba postupovat obezřetně tak, aby nedošlo k ohrožení podnikatelské činnosti víc než je nezbytně nutné. Z exekuce jsou taktéž vyloučené věci sloužící k uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny, ale také podíl spořitele na majetku v důchodovém fondu100. Sepsané věci se prodají v dražbě a jejich odhad provede sám exekutor. V určitých případech, kdy odhadnutí se jeví jako složité, je provede přibraný znalec. Takto stanovená cena je zároveň nejnižším podáním. Pokud se nepodaří prodat všechny sepsané věci a nebo ty dosud prodané nestačí na uspokojení celé pohledávky, je nařízena opětovná dražba. Nejnižší podání tvoří dvě třetiny odhadní ceny. V případě, že ani takto stanovená cena nepřispěje k prodeji všech sepsaných věcí, může si je oprávněný převzít101 za polovinu odhadní ceny. Po odečtení nákladů řízení se zbytek vymožené částky vyplatí oprávněnému. Na rozdíl od české úpravy zná slovenský exekuční pořádek samostatnou úpravu exekuce prodejem cenných papírů. Všechny úkony při nakládání s cennými papíry vykonává místo povinného exekutor. Při jejich pojetí do soupisu se postupuje přiměřeně podle ustanovení o exekuci na movité věci s tím rozdílem, že o pozastavení výkonu práv rozhoduje 100 101

§ 115 odst. 2 a 4 zákona č. 233/1995 Z.z. o súdných exekutoroch a exekučnej činnosti. Podle § 126 odst. 3 EP do 15 dnů od uvědomění o bezvýsledné dražbě.

51

soud usnesením. To se následně doručí centrálnímu depozitáři cenných papírů, kterým je u nás Středisko cenných papírů. Obchodovat na burze cenných papírů může jen obchodník, který je zároveň členem burzy a splňuje podmínky stanovené zákonem č. 429/2002 Z.z., o burze cenných papírů. Hodnota cenného papíru musí být určena znaleckým posudkem. Jedním z posledních způsobů na peněžité plnění, který ještě zmíním, je exekuce prodejem nemovitosti. Předpokladem pro vykonání je jednak souhlas oprávněného s takovýmto postupem, ale také prokázání skutečnosti, že nemovitost je ke dni podání návrhu na exekuci ve vlastnictví povinného. Oprávněný může tento svůj souhlas odvolat až do doby, než bude uveřejněna dražební vyhláška. Již uvědomění o započetí exekuce obsahuje přesné označení nemovitosti. Doručuje se oprávněnému a povinnému, kterému je zároveň uložena povinnost ve lhůtě tří dnů oznámit exekutorovi, kdo má k nemovitosti předkupní právo. Po uplynutí lhůty k podání námitek vydá exekutor exekuční příkaz. Ocenění nemovitosti se provádí na základě znaleckého posudku a za použití cenových předpisů. I ten se po vypracování doručuje oprávněnému, povinnému a osobám, které mají k nemovitosti předkupní právo. Ke zpeněžení nemovitosti dochází formou dražby, které předchází vydání dražební vyhlášky. Její náležitosti stanovuje § 140 odst. 2 EP, výčet je taxativní. Nejnižší podání se rovná všeobecné hodnotě určené znaleckým posudkem snížené o závady, které vydražitel převezme se započítáním na nejvyšší podání a zvýšené o hodnotu práv spojených s nemovitostí, které vydražitel převezme (§ 142 odst. 2 EP). Zajímavá v této souvislosti je povinnost exekutora zaslat dražební vyhlášku i ministerstvu spravedlnosti ke zveřejnění v Obchodním věstníku nebo možnost požádat správu katastru o uveřejnění dražební vyhlášky na úřední desce správy. Před započetím dražby je třeba, aby zájemci složili zálohu, která je započitatelná na nejvyšší podání. Tzv. příklep je udělen tomu, kdo učiní nejvyšší podání. Po jeho schválení se uskuteční rozvrhové jednání, na kterém se určí pořadí uspokojování pohledávek. Naopak v případě opětovné dražby činí nejnižší podání 75% nejnižšího podání určeného postupem popsaným v předchozím odstavci (§ 142 odst. 2 EP). Pokud se nemovitost nepodaří prodat do jednoho roku od vydání exekučního příkazu, může to být důvodem pro zastavení exekuce. S exekucí prodejem nemovitosti úzce souvisí zřízení exekučního zástavního práva na nemovitosti. Jde o způsob, který nemá uhrazovací funkci, neboť pouze zabezpečuje peněžní nárok oprávněného specifikovaný v exekučním titulu. Při svém zřízení rozlišuje na nemovitosti v katastru nemovitostí zapsané a nezapsané. 52

5.2.3

Exekuce na nepeněžité plnění

Vzhledem k tomu, že předmětem mé diplomové práce je výkon rozhodnutí se zaměřením především na způsoby peněžitého plnění, uvedu v této části pouze výčet způsobů exekuce na nepeněžité plnění s velmi krátkou charakteristikou tak, jak jej uvádí slovenská úprava exekučního pořádku. Prvním z nich je exekuce vyklizením, která se dále dělí na vyklizení nemovitosti a vyklizení bytu. V některých případech může být nařízeno vyklizení jen za předpokladu zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování. Za takové situace nemůže být exekutorem přistoupeno k výkonu dříve, než má za prokázané, že je oprávněným taková bytová náhrada skutečně zajištěna. Při vyklizení bytu má exekutor povinnost přibrat k výkonu vhodnou osobu, podle možnosti i zástupce obce102. Dalším způsobem exekuce je rozdělení společné věci, kde je rozlišováno rozdělení společné věci prodejem a rozdělení jinak než prodejem. Postup závisí především na tom, jak to ukládá exekuční titul. Odebrání věci nebo cenných papírů. I k výkonu tohoto způsobu slovenská úprava nařizuje přibrat vhodnou osobu, podle možnosti i zástupce obce. Předmětem jsou movité věci, součásti věci a příslušenství. To však jen v případě, kdy exekuční titul přímo ukládá povinnost ho vydat. Pokud má věc u sebe někdo jiný a dobrovolně ji na výzvu exekutora nevydá, bude postupováno podle ustanovení exekuce přikázáním pohledávky. Vykonání práce a výkonů. Opět je zde rozlišení, a to podle povahy předmětné práce, zda je nebo není zastupitelná. V případě uložení povinnosti vykonat práci zastupitelné povahy, si oprávněný nechá vykonat danou práci někým jiným na náklady povinného. To ale až po doručení uvědomění o započetí exekuce a vydání exekučního příkazu. Jiná situace je u výkonu práce nezastupitelné povahy. Za takové situace exekutor povinnému postupně ukládá pokuty, jejichž výše se přiměřeně navyšuje až do splnění povinnosti povinným. Není však úplně neomezená, slovenský exekuční pořádek v § 192 odst. 1 stanovuje horní hranici.

5.2.4

Shrnutí

Na začátek bych řekla, že porovnání je velmi složité, neboť některé instituty slovenského exekučního pořádku, které nejsou upraveny v českém občanském soudním řádu, se mohou objevit v české úpravě zákona č. 120/2001 Sb.103, jehož přijetí bylo velkým 102 103

§ 184 dost. 1 zákona č. 233/1995 Z.z. o súdných exekutoroch a exekučnej činnosti. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti.

53

přispěním k zefektivnění vymáhání práva v České republice. Na obsah tohoto zákona však není má diplomová práce zaměřena. Budu tedy poukazovat na odlišnosti v úpravě slovenského exekučního pořádku a českého občanského soudního řádu bez ohledu na úpravu českého exekučního řádu. Ze slovenské úpravy přímo dýchají četné novelizace a vylepšení v zájmu přizpůsobení se aktuální situaci ve společnosti a díky tomu taky netrpí roztříštěností. Zajímává je možnost srážek ze mzdy ve větším rozsahu, než to připouští zákon. Nedokážu přesně posoudit fungování této úpravy v praxi, na kolik jsou povinní ochotni dávat k tomuto souhlas. Určitě však s důrazem na zvýšení jistoty vymáhání pohledávek stojí za zvážení. Už v zájmu samotného povinného by mělo přece být brzké zaplacení dluhů. Druhou odlišností, co do způsobu srážek ze mzdy, je délka doby, po kterou povinný nepobírá mzdu a po jejímž uplynutí může dojít i k zastavení výkonu rozhodnutí resp. exekuce. Jak už bylo řečeno, v České republice je to jeden rok a na Slovensku tři měsíce. I když slovenská úprava tímto pravděpodobně sleduje určitou pružnost a tím poskytnutí možnosti exekutorovi k rychlé reakci a nalezení jiného vhodného způsobu vymáhání. Dle mého názoru dává povinnému také velký prostor pro zneužití, když by po dohodě se zaměstnavatel nemusel být za určitých okolností pro něj problém nepobírat po tři měsíce mzdu či jiný příjem. Uskutečnění takové dohody s trváním jednoho roku však by pro zaměstnavatele nemuselo být již tak výhodné. Moc se nevyplatí držet si za takových okolností i velmi dobrého pracovníka. Realizace výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je ze strany povinného často slovně velmi agresivní. Proto oceňuji slovenskou úpravu, kde má exekutor povinnost přibrat s sebou vhodnou nezúčastněnou osobu, jejíž přítomnost by měla tyto útoky nejen zmírnit, ale i jim předcházet. Česká úprava říká, že osoba, vykonávající soupis, si takovou osobu přibere, jen je-li to vhodné104. Těžko se však takové situace odhadují předem. Při nařízené dražbě movitých věcí se na Slovensku nejnižší podání rovná ceně odhadní. Na rozdíl od české úpravy, kde nejnižší podání je jednou třetinou odhadní ceny. V tomto případě si myslím, že větší šanci na uspokojení pohledávky má český oprávněný, neboť věci s nižšími cenami se prodávají určitě snáz. A aby výčet odlišností u tohoto způsobu byl kompletní, je zajímavé si uvést rozdílný způsob výčtu věcí, které nemohou být postižené výkonem rozhodnutí. Zatímco v § 322 dost. 2 OSŘ je výčet demonstrativní, slovenský exekuční pořádek uvádí výčet taxativní. Určitě by do

104

§ 326 odst. 6 OSŘ.

54

budoucna bylo vhodnější upravit tento český výčet více podrobněji, aby se zejména předešlo nepřiměřeným postihům povinného. Poslední rozdíl, na který bych v této části poukázala, je délka lhůty, kterou má povinný na oznámení, kdo má k nemovitosti předkupní právo v případě nařízeného výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. V České republice je to patnáct dnů a na Slovensku tři dny. Opět ve slovenské úpravě tímto spatřuji snahu o efektivitu a pružnost řízení. Způsob obdobný výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu ve slovenském exekučním pořádku neexistuje. Proto není možné bezprostřední srovnání. Nejbližší je mu exekuce přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Jeho úprava se však v žádném zásadním bodě neliší od té české. Neposkytuje tak pro Českou republiku žádný podnětný impuls pro úpravu de lege ferenda. Tím je spíše úprava některých z ostatních výše zmíněných způsobů, především exekuce srážkami ze mzdy.

55

6.

Závěr Ve své diplomové práci jsem se zabývala českou úpravou výkonu rozhodnutí podle

části šesté občanského soudního řádu. Zaměřila jsem se především na podrobný rozbor nového způsobu výkonu rozhodnutí, kterým je příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Úvodní kapitoly byly zaměřeny na výkon rozhodnutí obecně s vyzdvihnutím situací, jejichž posouzení dělá v praxi často problémy. Věřím, že jejich zkompletování za pomocí judikatury Nejvyššího soudu bylo úspěšné a dostatečné. Popis průběhu jednotlivých způsobů výkonu rozhodnutí byl z důvodu zaměření této diplomové práce zúžen na způsoby peněžitého plnění ukládající pouze povinnost k zaplacení, s cílem uspokojení pohledávky oprávněného zpeněžením jednotlivých forem majetku povinného. I když úprava některých z nich trošku ztěžuje rychlé a hospodárné provádění výkonu, obecně bych řekla, že jsou účinným nástrojem k vymožení pohledávek. Do budoucna především zrychlení soudních řízení by určitě vedlo ke zvýšení důvěryhodnosti, a to hlavně ze strany veřejnosti. Poměrně podrobně byla ve čtvrté kapitole zpracována současná právní úprava způsobu výkonu rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Jejím cílem bylo především zhodnotit přispění k zefektivnění vymáhání pohledávek za současného poukázání na nedokonalosti této úpravy. Zodpovědět přesně otázku, zda tento způsob výkonu rozhodnutí je nebo není přispěním k účinnějšímu vymáhání pohledávek však úplně nelze, a to především z důvodu absence relevantní literatury a judikatury. Osobně se domnívám, že zavedením příkazu k výplatě nedošlo ke zlepšení pozice věřitelů v tomto státě. A to právě vzhledem k jednotlivým nedokonalostem, které byly v této práci nastíněny. Jejich popsání může být podnětem k úpravám de lege ferenda. Myslím si, že příkaz k výplatě by mohl v budoucnu vést k poměrně rychlému uspokojení, musí však projít ještě řadou úprav. V poslední kapitole jsem za použití komparativní metody uvedla základní způsoby exekuce v Polsku a na Slovensku. Ani v jedné z úprav se mi však nepodařilo najít způsob exekuce, který by se podobal českému příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu a to ani přes velké množství způsobů exekuce se samostatnou úpravou v Polsku. Právní úprava příkazu k výplatě z účtu v našem právním řádu a její neexistence v polské a slovenské úpravě mi tak neumožnila bližší porovnání s uvedením případných rozdílů. A i proto bylo v práci provedeno spíše srovnání způsobu výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, jehož úprava se nachází ve všech třech zemích.

56

Polské exekuční právo jej nazývá jako exekuci z bankovních účtů a naspořených vkladů. Jeho průběh je však velmi podobný české úpravě přikázání pohledávky z účtu. Věřím, že například exekuce zabavování finančních prostředků tzv. s dokladem, jehož přesný postup je popsán v šesté kapitole této diplomové práce, nemalým dílem přispívá k rychlejšímu a hlavně účinnějšímu vydobytí pohledávek. Spatřuji v takové úpravě jasný záměr o zamezení jakékoli dispozice povinného s peněžními prostředky na dalších účtech, pro které exekuce nebyla v prvopočátku nařízena, neboť oprávněný o jejich existenci nevěděl. Na první pohled se může zdát, že právě tato úprava je u nás obsažena v novém způsobu příkazu k výplatě. Přiznávám, že vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bez bližší specifikace bankovního účtu může mít velkou výhodu. Musí však být současně v právním řádu odpovídající právní úprava. Dle mého názoru v případě výkonu příkazem k výplatě tomu tak není. A to je jeden z hlavních problémů celé české úpravy tohoto způsobu. Dlužno také podotknout, že i v případě exekuce z bankovních účtů a naspořených vkladů se nařízení doručuje povinnému jako poslednímu, kdy je prokázáno doručení oprávněnému a především bance. A to je situace, nad kterou bych preferovala zamyšlení při případné novelizaci českého příkazu k výplatě. Co se týče porovnání slovenské úpravy z českou, jak už jsem zmiňovala, bylo to velmi složité. Stěžejní odlišností je zrušení úpravy výkonu rozhodnutí v občanském soudním řádu na Slovensku a tím odbourání dvoukolejnosti ve vymáhání. Na slovenském exekučním pořádku i přes určité nedokonalosti je znát snaha o modernizaci a přizpůsobení se aktuálním společenským poměrům. Určitě stojí za vyzdvihnutí všeobecně kratší lhůty k provedení předmětných úkonů všech osob zúčastněných na řízení. Myslím si, že do určité míry je taková úprava garantem především pro veřejnost, že bude ve věci jejich uspokojení konáno bez zbytečného odkladu. Při úvahách de lege ferenda bych přes případné úpravy zmíněné již v textu celé diplomové práce určitě doporučovala poučit se právě ze slovenské reformy vykonávacího práva. Soudní vymáhání pohledávek u nás je v současné době v porovnání s jinými vyspělými evropskými zeměmi do jisté míry nedostačující, a to především z důvodu zahlcení soudů touto agendou. V neposlední řadě by bylo vhodné také sjednotit terminologii užívanou v této souvislosti. Věřím, že tato diplomová práce může sloužit i jako podnět k diskuzi mezi odbornou veřejností při úvahách nad způsoby, jak zefektivnit vymáhání práva v České republice.

57

7.

Resumé This thesis describes Czech modification of execution as per Part Six of the Civil

Procedure Code. I focused mainly on a detailed analysis of the new method of execution which is a court order to pay from a banking institution account. Introductory chapters are targeted on execution in general. The main goal was to highlight the situations that are difficult to judge and caused often problems in practice. I believe that assembling of them using the judicial decisions of the Supreme Court was successful and sufficient. Description of the course of the various types of execution was due to the focus of this thesis targeted on the following – methods of monetary performance giving only an obligation to pay in order to satisfy the beneficiary claims by realization of different forms of property of the obligated party. Even though a change of some of them makes a little bit difficult quick and cost-effective implementation of the execution, in general I would say that they are an effective tool to enforce debts. In the future, especially the acceleration of judicial proceedings would certainly lead to increased credibility, especially by the public. The current legislation of the execution by the court order to pay from a banking institution account is described in detail in the chapter four. The aim was primarily to evaluate the contribution to improvement of the enforcement of debts along with to point out the imperfections of this legislation. It is difficult to answer to the question whether this method of execution is or is not contributing to the useful enforcement of debts, primarily because of the absence of relevant literature and judicial decisions. I personally believe that the introduction of the court order to pay has nor improved the position of the creditors in our country. This is due to particular shortcomings, which have been indicated in this work. Their description can be an impulsion for corrections de lege ferenda. I think that in the future the court order to pay could also lead to relatively quick satisfaction, but it must still pass through series of modifications. In the last chapter I used the comparative method for specification of the basic ways of execution in Poland and Slovakia. Unfortunately in both countries I was not able to find a way of execution that could be similar to Czech version of a court order to pay from a banking institution account. Despite the fact that in Poland there are many ways of executions with individual adaptation. Absence of a court order to pay from banking institution account in Polish and Slovak legal system caused that I was not able to compare them with our system.

58

There are two ways of execution in Polish law. One is execution from bank accounts and the other one is execution of saving deposits. It is similar to Czech regulation of a compulsory debiting of the debtor´s bank account. I believe that mainly the execution of bank accounts helps collect the claims more quickly and effectively. The big advantage of this modification is debtor´s stopping of using financial means at other bank accounts for which execution has not been ordered on the beginning because beneficiary did not know about them. At first sight it seems that this modification is a part of our new method of the court order to pay. I admit that the issuing resolution of order of execution without further specifications of bank account can have a great advantage. However there must be relevant legal regulation in the current legal order. In my opinion, concerning a court order to pay, it is not true and this is one of the main problems in the Czech modification of this method. Regarding the comparison of the Czech and Slovak modification, it´s very difficult. The main difference is the abolition of execution in Slovak Civil Procedure Code which eliminated duplication in the exaction. Despite some imperfections of Slovak execution law it is obvious to see an effort for modernization and adaptation to current social conditions. In the considerations de lege ferenda I would definitely recommend to learn from the Slovak reform of the execution law. I think that at present time the court enforcement of debts in our country is in comparison with other developed European countries partly inadequate mainly due to overloading of courts with this agenda. Last but not least, it would be good also to unify the terminology. I believe that this thesis can be as a stimulus for discussion among the experts when considering the ways to improve law enforcement in the Czech Republic.

59

8.

Seznam použité literatury

Adamiak, B., Borkowski, J., Pospepowanie administracyjne i sadowoadministrayjne, Varšava, 2005. Bureš, J., Drápal, L. Mazanec, M., Občanský soudní řád – komentář, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003. Grossová, M., Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi, 5. aktualizované a doplněné vydání, Praha: Linde, 2007. Grossová, M., Exekuce v současné právní praxi, 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha: Linde, 2000. Kurka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Praha: Linde, 2004. Kurka, V., Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, 1. vydání, Praha: ASPI, 2005. Leoński, Z., Administracyjne postepowanie egzekucyjne. Problemy wezlowe, Poznaň, 2003. Macur, J., Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998. Mazák, J., Exekučný poriadok: Komentár, 2. přepracované a doplněné vydání, Bratislava: Iura edition, 2006. Michna, L., Příkaz k výplatě z účtu jako nový způsob výkonu rozhodnutí a exekuce. [citováno dne 19.3.2008]. Dostupný z: http://zakony.idnes.cz. Molnár, P., Novoty v slovenskom exekučnom práve. Justičná revue. 2005, č. 10. str. 1214. Pohl, T., Vymáhání pohledávek, Praha: IFEC s.r.o., 2002. Stavinohová, J., Hlavsa, P., Civilní proces a organizace soudnictví, 1. vydání, Brno: Doplněk Brno, 2003. Tripes, A., Exekuce v soudní praxi, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006. Uličný, D., Příkaz k výplatě aneb důsledky lidové tvořivosti zákonodárců. Bulletin Advokacie. 2007, č. 5, str. 37–39. Winterová, A. a kol., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2003. Winterová, A. a kol., Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice, 4. aktualizované a doplněné vydání, Praha: Linde, 2006. Smolíková, L., Exekuce v České republice. Brno, 2006. Rigorózní práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity na katedře občanského práva. Vedoucí rigorózní práce JUDr. Zbyněk Poledna. Kulhánková, O., Současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté OSŘ. Brno, 2007. Diplomová

60

práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity na katedře občanského práva. Vedoucí diplomové práce JUDr. Ilona Schelleová. Procek, P., Spôsoby vykonávania civilnoprávnej exekúcie v českej a slovenskej právnej úprave. Brno, 2006/2007. Diplomová práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity na katedře občanského práva. Vedoucí diplomové práce JUDr. Marta Macháčková, Ph.D. Právní předpisy a judikatura Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád) Zákon č. 429/2002 Z.z., o burze cenných papierov Zákon č. 233/1995 Z.z., o súdných exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) Zákon č. 341/2005 Z.z., ktorým sa mení a doplňa zákon č. 99/1963 Z.z. Občiansky súdny poriadok ve znení neskorších predpisov a o zmene doplnění zákona č. 233/1995 Z.z. Kodeks pospepowania cywilnego ze dne 17. listopadu 1964 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 453/2008 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5255/2007 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 857/98 Usnesení vlády České republiky ze dne 17. 9. 1997, č. 576 Důvodová zpráva k zákonu č. 133/2006 Sb. Internetové zdroje www.justice.gov.sk www.asvet.sk www.rokovania.sk www.pravniradce.cz www.e-pravo.cz www.ekonom.cz www.juristic.cz www.vlada.cz www.nsoud.cz www.sejm.gov.pl www.iuridictum.pecina.cz 61

Příloha č. 1

USNESENÍ Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl vyšší soudní úřednicí Janou Novákovu ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného: XXX proti povinnému: YYY pro částku ve výši ZZZ Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Soud n a ř i z u j e podle vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 8. 2005 čj. 1 Ro 495/2002-10 k uspokojení pohledávky oprávněného v částce ZZZ Kč s 16 % úroky z prodlení od 16. 10. 1999 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 300,- Kč

výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu povinného u peněžního ústavu, který takový účet vede

II. Povinný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudní poplatek za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši ----- Kč. III. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů nalézacího řízení, náhrady nákladů tohoto výkonu rozhodnutí a soudního poplatku, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány. IV. Peněžnímu ústavu, je-li u něho veden účet povinného, se p ř i k a z u j e, aby po předložení tohoto pravomocného usnesení spolu s příkazem k výplatě nevyplácel až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu povinného peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení ani s nimi jinak nenakládal. Peněžní ústav odepíše peněžní prostředky z účtu povinného do výše částky uvedené v příkazu k výplatě a vyplatí je oprávněnému neprodleně poté, kdy si ověří u soudu, že byl výkon rozhodnutí nařízen a že trvá. V. Povinný ztrácí okamžikem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a příkaz k výplatě, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství.

62

VI. Není-li na účtu povinného celá částka uvedená v příkazu k výplatě, vyplatí peněžní ústav oprávněnému částku, jejíž výplata je možná, a oznámí podepsanému soudu výši částky, jejíž výplata provedena nebyla. Na tuto peněžní částku vydá soud oprávněnému nový příkaz k výplatě. VII. Peněžní ústav, který vyplatí oprávněnému peněžní prostředky, byť částečně, si ponechá příkaz k výplatě a oznámí vždy soudu jakou částku oprávněnému vyplatil. VIII. Nepředloží-li oprávněný příkaz k výplatě peněžnímu ústavu, který vede účet povinného ve lhůtě šesti měsíců, platnost příkazu k výplatě zaniká a soud vydá oprávněnému nový příkaz k úhradě.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e m o ž n o odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4, ve trojím vyhotovení.

V Praze dne X. Y. ZZZZ Jana Nováková vyšší soudní úřednice

63

Příloha č. 2

PŘÍKAZ

K

VÝPLATĚ

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl vyšší soudní úřednicí Janou Novákovu ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného: XXX proti povinnému: YYY pro částku ve výši ZZZ Kč s příslušenstvím,

nabylo dne X. Y. ZZZ právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne X. Y. ZZZZ, čj. 13 E 2608/2008-10, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu povinného u nejmenovaného (tj. kteréhokoli tuzemského) peněžního ústavu. Peněžnímu ústavu, který vede účet povinného, se p ř i ka zu j e odepsat z účtu povinného částku ZZZ Kč s 16 % úroky z prodlení od 16. 10. 1999 do zaplacení, náklady tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 300,- Kč a vyplatit ji ihned poté, kdy mu je předloženo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí spolu s tímto příkazem k výplatě oprávněnému.

Příkaz k výplatě platí od 5. 1. 2009 do 5. 1. 2011.

V Praze dne X. Y. ZZZZ

Jana Nováková vyšší soudní úřednice

64